Všichni Autoři a témata

Josephine Cox (4)

Britská spisovatelka, autorka beletrie. Psala také pod pseudonymem Jane Brindle.

Joseph Cummins (4)

Americký spisovatel, též autor a editor populárně naučných historických prací.

Joseph Cox (1)

Josef Zvěřina (6)

Josef Zvěřina byl český římskokatolický kněz, teolog, historik umění, filozof a vysokoškolský pedagog. Narodil se na Českomoravské vysočině, rodina se ale brzy přestěhovala do Vídně, kde otec Josef Zvěřina pracoval jako strojní zámečník, jeho matka se za svobodna jmenovala Marie Vedralová. Roku 1918 se vrátil s rodiči do Stříteže a na studium dlouho neměl pomyšlení. Na doporučení místního faráře se nakonec přece odhodlal ke studiu a shodou okolností se dostal 1924 do Prahy. V roce 1932 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu. Poté byl poslán do římské papežské koleje Nepomucenum studovat teologii a filosofii na lateránském Ateneu. Na kněze byl vysvěcen 11. července 1937 v Římě a rok tam byl představeným české koleje. 1938 se vrátil do vlasti a byl kaplanem nejprve v tehdejším Falknově , kde zažil národnostní napětí i nenávist, naposledy u svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze. Po zrušení českých vysokých škol v roce 1939 přednášel na náhradním teologickém učilišti, pro protiněmecký postoj byl však v letech 1942 až 1943 13 měsíců internován v Zásmukách. Po válce nastoupil na obnovenou teologickou fakultu jako asistent prof. J. Cibulky pro obor křesťanská archeologie a dějiny umění. Jeho zájem sice směřoval k dogmatice, ale tu mu na fakultě nebylo dopřáno přednášet. Nebyl pro něj však problém se zakousnout do jakéhokoliv oboru. Během ročního studijního pobytu v Paříži v letech 1946–1947 stihl sepsat disertaci o freskách v jihofrancouzském Tavant, která byla pochvalně přijata na mezinárodním fóru. Doktorát mu dala Univerzita Karlova. Po zrušení teologických učilišť v roce 1950 byl povolán na vojenské cvičení, kde 13 měsíců manuálně pracoval v útvarech PTP. Začátkem roku 1952 byl spolu s dalšími třiceti katolíky zatčen a odsouzen na 22 let vězení, konfiskaci veškerého m...

Josef Zlámal (5)

Josef Zlamal je český výtvarník. Josef Zlamal pochází z výtvarnické rodiny, známými výtvarníky byli už jeho děd Wilhelm Zlamal a otec Petr Zlamal. Matka Blanka Zlamalová je architektka a Josef s ní později opakovaně spolupracoval na projektech realizovaných v architektuře. Absolvoval rakouskou sekci šternberského gymnázia. Poté studoval jeden rok na Univerzitě Karlově v Praze, obor translatologie, a dva roky na Akademii výtvarných umění v Brémách. Od roku 2012 navázal intenzivní spolupráci se sochařem Richardem Štiplem. Společně pak vystavovali například v evropských metropolích Paříži, Basileji, Madridu či také v Ciudad de México, Miami a Pekingu. Výrazným milníkem se v roce 2015 stala prezentace jeho děl na Art from the Heart v Šanghaji. Od roku 2016 působí převážně ve Švýcarsku, v Curychu a Churu, ačkoli má zázemí také v Londýně a Praze. Na francouzském výtvarném veletrhu Drawing Now Paris 2018 byla jeho tvorba vyhlášena objevem roku. Josef Zlamal tvoří zejména pomocí ručního papíru, dřeva a inkoustu.

Josef Vodrážka (4)

Narodil se 30.7.1900 v Praze. Grafik, autor ex-libris, ilustrátor.

Josef Vlček (6)

Narozen 8.1.1951 v Praze. Hudební publicista a redaktor, práce o moderní hudbě a rocku.

Josef Vaněk (5)

Spoluautor publikace o českých rekordech.

Josef Válka (6)

Josef Válka byl český historik, emeritní profesor českých dějin na Masarykově univerzitě v Brně. V letech 1948–1952 Josef Válka vystudoval historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Mezi jeho učiteli byli významní historikové, zabývající se starověkem , staršími českými dějinami i pomocnými vědami historickými . V jeho badatelské dráze jej ale nejvíce ovlivnili brněnští profesoři obecných dějin Rudolf Holinka a Josef Macůrek. Svá tehdejší studia ukončil diplomovou prací z hospodářských dějin v předbělohorském období. Roku 1952 vstoupil do brněnského Historického ústavu Filozofické fakulty zprvu jako aspirant, později jako odborný asistent. Roku 1965 se zde habilitoval prací František Palacký. Pojetí českých středoevropských dějin a teorie dějepisectví. To bylo období, kdy se začal podstatně více zajímat o metodologii a teorii dějin zvláště v tehdejším francouzském dějepisectví. Podílel se na redakci překladů významných zahraničních děl do češtiny a za svého pobytu ve Francii roku 1969 se seznámil s Robertem Mandrou a zvláště pak s Victorem-Lucienem Tapié . To jej inspirovalo jednak k promýšlení nových přístupů v historiografii střední Evropy, jednak k projektu syntézy hospodářských a kulturních dějin Moravy. Obojí tehdy představovalo nová témata jeho vysokoškolských přednášek na přelomu 60. a 70. let 20. století. Vedle toho se veřejně zapojil do tehdejší literární publicistiky. Na počátku normalizace mu byla jeho další pedagogická činnost znemožněna a Josef Válka byl roku 1974 přeřazen na místo administrativního pracovníka Historického ústavu. V této pozici zůstal do konce roku 1989. Zprvu nemohl ani zveřejňovat své vědecké práce, nicméně v průběhu 80. let se postupně svými texty prosazoval především v regionálních odborných časopisech (Husitský Tábor, Studia Com...

Josef Štyrsa (2)

Horolezec, literatura pro mládež.

Josef Šnejdar (3)

Doc. Ing. Josef Šnejdar, CSc. se jako odborník a řídící pracovník podílel na významných stavbách, mimo jiné na rekonstrukci a dostavbě Národního divadla . Prací v nejvyšších stavebních pozicích byl komunistickým režimem pověřován navzdory pro tehdejší dobu nevyhovujícímu kádrovému profilu, od roku 1957 byl hlavním stavbyvedoucím výstavby sídliště Milín, od podzimu 1959 na výstavbě areálů Vysoké školy zemědělské, Státního veterinárního ústavu a Ústavu teoretických základů chemické techniky v Praze-Suchdole. Byl jmenován hlavním inženýrem pro stavbu Paláce kultury , ředitelem stavby Rekonstrukce Národního divadla a dostavby jeho okolí , od 1.7.1987 byl zmocněncem vlády pro čtyři významné stavby, především pro dostavbu nemocnice v Motole. Od 17.1.1991 do zrušení Ministerstva výstavby a stavebnictví byl náměstkem ministra. Svou životní dráhu vylíčil poutavým způsobem v autobiografické knize Bůh, osud a já, kterou sepsal a vydal ve věku 90 let. Do zahájení gymnaziálního studia v konviktu Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě prožíval Josef Šnejdar 11 let dětství v rodině věteřovského kostelníka, po zrušení gymnázia za okupace pokračoval ve studiích jako člen jezuitského řádu a v roce 1950 byl v rámci proticírkevního tažení tehdejším režimem internován v Bohosudově. Následovalo 40 měsíců vojenské služby u PTP a zaměstnání na různých pozicích ve stavebnictví s tím, že zamýšlené studium filozofie mu nebylo z kádrových důvodů umožněno a po třech měsících studia mu bylo v roce 1954 odepřeno i studium na Vysoké škole ekonomické v Praze. Ve stavebních profesích byl postupně dosazován do řídících funkcí na významných stavbách a za úspěšné vedení a včasné dokončení výstavby Paláce kultury byl v roce 1981 odměněn Řádem práce. I přes tyto pracovní úspěchy zastával jako zaměstnanec podniku Průmstav podřadné funkce a teprve na zásah vysokého vládního činitele byl po neusp...

Josef Smolík (6)

Narozen 27. 3. 1922 v Jičíně, zemřel 4. 2. 2009 v Praze, prof., ThDr., Dr.h.c., D.D.h.c., STM, duchovní a teolog Českobratrské církve evangelické; sloužil v Pardubicích a v Praze U Klimenta ; vysokoškolský učitel na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě/Evangelické teologické fakultě UK , děkan fakuty , člen komise Světové rady církví pro Víru a řád , člen ústředního výboru SRC , redaktor Křesťanské revue ; věnoval se praktické teologii, příležitostně církevním dějinám.

Josef Šlapal (3)

Narozen 1955. prof., RNDr., matematik.

Josef Sládek (6)

Ing., práce z oboru ekonomie.

Josef Šimek (5)

Josef Šimek byl český kreslíř a hudebník. V roce 1965 byl společně se svými kolegy z trampské osady Hejkalů Janem Vyčítalem a Marko Čermákem jedním ze zakladatelů skupiny Greenhorns. V této kapele hrál na kytaru, na mandolínu a někdy též i na dobro a nazpíval celou řadu písní. V roce 1980 mu lékaři operovali mozkový nádor a on musel z kapely odejít, přesto se často objevoval jako host na některých albech Greenhorns. Jeho kresby se objevovaly na obálkách některých alb této kapely. V roce 2001 vydala na jeho památku skupina Greenhorns album Když Pepa Šimek hrál.

Josef Schmidtmayer (6)

Narozen 26.9.1914 v Českých Budějovicích, zemřel 23.4.1979 v Praze. CSc., docent, publikace z oboru matematiky.

Josef Šafařík (5)

Ing. Josef Šafařík byl český filosof, esejista a dramatik. V roce 1931 získal titul inženýra vodních staveb. Od 1938 byl ve svobodném povolání; celé své dílo tvořil nepo­znán v Brně, na Grohově ul. č. 6/IV, za protektorátu žil v ilegalitě, pak ve vynuceném ú­straní. V květnu 1947 byla jeho první kniha Sedm listů Melinovi oceněna v anonymní soutěži nakladatelství Družstevní práce. Vyšla v srpnu 1948 a téhož roku v listopadu byla stažena z prodeje. Svůj esej Člověk ve věku stroje mohl vydat až v období relativního politického uvolněni v Liberci 1967. V roce 1991 mu byl udělen titul PhDr. h. c. Masarykovy university v Brně a Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. stup­ně. Jeho opus magnum je rozsáhlý esej Cestou k poslednímu, který vyšel krátce před jeho smrtí. Mimo jiné zde reflektuje problémy lidské existence, křesťanství a řecké kultury. Ovlivnil řadu známých osobností – Václava Havla, Antonína Přidala, Pavla Švandu, Jiřího Kuběnu atd. "Bezprostředně k Chartě Šafařík říká: „ale tím vypovídáš boj – boj moci.“ Později přichází s názorem: „teď začali dělat všichni politiku, ale kdo bude dělat kulturu?“ „Umělec má promlouvat svým dílem a politiku přenechat politikům“. Tento názor, je Šafaříkovým životním postojem, který je prakticky doložený v jeho vztahu k politickým aktivitám, jedná se tak o osobní ručení, kdy jeho myšlenky jsou realizovány v praxi. Vztah k Chartě nebyl nepřátelský, ale spíše přátelsko-kritický. Sám V. Havel chápe přitom Chartu jako něco „šafaříkovitějšího než Šafaříkův názor na Chartu.“ Protože to byl pokus o „osobní ručení“. Vedle „osobního ručení“ se nabízí hypotéza, že v Chartě je obsažen podobný postoj k moci, jakou měl Šafařík ve vztahu k státnímu útvaru. Ale důsledek dopadu Charty je zcela odlišný, neboť vypovídá boj moci a jde jí tedy moc. V případě Charty lze mluvit o možné inspiraci ze strany Šafaříkova myšlení, protože koncept dopisu Gustávu Husákovi vzniká až skoro 10 let poté, co Šafařík z...

Josef Růžička (5)

Narozen 15. 10. 1880 v Rokycanech, zemřel 3. 6. 1954 v Benešově. Středoškolský profesor, autor populárních knih o historii. Též autor odborných článků z regionálních dějin a antropologie, výročních zpráv škol a muzeí.

Josef Rosický (6)

Narozen 22. 2. 1860 v Nových Dvorech u Přibyslavi, zemřel 17. 11. 1936. Středoškolský profesor, autor učebnic z oboru přírodopisu a zemědělství.

Josef Pilnáček (6)

Josef Pilnáček byl moravský historik a genealog. Narodil se jako nejmladší syn ze 4 dětí Josefa Pilnáčka, řezníka a pololáníka. Jeho matka, rozená Přibylová, pocházela z Jestřebí. Vystudoval I. české gymnasium v Brně a vyšší hospodářskou školu v Přerově. Po její absolvování sloužil jeden rok prezenční služby u vozatajstva v Praze a poté se stal aktivním důstojníkem. Po skončení první světové války odešel na odpočinek jako rytmistr vozatajstva ve výslužbě a žil ve Vídni. Oženil se ještě před první světovou válkou, vzal si vdovu po bankéři , která byla velmi bohatá. Byla Němka a pocházela z Budína, česky vůbec neuměla. Spolu pak hodně cestovali po Evropě. Pilnáček byl se intenzivně zajímal o moravskou topografii, heraldiku a genealogii. Přes nedostatečnou odbornou průpravu upozornil na řadu důležitých pramenů pro lokální dějiny a vlastivědu a jeho práce jsou dodnes využívány. Výsledky své práce uveřejňoval v Časopise vlasteneckého muzea v Olomouci, v Časopise rodopisné společnosti československé v Praze, ve Vlastivědném věstníku moravském a jinde. V roce 2009 vyšla autorova publikace Občanské znaky, kterou vydavatel sestavil na základě autorovy sbírky občanských znaků. Obsahuje 1738 hesel. V publikaci je barevná autorova malba znaku a pak následují údaje o uživateli a jeho rodině, odkazy na použité prameny a literaturu. Ve své závěti odkázal celý svůj majetek zemskému archívu v Brně.

Josef Pelikán (5)

Josef Pelikán byl český fotbalista, útočník. Hrál za SK Smíchov v předligové éře. Za českou reprezentaci nastoupil 7. 4. 1907 proti Uhersku. V reprezentaci dal 1 gól.

Josef Paleček (6)

Narozen 25. 2. 1932 v Jihlavě. Malíř, grafik, ilustrátor, výtvarník animovaných filmů.

Josef Novotný (3)

Narozen 1940. JUDr., autor historie Kuantunské armády.

Josef Myslín (5)

Josef Myslín působí jako odborný asistent na Vysoké škole podnikání a práva, kde se věnuje zejména problematice vývoje softwaru a procesního modelování. Je aktivní také jako lektor odborných kurzů v oblasti vývoje softwaru a autorem mnoha desítek článků v odborných i populárně-naučných časopisech, několika knih a vysokoškolských učebních textů. Je také členem technické normalizační komise v oblasti elektronické podpory vzdělávání.

Josef Mužík (4)

Narozen 24. 9. 1928 v Libkově, zemřel 19. 5. 2001 v Praze. PhDr., docent marxismu, publikační a redakční činnost v oboru.

Josef Miklík (7)

Narozen 1.3.1886 v Tlumačově na Moravě, zemřel 9.11.1947 na Svaté hoře u Příbrami. ThDr., redemptorista, profesor biblických věd na bohosloveckém učilišti v Obořišti. Práce v oboru, náboženské spisy.

Josef Masopust (5)

Josef Masopust byl československý fotbalový hráč a trenér. V roce 1962 obdržel cenu Zlatý míč pro nejlepšího evropského fotbalistu. Českomoravský fotbalový svaz ho vyhlásil Nejlepším českým fotbalistou posledních 50 let. V roce 2000 vyhrál anketu Česká fotbalová osobnost století a krátce poté jej odborníci zvolili za českého Fotbalistu století. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. Figuroval na seznamu UEFA Jubilee 52 Golden Players. Od roku 2009 je po něm pojmenován mostecký stadion . V květnu 2012 byla na jeho památku odhalena u stadionu Dukly Praha na Julisce v Praze 6 jeho socha. Narodil se roku 1931 ve vesnici Střimice u Mostu jako nejstarší z šesti dětí do rodiny horníka. Kvůli těžbě hnědého uhlí přestala obec existovat. Fotbal mu učaroval od malička. V tomto ohledu zdědil nadání po otci, který také hrával fotbal, ale ne na vysoké úrovni, jako v budoucnu jeho syn. Otec mu vštěpoval zásady fair play, které se výrazně projevily v jeho budoucí fotbalové kariéře. První ligu začal hrát na fotbalovém stadiónu Na drožďárně v Teplicích. Poté přestoupil do klubu Dukla Praha, za který hrál téměř celou svou kariéru a v jehož dresu, vedle reprezentačního, také získával fotbalovou slávu. S manželkou Věrou měl syna Antonína a dceru Ivanu. Byl čtyřnásobným dědečkem. Zemřel 29. června 2015 po dlouhé nemoci. Krátce po válce se stal hráčem dorosteneckého mužstva Mostu, kam se rodina po válce přestěhovala. V sedmnácti už hrál za A-mužstvo. V roce 1949, v osmnácti letech, podepsal přestup do ligových Teplic, za které hrál od začátku sezóny 1950 dva roky. Když nastoupil vojenskou základní službu, přešel do nově se tvořícího klubu ATK Praha, který později působil pod názvy ÚDA a Dukla Praha. V armádním mužstvu zůstal patnáct let. Po celou dobu hrál na místě levého záložníka. Stal se tvůrcem hry a spolu s týmem získal sedm ligových titulů. Repre...

Josef Křešnička (4)

Narozen 25.11. 1939 ve Strakonicích, zemřel 22.11. 1998 tamtéž. Český loutkař a dramatik.

Josef Kozler (4)

Autor publikací z oboru ekonomie. Zabývá se převážně marketingem a managementem.

Josef Kounovský (5)

Narozen 25. 8. 1878 v Chrášťanech u Rakovníka, zemřel 22. 12. 1949 v Praze. Ing., Dr.techn., profesor deskriptivní geometrie, publikace z oboru.

Josef Kočí (5)

Narozen 16.7.1880 v Praze, zemřel 26.3.1961 v Praze. Akademický malíř, ilustrátor.

Josef Klepešta (4)

Josef Klepešta byl český astronom a astrofotograf. Proslavil se zejména společnou fotografií Galaxie v Andromedě a výrazného bolidu, kterou zachytil v noci 12. na 13. září 1923 nad Ondřejovem. Josef Klepešta se během první světové války seznámil s Jaroslavem Štychem, který ve Sdružení dělnických abstinentů v Praze přednášel o astronomii. Začal s ním spolupracovat a spolu s dalšími usilovali o založení České astronomické společnosti. Když se to v roce 1917 podařilo, stal se na dlouhou dobu jejím jednatelem. Byl také polularizátorem astronomie: psal články do časopisu Říše hvězd a založil edici Knihovna přátel oblohy.

Josef Kavina (5)

Narozen 21.6.1926 v Praze. Ing., chemik, práce z oboru zbožíznalství, potravinářské chemie. Autor učebnic pro střední školy.

Josef Kalus (6)

Josef Kalus byl moravský pedagog, básník a spisovatel. Jeho otec byl Philip Kalus , matka Johanna Theimer , svatbu měli 10. 11. 1824. Narodil se do chudé tkalcovské rodiny jako čtrnácté dítě. Od mala se musel zapojit do práce na stavu, tkalcovství se také vyučil. V roce 1880 se nechal zapsat do třetí třídy měšťanské školy. V letech 1881–1885 absolvoval učitelský ústav v Příboru. Byl učitelem , nejdéle učil v Čeladné, kde se stal ředitelem obecné školy. 4. února 1891 se oženil ve Frenštátě pod Radhoštěm se svou příbuznou Marcelou Fialkovou , se kterou měl dvě děti – Marii a Jaromíra. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Do důchodu odešel v roce 1925 a vrátil se do rodného Frenštátu, kde bydlel na adrese Rožnovská 239. Úmrtí Josefa Kaluse široce zaznamenal tisk. František Sekanina zveřejnil v Národní politice laskavý fejeton, kde např. uvádí, že mezi jeho ctitele patřil Jaroslav Vrchlický. Poezie Josefa Kaluse byla ovlivněna tvorbou Josefa Václava Sládka; vyjadřoval v něm lásku k rodnému kraji. Významnou část tvorby věnoval dětem. Přispíval do časopisů a novin Květy, Lidové noviny, Lumír, Malý čtenář a dalších.

Josef Jedlička (5)

Josef Jedlička byl český prozaik a esejista, po roce 1968 v emigraci. Po většinu života nesměl v Československu publikovat. Po 2. světové válce studoval v Praze filosofii, v roce 1948 byl však ze studia vyloučen. V letech 1953–1968 žil v Litvínově, kde napsal prózu Kde život náš je v půli se svou poutí. Posléze emigroval do Západního Německa, kde pracoval pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa a kde se v 80. letech oženil s básnířkou Violou Fischerovou. Jedličkova nejvýraznější próza Kde život náš je v půli se svou poutí, jejíž název odkazuje na Dantovo Peklo, je situována do průmyslového Litvínova 50. let. Text nemá jasnou dějovou linii, jde zejména o prolínání epizodických příběhů s lyrizujícími a úvahovými odbočkami. Novela vyjadřuje deziluzi z vývoje, kterým se ubíralo Československo po roce 1948: Próza byla poprvé knižně vydána během politického uvolnění v roce 1966 a kritikou byla přijata velmi příznivě. Jedlička je také autorem rozsáhlé vzpomínkové prózy Krev není voda, souboru esejů České typy a řady článků a rozhlasových pořadů. Některé jeho práce byly přeloženy do němčiny a francouzštiny.

Josef Hůrský (3)

Narozen 9.3.1915 ve Vídni , zemřel 5. 11. 1996. RNDr., CSc., ekonomický geograf, zabývá se geografií dopravy, dějinami kartografie a národnostními otázkami, práce z oboru.

Josef Houštěk (5)

Narozen 25.7.1913 ve Zbečníku u Náchoda, zemřel 21.9.1994. MUDr., DrSc., profesor dětského lékařství, práce z oboru, spoluredaktor pediatrických sborníků.

Josef Holzbecher (1)

Autor publikací o skalničkách,V současnosti vlastní zahradnický areál v Lelekovicích u Brna.

Josef Hlavička (6)

Právník, autor publikace o duchovním poznání.

Josef Hladký (3)

Josef Hladký je bývalý česko-německý plavec. Je několikanásobným medailistou z mistrovství Evropy. Narodil se v Praze a závodil za pražský klub Rudá Hvězda Praha . Díky své všestrannosti plaval zejména polohové závody. Z mistrovství Evropy 1981 si přivezl bronzovou medaili z polohového závodu na 200 m, kterou obhájil na dalším šampionátu v roce 1983 a přidal i bronz na dlouhé polohovce. V roce 1985 svou pozici na dvoustovce ještě vylepšil a skončil druhý. Po mistrovství světa v roce 1986 v Madridu opustil Československo a usídlil se v Německu. Přišel tak o možnost startovat na olympijských hrách 1988, předtím nemohl startovat na olympiádě 1984 vinou bojkotu socialistických zemí. Na olympiádě v Barceloně 1992 nastoupil v dresu Německa, na kratší polohovce skončil 32. Zlatou medaili vybojoval v roce 1991 na premiérovém sprintérském mistrovství Evropy v krátkém bazénu v polohovém závodě na 100 metrů.

Josef Hassdenteufel (4)

Ing. Josef Hassdenteufel , profesor elektrotechnické fakulty, práce z oboru elektrotechniky.

Josef Fuksa (5)

Narozen 12.6.1893 v Okříškách. Ing., profesor obchodní akademie, národohospodář, literatura z oboru.

Josef Frič (4)

Narozen 8.1.1900 v Praze, zemřel 11.1.1973 tamtéž. Básník.

Josef Fric (7)

Josef Frič byl český básník a jeden ze zakladatelů Devětsilu. Po otci Josefu Janu Fričovi zdědil továrnu na optické přístroje, ale jen velmi nerad se ujal funkce jejího ředitele. V roce 1948 však byla továrna znárodněna a Josef Frič v ní pak pracoval jako úředník. S manželkou Kamilou, roz. Neubauerovou měli dceru Janu a syna Josefa . Spisy

Josef Franta Šumavský (6)

Josef Franta Šumavský , vl. jm. Josef Franta, byl český obrozenecký spisovatel, pedagog, lexikograf a organizátor kulturního života v Praze. Pocházel z chudé rodiny venkovského tesaře. Do školy chodil v obci Poleň. Velkým životním štěstím pro něj bylo seznámení s mladším bratrem místního faráře, který jej inspiroval a připravil ke studiu na klatovském gymnáziu. Po jeho absolvování odešel do Prahy, kde vystudoval filozofii a vstoupil do řádu benediktinů na Emauzech. V Praze se sblížil s předními obrozenci té doby – Dobrovským, Nejedlým, Jungmannem a Hankou. Všichni pociťovali omezenost tehdejší češtiny a studovali staročeské knihy. Franta se účastnil v řadě oblastí – srovnávacích jazykových studiích, mluvnici, sestavování slovníků, národopise i poezii. K diskusím přispěl například pracemi Zastaralé formy českého slovesa, vysvětlené od Jos. Vlad. Franty, v Praze 1829. Napsal i básnickou sbírku Dvanáctero drobných písní. Roku 1830 založil s Amerlingem, Tomíčkem a J. J. Langerem časopis Čechoslav. Společně s Tomíčkem pak vydal i sbírku slovanských národních pověstí Slovanka. Po několika letech vystoupil z kláštera a stal se pomocným učitelem v opatrovně na Hrádku, kterou vedl Jan Svoboda. Sice tam dlouho nevydržel, ale seznámil se s obyvateli pražského Podskalí a získal pedagogické zkušenosti, které později využíval jako soukromý učitel ve vlivných vlasteneckých rodinách. Potom pracoval jako korektor v arcibiskupské tiskárně. Vydal další práce, jako například Život Jana Augusty staršího , Otčenáš slovanský ve čtyřech nářečích a Prokop Opatrný, aneb dobrá rada v potřebě . V letech 1840 – 41 byl členem vlastenecké skupiny, která mimo jiné zorganizovala první český bál. Jednou ze snah obrozenců v té době bylo, zapojit do vlastenecké práce ženy. Pořádali p...

Josef Filipec (2)

Josef Filipec byl český jazykovědec, lexikograf, pracovník Ústavu pro jazyk český a jeden ze dvou hlavních redaktorů Slovníku spisovné češtiny a autor jeho koncepce. Jeho patrně nejvýznamnějším dílem jsou oddíly České lexikologie , lexikologického doplňku trojdílné akademické Mluvnice češtiny , jejichž je autorem . Články, které psal Filipec do časopisu Naše řeč, jsou přístupné online; poněkud překvapivě je také autorem rozboru básní, byť jazykového . Podle Otakara Mališe byl člověkem náboženským, a to, že přes to mohl i po prověrce z roku 1958 zůstat v ÚJČ, bylo dáno jen díky povaze místního pracoviště. Vystudoval gymnázium v Kroměříži a poté brněnskou Filozofickou fakultu, obory slavistika a germanistika.

Josef Durdík (7)

Josef Durdík, křtěný Josef Alois byl český filosof, psycholog, estetik, překladatel, literární kritik a poslanec českého zemského sněmu. Vytvořil českou filosofickou terminologii. Pocházel z rodiny klenotníka a po studiích na tehdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě dosáhl aprobace v oboru matematika-fyzika. V roce 1870 se na univerzitě habilitoval spisem Leibniz und Newton . V letech 1871–1873 učil na Akademickém gymnasiu v Klementinu. Od roku 1874 na pražské univerzitě působil jako mimořádný profesor, než byl 1880 jmenován řádným profesorem filozofie na její filozofické fakultě. Po rozdělení univerzity působil na její české části a svými přednáškami se významně zapsal do dějin české filozofie. Těžiště jeho mnohostranně práce leží v estetice a psychologii. Největší proslulost mu vynesl herbartovskou filozofií inspirovaný spis Všeobecná estetika , jenž vedle výkladu estetiky obsahuje také Durdíkovy názory na společnost. V ní lze podle Durdíka hledat krásu stejně jako v přírodě a umění. Ve sporech zabývajících se vznikem a vývojem vesmíru a světa se postavil jednoznačně na stranu Darwinova učení, které v Čechách také šířil. Charlese Darwina roku 1875 v Anglii dokonce navštívil. Přednáškou „O poezii a povaze lorda Byrona“ se jako první v Čechách zase pokusil o systematický kritický výklad v literatuře. Psal i dramata: Stanislav a Ludmila nebo Kartaginka . Roku 1870 vydal první českou filozoficko-historickou knihu Dějepisný nástin filosofie novověké, při jejímž psaní zároveň dotvářel české filozofické názvosloví . Přispíval též do mnoha časopisů jako Světozor, Lumír, Květy a dalších. Byl členem Královské české společnosti nauk a poté Hlávkou založené České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, ale i Umělecké besedy a dalších společností. Roku 1881 se zasloužil o založení Jednoty filozofické. Dne 23.11. 1900 se oženi...

Josef Doležel (6)

Profesor obchodní akademie v Praze.

Josef Bouček (3)

Josef Bouček byl český dramatik a scenárista. Maturoval roku 1951 na obchodní akademii. Poté pracoval krátce v ČKD, než nastoupil na vojenskou službu. Po jejím absolvování vystudoval dramaturgii na Filmové akademii múzických umění v Praze, absolvoval roku 1958. V letech 1958–1972 byl dramaturgem v Československé televizi a v letech 1972–1990 ve Filmovém studiu Barrandov. Byl autorem řady filmových námětů a spoluautorem scénářů . Ještě častěji je pod řadou filmů a seriálů podepsán jako dramaturg . Pro Československou televizi napsal několik inscenací a především připravoval adaptace děl literárních klasiků, Ivana Sergejeviče Turgeněva , Charlotty Brontëové , Honoré de Balzaca , Aloise Jiráska . Jeho divadelní hry vznikaly zpočátku na základě spolupráce se Zdeňkem Hedbávným, Miloslavem Klímou a Janem Grossmanem, tedy tvůrci ze Západočeského divadla v Chebu. Psal buď komorní psychologická dramata ze současnosti nebo historická dramata . Drama Popel a hvězdy je věnováno osobnosti Albrechta z Valdštejna. Hra Vstaň, Mistře! skladateli Jakubu Janu Rybovi. Štěpán Otčenášek jeho dílo ve Slovníku české literatury po roce 1945 popsal slovy: „Boučkova dramatická tvorba, čítající více než dvacet titulů, se vyznačuje kultivovaností slova a úsilím o zachycení existence člověka v celé její složitosti.“...

Josef Bohumil Souček (5)

Prof. ThDr. Josef Bohumil Souček, dr. h. c. byl český teolog, biblista-novozákoník, duchovní Českobratrské církve evangelické, profesor Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké , po roce 1950 profesor a děkan Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze a iniciátor ekumenického překladu Bible. Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu studoval teologii a historii na UK v Praze, v letech 1923–1925 také v Basileji, v Paříži a v Aberdeenu. Poté byl vikářem v Hořicích , následně vikářem a farářem v Krabčicích , v letech 1930–1945 zastával funkci tajemníka Synodní rady ČCE. Na základě úspěšné obhajoby disertační práce Theologické výklady Kralické šestidílky získal doktorát teologie a v roce 1933 habilitoval na HČEFB v oboru novozákonní věda. Roku 1945 byl jmenován profesorem, na KEBF ve třech funkčních obdobích byl jejím proděkanem, v letech 1966–1970 děkanem. Roku 1961 inicioval práci na českém ekumenickém překladu Bible a až do své smrti vedl její novozákonní skupinu. Mezi jeho žáky patří prof. M. Balabán, prof. L. Hejdánek, prof. J. Heller, prof. Petr Pokorný, prof. M. Prudký, Jan Šimsa a další. Roku 1960 získal Souček čestný doktorát univerzity v Aberdeenu, 1969 v Basileji a v roce 2000 byl vyznamenán Medailí za zásluhy I. stupně in memoriam. Souček byl v mládí ovlivněn švýcarským teologem K. Barthem, R. Bultmannem, svým starším kolegou J. L. Hromádkou i celoživotním přátelstvím s J. Patočkou. Jeho velmi rozsáhlé dílo svědčí jak o jeho vědecké svědomitosti a originalitě, tak také o starosti a péči o život jeho církve. Odtud vycházel i jeho upřímný zájem o ekumenismus a spolupráci křesťanských církví. Souček pečlivě sledoval vývoj teologického myšlení, zejména v německé a anglické oblasti, v mezinárodních diskusích a polemikách si však získával respekt svou střízlivostí. Sledoval...

Josef Blahož (5)

Doc. dr. Josef Blahož, DrSc. je český právník a odborník na srovnávací právo. Dnes působí v Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky. V minulosti vyučoval na Fakultě právnické Západočeské univerzity. Je také je voleným členem Mezinárodní akademie srovnávacího práva v Haagu. V roce 1959 ukončil studia na právnické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1966 získal titul JUDr. V 90. letech působil na několika zahraničních univerzitách a účastnil se několika výzkumných programů. Do roku 2009 přednášel na Západočeské Univerzitě. V letech 2002 až 2010 byl rektorem Vysoké školy aplikovaného práva. Za svou vědeckou činnost získal několik ocenění.

Josef Andrys (2)

Josef Andrys byl český matematik a pedagog. Narodil se v Moravské Ostravě v rodině učitele Ladislava Andryse. Vystudoval reálku v Ostravě. V roce 1929 nastoupil na Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde v roce 1935 získal aprobaci pro vyučování matematiky a deskriptivní geometrie. Poté působil až do roku 1949 na mnoha středních školách. Od roku 1949 vedl kabinet matematiky Krajského pedagogického sboru, odkud ve stejné funkci přešel roku 1954 na Krajský ústav pro další vzdělávání učitelů. Svůj odborný zájem zaměřil Josef Andrys zejména na metodiku vyučování matematiky.

José Martí (3)

José Martí byl kubánský národní hrdina, vůdčí osobností kubánského hnutí za nezávislost na Španělsku. Byl také básníkem, novinářem, spisovatelem a politickým teoretikem. Jeho verše jsou základem známé písně Guantanamera. Byl synem Mariana Martího Navarry a jeho ženy Leonor Pérez Cabrera. Již v 16 letech se dostal do vězení za psaní novinových článků na podporu povstání a po dvouletém vězení musel opustit Kubu. Po studiích práv a filozofie v Madridu a Zaragoze se nejdříve usadil v Mexiku, později se přestěhoval do New Yorku. V americkém exilu se dlouhá léta snažil sjednotit kubánské politiky usilující o nezávislost své země. Zastával názor, že v budoucím politickém vývoji Kuby nemá hrát armáda hlavní roli. Jeho další názory, jako například odpor k USA, volání po rovnosti ras a důraz na vzdělání kubánského lidu byly klíčové nejen pro nadcházející boj o nezávislost ostrova, ale i pro další vývoj Kuby. Zahynul ve srážce povstaleckých oddílů se španělskou armádou v únoru 1895. Jeho manželkou byla María del Carmen de Zayas-Bazán e Hidalgo , s níž měl syna Josého Francisca Martího y Zayase Bazána .

Jorge Livraga, (6)

Jorge Bucay (5)

Jorge Bucay je Gestalt psychoterapeut,psychodramatik a spisovatel z Argentiny.Jeho knih se prodalo více než 2 miliony kopíí po celém světě, a byly přeloženy do více než sedmnáct jazyků. V průběhu svého života pracoval jako obchodní cestující prodej ponožek,knih a sportovní oblečení, stejně jako pojišťovací agent, řidič taxi, klaun, skladník, pedagog, herec, lékař ve službě, psychyatr.

Jörg Demus (3)

Jörg Demus byl rakouský klavírista a korepetitor proslulý interpretací klasického a romantického klavírního repertoáru. Narodil se 2. prosince 1928 v rakouském St. Pöltenu, hudební vzdělání získal již v mládí a pokračoval ve studiu na vídeňské konzervatoři. Demus byl známý svým jemným hmatem a citlivostí, díky nimž se hodil zejména pro díla skladatelů, jako byli Schubert, Schumann a Mozart.

Jordan Dimitrov Radičkov (5)

Bulharský prozaik, dramatik, publicista a scenárista.

Jones Amo (6)

Jonathan Sheikh-Miller (3)

Anglický autor knihy o žralocích.

Jonathan French (3)

Jonathan French je americký autor fantasy, který žije v Atlantě. Své vypravěčské schopnosti si nejprve tříbil tvorbou RPG příběhů, které se později staly základem jeho fantastických světů. Debutoval ságou The Autumn’s Fall , jíž se dostalo kladného přijetí. Do širšího povědomí se však dostal až díky knize Šedí bastardi , vydanou vlastním nákladem, která se setkala s nebývalým úspěchem, což zaujalo velké nakladatele.