Všichni Autoři a témata

Darcy Maguire (10)

Australská autorka románů pro ženy.

Danielle L. Jensen (12)

Daniela Hodrová (9)

Daniela Hodrová je česká literární teoretička a spisovatelka. Je dcerou filmového a divadelního herce Zdeňka Hodra, tím pádem i vnučkou divadelního a filmového herce Jana Hodra , divadelní a filmové herečky Marie Hodrové roz. Bonaventurové . Maturovala v roce 1963 na střední všeobecně vzdělávací škole v Praze. Rok po maturitě se živila jako asistentka režie a dramaturgie v Divadle Jiřího Wolkera. Poté vystudovala rusistiku, bohemistiku, romanistiku a srovnávací literaturu na Univerzitě Karlově. Doktorskou práci obhájila roku 1977. V letech 1972–1975 pracovala jako redaktorka v nakladatelství Odeon. V roce 1975 začala vědecky pracovat v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. Roku 1980 získala titul kandidát věd, v roce 1992 doktor věd. V roce 2011 získala za svůj za román Vyvolávání Státní cenu za literaturu , rok poté mezinárodní Cenu Franze Kafky. V roce 2016 odešla do důchodu. Ve stejném roce obdržela cenu Magnesia litera v hlavní kategorii Kniha roku za román Točité věty. Jejím prvním manželem byl spisovatel Karel Milota Do české literatury vstoupila v roce 1964, když jí vyšla báseň v časopise Divoké víno. Tam také v roce 1971 publikovala i první prózu. V jejím díle, které je řazeno k postmoderně, je výrazná evokace tajuplné Prahy, fuksovská atmosféra, psychologické vykreslování postav, náznaky, metafory a alegorie. To vše činí její dílo kvalitním, není ale tím pádem tak snadno čitelné a uspokojí spíše náročného čtenáře. S jejím dílem prozaickým je propleteno i její dílo esejistické a teoretické, jímž do české literatury vstoupila ponejprv. Její romány jsou zmíněny jako jedna ze zbraní Saudruhových bojovníků v českém překladu parodie na Pána prstenů, Za pár prstenů .

Daniel G Amen (4)

Americký klinický neurolog a psychiatr. Zabývá se zkoumáním lidského mozku. Publikace z oboru.

Dana Stabenow (13)

Dana Stabenow je americká spisovatelka a novinářka, žijící ve městě Homer na Aljašce. Do roku 2020 vydala na čtyři desítky knih - především detektivky, vědeckofantastické a historické romány. Mezi bestlsellery patří zejména řada detektivních příběhů, jejichž ústřední postavou je aleutská vyšetřovatelka Kate Shugak. Za první knihu z této řady, která vyšla v roce 1992 pod názvem A Cold Day For Murder , obdržela Dana Stabenow prestižní cenu Edgar . Dana Stabenow vyrostla na menší rybářské lodi svých rodičů, plavící se v Aljašském zálivu. Už tam začala psát příběhy o jiných dětech, které žijí v normálních podmínkách na pevnině. Po studiích žurnalistiky na Aljašské univerzitě v Anchorage se vydala do Evropy a jako baťůžkářka zde cestovala čtyři měsíce. Po návratu na Aljašku pracovala pro ropné společnosti Alyeska Pipeline a Brirish Petroleum. Po třicítce se rozhodla opustit námezdní práci v ropném průmyslu a věnovat se spisovatelské tvorbě. Její prvotina Druhá hvězda vyšla v roce 1991 a o rok později vydala první knihu ze série krimi příběhů vyšetřovatelky Kate Shugakové Chladný den pro vraždu. Dana Stabenow do roku 2020 vydala 22 titulů z cyklu detektivních příběhů s vyšetřovatelkou Kate Shugak. Za v pořadí 18. knihu z této série Though Not Dead získala v roce 2012 cenu Nero Award. Dana Stabenow žije v aljašském městě Homer a provozuje zde centrum Storyknife Writers Retreat, určené pro workshopy a tvůrčí pobyty spisovatelek ze Spojených států i z jiných zemí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dana Stabenow na anglické Wikipedii.

Dana Jelínková (5)

Narozena 12. 4. 1963 v Praze. Překladatelka a učitelka angličtiny.

Damien Simonis (10)

Novinář a fotograf. Autor turistických průvodců a cestopisů.

Dalibor Michalčík (6)

Fotograf.

Dagmar Hochová (8)

Dagmar Hochová byla česká dokumentární, portrétní a reportážní fotografka. Narodila se v roce 1926 v Praze. Studovala v letech 1942–1943 na Státní grafické škole v Praze, kde byla žačkou Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na reklamní fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. Karla Plicky na nově založené filmové Akademii múzických umění. Obor filmová fotografie absolvovala roku 1953. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství Albatros. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Proslula svými cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její fotoaparát zachytil životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo. PhDr. Marie Klimešová o Hochové na konci dubna 2001 řekla: Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty. Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektovala žádná kompoziční pravidla, pohrdala aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnášela umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímala jí technická preciznost. Hlavní pro ni byla síla výpovědi o člověku a té pak podřizovala vše. Ve své tvorbě se také zabývala podobností dvojčat. Stejným tématem...

Czesław Jacek Centkiewicz (5)

Polský spisovatel a novinář. Publikoval též se svou manželkou Alinou Centkiewicz .

Ctirad Mašín (7)

Ctirad Mašín byl syn československého důstojníka Josefa Mašína, člen protikomunistické guerrillové skupiny bratří Mašínů. Pocházel z rodiny příslušníka československých legií v Rusku a pozdějšího hrdiny protinacistického odboje Josefa Mašína, který byl v červnu 1942 nacisty popraven. Po druhé světové válce byl Ctirad vyznamenán prezidentem Benešem československou medailí Za chrabrost. V té době absolvoval Kolej krále Jiřího v Poděbradech, v letech 1950 až 1951 studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze. Následně pracoval v různých dělnických profesích. Na počátku padesátých let založil s bratrem Josefem protikomunistickou skupinu. Při přepadení služeben Sboru národní bezpečnosti , kterých se skupina dopustila na podzim 1951, podřezal Ctirad příslušníka SNB, který byl při usmrcení omámený a svázaný. V srpnu 1952 byl odsouzen ke dvěma a půl roku odnětí svobody za přípravu ilegálního přechodu státní hranice. Až do propuštění v červnu 1953 byl vězněn v jáchymovských uranových dolech. V září 1953 pak spolu s Václavem Švédou v okolí Pivína zapálil několik stohů slámy a při následné potyčce s místními dobrovolnými hasiči vystřelil jednomu z nich oko. Na podzim 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. Ctirad se tam dostal 2. listopadu 1953 na podvozku vlakové soupravy berlínské S-Bahn. Zanedlouho dorazili i Josef Mašín a těžce zraněný Milan Paumer. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954. Následoval vojenský výcvik, po němž se bratři a Paumer rozhodli vstoupit do Special Forces. Působištěm se jim tak stala základna Fort Bragg v Severní Karolíně. Jako příslušníci 77. SFG se zúčastnili několika manévrů, poté nastoupili oba bratři jako instruktoři do 82. vzdušně-výsadkové ...

Combo FH (5)

Combo FH byla československá postpunková/experimentální skupina, která vznikla koncem 70. let 20. století. Kapela byla známá pro své začlenění různých hudebních stylů, od punku po jazz a etnickou hudbu, což přispělo k jedinečnému zvuku, který charakterizoval československou novovlnnou scénu. Combo FH vynikala svým inovativním přístupem k hudbě a schopností spojit různé žánry do uceleného zvuku. V sestavě skupiny působily osobnosti, které později udělaly významnou kariéru v hudebním průmyslu, jako například Vítězslav Vávra. Přestože skupina působila v době politických represí, dokázala Combo FH vytvořit dílo, které mělo u posluchačů ohlas a zanechalo na české hudební scéně trvalou stopu. Vliv kapely je dodnes cítit v tvorbě současných českých umělců, kteří se inspirují jejich průkopnickým duchem a hudební všestranností.

Colfer Chris (10)

Colette Baron-Reid (11)

Populární jasnovidkyně, motivační řečník. Bývá hostem rozhlasových pořadů, přednáší na seminářích a je autorkou meditačních CD. Žije v Sedoně, ve státě Arizona.

Clotilde Bruneau (8)

Francouzská výtvarnice a scénáristka, píše komiksy.

Christopher P Andersen (6)

Americký novinář, spisovatel a editor, autor biografií známých osobností.

Christine Harvey (6)

Americká podniková psycholožka, práce o motivování v marketingu.

Christiane Gohlová (10)

Christian Rätsch (10)

Christian Rätsch je německý etnobotanik a etnofarmakolog. Jeho specializací je studium rituálního užívání rostlin a hub, zejména kulturního využití psychoaktivních rostlin a hub v šamanismu. Je autorem více než 40 knih, z nichž řada vyšla i v českém jazyce. Rätsch studoval na univerzitě v Hamburku staré americké kultury, etnologii a folklór. Doktorát získal dizertací o kouzlech a zaklínadlech indiánů Lakandonů a mayského lidu v Chiapasu . Jako zúčastněný pozorovatel zde jeden rok vedl etnologický terénní výzkum. Po promoci prováděl po celém světě výzkumy léčivých rostlin a šamanismu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christian Rätsch na německé Wikipedii.

Christel Schweizer (8)

Německá dětská lékařka. -------------------------------- Dr. Christel Schweizerová, nar. 1940, dětská lékařka a vedoucí oddělení vývojových poruch v Olgahospital ve Stuttgartu. Je matkou šestnáctiletého syna. --------------------------------

Chiara Piroddiová (13)

César Franck (9)

César Franck byl hudební skladatel, klavírista, varhaník a hudební pedagog, který je považován za jednu z klíčových osobností hudebního romantismu. Franck se narodil v Liège, které bylo tehdy součástí Nizozemského království a dnes se nachází v Belgii, a již od mládí projevoval mimořádný hudební talent. Studoval na konzervatořích v Liège a v Paříži a zpočátku působil jako klavírní virtuos, poté se zaměřil na komponování a pedagogickou činnost.

Casey McQuiston (9)

Americká spisovatelka, autorka romantických příběhů.

Caroline Myss (6)

Americká intuitivní lékařka a mystička, stejně jako autorka mnoha knih a audiokazet. Absolvovala bakalářské studium v žurnalistice. Poté, kdy na sobě pozorovala určité schopnosti intuitivní diagnostiky začala spolupracovat s lékařem celostní medicíny Dr. Norman Shealy, M.D., Ph.D. vystudovaným na Harvardu a zakladatelem American Holistic Medical Association. Je schopná vidět nemoc v těle pacienta a pomáhá zvláště lidem, kteří chtějí pochopit emocionální, psychické a fyzické příčiny svých nemocí.

Carole Matthews (12)

Carole Matthews je mezinárodní prodávaná spisovatelka vtipných romantických knih. Její unikátní smysl pro humor si získal miliony fanynek po celém světě. U nás vyšly tyto knížky: S tebou nebo bez tebe , V dobrém i zlém , Taková nevinná lež , Vůně skandálu ,Když se lásce lepí smůla na paty , Kompromitující situace , Setkání na osmém nástupišti .

Carmen Reid (7)

Carmen Reidová se narodila ve Skotsku . To může vysvětlit její celoživotní fóbii z krav a trvalý zájem o města, obchodní domy, knihy, kino a noviny. Čtyři dospívající roky strávila v internátní dívčí škole v Edinburghu . Po škole šla studovat anglickou literaturu v Londýně, byla fantastická studentka. Poté pracovala jako novinářka pro různá periodika. Lásku k literatuře v sobě živila od dětství a taky už od svých osmi let psala. Vážně se psaním začala zabývat až v osmadvaceti letech, kdy nechala práce, neboť se rozhodla mít dítě. A tehdy taky začala psát svůj první román, který po čtyřech letech, kdy byla „nevyspalá a švorc“ , konečně vyšel. V současnosti žije s manželem a dvěma dětmi ve skotském Glasgow.

Carl Stamitz (8)

Carl Stamitz , narozený 7. května 1745 v německém Mannheimu, byl vlivným skladatelem klasicistní éry a významným členem druhé generace Mannheimské školy. Byl nejstarším synem Johanna Stamitze, významného houslisty a skladatele, který působil jako vedoucí mannheimského orchestru. Carl Stamitz šel v otcových stopách a stal se zkušeným violistou a houslistou. Působil na mannheimském dvoře, než se v roce 1770 přestěhoval do Paříže, kde sklízel značné úspěchy.

C. P Snow (7)

Anglický fyzik a spisovatel, činný v politice. Autor prací z oblasti fyziky, také autor beletrie.

C. M Kornbluth (3)

Americký novinář a spisovatel, autor sci-fi.

Bronwyn Scott (10)

Americká spisovatelka, pod pseudonymem píše historické romance pro nakladatelství Harlequin, pod vlastním jménem pak publikuje knihy v nakladatelství Avalon.

Brenda Apsley (13)

Spisovatelka a editorka, autorka knih pro děti s velmi širokým záběrem - od knih pro nejmenší přes knížky do vody, magnetové a samolepkové sešity až po naučné série pro malé čtenáře a romány pro náctileté. Sestavuje také zábavené kalendáře a diáře pod různými licencemi .

Bratři Ebenové (6)

Bratři Ebenové , známí také jako Bratři Ebenové, jsou známá česká hudební skupina, která působí od konce 80. let 20. století. Skupinu tvoří tři bratři: Marek Eben, Kryštof Eben a David Eben. Nejstarší Marek je v České republice známý nejen jako hudebník, ale také jako televizní moderátor a herec. Kryštof má na starosti především klávesy a vokální harmonie, David hraje na kytaru a obstarává hlavní vokály.

Boris Valníček (7)

Boris Valníček  je český astrofyzik, astronom, vědec, popularizátor vědy v oblasti astronomie a astrofyziky, zakladatel a lídr československého kosmického výzkumu a československé rentgenové astronomie a nositel řady státních a rezortních vyznamenání a veterán odboje druhé světové války. Boris Valníček se narodil 11. dubna 1927 v Jičíně v tehdejším Československu. Jeho otec Jan Valníček byl bývalý československý legionář, který působil v Rusku a povolání vojáka se věnoval i po konci první světové války, kdy kolem roku 1930 nastoupil službu ve Vojenském technickém ústavu v Praze. Rodina se poté odstěhovala do Prahy, kde Boris maturoval na Reálném gymnáziu v Karlíně a v období druhé světové války, mezi léty 1943 až 1945, působil v domácím odboji ve skupině Předvoj. Mezi léty 1946-1950 vystudoval meteorologii a experimentální fyziku na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. V roce 1950 nastoupil do Astronomického ústavu ČSAV, kde se původně zabýval meteorologií a dlouhodobými změnami počasí, nicméně posléze se začal zabývat prací v oblasti sluneční fyziky a v roce 1953 obhájil disertační práci na téma slunečních vlivů v meteorologii. V rámci svého výzkumu se zabýval také vývojem přístrojové techniky pro pozorování Slunce. Po založení organizace INTERKOSMOS v roce 1967 vedl práce na přípravě československých kosmických experimentů jako vedoucí oddělení kosmického výzkumu Astronomického ústavu ČSAV. V roce 1984 získal vědeckou hodnost doktora matematicko-fyzikálních věd. Od roku 1992 je v důchodu. Boris Valníček působil v Astronomickém ústavu ČSAV, kde dlouhá léta působil jako vedoucí skupiny kosmického výzkumu a je autorem více než 130 vědeckých a odborných publikací. Mezi jeho největší profesní úspěchy patří vedení, organizace a koordinace československého podílu na vesmírném programu Interkosmos, jehož náplní byl astronomický...

Boleslav Polívka (9)

Narozen 31.7.1949 ve Vizovicích. Herec, mim, komik, režisér, autor kabaretních výstupů a her.

Bohuslav Žárský (10)

Narodil se 24. 5. 1946 v Ostravě, kde také vystudoval gymnásium a později VŠB – obor systémové inženýrství . Krátce byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu rozvoje měst, 1972 – 1991 v Čs. televizi, kde vytvořil několik stovek scenářů k publicistickým filmům, dokumentům a vzdělávacím cyklům a komentářů k pořadům tohoto žánru. Zároveň psal pro noviny, časopisy, Čs. rozhlas, roku 1982 mu také vyšla první knížka - umělecká reportáž z výstupu horolezcu na Eiger „Stěna“. 1991 – 1993 agentura N. A. R., kde vytvořil koncepci vysílání Rádia Sprint. 1994 – 1997 Kabel Plus, ředitelem programu v ČR a na Slovensku, stál u zrodu vysílání Kabel Plus Film. Pak tiskový mluvčí GEM Art Production, podílel se na přípravě pohádkového muzikálu na ledě „Mrazík“. Nyní se stabilně věnuje dlouhodobé autorské práci v nakladatelství Librex, kde vzniká volná řada titulů pro děti, spojená společným principem.

Bohuslav Balbín (7)

Bohuslav Balbín z Vorličné byl český literát, historik, hagiograf a pedagog. Jako kněz, člen řádu jezuitů se účastnil rekatolizace, jako vlastenec se ve své době řadil mezi obhájce českého jazyka. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti českého baroka. Bohuslav Ludvík Balbín přišel na svět v nepříliš bohaté, kdysi erbovní, královéhradecké měšťanské rodině jako potomek rytířského rodu Balbínů z Vorličné, doložené v 15. století. Původně se nazývali Škvornicové, pak přibrali jméno Balbinus a po nabytí titulu z Vorličné dle usedlosti u Hradce Králové vzniklo pojmenování Balbínové z Vorličné. Narodil se v tzv. Vodičkovském domě, který později patřil do komplexu jezuitských kolejí, dnes tvoří část Nového Adalbertina. Dům prodala jezuitům 18. června 1636 Bohuslavova matka Zuzana, rozená Vodičková. Roku 1622 jeho otec Lukáš Škvornic náhle zemřel. Matku se sedmi dětmi podporoval nejprve Mikuláš ze Schonfeldtu. Později byl Bohuslav vychováván rodinným přítelem Otou z Oppersdorfu na zámku Častolovice, kam se s matkou přestěhovali. Zají­mavostí je, že hocha při křtu držel v rukou Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, který rovněž mohl být jeho kmotrem. Jako chlapec byl Balbín několikrát vážně nemocen a matka ho zaslíbila staroboleslavské Bohorodičce. Bohuslav se uzdravil a nakonec přežil všech šest starších sourozenců. Zajisté i tato okolnost formovala jeho povahu, pevnou víru a hlu­bokou úctu ke svatým. Jeho uzdravení bylo pokládáno za zázračné. Již v dětství projevoval zájem o četbu a historii. Dle pramenů se naučil brzy číst, již v sedmi letech měl prý třikrát přečtenou Hájkovu Kroniku českou, kterou si velmi oblíbil. Vyrůstal v pobělohor­ském katolickém prostředí, v roce 1631 začal studium u benediktinů v Broumově. Po roce přešel na jezuitskou školu v Jičíně a v patnácti letech vstoupil do řad Tovaryšstva Ježíšova....

Bohumila Truhlářová (8)

Narozena 26.3.1957 v Pelhřimově. Léčitelka, filozofické práce o karmě, zabývá se duchovním léčením vztahů a nemocí.

Bohumila Spisarová (4)

Bohumil Svoboda (10)

Bohumil Svoboda byl český katolický filmový pracovník, politik, spisovatel a publicista. Po řadu let byl blízkým spolupracovníkem kardinála Tomáška. V dětství byl členem spolku Legio angelica pod vedením P. Klementa. Vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Praze a poté pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a FAMU. Z FAMU byl v lednu 1949 pro svoji víru vyloučen, na Filozofické fakultě dokončil studium doktorskou prací na téma Thomas More a jeho utopie a byl promován na doktora filozofie. Po studiu se snažil věnovat filmu, ale to mu komunistický režim v 50. letech dlouhodobě neumožnil. V 60. letech pracoval v experimentálním multimediálním divadle Laterna magika, které ve své době představovalo světovou avantgardu. S Laternou magikou se dostal v roce 1968 do Texasu na světovou výstavu Hemisfair, kde dostal nabídku na práci pro divadlo Dallas Theater Center, kde pracoval v letech 1969–1971. Po návratu do ČSSR pracoval jako redaktor víkendové přílohy deníku Lidová demokracie, který byl orgánem Československé strany lidové. Později byl nedobrovolně přesunut do týdeníku Naše rodina, kde pracoval až do 80. let. Po omezenou dobu také redigoval Katolické noviny. Trvale spolupracoval s katolickým disentem a podzemní církví, obvykle v pozici „těsně na hranici povoleného“. Od roku 1985 organizoval tzv. Obrodný proud v Československé straně lidové. 28. listopadu 1989 byl zvolen prvním místopředsedou Československé strany lidové a v této pozici se zúčastnil řady jednání a událostí sametové revoluce. Byl členem hlavního výboru Masarykova demokratického hnutí. Vzhledem ke svému věku neměl další mocenské ambice a po čase v politice skončil. V roce 1994 založil Občanské sdružení Karel IV. a do roku 2007 byl jeho předsedou. Později se věnoval publicistice, zejména sepisoval biografická díla o katolických osobnostech v komunistickém režimu. 5. července 2012 mu byla u...

Bohumil Švarc (7)

Bohumil Švarc byl český herec, dabér, voiceover a rozhlasový hlasatel. Kariéru začal v Dismanově rozhlasovém dětském souboru ve 14 letech. Studoval reálné gymnázium a hereckou konzervatoř. Za druhé světové války byl totálně nasazen v tzv. Technische Nothilfe. V roce 1945 se aktivně zúčastnil pražského povstání a po odeznění dramatických květnových dnů se na pozvání režiséra rozhlasu Miloslava Dismana stal – v 19 letech – nejmladším hlasatelem Československého rozhlasu. Byl známý svým charakteristickým basem. Po II. světové válce sehrál ve filmu asi 70 rolí, působil v Intimním, Realistickém, Vinohradském divadle , ve Větrníku, v Divadle Skelet Pavla Trávníčka. Většinu života hrál v Městských divadlech pražských . V rozhlase ztvárnil zejména v 50. letech mnoho rolí pod vedením režisérů Miloslava Dismana, Přemysla Pražského, Josefa Bezdíčka, Jiřího Vasmuta a dalších. Dlouhá desetiletí byl hlas Bohumila Švarce spojen s rozhlasovými Knihovničkami. Slýchali ho posluchači magazínu Meteor a dalších pořadů. V květnu 1953 uváděl premiérové vysílání Československé televize. V roce 1949 se podílel na českém znění sovětského filmu Nebezpečná křižovatka , které je označováno za první československý profesionální dabing. V dabingu je znám ze seriálu Dactari, jako hlas velitele policejní akademie E. Lassarda , Leslie Nielsena nebo Dartha Vadera a hraběte Dooku z Hvězdných válek. Byl „dvorním dabérem“ Christophera Lee. V polovině 90. let dostal za své výkony cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. V květnu 2005 se významně podílel na projektu Českého rozhlasu 2-Praha „Spojeni na vlně 415“. V rámci oslav 60. výročí konce 2. světové války se ve spolupráci s režisérkou Táňou Smržovou a redaktorem Tomášem Černým setkával s pamětníky květnových událostí v roce 1945 a rozmlouval s nimi o jejich zážitcích souvisejících s voláním rozhlasu o pomoc....

Bohumil Sojka (7)

Varietní umělec, nakladatel, válečný zajatec 1. světové války, autor cestopisných črt o střední Asii.

Bohumil Landisch (7)

Narozen 29.7.1928 v praze. Fotograf, fotografie krajinářské a reklamní fotografie, fotografické publikace o Praze.

Bohumil Jaša (3)

Narozen 8.5.1925 v Dukovanech. Ing., CSc., docent katedry zahradnictví, práce v oboru.

Blanka Svobodová (10)

Blanka Svobodová žije v Lednici na Moravě. Vystudovala vysokou ekonomickou školu, pracuje v soukromé sféře. Napsala prvotinu tajnůstkář. Zájem čtenářek autorku motivoval k dalšímu psaní. Světlo světa tak spatřila kniha Mr. Dokonalý, v české verzi Můj miláček cizopasník.

Blaise Cendrars (7)

Blaise Cendrars , vlastním jménem Frédéric Louis Sauser, byl švýcarský spisovatel a básník usazený ve Francii. Byl silně ovlivněn modernismem. Narodil se ve frankofonní rodině ve švýcarském La Chaux-de-Fonds. Nedokončil školu, ale stal se hodinářem. Tuto profesi odjel vykonávat do ruského Petrohradu, a tam také začal psát své první literární texty. V Petrohradu se stal nakonec knihovníkem v Ruské národní knihovně. Roku 1907 se vrátil do Švýcarska, kde začal studovat medicínu na univerzitě v Bernu. Během studií začal psát své první básně, shromážděné pak ve sbírce Séquences. Roku 1911 odjel do New Yorku. Dojmy z tohoto velkoměsta shrnul do textu Les Pâques à New York, který se stal v jeho kariéře zlomem. Jednak šlo o jeho první text napsaný z modernistických pozic, a pak byl také prvním, který podepsal svým pseudonymem Blaise Cendrars. Roku 1912 odjel do Paříže, kde se zapojil do bohatého kulturního ruchu na Montparnassu, zejména mezi levicově orientovanými umělci. S anarchistickým spisovatelem Emilem Szittyou založil nakladatelství Les Hommes Nouveaux. Stýkal se Marcem Chagallem, Fernandem Légerem, Léopoldem Survagem, Amedeo Modiglianim, Alexanderem Archipenkem nebo Robertem Delaunaym. Nejvíc ho ale ovlivnil Guillaume Apollinaire. Roku 1914 odešel na frontu bojovat v řadách Francouzské cizinecké legie. Bojoval mimo jiné i v bitvě na Sommě. Okolo roku 1925 přestal psát básně a soustředil se na krátké prózy. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Blaise Cendrars

Beniamino Gigli (10)

Beniamino Gigli byl italský tenorista, který se v první polovině 20. století proslavil svými operními a písňovými výkony. Jeho kariéra začala poté, co v roce 1914 vyhrál mezinárodní pěveckou soutěž v Parmě, což vedlo k jeho debutu v Teatro Sociale v Rovigu v roli Enza v opeře Amilcare Ponchielliho "La Gioconda". Gigliho hlas se vyznačoval krásou, vřelostí a výrazným frázováním, díky čemuž se stal jedním z nejslavnějších tenorů své generace.

Bedřich Hrozný (7)

Bedřich Hrozný byl mezinárodně uznávaný český klínopisec a orientalista, který rozluštil jazyk starověkých Chetitů a položil tak základy oboru chetitologie. Na Filozofické fakultě UK v Praze založil a řídil Seminář pro klínopisné badání a dějiny starého Orientu, v letech 1926–1927 byl děkanem Filozofické fakulty UK a v letech 1939–1940 rektorem UK, který se odvážně postavil německým vojákům zasahujícím proti českým studentům na půdě Právnické fakulty UK. Když vstoupili do atria právnické fakulty, postavou vysoký Bedřich Hrozný stál rozkročen na schodech a zařval: "Ven darebáci! Toto je akademická půda". Vojáci tehdy opravdu odešli. Narodil se v Lysé nad Labem jako syn evangelického faráře. Studoval na Akademickém gymnáziu v Praze, středoškolská studia dokončil na gymnáziu v Kolíně , kde ho učil nadšený orientalista Justin Václav Prášek. Kromě tehdy povinné latiny a klasické řečtiny se naučil základům hebrejštiny a arabštiny. Ve svých studiích pokračoval na přání otce na bohoslovecké fakultě vídeňské univerzity. Zde vydržel pouhý jeden semestr a přestoupil na fakultu filosofickou, na níž se věnoval zejména orientálním jazykům, především akkadštině, aramejštině, etiopštině, sanskrtu a sumerštině. Za dobu svého studia zvládl celkem deset orientálních jazyků. V roce 1901 získal doktorát a stipendium na Berlínské univerzitě. Ta spolu s Oxfordskou univerzitou tehdy představovala špičkové badatelské pracoviště orientalistiky. Těžištěm jeho vědecké práce byl klínopis, tedy studium sumerských a akkadských textů. V roce 1904 odjel s prof. Ernstem Sellinem do Turecka, Sýrie, Palestiny a Egypta, kde se podílel na vydávání klínopisných textů. Po návratu do Vídně pracoval v Univerzitní knihovně, kde roku 1909 získal definitivu. V tomto roce se i oženil. V roce 1906 při pobytu v Malé Asii byl německou expedicí objeven velký archív chetitských ...

Bedřich Hála (13)

Narozen v dubnu 1927. Zemědělský a zahrádkářský redaktor.

Becca Fitzpatrick (6)

Becca Fitzpatricková se narodila 3. února 1979 a čtenářsky ji odkojily Nancy Drew a Trixie Belden. Jako dítě si prošla dvěma etapami. Nejdřív, když ve svých osmi letech poprvé zhlédla Honbu za diamantem, se rozhodla, že se stane spisovatelkou, protože jí tahle profese učarovala. Sama sebe viděla, jak pobíhá v kolumbijské džungli a záda jí hrdinsky kryje Michael Douglas. Pak se na čas rozhodla spisovatelskou dráhu opustit ve prospěch ještě dobrodružnější profese. Umanula si, že bude agentkou CIA, ale naštěstí jen do chvíle, kdy si přečetla memoáry skutečné agentky a změnila názor. Psát či nepsat? Její vysokoškolský titul nemá kupodivu s literaturou nic společného, právě naopak, její profesor angličtiny ji chtěl dokonce nechat propadnout. Psaní se tudíž nevěnovala až do svých čtyřiadvacátých narozenin, kdy její osud definitivně zpečetil její manžel. Nemohl se totiž rozhodnout, jestli své ženě dát k narozeninám kurz japonské kuchyně nebo osmitýdenní kurz tvůrčího psaní. Proč ho vůbec psaní napadlo, když jeho žena do té doby nenapsala ani čárku není jasné, ale co víme jistě je, že se nakonec rozhodl udělat ze své ženy spisovatelku. Intuice a osud v jejich rodině očividně řídí všechno. Manžel intuitivně vybral kurz psaní a Becca, ačkoliv díky svému profesoru angličtiny neměla k psaní žádný vztah, se přesto rozhodla do toho jít. A povedlo se. Román Zavržený začala psát v roce 2003 prakticky ihned po skončení kurzu. Fascinující je, že dokázala napsat koncept celé knihy za pár týdnů, aniž by věděla, jak chce vlastně příběh zaplést. S většinou ale nebyla spokojená, a tak ho odložila a po několika měsících se k němu vrátila, jen proto, aby ho až na první tři kapitoly celý seškrtala a začala od začátku. A Stephenie má další konkurentku Až napotřetí se knihu podařilo dokončit. Správný vydavatel, správná reklama, chytlavá obálka i motto a zrodila se nová autorská hvězda romantické fantasy. Úspěch knihy Zavržený je vzhledem k přesycenosti amerického trhu opravdu působivý a vsa...

Barbora Markéta Eliášová (9)

Barbora Markéta Eliášová byla česká cestovatelka, spisovatelka a učitelka. V letech 1912–1929 vykonala čtyři cesty do Japonska a také do jižní Afriky, jihovýchodní Asie a Austrálie. Jako první Češka cestovala kolem světa. Narodila se v obci Jiříkovice v domě č. 26 jako nemanželská dcera Apoleny Eliášové. Otec v matrice není uveden. Matka zemřela, když byly Barboře 4 roky. Byla pak vychovávána na obecní útraty. Místní učitel Jan Hudeček si všiml jejího nadání a povzbuzoval ji ve vzdělání. Na učitelovo doporučení odešla ve čtrnácti letech k bezdětné rodině do Brna, kde pracovala v textilní továrně. Zde třídila vlnu podle jakosti a po práci se učila německy. Pak získala místo služebné u německé herečky a její matky. Měla zde přístup k rozsáhlé knihovně a později se s herečkou a její matkou odstěhovala do Vídně, kde jí bylo umožněno chodit na kurzy angličtiny, němčiny a také základů obchodu. Odjela do Prahy, kde ve firmě na parkety Otakara Skřivana vyřizovala německou a francouzskou korespondenci. Získala státní zkoušku z angličtiny, při níž se seznámila s univerzitním profesorem Václavem Emanuelem Mourkem a jeho anglickou manželkou. Bezdětní manželé ji podporovali v dalším vzdělávání a půjčili jí peníze na cestu do Anglie, kde si mohla zlepšit anglickou konverzaci. Při cestě navštívila s přítelkyní i Paříž a několik německých a švýcarských měst. Po návratu v roce 1904 začala angličtinu vyučovat v Praze na Vyšší dívčí škole, v Ženském výrobním spolku Elišky Krásnohorské a dávala i soukromé hodiny. Roku 1911 zemřel na otravu krve její snoubenec a v říjnu také profesor Mourek. Rozhodla se vzít si neplacenou roční dovolenou na cestu do Japonska. V červenci 1912 odjela nejdříve do Moskvy a pak Transsibiřskou magistrálou do Vladivostoku. Tři dny se pak plavila na parníku Simbirsk na japonský ostrov Honšú, kde vlakem cestovala do horského letoviska Karuizawa pod sopkou Asama nedaleko Nagana. Zde pracovala jako vyc...

Barbora Hlubučková (4)

Spoluautorka kuchařské knihy receptů pro zdravou výživu.

Barbora Andrezálová (9)

Slovenská překladatelka. Překládá z angličtiny do slovenštiny.

Bangles (6)

The Bangles je americká poprocková skupina, která se proslavila v 80. letech 20. století řadou hitů a alb. Skupina vznikla v Los Angeles v roce 1981 a původně ji tvořily Susanna Hoffs , Vicki Peterson , Debbi Peterson a Annette Zilinskas , kterou později nahradil Michael Steele. Hudba skupiny Bangles ' se vyznačuje melodickými harmoniemi, chytlavými háčky a směsí rockových a popových vlivů.

Audrey Carlan (8)

Knihy Audrey Carlanovej sa ocitli na prvých priečkach bestsellerov New Yorku Times, USA Today a Wall Street Journal. Audrey píše šteklivé milostné príbehy, ktoré čitateľom prinášajú romantiku, erotiku a občas ich aj poriadne rozpália. K jej dielam patria série Calendar Girl, Falling Series a Trinity Trilogy. Audrey žije v California Valley s manželom a dvomi deťmi. Keď nepíše, učí jogu, popíja vínko so svojimi spriaznenými dušami alebo číta nejaký romantický príbeh.

Aubrey Vincent Beardsley (4)

Anglický spisovatel a ilustrátor.

Atlantis (7)

Ashley Elston (8)

Americká autorka románů pro mládež. Svatební a portrétní fotografka, certifikovaná krajinářka.

Arthur Schnitzler (9)

Arthur Schnitzler byl rakouský prozaik, dramatik a lékař. Arthur Schnitzler se narodil v roce 1862 ve Vídni jako syn předního laryngologa Johanna Schnitzlera a jeho ženy Louisy. Již jako dítě se zajímal o literaturu, psal básně a hrál na klavír. Po maturitě na akademickém gymnáziu se však vydal ve šlépějích svého otce a na vídeňské univerzitě vystudoval medicínu. Přispíval do lékařského časopisu svého otce Internationale Klinische Rundschau. Velmi se zajímal o psychologii. Praxi absolvoval u psychiatra Theodora Meynerta, u nějž se seznámil s užitím hypnózy a sugesce. Tyto poznatky měly později vliv na jeho literární tvorbu. Od poloviny 80. let působil jako asistent nejdříve ve vídeňské Všeobecné nemocnici a poté na oddělení svého otce na Všeobecné poliklinice. Po otcově smrti roku 1893 si otevřel vlastní privátní praxi. Jeho literární kariéra začala v roce 1893, když zemřel jeho otec. Ve stejném roce vzbudilo jeho drama Anatol zájem veřejnosti i kritiky. To v roce 1900 následoval soubor deseti konverzačních jednoaktovek Der Reigen o milostných vztazích vídeňské společnosti, které prostupují všemi společenskými vrstvami , které zachycují jejich rozhovor před milostným aktem a po něm. Inscenování i knižní vydání této hry bylo cenzurou zakázáno a Schnitzler ji vydal samonákladem. Poprvé byla uvedena na jevišti až v Berlíně v roce 1920 a vyvolala skandál nedozírných obzorů. Pro svou otevřenou sexualitu byly i další jeho práce cenzurovány. Psal především povídky, novely a divadelní hry, je však také autorem dvou románů. Jeho dílo bylo silně poznamenáno jeho lékařskou profesí a hlavně psychologickými a psychiatrickými poznatky. Často je označován jako literární protipól Sigmunda Freuda. Oba se však setkali pouze jednou, krátce poté, co Freud gratuloval Schnitzlerovi k 60. ...

Arthur Koestler (9)

Arthur Koestler, rodným jménem Artúr Kösztler, byl maďarsko-britský spisovatel, filozof a novinář židovského původu . Proslul především knihou Tma o polednách z roku 1941. Ve 20. letech ho silně oslovil sionismus. Roku 1926 odjel do Palestiny. Chvilku žil v kibucu Ejn ha-Šofet, ale neshodl se s jeho ostatními členy. Pracoval poté pro Žabotinského revizionisty a zejména jako novinář pro tituly berlínského vydavatelství Ullstein Verlag. Roku 1929 byl převelen do Paříže a o rok později se vrátil do Berlína a nastoupil jako redaktor do Ullsteinova deníku Vossische Zeitung. Jako takový se ve stejném roce zúčastnil na palubě vzducholodi Graf Zeppelin polární expedice. Reportáže z výpravy mu zajistily reputaci po celé Evropě. Kolem roku 1931 se nadchl pro marxismus a vstoupil do Komunistické strany Německa. Roku 1932 cestoval po Turkmenistánu a střední Asii, poté ho Kominterna vyslala do Paříže organizovat protifašistickou propagandu. Dobrodružně se zapojil do španělské občanské války, kdy se pokusil proniknout do štábu generála Franca v Seville, když se vydával za novináře News Chronicle - byl však odhalen a prchl. Znovu se však na území ovládané royalisty vrátil a znovu se vydával za novináře News Chronicle. Byl zatčen, uvězněn a odsouzen k smrti. Čekání na popravu vylíčil posléze v knize Dialogue with Death. Popraven však nebyl, byl vyměněn za zajaté frankistické piloty. Po návratu do Francie poměrně náhle změnil oblast svého zájmu a napsal populární encyklopedii sexuality, pod pseudonymem "A. Costler, A. Willy, a jiní". Záhy vystoupil z komunistické strany, znechucen stalinskými praktikami. Své zklamání z totalitarismu vylíčil právě ve své nejznámější knize Tma o polednách, částečně inspirované zážitky Koestlerovy přítelkyně – designérky Evy Zeisel – která strávila šestnáct měsíců ve stalinistickém kriminále. Rukopis knihy dal své milence, sochařce Daphne Hardyové, aby ho dopravil...

Arnošt Beneš (5)

Autor kriminálních příběhů a literatury faktu.