Všichni Autoři a témata

Jindřich Nerad (1)

Jindřich Klůna (4)

Ing. Jindřich Klůna , autor publikace o automobilech, překladatel z ruštiny.

Jindřich Jíra (4)

Narozen 21. 4. 1925. MUDr., RNDr., mikrobiolog, parazitolog. Publikace z oboru.

Jindřich Bešta (4)

Narozen v březnu 1927, zemřel 19.3.2001 v Praze. Novinář, dlouholetý redaktor humoristického časopisu Dikobraz.

Jill Marie Landis (2)

Americká autorka Jill Marie Landis se narodila v Clintonu ve státě Indiana a když ji bylo deset let, přestěhovala se s rodiči do Kalifornie. Po rodičích zdědila zálibu v historii a čtení, a tato skutečnost zformovala její váše%n pro psaní příběhů, které se odehrávají v minulých časech. Vystudovala historii na Long Beach State University a seset let pracovala jako učitelka v mateřské škole. Publikovat začala v roe 1988 a je autorkou šestnácti románů, které ser pravidelně umisťují na předních poszicích žebříčků nejčtenějších knih ve Spojených státech. V současné době žije Jill Marie se svým manželem Steem v Kalifornii a na Havaji. K jejím koničkům, kromě psaní, patčí jizda na kajaku, pěstovnán orchidejí, hra na ukulele, ruční práce a tanec hulahula.

Jill Bailey (4)

Vystudovala botaniku a věnovala se výzkumné činnosti, především ekologii a biochemii rostlin. Má značné pedagogické zkušenosti a napsala více než 50 populárně naučných knih pro děti i dospělé.

Jiddu Krišnamurti (5)

Džiddú Krišnamúrti byl indický filozof a básník. Patří k nejvýznamnějším duchovním učitelům 20. století. Svým neformálním přístupem se řadí k učitelům života, jako byli Henry David Thoreau nebo Albert Schweitzer. Džiddú Krišnamúrti se narodil v jižní Indii ve městě Madanapalle v chudé bráhmanské rodině. Jeho otec Džiddu Narayaniah zastával funkci na finančním úřadě pod britskou správou. Matka Sandžívamma byla duchovně založená žena, zcela oddaná své rodině a uctívání boha Kršny V roce 1909 si malého Krišnamúrtiho a jeho bratra všiml Charles W. Leadbeater, spolupracovník prezidentky Theosofické společnosti Annie Besantové. Krišnamúrti ho zaujal svou čistou osobností údajně prostou ega. Krišnamúrti společně se svým mladším bratrem byl nadále vychováván pod vedením Annie Besantové, aby byl připraven na svou úlohu Světového učitele. Objevem malého Krišnamúrtiho bylo završeno usilovné hledání theosofů, kteří pátrali po Mesiáši. Duchovní matka Theosofické společnosti Helena Blavatská totiž prohlásila, že budoucí buddha Maitréja se v následujících letech projeví v lidském těle a Theosofická společnost se měla postarat o přípravu světa na tuto událost. V roce 1912 byl Krišnamúrti prohlášen za novodobého Mesiáše, v důsledku čehož došlo k rozkolu uvnitř Theosofické společnosti, z které se odštěpila Anthroposofická společnost v čele s Rudolfem Steinerem. Krišnamúrtiho přívrženci se sjednotili do řádu Hvězdy východu. Avšak po smrti svého bratra v roce 1929 se Krišnamúrti odmítl nadále účastnit jakékoli náboženské činnosti Hvězdy východu a tento řád rozpustil, jelikož dospěl k závěru, že hledání pravdy nelze organizovat. Jako svůj základní cíl si vytyčil pěstování osobní svobody jedince, jež je předpokladem pro nalezení pravdy. Krišnamurtí dalších 60 let po rozpuštění řádu cestoval po světě a přednášel o svém pojetí života. Také inicioval zakládání nadací, které měly sloužit k t...

Jevgenij Serafimovič Veltistov (3)

Ruský spisovatel a scénárista. Proslavil se vědeckofantastickou prózou pro mládež, zejména sérií s postavami robota- chlapce Elektronka a jeho kamarádem Serjožou. Dobrodružství bylo v roce 1980 zfilmováno a běželo i v Československé televizi. Manželka Marta Petrovna Baronovová byla také spisovatelka, jednu knihu napsali spolu .

Jessie Inchauspé (5)

Francouzská biochemička a spisovatelka, věnuje se zlepšení fyzického a duševního zdraví. Žije v New Yorku.

Jessica Julius (6)

Autorka dětské knihy.

Jesse Carr-Martindale (5)

Autorka detektivních románů, scénáristka.

Jerry Smith (3)

Anglický ilustrátor dětských knih.

Jeph Loeb (5)

Narozen 29.1.1958 v Connecticutu, momentálně žije na Floridě. Napsal několik výborných scénářů o Batmanovi , pracoval ale i na celé řadě dalších sérií, např. Superman, X-Men, X-Force, Coven či Captain America.

Jens Henrik Jensen (3)

Dánský spisovatel a novinář.

Jens Bjerre (1)

Jens Bjerre je dobrodruh , spisovatel a režisér .Je vyškolený novinář a strojvůdce. V roce 1947 jel na kole dolů přes Afriku , kde se v Jižní Africe seznámil s domorodými -křováky a jejich kulturou. Následující rok on se vrátil a natočil film Kalahari , který dává nahlédnout do lidských rituálů . V roce1960 Bjerre strávil delší dobu s domorodci v severním území . Jens Bjerre Publikoval řadu knih o jeho cestách a setkání s domorodými lidmi, jeho poslední kniha je jeho monografie "Chybějící světy" .

Jennifer Hillier (5)

Jennifer Hillier se narodila v Torontu, kde také prožila první tři desetiletí svého života. Když jejímu manželovi nabídli přeložení do Seattlu, nevěděla, co bude horší: odjet z Kanady či se přestěhovat na Západní pobřeží. Během prvních měsíců strávených na americké půdě napsala svůj první román. Dnes spokojeně žije na břehu Tichého oceánu a jediné, co skutečně postrádá – kromě své rodiny a přátel – je sníh. Od samého počátku spisovatelské dráhy ji lákají temné thrillery. V současné době připravuje k vydání volné pokračování románu Pronásledovaná pod názvem Freak .

Jennifer E Smith (3)

Jennifer E. Smithová je autorkou knihy Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled. Získala magisterský titul v oboru tvůrčího psaní na University of St Andrews ve Skotsku a její práce byla přeložena do dvaceti devíti jazycích.

Jen Besser (2)

Jelena Nikolajevna Koševaja (5)

Celým jménem Jelena Nikolajevna Koševaja. Povoláním učitelka. Ukrývala Hrdinné kosmomolce z Krasnodonu a pomáhala jim přestože si byla vědoma nebezpečí.

Jelena Moisejevna Rževskaja (4)

Jelena Moisejevna Rževskaja, rusky: Елена Моисеевна Ржевская, vlastním příjmení Kagan byla sovětská a ruská spisovatelka, čestná občanka Rževa . Od roku 1962 členka Svazu spisovatelů SSSR. Byla členkou ruského PEN centra. Narodila se v rodině právníka a zubařky pocházejích z Vitebska. V letech 1937—1941 studovala na Moskevské vysoké škole filosofie, literatury a historie. Účastnila se Velké vlastenecké války - na frontu přišla poblíž Rževa jako vojenská překladatelka a s Rudou armádou doputovala až do Vůdcova bunkru a stala se hlavním aktérem historie kolem pitvy ostatků Hitlera a jeho ženy. Roku 1948 absolvovala Literární institut А. М. Gorkého, publikovat začala v roce 1950. Právě ona odkrývá světu, jak to bylo se vznikem mýtů o Hitlerově přežití a jakou roli v této kauze sehrál Stalin.

Jekka McVicar (3)

Jessica "Jekka" McVicar je anglická bio zahradnická odbornice, autorka a moderátorka, zejména v oblasti kultivace a použití bylin.

Jeffrey Eugenides (6)

Jeffrey Kent Eugenides je americký romanopisec a povídkář. Knižně debutoval roku 1993 románem Sebevraždy panen, který o šest let později zfilmovala režisérka Sofia Coppola. Dosud největšího úspěchu dosáhl Eugenides se svým následujícím románem Hermafrodit , který byl oceněn Pulitzerovou cenou a nominován na celou řadu dalších ocenění. Jeffrey Kent Eugenides se narodil 8. března 1960 v Detroitu do rodiny s řeckými a jižanskými kořeny. Vyrůstal na detroitském předměstí Grosse Pointe, které je dějištěm některých jeho próz, především románu Sebevraždy panen. Už od mládí toužil stát se spisovatelem, přičemž věřil, že odborná znalost děl jiných autorů mu v tomto směru pomůže. Na studium anglické literatury na Brownově univerzitě, které dokončil roku 1983, si Eugenides vydělával různě, třeba jako číšník a řidič taxislužby. V mezičase strávil rok na poznávací cestě po Evropě a Asii, kde v indické Kalkatě mj. působil jako dobrovolník Matky Terezy. Po dokončení bakalářského studia přešel na Stanfordovu univerzitu, kde v magisterském programu roku 1986 vystudoval literaturu a tvůrčí psaní. Na sklonku 80. let se Eugenides přestěhoval do New York City, kde zprvu pracoval v administrativě Akademie amerických básníků a ve volném čase se věnoval psaní. Roku 1990 vyšel v časopise The Paris Review úryvek z autorova pozdějšího úspěšného debutu Sebevraždy panen. Od roku 1995 je Eugenides ženatý s fotografkou Karen Yamauchi, s níž má dceru Georgii. V letech 1999 až 2004 žila celá rodina v Berlíně. Od roku 2007 vyučuje Eugenides tvůrčí psaní na univerzitě v Princetonu. Ukázky Recenze

Jeff Stranks (7)

Autor učebnic angličtiny.

Jeff Rovin (4)

Jeff Rovin patří již nějakou době podle hodnocení New York Times mezi tzv. bestsellerové autory. Světovou proslulost mu zajistila série Operační centrum, kterou napsal s Tomem Clancym, dobře známým i u nás. Je autorem 12 románů, mezi které patří například Dead Rising, Tempest Down, Fatalis nebo Rogue Angel. Jeho zálibami jsou psaní non-fiction literatury zabývající se tematikou mýtů, náboženství, Bible či protiklady Boha a Ďábla. Poznatky a vědomosti získané psaním této literatury zúročil i v románě Labyrint temnoty. Jeff Rovin žije a pracuje v New Yorku.

Jeff Revell (5)

Fotograf, práce z oboru.

Jeff Abbott (4)

Americky suspenzívny romanopisec. Ma diplom z anglickej historie z RICE Univercity. zije v texase Jeff Abbott se narodil v r.1963 jako 5. generace Texasanů, získal bakalářský titul z historie a angličtiny na Rice University v Houstonu. Pracoval v reklamní agentuře, nyní je spisovatelem na plný úvazek a žije se ženou a dvěma syny v Austinu v Texasu. Jako spisovatel začínal psát původně klasické detektivky, později přešel na thrilery.Jeho romány a povídky byly několikrát nominovány na různé literární ceny. Zaměřuje se na příběhy obyčejných lidí, kteří se nečekaně octnou v nebezpečí a bojují o návrat do normálního života, na jejich způsob myšlení . Jeho práce vyšly i mimo USA, především v anglicky mluvících zemích, ale i v překladech do zhruba 20 jazyků .

Jeannette Walls (6)

Jeannette Walls vyrůstala s rodiči, jejichž idealismus a zarytá neochota přizbůsobit se společenským normám byla jejich prokletím i požehnáním současně. Rodina z počátku žila nomádským způsobem života v různých pouštních městečkách na Jihozápadě či kempovala v horách. Její otec Rex, charismatický excentrik a snílek, rozvíjel ve střízlivém stavu fantazii svých dětí a učil je fyzice a geologii, ale především jak nemít strach. Její matka Rose Mary se věnovala malování a psaní, odmítala však převzít odpovědnost za svoji rodinu a sama sebe nazývala "vášnivou vyznavačkou vzrušení". Nechápala, proč by měla vařit jídlo, které se během patnácti minut sní, když může namísto toho namalovat obraz, jenž přetrvá věky.

Jeanette Winterson (5)

Jeanette Wintersonová, OBE , je oceňovanou anglickou spisovatelkou a jednou z nejvýraznějších postav na současné britské literární scéně. Proslavila se již svou částečně autobiografickou prvotinou Na světě nejsou jen pomeranče o dospívání a objevování vlastní sexuální identity v konzervativním prostředí. S genderovou polaritou a sexuální identitou pracuje Wintersonová i v některých dalších dílech. Ve svých knihách úspěšně kloubí experimentální postupy a čtenářskou přístupnost. Kromě vlastní literární tvorby je Wintersonová profesorkou tvůrčího psaní na University of Manchester a věnuje se i rozhlasovému vysílání. Wintersonová se narodila v roce 1959 Manchesteru. Její matce Anně bylo v té době 17 a pracovala jako švadlena v továrně Raffles, která vyráběla svrchníky pro firmu Marks and Spencer. Sama byla z deseti dětí a potomka si v té době nemohla dovolit. Ani ne roční Jeanette proto v lednu 1960 adoptovali Constance a John William Wintersonovi a vychovali ji v blízkém Accringtonu v kraji Lancashire. Jeanettini noví rodiče příslušeli k Elim Pentecosal Church, jednomu z evangelických letničních hnutí, pro nějž je charakteristický doslovný výklad Bible. Wintersonová byla vychovávána v konzervativním křesťanském duchu a pěstouni si přáli, aby se stala misionářkou. V domě Wintersonových se nenacházela jiná než náboženská literatura. V celém domě bylo jen šest knih, a to včetně Bible stručné biblické encyklopedie. Z nejasných příčin byla v domě ale i jiná kniha: Artušova smrt od Thomase Maloryho. Artušovské příběhy o svatém Grálu, Lancelotovi a Ginevře, králi Artušovi a kulatém stolu se tak vedle biblického světa staly jádrem Jeanettiny představivosti. Wintersonová absolvovala dívčí gymnázium Accrington High School For Girls . V šestnácti letech navázala lesbický milostný vztah, v důsledku čehož musela opustit domov adoptivních rodičů a byla vypovězena z letniční církve. Z této životní etapy pra...

Jean-Claude Schmitt (4)

Jean-Claude Schmitt je francouzský medievalista, který působí na École des Hautes Études en sciences sociales. Zabývá se především středověkou kulturou, problematikou herezí, lidových pověr a představ. Je představitelem školy Annales a žákem Jacquese Le Goffa.

Jean M Auelová (2)

Jean de la Hire (7)

Jean de la Hire, vlastním jménem hrabě Adolphe d'Espie byl francouzský spisovatel, autor velké řady milostných, historických, dobrodružných, detektivních a vědeckofantastických románů. Narodil se roku 1878 jako potomek starého francouzského šlechtického rodu, jehož počátky se dají vystopovat až do 13. století. Jeho otcem byl hrabě Celestin d'Espie a jeho matka byla sestra sochaře a malíře Aristida Maillola. Studoval v Béziers v jezuitské koleji, kde získal klasické vzdělání a kde založil literární revue L'Aube meridionale. Po absolvování vojenské služby v Marseille odešel ve věku dvaceti let do Paříže, kde byl podporován strýcem Aristidem Maillolem, tehdy již slavným sochařem. Jeho první díla z oblasti klasické literatury však nebyly příliš úspěšná, proto se rozhodl psát především populární romány. K tomu si zvolil pseudonym Jean de la Hire podle proslulého kapitána ve vojsku Johanky z Arku a pod tímto jménem vydával dobrodružné a vědeckofantastické příběhy. Používal ale také další pseudonymy. Historické romány vydával jako Edmond Cazal, tzv. romány kukly a meče jako Arsène Lefort, válečné příběhy jako Commandant Cazal a milostné jako André Laumière nebo Alexandre Zorca. Aktivně se zúčastnil bojů v první světové válce, při kterých byl zasažen jedovatým bojovým plynem, což mělo za následek jeho vleklé plicní problémy. Během druhé světové války úzce spolupracoval s pronacistickou vládou maršála Phillipa Pétaina ve Vichy a psal proněmecké knihy. Jako nacistický kolaborant byl po válce uvězněn a bylo mu zakázáno publikovat. Tento zákaz se snažil obejít používáním pseudonymu John Vinegrower. Zemřel roku 1956. Jeho dílo čítá více než tři sta románů, novel a povídek, z nichž mnoho vycházelo na pokračování v novinách a časopisech. Dnes je připomínán především proto, ž...

Jason Matthews (5)

Vystudoval žurnalistiku. Po dobu 33 let pracoval u CIA ve vedoucích funkcích v tajných operacích v Rusku, ve státech východní Evropy a Středního východu. Kariéru ukončil v roce 2010. Nyní žije na jihu Kalifornie. Rudá volavka je jeho literární prvotina, která v roce 2014 získala cenu Edgar za nejlepší debut roku. Zemřel 28.4.2021.

Jasmina Trifoni (4)

Jasmina Trifoni je italská novinářka a publicistka, která se specializuje se na turistiku, etnickou kulturu Indie, Asie a Středního východu. Deset let pracovala pro italský časopis Meridiani o cestování a nyní píše pro přední italské časopisy s podobnou tematikou. Je též autorkou knih Tesori dell'Arte , Santuari della Natura . Je též autorkou série knih věnovaným Seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Jaroslava Štochlová (4)

Nutriční terapeutka. Publikace v oboru zdravá výživa. .

Jaroslava Staňková (4)

Narozena 14. 3. 1937 v Poděbradech, zemřela 26. 4. 2010. Ing., architektka, publikace z oboru.

Jaroslava Pešková (4)

Maturovala v r. 1948 na gymnáziu v Plzni, v l. 1948–52 studovala na FF UK filozofii, historii a pedagogiku; PhDr. 1952. Od r. 1953 působila na katedře filozofie FF UK, v r. 1965 se habilitovala pro obor dějiny filozofie. Její filozofickou orientaci ovlivnily od poloviny 60. let semináře Jana Patočky o fenomenologii. V 80. letech byla nucena přejít na katedru pedagogiky FF UK. V r. 1991 byla jmenována profesorkou filozofie se zaměřením na filozofii výchovy, v l. 1991–93 byla vedoucí katedry filozofie FF UK, od r. 1994 vedoucí katedry filozofie a společenských věd PedF UK. Během vysokoškolských studií se i zásluhou L. Svobody začala zabývat svým prvním celoživotním tématem – dějinami české filozofie. Ve svých domácích i zahraničních publikacích se věnovala místu filozofie při formování novodobé české společnosti, J. Jungmannovi, českému herbartismu, F. Krejčímu, F. Drtinovi, T. G. Masarykovi, J. Popelové a zvláště J. A. Komenskému, osobnosti, jež na počátku nové epochy dokázala vyjádřit složitou problematiku krize 17. století a odkrývat půdorys lidských možností, sebepoznání a sebevědomí v horizontu světa. S komeniologickými pracemi souvisejí její další hlavní témata: filozofie výchovy jako přirozená součást filozofie, důsledek její antropologické orientace, a otázky tradice jako způsobu zvýznamňování minulosti, které je půdou porozumění pro ustrojení současnosti. Filozofie je tak pro P. cestou ke skrytým předpokladům místa člověka v celku světa.

Jaroslava Hrabáková (6)

Narozena 19. 5. 1929 v Hlinsku, zemřela 17. 3. 2017 v Praze. Bohemistka, literární vědkyně.

Jaroslava Horská (4)

Jaroslava Maxová is a Czech mezzo-soprano opera singer and vocal coach.

Jaroslava Čermáková (4)

Autorka učebnice němčiny.

Jaroslava Bednářová (4)

Autorka publikace z oblasti léčivých rostlin a fytoterapie.

Jaroslav Vokoun (4)

Narozen 21.5.1956 ve Strakonicích. Mgr., teolog, práce z oboru ekumenické a pastorální teologie, překlady z němčiny.

Jaroslav Vávra (5)

Jaroslav Raimund Vávra byl český prozaik, scénárista a cestovatel. Vyučil se zubním technikem, od r. 1924 úředník a nakladatelský redaktor v Praze. Od r. 1945 do r. 1969 pracovník Čs. státního filmu, naposledy jako knihovník na Barrandově. Bratr režiséra Otakara Vávry. Cestovatel, hlavně po severní Africe. Psal také pod pseudonymem J. R. Cekota. Publikoval řadu cestopisných knih, z jeho románů je nejznámější sociální román z afrického prostředí Ahmed má hlad , napsal také životopis vynálezce Božka Posel úsvitu.

Jaroslav V Strniště (5)

Narozen 17. 4. 1917 v Dašicích , zemřel 2. 5. 2004 v Praze. Bankovní úředník, redaktor a prozaik.

Jaroslav Srba (3)

Jaroslav Srba byl český fotbalista, útočník, československý reprezentant. Za československou reprezentaci odehrál v roce 1928 dvě utkání, gól se mu nepodařilo vstřelit. Byl Mistr Československa z roku 1928, titul získal s Viktorií Žižkov, hrál i za Nuselský SK a Bohemians AFK Vršovice.

Jaroslav Smutný (3)

Narozen 1945. Regionální publicistika o Velkém Beranově a okolí.

Jaroslav Šidák (3)

Publikace o průmyslových školách strojnických.

Jaroslav Seďa (6)

Narozen 6.10.1925 v Ostrově u Vysokého Mýta, zemřel 31.8.1993. Hudební spisovatel a organizátor, monografie hudebních skladatelů.

Jaroslav Sapík (5)

Vyučil se v hotelu Ambassador kuchařem, kde se postupně propracoval do pozice šéfkuchaře. V hotelu pracoval od roku 1967 až do roku 1995 V letech 1983-1987 absolvoval hotelovou školu ve Velkém Meziříčí Absolvoval mnoho zahraničních cest do předních hotelů a restaurací v Německu, Rakousku, Anglii, Španělsku,Madarsku, Indii, Singapuru Zúčastnil se řady domácích a mezinárodních soutěží, ze kterých si odnesl čestná uznání a medaile. V roce 1992 si otevřel kousek za Prahou v malé vesničce Klokočná rodinnou restauraci a penzion. Řadu let spolupracuje s Pražským Hradem, kde pomáhá zajištovat stravování při významných událostech. Připravoval menu pro prezidenty, krále, monarchy a papeže. Je zarytým obhájcem české kuchyně o které tvrdí, že je nutné vrátit ji do té pozice, kterou zastávala ještě na počátku minulého století, kdy s úspěchem soutěžila s Vídní i Budapeští a držela krok s Paříží. V roce 2009 založil, vlastně obnovil Československý svaz kuchařů, který byl před druhou světovou válkou nuceně ukončen.

Jaroslav Průcha (6)

Autor publikací z oboru alternativní medicíny.

Jaroslav Průcha (5)

Narozen 24. 4. 1898 ve Skvrňanech u Plzně, zemřel 25. 4. 1963 v Praze. Herec, režisér, dramatik, autor pamětí.

Jaroslav Pluhař (2)

Narozen 5.2.1922 v Židovicích u Roudnice, zemřel 17.11.2000. Profesor na katedře nauky o materialu Strojní fakulty ČVUT v Praze, práce z oboru strojírenských materiálů.

Jaroslav Pavlousek (3)

Spoluautor popularizační práce o vesmíru.

Jaroslav Pavlis (4)

Jaroslav Pavliš , výtvarník a fotograf. MUStr. Jaroslav Pavliš, fotograf a výtvarník narozen v Novém Městě na Moravě. Absolvent gymnázia v Novém Městě na Moravě a Střední umělecko průmyslové školy v Brně(prof. K.O.Hrubý, Em. Ranný aj, kde posléze i externě vyučoval. 10 let působil jako redaktor v Brněnském večerníku. Během let 1993 až 96 pracoval na universitě v Kuwaitu. V roce 1990 se podílel na založení regionální televize Tišnov, kde pracoval do 2001. Své fotografie vystavoval v Moskvě, Sao Paolu, Dijonu a německém Braunschweigu, kde získal i zlatou medaili EUROPA, v ČSSR pak bronzovou jehlici SČF. Posléze se věnoval malbě a vystavoval na mnoha místech České republiky. Své zkušenosti z cestování využíval v příspěvcích do cestovatelských časopisů. Lidé a země – díl Blízký východ, Květy atd. Inspirovaly jej zejména cesty do zahraničí, Itálie a Kuwaitu, která jsou krom jeho rodné Vysočiny nejvýraznějšími obdobími jeho tvorby. Z významnějších výstav obrazů v zahraničí je to Salzburg, Mnichov a Kuwait. Byl velmi činným propagátorem cimrmanovské myšlenky, ze které vzešlo odhalení plostiky Mistra v roce 1988 na vrchu Sykoř za účasti členů Divadla JC a následně pak v roce 1998 založení Stezky Járy Cimrmana. Za tento počin bylo Klubu českých turistů jeho zásluhou uděleno 2. místo v soutěži Tour propag Písek 2001. Od roku 1985 byl řádným členem Moravské University Strécovské a posléze i vědecké rady. Byl též nositelem patafyzické myšlenky, kterou propagoval po celý život. Od krajin Vysočiny, kterými začínal, přes zahraniční cesty, které ho inspirovaly nadále: Rumunsko, Jugoslávie, na začátku 90. let Itálie – západní pobřeží, Kuwait a znovu návrat k domácím tématům. Velmi výjimečně maloval zátiší a portréty. Zanechal po sobě mnoho skic, pastelů a kreseb. Jeho nejoblíbenější, nejužívanější a velmi typickou technikou bylo užití špachtle a válečku na plátno. Fotografii se věnoval celý život, i když v posledních dva...

Jaroslav Med (4)

Jaroslav Med byl český literární kritik, historik, spisovatel a vysokoškolský pedagog. Přednášel na Filozofické fakultě UK a Katolické teologické fakultě UK českou a světovou literaturu. Zabýval se převážně českou katolicky orientovanou literaturou, především poezií. Napsal šest publikací, ale velmi významné jsou i jeho edice básní např. Bohuslava Reynka, Jana Zahradníčka nebo Jiřího Karáska ze Lvovic. Jaroslav Med se narodil 19. dubna 1932 v Havlíčkově Brodě. Odmaturoval na obchodní akademii a poté se mu podařilo dostat do Prahy na Filozofickou fakultu, kde vystudoval knihovnictví a bohemistiku. V 50. letech se seznámil s básníkem a grafikem Bohuslavem Reynkem, který ho významně ovlivnil. Jaroslav Med byl častým hostem na Reynkově statku v Petrkově, kam přivedl i své přátele z řad tehdejších umělců, např. výtvarníka Jiřího Koláře nebo básníka Ivana Diviše. Jaroslav Med se v pozdější době podílel na edici básní Bohuslava Reynka i na organizování výstav Reynkových grafik. Po dokončení univerzity vyučoval Jaroslav Med na učňovských školách a zároveň spolupracoval s krajským nakladatelstvím v Havlíčkově Brodě, s nakladatelstvím Růže v Českých Budějovicích a s brněnským krajským nakladatelstvím Blok, kde se podílel i na založení časopisu Dokořán, který byl ale poměrně rychle komunistickou mocí zakázán. Od roku 1966 působil jako aspirant na Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Kvůli nástupu normalizace zde nemohl obhájit svou kandidátskou práci a znovu musel vyučovat na učňovských školách. V roce 1980 se mu podařilo se do Ústavu vrátit a zůstal zde až do roku 2010. Po revoluci začal vyučovat na Univerzitě Karlově, konkrétně na Filosofické fakultě a Katolické teologické fakultě. Na Katolické teologické fakultě vyučoval předměty Duchovní proudy v moderní literatuře a Myšlení o literatuře. Ač jeho přednášky byly určeny zvláště pro studenty Ústavu dějin křesťanského umění této fakulty, tedy pro studenty neteologických ...

Jaroslav Maršálek (5)

Publikace o bruskách.

Jaroslav Macháč (3)

Narozen 5. 1. 1928 ve Volyni , zemřel 9. 5. 1990. PhDr., lexikolog a lexikograf.

Jaroslav Lukavský (4)

Jaroslav Lukavský byl český akademický malíř, ilustrátor a grafik. Jaroslav Lukařský se narodil v Praze, ale dětství prožil v Děvínské Nové Vsi . Roku 1938 se s rodiči vrátil do Čech. Studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni a od roku 1942 na Státní grafické škole v Praze. Roku 1943 musel studium přerušit, protože byl totálně nasazen, nejprve v Berlíně a pak v Ústí nad Labem. Po skončení války studoval v letech 1945–1950 na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením profesora Vladimíra Silovského. V letech 1950–1951 pak absolvoval soukromé studium písma a xylografie u Oldřicha Menharta. Ve své tvorbě se věnoval zejména dřevorytu a dřevořezu a postupem času se stal v tomto oboru jedním z nejuznávanějších umělců. Inspiraci ke svým dílům nacházel ve svém vztahu k přírodě, zejména k vysokohorské z Vysokých Tater. Zabýval se též volnou a užitou grafikou. Od roku 1952 působil v organizaci Československých výtvarných umělců a účastnil se celostátních přehlídek soudobého výtvarného umění. V roce 1954 se stal členem SČUG Hollar . Byl také členem Spolku českých bibliofilů a spolupracoval na bibliofilských tiscích. V letech 1981–1984 působil v Armádním výtvarném studiu. Zúčastnil se mnoha mezinárodních výstav . Jeho jméno je rovněž spojováno s tvorbou poštovních známek , s návrhy československých bankovek a s knižními ilustracemi.

Jaroslav Lebeda (2)

Jaroslav Lebeda byl český pedagog, akademický malíř, grafik, ilustrátor učebnic a knih pro mládež a redaktor dětského časopisu. Za protektorátu se účastnil protinacistického odboje. Ve věku 34 let byl odsouzen nacistickým soudem k trestu smrti. Byl popraven gilotinou v pankrácké věznici v Praze dne 22. března 1944. Jaroslav Lebeda se narodil v Křížlicích v roce 1910. Po studiu na gymnáziu v Jilemnici. zahájil studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Za protektorátu spoluorganizoval ilegální protinacistickou odbojovou skupinu českých levicových kulturních a vědeckých pracovníků – "Národní revoluční výbor inteligence" . . Jaroslav Lebeda byl zatčen dne 29. ledna 1943. Jeho vyšetřování na gestapu vedl komisař Böhm z protikomunistického oddělení. Lebedovi bylo kladeno za vinu, že podporoval nepřátele říše na útěku tím, že jim zprostředkovával falešné osobní doklady. Dále byl obviněn z velezrady a za to, že přechovával hledané osoby a i jinak napomáhání nepřátelům německé říše. Lebeda byl vězněn v pankrácké věznici od konce ledna 1943. Po věznění v Drážďanech byl přemístěn v prosinci 1943 zpět na Pankrác. K smrti byl Jaroslav Lebeda odsouzen 12. ledna 1944. Na Pankráci byl vězněn v cele číslo 32 na oddělení II/a . Byl popraven 22. března 1944 v 15.55 hodin gilotinou v pankrácké sekyrárně. Poslední stránka z cyklu dvanácti maleb s náboženskou tematikou nazvaných "Mému rodu", který vytvořil Jaroslav Lebeda několik týdnů před popravou – na cele smrti v Pankrácké věznici v Praze. Autoportrét datovaný 8. února 1944. Celý cyklus "Mému rodu" zveřejnil Karel Rameš v knize, popisující formou jakéhosi deníku "běžný" život v pankrácké věznici....

Jaroslav Křístek (3)

Jaroslav Kristek je český hokejový útočník. S hokejem začínal ve Zlíně, za které v seniorské kategorii debutoval ve české nejvyšší lize v sezoně 1997/98 a čtyři zápasy odehrál v 2. lize za klub HC Prostějov. V létě 1998 odcestoval do zámoří, dva roky strávil v juniorské lize WHL, působil v týmu Tri-City Americans. Po štaci v mládežnických kategorií definitivně přešel k seniorské kategorii, tři roky hrával v záložním týmu Rochester Americans hrající ligu AHL. V poslední sezoně v zámoří 2002/03 debutoval v nejprestižnější hokejové lize NHL za klub Buffalo Sabres. Za Sabres odehrál celkem šest zápasů, v žádném nebodoval, čtyři krát střelit na brankáře a odseděl si čtyři trestné minuty. Po uzavřené kapitole v zámoří se vrátil zpět do vlasti, dohodl se s českým klubem HC Sparta Praha, pro přípravu před začátkem sezóny odehrál Tipsport Cup. Po soutěži měl zájem o jeho služby tým HC České Budějovice, klub mu nabídlo smlouvu a nabídku přijal. Za Budějovice odehrál jednu sezonu, tým skončil na posledním místě a sestoupilo do 1. ligy. Po dohodnutí s klubem odešel a podepsal novou smlouvu s mateřským klubem HC Hamé Zlín. Ve Zlíně odehrál necelé tří sezóny v letech 2004/07. V první sezoně odehrál s týmem turnaj Super six. Ve třetí sezoně odehrál dvacet šest zápasů za ševce, poté přestoupil do týmu HC Energie Karlovy Vary a podepsal smlouvu na zbytek sezony a následující dva roky. Po přestupu do Karlových Varů hráli zápas proti týmu HC Oceláři Třinec. Po střetu s Jiřím Polanským si zlomil lícní kost a byl vyřazen na 1 měsíc. V Karlových Varech vydržel tři roky. V průběhu sezóny 2007/08 pomohl týmu dostat se do finále extraligy a v další sezóně 2008/09 pomohl vybojovat titul mistra extraligy. Ve Varech načal ročník 2009/10, na konci základní části byl vyměněn zpět do mateřského klubu PSG Zlín za Davida Noska. Po skončení smlouvy začal trénovat v prvoligovém týmu HC Lev Poprad. Klub se pokoušel vstoupit do KHL, nakonec komise za...

Jaroslav Kratěna (7)

Je český cestovatel a spisovatel. Je autorem cestopisů zemí Severní Ameriky, které navštívil a procestoval. V roce 2012 vydal již desátý cestopis s názvem Zlatá hora.