Všichni Autoři a témata

Věra Heroldová-Šťovíčková (4)

Věra Šťovíčková-Heroldová byla česká rozhlasová novinářka a překladatelka. Po maturitě na reálném gymnáziu Ch. Masarykové v Praze v roce 1949 nastoupila do Československého rozhlasu, odkud byla vyhozena roku 1970 v rámci normalizačních čistek. Od roku 1959 byla zpravodajkou Československého rozhlasu v Africe a o svém tamním působení vydala čtyři knihy reportáží . Po odchodu z rozhlasu byla krátce asistenkou v Náprstkově muzeu, se kterým nadále odborně spolupracovala, například roku 1993 jako spoluautorka výstavy Africký ornament a tvar . Dále pracovala jako uklízečka a především se věnovala překladům beletrie z angličtiny a francouzštiny. Podepsala Chartu 77. Protože v 70. a 80. letech nesměla publikovat, vydávala své překlady pod jmény přátel . Jejím manželem byl etnolog a orientalista Erich Herold , zaměstnanec Náprstkova muzea. Společně s ním Věra Šťovíčková napsala knihu o africkém orálním umění a přeložili do češtiny klasickou knihu Jamese Frazera Zlatá ratolest.

Věra Hegerová (5)

Spoluautorka česko-německého a německo-českého slovníku, též anglicko-českéhoa česko-anglického slovníku.

Věra Frolcová (6)

Narodila se 30. 9. 1956 v Brně. PhDr., CSc., etnoložka, pracovnice Etnologického ústavu AV ČR.

Věra Danielová (5)

Věnceslav Patrovský (4)

Věnceslav Patrovský byl český chemik a záhadolog.

Valérie Čižmárová (7)

Valérie Čižmárová byl československý zpěvák, který se stal populární v 70. letech 20. století. Narodila se 12. ledna 1952 v Michalovcích a byla známá svým všestranným hlasem a schopností vystupovat v různých hudebních žánrech, včetně popu, rocku a jazzu. Kariéra Čižmárové se rozjela po její účasti na několika hudebních festivalech a soutěžích, což vedlo k jejímu uznání na československé hudební scéně. Během své kariéry nahrála řadu singlů, ale nevydala plnohodnotná studiová alba, jak bylo v té době běžné u mnoha umělců ve východním bloku. Místo toho se její písně často objevovaly na kompilačních albech a deskách různých umělců. Její hudbu dodnes oslavují fanoušci klasické východoevropské pop music. Valérie Čižmárová zemřela 7. října 2005.

Valburga Vavřinová (7)

Narozena 22.5.1968 v Praze. Historička, památkářka, spisovatelka, autorka publikace o vánočních zvycích.

Väinö Linna (6)

Väinö Linna byl jeden z nejvýznamnějších finských spisovatelů 20. století. Za knihu Pod severkou získal v roce 1963 cenu Severské rady za literaturu.

Václav Žmolík (6)

Václav Žmolík je český novinář, publicista, scenárista, rozhlasový a televizní redaktor a moderátor. Mezi jeho nejznámější tvorbu patří rozhlasový a televizní seriál Po Česku, který vyšel i knižně a dočkal se také rozhlasové podoby. Spolupracuje s Českým rozhlasem, kde dlouhá léta moderoval o víkendu na Radiožurnálu i na dalších stanicích Českého rozhlasu. V současnosti je moderátorem Dvojky ČRo.

Václav Zítek (6)

Václav Zítek byl významný český operní pěvec, barytonista, který se významně prosadil ve světě klasické hudby, zejména v České republice. Narodil se 24. března 1932 v Tisé u Ústí nad Labem a stal se jednou z vůdčích osobností české opery 20. století. Zítkova kariéra se vyznačovala účinkováním v nejrůznějších operních rolích na mnoha domácích i zahraničních scénách.

Václav Vinš (8)

Narozen 8.5.1916 v Praze. PhDr., historik, historické monografie a bibliografie.

Václav Vaněček (7)

Václav Vaněček byl český právník, právní historik a archivář, profesor právnické fakulty Univerzity Karlovy a člen Československé akademie věd. Narodil se v rodině soudce, studoval na gymnáziu v Benešově a na klasickém gymnáziu v Praze, kde roku 1924 maturoval. Poté absolvoval pražskou právnickou fakultu, roku 1929 získal titul doktora práv. I po vystudování zůstal na fakultě jako rektorátní koncipista a po roce 1934 rektorátní komisař. Zároveň se zúčastnil zahraničních vědeckých cest do Paříže a Berlína a v roce 1932 se habilitoval v oboru československých právních dějin. Stal se také učitelem na Archivní škole, jmenování profesorem zhatily události konce 30. let. Profesorem dějin státu a práva na právnické fakultě Univerzity Karlovy se tak stal až po roce 1945. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. Byl členem Královské české společnosti nauk, od založení Československé akademie věd v roce 1952 byl členem korespondentem a od roku 1973 byl její řádný člen – akademik. Na akademii byl na přání Václava Vojtíška v roce 1968 pověřen vedením tehdejšího Ústředního archivu ČSAV. Zde se mu podařilo vychovat řadu mladých archivářů a také zde našli uplatnění někteří vědci s pochroumaným politickým profilem. Publikoval podstatnou obecnou práci k československým dějinám státu a práva a právnímu postavení klášterů, vedle toho také řadu drobnějších studií, včetně polemických k pojmům staršího českého práva .

Václav Upír Krejčí (7)

Václav Upír Krejčí je český bavič, herec, zpěvák, scenárista, režisér a spisovatel. Společně s Ivo Pešákem tvořili pěvecké duo Dýza Boys. Společně s Michalem Nesvadbou a Světlanou Nálepkovou založil pantomimický soubor Mimtrio . Účinkoval v pořadech jako například: Čundrcountryshow, Country estráda a další. Je ženatý se Zuzanou Krejčí a společně mají dvě dcery.

Václav Šmíd (1)

Narozen 25. 8. 1942 v Praze. Číšník a kuchař, pedagog , odborník na gastronomii a dějiny gastronomie, sběratel jídelních lístků, zakladatel gastronomického muzea. Autor publikací z oboru, také spoluautor ročenek .

Václav Sábl (6)

Narozen 11.9.1906 ve Starých Smilovicích u Rakovníka, zemřel 23. 2. 1983 v Praze. Ing., sportovní novinář, publikace z oboru.

Vaclav Rybacek (4)

Narozen 26. 10. 1920 v Čilé, zemřel 2003. Ing. CSc., profesor rostlinné výroby, práce z oboru.

Václav Králíček (8)

Václav Králíček byl český a československý politik Československé strany socialistické a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. K roku 1971 se profesně uvádí jako vedoucí provozu Státních lesů. Ve volbách roku 1971 tehdy zasedl do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1976.

Václav Koubek (6)

Narozen 2. 3. 1955 v Brně. Hudebník, herec, spisovatel, divadelní režisér, scénárista a skladatel.

Václav Kopecký (6)

Václav Kopecký byl český komunistický novinář, politik, ministr informací a ministr kultury. Byl předním ideologem a propagandistou KSČ. Po roce 1948 se aktivně podílel na přípravě politických procesů s odpůrci režimu. Patřil k nejtvrdším stalinistům, sovětskému diktátoru zůstal věrný i po jeho smrti a odsouzení kultu osobnosti. Ještě počátkem 60. let patřil k posledním, kteří obhajovali Stalina v Československu. Po celá čtyři desetiletí byl také bezvýhradným následovníkem politiky Sovětského svazu, sovětské zájmy pro něj byly vždy nadřazeny zájmům Československa. Narodil se jako třinácté dítě v rodině malého živnostníka a funkcionáře Sokola. Zapsal se na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, studia ale nedokončil. Jako student se stal členem sociálnědemokratické mládežnické organizace, později se však přiklonil k marxismu a v roce 1921 se stal zakládajícím členem KSČ. Jako novinář v té době přispíval do Rovnosti, Pravdy, Dělnického deníku a od roku 1928 byl redaktorem Rudého práva. V letech 1929–1935 a 1935–1938 byl poslancem československého parlamentu za KSČ. Když byla v říjnu 1938 zastavena činnost KSČ, odešel Václav Kopecký do SSSR, kde pobýval až do roku 1945 spolu s Klementem Gottwaldem a dalšími významnými českými komunisty. Po osvobození Československa v roce 1945 trvale ovlivňoval veřejný život jako člen vlády , poslanec a člen Ústředního výboru KSČ a jeho předsednictva. Zemřel v Praze na plicní embolii. Byl mu uspořádán státní pohřeb. Václav Kopecký měl manželku Hermínu a syna Ivana . Ti s ním pobývali i v době jeho válečné emigrace v Sovětském svazu. Syn Ivan Kopecký vystudoval v SSSR práva. Po válce působil v 50. letech na ministerstvu zahraničních věcí a byl radou na čs. zastupitelském úřadě v Moskvě. Političní protivníci chtěli proti Kopeckému v roce 1947 využít sňatek Lídy Baarové, která byla v této d...

Václav Klepl (7)

Narozen 19. 6. 1907 v Pšánkách , zemřel 13. 10. 1990 v Chomutově. Ing., elektrotechnik, pedagog a ředitel Střední průmyslové školy v Chomutově, autor učebnic z elektrotechniky a dalších prací z oboru elektrotechniky a matematiky.

Václav Karel (7)

* 4. 7. 1896 – † 3. 11. 1974, český básník a prozaik, kulturní historik. Jeho romány zachycují rozvoj dělnického života v Praze.

Václav Ježek (3)

Václav Ježek byl československý fotbalový trenér a hráč. Trenérskou kariéru zahájil jako mládežnický trenér v Jaroměři a Liberci, odkud se přesunul do Lokomotivy Česká Lípa, se kterou během dvou let postoupil z kraje až do divize. V roce 1964 však odstartovala jeho úspěšná trenérská klubová kariéra ve Spartě, kromě které působil v československé lize také na lavičce Dukly. Na úspěchy však navázal i v zahraničí, a sice v Nizozemsku i ve Švýcarsku . Vedl také československou reprezentaci, kterou dovedl k triumfu na Mistrovství Evropy 1976 v Bělehradě. I tento úspěch pomohl Ježkovi k vítězství v anketě o nejlepšího českého fotbalového trenéra 20. století. Ježkovo jméno nese i fotbalový turnaj – Memoriál Václava Ježka – pořádaný od roku 1994 pro mládežnické reprezentační výběry.

Václav Jeřábek (5)

Václav Jeřábek byl český architekt. Absolvoval Odbornou školu pro zpracování dřeva v Chrudimi, Všeobecnou uměleckoprůmyslovou školu v Praze a Speciální pro architekturu při rakouském muzeu pro umění a průmysl ve Vídni. 20 let působil jako profesor odborného kreslení na Státní průmyslové škole v Jaroměři. Vedle povolání učitelského se zaměstnával stále uměleckým tvořením. Zúčastnil se různých soutěží na uměleckoprůmyslové návrhy a předměty a ve většině těchto získal ceny, nebo uznání. Od roku 1925 bydlel a pracoval v Prostějově – navrhl vnitřní zařízení malé obřadní síně Pax v Prostějově, urnový háj na městském hřbitově, mimo to navrhl celou řadu umělecky řešených interierů soukromých i veřejných. Nejprve byl zaměstnán u několika brněnských firem . Člen Jednoty výtvarných umělců v Praze. Podle jeho návrhů byla mj. realizována křížová cesta na Hostýn, spolkový dům v Uherské Skalici a nemocnice v Přerově. Zemřel roku 1939 a byl pohřben na Městském hřbitově v Prostějově.

Václav Jelínek (4)

Václav Jelínek je český zpěvák a skladatel, který se stal známým hlavně svým působením v popové skupině Lunetic. Václav Jelínek dříve pracoval jako truhlář. V Luneticu vystupoval spolu s Davidem Škachem, Martinem Kociánem a Alešem Lehkým. Už od brzkého věku se Václav Jelínek věnoval karate, bavil ho ale především tanec. S Davidem Škachem později vytvořili i taneční skupinu. Na diskotéce se seznámili s Martinem Kociánem a Alešem Lehkým. Tak vznikla nejslavnější skupina devadesátých let Lunetic. S jejich nejznámějšími hity jako Máma, Cik-Cak nebo Chtěl bych tě líbat plnili koncertní haly nepřetržitě. Skupina celkem napsala 4 alba. Václav Jelínek poté ještě vydal svoje vlastní album Pod vodou.

Václav Jan Sýkora (7)

Václav Hurych (4)

Narozen 9. 2. 1926 v Říkovicích, zemřel 12. 1. 2014. Dendrolog, publikace z oboru.

Václav Hora (7)

Narozen 9. 9. 1873 v Kozojedech u Kralovic, zemřel 17.1. 1959 v Praze, prof., JUDr., DrSc., právník, soudce vrchního zemského soudu , vysokoškolský učitel na Právnícké fakultě České university Karlo-Ferdinandovy, později Univerzity Karlovy, děkan fakulty , člen České akademie věd a umění, svobodný zednář; zabýval se občanským právem procesním, úpravou exekucí a odvolacího řízení, sjednocením československého právního řádu.

Václav Fořtík (9)

Václav Fořtík je český organizátor, editor a aktivista, od dubna do září 2016 místopředseda České pirátské strany. Od počátku 90. let se podílel na organizování akcí v rodném Ústí a později v Praze, kde založil Sci-fi klub Terminus a od roku 1997 pořádal tradiční setkání Pragocon . Od 1. července 1999 do 30. června 2001 a od 1. července 2003 do 30. června 2007 byl předsedou Mensy ČR, mimo tato tři volební období byl opakovaně 1. místopředsedou. Byl koordinátorem a předsedou tzv. Dětské Mensy , od počátku roku 2010 předsedou Rady pro Dětskou Mensu. Podporoval činnost Osmiletého gymnázia Buďánka, o. p. s. – byl předsedou a místopředsedou správní rady , členem správní rady a členem dozorčí rady . S manželkou PhDr. Jitkou Fořtíkovou, Ph.D. založil tzv. Centrum nadání. K roku 2010 byl aktuálním organizátorem soutěže Miss Mensa. V roce 2011 byl spolugarantem televizní soutěže „nadprůměrně inteligentních lidí“ Fenomén. V roce 2014 byl odborným poradcem televizní soutěže Nejchytřejší Čech. Jako autor a editor se podílel na vydávání inteligenčních testů, knih s touto tematikou a časopisu IQ . Testy a články přispívá do časopisů a novin . Zároveň s konáním Pragoconu pořádal literární soutěž O loutnu barda Marigolda . Před profesionalizací české armády se zasazoval o zrušení povinné vojenské služby. V roce 2009 se angažoval v nové České pirátské straně. Jako člen strany se v roce 2010 neúspěšně zúčastnil obecních voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy jako lídr kandidátky pro obvod I. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 ka...

Václav Daněk (8)

Překladatel a básník, nar. 9. 7. 1929, Praha Rodiče V. Daňka byli učitelé, ochotnicky hráli divadlo. Z jižních Čech přesídlili do Kralup u Chomutova. Otec byl činný v Severočeské národní jednotě i dalších spolcích. Po záboru Sudet v roce 1938 se rodina odstěhovala do jižních Čech . Reálné gymnázium Daněk navštěvoval v Táboře a v Chomutově , poté krátce pracoval jako skladový účetní v chomutovské továrně Tonak. V letech 1949–1951 byl hercem v pražském divadle Na Fidlovačce a zároveň studoval u sólisty Národního divadla Zdeňka Otavy zpěv. Studia divadelní dramaturgie na AMU v Praze ukončil diplomovou prací Dílo Vladimíra Majakovského v zrcadle revoluce, k jejíž obhajobě se však nedostavil. Od roku 1954 po odchod do důchodu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu v Praze. Původní i překladovou poezii a publicistické práce publikuje od 1945 v novinách a časopisech: Čs. rozhlas, Dikobraz, Host do domu, Kulturní tvorba, Literární noviny, Mladá fronta, Plamen, Smena , Svět práce, Světová literatura , Tvorba, Život, Tvar aj. Pod jménem Viktora Kudělky vyšel Daňkův překlad básní France Prešerena Můj sen šel po hladině , na kterém se podílel s Josefem Hiršalem a Luďkem Kubištou. Pro Čs. rozhlas redigoval literární pořady a texty Josefa Hiršala, Ivana Wernische, Miroslava Červenky, Miroslava Drozdy, Václava Černého, Lumíra Čivrného, Antonína Přidala aj., kryté cizími jmény. Pro rozhlas napsal mj. Dobrou noc a modré nebe ; Kde končí svět – Na paměť Jana Palacha a adaptoval řadu literárních děl . Užívá šifer vd, d, da. Těžiště Daňkovy literární činnosti spočívá v překladech širokého spektra ruské a ukrajinské poezie. Významnější jsou jeho překlady autorů 20. let, v nichž vystihl specifičnost původního díla (Alexandr Alexandrovič Blok, Innokentij Fjod...

Václav Chochola (4)

Václav Chochola byl český fotograf, označovaný za klasika české výtvarné a portrétní fotografie. Fotografovat začal během studií na reálném gymnáziu v Praze-Karlíně, po jeho opuštění se učil fotografem a studoval na grafické škole. Byl fotografem ve svobodném povolání, fotografoval pro Národní divadlo a spolupracoval i s řadou dalších scén. Řadu snímků Chochola vytvořil použitím netradičních technik, vytvářel fotogramy, fotomontáže i roláže. Ve své bohaté tvorbě se Chochola věnoval momentní fotografii, portrétům celebrit , aktům či sportovní fotografii. Neocenitelné jsou jeho dokumentární snímky z Pražského povstání v květnu 1945. V roce 1970 byl Chochola měsíc ve vazbě za to, že fotografoval hrob Jana Palacha. Zemřel po krátké vážné nemoci v motolské nemocnici v Praze. Chocholovo jméno nese od 17. prosince 2008 ulice v městské části Praha-Koloděje.

Václav Černík (4)

Ing., práce z ovocnářství. Narozen 1910, zemřel 1986.

Václav Beneš Šumavský (5)

Václav Beneš Šumavský, v Knize narozených Waclaw Benesch , byl český novinář, spisovatel a překladatel. Václav Beneš se narodil v rodině kočího Ondřeje Benesche a Cateriny Beneschowé-Haischmannowé. Základní školu absolvoval v Plzni a reálku v Praze. Po maturitě v roce 1868 pracoval jako novinář a redaktor. Roku 1871 nastoupil jako elév do redakce pražských novin Čech, kde byl v letech 1876–1878 šéfredaktorem. Roku 1872 se oženil s Marií Fučíkovou , se kterou měl pět dětí: Václava operního pěvce, Kamila , Josefa Vladimíra , Jaroslava a Bohumilu . Kolem roku 1875 si zvolil přídomek Šumavský, aby se odlišil od Václava Beneše Třebízského. V letech 1878 až 1883 působil v brněnském listu Moravská orlice. Po návratu do Prahy byl krátce redaktorem Českých novin , České politiky a Hlasu národa, kde redigoval literární přílohu Nedělní listy. V letech 1884–1886 pracoval jako redaktor deníku Národní politika, kam se vrátil opět na konci 90. let 19. století a podle jednoho odkazu měl být jeho šéfredaktorem. Podle jiných zdrojů byl šéfredaktorem až v letech 1906–1927, což bylo v rozporu s tiráží deníku, v níž byla uvedena jiná jména odpovědných redaktorů. Roku 1925,byl hostem společnosti Lázně Poděbrady. V témže roce se oženil s Josefou Jáchymovou , spisovatelkou. V roce 1927 odešel na odpočinek a věnoval se převážně překladatelské činnosti. Kromě povídek v lidovém vypravěčském stylu a se svěžím humorem byl tvůrcem dobových románů, vzpomínkových publikací o osobnostech české žurnalistiky a literatury a řady překladů historické a dobrodružné beletrie z francouzštiny, polštiny, ruštiny, angličtiny a němčiny. Jeho konvenčním románům a humoreskám jsou vlastní patos a didaktismus. Je spoluautorem libreta k opeře Vanda od Antonína Dvořáka. Bydlel v Praze-Spořilov Bl. 56, č. 18, pohřben byl na hřbitově Šárka v Praze...

Václav Běhounek (6)

Narozen 12.9.1902 v Lounech, zemřel 10.12.1980 v Praze. Novinář, literární historik a kritik, autor bibliografií a sborníků, přeložil knihu z ruštiny.

Vachtang Ananjan (3)

Vachtang Ananjan byl arménský sovětský spisovatel, autor knih pro mládež. Ananjan se narodil jako syn chudého zedníka a rolníka. Nezískal prakticky žádné vzdělání, jen po revoluci absolvoval rok stranické školy a kurzy Komsomolu. Za občanské války byl komunistickým funkcionářem a od roku 1926 pracoval v Jerevanu jako novinář a redaktor. Publikovat začal roku 1930. Za druhé světové války působil jako frontový dopisovatel. Jako spisovatel se stal známým především svými romány pro mládež a také drobnými prózami o přírodě a loveckými příběhy. Jeho dílo patřilo ke zlatému fondu sovětské dětské literatury a bylo hojně překládáno. Roku 1971 obdržel Arménskou státní cenu.

V.V. (Václav Vilém) Štech (5)

V. J Staněk (1)

Ústřední Hudba Federálního Ministerstva Vnitra (8)

Ústřední Hudba Federálního Ministerstva Vnitra , což v překladu znamená Ústřední kapela Spolkového ministerstva vnitra, není v celosvětové hudební databázi obecně uznávaným umělcem, skladatelem ani kapelou. Názvy "Obránce Hranic" a "Odvážná Srdce" naznačují český nebo slovenský původ, v překladu "Obránce hranic", respektive "Statečná srdce". Mohlo by se jednat o alba nebo hudební skladby určené k reprezentaci nebo oslavě činnosti ministerstva nebo s ním spojených složek.

Trevor J Constable (3)

Americký historik, publikace o letcích ve 2.světové válce.

Torill Thorstad Hauger (1)

Torill Thorstad Hauger byla norská spisovatelka především knih pro děti a mládež. Torill Thorstad Haugerová vyrůstala v Oslu ve staré dělnické čtvrti Vika. Po maturitě vystudovala v letech 1962–1966 germanistiku, etnologii, folklór a archeologii na Univerzitě v Oslu a v letech 1962–1964 také absolvovala tamější Národní akademii umění a designu. Od roku 1966 do roku 1975 pracovala jako historička Historického muzea v Oslu, nejprve v Národní sbírce starožitností a od roku 1970 v odboru věnovaném Vikingům. Roku 1976 debutovala dokumentárním románem Karl Eugen Olsen fra Vika , kterým zvítězila v soutěži nakladatelství Gyldendal Norsk Forlag o nejlepší knihu literatury faktu v daném roce. V knize autorka na základě hlubokých znalostí a s velkým citem zachytila život v dnes již přestavěné tehdejší dělnické čtvrti Vika v Oslu kolem roku 1900. Poté vydala více než dvacet knih, převážně historických románů určených především pro děti a mládež. Odehrávají se z různých obdobích, často v epoše Vikingů. Je také spoluautorkou několika učebnic dějepisu. Za své dílo získala celou řadu ocenění a její knihy byly přeloženy do patnácti jazyků.

Tone Svetina (4)

, Tone, *15.11.1925 – †1988, slovinský prozaik. Autor třídílné románové fresky z období 2. světové války , zachycující prostřednictvím napínavé špionážní fabule boj slovinských partyzánů s hitlerovskou armádou a především s německou výzvědnou službou.

Toňa Revajová (9)

Toňa Revajová Žije a tvorí v Bratislave Štúdium: Stredná všeobecnovzdelávacia škola v Žiline Práca: Pracovala ako učiteľka, odborná referentka, redaktorka vo viacerých periodikách. Pred odchodom na dôchodok v slobodnom povolaní prekladala z nemčiny a češtiny seriály pre dabingové štúdio. V súčasnosti rediguje detské knihy a beletriu pre vydavateľstvo Slovart Bratislava a sporadicky i pre EDIS - vydavateľstvo Žilinskej univerzity Žilina.

Tomislav Volek (5)

Tomislav Volek je český muzikolog a vysokoškolský pedagog, zabývající se převážně dílem W. A. Mozarta, italskou operou 18. století, jakož i hudební ikonografií a antropologií. Vystudoval gymnázium na Vinohradech a v letech 1950–1955 hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy u prof. Mirko Očadlíka, jehož byl později asistentem. Od 1. ledna 1960 pracoval v nově zřízeném Očadlíkově Ústavu pro dějiny hudby na FF UK. Po jeho reorganizaci byl převeden do Ústavu pro hudební vědu ČSAV. Stal se členem autorského kolektivu 1. svazku akademických Dějin českého divadla, vydaných v roce 1968. Několik let vedl archivní průzkum hudebních pramenů, jehož výsledky byly publikovány v příručce Průvodce po pramenech k dějinám hudby. V době normalizace byl z politických důvodů z ústavu vyloučen, 13 let působil jako muzikolog ve svobodném povolání. V roce 1990 byl rehabilitován a mohl se do ústavu vrátit a znovu začal přednášet na katedře hudební vědy FF UK. V roce 1996 předložil habilitační práci, docentem jmenován 1998. Publikoval stati v odborných muzikologických časopisech a mezinárodních konferenčních sbornících. Od roku 1989 je předsedou Mozartovy obce v ČR. Byl vládním zmocněncem pro pořádání oslav 200. Mozartova výročí v Praze roku 1991. Roku 2010 byl zvolen čestným členem Mozart Society of America. A za zásluhy na poli mozartovského výzkumu byl v roce 2017 zvolen čestným členem Akademie für Mozart-Forschung při Stiftung Mozarteum Salzburg.

Tomáš Petráček (7)

Tomáš Petráček je český katolický teolog, kněz a církevní historik. Je akademickým kaplanem a vikářem při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové a aktivním členem redakční rady revue pro teologii a duchovní život Salve. Vyučuje na Katolické teologické fakultě UK a na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, kde zároveň působí jako vedoucí katedry Kulturních a náboženských studií. Je postulátorem blahořečení umučeného kněze Josefa Toufara. Od července 2010 do března 2020 působil jako sídelní kanovník kapituly Všech svatých na Hradě pražském. Z funkce kanovníka byl Petráček odvolán kardinálem Dominikem Dukou, kvůli kritice kázání prof. Petra Piťhy, probošta kapituly, které Piťha pronesl na svátek sv. Václava ve svatovítské katedrále v roce 2018. Pražské arcibiskupství odvolání zdůvodňovalo tím, že hlavními důvody byla Petráčkova přítomnost i nepřítomnost na setkáních kapituly a napětí, které mělo znemožňovat její práci. Zdůvodnění arcibiskupství, ale někteří členové kapituly nepotvrdili a odvolání pro ně bylo překvapením. Petráček tvrdí, že nebyl opakovaně zván na některá setkání kapituly. Po gymnáziu 1986–1990 v Hořicích vystudoval v letech 1990–1992 a 1996–1999 na FF UK Praha obor historie-etnologie a získal akademický titul Mgr. . V následujících třech letech absolvoval na téže univerzitě při Ústavu hospodářských a sociálních dějin doktorandské studium v oboru hospodářské a sociální dějiny a v březnu 2002 obhájil disertační práci „Fenomén darovaných lidí v přemyslovských zemích 11.–12. století“ a obdržel titul PhDr. a Ph.D. v oboru hospodářských a sociálních dějin. V roce 2000 vstoupil do kněžského semináře, kde studoval do roku 2002. Poté pokračoval ve studiích na Univerzitě ve Fribourgu ve Švýcarsku, kde v roce 2005 složil závěrečné zkoušky a obdržel titul Licentia in Sacra Theologia (insi...

Tomáš Perič (6)

Doc. PaedDr. Tomáš Perič, Ph.D. - od roku 1989 pracuje na FTVS UK jako odborný asistent na katedře pedagogiky, psychologie a didaktiky. V roce 1999 ukončil postgraduální doktorandské studium prací "Možnosti zvýšení efektivity sportovní přípravy dětí v mladším a starším školním věku ". Na FTVS UK vyučuje předměty Základy sportovního tréninku a Sportovní příprava dětí a mládeže. Ve své práci se zaměřuje na problematiku sportovní přípravy dětí a mládeže, výběru pohybově talentované mládeže a fyziologie tělesných cvičení dětí a mládeže. Je spoluautorem čtyř učebnic o tréninku dětí v ledním hokeji a autorem a spoluautorem řady vědeckých a odborných článků týkajících se výše uvedené problematiky. Od roku 1994 je členem trenérsko-metodické komise Českého svazu ledního hokeje a dlouhodobě pracuje jako trenér mládeže v ledním hokeji. Působí jako lektor školení trenérů všech stupňů.

Tomáš Korbař (1)

Tomáš Korbař byl český překladatel a nakladateslký redaktor ve Státním nakladatelství technické literatury, kde v letech 1962-1964 vedl společně s Antonínem Stránským práce na vytvoření Technického naučného slovníku. Překládal hlavně angloamerickou prózu, příležitostně překládal z francouzštiny. Byl velkým propagátorem detektivní literatury a hororu, nevyhýbal se ani dobrodružnému žánru, zejména westernu. Napsal řadu teoretických prací a monografiíí a sestavil několik povídkových antologií, z nichž je nejznámější Tichá hrůza.

Tomáš Klvaňa (5)

Tomáš Klvaňa je novinář a bývalý mluvčí prezidenta Klause. V minulosti pracoval taktéž jako koordinátor vládní komunikace programu protiraketové obrany, kam ho navrhl ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Nyní působí Klvaňa ve společnosti British American Tobacco. V minulosti pracoval jako novinář v českých médiích, absolvoval odbornou stáž na Harvardově univerzitě a má doktorát v oboru teorie a kritika komunikace z Minnesotské univerzity. Přednáší na New York University v Praze.

Tomáš Kempenský (8)

Tomáš Kempenský, také z Kempenu, vlastním jménem Thomas Haemmerken , byl augustiniánský řeholník, mystik, představitel hnutí Devotio moderna a autor knihy „Následování Krista“. Narodil se v řemeslnické rodině, v 15 letech ho rodiče poslali do školy Bratří společného života v Deventeru; stal se zručným kopistou knih a pak vstoupil do augustiniánského kláštera Agnetenberg, kde byl už jeho starší bratr. Roku 1413 byl vysvěcen na kněze a od roku 1429 byl představeným kláštera. Z jeho čtyř rukopisných kopií Bible se jedna zachovala v Darmstadtu. Jinak není z jeho poměrně klidného života mnoho známo. Z jeho díla se zachovala řada kázání, dopisů, životopisy jeho učitelů včetně Geert Groota a zejména jeho nejslavnější spis, O následování Krista, příručka pozdně středověké osobní zbožnosti, která patřila k nejčtenějším knihám vůbec a byla přeložena do mnoha jazyků. Česky vyšla poprvé už roku 1498 u Mikuláše Bakaláře v Plzni a od té doby v desítkách vydání.

Tomáš Jacko (7)

Narozen 7. 4. 1978 v Hradci Králové. Filolog, překladatel a tlumočník, odborné metodické a didaktické publikace ke studiu angličtiny a němčiny, též se věnuje problematice multikulturního vzdělávání. Také básník a fotograf.

Tomáš Chvála (4)

Narozen 17. 10. 1984 v Praze. Filmový publicista, novinář, spisovatel, scénárista.

Tomáš Boněk (5)

Tomáš Boněk studoval v letech 1991 - 1994 na Husitské teologické fakultě UK a v letech 1995 - 2000 na Svobodné vysoké škole Obce křesťanů ve Stuttgartu/Německo, kde se vedle teologie a antroposofie, věnoval i přírodním vědám, způsobem navazujícím na J. W. Goetha. V roce 2000 přijal kněžské svěcení. V letech 2000 ? 2002 byl farářem Obce křesťanů ve Windhoeku v Namíbii a od roku 2002 je farářem Obce křesťanů v Praze. Působí jako lektor Akademie sociálního umění "Tabor" a je členem představenstva Anthroposofické společnosti v České republice. Spolupracuje s Ekologickou sekcí České křesťanské akademie.

Tomáš Bandžuch (7)

PhDr. Tomáš Bandžuch vystudoval politologii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho badatelský zájem se soustřeďuje především na dějiny střední Evropy v první polovině dvacátého století, v současnosti se zaobírá především rolí národnostních menšin v době konstituování první Československé republiky.

Tom Jackson (7)

Britský autor populárně-naučných knih pro mládež, zejména z oblasti přírody, vědy a techniky, též autor cestopisů.

Tobias Pehle (7)

Svobodný technický novinář, publicista, autor řady úspěšných příruček pro domácí kutily a knih kuchařských předpisů, redaktor obrazových publikací o kulturním dědictví UNESCO.

Titus Lucretius Carus (4)

Titus Lucretius Carus byl římský básník a filosof. O jeho životě máme velmi málo spolehlivých zpráv. Jeho hlavní dochovanou prací je didakticko-epická báseň O přírodě , sestávající z 6 knih a objasňující Epikúrovo učení. Tvrdí, že příroda se řídí odvěkými zákony, kde vše vzniká, trvá a zaniká. Bohové nemohou zasahovat do světa, který povstal z atomů. Podle něj neexistuje ani podsvětí a bohové žijí v nečinnosti v nebesích, kde se radují ze své blaženosti.

Titus Livius Patavinus (5)

Tina Frennstedt (7)

Švédská krimi reportérka, novinářka, editorka zpráv v novinách, manažerka vysílání televizní produkce zaměřené na současný zločin a spisovatelka. Autorka krimi série odložených případů.

Timothy Knapman (5)

Britský dramatik, textař a autor knih pro děti.

Tillie Cole (7)

Anglická spisovatelka, narozena v severovýchodní Anglii, žije v Texasu. Autorka románů pro mládež .

Thomas De Quincey (5)

Thomas de Quincey byl anglický romantický filozof, prozaik, esejista a literární kritik. Thomas de Quincey se narodil roku 1786 v Manchesteru. Vzdělání nabyl na Oxfordské univerzitě, kde pojal i osudnou náklonnost k opiu, které se již nikdy nedokázal zcela zbavit. Měl velmi blízko k tzv. jezerním básníkům díky své známosti ze Samuelem Taylorem Coleridgem a Williamem Wordsworthem. Proto také roku 1809 odjel do Grasmere v Jezerním okrsku na severozápadě Anglie, kde žil více než deset let a kde se roku 1816 také oženil. Roku 1821 se Quincey přestěhoval do Londýna a zde o rok později vydal svou slavnou autobiografickou knihu Zpověď anglického poživače opia , ve které s pozorovatelským a stylistickým mistrovstvím vylíčil extrémní polohy lidské psychiky, když popsal, jak mu opium otevřelo "bránu rajských rozkoší", svět úchvatných vizí, snů a fantastických smyslových vjemů, jen aby ho vzápětí uvrhlo do propastného utrpení fyzického i duševního. Roku 1826 se Quincey přestěhoval do Skotska do Edinburghu, kde také roku 1859 zemřel. Thomas de Quincey je autorem celé řady esejí, které vždy duchaplně pojednávají o nejrozmanitějších předmětech, hlavně z oboru filozofie a literární kritiky. Pro svou velkolepou fantasii a brilantnost bývá považován za předchůdce lartpourlartismu v literatuře. Nesporný vliv měl na Edgara Allana Poea a Charlese Buadelaira, ale obdivoval ho např. také Jorge Luis Borges, který přiznával, že jím byl částečně ovlivněn.

Thomanerchor (8)

Thomanerchor , známý také jako Svatotomášský sbor v Lipsku, je prestižní chlapecký sbor, jehož historie sahá až do roku 1212. Byl založen v německém Lipsku a je jedním z nejstarších a nejslavnějších chlapeckých sborů na světě. Sbor je úzce spjat s Johannem Sebastianem Bachem, který v něm působil jako kantor od roku 1723 až do své smrti v roce 1750. Po celou svou bohatou historii si Thomanerchor udržuje tradici provádění sborové hudby na nejvyšší úrovni, zejména se zaměřením na díla Bacha a dalších barokních skladatelů.