10321–10380 z 153122 Autoři
Jindřich Roubal (8)
Narozen 10.2.1899 v Praze, zemřel 29.7.1976. RNDr., středoškolský profesor, autor učebnic a publikací z oboru orientalistiky, zoologie, botaniky, chemie a vlastivědy.
Více od autora
Jindřich Brok (4)
Jindřich Brok, původním jménem Jindřich Brock , byl český fotograf. Narodil se v rodině humpoleckého kupce. Vyučil se prodavačem v Kutné Hoře, kde v roce 1929 začal fotografovat. Po smrti svého otce převzal obchod, který rozšířil o fotooddělení. V roce 1939 dokončil Státní grafickou školu v Praze, kde byl žákem Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Námětem jeho absolventské práce byla fotografie skla. Během německé okupace byl internován v terezínském koncentračním táboře. Po skončení války se znovu věnoval fotografii. Fotografoval převážně sklo, ale také zátiší a městské exteriéry . Rovněž učil fotografii na FAMU, kde k jeho žákům patřil Miroslav Vojtěchovský.
Více od autora
Jim Reeves (9)
Jim Reeves byl americký zpěvák a skladatel country a populární hudby, známý svým jemným barytonovým hlasem a průkopnickým stylem, který se pohyboval na pomezí country a popu. Reeves se narodil 20. srpna 1923 v texaském Galloway a svou hudební kariéru zahájil v polovině 40. let poté, co se původně věnoval baseballu. Připojil se k dlouholetému rozhlasovému pořadu "Louisiana Hayride", kde se zviditelnil a jeho hudební kariéra se začala rozjíždět.
Více od autora
Jim Kjelgaard (1)
Jim Kjelgaard, plným jménem James Arthur Kjelgaard byl americký spisovatel, autor především knih pro mládež. Jim Kjelgaard se narodil roku 1922 v New Yorku jako čtvrtý ze šesti dětí a vyrůstal na rodinné farmě v Allegheny Mountains v Pensylvánii. Poté, co farma zkrachovala, přestěhoval se s rodinou do Galetonu, kde navštěvoval střední školu. Již jako chlapec hodně četl a pokoušel se o vlastní tvorbu. Projevila se u něho ale epilepsie a byl mu diagnostikován nádor, bohužel rodina neměla dost peněz na operaci. Po střední škole studoval při práci dva roky na Syracuse University, přičemž vykonával různá povolání. Stal se vášnivým lovcem a rybářem a rozhodl se, že se stane spisovatelem. Od roku 1938 publikoval své práce v různých časopisech a roku 1941 vydal svůj první román Forest Patrol . Kjelgaard miloval přírodu a byl jejím ochráncem. Měl velmi rád zvířata, což je zřejmé ze všech jeho knih, kterých vydal více než čtyřicet. Obzvláště miloval psy a napsal o nich jeden ze svých nejlepších románů Big Red , který popisuje přátelství mezi člověkem a jeho psem a který byl úspěšně zfilmován. Roku 1959 spáchal Kjelgaard, sužovaný po několik let chronickými bolestmi a depresemi, sebevraždu ve svém domě v Phoenixu.
Více od autora
Jim DeFelice (9)
Jim DeFelice se narodil v New Yorku. Je autorem techno-thrillerů Brother's Keepr a Havana Strike . Jim také napsal víc než tucet knih pro mladé lidi. Žije se svojí ženou a synem v Hudson Valley ve státě New York.
Více od autora
Jill Jones (6)
JIll Jones je současná americká autorka bestsellerů. S oblibou zpracovává tajemné a záhadné náměty. Žije a tvoří v Severní Karolíně
Více od autora
Jill Barnett (8)
Vyrostla v Jižní Kalifornii. Původně chtěla vystudovat vysokou školu, učit a třeba psát nějaká skripta, ale narození dcery všechno změnilo. Ve volných chvilkách začala psát a za dva roky vznikl první román, který prodala Pocket Books. Dosud napsala 13 románů a šest krátkých povídek. Takže vidíte, že z její románové tvorby se zatím u nás vydalo pouhých 7.6%, kdežto povídková tvorba se do Čech dostala z celých 33%. Ale podle mě je to pořád málo. V celém světě se vydalo asi 7 milionů výtisků jejích děl a byly publikovány v 17 jazycích světa. Samozřejmě také vyhrála nějaké ceny.
Více od autora
Jevgēņija Ļisicina (7)
Jevgēņija Ļisicina je významná lotyšská varhanice, známá svým mistrovstvím ve hře na varhany a přínosem pro klasickou hudbu. Je spojena s Rižským dómem , v němž se nacházejí jedny z nejvýznamnějších a nejhistoričtějších varhan v Lotyšsku. Ļisicina kariéra se vyznačuje výkony, které ukazují její technickou zručnost a hluboké porozumění varhannímu repertoáru. Její tvorba často zahrnuje interpretaci klasické a barokní hudby, což jsou žánry, které jsou pro bohaté zvukové možnosti varhan obzvláště vhodné.
Více od autora
Jen Green (7)
Britská spisovatelka a editorka, autorka populárně-naučných publikací o přírodě, vědě a biologii člověka.
Více od autora
Jeaniene Frost (6)
Jeaniene Frost se narodila 13. června 1974 a momentálně žije na Floridě. Patří mezi nejlépe se prodávající autory podle New York Times a USA Today díky své sérii Night Huntress a novelám, které na tuto sérii navazují. Práva na její knížky zakoupilo 14 zemí. Frost žije na Floridě se svým manželem Matthewem. Kromě psaní má rada čtení, poezii, dívání se na filmy s mnaželem, prozkoumávání starých hřbitovů, speleologii a ježdění autem. V českém jazyce byla vydána zatím jedna kniha - První rudá kapka , která patří ke knihám navazujícím na sérii o lovkyni upírů Cat.
Více od autora
Jean Merrien (3)
Jean Merrien, vlastním jménem René de la Poix de Fréminville byl francouzský mořeplavec a spisovatel převážně historických románů s námořní tematikou. Pocházel z rodiny se šlechtickými kořeny. Byl nejmladším synem početné rodiny inženýra Charlese de la Poix de Fréminville a Rachel Sylvestre de Sacy. Od mládí se zajímal o literaturu a hlavně o moře a vše, co s ním souviselo. Mládí prožil v Clohars-Carnoët v Bretani, kde už jako chlapec měl svou první loďku a rybařil. Vojenskou službu nastoupil u námořnictva. V roce 1931 se oženil s Françoise Hannebicque, která pocházela z jiné větve stejné rodiny, jako on. Brzy po svatbě se jim narodil syn Hervé. Během 2. světové války se setkal v Cherbourgu s Gisèle Verschuere, dcerou nakladatele. Spolu se usadili v Rennes a založili tam nakladatelství Libraire de Bretagne. Během bombardování města bylo nakladatelství zničeno. Od října do prosince roku 1940 byl šéfredaktorem L'Heure Bretonne, novin Bretaňské národní strany . V roce 1941 se stal členem L'Institut celtique de Bretagne. Ve druhém manželství s Gisèle Verschuere se narodily tři děti, dva synové, Gwénolé a Gildas a dcera Marine. Od roku 1948 žila rodina v Nantes, v roce 1964 přesídlila do Švýcarska. Zemřel 7. června 1972, ve věku 67 let, ve Fribourgu ve Švýcarsku. Je méně známé, že byl také autorem více než 80 děl literatury pro děti a mládež. Pod pseudonymy René Madec a Christophe Paulin psal detektivní romány s prvky sci-fi, jejichž hlavní postavou je abbé Garrec . Byl též autorem mnoha článků uveřejněných v časopise Neptunia, vydávaném Národním muzeem námořnictví v Paříži. Hlavním tématem jeho románů je ale moře a lidé, kteří mu zasvětili své životy. Po prvních dílech La mort jeune , Abandons de postes , Bord à bord a Le Refus , napsal dobrodružné romány o cestách po moři L'Homme de la mer (19...
Více od autora
Jasmine Cresswell (7)
Jasmine Rosemary Cresswellová je velmi úspěšná autorka více než 50 romantických románů. V současné době Jasmine a její manžel žije v Sarasotě na Floridě a v Evergreenu v Coloradu. Mají čtyři děti a mnoho vnoučat.
Více od autora
Jaroslava Urbanová (7)
Jaroslava Urbanová byla hudební pedagožka, autorka odborných článků, povídek, meditativních básní a několika knih . Věnovala se teosofickým otázkám. Jaroslava Urbanová byla senzibilka, jasnovidka a druhá manželka kytarového pedagoga , antropozofa a astrologa Štěpána Urbana. Jaroslava Urbanová se narodila v roce 1931. Patřila mezi významné hudební pedagogy a byla to právě ona, která zavedla výuku hry na kytaru do základních hudebních škol. Jako členka profesorského sboru působila řadu let na Pražské konzervatoři. Kromě odborných článků byla autorkou řady povídek, napsala i sbírku meditativních básní. O svých schopnostech mimosmyslového vnímání pojednala v knize Spirála moudrosti a v jejím pokračování – knize Labyrint poznání konfrontovala svoje „mystické a esoterické“ poznatky s autoritou antropozofa Rudolfa Steinera. V roce 2003 Jaroslava Urbanová spolu se Štěpánem Rakem publikovala monografii Kytara, má láska o svém manželovi – profesoru hry na kytaru Štěpánu Urbanovi. Jaroslava Urbanová se již od mládí věnovala teosofickým otázkám; od roku 1993 byla členkou mezinárodní Teosofické společnosti se sídlem v kalifornské Pasadeně. Český vědec a zakladatel psychotroniky Dr. Zdeněk Rejdák prováděl s Jaroslavou Urbanové některé své experimenty. Jaroslava Urbanová zemřela v úterý dne 18. února 2020 v 17:20 ve věku 88 let. Dne 26. září 2020 byla v kostele svatého Vavřince v Brandýse nad Labem pietně uložena urna s popelem Jaroslavy Urbanové do kolumbária vedle urny jejího manžela Štěpána Urbana.
Více od autora
Jaroslava Pavlíčková (7)
Dietní sestra, spoluautorka populárně naučných publikacích o léčbě a prevenci nejčastějších chorob.
Více od autora
Jaroslav Zima (4)
architekt, urbanista, spisovatel 1976 - 1980 SPŠ – Stavební, Hradec Králové 1980 - 1985 ČVUT Praha, Fakulta architektury 1985 - 1986 Pražský projektový ústav 1985 – 1986 vojenská služba 1986 – 1997 D.A. Studio spol. s r.o. . – architektonická kancelář zakládající člen, partner 1996 člen ČKA – Česká komora architektů 1997 – nyní D3A spol. s r.o. – architektonická kancelář , zakládající člen, partner
Více od autora
Jaroslav Vokřál (5)
Narozen 1944, zemřel 24.3.2000. Autor sportovních povídek, memoárů boxerů a doslovů ke knihám O. Pavla, filmový scénárista a novinář.
Více od autora
Jaroslav Vojta (4)
Narozen 27.12.1888 v Kutné Hoře, zemřel 20.4.1970 v Praze. Herec, memoáry, anekdoty.
Více od autora
Jaroslav Vachek (9)
Narodil se 16. 1. 1923 v Praze. Po maturitě na kolínském reálném gymnáziu v roce 1942 navštěvoval jeden rok družstevní zemědělskou školu a dva roky pracoval v chemické továrně v Kolíně a v cukrovaru v Českém Brodě. Po skončení druhé světové války studoval matematiku a fyziku na přírodovědecké fakultě UK v Praze, kterou ukončil 2. státní zkouškou v roce 1950. Ještě za studia nastoupil jako vyučující do Státního kursu pro přípravu pracujících na vysoké školy, kde působil s dvouletou přestávkou celkem tři roky. V letech 1951 až 1952 byl asistentem na ČVUT. V roce 1953 přešel na ministerstvo školství, kde působil jako inspektor metodik pro fyziku. V roce 1958 nastoupil jako odborný asistent na katedru fyziky Vysoké školy pedagogické v Praze. Po zrušení této školy byl v roce 1961 převeden na nově zřízenou katedru teorie vyučování fyzice na matematicko-fyzikální fakultě UK. Vědeckou přípravu zakončil v roce 1967 obhájením kandidátské disertační práce k některým otázkám úlohy matematiky ve vyučováni fyzice a získáním vědecké hodnosti CSc. a akademického titulu RNDr. Po dalším pětiletém období se habilitoval prací k problematice modelování ve vyučování fyzice. V roce 1974 byl jmenován docentem a v roce 1980 profesorem v oboru teorie vyučování fyzice. Od roku 1972 do konce roku 1982 vykonával funkci vedoucího katedry didaktiky fyziky na matematicko-fyzikální fakultě UK. Externím vedoucím Kabinetu pro výzkum vzdělávání ve fyzice FzÚ ČSAV byl od roku 1977 do roku 1988. Od svého příchodu na Vysokou školu pedagogickou až do současnosti se profesor Vachek věnuje ve své pedagogické, vědeckovýzkumné i publikační činnosti převážně problematice vyučování fyzice. Po celou tuto dobu se jako vysokoškolský učitel podílí na odborné a zejména didaktické přípravě budoucích učitelů fyziky. V poslední době přednáší obecnou fyziku I pro 1. ročník a didaktiku fyziky pro 3. a 4. ročník učitelského studia na MFF UK. Ve své vědecké práci se zabýval problematikou mezipředmětových vztahů, funkcí ...
Více od autora
Jaroslav Studený (7)
Jaroslav Studený byl český katolický kněz, teolog, profesor křesťanského umění a archeologie, politický vězeň komunistického režimu. Středoškolského vzdělání se mu dostalo na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, kde v roce 1942 maturoval. Ke kněžství studoval na arcidiecézním bohosloveckém učilišti v Olomouci, které zakončil v roce 1945. Na kněze byl vysvěcen v roce 1947. Se studiem dále pokračoval na Lateránské univerzitě v Římě , kde po předložení disertační práce s názvem Christi Domini repraesentatio in arte palaeochristiana. Divinas Christi iuxta testimonia iconographiae palaeochristianae, byl v roce 1949 promován doktorem teologie. Poté začal působit v pastoraci. Od akademického roku 1969-1970 začal externě učit na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích, pobočce v Olomouci církevní umění. Dne 23. září 1970 zde byl oficiálně jmenován lektorem pro obor církevní umění a křesťanská archeologie pro akademický rok 1970–1971. Jeho působení bylo ukončeno na konci akademického roku 1970–1971. V roce 1972 mu byl odňat státní souhlas a v listopadu téhož roku byl odsouzen za šíření náboženské literatury na 4 a půl roku vězení. Na svobodu byl propuštěn v roce 1975 a začal působit opět v pastoraci. Po obnovení Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v roce 1990 působil na katedře liturgiky a pastorální teologie. Dosáhl hodnosti docenta. Po roce 1990 se zasloužil o vybudování, renovaci a úpravu nesčetného množství kostelů, kaplí, kapliček a křížů. Začátkem srpna v roce 2006 odešel do důchodu, který prožíval v Cholině. Zaopatřen svátostmi církve pak ve čtvrtek 5. června 2008 v nemocnici ve Šternberku zemřel. Je autorem mnoha knih věnovaných víře a bližním....
Více od autora
Jaroslav Šetelík (5)
Jaroslav Šetelík, křtěný Jaroslav Jan , byl český akademický malíř, krajinář. Narodil se v Táboře v rodině gymnaziálního profesora Antonína Šetelíka. Jaroslav měl čtyři sourozence, dva bratry a dvě sestry . Kolem roku 1887 se rodina odstěhovala do Prahy, kde jeho otec vyučoval na českém gymnáziu v Žitné ulici. Po absolvování základního vzdělání a gymnázia pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě. V letech 1899–1902 studoval na Právnické fakultě práva. Krom studia práv navštěvoval několik měsíců malířskou školu F. Engelmüllera. Následně zanechal právnických studií a odjel na zkušenou do Mnichova. Odtud se vrátil do Prahy s úmyslem věnovat se malířství. Po návratu nastoupil ke studiu na Uměleckoprůmyslovou školu, kde se školil u prof. E. K. Lišky. Poté přestoupil na pražskou Akademii výtvarného umění, kde byl v letech 1903–1904 žákem prof. R. Ottenfelda. Po studiích na Akademii výtvarných umění se vydal na cesty po Evropě, např. od roku 1905 pobýval v Paříži a v letech 1911–1912 v Itálii. Mezi tím se v dubnu roku 1907 oženil s Ludmilou Bílou a za rok se jim narodil syn Dimtrij Jan, pozdější úspěšný ak. malíř a restaurátor. Během 1. světové války byl Jaroslav Šetelík účasten bojů na východní frontě. V letech 1921–1922 navštívil na pozvání tamější vlády Holandsko, aby vytvořil kolekci akvarelů 40 holandských měst. Na delším studijním pobytu zakotvil ve Francii a Itálii, kde navštívil mimo jiné i Řím a Florencii. Na rozhraní 20. a 30. let vytvořil mimo jiné soubor pražských akvarelů, jejichž soubornou výstavu měl v roce 1932 v Topičově salonu v Praze. Šetelík byl dlouholetým členem Umělecké besedy a Krasoumné jednoty. Jaroslav Šetelík zemřel roku 1955 v Praze. Malíř Šetelík předával své zkušenosti a um v soukromém vyučování začínajícím malířů, mezi kterými byli např. Anna R. Thořová, Zdeněk Nemastil, Charles Cerny, pěvec ND Jan Hilbe...
Více od autora
Jaroslav Šedivý (9)
Narozen 8. 12. 1934 ve Vlkančicích, zemřel 21. 12. 1988 v Praze. Doc. RNDr., CSc., matematik zabývající se zejména geometrií, teorií grafů a didaktikou matematiky. Autor vysokoškolských skript, učebnic pro ZŠ a SŠ a dalších publikací z oboru.
Více od autora
Jaroslav Rybka (7)
Jaroslav Rybka byl český lékař – internista a diabetolog, spoluautor československého Diabetologického programu. Jaroslav Rybka se narodil ve slovenských Bojnicích, v rodině českého úředníka. V roce 1938 se rodina přestěhovala do Zlína, kde později navštěvoval gymnázium a strávil většinu svého života. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, studium ukončil v roce 1957. Na doporučení akademika Josefa Charváta se stal aspirantem profesora Jiřího Syllaby. V letech 1961 a 1966 získal atestace z oboru vnitřního lékařství, v roce 1970 se stal přednostou interního oddělení ve Zlíně, kde v této funkci působil až do konce roku 2001. Mezitím bylo pracoviště ustaveno školicím pracovištěm ILF Spolupracujícím centrem pro studium diabetu. V roce 1979 byl jmenován docentem vnitřního lékařství a v roce 1992 profesorem v tomto oboru. Je hlavním autorem československého Diabetologického programu. Je autorem řady 14 monografií, stovek přednášek a odborných statí o diabetu. Byl členem Americké diabetologické asociace , Evropské asociace pro studium diabetu , Mezinárodní diabetologické federace a řady dalších organizací. Dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.
Více od autora
Jaroslav Průcha (1)
Narozen v roce 1920, zemřel 19. 12. 2009. Šlechtitel květin, zvláště letniček a dvouletek, odborné práce ze semenářství.
Více od autora
Jaroslav Láník (7)
Jaroslav Láník , historik. V letech 1981 až 1995 pracoval v Ústavu československých a světových dějin a v Historickém ústavu AV ČR. Zabýval se hospodářskými dějinami 19. a 20. století. Od roku 1995 pracuje ve Vojenském historickém ústavu Praha, v letech 1998-2002 byl šéfredaktorem časopisu Historie a vojenství. Nyní se zabývá vývojem československé armády po roce 1945, zejména zbrojením a jeho ekonomickými důsledky. Druhým okruhem jeho zájmů jsou dějiny podnikání v Praze.
Více od autora
Jaroslav Kunc (6)
* 9. 12. 1912, Knížkovice u Berouna † 5. 5. 1983, Praha Bibliograf, knihovník, literární historik Jeho otec byl dělníkem. Manželka Julie Kuncová je autorkou řady bibliografických prací zahrnujících i literaturu předmětu, např. o Babičce Boženy Němcové , Máji Karla Hynka Máchy , Kytici Karla Jaromíra Erbena , stati o díle Antonína Sovy, Jiřího Wolkra aj. Syn Jiří Kunc byl publicista a politolog se zaměřením na Latinskou Ameriku, přednášel na FF UK. Po reálném gymnáziu v Berouně studoval Kunc rok na Právnické fakultě UK a zároveň absolvoval Státní knihovnickou školu v Praze . Při zaměstnání studoval 1934–1938 na FF UK slovanskou filologii a srovnávací literatury západoevropské . Pracoval v Ústřední knihovně hl. m. Prahy a poté až do své smrti v Národní knihovně , která byla součástí Státní knihovny . Krátký čas také učil externě na knihovnické škole a v knihovnických kurzech při FF UK. 1936–1937 připravoval přednášky pro dělnické vysílání Československého rozhlasu, za války a krátce po ní spolupracoval s nakladatelstvím Evropský literární klub . Debutoval 1935 v Rozhledech po literatuře a umění, dále přispíval do časopisů: Volnost, Čteme, Česká osvěta, Spirála, Knihy a čtenáři, Var, Kulturní politika, Praha–Moskva aj. Redigoval časopis Knihy a čtenáři , knižnice Články v českých časopisech a Edice Národní knihovny ve Státním pedagogickém nakladatelství . V rukopisu zůstal Slovník českých spisovatelů 1918–1950 a Kdo je kdo v současné literatuře 1945–1981; k pozůstalosti patří též kartotéka českých spisovatelů 19. a 20. století , bibliografie literatury o spisovatelích českých i cizích přeložený...
Více od autora
Jaroslav Klofáč (9)
Jaroslav Klofáč byl v profesorem sociologie a autorem řady vědeckých prací. V 70. letech 20. století mu byla zakázána pedagogická i publicistická činnost.
Více od autora
Jaroslav Klenovský (6)
Jaroslav Klenovský je architekt a památkář, který se téměř 40 let věnuje terénní péči o nemovité památky židovské kultury na území Moravy a Slezska. Napsal desítky článků a publikací o historii a památkách jednotlivých židovských obcí, scénářů dokumentárních filmů, libret výstav a stálých i příležitostných muzejních expozic. Projektoval opravy nemovitostí, vytvořil studie židovských čtvrtí a center a navrhl řadu pamětních desek. Ze souborných děl zaslouží zmínku Židovské památky Moravy a Slezska , Mapa židovských památek České republiky , Brno židovské , Židovské památky Zlínského kraje , Brány spravedlivých – Synagogy Moravy, Slezska a Čech a mnoho dalších monografií o židovském osídlení, městech a obcích.
Více od autora
Jaroslav Kirchner (7)
Jaroslav Kirchner byl český sportovní novinář a spisovatel. Narodil se v Praze, vystudoval FŽUK v Praze. Od mládí pracoval v mnoha médiich, např. v denících Svoboda a Zemědělské noviny, v Československé tiskové kanceláři , slovenském Športu, Novinách, Expresu, Tenis revue, Stadiónu nebo Večerníku Praha. Jeho hlavní odborností jsou fotbal, lední hokej a tenis, ale stejně tak napsal množství komentářů i rozhovorů s osobnostmi mnoha jiných sportů. Je autorem dvou desítek knih ze sportovního prostředí. Od poloviny roku 1985 byl tajným spolupracovníkem Státní bezpečnosti s krycím jménem Jar. Zajímavostí je, že byl dlouholetým fotbalovým funkcionářem klubu Bohemians Praha v dobách jeho největší slávy. Jako novinář se mimo jiné zúčastnil více než 20 ročníků tenisového turnaje ve Wimbledonu. V srpnu 2015, krátce po návratu z Londýna, mu byla diagnostikována akutní leukémie, které podlehl po necelých třech měsících.
Více od autora
Jaroslav Kašpar (5)
Jaroslav Kašpar, krycím jménem Pátý , byl československý voják, příslušník Obrany národa a příslušník zahraničního protinacistického a protikomunistického odboje. Narodil se 23. prosince 1903 ve Staré Pace. V roce 1921 odmaturoval na reálném gymnáziu v Nové Pace. Základní vojenskou službu nastoupil v Jičíně v září 1921, ale krátce nato byl odeslán do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Po jejím absolvování sloužil u dělostřelectva v Liberci a Josefově. Zároveň absolvoval dělostřelecký kurz v Olomouci a kurz dělostřeleckých leteckých pozorovatelů. V červnu 1927 byl převelen k 1. leteckému pluku v Praze a po absolvování leteckých kurzů přidělen k 38. letce 1. pluku. Absolvoval pilotní a stíhačské kurzy a po působení u 3. leteckého pluku v Bratislavě v letech 1934 až 1936 studoval Vysokou školu válečnou. Od roku 1936 do roku 1938 postupně velel několika oddělením 1. divize. Po okupaci Čech a Moravy pracoval v administrativě protektorátní vlády a zároveň působil v řadách domácího odboje. V rámci Obrany národy spoluorganizoval útěky čs. letců do zahraničí a spolupracoval s vrcholnými představiteli ON. Protektorát Čechy a Morava opustil 14. února 1940 a přes Slovensko a Maďarsko se dostal do Jugoslávie. V Bělehradě byl zatčen, ale odbojářům se ho podařilo po třech dnech z vězení vyreklamovat. Poté byl pověřen evakuací československých uprchlíků v Budapešti. Od října 1940 do dubna 1941 působil na čs. zpravodajské rezidentuře v Turecku a poté byl na návrh pplk. Svobody odeslán do SSSR a od srpna 1941 se stal náčelníkem štábu Československé vojenské mise v SSSR. V této funkci setrval rok, v letech 1942 až 1943 působil v Teheránu jako zástupce vojenského zmocněnce. Od října 1943 do srpna 1944 působil ve Velké Británii jako vojenský atašé u holandské exilové vlády a poté již jako mjr. gšt. jako vojenský přidělenec u různých spojeneckých jednotek. Závěr války strávil ve Štábu pro vybudování branné moci...
Více od autora
Jaroslav Kaňa (2)
Slovenský překladatel z islandštiny, švédštiny a slovenštiny. Vystudoval práva, působil jako redaktor.
Více od autora
Jaroslav Hubáček (7)
Jaroslav Hubáček je český jazykovědec, bohemista a vysokoškolský pedagog. Na brněnské Pedagogické a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity vystudoval obory hudební výchova a český jazyk , následně v letech 1954–1959 nejdříve krátce učil na Osmileté střední škole v Ostravě-Hrušově, poté na ostravské Pedagogické škole pro vzdělání učitelů národních škol. Po vzniku Pedagogického institutu v Ostravě v roce 1959 odborný asistent , docent , profesor na katedře českého jazyka PedF, od 1990 FF OU. Externí aspiranturu na FF MU úspěšně ukončil roku 1966 a získal tituly kandidáta filologických věd a doktora filozofie . Po změně společenských poměrů v Československu v listopadu 1989 zastával významné akademické funkce: děkan PedF a FF OU , v letech 1991–1995 byl prvním rektorem Ostravské univerzity. Vedle rozsáhlé badatelské, pedagogické, organizátorské, přednáškové i publicistické činnosti od roku 1949 člen, přední sólista a předseda Pěveckého sdružení moravských učitelů. Pamětní medaile za zásluhy o rozvoj Ostravské univerzity mu byla udělena v roce 1996. Hlavním oborem jeho badatelského zájmu je jazykovědná bohemistika se specializací na jazykovou kulturu , lexikologie s důrazem na sociolekty , fonetika, fonologie, stylistika a rétorika; činný byl též jako lexikograf. Autorsky připravil dobově úspěšný televizní seriál Mluvím, mluvíš… , jako spoluautor se podílel na přípravě učebnic češtiny pro polské menšinové školství. V průběhu své profesní kariéry pracoval jako člen různých oborových komisí a redakčních rad odborných časopisů, re...
Více od autora
Jaroslav Čtvrtečka (4)
Narozen 21.1.1906 v Dobřanech. PaedDr., docent teorie a metodiky tělesné výchovy, práce z oboru.
Více od autora
Jaroslav Böhm (5)
Jaroslav Böhm byl zakladatel moderní československé archeologie a organizátor archeologického bádání. V letech 1936–37 se pokusil o archeologickou systematiku doby bronzové a halštatské v našich zemích. Prováděl výzkumy z období neolitu , doby halštatské , laténské a raný středověk . Vybudoval v ARÚ ČSAV jednu z největších institucí oboru v mezinárodním měřítku, zajišťující výzkum, publikaci i ochranu nálezů. V roce 1962 byl zvolen prezidentem Mezinárodní unie věd prehistorických a protohistorických. V témže roce zemřel. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Böhmova. Jaroslav Böhm se narodil v rodině olomouckého berního úředníka, obecnou školu navštěvoval ve Vizovicích a Bojkovicích. K archeologii směřovaly jeho zájmy již za studia na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde jej v tomto směru ovlivnili zejména kustod tamního Vlasteneckého muzea F. Kovář a notář-archeolog Jaroslav Palliardi. Na archeologických výkopových pracích druhého z nich Böhm od svých patnácti let o prázdninách spolupracoval. Koncem gymnaziálních studií se účastnil aktivit směřujících k organizaci českého středoškolského studentstva. Po vzniku organizace se stal jednatelem olomouckého ústředí a spolukoordinátorem středoškolské činnosti na severní Moravě. V roce 1919 složil maturitu a téhož roku byl přijat na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde si zapsal přednášky z oboru historie, geografie a především prehistorie. Na Palliardiho doporučení začal Böhm studovat v prehistorickém semináři Lubora Niederleho, dalšími učiteli se mu v průběhu studia stali A. Stocký, J. Schránil a E. Šimek. Roku 1924 předložil ...
Více od autora
Jaroslav Benda (8)
Jaroslav Benda byl český malíř, grafik, redaktor, pedagog, autor poštovních známek, plakátů, monumentálních výzdob. Významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky. Narodil se v rodině pražského kovolitce a část mládí strávil v Kutné Hoře. Již v dětství se naučil vázat knihy. Absolvoval Akademické gymnázium v Praze . Během studií na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru Arnošta Hofbauera si jeho nadání všimli V.V. Štech, Jan Preisler a architekt Jan Kotěra. Ten mu zprostředkoval první zakázku u nakladatele Jana Laichtera a Benda s ním pak spolupracoval následujících 60 let. Na jaře 1904 přestoupil Benda na Akademii výtvarných umění, kde byli jeho spolužáky Bohumil Kubišta, Vincenc Beneš, Emil Filla, Zdeněk Kratochvíl, Václav Špála a Antonín Procházka a Vratislav H. Brunner. Díky zakázce pro SVU Mánes se stal členem výboru, později jednatelem spolku. Od roku 1920 byl profesorem na UMPRUM. V letech 1926–1928 byl pak jejím rektorem. K jeho žákům patřili například: Zdenek Seydl, Jaroslav Šváb, Antonín Strnadel a Jiří Trnka. V letech 1908-1949 byl členem SVU Mánes, členem SČUG Hollar. Navrhoval grafická řešení knih i celých edic pro přední české nakladatele Jana Laichtera, Jana Štence, Kamillu Neumannovou a nakladatelství Komenium, Kalich, Kmen, Sfinx, Kryl a Scotti , F. Obzina aj. Věnoval se psaní odborných textů, publikována byla např. jeho učebnice Písmo a nápis . V letech 1907–1912 byl redaktorem časopisu Světozor. Společně s V. H. Brunnerem, H. Johnovou a M. Teinitzerovou, patří mezi zakladatele Artělu . V letech 1914–1916 navrhl plakáty pro členské výstavy SVU Mánes. Je autorem mozaiky v budově bývalého ministerstva pošt , v knihovně ČVUT aj. Společně s Otakarem Španielem vytvořil rektorské řetězy pro univerzitu v Bratislavě a pro brněnskou Masarykovu univer...
Více od autora
Jaroslav Bauer (7)
Narozen 18.6.1920 v Křešicích,zemřel 29.1.1995. Ing. CSc., docent katedry mineralogie Vysoké školy chemicko-technologické, publikace z oboru.
Více od autora
Jaroslav Andrt (5)
Dlouhé roky zaměstnanec Automobilových závodů, n.p. Mladá Boleslav. Napsal několik knih týkajících se automobilů značky Škoda, bez nichž by se sotva obešli automechanici a řidiči.
Více od autora
Jaromír Trejbal (3)
Narozen roku 1905 v Lounech, zemřel roku 1995. Kuchař, autor kuchařek, osobní kuchař Vlasty Buriana.
Více od autora
Jaromír Tesař (6)
Narozen 17.12.1912 ve Švihově u Chrudimi, zemřel 29.1.2004. MUDr., DrSc., profesor soudního lékařství, publikace z oboru.
Více od autora
Jaromír Paclt (6)
Narozen 24.2.1927 v Hradci Králové, zemřel 11.11.1994 v Praze. PhDr., muzikolog, autor publikací z oboru.
Více od autora
Jaromír Kohlíček (5)
Jaromír Kohlíček byl český politik, člen Komunistické strany Čech a Moravy, v letech 1998 až 2004 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v letech 2004 až 2014 a opět v letech 2016 až 2019 poslanec Evropského parlamentu. V roce 2018 se stal signatářem levicové platformy Restart, v roce 2020 byl krátce zastupitelem Ústeckého kraje. Vystudoval obor sklo na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze . V letech 1976–1995 pracoval v řadě funkcí v podniku Sklo Union Teplice, kde zastával pozice sklář-technik, ředitel závodu, technický ředitel podniku a vedoucí obchodně-technických služeb. V letech 1995–1998 byl ředitelem ocelárny. Jaromír Kohlíček byl ženatý a měl čtyři děti. Zemřel po dlouhé těžké nemoci 6. prosince 2020 ve věku 67 let. V senátních volbách roku 1996 neúspěšně kandidoval do horní komory parlamentu za senátní obvod č. 32 – Teplice. Získal 18 % hlasů a nepostoupil do 2. kola. Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za KSČM . V letech 1998–2004 byl členem sněmovního zahraničního výboru pro evropskou integraci, kromě toho v letech 2002–2004 i členem výboru pro evropskou integraci jako jeho místopředseda. Mandát poslance obhájil ve volbách v roce 2002. Na mandát rezignoval v červenci 2004. V komunálních volbách roku 1998, komunálních volbách roku 2002, komunálních volbách roku 2006, komunálních volbách roku 2010, komunálních volbách roku 2014 a komunálních volbách roku 2018 byl za KSČM zvolen do zastupitelstva města Teplice. Ve volbách roku 2004 byl pak zvolen za Českou republiku do Evropského parlamentu, kde působil ve výboru pro dopravu a turistiku a náhradníkem byl ve výboru pro zahraniční věci. Svůj mandát obhájil ve volbách roku 2009 a byl zařazen do Výbor pro dopravu a cestovní ruch. Byl členem frakce Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice. Ve volbách d...
Více od autora
Jaromír Horáček (4)
Narozen 3.10.1900 v Jilemnici, zemřel 8.7.1976 tamtéž. Pedagog, beletrista, regionální historik Jilemnicka a Turnovska.
Více od autora
Jaromír Dušek (4)
Jaromír Dušek je český politik a bývalý odborář. V letech 1995 až 2012 stál postupně v čele Odborového sdružení železničářů a Svazu odborářů služeb a dopravy. V letech 2012 až 2016 byl zastupitelem Pardubického kraje a náměstkem hejtmana zodpovědným za dopravu a dopravní obslužnost. V roce 1971 absolvoval střední průmyslovou školu železniční a nastoupil na místo železničního výpravčího v České Třebové, kde sloužil až do roku 1989. V tomtéž roce získal post mluvčího Občanského fóra a začal se angažovat v železničních odborech. V letech 1993 až 1999 vystudoval obor marketing a management na Fakultě dopravní Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích . V roce 1995 se stal předsedou odborářského hnutí s názvem Odborové sdružení železničářů. V roce 2007 byl odvolán a nastoupil na Generální ředitelství ČD. V letech 2009 až 2012 působil jako předseda Svazů odborářů služeb a dopravy, poté začal pracovat ve vedení Pardubického kraje. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2008 neúspěšně kandidoval v obvodu č. 3 - Cheb jako nestraník za Stranu důstojného života. Získal 5,61 % hlasů a skončil s odstupem na 5. místě. O dva roky později ve volbách do Senátu PČR v roce 2010 kandidoval jako nestraník za SPOZ v obvodu č. 46 - Ústí nad Orlicí. Se ziskem 8,31 % hlasů znovu obsadil 5. místo. Ještě v roce 2010 do SPOZ vstoupil a v krajských volbách v roce 2012 byl lídrem kandidátky v Pardubickém kraji. Strana uspěla, získala 5,31 % hlasů a Dušek se společně se svými dvěma kolegy stal krajským zastupitelem. Po vytvoření krajské koalice ČSSD, Koalice pro Pardubický kraj a SPOZ byl na začátku listopadu 2012 zvolen náměstkem hejtmana zodpovědným za dopravu a dopravní obslužnost. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Pardubickém kraji na druhém místě kandidátky SPOZ, ale neuspěl. V krajských volbách v roce 2016 byl z pozice čl...
Více od autora
Jaromír Červenka (10)
Výstavář a designér. Zabývá se literární tvorbou pro děti a fotografií. Autor cestopisu.
Více od autora
Jarmila Turnovská (3)
Jarmila Turnovská byla česká scenáristka a dramaturgyně ČST, rozená Šnejdárková. Vystudovala dramaturgii na DAMU, ještě před jejím dokončením nastoupila do televize. Společně s režisérkou Vlastou Janečkovou, se kterou spolupracovala také na několika pohádkách, napsala scénář k seriálu Kamarádi. Jako dramaturgyně je podepsána pod řadou inscenací a seriálů ČST. Byla též členkou správní rady Nadačního fondu pro českou filmovou a televizní tvorbu. Její matka byla herečka Jarmila Bechyňová-Šnejdárková , děda byl politik Rudolf Bechyně. Dcera Magdaléna Turnovská je scenáristka .
Více od autora
Jarmila Novotná (7)
Jarmila Novotná, provdaná Daubková byla česko-americká operní pěvkyně-sopranistka a filmová herečka. Narodila se na Královských Vinohradech, nyní městské části Prahy, v rodině krejčího Josefa Novotného a jeho manželky Josefy, rozené Zajíčkové . Měla starší sestru Pavlínu. Svoji uměleckou dráhu zahájila v roce 1925 jako elévka Národního divadla. Vystupovala i v kabaretech, hrála a zpívala též v operetách a byla herečkou v českých filmech. Nejprve účinkovala v operních představeních, která byla občas pořádána ve Divadle na Vinohradech. Posléze odešla zpívat do milánské opery Teatro alla Scala. V roce 1929 vystupovala v Neapoli, roku 1933 v Berlíně. V témže roce nastoupila angažmá ve Vídni, kde působila až do roku 1938. Přesto často hostovala nejen v Československu, ale i v Paříži či v Londýně. V roce 1939 zvolila i se svou rodinou emigraci do Spojených států. Nahrávala též často na gramofonové desky. Po několik měsíců byla žačkou Emy Destinnové, poté dva roky studovala zpěv u Hilberta Vávry. S ním vystoupila v roli Violety při amatérském uvedení Verdiho Traviaty v Lounech. Ohlasy tohoto představení se dostaly až k tehdejšímu šéfovi opery Národního divadla, Otakaru Ostrčilovi. Ten pozval mladou pěvkyni na předzpívání a následně jí nabídl hostování v roli Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě a později i roli Violety v Traviatě. Od roku 1925 studovala zpěv také v Miláně u Quarnieriho. Dne 16. července 1931 se v kostele Panny Marie pod Řetězem v Praze na Malé Straně provdala za Jiřího Daubka , se kterým měla syna Jiřího . Kromě svých angažmá v Berlíně a na Vídeňské státní opeře vystupovala Jarmila Novotná již od roku 1935 do roku 1956 na newyorské Metropolitní opeře jako sólistka. V roce 1946 navštívila poválečné Československo, které zahájila slavnostním koncertem v Národním divadle, do vlasti se ...
Více od autora
Jarmila Nová (2)
Spoluautorka publikací, vážících se k osobnosti herce Jaroslava Marvana.
Více od autora