Všichni Autoři a témata

Antonín Benjamin Svojsík (3)

Antonín Benjamin Svojsík byl český pedagog a zakladatel českého junáctví. Výrazným způsobem ovlivnil celý český skauting. Původním jménem Antonín František Svojsík se narodil jako druhý ze čtyř synů. Jeho starší bratr, kněz Alois Svojsík , se proslavil rozsáhlou publikací Japonsko a jeho lid , která byla zdaleka nejobsáhlejší knihou o Japonsku v češtině z dob Rakouska-Uherska. Krátce po narození až do svých tří let bydlel s rodiči a sourozenci ve Dvoře Králové nad Labem, kde byl jeho otec Antonín Svojsík , bývalý četnický strážmistr, soudním zřízencem. Po otcově smrti se matka Ludmila roz. Havlíková z Dobřichovic přestěhovala do Prahy. Od mládí byl pohybově nadaný a chtěl stát se učitelem tělocviku, což se mu splnilo. Rád zpíval a stal se členem Českého pěveckého kvarteta. Zde jako nejmladší člen získal přezdívku Benjamin. Kvarteto se vydalo v roce 1902 na cestu po světě a sklízelo velké úspěchy. Antonín Svojsík několikrát navštívil v dospělosti město svého dětství Dvůr Králové a zúčastnil se Junáckých dnů. Díky svému staršímu bratru Aloisovi a Josefu Meilbeckovi se seznámil se skautingem v roce 1909 a o dva roky později se o prázdninách tehdy 35letý středoškolský profesor Svojsík z žižkovské reálky vydal do Anglie. Zde navštívil skautský tábor a seznámil se s novými metodami výchovy mládeže. Vrátil se nadšený a začal překládat knihu Scouting for boys od R. B. Powella. Ale uvědomoval si, že není možné přesně přenést anglický skauting do českých poměrů. Knihu nakonec samostatně nevydal. Po prázdninách 1911 sestavil pokusnou skautskou družinu z žáků žižkovské reálky. Radil se s významnými odborníky a získal pro spolupráci další známé osobnosti, např. profesory Čádu, Drtinu, Masaryka, Kramáře apod. V roce 1912 vydal knihu Základy junáctví, do které přispěla řada dalších spisovatelů a středoškolských profesorů – M. Aleš (nakreslil o...

Antonín Bartušek (6)

Antonín Bartušek , užil při vydání básnické sbírky ve Stockholmu pseudonym A.D.Martin, byl český básník, muzeolog, překladatel, výtvarný kritik a historik umění se zaměřením na scénografii. Antonín Bartušek se narodil do selského stavení v Želetavě, dětsví tak prožíval na usedlosti, ale hospodářství ho netáhlo. Rodiče zvažovali, zda ho dát do učení, ale na doporučení učitelky mu umožnili studovat na gymnáziu. Zde začal mít zájem o literaturu a již od roku 1937 začal publikovat své básně časopisecky. Antonín Bartušek mezi lety 1933 a 1941 navštěvoval třebíčské gymnázium. Po složení maturitní zkoušky odešel do Prahy, kde byly uzavřeny během 2. sv. války vysoké školy a zde pracoval v letech 1941 – 1945 jako advokátní úředník. Během válečných let spolu s dalšími přáteli začala vydávat cyklostylem množený časopis Vítr, kdy mimo jiné i v tomto časopise vyšly další básně Antonína Bartuška. Po válce spoluzakládá oblastní spolek pro podporu rodáků Vysočina, kdy ve výboru spolku je Vincenc Lesný, Bedřich Fučík a také A. Bartušek. V letech 1945–1950 studoval dějiny srovnávací literatury, českou literaturu, dějiny výtvarného umění a českou historii na pražské filozofické fakultě. V roce 1950 obhájil doktorskou práci. Při studiu pracoval mezi lety 1946 a 1948 v literárním oddělení Československého rozhlasu. Po skončení studia byl dva roky bez trvalého zaměstnání, v roce 1952 však nastoupil do Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV v Praze, zde působil do roku 1955. Od roku 1956 jako ředitel vedl městské muzeum v Třebíči, od roku 1960 do roku 1961 pak Západomoravské muzeum v Třebíči. V muzeu působil jako reformátor, kdy do města přivedl přítele Cyrila Boudu, který rozpracoval za vedení muzea Antonínem Bartuškem skicu panoramatu města Třebíče pro fr...

Antonín Bahenský (4)

Narozen 2.4.1933 v Praze. Fotograf a fotoreportér, fotografické cykly a propagační publikace podniků.

Anton Macko (8)

Narozen 12.6.1912 v Antoli pri Banskej Štiavnici. Slovenský pedagog, publikuje o estetické výchově mládeže, funkcích výtvarné výchovy, o dětské tvořivosti a o ilustracích dětské literatury.

Anton Kner (6)

Monsignore Anton Kner byl více než 40 let farářem ve Stuttgartu a Ulmu, dále nemocničním kaplanem na odborné klinice pro psychiatrii a neurologii. Jako vysloužilý farář vedl duchovní cvičení, pracoval jako pastorační poradce a zveřejnil spolu s Reinhardem Abelnem mnoho knih.

Anthony Gilbert (1)

Spisovatelka.

Annie Burrows (6)

Britská spisovatelka.

Annie Auerbach (8)

Americká spisovatelka.

AnneLise Sorenson (4)

Spisovatelka, editorka a reportérka, autorka turistických průvodců.

Anne Millard (4)

Britská historička. Dr., autorka publikací o historii pro děti a mládež.

Anne McIntyre (4)

Knihy o zdravé výživě a bylinářství.

Anne Langlois (1)

Anne Holt (5)

Anne Holt je norská spisovatelka, právnička a politička, členka Arbeiderpartiet . Narodila se v Larviku do rodiny fyzika a pozdějšího rektora univerzity v Tromsø Olava Holta. Vyrostla v Lillestrømu a Tromsø, v roce 1978 se odstěhovala do Osla, kde žije dodnes v registrovaném partnerství s Anne Christine Kjær a jejich dcerou Iohanne. V roce 1986 absolvovala práva na Bergenské univerzitě. V letech 1984-1988 působila ve společnosti NRK . Poté dva roky pracovala na policejním oddělení v Oslu. V roce 1990 se vrátila do NRK, kde rok pracovala jako novinářka a zakotvila ve zpravodajském programu Dagsrevyen. Anne Holt zahájila vlastní právnickou kariérou v roce 1994, v době od 25. 11. 1996 do 4. 2. 1997 působila jako ministryně spravedlnosti v kabinetu premiéra Jaglanda. Na funkci rezignovala ze zdravotních důvodů. V roce 1993 debutovala s kriminální novelou Blind gudinne , kde vystupuje lesbická policistka Hanne Wilhelmsen. Na novelách Løvens gap a Uten ekko spolupracovala se svou někdejší sekretářkou Berit Reiss-Andersen. Anne je jednou z nejúspěšnějších autorek kriminálních novel v celém Norsku. Její knihy se prodávají ve 25 státech. Na motivy knihy Pengemannen byl natočen švédský seriál Modus.

Anne Bacus-Lindroth (5)

Francouzská psycholožka, autorka knih o výchově.

Anna Sochová (7)

Anna Šochová, vlastním jménem Hana Mudrová je česká novinářka a spisovatelka. Absolventka střední zdravotní školy, pracovala v redakci regionálních novin a jako obchodní zástupce, potom přešla do sociální sféry, vystudovala VOŠ a bakalářský obor FF UK. Během sociální práce se zaměřila na potřeby rodin s dětmi, domácí násilí, hospodaření, otázky lidské důstojnosti. O své práci přednáší kolegům, vystupuje na konferencích i na veřejnosti, . Napsala několik e-knih o problematických oblastech života . V současnosti se věnuje seniorům, pod občanským jménem glosuje společenské dění na blogu Respektu, publikuje odborné články a je autorkou knihy Potřebujeme se pro lidi pečující i ty, kdo by mohli pomoc další osoby potřebovat. Je vdaná, má tři syny, bydlí ve Studánce u Aše. Od roku 1997 publikuje povídky, například v časopise Ikarie, Dech draka, Pevnost, její práce vycházely v různých fanzinech , ve sbornících z literárních soutěží, např. Drakobijci 1—4, Ježíšku, já chci plamenomet, Rokle šeré smrti, Stříbřitě lesklý halmochron a Zlatá zebra, Poháru Edího Krígla. Bývá každoročně zvána do 2-3 antologií povídek na společné téma . Povídky Prší krásně, Evoluce a Slepičí humanita uvedlo rádio Leonardo. V roce 2014 byla hostem festivalu Město čte knihu v Šumperku, jako jedna z autorů sbírky "O kamnech na jižní točně aneb Pohádky nejen pro dospělé". pohádka Studna pravdy byla při té příležitosti zdramatizována a uvedena v místním divadle. Povídek, pohádek a fejetonů napsala dohromady již několik set. Část je publikována na stránkách "Koště..." - viz níže. Na internetu publikuje články i povídky, např. v již zaniklém magazínu Brejl...

Anna Quindlen (5)

Anna Marie Quindlen je americká spisovatelka, novinářka a publicistka, jejíž sloupek v New York Times "Public and Private", získal Pulitzerovu cenu v roce 1992. Novinářskou kariéru začala v roce 1974 jako reportérka pro New York Post. V letech 1977 až 1994 zastávala různé pozice v The New York Times. Narodila se ve Philadelphii irským rodičům, Quindlenová absolvoval v roce 1970 na Jižní Brunswick High School v New Jersey a poté navštěvovala Barnard College, na které absolvovala v roce 1974. Vdala se za právníka Geralda Krovatina, kterého potkala na vysoké škole. Quindlenová opustila žurnalistiku v roce 1995, aby se na plný úvazek stala spisovatelkou. V roce 1999 se připojila k Newsweeku, kde psala týdenní sloupek do roku 2009, kdy v časopisu oznámila odchod do důchodu. Quindlenová je známá kritička, která vnímá rychlý chod a materialistickou povahu moderního amerického života. Hodně z jejího osobní psaní se soustředí na svou matku, která zemřela ve věku 40 let na rakovinu vaječníků, když Quindlenové bylo 19 let. Napsala pět nejprodávanějších románů, z nichž tři byly zfilmované. "Jediná správná věc" byl zfilmován v roce 1998, kde hrála Meryl Streep a obdržela nominaci na Oscara za nejlepší ženský herecký výkon. "Black and Blue" a "Blessings" byly natočeny jako televizní filmy v letech 1999 a 2003.

Anna Kratochvílová (5)

Anna Kratochvílová, dívčím jménem Maixnerová . Prozaička a nakladatelská redaktorka, autorka knih pro děti a mládež. Absolvovala gymnázium v Litomyšli , po ukončení školy pracovala do roku 1960 v Pardubicích jako redaktorka časopisu Zář. Redaktorkou časopisu Východočeského kraje Pochodeň byla od roku 1960 do roku 1966, při zaměstnání vystudovala dálkově Vysokou školu politickou . Publikovala v časopisech, některé práce podepisovala dívčím jménem. Ve svých knihách se Anna Kratochvílová soustředila na život vesnických dětí, využívá postupů moderní pohádky a vytváří svět, v němž postava kouzelníka uvádí motiv možnosti návratu dospělého člověka do dětství. V prolínání pohádkových a reálných motivů nabývá nakonec převahy životní realita dětského světa.)

Anna Hogenová (7)

Narozena 23. 10. 1946 ve Flájích. Prof., PhDr., CSc., filozofka a fenomenoložka, profesorka kinantropologie, autorka prácí z oboru filozofie tělesné výchovy a sportu.

Anna Hessová (6)

Anna Hessová se narodila s příjmením Loskotová. Vystudovala střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou. Výtvarnictví se ale poté věnovala pouze krátce. Pracovala v administrativě, k umění se vrátila jako spisovatelka. Nejprve publikovala časopisecky povídky. V roce 1993 ale přišla změna. To jí vyšla její románová prvotina Návraty. „Jde o autobiografickou prózu o dětství v padesátých letech v malém městě v rodině třídního nepřítele socialismu,“ konstatoval vydavatel knihy z nakladatelství Zvon. Poutavá je i knížka Šest mužů Jindřišky O., kterou nakladatelství Oftis charakterizovalo takto: „Otevřená výpověď stárnoucí ženy Jindřišky, vlastně již důchodkyně, která se nekompromisně vyrovnává se svou minulostí.“ Realismem hýří rovněž poutavé dílko Neposkvrněné početí, pojednávající o padesátých letech 20. století. Z dalších knih - Oidipův návrat, Panny a netvor, Psí Pánbůh

Anna Grigorjevna Dostojevskaja (2)

Žena F.M. Dostojevského, vydavatelka jeho děl a autorka pamětí.

Anna Blažíčková (6)

Anna BLAŽÍČKOVÁ , spisovatelka, bohemistka a lexikografka. V letech 1946–1949 navštěvovala gymnázium v Táboře, dokončila je v Týně nad Vltavou roku 1952. Její přihláška ke studiu na Filosofické fakultě UK v Praze byla zamítnuta z důvodů náboženského založení rodiny a neústupného chování autorčina otce, který odmítal vstoupit do zemědělského družstva. Byla ale přijata k tříletému studiu na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích . Následně směla v letech 1955–1958 pokračovat ve studiu češtiny a ruštiny na pražské Filosofické fakultě UK. V letech 1958–1964 vyučovala na středních školách ve Voticích, Vlašimi a v Praze. Roku 1964 odešla na mateřskou dovolenou a poté byla zaměstnávána pouze externě. Spolupracovala s Památníkem národního písemnictví, Maticí slovenskou a Ústavem pro českou a světovou literaturu. Je spoluautorkou hesel v Lexikonu české literatury 1–3 , Slovníku české literatury 1970–1981 , Slovníku českých spisovatelů od roku 1945 a Slovníku českých spisovatelů . Z knižně nezveřejněného souboru Čekání v zástupu publikovala povídky Buď vůle tvá , Babička se vrátila a Momentka . Knižně vyšly pohádky a novely pro děti Směr Červený Újezd , Kdo nesází, nevyhraje aneb Dostane se Honza k počítači , Zvířecí pohádky a Neomluvené hodiny . Vzpomínkovou prózu Psí víno autorka dopsala roku 1983, vydala ji v roce 1992 . Další vzpomínková kniha, s názvem Teď něco ze života, vychází v Triádě v roce 2012 – viz krátkou ukázku zde.

Anja Snellman (4)

Finská spisovatelka a scenáristka. Působila také jako novinářka, autorka televizní talk show a sexuální terapeutka.

Anita Franková (5)

Narodila se jako jediné dítě v rodině advokáta v Litomyšli. Krásné a šťastné dětství ukončil Mnichov. Rodina se přestěhovala do Prahy, kde ji zastihla okupace se všemi protižidovskými opatřeními, včetně zákazu školní docházky. Anita místo páté třídy navštěvovala jen ilegální kroužek. Tatínek náhle zemřel. V létě 1942 byly s maminkou deportovány do Terezína. V dívčím domově L 410 se seznámila s děvčaty, s nimiž se pak přátelila celý život. V prosinci 1943 byly s maminkou zařazeny do transportu s cílem Osvětim, rodinný tábor. Koncem července 1944 se dostaly do tábora Stutthof a poté do jeho pobočného tábora Guttau. Společně prožily, chatrně oblečené a vysílené, evakuační pochod vězňů. Když se po delším pochodu vrátily do tábora, Anita onemocněla, a dalšího pochodu už nebyla schopna. Obě proto spolu s několika málo vězni zůstaly v táboře. Jen náhodou pak unikly smrti, když esesáci začali vězně vraždit injekcemi, střelbou, údery pažbou pušek. Anita s maminkou po několika ranách upadly do bezvědomí, ale za nějaký čas se probraly na sněhu: esesáci byli pryč. Za tři dny je našli vojáci Rudé armády a převezli je do nemocnice v Syzrani a Kujbyševu. Domů se vrátila nejprve Anita v listopadu 1945, její maminka až v březnu 1946. O čtyři toky poději však na následky zranění z Guttau zemřela. Všechny Anitiny vzpomínky a vlastně celý její život byl pevně spojen s maminkou, která jí svou pohotovostí a statečností několikrát zachránila život. Po návratu se Anitě podařilo vystudovat vat obor dějepis-archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1951 se také provdala a narodila se jí jediná dcera Ela. Po promoci pracovala několik let ve Státním ústředním archivu jako archivářka, od 1. října 1969 až do své smrti, tedy téměř čtyřicet let, byla zaměstnána v pražském Židovském muzeu. Podílela se na vytvoření Dokumentačního střediska, z něhož později vzniklo oddělení holocaustu. Můžeme říci, že počáteční rozčlenění a uspořádání písemného, fotografického a ...

Andrzej Zygmuntowicz (6)

Polský fotograf a autor kuchařských knih.

Andrzej Perepeczko (6)

Polský publicista a historik.

Andrzej Kuśniewicz (5)

Polský prozaik, esejista, básník, redaktor „Miesięcznika Literackiego”.

Andrzej Jaczewski (4)

Pediatr, specialista na školní lékařství, sexuolog a pedagog, čestný profesor Krakovské akademie.

Andrew Mollo (4)

Andrew Mollo je jedním z nejznámějších britských vojenských historiků; napsal dvanáct knih o vojenských uniformách, včetně německých uniformách druhé světové války. Působil jako odborný poradce na filmu Doktor Živago, Noc generálů a Špion, který přišel z chladu.

Andrew Matthews (6)

Australský mezinárodní mluvčí, autor publikací z oblasti motivace a osobního rozvoje, též kreslíř.

Andrew Martindale (4)

Historik umění. Vychodil westminsterskou školu v Londýně, vystudoval oxfordskou New College a absolvoval Courtauldův Institute of Art v Londýně, kde v letech 1959 - 1965 přednášel. Docent na škole výtvarných umění na univerzitě East Anglia, přispěvatel mnoha periodik, autor do mnoha jazyků přeložených knih o katedrálách a křesťanském umění.

Andrew Faulkner (3)

Britský klasický filolog, vysokoškolský pedagog klasických studií, helénista.

Andrej Romaňák (4)

Slovenský historik, vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Dlouhodobě pracoval v Historickém ústavu Armády České republiky. Specializuje se na dějiny vojenství v 16. - 18. století.

Andrej Mráz (8)

Slovenský literární a divadelní historik a kritik. Od roku 1948 šéfredaktor týdeníku Kultúrny život.

Andrej Georgijevič Kasatkin (6)

Ruský autor publikací z oblasti chemické technologie.

Andreas Wilhelm (4)

Německý spisovatel.

Andrea-Anna Cavelius (5)

Německá redaktorka, autorka a lektorka knih z oboru zdravotnictví a psychologie.

Andrea Tornielli (7)

Andrea Tornielli, vatikanista, narodil se v roce 1964, vystudoval historii řeckého jazyka. Je ženatý a má tři děti. Bydlí v Římě a Miláně. Pracuje pro noviny La Stampa.

Andrea Kögel (4)

Německá publicistka. Zahradnice a odbornice na pěstování rododendronů, azalek a okrasných dřevin, práce z oboru.

Andrea Kane (4)

Andrea Kane je americká autorka romancí historických i těch ze současnosti. Sama o sobě tvrdí, že je zajímavou kombinací idealistky a pragmatičky – idealistka v ní miluje psaní romancí a pragmatička zas miluje psaní románů plných napětí. Jakmile má volnou chvilku, ráda si trénuje mozek nad křížovkami ). Během studií milovala Agathu Christie, četla jednu její knihu za druhou a snažila se přechytračit Hercula Poirota. Má ráda staré filmy pro pamětníky, ale nadevše miluje svou rodinu – manžela Brada a dceru Wendi. S rodinou žije v části Bridgewater Township nazvané Martinsville, ve státě New Jersey, USA.

Andrea Havlínová (6)

Narozena 10.1.1978 v Brně. Pedagožka, autorka učebnic a didaktických materiálů pro ZŠ, SŠ a přípravných materiálů pro studium na VŠ.

André Stil (5)

Francouzský prozaik, kritik a novinář.

Andre Norton (7)

Andre Norton se narodila jako Alice Mary Norton 17.února 1912 v Clevelandu ve státě Ohio. Její rodiče byli Adalbert Norton a Berta Stemm Norton. Začala psát v Collingwood High School v Clevelandu, pod vedením paní Sylvie Cochrane. Byla redaktorem školního časopisu Collingwood Spotlight, pro který psala povídky. Během této doby, napsala svou první knihu - Ralestone Luck , která byla nakonec vydána jako její druhý román v roce 1938, první byl The Prince Commands v roce 1934. Po absolvování střední školy v roce 1930, měla v plánu stát se učitelem a začala studovat na Flora Stone Mather vysoké škole Western Reserve University. Nicméně v roce 1932 musela odejít z důvodu deprese a začala pracovat pro Clevelandský knihovní systém, kde zůstala po dobu 18 let. V roce 1934 si legálně změnila jméno na Alice Andre Norton, pseudonym zvolila ke zvýšení prodejnosti svých knih. V letech 1940 - 1941 pracovala jako knihovnice ve speciálním katalogizačním oddělení Kongresové knihovny, zapojené do projektu v souvislosti s cizím státním občanstvím. Projekt byl náhle ukončen po vstupu Ameriky do druhé světové války. V roce 1941 si koupila knihkupectví s názvem Mystery House v Mount Rainier ve státě Maryland. Nedařilo se jí a tak se vrátila do Clevelandské veřejné knihovny, kde zůstala až do roku 1950. Pak začala pracovat jako pro Martina Greenberga ve společnosti Gnome Press, kde zůstala do roku 1958. Následně se stala autorkou na plný úvazek. V pozdějších letech se kvůli zdravotním problémům přestěhovala na Floridu a pak do Tennessee. Od 21.února 2005, byla v rámci hospicové péče. Zemřela pokojně doma, 17. března 2005. Byla často nazývána Velká dáma fantasy, měla obrovský vliv na celý žánr. Psala v podstatě 70 let vkuse a s více než 300 vydanými tituly postihla 4 generace čtenářů a spisovatelů

André Chénier (3)

André Chénier byl francouzský básník, jedna z obětí kritické fáze Velké francouzské revoluce. Pro procítěný styl svého básnického díla bývá považován za jednoho z předchůdců romantického uměleckého směru. Za „zločiny proti státu“ byl ve věku 31 let odsouzen revolučním tribunálem k trestu smrti a popraven. Stalo se tak dva dny před pádem diktátora Maximiliena Robespierra, tedy těsně před koncem jakobínského teroru. Jeho bratr Marie-Joseph Chénier byl básníkem a dramatikem. Jeho život je námětem velmi často uváděné opery Andrea Chénier italského skladatele Umberta Giordana. Fiktivní děj této opery nemění nic na působivosti jejího varování před nelidskostí teroru, ať je motivován jakkoliv.

André Chastel (4)

Francouzský historik umění, též překladatel z italštiny a španělštiny do francouzštiny.

André Bloc (8)

Anděla Horová (3)

PhDr., teoretička a historička výtvarného umění, práce z oboru.

Anatolij Ignat'jevič Pristavkin (4)

Ruský prozaik, novinář, aktivista bojující za lidská práva.

Anastáz Opasek (6)

Jan Anastáz Opasek, mukly přezdíván Opat chuligán , byl římskokatolický kněz, básník, teolog a benediktinský mnich, opat a později arciopat břevnovského kláštera. V letech 1919–1932 žil v Kolíně, kde vystudoval gymnázium. Studoval teologii v Praze a Římě. Na kněze byl vysvěcen v roce 1938, v roce 1939 se stal konventuálním převorem břevnovského kláštera. Po druhé světové válce byl vyznamenán řádem za zásluhy v boji proti nacismu. V roce 1947 se stal opatem břevnovského kláštera. V září 1949 byl zatčen a na počátku prosince následujícího roku ve vykonstruovaném monstrprocesu odsouzen na doživotí . Záznam přelíčení s Opaskem je zaznamenán v knize Proces proti vatikánským agentům v Československu: biskup Zela a společníci . Autorem muklovské přezdívky je spoluvězeň Josef Petr Ondok. V roce 1968 odešel do Rakouska a posléze Západního Německa, kde žil do roku 1990. Byl jedním z hlavních organizátorů křesťanského laického sdružení Opus Bonum, které bylo založeno roku 1972. V prosinci 1989 na dálku jmenoval Prokopa Siostrzonka převorem břevnovského kláštera, aby mu tato funkce na úřadech pomohla při jednání o vrácení kláštera řádu. Během několika měsíců získal řád klášter zpět. Opasek však poté dostal infarkt a byl hospitalizován ve Vídni, Siostrzonek soudí, že se tak mohlo stát právě z velké radosti nad znovuzískáním Břevnova. Po zotavení se Opasek v Praze znovu ujal úřadu opata. V roce 1991 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Při povýšení břevnovského opatství na arciopatství v roce 1993 jej papež Jan Pavel II. jmenoval prvním břevnovským arciopatem. Zemřel 24. srpna 1999 při návštěvě sesterského benediktinského kláštera Rohru v Bavorsku, místě svého exilového pobytu. Jeho tělo bylo posmrtně převezeno do vlasti, je pochován na břevnovském hřbitově u sv. Markéty v Praze. Ke své přezdívce přišel Opasek ve věznici v Leopoldově. Když se zde j...

Amy Morin (6)

Amy Morinová je psychoterapeutka a mezinárodně uznávaná odbornice na „mentální sílu“. Přispívá do časopisu Forbes. Její týdenní sloupky jsou zaměřeny na psychologické aspekty podnikání. Aminy rady z oboru psychologie, výchovy dětí a mentální síly se často objevují v americkém tisku.

Amaru (1)

Amaru byl staroindický básník patřící společně s Kálidásou a Bhartrharim mezi nejvýznamnější představitele sanskrtské poezie. Podle tradice byl králem v Kašmíru, ve skutečnosti však o jeho životě není známo prakticky nic. Je uváděn jako autor sbírky Amarušataka , ve které se projevil jako mistr strofy, oblíbené formy staroindické lyriky. Základním motivem sbírky je hra milostných citů a jednotlivé strofy jsou jakýmisi miniaturami z milostného života. Nezahrnula ho slovy hněvivými, neodvrátila se, vpustila ho dál, jenom její pohled byl tak chladný, přímý, jak by před ní zcela cizí člověk stál. Báseň je uvedena v překladu Oldřicha Friše.

Amanda McCabe (6)

Americká spisovatelka.

Alžběta Birnbaumová (8)

Alžběta Birnbaumová , rozena Šourková byla česká historička umění první absolventka dějin umění na filozofické fakultě Karlovy univerzity a spisovatelka, v letech 1923-1925 manželka Václava Breindla a v letech 1926-1934 manželka Vojtěcha Birnbauma. Po maturitě na dívčím reálném gymnáziu na Smíchově v Praze vystudovala v letech 1920-1925 dějiny umění na Filosofické fakultě UK . Již během studií se provdala za profesora přírodopisu smíchovského gymnázia a pozdějšího profesora obecné zoologie na Přírodovědecké fakultě UK dr. Václava Breindla .. Jako první historička umění na české Karlově univerzitě roku 1925 obhájila rigorózní práci na téma Zámek "Troja" u Prahy. Vydala k tomuto tématu řadu časopiseckých článků a publikací. V době studií se zamilovala do svého o 21 let staršího profesora, Vojtěcha Birnbauma, za něhož se 21. ledna 1926 na Staroměstské radnici provdala, za svědka šel Birnbaumův příterl, historik Josef Šusta. Po osmi letech manželství Birnbaum předčasně zemřel. Alžběta po něm převzala činnost v klubu Za starou Prahu a od roku 1928 také funkci. Na počest svého manžela sestavila sborník Listy z dějin umění, do kterého kromě statí zařadila také jeho korespondenci. Od roku 1938 spolupracovala s redakcí Ottova naučného slovníku nové doby. V letech 1938-1948 byla editorkou edice Poklady národního umění, 1946 založila knižnici Horizont. V 50. letech byla zatčena, po propuštění pracovala v Pražském památkovém středisku. Zemřela v Praze 18. 11. 1967. Přeložila knihu Friedricha Wilhelma Foerstera "Evropa a německá otázka", Praha 1938 Literární pozůstalost je uložena v archivu Ústavu dějin umění České akademie věd. Konvolut předmětů ze své domácnosti Birnbaumová darovala do sbírek Národního muzea v Praze....

Alvah Cecil Bessie (5)

Americký romanopisec, publicista a scénárista.

Aluisio Tancredo Belo Gonçalves Azevedo (5)

Aloys Skoumal (4)

Aloys Skoumal byl český literární kritik a překladatel z němčiny a především z angličtiny. Studoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži , filozofii a anglistiku na pražské univerzitě a Vyšší knihovnickou školu . Při pražských studiích ovlivnil jeho překladatelskou metodu Vilém Mathesius. Pracoval v nakladatelství Melantrich, v pražské Univerzitní knihovně, v olomoucké Studijní knihovně , ve Vojenském ústavu vědeckém , jako lektor a redaktor nakladatelství Vyšehrad . Na konci války byl internován, po návratu literárním ředitelem nakladatelství Vyšehrad, pak kulturním přidělencem v Londýně , pracovníkem ministerstva informací a osvěty, Státní knihovny společenských věd, Univerzitní knihovny. Hodně cestoval, publikoval literární a divadelní kritiky, recenze, glosy, předmluvy a doslovy. Hlavní jeho význam je v překladech založených na dokonalé znalosti překládaných autorů a stylistickém mistrovství. Je pohřben na břevnovském hřbitově v Praze.

Alois Marhoul (7)

Narozen 24. 6. 1951 v Praze. Básník, spisovatel, živnostník v oboru gastronomie.

Alois Josef Kulišan (5)

Narozen 21.6.1885 v Domažlicích, zemřel 3.2.1948 v Praze. Zahradní architekt, práce z oboru.

Alois Hába (5)

Alois Hába byl český hudební skladatel, hudební teoretik a učitel. Patří k významným objevitelům v oblasti moderní klasické hudby a je jedním z hlavních světových skladatelů a průkopníků mikrotonální hudby, kde užíval především čtvrttónové ladění, v některých svých kompozicích pracoval však též i se škálami třetinotónovými, pětinotónovými, šestinotónovými či dvanáctinotónovými. Kromě mikrotonálních kompozic je ovšem Hába autorem řady skladeb v obvyklé, půltónové stupnici. Alois Hába se narodil ve Vizovicích. V rodinné kapele, kterou vedl jeho otec, hrál od malička na basu, později k ní doplnil housle. Slovácká folklórní hudba, ve které byly tradičně přítomny kompozice mimo klasickou půltónovou stupnici, ho zásadně ovlivnily na celý život. Po studiu na učitelském ústavu v Kroměříži Hába učil v Bílovicích, v roce 1914 odchází studovat na pražskou konzervatoř, mezi jeho učitele patří mj. Vítězslav Novák. Po vojenské službě na ruské frontě odešel Hába na jaře 1918 pracovat na ministerstvo války ve Vídni, kde sbíral a archivoval vojenské písně vojáků pocházejících ze slovansky hovořících národů monarchie. Ve Vídni začal rovněž studovat kompozici u Franze Schrekera, ve Vídni se rovněž seznámil s dalšími významnými postavami vídeňského hudebního života, mj. Arnoldem Schönbergem. Svého učitele Schrekera v roce 1920 následoval do Berlína. Z Berlína se v roce 1923 definitivně vrátil do Prahy, aby učil na pražské konzervatoři, kde s podporou Josefa Suka založil v roce 1925 oddělení pro studium mikrotonální hudby. Byl odhodlaným bojovníkem o nový sloh, jenž pečlivě sledoval Schönbergův a Webernův vývoj ve 20. letech 20. století. Od lidové moravské intonační praxe odvodil svůj nejvýraznější novátorský přínos evropské hudbě – propracované tónové systémy čtvrttónové, šestinotónové, dvanáctinotónové i pětinotónové. Podle jeho návrhů byly postaveny speciální nástroje (klavíry, harmonia, klarinet, kytary, trub...

Alois Červín (6)

Narozen 15. 11. 1890 v Kolíně, zemřel 24. 1. 1953 v Praze. Ing., RNDr., chemik, fyzik, středoškolský učitel, překladatel děl z oboru fyziky. Též pravoslavný duchovní, stoupenec Gorazdova pravoslavného proudu, zformovaného na půdě Církve československé .

Alison Moyet (5)

Alison Moyet je anglická zpěvačka, skladatelka a interpretka známá svým bluesovým kontraaltovým hlasem. Poprvé se proslavila jako polovina synth-popového dua Yazoo po boku Vince Clarkea. Po rozpadu dua v roce 1983 se Moyet vydala na velmi úspěšnou sólovou kariéru. Její debutové sólové album "Alf", vydané v roce 1984, bylo kriticky i komerčně úspěšné, dostalo se na vrchol UK Albums Chart a přineslo několik hitů včetně "Love Resurrection" a "All Cried Out".