114781–114840 z 157957 Autoři
Luis Ramón Marín (1)
Luis Ramón Marín byl španělský fotograf a reportér. Pracovat jako fotograf začal v roce 1908, což bylo poprvé, kdy se jeho snímky objevily v tisku. Po většinu své novinářské kariéry byl spojován s madridskými novinami Informaciones. Během Španělské občanské války pořídil obrovské množství fotografií, zejména během obléhání Madridu. Po válce bylo jeho dílo považováno za politicky nepohodlné a přestal publikovat v tisku. Z tohoto důvodu v roce 1940 odešel z postu profesionálního fotografa. Jeho fotografie byly dlouho neznámé. Teprve v roce 2008 dcera umělce vydala několik tisíc negativů ukryté ve čtyřicátých letech ze strachu z konfiskace a zničení.
Více od autora
Luís Pavão (1)
Portugalský fotograf a restaurátor fotografií, též vysokoškolský pedagog.
Více od autora
Luís Gonçalves da Câmara (1)
Portugalský jezuita, který působil v Římě v době sv. Ignáce z Loyoly. Zapisoval si jeho výroky a způsoby jednání.
Více od autora
Luís Fróis (1)
Portugalský jezuita, misionář a autor nejobsáhlejšího díla o Japonsku své doby Historia de Japam.
Více od autora
Luis de la Corte Ibáñez (1)
Španělský psycholog, profesor sociální psychologie, zabývá se problematikou sociálních konfliktů, násilím v politice a terorismem.
Více od autora
Luis Corvalán (1)
Chilský komunistický politik vězněný za Pinochetovy diktatury, autor politických spisů, autobiografie.
Více od autora
Luis Alfonso (1)
Luis Alfonso y Casanovas byl španělský spisovatel, novinář a ve své době přední literání a umělecký kritik. Luis Alfonso y Casanovas byl editorem novin La Política, La Epoca a La Dinastia, jeho kritiky vycházely v nejvýznamnějších španělských časopiech . Jako kritik umění obhajoval idealismus a byl velkým nepřítelem naturalismu jak v literatuře, tak i ve všech ostatních uměleckých formách. K jeho přátelům, se kterými udržoval čilou korespondenci, patřil například Benito Pérez Galdós, Emilia Pardová Bazánová, José María de Pereda a další. Ve svém literárním díle byl Luis Alfonso y Casanovas kronikářem elegantních salónů měšťácké společnosti z konce 19. století a vzdělanější části této společnosti byla také jeho díla především určena. K jeho nejvýznamnějším románům patří Azul, amarillo y verde, novela tricolor , El guante , Historias cortesanas , Dos Noches Buenas a Cuentos raros .
Více od autora
Luis Alberto del Parana y Los Paraguayos (1)
"Los Paraguayos", 2. kapitola Velmi úspěšná paraguayská folková skupina, která vznikla z popela Tria Los Paraguayos. Po skončení "oficiální kulturní mise" v roce 1955 Luis Alberto Del Parana neztrácel čas a sestavil další trio hudebníků, aby udržel dynamiku. Přizval svého bratra Reynalda Mezu, bývalého skauta Rubita Medinu a harfistu Santose Gonzalese, aby se k němu připojili v Belgii. Zpočátku ještě pod názvem "Trio Los Paraguayos" nebo podobným, kvarteto neúnavně koncertovalo a nahrávalo, ale když se počátkem šedesátých let počet členů začal měnit, název se ustálil na Luis Alberto del Parana y Los Paraguayos . Skupina nahrála asi 500 písní, prodala přes 20 milionů desek, hrála ve více než 75 zemích a urazila při tom přes milion kilometrů. Byli prvním umělcem, který získal od svého vydavatelství Philips "zlatou kazetu" za prodej, obdrželi šest zlatých desek, sdíleli pódium s Beatles, nahrávali s Rolling Stones a vystupovali před státníky, monarchií a tehdejší společností tryskáčů v tak vzdálených teritoriích, jako bylo Rumunsko, Rusko, Japonsko, USA, portugalská Afrika, Střední východ a celá Evropa. Poté, co Luis Alberto Del Parana v roce 1974 v Londýně zemřel, převzal vedení skupiny jeho mladší bratr pod názvem Reynaldo Meza Y Los Paraguayos.
Více od autora
Luigi Salerno (1)
Italský historik umění, historiograf a vysokoškolský pedagog, zaměřený na italské umění, především na italské baroko.
Více od autora
Luigi Bianchi (1)
Italský matematik, profesor analytické geometrie, specialista na teorii čísel a diferenciální geometrii.
Více od autora
Ludwik Kulczycki (1)
Polský sociolog a publicista, zabýval se tématem anarchismu, socialismu, federalismu a autonomie a ruské revoluce.
Více od autora
Ludwik Krzysztof Zaleski Zamenhof (1)
Polský inženýr a esperantista žijící ve Francii.
Více od autora
Ludwig von Bertalanffy (1)
Karl Ludwig von Bertalanffy byl rakouský biolog a filosof, jeden za zakladatelů Obecné teorie systémů. Bertalanffy studoval biologii a filosofii ve Vídni, roku 1926 obhájil práci o lékaři a filosofovi G. T. Fechnerovi. V letech 1934-1948 byl profesorem ve Vídni, 1948-49 v Londýně, v Montrealu a 1950-1954 v Ottawě. Potom přednášel na University of Southern California , na University of Alberta a na State University of New York v Buffalu , kde také zemřel. Zabýval se fyziologií, výzkumem rakoviny a zejména obecnými vlastnostmi živých organismů a systémů vůbec. Roku 1934 uveřejnil Bertanlanffy jednoduchý model růstu, který se v různých obměnách stále užívá. V jednoduché podobě je to diferenciální rovnice, vyjadřující závislost růstu tělesné délky na čase : L ′ = r B ) \left\right)} . Bertalanffyho teorie systémů vychází z předpokladu, že živé organismy jsou otevřené systémy, jež si se svým okolím vyměňují látky a energii a nedají se tedy popsat běžnými fyzikálními modely pro systémy uzavřené. Jeho teorie zdůrazňuje holismus oproti redukcionismu a organismus staví proti mechanismu. Tradiční modely uzavřených systémů, založené na klasické fyzice a Druhé větě termodynamické, se pro popis živých systémů nehodí. Bertalanffy říká, že “běžné fyzikální formulace nelze z principu použít pro živé systémy jakožto otevřené systémy v ustáleném stavu, a můžeme se dohadovat, že řada rysů živých systémů, jež se podle fyzikálních zákonů zdají paradoxní, je důsledkem této skutečnosti.” Obecná teorie systémů tedy hledá společné zákonitosti živých i společenských systémů a nachází například tyto: Bertalanffy také definuje několik druhů rovnováhy systémů: Tyto principy a ...
Více od autora
Ludwig Tieck (1)
Johann Ludwig Tieck byl německý romantický básník, prozaik, dramatik a překladatel, po Novalisově smrti nejvýznamnější představitel staršího proudu německého romantismu , tzv. jenské skupiny romantiků. Narodil se roku 1773 v Berlíně jako nejstarší syn zámožného a vzdělaného provaznického mistra. V letech 1782-1792 navštěvoval berlínské humanistické gymnázium a byl vášnivým čtenářem jak soudobé triviální literatury, tak i děl Goethových a Schillerových. Chtěl se stát hercem, ale na otcovo přání studoval teologii a filozofii na universitě v Halle a později historii a literaturu v Göttingenu a Erlangenu. Se svým přítelem Wilhelmem Heinrichem Wackenroderem podnikl několik studentských cest po Německu. Po ukončení studií zahájil svou existenci jako svobodný spisovatel a překladatel, psal i triviální literaturu. Žil v Berlíně a v Hamburku, kde se roku 1798 oženil, a v letech 1799-1800 pobýval v Jeně, kde se stýkal s kroužkem staršího proudu německé romantiky . Seznámil se zde také s Goethem, Schillerem a Clemensem Brentanem. Později žil na dvorci u Ziebingenu , odkud podnikal větší i menší cesty, mezi jinými do Mnichova, Vídně, Prahy , Paříže a Londýna. Roku 1819 se Tieck usadil s rodinou v Drážďanech, kde byl jmenován královským dvorním radou a roku 1825 dramaturgem drážďanského divadla. Roku 1841 pak přesídlil do Berlína, když jej král Fridrich Vilém IV. povolal ke dvoru a jmenoval ho uměleckým poradcem královského divadla. V Berlíně také roku 1853 zemřel. Jedná se o autora romantických románů, básnických i dramatických parafrází knížek lidových čtení a také zakladatelem německé umělecké pohádky. Ve své tvorbě dával přednost především své fantazii a nezachovával žádná společenská ani dramatická pravidla. Německé čtenáře seznamoval také s díly alžbětinského divadla , k jehož zás...
Více od autora
Ludwig Schubert (1)
Narodil se v roce 1922. V letech 1953 byl činný jako novinář v renomovaných denících a časopisech.Od roku 1965 do roku 1987 pusobil jako vedoucí redaktor televizní stanice Norddeutscher Rundfunk v Hamburku Jako odpovědný redaktor pracoval mj, na čtyřdílném serialu o britské královské rodině: Královský rod. Žije v Hamburku a pusobí jako rozhlasový autor a zároven publikuje v ruzných nakladatelstvích.
Více od autora
Ludwig Schmidseder (1)
Německý klavírista, skladatel filmové a taneční hudby, též filmový herec a moderátor televizní kuchařské show.
Více od autora
Ludwig Salvator (1)
Ludvík Salvátor byl toskánský princ a rakouský arcivévoda, významný cestovatel, etnograf, geograf a spisovatel. V německy mluvících zemích a na Baleárských ostrovech se jedná o mimořádně populárního příslušníka habsburského rodu, jehož příznivci se sdružují do četných spolků. Ludvík Salvátor byl uznávaným vědcem, za svou práci získal celou řadu mezinárodních ocenění a byl členem významných evropských vědeckých společností. Byl čestným členem císařské Akademie věd ve Vídni a rytířem rakouského řádu zlatého rouna. V polabském Přerově nad Labem založil po roce 1895 jedno z prvních etnografických muzeí v Evropě. Ludvík Salvátor pocházel z pobočné větve habsbursko-lotrinského rodu vládnoucího v Toskánském velkovévodství mezi léty 1737 do 1859. Byl čtvrtým synem velkovévody toskánského Leopolda II. z jeho druhého manželství s Marií Antonií Neapolskou. Narodil se ve Florencii v rezidenci Palazzo Pitti 4. 8. 1847. Ve věku dvanácti let je nucen s rodiči a sourozenci uprchnout z Toskánska, jelikož ve sjednocené Itálii již není pro neitalské dynastie místo. Rodina najde ochranu u císaře Františka Josefa I. a usadí se v Čechách – v roce 1860 obdržel Ludvíkův otec od císaře doménu Brandýs nad Labem a Přerov nad Labem, které od roku 1870 až do své smrti v roce 1915 spravoval Ludvík Salvátor. Ludvíkův otec Leopold se nakonec usadil na zámku v Ostrově nad Ohří. Po vypuknutí první světové války musel Ludvík Salvátor uposlechnout rozkazu císaře Františka Josefa I. a vrátit se do vlasti. Se svou družinou, která se skládala z pestré směsice příslušníků různých národů, se usídlil na zámku v Brandýse nad Labem. Následkem vlhkého počasí se zhoršil jeho zdravotní stav a 12. října 1915 zemřel. Pohřben je v Kapucínské hrobce ve Vídni. Přestože po sobě Ludvík Salvátor zanechal řadu nemanželských dětí, neměl legitimního dědice. Brandýský zámek a veškerý...
Více od autora
Ludwig Reinhardt (1)
Švýcarský lékař a přírodovědec, autor prací o vzniku a vývoji Země, též o vzniku a vývoji člověka a lidské společnosti.
Více od autora
Ludwig Mies van der Rohe (1)
Ludwig Mies van der Rohe, narozený jako Maria Ludwig Michael Mies , byl německý architekt žijící od roku 1938 v USA. Jeho tvorbu po první světové válce výrazně ovlivnily osobnosti jako Walter Gropius či funkcionalista Le Corbusier. V letech 1930–1933 působil jako poslední ředitel výtvarné školy Bauhaus, tuto funkci převzal od Hannese Meyera . Ještě před ním byl ředitelem Bauhausu Walter Gropius . Později se Mies ujal vedení oddělení architektury na Illinois Institute of Technology , technické vysoké škole v Chicagu, kde rozpracoval tzv. druhou chicagskou školu. Spolu s Le Corbusierem, Alvarem Aaltou nebo Frankem Lloydem Wrightem je všeobecně považován za jednoho z průkopníků moderní architektury. Mies, stejně jako mnoho jeho současníků, usiloval o vytvoření nového architektonického stylu, který by ztělesňoval moderní, poválečnou dobu právě tak, jako ztělesněním své doby byla například architektura antická nebo gotická. Stál u vzniku architektonického stylu, který se vyznačoval maximální čistotou a jednoduchostí a ovlivnil celé dvacáté století. Stavby jeho vrcholného období používaly pro vymezení vnitřních prostor moderní materiály jako například průmyslovou ocel nebo tabulkové sklo. Mise usiloval o architekturu s minimalistickou nosnou konstrukcí, která bude v rovnováze s volně plynoucím otevřeným prostorem. Architekturu svých staveb nazýval architekturou „kosti a kůže”. Snažil se o racionální přístup, který by řídil tvůrčí proces architektonického návrhu, ale především jej zajímalo, jak vyjádřit ducha moderní doby. Mies bývá často spojován se svými krátkými aforismy „méně je více” a „Bůh je v detailech”. Mezi jeho nejznámější stavby patří Německý pavilon na Mezinárodní výstavě v Barceloně z roku 1929 a elegantní brněnská Vila Tugendhat z roku 1930. Mies se narodil v německých Cáchách. Předtím, než se přestěhoval do Berlína, pracoval v kamenictví svého otce. V Berlíně pak nastou...
Více od autora
Ludwig Lewisohn (1)
Americký spisovatel a překladatel německého původu. Také autor prací z oblasti judaismu a sionismu.
Více od autora
Ludwig Kapeller (1)
Ludwig Kapeller byl populární německý autor kriminálních románů v letech 1940–1960. Používal také pseudonym Hans Nirwan.
Více od autora