Všichni Autoři a témata

Zaharia Stancu (5)

Zaharia Stancu byl rumunský prozaik, romanopisec, básník a filozof. Stancu se narodil v roce 1902 v Salcia, vesnici v kraji Teleorman. Poté, co opustil školu ve věku třinácti let, pracoval v různých zaměstnáních. V roce 1921, s pomocí Galaction Gala, se stal novinářem. V roce 1933 ukončil studium v literatuře a filozofii na univerzitě v Bukurešti . Během druhé světové války byl uvězněn pro opozici vůči fašistické vládě Iona Antonesca v Targu Jiu - internačním táboře pro politické vězně . V roce 1946 se stal ředitelem Národního divadla Rumunska . Poté, co komunistický režim byl založen, byl členem rumunské akademie a prezident svazu spisovatelů Rumunska odst. 1966-1974). Získal rumunskou státní cenu za literaturu a v roce 1971. V letech 1926 a 1944 Stancu publikoval šest básnických sbírek. V roce 1948 vyšel jeho první důležitý román, Desculţ . Ten byl přeložen do třiceti jazyků. Jiné významné romány jsou Satra a Jocul cu moartea .

Záboj Horák (6)

Narozen 5. 3. 1975 v Praze. JUDr., Ph.D., právník, též autor církevních publikací.

Yvon Taillandier (4)

Francouzská malířka, básnířka, historička umění.

Yvetta Voráčová (6)

Mgr., dramaturgyně televizních pořadů, televizní moderátorka, absolventka oborů čeština a dějepis.

Yoshitomo Imae (2)

Japonský spisovatel literatury pro děti.

Yoru Sumino (5)

Japonský/á spisovatel/ka.

Wolfgang Zielke (4)

Německý autor metodických přúruček o paměti, učení, rychločtení a neverbální komunikaci.

Wolf Durian (3)

Wolf Durian byl německý spisovatel, překladatel a novinář, autor knih pro děti a mládež. Již od mládí toužil odjet do USA. Ve třinácti letech proto utekl z domova, byl ale zadržen v Antverpách a vrácen domů. Jeho se se splnil až po maturitě. V USA pracoval jako umývač nádobí, dřevorubec, zahradník, kovboj a v Mexiku jako poštovní jezdec. Po návratu studoval němčinu a zoologii a pracoval jako novinář a překladatel pro různé noviny. Počátkem dvacátých let byl redaktorem populárně-vědeckého časopisu Kosmos ve Stuttgartu a roku 1924 se stal šéfredaktorem berlínského čtrnáctideníku pro děti Der heitere Fridolin . Zde roku 1924 publikoval na pokračování své první a nejpopulárnější dílo, román pro děti Kai aus der Kiste . Roku 1926 vyšel tento román knižně, stal se bestsellerem a dočkal se dvou filmových adaptací. V období Třetí říše byl román pro svou proamerickou orientaci zakázán. Po roce 1945 žil v Sovětské okupační zóně, byl spolupracovníkem novin Tägliche Rundschau a Berliner Zeitung a psal fejetony pod pseudonymem Fridolín. Později se stal občanem NDR. Napsal celou řadu knih pro děti a mládež, které byly přeloženy do několika jazyků. Často se odehrávají v cizích zemích a vyznačují se láskou k přírodě a ke zvířatům. Jeho syn z prvního manželství Wolfgang Bechtle byl spisovatel a přírodní fotograf. Jeho dcera Sibylle je autorkou dětských knih a scenáristkou.

Wolf C Ebner (3)

Německý publicista.

Włodzimierz Puchalski (4)

Polský přírodovědec, fotograf, režisér přírodovědných filmů.

Wishbone Ash (6)

Wishbone Ash je britská rocková skupina, která vznikla v roce 1969 v Torquay v Devonu. Skupina je známá jako průkopník stylu dvojité sólové kytary, který se stal základem hard rocku a heavy metalu. Původní sestavu tvořili Martin Turner , Steve Upton , Ted Turner a Andy Powell . Jejich zvuk charakterizovaly složité kytarové harmonie, směs blues, progresivního rocku a prvků folku.

William R Stanek (7)

Americký systémový inženýr, expert na počítačové síťové technologie, letec, účastník války v Perském zálivu. Autor příruček k programům firmy Microsoft.

William Novak (3)

Spoluautor životopisů Nancy Reaganové, Lee Iacoccy, Olivera Northa, Magica Johnsona a dalších.

William G Tapply (2)

Byl americký spisovatel, který publikoval více než 40 děl. Byl nejvíce známý pro jeho právní série, které řešil právník a detektiv Brady Coyne. Tapply se narodil a žil v Nové Anglii . Byl to středoškolský učitel a vysokoškolský profesor. Po jeho smrti, po sobě zanechal jeho manželku spisovatelku Vicki Stiefelovou a pět dětí.Tapply zemřel 28. července 2009 na leukémii na své farmě v Hancocku, New Hampshire.

Wilhelm Eisenreich (5)

Wilhelm Eisenreich studoval Biologii, Chemii a Pharmakologii. Po získání titulu v biologii nastoupil do nakladatelství BLV-Verlag, nejdříve jako lektor, později jako vedoucí lektorů a dnes je programový ředitel nakladatelství. Pracuje zde ji více než 37 let. Největší vášní je fotografování přírody. Svoje fotografie uveřejňuje v knihách, kalendářích a časopisechJe autorem a fotografem nejúspěšnějších knih BLV společně se svými přáteli a manželkou.

Wild Bill Davison (4)

Wild Bill Davison byl americký jazzový kornetista známý svým ohnivým, intenzivním stylem a krásným tónem. Narodil se 5. ledna 1906 v Defiance ve státě Ohio a stal se jednou z klíčových postav chicagské jazzové scény 20. let 20. století. Jeho kariéra trvala několik desetiletí, během nichž hrál s mnoha jazzovými legendami včetně Eddieho Condona, s nímž často spolupracoval. Davisonův přístup k jazzu byl silně ovlivněn jeho idolem Louisem Armstrongem a byl známý svou schopností hrát jak žhavou, tak sladkou hudbu.

Wendy Webb (3)

Americká spisovatelka, novinářka, šéfredaktorka měsíčníku o životním stylu Duluth Superior Magazine. spisovatelka.

Wendy Mass (7)

Americká spisovatelka, píše jak nebetrickou literaturu, tak knihy pro děti a mládež.

Wendy Beckett (4)

Řádová sestra Wendy Beckettová patří k čelným popularizátorům výtvarného umění v Evropě. V roce 1990 se stala známou díky seriálům BBC o dějinách umění. Narodila se v Jižní Africe, ale vyrůstala v Edinburghu ve Skotsku. V roce 1946 vstoupila do řádu sester Panny Marie v Namuru. Byla poslána do Anglie, kde začala svůj noviciát. Současně začala studovat na univerzitě v Oxfordu. V roce 1954 se vrátila do Jižní Afriky a začala učit na univerzitě Witwatersrand. Zdravotní problémy ji v roce 1970 donutily přerušit práci a vrátit se do Anglie. Od té doby žila v karmelitánském klášteře. Svůj čas věnovala překladům středověkých rukopisů, a později studiu dějin umění.

Warlock (6)

Warlock byla německá heavymetalová skupina, která se proslavila v 80. letech 20. století. V čele s charismatickou zpěvačkou Doro Peschovou, která se později stala známou jako "královna heavy metalu", si skupina Warlock vydobyla své místo díky silné kombinaci těžkých riffů a melodického zpěvu. Debutové album "Burning the Witches" vyšlo v roce 1984 a připravilo půdu pro jejich rostoucí popularitu na heavymetalové scéně.

Walter Nigg (4)

Walter Nigg studoval filozofii a evangelickou teologii na univerzitách v Göttingen, Lipsku a Curychu. Byl pastorem v Dällikon-Dänikon a profesorem církevních dějin v Curychu. Má ve svých knihách mnoho slavných, svatých, filozofů, umělců a kacířů – jemným způsobem portrétuje z dějin křesťanství. Celý svůj život se zabýval otázkou katolických svatých, udělal významný přínos v rámci ekumenického sblížení křesťanských vyznání. Jeho osobní knihovna byla dána do ústavu pro ekumenická studia na univerzitě ve Freiburgu, kde se výzkumné pracoviště skládá z Niggova života a díla.

Walter Lord (2)

Walter Lord byl osobní automobil továrny Walter, českého výrobce osobních automobilů. Byl představen koncem roku 1932 a jednalo se licenční šestiválec, odvozený z italského typu Fiat 522 L . Od roku 1931 byl v Itálii dán do výroby Fiat 522 C / L. Současně se objevil těžší model Fiat 524 C / L s výkonem až 40 kW . Oba typy byly osazeny stejným motorem Fiat, model 122. Fiat 522 C byl vyráběn jako Walter Princ a Fiat 524 L jako Walter Lord. Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory“ tak představila poslední automobil, sériově vyráběný v Jinonicích. „Úsporný šestiválec středního obsahu 2,5 litru, s vyšším výkonem, s přepychovou výbavou a vzhled jako u nejdražších vozů. Dokonalé, technicky propracované a moderně vyřešené chassis s pružným a spolehlivým motorem o výkonnosti 55 ks“. Tak byl charakterizován Walter Lord v materiálech výrobce. Výhodou bývala označována skutečnost, že při ekonomicky akceptovatelné spotřebě 15 l/100 km měl poměrně vysoký výkon a přepychovou výbavu značně převyšující standard této objemové třídy, kterou se řadil k úrovni nejdražších automobilů. Továrna Walter nikdy nepatřila ke špičce v celkových počtech prodaných automobilů. Například v roce 1932 bylo vyrobeno 374 automobilů vč. nákladních . Pouze v letech 1933 a 1934 byla výroba vyšší a dosáhla 474 resp. 470 osobních automobilů. Od roku 1935 výroba klesala, v roce 1935 to bylo 430 vozů a v roce 1936 jen 179, z toho 101 osobních, 60 nákladních a 14 autobusů. Výroba automobilů Walter Lord i tak zůstala velmi omezená, zřejmě se jednalo o několik desítek kusů a v létě 1936 skončila zcela. Ve dnech 19.-21. listopadu 1936 se dokonce konala v pražských Holešovicích, v ulici U měšťanského pivovaru č.p. 799 veřejná dražba asi 60 osobních, nákladních a dodávkových automobilů Walter. V roce 1937 se již pouze dopr...

Walter Jens (3)

Německý prozaik, esejista, dramatik, literární historik, kritik, klasický filolog a překladatel z řečtiny.

Walter J Veith (4)

Walter Julius Veith je jihoafrický zoolog, který po svém obrácení na křesťanskou víru odmítl teorii evoluce ve prospěch kreacionismu a vzdal se vyučování na Ústavu zoologie na univerzitě v Kapském městě. Vystupuje po celém světě na veřejných přednáškách.

Walter Heichen (4)

Německý spisovatel a nakladatel.

Vsevolod Sato (3)

PhDr. Vsevolod Sato, CSc. , rusista, literární vědec, vysokoškolský pedagog, práce z oboru.

Vratislav Schreiber (7)

Vratislav Schreiber byl český lékař, endokrinolog a bývalý prorektor Univerzity Karlovy . Narodil se v rodině úředníka a učitelky, k medicíně ho přivedl jeho strýc, který byl praktickým lékařem. Po osvobození Československa od nacistické okupace studoval Lékařskou fakultu UK v Praze, kde promoval v roce 1950. Byl internista a endokrinolog, profesor klinické fyziologie. Řadu let působil jako proděkan Fakulty všeobecného lékařství UK v Praze a také jako prorektor UK. Vedl Laboratoř pro endokrinologii a metabolizmus na 3. interní klinice Fakulty všeobecného lékařství UK v Praze. Podílel se na studiu hormonu TRH a oxidu dusnatého. Byl zakládajícím členem Učené společnosti ČR a dlouholetým předsedou České endokrinologické společnosti ČLS JEP. Byl prvním, kdo dostal cenu „Praemium Bohemiae“. V roce 2003 mu byla udělena Medaile Za zásluhy II. třídy. Je autorem úvah o medicíně. Pod jeho vedením vyšla monografie o stresu. Publikoval několik set článků a napsal několik desítek knih. K nejznámějším patří:

Vratislav Maňák (6)

Narozen roku 1988 v Plané u Mariánských Lázní. Spisovatel, novinář, pracovník zpravodajského serveru ČT 24.

Vratislav Effenberger (4)

Vratislav Effenberger byl český literární teoretik a vůdčí osobnost českého poválečného surrealismu. V letech 1938–1939 absolvoval English Institute. Poté studoval střední průmyslovou školu, kde roku 1944 maturoval. Po válce vystudoval chemii na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství a začal studovat i dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, avšak v roce 1948 byl ze školy vyloučen . Od roku 1946 pracoval v Československém filmovém ústavu, odkud byl v roce 1954 propuštěn. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu pivovarnickém a sladařském, ale roku 1958 musel odejít i odtud. Pak až do roku 1966 pracoval jako dělník při podzemním zplynování uhlí v Březnu u Chomutova. Od roku 1966 pracoval ve Filozofickém ústavu Československé akademie věd, kde získal titul kandidát věd, roku 1970 však byl z politických důvodů propuštěn. V letech 1971–1977 pracoval jako překladatel Pražské informační služby. Roku 1977 podepsal opoziční petici Charta 77 a mohl pak pracovat již jen jako dělník. Zároveň byl však od roku 1977 v invalidním důchodu. K surrealismu měl blízko již na počátku 50. let, když přispíval do sborníků Znamení zvěrokruhu a Objekt. V 60. letech se pak stal byl vůdčí osobností Surrealistická skupiny v Československu, a to nejen po teoretické stránce, ale i po stránce organizační. V roce 1969 redigoval surrealistickou revui Analogon. Vyšlo tehdy pouze prvé číslo, dvě další byla připravena v rukopise. Vydávání Analogonu bylo obnoveno až po pádu komunistického režimu a od roku 1991 do roku 2018 vyšlo zatím 86 čísel. Kolem roku 1968 publikoval v řadě novin a časopisů zabývajících se literaturou, divadlem a výtvarným uměním. Většina jeho díla však vyšla pouze v samizdatu nebo je ještě nezpracovaná ve formě rukopisů. V závorce předpokládaný rok vzniku. Většina těchto sborníků patří do samizdatové literatury. Vyjma těchto děl vyšla řada jeho časopiseckých a...

Vranská (8)

Volker Koop (3)

Novinář a publicista, práce z oboru německých dějin.

Vojtěch Trnka (5)

Narozen 10.4.1907 ve Vídni, zemřel 2.8.1982 v Praze. MUDr., CSc., pediatr, speciální pedagog a sociolog, publikace z oboru.

Vojtěch Cikrle (8)

Narozen 20. 8. 1946 v Bosonohách u Brna. Římskokatolický biskup, teologické práce.

Vlastimil Hejl (3)

Vlastimil Hejl, narozen v květnu 1915. Redaktor Střelecké revue, literatura z oboru sportovní střelby.

Vlasta Řeřichová (7)

Doc. PhDr. Vlasta Řeřichová, CSc. Specializace: česká a světová literatura pro děti a mládež, teorie literatury pro děti a mládež, výchova čtenáře. Absolventka Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Titul PhDr. získala v r. 1978 na Filozofické fakultě UP v Olomouci, titul kandidát pedagogických věd v r. 1993 na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Habilitovala se v r. 1998 na Pedagogické fakultě UP v Olomouci obhajobou práce na téma Vývoj české počáteční školy z pohledu výchovy čtenáře. Dlouhodobě se věnuje problematice výchovy čtenáře, dějinám a teorii české a světové literatury pro děti a mládež. Publikuje v odborných časopisech a sbornících bohemistických i dalších pracovišť v České republice a v zahraničí, aktivně se účastní domácích a zahraničních literárněvědných konferencí s příspěvky zaměřenými na českou i světovou literaturu pro děti a mládež a na otázky související s rozvojem dětského čtenářství. Přednáší pro učitele základních a středních škol, jako členka odborné komise literární soutěže Prvotiny spolupracuje s Knihovnou města Olomouc. Je autorkou nebo spoluautorkou několika monografií, vysokoškolských učebnic a slovníku zahraničních autorů literatury pro děti a mládež. Jako spoluautorka se podílela na tvorbě čítanek, pracovních sešitů a metodických příruček pro základní školy a odpovídající ročníky víceletých gymnázií, které vydalo nakladatelství Prodos v Olomouci. Působí jako členka poroty soutěže Magnesia litera, je recenzentkou učebnic a oponentkou projektů FRVŠ a GAČR.

Vlasta Hornofová (5)

Autorka učebnic matematiky pro základní školy.

Vladivoj Pulec (6)

Narozen roku 1917 v Boskovicích. Dr., práce o odborovém hnutí v USA a Velké Británii a o československých státních vyznamenáních a řádech.

Vladimíra Ottomanská (6)

Učitelka a ředitelka mateřské školy, lektorka hatha jógy pro dospělé. Mgr.

Vladimíra Dvořáková (6)

Vladimíra Dvořáková, rodným jménem Vladimíra Pešková je česká politoložka, bývalá vedoucí Katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze a bývalá předsedkyně Akreditační komise České republiky. V listopadu 2003 se stala první ženou mezi profesory politologie jmenovanými v České republice. Po maturitě na pražském Gymnáziu Na Zatlance vystudovala v letech 1976 až 1981 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze kombinaci oborů ruština a historie. Diplomová práce s názvem „Od boje proti kolonialismu k vytváření buržoazního ústavního systému : vývoj požadavků a cílů americké revoluce od jednání na prvním kontinentálním kongresu v roce 1774 až po ratifikaci prvních deseti doplňků k ústavě v roce 1791“ pojednávala o událostech směřujících ke vzniku Spojených států. Titul doktorky filozofie získala v roce 1982 tamtéž. V období 1981 až 1990 byla zaměstnána v Orientálním ústavu Československé akademie věd, kde v roce 1987 získala titul kandidátky věd. Zaměřovala se zejména na politické systémy latinskoamerických zemí. Po sametové revoluci nastoupila do Kabinetu politologie Ústavu státu a práva ČSAV . V roce 1994 se stala jejím mateřským pracovištěm Katedra politologie Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze, kde od roku 2002 do roku 2014 zastávala funkci vedoucí katedry. Věnuje se srovnávací politologii, přechodům režimů k demokracii a revolucemi. Habilitační řízení podstoupila na VŠE v roce 1994 a poté i jmenovací řízení. Profesorkou byla jmenována 7. listopadu 2003. Dvořáková byla ...

Vladimír Veselý (5)

Vladimír Veselý byl český odborník v oblasti včelařství. Po 25 let zastával funkci ředitele Výzkumného ústavu včelařského v Dole. Svým celoživotním dílem, které si získalo mezinárodní uznání, se zasloužil o rozvoj včelařství v Česku i ve světě. Je autorem knihy Včelařství, která se podrobně zabývá všemi důležitými teoretickými i praktickými otázkami chovu včel. Významným způsobem se podílel na likvidaci epidemie ohrožujících chov včel v Evropě. Byl členem exekutivy mezinárodní včelařské organizace IBRA. V roce 2006 získal ocenění Medaile Za zásluhy III. stupně při příležitosti státního svátku vzniku Československé republiky.

Vladimír Vašut (4)

Vladimír Vašut se narodil 26. března 1931 v Dolních Marklovicích. Studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a posléze taneční teorii na divadelní fakultě Akademie múzických umění. Koncem šedesátých let byl dramaturgem Státního divadla Brno, od roku 1984 až do roku 1994 působil jako dramaturg Pražského komorního baletu. Vašut napsal nespočet kritik a studií do domácího i zahraničního tisku, je také autorem několika knih a učil na Filozofické fakultě UK v Praze a na Taneční katedře hudební fakulty AMU. Zemřel 2. 3. 2017.

Vladimír Tesař (4)

Narozen 5.5.1957 ve Strakonicích. Doc., MUDr., CSc., lékař, internista, práce z oboru nefrologie.

Vladimír Smetáček (4)

Narozen 24. 3. 1939 v Kyjevě, zemřel 13. 3. 2018. PhDr., CSc., doc. pedagogiky, práce z oboru psychologie čtení a informatiky, autor veršů pro děti, překladatel z angličtiny a ruštiny.

Vladimír Skála (2)

Učebnice fyziky.

Vladimír Šaur (5)

Vladimír Šaur byl významný český bohemista, paleoslovenista a vysokoškolský pedagog. Jeho vědecká činnost byla z velké části orientována balkanisticky, věnoval se především sémantické morfologii a historické fonologii, později slovanské etymologii, onomastice a dějinám slavistiky. Jako pedagog působil na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, na Slezské univerzitě v Opavě a na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Významně se podílel na činnosti brněnské pobočky Výboru národní kultury v Brně. Po maturitě na Střední knihovnické škole v Brně v roce 1956 vystudoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity češtinu, ruštinu a bulharštinu a nástavbovou indoevropeistiku. V letech 1961–1962 studoval postgraduálně na Univerzitě v Sofii bulharistiku, kde také v letech 1965–1966 působil jako lektor češtiny. Externě vyučoval bulharský jazyk v kabinetu balkanistiky brněnské filozofické fakulty, s nímž spolupracoval také určitou dobu na zpracování tří svazků bibliografie československé balkanistiky. Po návratu ze Sofie pracoval do roku 1969 ve Státní vědecké knihovně v Brně . V letech 1970–1992 působil v etymologickém oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky . V roce 1993 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy prací České náslovné j. Vyučoval externě gramatiku a lexikologii bulharštiny na FF MU v Brně, v letech 1990 - 2002 působil na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě . V roce 1993 se stal vedoucím oddělení lingvistiky tohoto pracoviště, jeho zásluhou byla v Opavě založena pobočka Jazykovědného sdružení. Od roku 2003 působil jako externí vyučující na katedře českého jazyka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně . Vědecky se zabýval českým jazykem a jazyky jihoslovanskými, především bulharštinou, makedonštinou, staro...

Vladimír Reisel (7)

Vladimír Reisel byl slovenský básník, překladatel a československý diplomat, představitel nadrealismu. Narodil se v řemeslnické rodině a vzdělání získal ve Veľkých Bielicích, Prievidzi, v letech 1937 - 1939 studoval obor slovenština - francouzština na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v letech 1939 - 1941 pokračoval v tomto studiu v Bratislavě. Od roku 1941 pracoval jako středoškolský profesor v Bratislavě, v roce 1945 se stal redaktorem deníku Pravda, v letech 1945 - 1952 pracoval na československém Ministerstvu zahraničních věcí v Praze a zároveň byl v letech 1945 - 1949 také atašé na československém velvyslanectví v Paříži. V letech 1952 - 1959 byl redaktorem v časopise Život, v letech 1960 - 1973 zástupcem šéfredaktora ve vydavatelství Slovenský spisovatel a v letech 1973 - 1987 byl šéfredaktorem časopisu Slovenské pohľady. Svá první díla uveřejňoval od roku 1935 v časopisech Elán, Svojeť, Nové slovo, Slovenské smery, Slovenské pohľady a jiných; knižně debutoval v roce 1939 sbírkou Vidím všetky dni a noci. Jeho nadrealistická tvorba byla výrazně ovlivněna českou básnickou avantgardou a francouzským surrealismem. Převládají v ní motivy erotiky, dětství, smrti, snů, exotiky a kosmu, nostalgie a lásky, později se jeho tvorba přizpůsobila politickým poměrům ve společnosti a sklouzla do schematismu. Kromě básnické tvorby se věnoval nejen literárněkritické a publicistické činnosti, ale také překládal zejména z francouzské literatury . Je autorem 19 sbírek původní poezie, 17 knih překladů poezie zejména z francouzštiny a ruštiny, ale i ze španělštiny a řečtiny, a 4 knih poezie pro děti a mládež. Spolupracoval také s rozhlasem, televizí, divadlem i filmem. Jeho báseň Oheň ze sbírky Zrkadlo a za zrkadlom použil slovenský hudební skladatel Ján Cikker jako scénář ke skladbě Cantus filiorum. V tomto článku byl použit překlad...

Vladimir Pozner (6)

Vladimír Solomonovič Pozner byl francouzský spisovatel a překladatel rusko-židovského původu. Jeho rodina utekla z ruska, aby se usadila ve Francii. Pozner v meziválečném období rozšířil kulturní socialismus spojením písemné tvorby s politikou antifašistických a komunistických skupin. Jeho psaní bylo důležité, protože se spojil s mezinárodně uznávanými představiteli komunismu a odmítal sovětský útisk.

Vladimír Poklop (8)

Autor trilogie pro starší děti.

Vladimír Munzar (8)

Narozen 1926. Ing. ekonomie, učebnice podnikové ekonomiky a účetnictví.

Vladimír List (6)

Vladimír List byl český elektrotechnický inženýr a vysokoškolský pedagog. Zasloužil se o elektrifikaci Československa a o zavedení československých technických norem. Vladimír List se narodil v rodině pražského poštovního úředníka. Vystudoval akademické gymnázium. Zajímala ho sociologie, ale také matematika, fyzika a deskriptivní geometrie. Po maturitě v roce 1895 začal studovat práva, kde však nebyl spokojen s úrovní studia. Přešel proto na pražskou techniku nejprve na obor strojírenství, pak na elektrotechniku. Studium úspěšně dokončil v roce 1899. Po absolvování vojenské služby pokračoval v letech 1900–1901 ve studiu na univerzitě v belgickém Lutychu. Po návratu pracoval jako šéfkonstruktér v Křižíkových závodech, kde se podílel na projektu hořínské hydroelektrárny u Mělníka, elektrické dráhy Tábor–Bechyně a dalších projektech. V roce 1904 se Vladimír List oženil s Helenou Gebauerovou, dcerou bohemisty Jana Gebauera. V roce 1907 přijal Vladimír List nabídku stát se profesorem na České vysoké škole technické v Brně. Po svém nástupu začal kromě výuky a psaní skript také budovat nové laboratoře. Roku 1909 zde založil Ústav konstruktivní elektrotechniky. V letech 1917–1918 byl rektorem České vysoké školy technické v Brně a několikrát zastával funkci děkana odboru strojního a elektrotechnického inženýrství . Na České vysoké škole technické v Brně působil jako profesor až do roku 1948, kdy byl na pokyn komunistické strany penzionován. Vladimír List aktivné působil v oblasti elektrotechniky i mimo rámec brněnské vysoké školy. V roce 1910 se podílel na založení odborného časopisu Elektrotechnický obzor. Spolu s Františkem Weyrem a Karlem Englišem vypracoval návrh zákona o elektrifikaci Moravy, který byl předložen ke schválení v roce 1913, a osobně se zasazoval o vybudování páteřní sítě vysokonapěťových elektrických vedení. Působnost zákona, který...

Vladimír Križo (5)

Historik a rodák z Terchovej. Narodil sa v roku 1928 v Terchovej. Vychodil päť tried ľudovej školy v Terchovej, počas druhej svetovej vojny chodil do meštianky vo Varíne a do Obchodnej školy v Žiline.

Vladimír Kovařík (7)

Publikace o hudební výchově ve školách.

Vladimír Kolár (6)

Narozen 22.6.1947 v Praze. PhDr., pracovník Ústavu pro českou literaturu, redaktor, beletrista, editor básní a kritik.

Vladimír Kalina (6)

Narozen 29.3.1927 v Praze, zemřel 5.10.1995. Prof., PhDr., filmový scénárista a dramaturg, práce v oboru, spisovatel.

Vladimír Hulec (5)

Narozen 10. 3. 1958 v Brně. Teatrolog, divadelní kritik, herec, organizátor, redaktor, divadelní publicista a dramaturg.

Vladimír Habětín (4)

Dětství prožil v obci Karlštejn. Vystudoval učitelství. Nejprve působil jako učitel na základní škole v Srbsku, Karlštejně, ve Zdicích a v Berouně. Před německou okupací byl několik let starostou obce Karlštejn. Za války byl totálně nasazen, po válce pracoval několik let jako školní inspektor na Karlovarsku a jako profesor dějepisu na gymnáziu v Berouně. Později působil jako vysokoškolský pedagog nejprve na Filozofické a Pedagogické fakultě UK a později na Vysoké škole pedagogické v Praze. Přednášel metodiku výuky dějepisu pro učitele středních škol. Koncem 50. let vedl semináře pro učitele zemědělských a lesnických škol. Po celé republice založil 14 konzultačních středisek, kde také sám přednášel. Zakladatel pedagogicko-psychologického předmětu psychologie zemědělské práce na katedře pedagogiky Vysoké školy zemědělské v Praze, kde přednášel pro dálkové studium. Po odchodu do důchodu v 70. letech přednášel také na zemědělských školách v Brně a Nitře. Je pohřben v rodinném hrobě na Karlštejně. Autor odborných prací. Otec geologa Vladimíra Habětína.

Vladimír Fajnor (6)

Vladimír Denkstein (7)

Vladimír Denkstein byl český historik umění, který se věnoval středověkému výtvarnému umění, ředitel Národního muzea v Praze. Po maturitě na Malostranském Jiráskově gymnáziu studoval v letech 1924-1928 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zeměpis, historii , později dějiny umění . Ve studiu pokračoval jako stipendista polské vlády ve Varšavě a v Krakově v letech 1928–1929. V letech 1930–1932 byl asistentem prof. Vojtěcha Birnbauma a promoval roku 1932 disertací o gotické cihlové architektuře v Čechách. Pracoval nejprve v Městském muzeu v Českých Budějovicích a s jeho ředitelem Františkem Matoušem vydal knihu Jihočeská gotika, která byla přeložena do několika jazyků. 1938-1939 byl suplujícím profesorem dějin umění na Fakultě architektury ČVUT, od r. 1940 pracoval v zemském archivu a Národní galerii. Dne 1. července roku 1940 nastoupil do národopisného oddělení Národního muzea, odkud jej Josef Opitz roku 1941 výměnou za dr. Františka Kršňáka převedl do oddělení historické archeologie. Koncem 2. světové války byl totálně nasazen do továrny. Hned roku 1945 vstoupil do KSČ. Od roku 1945 byl přednostou, od roku 1948 zastupujícím ředitelem, v letech 1956-1970 vedoucím oddělení historické archeologie a ředitelem Národního muzea. V letech 1971-1972 byl tajemníkem Střediska pro výuku muzeologie FF UK při NM v Praze. Ve 40. a 50. letech se věnoval vědeckému zpracování kamenosochařství období středověku ve sbírce Lapidária, tuto práci začal spolu s Janem Květem pod vedením Josefa Opitze, spolu se Zoroslavou Drobnou a Janou Kybalovou ji uzavřeli roku 1958 katalogem Lapidária. V letech 1948–1951 spolu se Z. Drobnou redigoval Časopis Národního muzea. Jako člen českého výboru Mezinárodní rady muzeí, předseda Svazu českých muzeí a politicky spolehlivý ředitel významné instituce měl v 50. a 60. letech dost příležitostí procestovat země západní i j...

Vladimír Clementis (3)

Vladimír „Vlado“ Clementis byl slovenský komunistický politik, publicista a diplomat. V poúnorové vládě Klementa Gottwalda nahradil Jana Masaryka na pozici ministra zahraničí. Byl však obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu, v lednu 1951 zatčen, v listopadu 1952 odsouzen v procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského k trestu smrti a 3. prosince 1952 popraven. Od začátků studií roku 1921 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se angažoval v socialistickém hnutí akademické mládeže. V roce 1922 založili tito levicoví intelektuálové sdružení slovenských socialistických studentů, v kterém se věnovali studiu marxistické filozofie a ruského umění. V roce 1924 začali vydávat čtvrtletník DAV, proto se jim říkalo davisté. Clementis se díky svému razantnímu a zároveň kultivovanému způsobu stal jejich neoficiálním vůdcem. V roce 1924 vstoupil do Komunistické strany Československa . V letech 1926 až 1930 byl advokátním koncipientem, v letech 1931 až 1939 advokátem v Bratislavě. V letech 1935 až 1938 byl poslancem Národního shromáždění. V březnu 1939 emigroval přes Polsko a SSSR z rozhodnutí strany do Paříže. Odtud měl jít do Severní Ameriky a rozvíjet činnost pro KSČ mezi krajany v USA a Kanadě. Clementis však kritizoval uzavření paktu Molotov–Ribbentrop v srpnu 1939, za což byl v Paříži vyloučen ze strany. V říjnu 1939 se spolupodílel na vydání memoranda slovenských politiků o postavení Slovenska v budoucím československém státě. Ve stejném měsíci byl internován ve Francii. Potom odešel do jihofrancouzského městečka Agde, kde se přidal k tvořícím se československým jednotkám jako voják-nováček. Spolu s jednotkou se přepravil do Velké Británie, kde ho zpočátku internovali za účast na vzpouře v Cholmondeley, na podkladě intervence od československé exilové vlády ho propustili. V letech 1941 až 1945 působil v ...

Vladimír Čára (5)

prof. PhDr. Vladimír Čára, CSc. je/byl český vysokoškolský učitel, ředitel Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, jazykovědec a autor prací z oboru. Zdroje: a) aleph.nkp.cz b) pages.pedf.cuni.cz