Všichni Autoři a témata

Avraham Mapu (1)

Avraham Jehošua, (1)

Avraham Harshalom (1)

Avraham Harshalom, vlastním jménem Adam Friedberg, se narodil 4.2.1925 v Pružanech v rodině židovského vládního úředníka. Je předsedou Izraelské společnosti přátel České republiky, ačkoliv se nenarodil na území České republiky ani bývalého Československa. Česky se začal učit až ve svých dvaceti letech, a protože po roce 1949 po mnoho let češtinu nepoužíval, někdy těžce hledá správné výrazy. Dnes úspěšný izraelský podnikatel v oblasti elektrotechniky, je totiž Československu vděčný za poskytnutý poválečný azyl. Spolu s dvěma dalšími polskými Židy se mu podařilo utéct z německého transportu na pražském nádraží Praha-Bubny, tam mu pomohla česká rodina Sobotkova a po dva měsíce se ukrýval za pomoci českých vlastenců v jednom holešovickém obchodě. Na konci války se spolu se svými kamarády účastnil se zbraní v ruce Pražského povstání a za tuto pomoc mu bylo uděleno československé občanství. Jeho zachránkyně Jiřina Sobotková asi o 20 let později dostala díky němu jako jedna z nemnoha Čechů izraelské ocenění Spravedlivý mezi národy. Židé patřili v Pružanech k většině, jeho mateřštinou byla jidiš, ovládal však i polštinu a ruštinu. Otec pracoval jako úředník, matka byla v domácnosti a jako přesvědčená sionistka dala syna studovat na hebrejské gymnázium v Pružanech. V roce 1939 zabrali město Rusové a když začala v roce 1941 válka s Ruskem, město obsadili Němci. Ti zřídili ve městě ghetto, kam soustředili všechny židovské občany. V ghettě byl až do konce roku 1942, kdy spolu se všemi ostatními byl odvezen do koncentračního tábora Osvětim . Harshalom byl s celou svou rodinou v Osvětimi, kde však rodina byla poslána do plynových komor, bratr jen o chvíli později. 30. června 1944 z Osvětimi utekl spolu s jedním Polákem a Rusem. Žel je brzy nato chytli. Štěstí, že je nezastřelili. Vymluvili se totiž, že zabloudili a hledají cestu zpět do lágru. Navrátili je zpět do Osvětimi. V říjnu 1944 začal...

Avraam Sergejevič Norov (1)

Ruský spisovatel, jazykovědec, sběratel rukopisných knih.

Avni Doshi (1)

Avner Jakovlevič Zis' (1)

Ruský literární a umělecký kritik, filosof a estetik.

Aviva Romm (1)

Aviv Ben Zeev (1)

Autor průvodce izraelskou mentalitou. Žije v Tel Avivu.

Avis Cardella (1)

Avinash Kaushik (1)

Indický podnikatel, analytik, autor publikací o strategickém a obchodním rozhodování na základě analýzy uživatelských dat.

Avigdor Kahalani (1)

Avigdor Kahalani je penzionovaný izraelský brigádní generál a politik. Během své vojenské kariéry obdržel medaili Za zásluhy a medaili Za hrdinství, bojoval v šestidenní v jomkipurské válce a v armádě strávil třicet let. Jako politik působil po dvě funkční období jako poslanec Knesetu a v letech 1996 až 1999 zastával v izraelské vládě post ministra vnitřní bezpečnosti. Narodil se v Nes Cijoně ještě za dob britské mandátní Palestiny. Vystudoval bakalářský obor historie na Telavivské univerzitě a magisterský obor politologie na Haifské univerzitě. V rámci své vojenské kariéry studoval na Command and General Staff College v Fort Leavenworthu v Kansasu a americkou National Defense College. Kahalani působil po třicet let v Izraelských obranných silách jako voják z povolání a během této doby dosáhl hodnosti brigádního generála. Během své služby v průběhu šestidenní války v roce 1967 byl těžce zraněn, když byl zasažen jeho tank Centurion. Za svou službu v této válce byl odměněn medaili Za zásluhy. Během jomkipurské války v roce 1973 sloužil jako velitel obrněného pluku na Golanských výšinách a za výjimečný výkon během několika tankových bitev mu byla udělena medaile Za hrdinství. Během války velel Kahalani skupině narychlo sestavených tanků a obrněných posádek z různých jednotek . Kahalaniho skupina odrazila mnohem lépe početně vybavené syrské síly, které měly v počátečních dnech války obsadit izraelské pozice na Golanských výšinách. Tato bitva se později ukázala být jedním z rozhodujících okamžiků války. Po válce bylo údolí, v němž se bitva odehrála, přejmenováno na tzv. údolí Slz . Během své kariéry Kahalani velel například 7. brigádě nebo 38. divizi. Po opuštění armády vstoupil do politiky. Nejprve působil jako místostarosta Tel Avivu a v roce 1992 byl v parlamentních volbách zvolen poslancem Strany práce. ...

Aviezer Tucker (1)

Profesor filozofie a práva. Též se zabývá politologií a mezinárodními studii.

Avicenna (1)

Ibn Síná, na Západě známý jako Avicenna, celým jménem Abú ʿAlí al–Ḥusajn ibn ʿAbd Alláh ibn Al-Hasan ibn Ali ibn Síná byl středověký perský filosof, lékař a polyhistor, který je považován za jednu z nejvýznamnějších postav zlatého věku islámu. Ze 450 prací, o kterých se ví, že byl jejich autorem, přežilo okolo 240, včetně 150 o filozofii a 40 o medicíně. Jeho Kánon medicíny patřil k základním dílům západního lékařství až do novověku. Kromě filozofie a medicíny Avicennovo dílo obsahuje spisy o astronomii, alchymii, geografii a geologii, psychologii, islámské teologii, logice, matematice, fyzice a poezii. Rozlišoval mezi "schopností prorockého poznání" a "zjevením" " Pokud ale zjevení bylo pouze "imaginárním vypověděním", byly dveře ke skepsi otevřeny. Pro nábožensky založené muslimy to bylo příliš. Podle historika Wilhelma Winkelbanda "byly Avicennovy názory pozorovány žárlivýma očima mohamedánské ortodoxie a v 10. století byl vědecký proud tak zuřivě perzekvován, že hledal útočiště v tajném spolku Bratři čistoty; sám Avicenna byl také pronásledován. Ibn Síná se narodil roku 980 ve městě Afšana u Buchary v tehdejší Persii . Jeho otec byl výběrčím daní a opatřil synovi již v útlém dětství schopného učitele z význačných osobností, které se setkávaly v jeho domě. Mladý Husajn studoval v Buchaře a dalších perských městech . Studoval zejména logiku a metafyziku a ve studiu různých oborů včetně medicíny pokračoval i jako samouk. Četl většinu významných antických děl. Věnoval se však hlavně studiu medicíny, teoreticky vycházel z Hippokrata, Aristotela a Galéna. Byl velmi pilný a podle svého vlastního životopisu již jako desetil...

Avi Šlaim (1)

Avi Domoševicki (1)

Avgustyn Ivanovyč Vološyn (1)

Avgoustis Avgoustinos (1)

Avétis Aharonian (1)

Avetis Aharonean (1)

Arménský spisovatel a diplomat.

Averly T Willis (1)

avel Scheufler (1)

Avallone Michael (1)

Ava Lackovská (1)

Narozena 11.4.1960. Sběratelka, zakladatelka muzea Šumné hračky a spisovatelka.

autoškol Asociace (1)

AUTORI VARI (1)

Autorenteam Brno (1)

Autorenkollektiv (1)

autor neuveden (1)

Autor Fiktivní (1)

Austra Skujiňová (1)

Austra Skujiņa (1)

Austra Skujiņa byla lotyšská básnířka, představitelka novoromantismu. Její depresivní poezie o nenaplněné lásce a těžkostech života ve městě byla původně publikována v sociálnědemokratickém tisku. První sbírka básní byla vydána v roce 1932, krátce po sebevraždě básnířky. Její poezie zůstává i nadále populární. Poezie A. Skujiņi se vyznačuje tragickým pohledem na svět, touhou po ideálu romantické lásky a zároveň neschopností ji najít. Je také spojena s odmítavým postojem ke kapitalismu a zdůrazňuje nespravedlnosti sociálního systému. Narodila se v obci Vidriži jako sedmé dítě v rodině lesníka. Několik jejích sester mělo vliv na události lotyšské historie. V roce 1934 se sestra Rūta Skujiņa provdala za novináře Jūlijse Lācise, který se po lotyšské okupaci v roce 1940 stal ministrem. Po rozvodu se znovu provdala za Artūrse Filipsonse, herce divadla Dailes teātris. Sestra Herta se provdala za syna politika a premiéra Voldemārse Zamuēlse. Po válce obě sestry žily v exilu ve Spojených státech amerických. Její jediný bratr Arvīds byl absolventem Vojenské akademie s hodností poručíka, 17. března 1929 spáchal sebevraždu. Svou první báseň napsala ve věku 10 let. Po smrti otce se finanční poměry rodiny zhoršily, a tak začala pracovat v donáškové službě, večer navštěvovala Večerní vysokou školu kulturní propagační společnosti, kde promovala v roce 1927. Od podzimu 1927 až do své smrti v roce 1932 pracovala jako písařka v účtárně lesnického odboru ministerstva zemědělství. Vzhledem k tomu, že v roce 1927 nenastoupila ke studiu na Lotyšské univerzitě, navštěvovala alespoň večer po práci Rižskou lidovou vysokou školu, kde spolupracovala se Sigismundsem Vidbergsem. Tíhla k myšlenkám levicového sociálnědemokratického hnutí. V roce 1926 se stala členkou „Lotyšské unie mládeže“, po zrušení organizace se stala členkou hnutí Darba jaunatne . Pracovala v redakci časopisu "Dzirkstis" , v roce 1928 se stala...

Austin Young (1)

Austin Greer, (1)

Austin F Greer (1)

Britský profesor, učitel angličtiny, autor jazykových učebnic. Pracuje též v České republice.

Austin Bush (1)

Americký fotograf a spisovatel, autor turistických průvodců. Od roku 1998 žije v Thajsku.

Austin (1)

Austenová Jane (1)

Austen Atkinson (1)

Spisovatel, novinář, autor televizních pořadů a producent, zabývá se historií.

Auriane Desombre (1)

Americká středoškolská učitelka a redaktorka. Autorka románu.

Aurelius Clemens Prudentius (1)

Římský křesťanský básník, právník a politik.

Aureliu Busuioc (1)

Aureliu Busuioc byl moldavský spisovatel a novinář. V roce 1944 odjel s rodinou do Banátu, do Moldávie se vrátil v roce 1949. Od roku 1952 působí jako redaktor, novinář a spisovatel. Napsal také několik filmových scénářů. Jeho dílo překládá do češtiny český rumunista Jiří Našinec.

Aurelio M Espinosa (1)

Aurelio Fierro (1)

Aurélie Verdon (1)

Ilustrátorka.

Aurélie Švidroňová (1)

Aurélie Neyret (1)

Francouzská ilustrátorka a autorka komiksů.

Aurélie Chine (1)

Aurélia Švidroňová (1)

Aurélia Kalisky (1)

Aureli Urbański (1)

Polský spisovatel, básník a překladatel.

Aurèle Nicolet (1)

Aurèle Nicolet byl proslulý švýcarský flétnista, uznávaný pro svou výjimečnou techniku a muzikálnost. Narodil se 22. ledna 1926 ve švýcarském Neuchâtelu a stal se jedním z nejvýznamnějších flétnistů 20. století. Nicolet studoval na konzervatoři v Curychu a později v Paříži u významného francouzského flétnisty Marcela Moyse. Jeho kariéru poznamenalo působení na pozici prvního flétnisty Berlínské filharmonie, kterou zastával v letech 1947-1950 pod vedením Wilhelma Furtwänglera a Herberta von Karajana.

Aurel Moravecký (1)

Aurel Kaucký (1)

Aurel Dostál (1)

Ing., PhD., hygienik .

Aulikki Oksanen (1)

Finská prozaička, básnířka, herečka a zpěvačka.

Augustus Brown (1)

Autor knihy humorných postřehů o zvířatech.

Augustovičová (1)

Augusto Roa Bastos (1)

Augusto Roa Bastos byl paraguayský spisovatel, představitel tzv. magického realismu, držitel Cervantesovy ceny z roku 1989. Dětství strávil v malé vesnici Iturbe, jež se nachází v oblasti Guairá. Právě sem později umístil děj svých prvních povídek. Studoval gymnázium, ale v patnácti letech z něj utekl a pracoval jako dobrovolný ošetřovatel během války s Bolívií, jež probíhala v letech 1932–1935. Po válce se přihlásil na univerzitu, studoval filologii a filozofii, ale ani tentokrát studia nedokončil a začal se živit jako novinář. Nakonec se stal šéfredaktorem vlivného paraguayského deníku El País. Roku 1945 byl jmenován kulturním atašé v Buenos Aires, ale v roce 1947 se v Paraguayi chopila moci vojenská junta a Bastos musel zůstat v Argentině jako exulant. Politicky se přitom dostal na značně levicové pozice. V Argentině byl neznámým autorem a musel se začít živit všelijakými povoláními, dělal například pošťáka. Časem se ale znovu dostal k novinařině a rovněž začal psát prózu, filmové scénáře a divadelní hry. V roce 1953 vydal svou první knihu El trueno entre las hojas , která obsahovala sedmnáct povídek. Řešil v nich témata, která se ho bolestně dotýkala: politické represe i válku. Zvolil k tomu ovšem styl, který se vymkl z realismu a připomínal mytické narace. To ho zařadilo do tzv. „magického realismu“. Roku 1974 vydal román Yo, el supremo , který pojednává o osobnosti paraguayského diktátora José Gaspara Rodrígueze de Francia z období první poloviny 19. století. Motivem k napsání knihy bylo pozvání Maria Vargase Llosy a Carlose Fuentese k projektu, jehož cílem bylo zpracovat portréty latinskoamerických diktátorů. Projekt nesl ironický název Los padres de la patria . Nakonec se nerealizoval, ale jeho výsledkem se stala alespoň Bastosova kniha, která se stala jednou z jeho nejslavnějších. V Paraguay byla chápana jako kritika režimu paraguayského diktátora Alfre...

Augustin Vala (1)

Narozen 8.2.1913 ve Spálově na Ostravsku, zemřel 4.9.1982. Středoškolský profesor, práce z oboru literatury.

Augustin Tschinkel (1)

Narozen 3. 8. 1905 v Praze, zemřel 1. 5. 1983 v Kolíně nad Rýnem. Avantgardní umělec, výtvarník, představitel figurálního konstruktivismu, též knižní grafik.