Všichni Autoři a témata

Pavel Kras (6)

Narozen 30.5.1944. Ing., elektrotechnik. Pedagog, ekonomický poradce, autor příruček o internetu.

Pavel Kalvach (5)

Pavel Kalvach je český lékař specializující se v oboru neurologie, vysokoškolský pedagog a v letech 1996–2006 přednosta Neurologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze. Působil jako předseda České neurologické společnosti a viceprezident Evropské federace neurologických společností. Na konci 80. let byl také funkcionářem KSČ. V roce 1967 ukončil Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Po promoci nastoupil do Fyziologického ústavu Československé akademie věd a krátce pracoval v okresní nemocnici v Šumperku. V letech 1971–1987 působil na Neurologické klinice 1. LF UK a VFN v Praze, na které získal dvě atestace z neurologie , v roce 1983 mu byl udělen vědecký titul kandidát věd po obhajobě disertační práce Sledování mozkového mikrovaskulárního průtoku, habilitoval se v roce 1988 a v roce 2003 byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy pro obor neurologie. 26. listopadu 1989 vystoupil jako řečník na Městském aktivu předsedů základních organizací KSČ. V době vznikajícího Občanského fóra vyzval k uplatnění moskevských zkušeností, které by umožnilo větší otevřenost strany směrem k veřejnosti. V období 1988–1992 pracoval jako přednosta Neurologické kliniky Institutu postgraduálního vzdělávání a v letech 1996–2006 jako přednosta Neurologické kliniky 3. LF UK a FNKV v Praze. Přednášel na 1. LF UK a 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Profesně se zaměřuje na neuroradiologii – zobrazovací metody mozku a mozková cévní onemocnění. Absolvoval čtyři pracovní pobyty na Yale University. V roce 1993 se stal členem správní rady nadace Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových, je členem redakční rady odborného časopisu Journal of Neurological Science. V letech 1990–1995 působil jako předseda Československé, od roku 1993 České neurologické společnosti, v období 1999–2003 byl generálním sekretářem a v letech 2003–2007 pak viceprezidentem Evropské federac...

Pavel Houser (5)

Narozen 10. 11. 1972. NYNÍ Redaktor serveru o přírodních vědách www.scienceworld.cz; člen SFK Spectra, nyní asociální solitér. ST VŠCHT Praha 1996. P 91–94 Městská knihovna, 96 Pražské pivovary, 96 redaktor časopisu Výživa a potraviny, 96–99 redaktor týdeníku Computerworld. ZÁJMY fyzika, biologie, starověk, pivo, majonéza, texty všeho druhu, grafománie, úchylky a šílenství, koupele ve vaně. D Články na téměř libovolná témata v odborném i neodborném tisku, kniha o slovních hříčkách . SF Vstup do SFK Spectra 89. CONY Opakovaně, poměrně splývá s hraním v divadle a s účastí v restauracích, nyní ve stadiu zhnusení z prostředí tohoto druhu.. DÍLO Scifi publikoval v Krypton, Technologie masa, Tykvový večírek, Dech draka, Ikarie, Nemesis, antologie Mlok 97, Mlok 98 aj. Samostatne knihy Lunarys, Sovy veselé, Se sáňkami po Tibetu, Dvanáct sošek Almiru, Z dob Říše. CKČ 97 1. místo v kat. rom/nov. za „Kniha o vydře“, Mlok 97. OBLIBA Lovecraft, Borges, Holdstock, Dostál, Kromiš, Perec, Vidal. KRÉDO „To je ale debil.“

Pavel Gross (3)

Narodil se 1939 v Plzni, žije ve Švýcarsku. Potápěč, konstruktér, fotograf, autor zahraničních patentů. Autor románů.

Pavel Frček (2)

Český grafik a ilustrátor.

Pavel First (2)

Modely historických plachetnic.

Pavel Dušan (7)

V roce 1910 dokončil Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Praktikoval u soudu v Praze, 1916–20 konal vojenskou službu u vojenské justice, pak znovu nastoupil místo v Praze. Od r. 1931 zde působil jako soudce mládeže a publikoval knihy týkající se tohoto tématu. Překládal z němčiny. Pseudonymy: O. Klen, S. Šumavský. Většina z jeho beletristických děl pro mládež i dospělé líčí obrazy a příběhy z přírody. Jmenujme např. román Marné oběti , humoresky Krev se nezapře či povídky o zvířatech Příhody zajíce Polňáka .

Pavel Čech (6)

Pavel Čech je český malíř, autor komiksů, ilustrátor a tvůrce autorských knih. Vyučil se strojním zámečníkem, poté pět roků pracoval jako opravář v Královopolské strojírně a následně 15 let jako profesionální hasič. V roce 2004 toto povolání opustil a stal se profesionálním výtvarníkem a literátem. Pavel Čech se orientuje především na čtenáře předškolního a mladšího školního věku. Je autorem obrázkových pohádkových knih, které sám ilustruje. Jako autor komiksů od roku 2002 spolupracuje s časopisem Aargh, pro který kreslí komiksy. Spolupracuje i s časopisy Stripburek a K9. Vydal řadu titulů, ve kterých dominují jeho inovativní ilustrace. Svými kresbami se podílel na tvorbě knihy např. Jana Skácela a Radka Malého . Je autorem obálek děl Jiřího Kratochvila Noční tango nebo Brno nostalgické i ironické. Je autorem ilustrací v knize Miloše Menclera Štěstí najdeš na prýglu. Výběr z tvorby: Seznam výstav od roku 1994:

Pavel Brunclík (5)

Pavel Brunclík je český fotograf, známý v Česku i v cizině. V jeho širokém repertoáru se prolíná komerční reklamní fotografie s fotografií architektury, aktu a krajiny. Pavel Brunclík se narodil 27. října 1950 ve Znojmě, kde v roce 1969 maturoval. V roce 1974 absolvoval v Praze matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. V letech 1974-1980 ve studiích pokračoval, ovšem zcela změnil jejich zaměření. Přešel na režii a scenáristiku na katedře dokumentární tvorby FAMU. Poté tamtéž ukončil ještě jeden rok mimořádného studia na katedře fotografie. Externě spolupracoval s ČST a v letech 1980-1981 působil jako režisér Čs. armádního filmu. Od roku 1981 se věnuje čistě fotografii. Téma, jímž se v této době aktivně umělecky zaobíral, byla fotografie aktu. Vedle osobní tvorby se ovšem věnoval i tvorbě komerční. Spolu s výtvarnými fotografy Karlem Benešem a Romanem Kelbichem založili v roce 1994 v Praze - Kunraticích Studio ASA, ve své době největší fotografické studio v České republice. Od té doby začal samostatně podnikat. Na poli reklamní fotografie se mu daří, spolupracuje s předními reklamními agenturami a má řadu velkých mezinárodních klientů. Domácí půda mu nestačí, jeho zakázky často směřují za hranice republiky. V roce 1998 své podnikání na čas přerušil. Unavený prostředím konzumu a komerce a čelící osobní krizi, odjel do světa, hledat končiny s ještě nenarušenou přírodou. Úplně nalehko, pouze s reportážními Nikony, začal systematicky mapovat západní pobřeží USA, Jižní Ameriku, Chile, Peru, Bolívii, Velikonoční ostrov, Réunion a Seychely. Soustředil se na detail, strukturu a přirozené barvy, které krajina nabízí. Majestát přírody ho naprosto uchvátil. Následovaly cesty na další území, jako Madagaskar, Havaj, Island, Nový Zéland, Čína nebo Austrálie. Po více než dvou letech se cítil naplněn. Vrací se do světa reklamy. Příroda zůstává jeho koníčkem, vyjíždí za ní jednou až dvakrát ročně, nabrat energii. V letech 2005-2007 se opět vrátil...

Pavel Běhounek (7)

Narozen 1964. Daňový poradce, práce z oboru.

Paula Roe (6)

Australská spisovatelka.

Paul Pascal (6)

Francouzský chemik, zaměřený na anorganickou chemii a metalurgii.

Paul Murphy (6)

Anglicky píšící autor turistických průvodců.

Paul Leppin (5)

Paul Leppin byl pražský německý dekadentní básník, spisovatel, dramatik a redaktor, civilním povoláním byl poštovní úředník. Paul Leppin se narodil v rodině vyučeného hodináře Josefa Leppina , který se však živil jako zapisovatel, a vychovatelky Pauline, rozené Scharsach . Oba rodiče přišli do Prahy z moravského Frýdlantu. V letech 1888 až 1897 absolvoval gymnázium ve Štěpánské ulici . V té době se také spřátelil s Camillem Hoffmannem. Vzhledem k nelehké finanční situaci rodiny nemohl pokračovat ve studiích na univerzitě, a tak roku 1897 nastoupil jako úředník Poštovního a telegrafního úřadu. Na přelomu století začal publikovat první texty a recenze a záhy se stal nedílnou součástí pražského německého literárního života. Byl členem Spolku německých výtvarných umělců v Čechách a pravidelně se stýkal s dalšími německy hovořícími umělci, mezi nimiž nechyběli Oskar Wiener, Victor Hadwiger, Richard Teschner či Gustav Meyrink, toho času ještě používající původního příjmení Meyer. Znal se též s Jiřím Karáskem ze Lvovic. V roce 1907 se oženil s Henriette Bogner , která pocházela z bohaté liberecké rodiny. V květnu 1908 se páru narodil syn Paul. Po roce 1918 zůstal Leppin v Praze, v roce 1920 se stal účetním radou. Ke svým padesátinám obdržel oficiální uznání i od kanceláře prezidenta republiky. Roku 1937 jeho jediný syn Paul zemřel. Přestože Leppin nikdy nepatřil k německým nacionalistům, byl během okupace vnímán jako nepřítel. Zemřel krátce před koncem války na následky svého bohémského života. Jeho knihovna byla zničena během Pražského povstání. Jeho manželka byla vysídlena do Německa, kde krátce nato zemřela. Roku 1899 publikoval první básně ve výboru Goethe-Festschrift vydaném Čítárnou a přednáškovou síní německých studentů a b...

Paul K Feyerabend (4)

Filozof rakouského původu, zaměřený na filozofii dějin vědy.

Paul Hougham (2)

Paul Hougham je postformální vzdělavatel, Waldorfský učitel, akupunkturista a trenér ze základem v komparativní filosofii a výkonném managementu. Má kvalifikaci z univerzit v Boltonu, Worcesteru a Canterbury Christ Church University a působil jako prezident Britské rady pro akupunkturu , ředitel Britské akupunkturní akreditační komise a šéf fakulty tradiční akupunktury . Je autorem publikace Atlas duše, těla a ducha a účastňuje se širokého spektra debat napříč různými platformami na téma vize změny.

Paul Hancock (2)

Paul Garrison (3)

Americký spisovatel, autor thrillerů a románů žánru mystery.

Paul Fort (4)

Paul Fort byl francouzský básník a dramatik. Ve svých osmnácti letech v roce 1890 založil v Paříži Théátre ďArt , protestující proti naturalismu v divadle. Toto divadlo uvedlo např. první hry Maurice Maeterlincka. Později bylo jádrem divadla L´Oeuvre. Od roku 1892 vedl revui Umělecká kniha a od roku 1905 revui Verše a próza. V poezii se inspiroval folklórem, životní realitou, historií a pověstmi. Je znám především svými básněmi v próze, které nazval baladami, ačkoliv to většinou nejsou skutečné balady. Psal je vesměs rytmizovanou prózou a shrnul je pod souborným názvem Les Ballades Françaises . První svazek vydal v roce 1897 v nakladatelství Mercure de France. Do roku 1940 vydal asi 40 svazků svých balad. Splnil starý sen symbolistů o básni v próze, vytvořil rytmizovanou prózu a odhalil rytmus, jímž přechází próza do lyriky a lyrika do prózy. Jeho lyrika je citově svěží i ironicky přihrocená, vždy však okouzlující symbolistním sugestivním ztlumením. od roku 1912 byl nazýván kníže francouzských básníků. Do češtiny jeho básně překládali Karel Čapek, Hanuš Jelínek, Emanuel Lešehrad a Jiří Konůpek. Napsal také hry s historickou tematikou Chronrques de France a vzpomínky Mes Mémoires .

Paul Féval (6)

Francouzský novinář, prozaik a básník. Syn spisovatele Paula Févala .

Paul Carter (1)

Novinář, spoluautor knihy o životě A. Einsteina.

Patrick J Buchanan (2)

Novinář, autor prací o politice.

Patrick Cauvin (4)

Pravým jménem Claude Klotz. Vystudoval filozofii, vojenskou službu si odbyl v alžírské válce, pak učil na gymnáziu na pařížském předměstí. Jako novinář, zejména filmový kritik, je známý pro neskrývaný obdiv k Americe. Vydal na šest desítek knih - pod svým pravým jménem, Claude Klotz, vydává detektivky, pod pseudonymem Cauvin veselejší knihy, jež mají velký čtenářský i komerční úspěch.

Patricia Schröder (6)

Patricia Schröderová je oblíbená německá spisovatelka.Původně vystudovala textilní design, několik let se tomuto oboru věnovala, ale když se jí narodily děti Raoul a Anna, přesedlala na psaní pro mládež.Ve svižném tempu, s vtipem a nadhledem napsala celou řadu knih, které většinou vypráví o dnešních dívkách, o zmatcích dospívání,o prvních láskách,touhách přátelství.V jejích pracích defilují matky samoživitelky i opuštění otcové, kamarádky s čokoládovou pletí a sociální pracovnice, otravní bráchové i elegantní matinky, které se spíše než ve výchově dcer vyžívají v návštěvách kosmetických salonů. "Chci ve svých knihách zachytit všechny odstíny života," říká Patricia Schröderová.Jejím oblíbeným tématem je především první láska a všechny radosti a strasti s ní spojené.

Patricia Romanowski Bashe (1)

Americká hudební publicistka a autorka dokumentárních biografií, také autorka publikací o Aspergerově syndromu.

Pat Booth (5)

Pat Booth je autorkou několika bestsellerů. Dříve pracovala jako fotomodelka: kromě psaní se s úspěchem věnuje i žurnalistice a reportážní fotografii . Je provdaná za psychiatra dr. Gartha Wooda a společně se svými třemi dětmi žijí střídavě v Palm Beach, New Yorku a Londýně.

Pascal Mercier (4)

Peter Bieri , píšící pod pseudonymem Pascal Mercier, je švýcarský filozof a spisovatel. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peter Bieri na francouzské Wikipedii.

Parnell Hall (3)

Parnell Hall sa narodil 31.10.1944 v USA, je spisovateľ a poviedkár. Medzi jeho najznámejšie diela patria príbehy Stanleyho Hastingsa a séria The Puzzle Lady. V r. 1984 napísal scénar k hororu C.H.U.D. Pod pseudonymom J.P. Hailey napísal sériu príbehov s protagonistom Steve Winslowom.

Paolo Mantegazza (6)

Italský lékař, antropolog, neurolog, spisovatel, cestovatel a podporovatel umění.

Paolo Lecaldano (3)

Italský autor biografií výtvarných umělců.

Paolo Giordano (6)

Paolo Giordano je italský spisovatel, který získal prestižní italskou literární cenu Premio Strega, a to díky svému debutovému románu Osamělost prvočísel - v italštině La Solitudine dei Numeri Primi . Paolo Giordano se narodil 19. prosince 1982 v Turíně. Povoláním je fyzik a v současné době pracuje na doktorátu z oboru fyziky částic. Osamělost prvočísel, která je jeho prvním románem, se stala v Itálii bestsellerem, když se jí prodalo více než milión kusů. Byla rovněž přeložena do dalších jazyků a zaznamenala úspěch po celém světě. V českém překladu Alice Flemrové byla v roce 2009 vydána nakladatelstvím Euromedia-Odeon. Paolo Giordano popisuje dětství a navazující dospělost chlapce, Mattii, a dívky, Alice, kteří byli v raném stadiu života zasaženi traumatickým prožitkem. Alice si odnesla fyzické jizvy po ošklivé nehodě při lyžování, při níž téměř zemřela. Mattia si odnesl citové jizvy po zmizení své sestry-dvojčete, následujícím poté, co ji zanechal samotnou v parku, aby mohl oslavit své narozeniny na prvním a zároveň posledním narozeninovém večírku. Tato traumata se v psychické rovině projeví v jejich pozdějším životě, když Alice trpí anorexií, zatímco Mattia podlehl sebepoškozování spočívajícímu v záměrném způsobování si řezných ran. Ve škole patří oba mezi outsidery, stejně jako se prvočísla vymykají číslům ostatním. Oba žijí osaměle, přičemž se seznámí a vytvoří si mezi sebou zvláštní vztah - velmi blízký, ale nikdy romantický. . Když nadaný Mattia získá místo matematika, kvůli němuž se octne tisíce kilometrů od stávajícího domova, zdá se, že vztah s Alicí se nachýlil ke svému konci. Avšak poté, co Alice spatří ženu, která by mohla být Mattiovou sestrou, oba se opětovně setkávají. Ačkoli se bezpochyby vzájemně milují, nejsou schopni své city vyjádřit. ...

Paola Peretti (5)

Italská spisovatelka, učitelka italštiny pro děti imigrantů.

Pankaj Joshi (5)

Spoluautor učebnice angličtiny.

Pacner Karel (6)

P. N. Blood (4)

P Steiner (3)

P Alberti (5)

Vlastní jménem Antonín Dokoupil - katoplický kněz. * 13. 6. 1881 Žeranovice + 14. 1. 1946 Kvasice Studoval bohosloveckou fakultu v Olomouci, po vysvěcení v roce 1904 nastoupil do Zdounek u Kroměříže, kde od roku 1921 až do své smrti působil jako farář. Angažoval se v náboženských spolcích . Překládal z němčiny, latiny, italštiny a napsal biografii významných katolických osobností.

Otto Waalkes (6)

Otto Skorzeny (2)

Otto Skorzeny byl SS standartenführer Waffen-SS za druhé světové války. Také byl znám svou účastí při osvobození italského vůdce Benita Mussoliniho ze zajetí. Původem Rakušan, který pocházel ze středostavovské rodiny. Jako buršák se věnoval mensuře, při jednom ze zápasů utržil jizvu na tváři, která mu již zůstala. Vystudoval technickou univerzitu a po studiích si založil soukromou firmu. Protože neuspěl v žádostech o službu v letectvu, přihlásil se do jednotek Waffen SS, kde byl zařazen nejprve k divizi SS Leibstandarte, později k Das Reich. Byl raněn na východní frontě a posléze pracoval v pomocných jednotkách. Avšak v roce 1943 se chopil příležitosti, kterou mu nabídl Adolf Hitler. Jednalo se o provedení riskantní operace, kterou bylo vysvobození italského duceho Benita Mussoliniho ze zajetí. V září 1944 zorganizoval v Budapešti převrat , který znamenal pokračování války Maďarska proti Sovětskému svazu. Koncem roku 1944 zorganizoval záškodnickou akci v Ardenách, při nichž němečtí vojáci v amerických uniformách tajně přešli frontu, obraceli směrové tabule a přerušovali spojení. Další akce, kterou mělo být obsazení a zlikvidování mostu u Remagenu, mu však nevyšla. Otto Skorzeny byl koncem roku 1944 pověřen vybudování tzv. Stíhacích svazů SS . Tyto speciální oddíly měly provádět protipartyzánské akce nebo za frontou uskutečňovat různé sabotážní akce. Po válce se dostal Skorzeny do amerického zajetí. 26. ledna 1948 na něj vydal krajský soud v Uherském Hradišti zatykač pod číslem 7372, na jehož základě byla podána oficiální žádost o jeho vydání u komise OSN pro válečné zločiny. Skorzeny však v červenci 1948 z amerického zajateckého tábora uprchl do Španělska a od té chvíle byl na útěku. Dle některých pramenů mu v útěku měla pomoci zpravodajská služba USA. Poté pracoval pro egyptskou a argentinskou vládu. V době studené války, kdy bylo zastaveno vydávání osob mezi Východem...

Otto Aebi (5)

Švýcarský dirigent, klarinetista, fagotista, klavírista a znalec Straussovy hudby .

Otokar Šimek (5)

Oto Linhart (5)

Narozen 2.6.1958 v Praze. Novinář, spisovatel a básník.

Otmar Suitner (6)

Otmar Suitner byl rakouský dirigent známý svou interpretací německé a rakouské klasické hudby, zejména děl Richarda Wagnera, Richarda Strausse a vídeňských klasiků. Suitner se narodil 16. května 1922 v rakouském Innsbrucku a jeho kariéra trvala několik desetiletí 20. století. V letech 1964-1990 působil jako generální hudební ředitel Staatsoper Unter den Linden ve východním Berlíně a byl také hlavním dirigentem Staatskapelle Dresden. Suitnerův dirigentský styl se vyznačoval jasností, vyvážeností a přesností a byl vysoce ceněn pro svou schopnost vytáhnout z orchestrů vybroušené výkony.

Otmar Chadim (6)

Přední český odborník na mezilidské vztahy je autorem téměř desítky knih vydaných v mnoha reedicích. Je v nich zúročena jeho dlouholetá praxe, jeho moudrost i vtip.

Otfried D. Weise (3)

Otakar Vočadlo (4)

Otakar Vočadlo byl český pedagog, lingvista, anglista a amerikanista. Narodil se v Klatovech na náměstí v domě č. 154, kde jej dosud připomíná pamětní deska. Jeho otec Vilém Vočadlo byl profesorem klatovského gymnasia, dědeček Jan Wočadlo byl v Praze oficiálem zemského soudu a na Vyšší dívčí škole vyučoval francouzštinu. Po studiu na klatovském gymnáziu odešel do Prahy, kde v letech 1914–1921 vystudoval anglickou a slovanskou filologii a filozofii na filozofické fakultě Karlovy univerzity. 21. května 1921 obhájil disertační práci s titulem Anglická kritika shakespearská a Hamlet. V letech 1922–1928 působil na Ústavu slovanských studií Londýnské univerzity. V letech 1933–1938 založil a budoval katedru anglistiky na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zde byl také jmenován profesorem anglického jazyka a literatury. Od roku 1939 přednášel na Univerzitě Karlově v Praze. Během II. světové války 1942–1945 byl vězněn v koncentračních táborech . V roce 1949 byl z politických důvodů z Univerzity Karlovy propuštěn a rehabilitace se dočkal až na sklonku života v roce 1968. Za svého života příležitostně přednášel také na řadě amerických univerzit, kde zdůrazňoval význam studií slavistiky. Byl důvěrným přítelem Karla Čapka a také jeho průvodcem po Anglii. Místem jeho posledního odpočinku se stala rodinná hrobka v Klatovech.

Otakar Trhlík (4)

Mohlo se jednat o místního nebo regionálního umělce, skladatele nebo člena kapely, jehož dílo nebylo hojně dokumentováno nebo šířeno v celosvětovém měřítku. Pokud Otakar Trhlík tato alba skutečně vydal, mohou být součástí výklenkového žánru nebo reprezentovat určitou kulturní či hudební tradici, která nebyla v mainstreamové hudební literatuře hojně zpracována.

Otakar Teyschl (6)

Narozen 5.5.1891 v Sanském Mostě , zemřel 10.9.1968 v Brně. MUDr., DrSc., profesor dětského lékařství, práce v oboru.

Otakar Šeller (7)

Narozen 15. 4. 1887 v Praze. Umělecký řezbář a autor loutkových her.

Otakar Novotný (4)

Otakar Novotný byl český architekt, návrhář a profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Narodil se v Benešově, jako jedno ze čtyř dětí v rodině notáře. V letech 1891–1894 studoval na české reálce v Praze. Poté pokračoval v letech 1894–1898 ve studiu na stavitelském oddělení Státní vyšší průmyslové školy v Praze. V posledním ročníku o prázdninách pracoval v ateliéru Josefa Schulze při stavbě budovy Uměleckoprůmyslového musea. V letech 1898–1900 byl asistentem pro stavitelství na Státní vyšší průmyslové škole v Brně. V letech 1900–1903 studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Jana Kotěry. Následujícího roku byl hlavním architektem v Kotěrově ateliéru. V roce 1902 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1904 si otevřel vlastní architektonický ateliér. V letech 1906–1909 souběžně vyučoval kresbu a kompozici v kursech pro malíře pokojů, které pořádalo Umělecko-průmyslové museum. V roce 1907 se oženil s Helenou Šolcovou, téhož roku se jim narodil syn Otakar a v roce 1911 syn Jiří. V roce 1911 se stal členem družstva Artěl, pro které navrhoval nábytek, sklo a další předměty. Působil i ve vedení družstva. V letech 1912–1914 pak vyučoval na Vyšší dívčí škole v Praze nauku o slozích. Byl také zakládajícím členem Svazu českého díla . V únoru 1915 nastoupil jako jednoroční dobrovolník k dělostřelectvu a v letech 1915–1918 pak sloužil na italské frontě. Od roku 1923 nastoupil jako suplující profesor na Akademii výtvarných umění v Praze na místo zemřelého Jana Kotěry. V roce 1929 byl jmenován řádným profesorem architektury na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze. V letech 1935–1937 byl rovněž rektorem školy. V roce 1941 byl penzionován. Na školu se vrátil 1. března 1948 a v roce 1952 byl jmenován profesorem pro sloh a architektonické tvarosloví a působil zde do 31. prosince 1953, kdy školu definitivně opustil. Zemřel 4. dubna 1959 v ...

Otakar Novák (4)

Otakar Novák byl český literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny. Narodil se ve Vídni, ale od roku 1919 žil v Brně, kde dokončil středoškolská studia a v letech 1924–1929 vystudoval pod vedením Arne Nováka, Josefa Kopala a Prokopa Miroslava Haškovce francouzštinu a češtinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Roku 1931 získal titul PhDr., stal se středoškolským profesorem a v letech 1933–1946 vyučoval na gymnáziích v Berehově, Rakovníku a v Praze. Od roku 1946 působil na pražské Univerzitě Karlově . Zároveň působil od roku 1953 jako docent i na Masarykově univerzitě v Brně. Roku 1958 získal titul CSc. a roku 1964 byl jmenován profesorem dějin francouzské literatury na katedře romanistiky a fonetiky. Byl dlouholetým předsedou Kruhu moderních filologů a členem Mezinárodní asociace francouzských studií . Penzionován byl roku 1972 a na odpočinek odešel roku 1977. Kromě pedagogické činnosti spojené s tvorbou vysokoškolských skript se věnoval psaní literárních studií, předmluv, doslovů a komentářů k českým překladům francouzských literárních děl, působil jako literární kritik a příležitostný překladatel. Roku 1965 založil romanistický sborník Études romanes de Brno, jenž vychází dodnes.

Otakar Mařák (3)

Otakar Mařák byl český operní pěvec, tenorista.

Otakar Hrdlička (3)

Narozen 19. 9. 1928 v Jičíně. Fotograf.

Otakar Gregora (2)

Narozen 1901, zemřel 15.1.1979 v Praze. Ing., práce z oboru elektrotechniky.

Osvald Döbert (2)

Narozen 15.12.1917 v Lounech, zemřel 16.6.1999 v Praze. Akademický architekt, literatura z oboru.

Oskar Ferdinand Heyd (6)

Narozen 1.8.1892 v Praze, zemřel 26.11.1966 tamtéž. JUDr., profesor obchodní akademie, literatura a učebnice z oboru obchodních nauk a korespondence.

Örkény István (2)

Örkény István byl maďarský dramatik a prozaik. V roce 1973 obdržel Kossuthovu cenu. Byl třikrát ženatý. Jeho druhá manželka Nagy Angéla byla spisovatelkou kuchařek. Manželé byli oddáni v letech 1948 až 1959. Jeho třetí žena, Radnóti Zsuzsa, byla oceněná dramaturgyně. Vzali se v roce 1965.

Orchestra Jack First (3)

Ondřej Šebesta (6)

Ondráš z Janovic, vlastním jménem Ondřej Fuciman, dříve chybně označován též jako Ondřej Šebesta, je nejslavnější slezský zbojník. Narodil se v rodině janovického fojta, ale nechtěl jít ve stopách svého otce. Stal se vůdcem zbojnické družiny a na jeho dopadení byla vypsána nemalá odměna. V roce 1715 byl zabit svým druhem Jiřím Juráškem, který je v pověstech znám jako Juráš, v hospodě ve Sviadnově. V ústní tradici se Ondráš stal lidovým hrdinou, ochráncem chudých s nadpřirozenými schopnostmi, mimo jiné byl prý nezranitelný a mohl být zabit pouze svojí vlastní valaškou. Ve Slezsku a na Valašsku se o něm vyprávělo mnoho pověstí a váží se k němu též lidové písně a lašský mužský tanec „Ondrášův skok“. Inspiroval také mnohé české a polské spisovatele a básníky , malíře a hudební skladatele . Ondrášovy rodné Janovice každoročně pořádají folklórní Ondrášovské slavnosti. Několik restaurací na Frýdecko-Místecku nese Ondrášovo jméno. Vojenský umělecký soubor Ondráš je profesionální folklorní soubor zřizovaný Ministerstvem obrany ČR.

Ondřej Schrutz (4)

Narozen 25.11.1865 v Rodvínově, zemřel 28.12.1932 v Praze. MUDr., profesor dějin lékařství a epidemiologie, práce z oboru.