13561–13620 z 153235 Autoři
Jana Korytárová (5)
Narozena 25.3.1961 v Brně. Ing. ekonomie, vysokoškolská pedagožka, odborné práce z obecné ekonomie, ekonomiky investic v soukromém a veřejném sektoru.
Více od autora
Jana Kombercová (7)
Narozena 21. 3. 1952. Sportovní lékařka, akupunkturistka, homeopatka. Publikace z oboru.
Více od autora
Jana Kocianová (4)
Jana Kocianová byla slovenská zpěvačka, která se prosadila na hudební scéně své země zejména v 70. a 80. letech 20. století. Byla známá svým všestranným hlasem a schopností vystupovat v různých žánrech, včetně popu, rocku a tradiční slovenské hudby. Během své kariéry vydala Kocianová několik alb, na kterých předvedla svůj pěvecký talent a interpretační schopnosti. Její album "Ej, Srdénko Moje" je jedním z děl, která přispěla k její popularitě, a obsahuje písně, které rezonovaly u mnoha posluchačů. Kromě toho prokázala svůj rozsah, když se ponořila do romské hudby na albu "Káli Rosita - Slavné cikánské písně zpívané Jana Kocianová ," kde interpretovala cikánské písně, čímž ještě více zdůraznila svou přizpůsobivost jako umělkyně. Přínos Kocianové pro slovenskou hudbu zanechal trvalý odkaz a je připomínána jako jedna z významných osobností kulturní historie země.
Více od autora
Jana Jonášová (5)
Jana Jonášová byla slavná česká sopranistka, proslulá svým výjimečným pěveckým talentem a přínosem klasické hudbě. Narodila se 5. září 1930 v Praze, již v raném věku propadla vášni pro hudbu a pokračovala ve studiu na Pražské konzervatoři. Jonášová se ve své kariéře vyznačovala všestranností, vynikala v operních rolích i na koncertech a recitálech.
Více od autora
Jana Dorčáková (6)
Kontrolní a metodická pracovnice České správy sociálního zabezpečení, práce z oboru důchodového pojištění.
Více od autora
Jana Bryndová (4)
Vystudovala Fakultu sociálních věd UK a francouzskou školu Centre de formation des journalistes v Paříži. Na obou institucích se věnovala televizní žurnalistice. Přispívala do různých novin a časopisů. Později pracovala v televizi Nova a v České televizi, kde se také podílela na realizaci dokumentárních snímků. Pracovala jako tisková mluvčí filmu Vojtěcha Jasného, pro který spoluvytvářela mediální PR kampaň. Během poslední doby spolupracovala s různými reklamními agenturami a společnostmi, pro které realizovala reklamní snímky. Novela Máslo na hlavě je jejím literárním debutem.
Více od autora
Jana Bodnárová (8)
Narozena 21.6.1950 v Jakubovanech. Slovenská historička umění, prozaička, básnířka a scenáristka. Píše také rozhlasové hry a prózy pro děti.
Více od autora
Jana Beňová (6)
Jana Beňová je slovenská spisovatelka. V roce 2012 se stala jednou z laureátek Ceny Evropské unie za literaturu. Vystudovala Vysokou školu múzických umění v Bratislavě.
Více od autora
Jan Závada (5)
Nar. 10. 12. 1933 v Praze. RNDr., biolog, virolog a onkolog. Zabývá se nádorovými viry.
Více od autora
Ján Zambor (8)
Narozen 9.12.1947. Slovenský básník, literární teoretik a kritik, editor a překladatel poezie ze španělštiny, ruštiny a češtiny.
Více od autora
Jan Žáček (6)
Narozen 31.1.1932 v Pardubicích, zemřel 19.6.2008. Prozaik, dramatik, píše zejména historické knihy a historické biografie.
Více od autora
Jan Václav z Finberka (6)
Jan Václav Svoboda - * 6.6.1869 ve Skutči - † 11.9.1951 v Úvalech. Přídomek z Finberka používal po své matce. Český spisovatel, autor próz z venkovského života na Vysočině a maloměstského prostředí, překladatel z polštiny a francouzštiny.
Více od autora
Ján Turan (7)
Narozen 13.2.1932. Slovenský básník, spisovatel pro děti, redaktor a překladatel z ruštiny a češtiny.
Více od autora
Jan Stěpán (5)
Jan Štěpán byl český přírodovědec, botanik, územní projektant, ministerský úředník, vysokoškolský pedagog, archivář a historik. V letech 1957–1959 byl odborným asistentem na katedře biologie Vysoké školy pedagogické, odkud byl vyloučen pro své náboženské přesvědčení. Následně byl zaměstnán ve Státním ústavu pro územní plánování – Terplan Praha, kde mj. pořádal mezioborové přednáškové a diskusní semináře zaměřené na problematiku ochrany a tvorby životního prostředí v územním plánování, na kterých se scházeli přírodovědci, lesníci, komunální hygienici, vodní hospodáři, urbanisté, ekonomové, zemědělci apod. Později byl vedoucím oddělení životního prostředí v odboru územního plánování, stavebního řádu a životního prostředí na ministerstvu výstavby a techniky ČSR a na nástupci ministerstva – České komisi pro vědeckotechnický a investiční rozvoj . Uvedené orgány byly v těsném kontaktu s Radou pro životní prostředí vlády, což byl meziresortní koordinační orgán, jehož předsedou byl ministr výstavby a techniky. Po zrušení ČKVTIR v roce 1988 Jan Štěpán přešel na odbor životního prostředí na ministerstvu vnitra a životního prostředí ČR. Pak nakrátko odešel do soukromé podnikatelské sféry. Ač politický nestraník se na MVT a ČKVTIR organizačně zasloužil o vymezení postižených oblastí , o vypracování metodiky navrhování územních systémů ekologické stability a o zavedení ÚSES do praxe ochrany přírody a do územního plánování. V jím řízeném oddělení se v 80. letech organizačně zajišťovalo i vypracování metodiky ochrany před hlukem v územním plánování . V letech 1991–1993 působil na Fakultě životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, kde zastával funkci proděkana pro vědu a zahraniční st...
Více od autora
Jan Stejskal (6)
Jan Stejskal je bývalý český fotbalový brankář, reprezentant a člen Klubu ligových brankářů. Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem brankářů. Svou úspěšnou kariéru začal v dresu Zbrojovky Brno, se kterou vyhrál 2 tituly dorosteneckého mistra Československa . V prvoligovém kádru byl už v sezoně 1980/81 jako třetí brankář za Josefem Hronem a Eduardem Doškem. Dále nastupoval za Spartu Praha, Slavii Praha, Queens Park Rangers a Viktorii Žižkov. V Anglii si vysloužil přezdívku Jan "Stay Cool" Stejskal, která kromě podoby s výslovností jeho jména odkazovala k jeho pověstnému klidu i ve vypjatých chvílích zápasu, který dokazoval i např. při odrazech balonu od brankové konstrukce. Jeho výsostnou technikou bylo nechytání takových střel, jelikož měl vždy velmi dobrý přehled o prostoru a rozměrech branky. Pyšní se nebývalým množstvím zápasů odchytaných s nulou, v klubu ligových brankářů mu s počtem 164 zápasů s čistým kontem patří třetí místo za Petrem Čechem a Jaromírem Blažkem. V sezoně 1986/87 vyrovnal rekord Alexandra Vencela staršího v počtu čistých kont vychytaných brankářem v jednom ročníku od rozšíření nejvyšší soutěže na 16 účastníků v ročníku 1969/70. Rekordem české fotbalové ligy je 17 nul Petra Čecha v sezoně 2001/02 . První zápas v české reprezentaci odehrál 29. května 1986 . V letech 1986–1994 nastupoval za československou a českou fotbalovou reprezentaci. V národním týmu odehrál 31 utkání a zúčastnil se Mistrovství světa 1990 v Itálii. Působil jako trenér brankářů ve Spartě Praha i u českého národního týmu. V roce 2012 se stal trenérem brankářů u týmu FK Baumit Jablonec. Zůstal jím i po výměně trenérů v květnu 2013, kdy odvolaného Václava Kotala nahradil Roman Skuhravý. V prosinci 2015 ho na pozici vystřídal Michal Špit. Nyní je trenérem seniorské reprezentace....
Více od autora
Jan Šabršula (6)
Jan Šabršula byl přední český romanista. Narodil se v Bojkovicích, když měl čtyři roky, přestěhovala se jeho rodina do Třebíče. Jeho otec tam učil na gymnáziu a byl náčelníkem sokolské župy. Před 2. světovou válkou se stal ředitelem obchodní školy v tehdejším Německém Brodě. Maturoval na gymnáziu v Třebíči a v roce 1939 chtěl nastoupil na filozofickou fakultu Karlovy univerzity. V říjnu 1937 vstoupil Jan Šabršula dobrovolně do armády. Od té doby, co v Německu převzal moc Adolf Hitler, měl totiž jasno v tom, co bude dělat po škole. V květnu 1938 byl v rámci mobilizace převelen do Dačic a pak Slavonic. Od března 1939 byl opět civilistou. Dne 16. listopadu 1939, den poté, co se zúčastnil pohřbu Jana Opletala, byl zatčen. Posléze byl převezen do koncentračního tábora Sachsenhausen. Propuštěn byl před Vánocemi roku 1940. Pracoval pak bez nároku na mzdu v záložně v Havlíčkově Brodě, později ve strojnické pojišťovně v Praze. Oženil se, před koncem války se mu narodila dcera. Po válce učil na středních školách, zejména filozofii a francouzštinu, ale i další cizí jazyky. Po roce 1948 začal učit na Vysoké škole politických a hospodářských věd, později na katedře romanistiky Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Nikdy nevstoupil do KSČ. Po skončení druhé světové války nastoupil na FF UK na studium francouzštiny a filozofie, posléze mezi roky 1945 a 1946 studoval v Grenoblu. V roce 1947 absolvoval a nastoupil na pozici pedagoga v Praze. Od roku 1951 pak pracoval jako asistent na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy politických a hospodářských věd. Po zrušení školy byl převeden do oddělení jazyků Právnické fakulty UK a následně do jazykového oddělení FF UK. V roce 1960 byl jmenován docentem a roku 1964 získal titul doktora filologických věd, v roce 1966 byl jmenován řádným profesorem francouzského jazyka a románské lingvistiky. Přednášel v ČR i na zahraničních univerzitách. Na UK pracoval ...
Více od autora
Jan Otto (6)
Narozen 8.11.1841 v Přibyslavi, zemřel 29.5.1916 v Praze. Nakladatel, vydavatel Ottova slovníku naučného, učebnic, časopisů, české a světové literatury.
Více od autora
Jan Otakar Martinovský (5)
Narozen 24. 6. 1903 v Počedělicích u Loun, zemřel 2. 4. 1980 v Praze. RNDr., středoškolský profesor, literatura o skautingu a o přírodě, próza.
Více od autora
Jan Novotný (6)
Narozen 28.7.1930 v Rokycanech, zemřel 6.3.2005. PhDr., CSc., historik, publikace o česko-slovenské vzájemnosti, literární monografie.
Více od autora
Jan Nouza (4)
Prof. Ing. Jan Nouza, CSc. je vysokoškolský profesor na Technické univerzitě v Liberci , který v roce 1995 stál za založením Laboratoři počítačového zpracování řeči na této univerzitě. Toto pracoviště patří k vedoucím v oboru hlasových technologií v České republice. Laboratoř organizačně spadá pod Ústav informačních technologií a elektroniky Fakultu mechatroniky na TUL. V roce 1981 získal titul inženýra, v roce 1986 titul kandidáta věd a v roce 1996 titul docenta. 11. října 1999 jej prezident Václav Havel jmenoval na základě návrhu akreditační komise a vědecké rady TUL profesorem. V současné době je členem Vědecké rady FM TUL, dále členem Vědecké rady Elektrotechnické fakulty ČVUT, členem IEEE SPS , členem ESCA a dále je členem WEB-SLS editorial board. V roce 2008 neúspěšně kandidoval na funkci děkana Fakulty mechatroniky na TUL. V oblasti výzkumu se věnuje především analýze, zpracování a automatickému rozpoznávání řeči a dále pak číslicovému zpracování signálů. Jeho tým je v oblasti tohoto výzkumu velmi úspěšný, a to nejen v oblasti teorie, nýbrž i zavedení do praxe. Jeho koníčkem je turistika, zejména pak poznávání rozhleden.
Více od autora
Jan Musil (6)
Jan Musil je český právník, v letech 2003 až 2013 a opět 2014 až 2019 soudce Ústavního soudu ČR. Přednáší trestní právo na Fakultě právnické Západočeské univerzity a externě také na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pak přednáší kriminologii. Práva vystudoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1963, kde také od roku 1967 do roku 2003 vyučoval, v roce 1985 se habilitoval a v roce 1993 byl jmenován profesorem a vedl katedru trestního práva. V letech 1992–1998 byl i rektorem a poté až do roku 2003 prorektorem Policejní akademie České republiky. Odborně se věnuje především kriminalistice a trestnímu právu procesnímu. Absolvoval mnoho zahraničních stáží a přednáškových pobytů, je předsedou vědecké rady Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, předsedou redakční rady časopisu Kriminalistika, členem Společnosti pro kriminalistiku, Národní skupiny Mezinárodní společnosti pro trestní právo a čestným členem Bílého kruhu bezpečí. Pravidelně hostuje na Institutu Maxe Plancka pro mezinárodní a zahraniční trestní právo ve Freiburgu im Breisgau. Členem KSČ byl od roku 1960, roku 1969 na vlastní žádost vystoupil. Soudcem Ústavního soudu byl jmenován prezidentem Václavem Klausem dne 27. listopadu 2003. Funkci zastával po celou dobu desetiletého mandátu až do 27. listopadu 2013. Ještě před skončením mandátu byl do funkce znovu navržen prezidentem Milošem Zemanem. 26. listopadu 2013 podpořil jeho kandidaturu ústavně právní výbor Senátu. Následně získal 17. prosince 2013 rovněž podporu senátního výboru pro lidská práva. Senátoři během schvalování vyslovili obavy, zda Musil funkci ve svých 72 letech ještě zvládne. Ten je ujistil, že síly na to ještě má. O den později jeho jmenování schválilo i plénum Senátu, když se pro něj vyslovilo 49 senátorů ze 72 hlasujících. Před hlasováním přišel Musila a dalšího kandidáta Jiřího Zemánka do Senátu podpořit i prezident Zeman. Ten n...
Více od autora
Jan Maria Augusta (5)
Jan Maria Augusta, vlastním jménem Václav Augusta byl český spisovatel, básník, překladatel, bibliofil a redaktor, stoupenec české dekadence a symbolismu. Narodil se jako jediný potomek poštovního úředníka Václava Augusty a jeho manželky Marie, rozené Kaufmannové, v Praze na Královských Vinohradech. Po absolutoriu gymnázia vystudoval dějiny literatury a estetiku na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde roku 1921 absolvoval disertační prací Konstrukce a kritika Nietzschovy estetiky. Během studií již začal pracovat jako redaktor Dalibora a uveřejňovat kritické stati v Moderní revui a v Kmeni, později také ve Světozoru, Lumírovi a dalších. Soustavně se věnoval práci redaktora a psal o knižní kultuře, ilustracích a grafické úpravě knih, zejména bibliofilií. Byl členem Spolku českých bibliofilů. Přispíval do časopisů Knihomol a Knihomil, které redigoval, jeho stati uveřejňovaly také Topičův sborník nebo Rozpravy Aventina . Jeho teoretická a kritická díla nepozbyla kvality. Přátelil se s V. H. Brunnerem, Zdenkou Braunerovou, Františkem Bílkem a pražským nakladatelem Ludvíkem Bradáčem , který vydával jeho díla. Překládal z francouzštiny. Jeho vlastní tvorba básnická a dramatická je poznamenána českou dekadencí a symbolismem , a vlivem Nietzscheho názorů na umění. Jsou to zásadně bibliofilská vydání knížek s ilustracemi a v umělecké vazbě, pro svůj malý náklad málo dostupná. Pro patos a pseudolyrické podání jsou dnešnímu čtenáři vzdálené. Jeho svérázná politická aktivita v tzv. Lize svobodných vyzývala k obrodě veřejného života na principech monarchie. Byl místopředsedou Napoleonské společnosti; roku 1933 spoluorganizoval v Praze III. mezinárodní napoleonský kongres a tematickou výstavu napoleonik z českých a moravských sbírek. Rád skrýval svou identitu, psal pod pseudonymy: Otakar Černý, Dluhoš, Isqui, Netušil, RIXOR, Jiří Úhoř; také pod šiframi: A.J. MA...
Více od autora
Jan M Valuch (3)
Narozen 1945. Autor publikací o vlivu magnetismu na lidský organismus. Spoluzakladatel firmy Galaxy, která se specializuje na AVS přístroje - psychowalkmeny. Otec Jana Valucha, který se též věnuje psychowalkmenům.
Více od autora
Jan Lukeš (5)
MUDr. Jan Lukeš byl český spisovatel a hudební skladatel. Psal také pod pseudonymem Car Osten a mnoha jinými. Byl autorem několika rozsáhlých románů žánru science fiction, pro které vytvořil také několik umělých jazyků. Část svého života strávil v psychiatrické léčebně se spornou diagnózou paranoidní schizofrenie. Mimo jiné i proto se většina jeho díla dochovala pouze ve zlomcích a útržcích. Narodil se na Královských Vinohradech č. p. 240 , v rodině berního oficiála Františka Lukeše a jeho manželky Heleny, rozené Pytlíkové , která byla neteří básníka Antonína Sovy. V Praze absolvoval gymnázium a vystudoval lékařskou fakultu Karlovy univerzity, kde byl 5. 4. 1938 promován. Působil jako lékař v rozličných nemocnicích, v roce 1946 byl jako paranoidní schizofrenik hospitalizován. Poté pracoval manuálně a půl roku jako sekundární lékař v psychiatrické léčebně v Kosmonosích. V roce 1952 mu byl přiznán trvalý důchod a byl zbaven svéprávnosti. Od roku 1970 byl opět hospitalizován, zemřel po zhoubné nemoci v domově důchodců pro duševně choré v Terezíně. Za svého života používal různé pseudonymy, například za druhé světové války psal ironicky pronacistické básně a literární eseje pod pseudonymem Jan Kalíř, v období své hospitalizace svá díla podepisoval jménem Car Osten a sebe označil za překladatele . Psal od dětství , napsal několik rozsáhlých románů a různé drobnější beletristické i odborné práce, vesměs nedokončené či nedochované. Jeho nejvýznamnější díla spadají do žánru sci-fi, jsou to několikasvazkový fiktivní sci-fi cestopis Pěšky napříč Marmokojem, jakási kronika trestné výpravy do vzbouřené provincie Marmokoj na fiktivní planetě Thetis, na níž se také většina Lukešových prací odehrává, a román Dcera vědy, rozsáhlý životopis Lukešovy fiktivn...
Více od autora
Jan Liška (6)
Nadějný začínající autor z Kladrub. Se svými povídkami zkusil poprvé štěstí loni v soutěži O ledovou Naju a umístil se hned na pěkném druhém místě. Jeho povídka vyšla následně ve sborníku Ledová Naja 94. Spolupracuje se SFK Hexaedr, v jehož fanzinu Zlatý drak vyšlo několik jeho reportáží.
Více od autora
Jan Květ (1)
Narozen 26.8.1933 v Praze. RNDr., CSc., botanik, biolog a ekolog, práce z oborů, překladatel z angličtiny a ruštiny.
Více od autora
Jan Kotík (7)
Jan Kotík byl český malíř, průmyslový výtvarník, grafik a pedagog. Jan Kotík byl synem malíře a profesora kreslení na reálce v Mladé Boleslavi Pravoslava Kotíka. Vyučil se typografem. V letech 1935–1941 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze . Podnikl studijní cesty do Drážďan a do Paříže . Během války v letech 1941–1943 vyučoval na soukromé umělecké škole v Praze. Člen Skupiny 42 , Umělecké besedy a SČUG Hollar . Byl členem redakčního kruhu časopisu Tvar . V letech 1947–1953 pracoval v ÚLUV v Praze, od roku 1951 vedl návrhářské ateliéry a vzorové dílny a spolupracoval se sklárnou ve Škrdlovicích, v letech 1957–1968 byl členem skupiny průmyslových výtvarníků Bilance při UB. Zúčastnil se Světových výstav Expo 58 v Bruselu a Expo 67 v Montrealu, a jako člen předsednictva SČVU také 32. Benátského bienále roku 1964. Roku 1965 byl na pozvání British Art Council na studijním pobytu ve Velké Británii. Články přispíval do časopisů Tvar, Výtvarná práce, Umění a řemesla, Ateliér, aj. Roku 1969 byl na jednoročním pobytu v Západním Berlíně v rámci Deutscher Akademischer Austausch Dienst a do Československa se už nevrátil. Roku 1976 byl v nepřítomnosti odsouzen ke třem letům vězení za nepovolený pobyt v zahraničí a roku 1979 zbaven čs. státního občanství. Od roku 1972 působil jako pedagog na Hochschule für Gestaltung v Ulmu, 1974 zakladatel skupiny Systhema a pracovní pobyt v Olevanu Romanu. Roku 1980 byl hostem Cité Internationale des Arts v Paříži, v letech 1982–1983 byl na pracovním pobytu v New Yorku. Do Československa se vrátil poprvé roku 1989. V letech 1991–1992 působil jako externí docent AVU. V letech 1992–2002 byl členem berlínské Akademie der Kunste. Rané období souvisí s civilizačním programem Skupiny 42 a vychází z postkubistické stylizace reality . Procházel obdobím geometrické abstrakce, v 60. letech v obrazu up...
Více od autora
Jan Jaroslav Fišer (4)
Narozen 18. 3. 1893 v Praze, zemřel 14. 4. 1966 tamtéž. Ředitel dívčí školy v Praze-Vršovicích, autor dobrodružné literatury, překladatel z němčiny. Vydával detektivní romány a westerny pod pseudonymem H. G. Rubbel, další práce také pod jménem Jan Jaroslav Fišer.
Více od autora
Jan Houška (4)
RNDr., CSc., pracovník Výzkumného ústavu pedagogického, zabývá se vzděláváním v matematice na SŠ, autor a překladatel učebnic matematiky.
Více od autora
Ján Hála (6)
Po ukončení střední školy v Praze-Karlíně nastoupil jako dělník v automobilových opravnách. Teprve po absolvování vojenské služby byl přijat na FF UK, obor filozofie – dějepis; studium ukončil v r. 1968, doktorát filozofie získal v r. 1972. Nastoupil do redakce nakladatelství Mladá fronta, kde do r. 1988 působil jako redaktor, později zástupce šéfredaktora na úseku nebeletristické literatury. Potom přešel do redakce Lidového nakladatelství, kde zastával funkci šéfredaktora. Koncem r. 1990 odešel na základě konkurzu na nově vzniklou Fakultu sociálních věd UK. Zde přednáší na Institutu masové komunikace a žurnalistiky problematiku knižní kultury, masové komunikace, literatury faktu apod. Externě přednášel od r. 1978 na VŠE, po r. 1990 na ČVUT, FF UK, opět na VŠE, a to převážně dějiny filozofie, problematiku osvícenství, existencialismu aj. V r. 1989 dosáhl titulu kandidáta věd na téma osvícenského pokroku. Je členem Obce spisovatelů, Syndikátu novinářů, vzdělávacích a jiných organizací, redakčních rad. Vzhledem ke svému vzdělání a praxi se věnuje především popularizaci filozofie a historie v publikační, ediční a přednáškové činnosti; v teoretické oblasti a vlastní filozofické produkci se zabývá zejména problematikou osvícenství. Interdisciplinárně se zabývá otázkami sociologie knihy a psychosociologie čtení i problematikou masové komunikace v oblasti knižní kultury, kde se zároveň podílel na několika empirických výzkumech. Bibliografie: Čítanka z dějin filozofie , 1979; Osudy moudrých, 1981, 2. vyd. 1985; Osvícenství – věk rozumu, 1984; Něžná revoluce v pražských ulicích, 1990 ; Lexikon české šlechty I–III, 1992–94; Člověk a kniha, 1993; Průvodce evropským myšlením, 1996. Čas. přísp.: Osobnosti filosofie , Sedmička 1977–78; Německá klasická filosofie, Osvícenství, Empirismus, Utopisté, Montaigne, Diderot, Rousseau, Voltaire ad., Společenské vědy ve škole 1984–89; Ženy a láska k moudrosti , Žena a móda 1987–88; V...
Více od autora
Jan Gross (2)
Slovenský neurolog a psychiatr. V roce 1968 emigroval do Německa, krátce předtím působil i v Praze. Publikace z oboru, též z oblasti sexuální výchovy, manželství, zdravotnické osvěty
Více od autora
Jan Drejs (4)
Narozen 11. 4. 1908 v Praze, zemřel 19. 10. 2002. Spisovatel, autor literatury faktu a knih pro děti.
Více od autora
Jan Císař (5)
Jan Císař byl český divadelní pedagog, dramaturg, historik, teoretik a kritik. Narodil se v rodině právníka v Hradci Králové, kde také v roce 1951 odmaturoval na klasickém gymnáziu. Divadelní vědu vystudoval na DAMU, kde po svém absolutoriu v roce 1955 je přijat jako vědecký aspirant. Po skončení aspirantury odešel do Vesnického divadla, kde do roku 1960 působil ve funkci dramaturga. V dalších letech pracoval v redakci časopisu Divadlo a v roce 1963 se stal šéfredaktorem Divadelních novin, které se za jeho vedení rozšířily na Divadelní a filmové noviny. Své články věnované teorii divadla a divadelní kritice začal publikovat i v dalších odborných periodikách a denním tisku. Od roku 1965 působil jako odborný asistent na DAMU, kde se v roce 1966 habilitoval prací Divadla, která našla svou dobu. V roce 1985 byl jmenován profesorem. Vedl katedru činoherní režie a dramaturgie a pak katedru teorie a kritiky. V letech 1970–1972 byl děkanem DAMU. Vedle pedagogické práce byl v roce 1970 uměleckým šéfem Divadla Jaroslava Průchy na Kladně, 1971–1972 ředitelem Krajského divadla v Kolíně, 1981–1985 dramaturgem Národního divadla. Od počátku 70. let se jako lektor a porotce soustavně věnoval amatérskému divadlu. Pro amatérské divadelníky napsal několik publikací . V letech 1991–1999 a 2004–2007 byl předsedou odborné rady ARTAMA pro amatérské činoherní divadlo.
Více od autora
Ján Čajak (7)
Ján Čajak byl slovenský spisovatel a překladatel. Narodil se v rodině štúrovského básníka a evangelického faráře Janka Čajaka a Agneši Čajakové, rozené Medvecké , už jako čtyřletému mu předčasně zemřel otec a jeho matka se provdala podruhé za Pavola Dobšinského. Základního vzdělání se mu dostalo doma, později studoval na gymnáziu v Martině, poté co ho uzavřeli pokračoval ve vzdělávání na maďarském gymnáziu v Rimavské Sobotě a německém gymnáziu v Kežmarku. Později studoval i v Lučenci, Banské Štiavnici, Bratislavě, odkud byl vyloučen pro své politické názory. Učitelské zkoušky nakonec složil v roce 1889 v Kláštore pod Znievem. Pracoval v advokátní kanceláři Petra Jamnického v Pezinku, učil v Liptovské Kokavě, Rajci a v Kráľové Lehotě. V roce 1893 se natrvalo přestěhoval na Dolní zem do Báčky , později Selenče a v roce 1899 se usadil v jugoslávském Petrovci. Zde zůstal více než 40 let a byl v centru kulturních a politických snah dolnozemských Slováků. Zasloužil se také o založení slovenského gymnázia v Petrovci a v roce 1924 odešel do důchodu. Dále však působil jako předseda literárního a národopisného odboru Matice slovenské v Jugoslávii a i v pokročilém stáří sledoval politický a kulturní vývoj na Slovensku. Začátky jeho literární tvorby sahají do období jeho přestěhování do Petrovce v roce 1899 a tvorbou se řadí do druhé vlny realistických spisovatelů; jeho tvorba byla silně ovlivněna Svetozárem Hurbanem-Vajanským. V Jugoslávii začal přispívat do mnoha periodik a stal sa stálým spolupracovníkem pražského měsíčníku Naše Slovensko. Založil slovenský politický týdeník Národná jednota, později také kulturní a literární měs...
Více od autora
Jan Bílý (7)
Jan Evangelista Bílý byl český římskokatolický kněz, publicista a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. Byl synem řeznického mistra v Dolních Kounicích. Vychodil obecnou školu v rodné obci. Ve věku 12 let ho rodiče ve strachu před epidemií cholery odvezli do Brna. V Brně pak studoval. Od mládí se vzdělával v německém jazyce, ale hlásil se k českým vlastencům. Ovlivnili ho Tomáš Procházka, Beneš Metod Kulda nebo spolužák z brněnských studií Karel Šmídek. Od roku 1839 studoval bohosloví v brněnském alumnátě a připravoval se na kněžství. Jeho zpovědníkem zde byl Jindřich Šimon Baar. Vyučoval ho František Sušil. Během studia v alumnátu publikoval první článek v Časopisu katolického duchovenstva. V srpnu 1843 byl vysvěcen na kněze. Po nástupu do funkce duchovního obdržel dar s podmínkou, že ho využije k dalšímu studiu. Vystudoval teologii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a 12. května 1853 byl promován na doktora teologie. Jako kněz působil nejprve v Židlochovicích, od roku 1845 v Brně, kde byl kaplanem při kostele sv. Jakuba Staršího. Zde pracoval na spisu o církevních dějinách. Po jistou dobu se tehdy léčil s žaludečními komplikacemi. Jeho kniha pak vyšla v roce 1847 , druhý díl roku 1854 v Praze. Přispíval do katolických časopisů. Po léčení se vrátil jako kaplan do Židlochovic. Během revoluce roku 1848 se účastnil Slovanského sjezdu v Praze. Spolu s kolegou J. Fáborským agitoval proti volbám do celoněmeckého parlamentu ve Frankfurtu, za což si vysloužil kritiku od nadřízených. Identifikoval se s českým národním hnutím, ovšem trval na katolickém světonázoru. Roku 1850 inicioval utvoření vlastenského katolického sdružení Dědictví sv. Cyrilla a Methoděje, na kterém se pak podíleli i další česky orientovaní duchovní jako František Sušil. Koncem roku 1851 přešel na post kaplana do Tišnova. Později působil v Předklášteří. Zde pokračoval v ...
Více od autora
Jan Bárta (5)
Jan Barta je český internetový podnikatel, investor a obchodník na burze. Narodil se v Kalifornii, kam jeho rodiče emigrovali. V devadesátých letech se s rodiči přestěhoval zpět do jižních Čech, kde vyrůstal. Barta pochází z rodu vynálezce obloukové lampy Františka Křižíka. Podnikat začal v patnácti letech. Studoval na The English College in Prague a je absolventem londýnské University College London. Podnikat začal na základní škole. Začal prodejem melodií a tapet na mobily a obchodováním na burze. Později působil jako internetový podnikatel, který vydělal miliony korun na obchodování a zpeněžování návštěvnosti internetových domén, které bylo zastřešeno firmou Elephant Orchestra. V roce 2013 se společníky otevřel největší výstavní a prodejní galerii drahých kamenů v Evropě Mineralia. V doménovém segmentu se stále pohybuje, i když už ho nechce dál rozvíjet. Jako investor má ale podíl i v dalších projektech - například Extra.cz, Crazy Tomato, Semantic Visions, Mineralia, v současnosti se chystá na produkci biomasy a rozjíždí i projekt, který se bude týkat obchodování na burze. Barta je hlavní akcionář ePojištění.cz. Jan Barta podporuje několik výzkumných projektů, podporuje neziskové organizace a pomáhá studentům z chudých rodin. Každý rok si vybírá jedno až dvě děti ze sociálně slabých rodin, kterému po dobu 6 let platí školné a kapesné. Díky lásce k fotbalu, který hrál v mládí, v roce 2016 sponzoruje českou fotbalovou ligu.
Více od autora
James Gordon Farrell (4)
James Gordon Farrell byl britský romanopisec. Jeho nejvýznamnějším dílem je tzv. Empire Trilogy skládající se z Troubles , The Siege of Krishnapur a The Singapore Grip . Jeho otec Bill Farrell byl Angličan, účetní v Liverpoolu, který jako manažer často cestoval po zemích Dálného východu a Indii, matka Jo byla Angličanka vychovaná na irském venkově. Do Irska se v roce 1945 rodina přestěhovala. Tyto geografické vazby ho zřejmě ovlivnily i v pozdější tvorbě. Sám později poznamenal, že v Irsku byl považován za Angličana, v Anglii za Ira. V polovině 50. let odjel do Kanady, kde za 7 měsíců vystřídal několik zaměstnání. Po návratu v roce 1956 začal studovat v Oxfordu právo na Brasenose College, kde se projevoval mj. i jako nadšený sportovec, onemocněl však obrnou, jejíž následky nesl celý zbytek života . Studium ukončil v roce 1960. Zabýval se rovněž studiem francouzštiny a španělštiny, 2 roky se ve Francii živil jako učitel jazyků. Svou prvotinu vydal v roce 1963 , díky ní obdržel dvouroční stipendijní pobyt v New Yorku. Výš zmíněná zkušenost onemocnění obrnou ho inspirovala v díle The Lunge , v roce 1967 vydal další knihu A Girl in the Head . Vrcholu své tvorby a uznání Farrell dosáhl volnou trilogií Empire Trilogy sestávající z děl Troubles , , The Siege of Krishnapure 1973 a The Grip of Singapore . Za Obléhání Krišnapuru obdržel prestižní cenu Booker Prize za rok 1973. V březnu 1979 se přestěhoval do Bantry Bay , kde se 11. srpna nešťastně utopil při rybolovu (vlna ho smetla do moře ...
Více od autora
James George Frazer (3)
Sir James George Frazer byl skotský antropolog, etnolog a etnograf ovlivněný pozitivismem. Zabýval se problematikou nejstarších náboženství, rituály, mýty a magií. Magii považoval za předchůdce náboženství a vědy. Zdůrazňoval funkci mýtu při organizaci společenského života. Frazer se narodil v presbyteriánské rodině skotského lékárníka Daniela Frazera v Glasgow. Na zdejší univerzitě studoval klasickou filologii. Jeho profesoři byli: George Gilbert Ramsay , John Veitch a Lord Kelvin . Studium ukončil v roce 1879 na Trinity College v Cambridgi disertační práci, která byla věnována Platónově teorii idejí. Zde byl také zvolen do funkce vědeckého pracovníka . Své první práce věnoval klasické filologii. V průběhu 80. let úspěšně připravil k tisku několik prací antických autorů. Současně se věnoval studiu prací Johna Stuarta Milla, Herberta Spencera a Augusta Comta. Rozhodující roli při změně jeho vědecké orientace sehrál William Robertson Smith. Ten v roce 1886 přiměl mladého vědce ke zpracování hesel „totemismus“ a „tabu“ pro Britskou encyklopedii a probudil tak jeho trvalý zájem o studium národopisu, etnologie a antropologie. V roce 1890 vydal první verzi knihy The Golden Bough: A Study in Magic and Religion , která mu přinesla velkou slávu. Pro institucionalizaci antropologie jako vědy o společnosti má veliký význam Frazerovo působení na liverpoolské univerzitě. Zde v roce 1908 stanul v čele katedry, která poprvé nesla název oddělení sociální antropologie. Brzy se ale funkce vzdal, aby se vrátil ke knihám do ticha vědecké pracovny na Trinity College v Cambridgi. V roce 1921 mu byla udělena čestná docentura pro sociální antropologii na univerzitách v Oxfordu, Cambridgi, Glasgow a Liverpoolu. Byl členem Royal Society a Institut de France. Po zbytek svého života ale již na delší dobu neopustil svoji vědeckou knihovnu. Předávání akade...
Více od autora
James Bowen (4)
James Anthony Bowen je britský spisovatel. Jeho memoáry A Street Cat Named Bob , The World According to Bob a A Gift from Bob se staly mezinárodními bestsellery. V knihách vypráví, jak se z života na ulici, doprovázeného kromě chudoby i drogovou závislostí, dostal k normálnímu životu, v čemž pro něj bylo klíčové nalezení pouličního kocoura, kterého pojmenoval Bob, a se kterým pak žil. Příběh Jamese Bowena a kocoura byl i zfilmován, roku 2016 vyšel film Kocour Bob. Bowenovi jeho díla přinesla slávu a bohatství, které využil také k dobročinnosti - po své vlastní zkušenosti podporuje charity zaměřeřené na bezdomovectví, gramotnost či práva zvířat.
Více od autora