7981–8040 z 153395 Autoři
Petr Hapka (7)
Narozen 13. 5. 1944 v Praze, zemřel 25. 11. 2014 na Okoři . Hudebník, skladatel, zpěvák a dirigent.
Více od autora
Petr Chvojka (10)
Narozen 28. 5. 1937 v Nasavrkách u Chrudimi. Doc., Ing., CSc., teoretický ekonom a publicista, práce a překlady z oboru světové ekonomie, básník a scénárista, knihy pro děti a comicsy, též regionální publicistika o Železných horách.
Více od autora
Petr Blažek (5)
Petr Blažek je český historik. Pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů. Je zástupcem ředitele zájmového spolku Centrum pro dokumentaci totalitních režimů. V lednu 2017 byl Senátem Parlamentu České republiky zvolen členem Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Je také členem správní rady Muzea paměti XX. století. V letech 1993–1998 absolvoval magisterské studium učitelství pro 3. stupeň na Univerzitě Hradec Králové . V letech 1996–2001 absolvoval magisterské studium historie na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2002 zde obhájil rigorózní práci a v roce 2008 disertační práci . Zabývá se československými dějinami, dějinami odboje a opozice proti komunistickému režimu a československo-polskými vztahy. Publikoval řadu historických studií, edic dokumentů a rozhovorů s pamětníky. Působil jako odborný poradce u vzniku řady dokumentárních a hraných historických filmů. Je autorem či spoluautorem výstav o králích Šumavy, dějinách K-231, Janu Palachovi, případech sebeupálení ve světě, vzniku Charty 77, politickém procesu s členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných v roce 1979 a politickém procesu s JUDr. Miladou Horákovou a dalšími odsouzenými v roce 1950. Je hlavním autorem webových stránek o Palachovi, expozice Národního muzea v Památníku Jana Palacha ve Všetatech a webových stránek o dějinách VONS. Byl dlouholetým členem redakčních rad časopisů Paměť a dějiny a Securitas Imperii.
Více od autora
Petr Behenský (7)
Narozen 1960 v Praze. Cestovatel, redaktor, překladatel, tlumočník, pedagog a spisovatel, autor knih pro děti.
Více od autora
Petr Bakalář (6)
Petr Bakalář je český publicista a psycholog. Kromě toho je šachista, mistr FIDE od roku 1990. Jeho otcem byl psycholog Eduard Bakalář. Vystudoval psychologii. Je podnikatel a jako psycholog nepůsobí, psychologickým otázkám se věnuje jen ve své publikační činnosti. Jeho publikace vzbuzují kontroverzi a mediální pozornost, zejména jeho pojetí lidských ras a eugeniky). Bakalář publikoval několik prací z oblasti rasové teorie a eugeniky, za které byl kritizován mj. zainteresovanými sdruženími, jako je pražská židovská komunita. Jeho publikace byly dokonce srovnávány s Hitlerovým dílem Mein Kampf – např. v článku Českého rozhlasu nebo tiskovou agenturou Jewish Telegraph Agency. Česká židovská komunita jednu Bakalářovu knihu popisuje jako „útok na lidská práva a toleranci menšin“. V časopise Českého Helsinského výboru je vyjádřen názor, že Bakalářova práce je ukázkou rasistické ideologie. Vědecká povaha Bakalářovy práce je zpochybňována, například pražskou židovskou komunitou . Petr Bakalář odpověděl na tuto kritiku poukazem na to, že existují lidé, kteří trpí „osvětimským komplexem“ a na každou zmínku pojmů eugenika, Romové či Žid reagují „takovým asociativním řetězcem Hitler – koncentrační tábor – genocida“.
Více od autora
Peter Temple (7)
Jeden z nejuznávanějších současných australských autorů detektivek se narodil v roce 1946 v Jižní Africe. V roce 1982 se přestěhoval do Melbourne, kde se živil zejména jako novinář a pedagog. Proslavil se však až o něco později svými romány, a to především čtyřmi krimi thrillery se svérázným soukromým vyšetřovatelem Jackem Irishem . Čeští čtenáři znají detektivku Drsné pobřeží a její volné pokračování Pravda. Autorovy knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků, získaly řadu dalších cen a série s Jackem Irishem se dočkala filmové a seriálové podoby s Guyem Pearcem v hlavní roli. Peter Temple žil až do své předčasné smrti v roce 2018 s manželkou Anitou a synem Nicholasem v australském Ballaratu.
Více od autora
Peter McHoy (8)
Peter McHoy je velmi známý publicista, který napsal více než 60 knih o zahradničení včetně Low-Maintenance Gardening, Practical Gardening, The American Practical Gardening Encyclopedia a The Complete Houseplant Book. Ačkoliv je nyní již v důchodu stále pravidelně přispívá články o zahradničení do mnoha časopisů.Také provozuje zahradnickou knihovnu.
Více od autora
Pavel Žáček (8)
Pavel Žáček je český novinář, historik, státní úředník a politik, v letech 1989–1991 šéfredaktor časopisu Studentské listy, 1998 první náměstek ředitele Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2001–2003 člen Rady České televize, 2007–2010 zmocněnec vlády ČR, zakladatel a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek, od října 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, člen ODS. V roce 1987 zahájil studium Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy, které dokončil v roce 1992 na Fakultě sociálních věd. V letech 1990–1991 studoval také historii a politologii na Filozofické fakultě UK. V roce 2001 ukončil postgraduální studium Fakulty sociálních věd UK. S podporou Fulbrightovy nadace v letech 1995–1996 absolvoval John Marschall Fellowship na Center for Russian and East European Studies Stanfordovy univerzity v USA. V průběhu roku 1989 byl místopředsedou Studentského tiskového a informačního střediska, šéfredaktorem fakultního časopisu Proto, jedním z organizátorů studentské demonstrace 17. listopadu 1989, zakončené brutálním zásahem komunistického bezpečnostního aparátu na Národní třídě, spoluautorem prvního prohlášení pražských vysokoškolských studentů]], zakládajícím předsedou stávkového výboru fakulty žurnalistiky a zástupcem ve Studentském parlamentu. V prosinci 1989 založil a po dva roky působil jako šéfredaktor nezávislého čtrnáctideníku vysokoškolského hnutí Studentské listy, který vydávalo nakladatelství a vydavatelství Lidové noviny. Časopis podporoval transformaci politického, ekonomického i bezpečnostního systému v ČSFR, úzce spolupracoval s organizacemi politických vězňů a zástupci exilu. Spolupracoval dále s předními historiky, spisovateli i básníky. Od roku 1993 pracoval na Úřadu dokumentace a vyšetřování činnosti Státní bezpečnosti, který se v roce 1995 přeměnil v Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Jako vedoucí o...
Více od autora
Pavel Spunar (6)
Prof. PhDr. Pavel Spunar, CSc. , filozof, historik a kulturolog, vědecký pracovník a pedagog. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze-Bubenči studoval na FF UK hudební vědu, dějiny výtvarných umění, pomocné vědy historické a filozofii. Současně absolvoval Knihovnické kurzy na FF a r. 1949 složil druhou státní zkoušku. Studia ukončil doktorátem filozofie po předložení dizertační práce Česká bastarda. Krátce byl zaměstnán v Památníku národního písemnictví, ale od 1. 1. 1953 pracoval v ČSAV. Nejprve působil v Kabinetu filologické dokumentace, později od r. 1954 v Ústavu pro českou literaturu a konečně v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská, dnes Ústavu pro klasická studia AV ČR. R. 1967 získal hodnost kandidáta věd . Po r. 1989 začal přednášet na vysokých školách, 1992 byl habilitován pro obor dějiny a teorie kultury na FF MU v Brně a tamtéž byl 1995 jmenován profesorem. R. 1996 byl zvolen členem Učené společnosti ČR. Je členem několika mezinárodních vědeckých společností, např. Comité internationale de paléographie latine , Comité international du vocabulaire des institutions et de la Communication intellectuelle au Moyen Age a Union académique internationale . Vědecký profil S. určovala práce se středověkými rukopisy. Věnoval se paleografii, kodikologii a heuristice středověkých literárních pramenů. Postupně však rozšiřoval svůj úhel pohledu a věnoval se dějinám středověké kultury. Filozoficky vyšel z pozitivismu, postupně se otvíral podnětům pražského strukturalismu francouzské školy Annales a skupiny kolem britského časopisu Past and Present. Ateistické přesvědčení uplatňuje i v religionistice.
Více od autora
Pavel Pecina (7)
Narozen 27.10.1977 v Novém Městě na Moravě. Mgr., autor publikací z oboru pracovního vyučování, dopravní výchovy a pedagogické komunikace.
Více od autora
Pavel Loněk (5)
Vystudoval fakultu žurnalistiky UK v Praze. Od roku 1980 redaktor deníku Československý sport se zaměřením na hokej, lyžování a box. Jako novinář se zúčastnil zimních olympijských her 1992, 1994, 1998 a 2002. Několikrát absolvoval mistrovství světa v klasických lyžařských disciplínách, mistrovství světa v letech na lyžích. Jako reportér se zúčastnil Vasova běhu. Přispíval také do magazínu Hattrick a regionálního tisku. Autor a spoluautor knih o osobnostech sportu a ze sportovního prostředí. Křtu poslední knihy o zajímavých dvojicích ze sportovního i kulturního světa s názvem Dvojhlas, kterou napsal spolu s Milanem Švecem se již nedožil.
Více od autora
Pavel Landovský (9)
Pavel Landovský , přezdívaný Lanďák, byl český herec a dramatik, disident, signatář Charty 77. Do svých filmů ho obsazovali režiséři jako Jiří Menzel, Jiří Krejčík, Pavel Juráček, Miloš Forman či Jan Svěrák. Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě na strojní průmyslovce se čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Začínal jako řadový statista v teplickém divadle. V roce 1960 začal hrát v Severomoravském oblastním divadle v Šumperku, v letech 1961–1963 působil v Západočeském divadle Klatovy, 1963–1965 ve Východočeském divadle Pardubice. V roce 1966 zakotvil na jedenáct let v pražském Činoherním klubu, kde byl spolutvůrcem jeho nejslavnější éry . Landovského angažmá ukončil mocenský zásah v době normalizace . V roce 1978 v pražském Bytovém divadle Vlasty Chramostové hrál ve hře Play Macbeth roli Makbetha. Po návratu z Rakouska hrál v letech 1990–2008 v Divadle Na zábradlí, v Národním divadle, v Divadle v Dlouhé a Divadle Hybernia. Působil také jako příležitostný dramatik . Landovský byl vynikající jako řecký proutník v kunderovské adaptaci Já, truchlivý bůh, nezapomenutelný je jako sládek v Havlově Audienci. Hrál v řadě legendárních československých filmů, v Ostře sledovaných vlacích, Markétě Lazarové či Adelheid. Populární byl také jeho major Terazky v adaptaci Švandrlíkových Černých baronů. Landovský se zasloužil o zveřejnění textu Charty 77, protože její první opisy se podařilo Václavu Havlovi odeslat poštou poté, co Landovský ve svém autě ujel StB, která je pronásledovala. Po podpisu Charty 77 byl opakovaně vyslýchán StB a v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska . Zde se stal hercem prestižního vídeňského Burgtheateru, od roku 1989 hrál opět doma v České republice. V posledních letech trpěl cukrovkou a po prodělané cévní mozkové příhodě byl upoután na invalidní vozík. Pavel Landovský zemřel ...
Více od autora
Pavel Klusák (5)
Narozen 29. 11. 1969 v Praze. Hudební publicista a filmový scénárista, zakladatel několika kulturních festivalů, autor kabaretní poezie.
Více od autora
Pavel Cmíral (11)
Pavel Cmíral je český textař, básník, dramatik a scenárista, člen OSA, evidovaný jako textař 1.4.1970. Je zastupován agenturou DILIA. Mládí prožil v Uherském Brodě, kulturně vyspělém městě, a díky otci Vladimírovi, který byl hlavou i duší amatérského marionetového divadla a miloval Jaroslava Ježka a Jiřího Suchého, se s hudbou a divadlem rád a rychle sžil. Profesionální dráhu zahájil počátkem 70. let v Brně spoluprací s Československým rozhlasem a televizí jako literární autor hudebních pořadů. Zároveň začal psát písňové texty pro široký okruh interpretů rozhlasového orchestru Studio Brno, orchestru Gustava Broma, i pro brněnské hudební skupiny a začínající zpěváky, Marthu a Tenu Elefteriadu, Boba Frídla, rockovou skupinu The Speakers ad. Po přesídlení do Prahy se stal kmenovým autorem dětských rozhlasových a televizních pořadů. Pro rozhlas napsal řadu sobotních her pro mládež a pro populární Domino mnohadílné seriály Družina praotce Čecha a M+M, v tvůrčím týmu televizního Studia kamarád úzce spolupracoval se Štěpánkou Haničincovou. Stál také u zrodu populárních Zpívánek, věnoval se tvorbě Večerníčků . Navázal spolupráci i s redakcí zábavných pořadů, byl kupř. jedním ze stálých autorů úspěšné soutěžní série O poklad Anežky české nebo Videostopu. Rozhlasové hry pro dospělé psal pro slovenský rozhlas, zastoupený studiem v Banské Bystrici a dramaturgem Štefanem Šmihlou. K uznávaným patřily tituly Capocomico, Ivan Gorič: Malá noční hudba, Bludiště, Němá s Marianem Labudou a Bárou Štěpánovou, z premiér českých připomeňme monodrama Adam a Eva, interpretované skvělou Jaroslavou Adamovou, a inspirované láskou autorových rodičů, za války totálně nasazených v Glasshütte. Vedle soustavného psaní písňových textů a televizních pořadů se v 80. letech orientoval na tvorbu pro špičková profesionální loutková divadla s vyni...
Více od autora
Paul Sussman (4)
Paul Sussman je Žid a už jako malý kluk sbíral peníze na zeleň pro Izrael a psal dopisy izraelským vojáků. Několik let také, už jako dospělý, v Izraeli žil a pracoval v kibucu. K Arabům ovšem necítí žádné nepřátelství, spíš naopak, a velice si váží islámu. Často cestuje po Středním východě, ale jeho největší láskou je Egypt a egyptologie. Je dokonce členem skupiny odborníků, která v nedávné době v Údolí králů znovu odkryla už jednou, v roce 1908, objevenou hrobku KV56, zvanou „Zlatá hora", a postarala se tak o nejzajímavější nález zlatých šperků od dob Carterova objevu Tutanchamona. Krom toho Sussman věří, že by mohla být místem posledního odpočinku legendární královny Nefertiiti… Kromě toho, že se zajímá o věci tak vážné a důležité, jako jsou izraelsko-palestinské vztahy a světová politika, objevuje se na prknech znamenajících svět coby komik . Jeho články, eseje i obsáhlejší texty se objevují v tiskovinách tak slavných jmen jako např. The Daily Telegraph, The Daily Express, The Evening Standard, The Independent, The Guardian… Je ženatý a žije v Londýně, kde jeho vášeň pro archeologii započala.
Více od autora
Paul Johnston (4)
Narodil se v Edinburghu v roce 1957. Po studiu na Oxfordu, kde se zabýval antickým a moderním Řeckem pracoval pro loďařskou společnost v Belgii. V roce 1987 se přestěhoval do Řecka, kde vyučoval angličtinu. Žije střídavě v Anglii a Řecku, je podruhé ženatý a má tři děti.
Více od autora
Paul Gauguin (7)
Eugène Henri Paul Gauguin byl francouzský malíř, vůdčí osobnost postimpresionismu. Paul Gauguin se narodil 7. června 1848 antibonapartovskému novináři Clovisi Gauguinovi a Aline, rozené Tristanové, dceři radikální feministky Flory Tristan. Když se roku 1852 dostal k moci Napoleon III., rozhodl se Clovis pro jistotu i s manželkou a dvěma dětmi, Marií a Paulem, odcestovat do Peru, kde měla Aline příbuzné. Náročnou plavbu však Clovis nepřežil. U matčiných příbuzných v Limě prožil Paul rané dětství, ale po několika letech se s nimi jeho matka nepohodla a i s dětmi se roku 1854 vrátila do Paříže. Tam se Aline ujal bohatý burzián a sběratel umění Gustavo Arosa. Když zemřela, přijal Paulovu sestru Marii a Paula do svojí rodiny. Gauguin se přihlásil k obchodnímu námořnictvu. V letech 1868–1871 absolvoval námořní vojenskou službu, po jejím ukončení získal práci u burzovního makléře Bertina, kde působil jako úředník v jeho kanceláři. V tomto zaměstnání si Paul počínal obdivuhodně dobře – byl zrovna čas velkého hospodářského vzestupu a obchodníci na burze vydělávali velké peníze. V té době začal ve volném čase malovat a sochařit. Také nakupoval obrazy prozatím zatracovaných impresionistů, se kterými, zvláště pak s Camillem Pissarrem, se seznámil v Arosově rodině. Jeho první a jedinou ženou se stala Dánka Mette-Sofie Gadová, se kterou se oženil roku 1873. S ní měl čtyři syny a dceru Aline. Také díky ní Gauguin ze svých výdělků nenashromáždil větší množství peněz, protože Mette je obratně utrácela. Když pak nastal propad na burze , Paul přišel o práci a jejich manželství se zhroutilo. Když Mette zjistila, že ji a děti hodlá živit malováním, odjela zpět do své vlasti. Paul se poté protloukal jak mohl, ze zbohatlíka se stal tulák. Žít v Paříži pro něj bylo příliš nákladné, proto v té době často pobýval a maloval v Bretani v městě Pont-Aven. Velké pokroky ve s...
Více od autora
Paul Bourget (12)
* 2. září 1852, Amiens † 25. prosinec 1935, Paříž francouzský básník a spisovatel. Jaroslav Vrchlický v antologii Moderní básníci francouzští na str. 84 uvádí: Mimo známé romány a studie literární a cestopisné, které jej postavily v první řadu moderních duchů francouzských, vydal veršem: La vie inquiète , moderní idylku Edel a Les aveux .
Více od autora
Patrick Carman (9)
Začal vyprávět příběhy svým dcerám před spaním . Hlavní postavy a místa však začaly žít vlastním životem, a tak se zrodila ELYONOVA ZEMĚ. Předtím, než napsal tento svůj první román , pomáhal vytvářet stolní hry , webové stránky a výukové i hudební programy , které si hrají na mnoha rozhlasových stanicích po celém světě. Žije na samotě ve Washingtonu s manželkou a dvěma dcerami.
Více od autora
Patricia Leitch (5)
Skotská spisovatelka především knih pro děti se zaměřením na tematiku o koních.
Více od autora
Otto Zwettler (7)
Narozen v Byňově, doc., PhDr., RNDr., CSc., český historik a překladatel z angličtiny a polštiny.
Více od autora
Otto Schück (7)
Otto Schück je český lékař, vysokoškolský pedagog a odborník na nefrologii. Během své kariéry vydal mnoho odborných publikací věnující se lékařství, hlavně nefrologii. Vystudoval medicínu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od r. 1951 se věnuje vědecké činnosti. Od roku 1962 pracoval na Ústavu experimentální teorie. Přednášel na Univerzitě Karlově. V roce 1996 mu byla udělena Cena Jana Evangelisty Purkyně. Pracuje na Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze.
Více od autora
Otto Jírovec (8)
Otto Jírovec byl český akademik a parazitolog. V roce 1929 získal doktorát na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také následně působil jako nehonorovaný asistent . V roce 1933 se zde habilitoval v oboru všeobecné zoologie a parazitologie a v roce 1948 získal titul profesora. Během druhé světové války pracoval jako vedoucí laboratoře parazitologie ve Státním zdravotním ústavu, po osvobození se vrátil na Přírodovědeckou fakultu. V letech 1949–1952 vedl katedru zoologie, později řídil na UK zoologický ústav. V letech 1954–1961 vedl Parazitologickou laboratoř ČSAV a v letech 1954–1965 i časopis Československá parazitologie. V roce 1964 stál u založení Protozoologické sekce České parazitologické společnosti. Studoval hlavně parazitické prvoky a z onemocnění převážně trichomoniázu a toxoplazmózu. Odhalil původce intersticiální pneumonie kojenců Pneumocystis carinii . Za své vědecké kariéry publikoval cca 280 odborných článků 250 popularizačních článků a 11 knih. Výběr nejznámějších knih:
Více od autora
Otakar Svoboda (10)
Narozen 9.4.1872 v Orlu u Chrudimi, zemřel 23.12.1926 v Pardubicích. Odborný učitel, pedagohický publicista, prozaik a dramatik pro mládež, redaktor časopisů a editor literárních výborů a cestopisů pro mládež.
Více od autora
Otakar Moravec (5)
Narozen 6. 6. 1924 v Nových Dvorech u Kutné Hory, zemřel 2001 v Drahanovicích. Spisovatel a básník, autor knih pro děti a rozhlasových pořadů.
Více od autora
Otakar Klíma (4)
Otakar Klíma byl český orientalista, filolog a překladatel z perštiny. V letech 1927-1932 vystudoval na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity slovanskou, germánskou a orientální filologii, v roce 1931 obhájil doktorát filozofie. Mezi jeho učiteli byl mimo jiné Bedřich Hrozný, Vincenc Lesný a Jan Rypka. Po doktorátu v letech 1931-1935 učil jazyky na pražských gymnáziích. Kromě hlavních světových jazyků, latiny, řečtiny, sanskrtu, staré, střední i nové perštiny, ovládal i starou arménštinu, syrštinu, hebrejštinu, aramejštinu a arabštinu. V letech 1953-1973 pracoval v Orientálním ústavu ČSAV, kde vedl oddělení Přední Asie. V roce 1960 obhájil „velký“ doktorát filologických věd. Vydal řadu vědeckých prací, kterými se zařadil mezi znalce starého Předního Východu. Řadu překladů vydal i v časopisech.
Více od autora
Otakar Káňa (4)
PhDr. Otakar Káňa, CSc. , docent, historik, historická literatura z Opavska.
Více od autora
Otakar Bílek (4)
Otakar Bílek byl český rozhlasový režisér a pedagog. Otakar Bílek se narodil 29. června 1932 v jihočeské Kaplici, kde měl jeho otec malý kadeřnický a holičský závod, jako první ze tří dětí . Rodina v malé pohraniční Kaplici dlouho nezůstala, neboť se zde již v době Bílkova útlého dětství tamější němečtí obyvatelé bouřili proti českému státu. Po německém záboru českého pohraničí v roce 1938 musela rodina Bílkova utéct do vnitrozemské Soběslavi, která byla určitým centrem kraje, odkud oba rodiče Bílkovi pocházeli. Zde tedy Otakar Bílek absolvoval základní školu a poté pokračoval ve studiu na gymnáziu v Táboře, kde maturoval v roce 1951. Tenkrát při soběslavském spolku divadelních ochotníků „Chvalovský“ vznikl i kroužek mladých, kde mladý Ota mohl uplatnit svůj herecký talent. Během studia ve vyšších třídách táborského gymnázia ovšem začal Bílek rozvíjet nejen talent herecký, nýbrž i organizační a režisérský. Zde zorganizoval se spolužáky i staršími kamarády herecký soubor. Jejich první premiérou bylo literárně dramatické pásmo Tábor vypravuje, na jehož literárním podkladě se z podstatné části podílel i on sám. Následovala další inscenace – Gogolova komedie Revizor. Po maturitě v roce 1951 již bylo kadeřnictví Bílkova otce znárodněno a jako bývalému kapitalistovi mu bylo také znemožněno aktivně působit v ochotnickém divadelním spolku. Přesto se Otakar Bílek pokusil o profesionální divadelní kariéru a přihlásil se k přijímacím zkouškám na Akademii múzických umění. Ale v průběhu přijímacích zkoušek mu jeden ze zkoušejících diskrétně prozradil, že z politických důvodů přijat být nesmí, a proto Bílek již v dalších zkouškách ani nepokračoval. Otakar Bílek byl přijat do českobudějovického studia Československého rozhlasu, kde nastoupil na podzim roku 1951 jako asistent režiséra Miroslava Kalného. Ten ho postupně zasvěcoval do rozhlasové praxe a stal se jeho učitelem i vzorem. V roc...
Více od autora
Oscar Peterson (8)
Oscar Peterson byl kanadský jazzový pianista a skladatel, který se díky své virtuozitě a strhujícím výkonům stal jednou z nejuznávanějších a nejvlivnějších osobností jazzového světa. Peterson se narodil 15. srpna 1925 v Montrealu v Québecu a již v mládí se začal učit hrát na klavír u svého otce a později u klasického pianisty maďarského původu Paula de Markyho. Jeho talent se rychle projevil a ve čtyřicátých letech už vystupoval profesionálně.
Více od autora
Orhan Pamuk (8)
Ferit Orhan Pamuk je turecký spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2006. Jeho dílo bývá řazeno k postmodernismu. Narodil se 7. června 1952 v Istanbulu. Jeho dědeček byl inženýrem a obchodníkem a vydělal jmění stavbou železnic a továren. Jeho otec ale následně všeho pozbyl. Vzdělával se od roku 1970 na soukromé škole v Istanbulu, tři roky studoval architekturu, pak ale studium přerušil a zapsal se na žurnalistiku. Rozhodl se, že se stane spisovatelem. Ve 22 letech napsal svůj první román Pan Cevdet a jeho synové. Tento román vyhrál literární cenu za románovou prvotinu, navzdory tomu však trvalo čtyři roky, než se Orhan Pamuk dočkal jeho vydání. V roce 1982 se oženil s Aylin Türegün, dívkou ze sousedství. Roku 1991 se jim narodila dcera, kterou pojmenovali Rüya po hrdince Černé knihy. V roce 2001 se rozvedli, zůstali ale dobrými přáteli. Dlouho žil s matkou a věnoval se výhradně psaní. Mezi lety 1985 a 1988 pobýval v New Yorku, kde jeho druhá žena studovala a získala doktorát na Kolumbijské univerzitě. Roku 2006, měsíc před obdržením Nobelovy ceny, začal Orhan Pamuk vyučovat na Kolumbijské univerzitě literaturu. V roce 2013 se zúčastnil Festivalu spisovatelů Praha. V roce 2014 získalo Muzeum nevinnosti, které Pamuk vybudoval v Istanbulu podle stejnojmenného románu, prestižní ocenění EMYA za rok 2014. Dne 12. října 2006 mu byla jako prvnímu Turkovi udělena Nobelova cena za literaturu. V odůvodnění udělení ceny se píše: „Při hledání melancholické duše svého rodného města objevil nové symboly civilizačních střetů a kontaktů.“
Více od autora
Ondřej Havelka (10)
Ondřej Havelka je český režisér, herec, zpěvák, tanečník a scenárista. Je čestným občanem městské části Praha 5. Jako všestranný umělec je uměleckým ředitelem a zároveň frontmanem orchestru Ondřej Havelka a jeho Melody Makers, zaměřeného na autentickou interpretaci historického jazzu a swingu meziválečného období 20. století. Při produkcích se svým orchestrem si pohrává s rolí klasického swingového entertainera se všemi typickými atributy této profese: zpěv, mluvené slovo, tanec, step. Je synem české herečky Libuše Havelkové a hudebního skladatele a profesora Akademie múzických umění Svatopluka Havelky. Po absolvování herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze v roce 1980 studoval operní režii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně . Po studiích na DAMU působil šest let v pražském divadle Ypsilon. V letech 1976 až 1995 vystupoval jako frontman Originálního Pražského Synkopického Orchestru. Po odchodu z něho si založil vlastní jazz-band , se kterým působí dodnes. Po roce 1989 začal pracovat i jako scenárista a režisér v televizi. V roce 1999 režíroval celovečerní filmový portrét Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský, pro který také napsal scénář a ve kterém si zahrál sám sebe. V roce 1990 napsal scénář a režíroval hudební dokument Originální pražský synkopický orchestr, který získal cenu "Stříbrná růže" na festivalu televizní zábavy v Montreux v roce 1991. V roce 1995 byl autorem scénáře a režie televizního dokumentu Mezzosoprano Magdalena Kožená a v roce 2008 režisérem dokumentárního filmu Magdalena, opět o Magdaleně Kožené. V roce 2012 natočil dokumentární film Perla baroka o zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově. Od roku 1988 se věnuje také divadelní režii. V roce 2014 dosáhl mezinárodního uznání se svou režijní prací na zfilmování opery Orfeo ed Euridice od Christopha Willibalda Glucka v Zámeckém divadle v Českém Krumlov...
Více od autora
Ondřej Bitto (9)
Narozen 1983 v Trutnově. Ondřej Bitto je autorem knihy Microsoft Windows Vista Podrobná uživatelská příručka, spoluautorem bestselleru 1001 tipů a triku pro Microsoft Windows Vista a řady dalších knižních titulů. Mimo toho napsal stovky článků zaměřujících se na bezpečnost, šifrování dat, internet a moderní služby i aplikace. Aktivně publikuje na řadě významných serverů a v odborných časopisech, jeho komentáře můžete najít také v běžném denním tisku.
Více od autora
Olga Mužíková (3)
Narozena 28.3.1978 v Litomyšli. Mgr., pedagožka, pomocné učebnice českého jazyka, též práce o cestovním ruchu na Vyškovsku.
Více od autora
Olga Krijtová (7)
Olga Krijtová-Fuchsová byla přední česká nederlandistka, vysokoškolská pedagožka a překladatelka z nizozemštiny. Po maturitě na gymnáziu v Nymburku vystudovala v letech 1950–1955 nizozemštinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1956 se provdala za Nizozemce Hanse Krijta, který se roku 1948 uchýlil do Československa, protože se nechtěl jako voják podílet na potlačování boje za nezávislost v Nizozemské východní Indii . Od roku 1955 do roku 1999 působila jako vysokoškolská učitelka na katedře germanistiky, nederlandistiky a nordistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, roku 1967 získala titul PhDr, roku 1990 se stala docentkou nizozemské literatury. Do češtiny přeložila přes sedmdesát titulů pro dospělé čtenáře a pro děti a mládež od celé řady nizozemských a vlámských autorů. Kromě toho publikovala odborné stati z literární historie a vlastní drobné prózy. Je také autorkou vysokoškolských skript, prvních českých dějin nizozemské literatury a spoluautorkou učebnice nizozemštiny. Za svou překladatelskou činnost získala roku 1969 nejvýznamnější nizozemskou překladatelskou cenu Martinuse Nijhoffa , stala se členskou v Královské akademii nizozemského jazyka a literatury v Gentu a nositelkou Oranžsko-Nasavského řádu v hodnosti důstojníka , roku 2006 české ocenění Magnesia Litera za překlad románu Fámy vlámského spisovatele Huga Clause a roku 2007 Překladatelskou cenu nizozemského literárního fondu NLPVF za zásluhy o propagaci nizozemské literatury v České republice).
Více od autora
Olga Černá (10)
Narozena 3. 2. 1964 v Praze. Spisovatelka, autorka knih pro děti, knihovnice v Městské knihovně Tábor a od roku 2021 zastupující ředitelka.
Více od autora
Oldřich Pošmurný (6)
Narozen 8. 4. 1942 v Táboře, zemřel 2. 5. 2010. Grafik, typograf a tvůrce poštovních známek.
Více od autora
Nils Lofgren (11)
Nils Lofgren je americký kytarista, akordeonista, hudební skladatel a zpěvák, nejvíce známý jako člen skupin The E Street Band Bruce Springsteena a Crazy Horse Neila Younga.
Více od autora
Nikolaj Terlecký (8)
Nikolaj Terlecký - Nikolaj Nikolajevič Terleckij, rusky: Николай Николаевич Терлецкий byl ruský spisovatel, který podstatnou část svého života strávil v Československu, a posledních 27 let ve Švýcarsku. Narodil se Petrohradu do rodiny vysokého carského důstojníka. Od roku 1914 studoval na petrohradské kadetce, které nedokončil, když musel se svými rodiči emigrovat v roce 1917 po bolševické revoluci. Od roku 1919 do roku 1921 pokračoval ve studiu na ruském gymnáziu v Istanbulu. Na tomto gymnáziu došlo k úřednímu omylu v zápisu do jeho dokladů u data narození, na nesprávný rok 1906. Terlecký tento nesprávný údaj o svém narození používal až do konce svého života. Putování z Ruska mladého Nikolaje Terleckého skončilo v roce 1922 v tehdy ještě mladém Československu. Středoškolská studia ukončil na ruském gymnáziu v Moravské Třebové a po maturitě se v roce 1928 zapsal na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a navštěvoval přednášky ze slovanské filologie a z filozofie. Během studií se projevilo jeho mimořádné jazykové nadání a velmi rychle a hlavně dokonale zvládnul češtinu. Po ukončení studí od roku 1932 až do roku 1937 prošel nejrůznějšími profesemi, počínaje od boxera, přes choreografa nebo jako model na Umělecko průmyslové škole v Praze. Po roce 1933 se hlavně věnoval soukromému vyučování ruštiny a mezil jeho žáky patřila skupina zejména levicových intelektuálů, jako Jan Drda, Vítězslav Nezval nebo Marie Majerová a dal. V průběhu 30. let konvertoval ke katolicismu a stal se řádným členem kroužku ruských emigrantských literátů SKIT. V roce 1936 u něj propukla tuberkulóza, kterou se mu nepodařilo nikdy plně doléčit. V období let 1937 až 1939 pracoval jako soukromý učitel v Mukačevě a současně i jako režisér podkarpatského Národního divadla. V roce 1939 se vrátil do Prahy do roku 1942 byl profesorem na Berlitzové škole v Praze. Od roku1942 až do osvobození se živil jako soukromý učitel jazyků. Po válce se stal překladatelem Úřadu předs...
Více od autora
Nigella Lawson (5)
Nigella Lucy Lawson je známá britská novinářka, autorka řady kuchařek, moderátorka několika televizních pořadů o vaření. Její rodiče Nigel Lawson a Vanessa Lawson patří mezi známé osobnosti Velké Británie. Otec působil v politice a rodina její matky vlastnila potravinářskou společnost Lyons Coffee House. Proslavila se především svými televizními pořady, které z ní udělaly celosvětově známou a oblíbenou kuchařku a v současné době se vysílají v mnoha zemích světa. Mezi její nejznámější televizní kuchařské show patří Nigella Bites, Nigella Christmas Kitchen a Nigella’s kitchen. První kuchařku vydala v roce 1998 a do roku 2013 vydala už deset knih. Obdržela řadu ocenění, mezi něž patří například British Book Award nebo WH Smith Book Awards za lifestylovou knihu roku. Je vdova a má dvě děti. Nigella Lawson se narodila 6. ledna 1960 v Londýně. Její otec Nigel Lawson byl ministrem financí v době vlády Margaret Thatcherové, kdy vystupoval za konzervativní stranu. Působil také jako novinář. Její matka Vanessa Lawson, rozená Salmon, která zemřela na rakovinu v roce 1985 byla známou dědičkou řetězce restauraci a hotelů Lyons Coffee House. Nigella pochází ze čtyř dětí, měla jednoho bratra a dvě sestry. Jedna z jejích sester, Thomasina, zemřela v roce 1993 na rakovinu prsu. V dětství se Nigella potýkala s řadou problémů, což mnozí přičítají jejímu komplikovanému vztahu s matkou, o kterém se několikrát zmínila v rozhovorech pro britská média. Zároveň byla ale také značně introvertní. V době základní školní docházky vystřídala během devíti let devět různých škol. Podařilo se jí ale nakonec vystudovat univerzitu v Oxfordu, obor středověké a moderní jazyky. Po vysoké škole působila v řadě médií jako novinářka. Při práci žurnalistiky v The Sunday Times se sblížila se svým kolegou Johnem Diamondem a vzala si ho v roce 1992 v Benátkách. Mají spolu dvě děti – dceru Cosimu Thomasinu a syna Bruna Paula. Její manžel onemo...
Více od autora
Nicole Byrd (8)
Nicole Byrd . Cheryl Zach se narodila roku 1947 v Tennessee, USA a v mládí díky tomu, že byla tzv. armádní dítě, hodně cestovala , a tak poznala mj. Texas, Kalifornii, ale i Německo, Skotsko, Anglii a mnoho dalších zemí. Psaní knih byl odjakživa její sen a naplno se mu začala věnovat v době, kdy její dcera Michelle byla ještě batole a syn Quinn chodil do první třídy. V té době rodina žila ve Skotsku a ačkoli se již tehdy pokusila publikovat své příběhy, dočkala se několika odmítnutí. A tak trpělivě vyčkávala, zužitkovala vlastní zkušenosti a dojmy ze zemí, ve kterých žila a od r. 1982 pod svým jménem Cheryl Zach vydávala své historické romance. Jenže její spisovatelské a literární geny zdědila i dcera Michelle Place a když byla na vysoké škole, rozhodla se, že také zkusí psát a taky historickou romanci. Nejdřív dávala své dceři k posouzení své rukopisy a Michelle často přišla na nějaký zajímavý nápad, tak jí matka navrhla, ať zkusí některé ze scén sama přepsat a protože se oběma výsledek líbil, bylo tvůrčí duo matka-dcera na světě. To se stalo v roce 2000 a od té doby má toto tvůrčí duo na kontě deset knih a další kniha se chystá v roce 2008.
Více od autora
Nick Cave (6)
Nick Cave je australský zpěvák, hudební skladatel, textař, herec a spisovatel. Hudbě se začal věnovat počátkem sedmdesátých let, kdy spolu s multiinstrumentalistou Mickem Harveyem založil svou první skupinu, jejíž název se po několika změnách ustálil na The Birthday Party. Ta se rozpadla v roce 1983, ale Cave spolu s Harveyem založili skupinu Nick Cave and the Bad Seeds, ve které působí do současnosti; Harvey ze skupiny odešel v roce 2009, po více než pětatřicetileté spolupráci s Cavem. V letech 2006 až 2011 působil Cave ve skupině Grinderman, se kterou vydal dvě studiová alba. V roce 2000 získal italské hudební ocenění Premio Tenco a roku 2005 spolu s Warrenem Ellisem australskou cenu Australian Film Institute Awards za nejlepší hudbu k filmu The Proposition. Jeho písně byly použity v řadě filmů, jako například Tak daleko, tak blízko! , Vřískot 3 , Shrek 2 nebo Harry Potter a Relikvie smrti – část 1 . Rovněž složil originální hudbu k několika filmům, jako jsou Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem a Země bez zákona . V různých filmech také hrál, jsou to například Nebe nad Berlínem a Rhinoceros Hunting in Budapest . Některým filmům jako The Proposition a Země bez zákona napsal scénář. Je autorem dvou románů, první z nich nesl název A uzřela oslice anděla, který byl poprvé vydán v roce 1989, druhý pak Smrt Zajdy Munroa . Narodil se 22. září 1957 v městečku Warracknabeal v australském státě Victoria. Jeho matka se jmenovala Dawn Cave a pracovala jako knihovnice. Otec Colin Frank Cave byl učitel. Měl celkem tři sourozence, bratry Tima a Petera a sestru Julii . Po jejím narození se rodina přestěhovala do většího města Wangaratta. Ve svých osmi letech začal zpívat ve sboru v místní katedrále. Školní docházku zahájil ve Wangarattě, ale odtud byl ve svých třinácti letech (v roce...
Více od autora
Neil Ardley (7)
Anglický jazzový pianista a skladatel, který také udělal jméno jako autor více než 100 populárních knih o vědě a technologii, a na hudbu, se narodil 26. května 1937 v Wallington, Surrey, zemřel dne 23. února 2004; www.neilardley.com
Více od autora
Nathalie Sarraute (4)
Nathalie Sarrautová , rozená Natalia Iljinična Černiovskaja – jako datum narození bývá někdy uváděn 5. červenec 1900, byla francouzská spisovatelka ruského původu, představitelka a zakladatelka tzv. nového románu. Narodila se poblíž Moskvy, ale již roku 1909 se její rodiče trvale usadili v Paříži. Zde také vystudovala práva, historii a sociologii, poté zahájila právnickou praxi, které zanechala roku 1941, kdy se začala plně věnovat literatuře.
Více od autora
Nalini Singh (9)
Nalini Singh je novozélandská spisovatelka, kterou si vždy přála být. Než se však k tomuto cíli dobrala, stačila vystudovat práva, protože ji, jak sama vzpomíná, nijak nelákala dráha chudého, trpícího umělce. Po krátkém čase, kdy pracovala jako právnička, vydala svou první romantickou novelu a od toho okamžiku už nebylo cesty zpátky. V současné době se jí právě psaní a cestování stalo únikem z povrchního a spotřebního životního stylu. Na svém kontě má už řadu knížek, které si svým humorem a porozuměním pro ženské problémy získaly přízeň čtenářek po celém světě.
Více od autora
Naděžda Filaretovna Melniková-Papoušková (7)
Naděžda Filaretovna Melniková-Papoušková , rusky: Надежда Филаретовна Мельникова-Папоушкова byla ruská sovětská kulturní historička, folkloristka, autorka publikací z oboru výtvarného umění, etnografie, ruské literatury, překládala z/do ruštiny. Po VŘSR emigrovala, zabývala se hlavně českou historií, historií Prahy a jejím uměním. Byla autorkou historických knih a odborných pojednání. Naděžda Filaretovna Melniková-Papoušková , rusky: Надежда Филаретовна Мельникова-Папоушкова byla ruská sovětská kulturní historička, folkloristka, autorka publikací z oboru výtvarného umění, etnografie, ruské literatury, překládala z/do ruštiny. Po VŘSR emigrovala, zabývala se hlavně českou historií, historií Prahy a jejím uměním. Byla autorkou historických knih a odborných pojednání. Pocházela z gruzínského knížecího rodu. Po ukončení serpuchovského gymnázia absolvovala Vyšší ženské kursy – to již byla provdaná za prvního muže . V Moskvě se seznámila se svým druhým mužem – českým diplomatem Jaroslavem Papouškem, který zde pracoval jako sekretář T. G. Masaryka koncem 1. světové války. V roce 1919 spolu odjeli do Prahy, kde Naděžda pokračovala ve vzdělání studiem slavistiky na umělecké fakultě Univerzity Karlovy . V letech 1922—1925 studovala v Paříži na École du Louvre. Jaroslav Papoušek byl jedním ze zakladatelů protiněmeckého odporu v protektoráru Čechy-Morava, do něhož byla vtažena i Naděžda. Během 2. světové války se účastnila hnutí odporu českých novinářů v čelem s novinářem a historikem Františkem Bauerem. Jaroslav Papoušek byl uvězněn v prosinci 1941 a v lednu 1945 zemřel v koncentračním táboře. Po jeho uvěznění byla zatčena i Naděžda, která byla umístěna v koncentračním táboře Ravensbrück. Přežila a v roce 1945 se vrátila do osvobozeného Československa, kde se dozvěděla o...
Více od autora
Morus (4)
Vlastním jménem Richard Lewinsohn, německý novinář a spisovatel, píšící většinou pod jmény Morus a Campanella. Před nacismem emigroval nejprve do Paříže, později do Brazílie, kde učil v Rio de Janeiru; v roce 1952 se vrátil do Paříže. Zemřel v Madridu.
Více od autora
