Výpis všech autorů

Aleksandr Sergejevič Puškin

Tento představitel romantismu bývá považován za zakladatele moderní ruské literatury. K jeho nejvýznamnějším dílům patří poema Ruslan a Ludmila, drama Boris Godunov, prózy Kapitánská dcerka a Piková dáma a veršovaný román Evžen Oněgin. Jeho otec Sergej Lvovič Puškin pocházel ze starého ruského šlechtického rodu; dědeček jeho otce Lev Alexandrovič Puškin byl plukovník ruské armády; dědečkem jeho matky, tedy Puškinovým pradědečkem, byl Abram Petrovič Hannibal, ruský vojenský a politický činitel afrického původu, pravděpodobně z oblasti dnešní Eritreje nebo Kamerunu. Mnohé zdroje se zmiňují o jeho eritrejském nebo etiopském původu. Ottův slovník naučný ho popisuje jako „oblíbeného černocha Petra Velikého“. Některé zdroje uvádějí, že Hannibal byl synem jednoho z etiopských vladařů, který byl v sedmi letech odveden jako rukojmí do Konstantinopole, kde měl sloužit jako pojistka věrnosti své šlechtické rodiny Osmanské říši. O pouhý rok později, tedy v osmi letech, byl vykoupen ruskými vyslanci a odveden k carskému dvoru Petra Velikého, který si Hannibala oblíbil a ten u dvora vybudoval úspěšnou kariéru a byl přijat do řad ruské šlechty. Jeho matka Nadězda Osipovna Puškina , rozená Hannibalová , před sňatkem žila v Petrohradu na panství Kobrino .

Marie Pujmanová

Marie Pujmanová, rozená Hennerová, byla česká spisovatelka a novinářka, laureátka Státní ceny . Byl jí udělen titul národní umělkyně . Její otec Kamil Henner byl univerzitním profesorem církevního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Bratr, Kamil Henner mladší, se stal významným neurologem. Sestra Anna Hennerová se provdala za pražského dramatika Jana Bartoše a krátce na to roku 1920 tragicky zemřela. Od roku 1912 žila v Českých Budějovicích a 8. června 1912 se provdala za syna zdejšího zámožného advokáta a politika Augusta Zátky Vlastislava Zátku. Svatba se konala v Praze v kostele Panny Marie Sněžné. Manželství však nebylo šťastné a po jejím nervovém onemocnění skončilo rozvodem. Podruhé se roku 1919 provdala za Ferdinanda Pujmana, z manželství se narodili dva synové: přírodovědec Vojtěch Pujman a spisovatel Petr Pujman . Pujmanová se později myšlenkově rozešla s pravicovými intelektuály i s třídou, ze které pocházela, od 30. let 20. století se orientovala na levicovou politiku a věnovala se dělnické problematice. Několikrát navštívila Sovětský svaz a tyto cesty velmi ovlivnily její myšlení. V roce 1932 podporovala stávku horníků v Mostě. V letech 1937–1939 byla místopředsedkyní Společnosti přátel demokratického Španělska. Přispívala do Rudého práva , Literárních novin, Lidových novin, Tribuny, Českého slova, Přítomnosti atd. Po roce 1945 byla aktivní také v oblasti zestátněné české kinematografie. Působila jako členka Filmového uměleckého sboru a Filmové rady, kde se podílela na hodnocení a schvalování filmových projektů. V 50. letech se stala jednou z hlavních propagátorek tehdejšího režimu. Dle tvrzení A. C. Nora např. spolupodepsala prohlášení, ve kterém souhlasila s popravou Milady Horákové a odsoudila ji. V denním tisku zveřejňovala svá mírová prohlášení, byla člen...

Mario Puzo

Mario Gianluigi Puzo byl americký spisovatel, který bývá literárními kritiky označován jako dědic generace naturalistů. Narodil se v Hell‘s Kitchen v západní části New York City jako syn chudých italských přistěhovalců z obce Pietradefusi v provincii Avellino v Kampánii. Když Spojené státy vstoupily do druhé světové války, narukoval k letectvu, v němž sloužil v jižní Asii a Německu; tam také zůstal i po skončení války jako civilní zaměstnanec. Po návratu z války studoval na Kolumbijské univerzitě sociologii a navštěvoval kursy tvůrčího psaní. První povídku s názvem Poslední Vánoce publikoval v roce 1950. Po mnoha letech v diplomatických službách se začal věnovat psaní. Zemřel 2. července 1999 v New Yorku. První dva romány Maria Puza, Temná aréna a Šťastný poutník, byly přijaty kritikou vlídně, ale autor jimi peníze ani slávu nezískal. Jeho hlavním uměleckým odkazem je série románů z prostředí italské mafie v USA. V roce 1969, po dokončení románu Kmotr se Puzo stal doslova přes noc uznávaným a slavným autorem. Na úspěch Kmotra navázal dalšími „mafiánskými“ romány – např. Sicilián , Omerta a Poslední kmotr. Další román pak popisuje sérii teroristických atentátů, spiknutí a posléze atentát na fiktivního amerického prezidenta z rodu Kennedyů – „K“ znamená Kennedy. Jeho posledním románem byla Rodina, zemřel však před jeho dokončením roku 1999. Tento román o klanu Borgiů z 16. století později dokončila Carol Ginová, kniha však výraznějšího úspěchu nedosáhla. Byl rovněž autorem filmových scénářů podle vlastních předloh. Kmotr v režii F. F. Coppoly 1972 získal Oscara, stejně tak i Kmotr II. z roku 1974, třetí část z roku 1990 byla na Oscara nominována. Kromě tvorby scénářů podle svých románů spolupracoval Puzo i na tvorbě scénáře filmů Superman a Superman 2....

Deep Purple

Deep Purple je zásadní britská rocková skupina, která vznikla v roce 1968 v Hertfordu. Jsou považováni za jedny z průkopníků heavy metalu a moderního hard rocku, i když se jejich hudební přístup v průběhu let měnil. V průběhu historie se v sestavě kapely vystřídalo mnoho členů, ale klasickou sestavu tvořili Ian Gillan , Ritchie Blackmore , Jon Lord , Roger Glover a Ian Paice . Deep Purple si získala širokou popularitu díky svým průkopnickým albům, jako jsou " Deep Purple In Rock" a "Machine Head" , která obsahovala hity jako "Smoke on the Water", "Highway Star" a "Child in Time". Jejich zvuk se vyznačoval silnými kytarovými riffy, vlivy klasické hudby a dynamickou hrou na varhany. Kapela prošla několika přestávkami a reuniony a navzdory četným změnám v sestavě pokračovala v koncertování a nahrávání nové hudby. Deep Purple byla v roce 2016 uvedena do Rock and Rollové síně slávy, což svědčí o jejím vlivu a odkazu ve světě rockové hudby.

Jaroslav Putík

Jaroslav Putík byl český spisovatel. Za druhé světové války se aktivně účastnil protinacistického odboje a následně byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. Mezi jeho nejznámější díla patří Muž s břitvou, Smrtelná neděle, Brána blažených či Volný let voliérou. Jeho otec byl tesařem. Od roku 1938 se učil modelářem u firmy Otto Hellebrandt v pražské Libni. V roce 1940 se zapojil do odboje, když se stal členem levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. Zatčen byl v roce 1942 a odsouzen ke třem letům vězení, a to za „přípravu velezrady“. Trest si odpykával nejprve ve věznici v Litoměřicích, poté byl převezen do polského Gollnowu, pak do Landsbergu na Lechu, do Berlíně a nakonec, na začátku roku 1945, do koncentrační tábora Dachau. Z koncentráku se vrátil vážně nemocný, ale rychle se zotavil. Po osvobození začal nadšeně podporovat komunistické hnutí, začal se angažovat ve Československém svazu mládeže a také psát do jeho deníku Mladá fronta. V roce 1946 začal studovat novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Absolvoval v roce 1949. V roce 1948 nastoupil jako redaktor Svobodných novin . Vedl zahraniční rubriku, posléze byl i zástupcem šéfredaktora. V letech 1951–1953 byl na vojně. Mezitím Svobodné noviny zanikly, a tak nastoupil do Literárních novin, a to na stejný post, vedoucího zahraniční rubriky i zástupce šéfredaktora. V roce 1959 byl však donucen odejít, když se znelíbil polemikou, která se na stránkách novin rozvinula krátce předtím. Nastoupil pak do týdeníku Tvorba a později do časopisu Kulturní tvorba. V roce 1962 publikoval první prózu nazvanou Zeď. Od roku 1964 byl ve svobodném povolání. V roce 1968 se k redigování novin vrátil, když vedl kulturní dvouměsíčník Orientace. Ten byl však v roce 1970 zrušen jako "osmašedesátnický" projekt a Putík se stal politicky nepohodlným. Až do konce 80. let nesměl publikovat. Psal poté anonymní anotace do časopisů o výpočetní technice, ...

Puhdys

The Puhdys byla německá rocková skupina, která vznikla v roce 1969 v Oranienburgu ve východním Německu. Skupina byla jednou z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších rockových skupin bývalé Německé demokratické republiky . Jejich hudba byla jedinečnou směsí rocku, popu a balad. Zpívali převážně v němčině a proslulí jsou zejména svými melodickými hymnami, které se staly stálicí východoněmecké hudební scény a zároveň si získaly značnou popularitu i v jiných částech Evropy.

Giacomo Puccini

Giacomo Puccini byl italský skladatel proslulý svými operami, které patří k nejčastěji uváděným v běžném repertoáru. Puccini se narodil 22. prosince 1858 v italské Lucce v rodině s dlouhou hudební historií a byl předurčen k tomu, aby v této tradici pokračoval. Studoval na milánské konzervatoři u Amilcare Ponchielliho a Antonia Bazziniho. Pucciniho kariéra se vyznačovala schopností spojit moderní prvky s tradiční italskou operou.

Václav Pumpr

Práce z oboru chemie.

Philip Pullman

Philip Pullman je britský spisovatel fantasy a přední představitel britského ateismu. Už v dětství přišel o otce, který byl pilotem Royal Air Force, takže vyrůstal jenom se svoji matkou, svým otčímem a svým dědečkem, který byl kněz na anglickém venkově. Nějaký čas studoval v Oxfordu na Exeter College. Napřed učil několik let angličtinu na střední škole, později se stal asistentem na Westminster College v Oxfordu. Žije v Oxfordu se svou ženou Jude, má dva syny, Jamieho a Toma. Úspěch Pullman získal trilogií Sally Lockhart, která vyšla v letech 1988–1992. Obsahovala svazky The Ruby in the Smoke, The Shadow in the North a The Tiger in the Well. V roce 1996 vydal román The Northern Lights , což byl první díl jeho fantasy trilogie His Dark Materials . Román The Northern Lights získal v roce 1995 Carnegieho medaili za literaturu. Po první knize následovaly díly The Subtle Knife a The Amber Spyglass . Philip Pulman je jedním z nejznámějších a nejaktivnějších členů ateistických organizací British Humanist Association a National Secular Society, které prosazují kupříkladu vyloučení biskupů ze Sněmovny lordů, chtějí zrušit církevní školy, osvobození církví od daní a zákon o blasfemii a vyžadují zákaz působení kněží v nemocnicích, vězeních a ozbrojených silách. Pullmanova díla jsou kritizována jako protináboženská a protikřesťanská propaganda, Pullman sám v rozhovoru pro Washington Post výslovně prohlásil, že cílem jeho děl je poškodit náboženství a podrýt jeho základy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philip Pullman na slovenské Wikipedii....

Angelo Purgert

Narozen 24. 10. 1965 v Praze. Fotograf.

Włodzimierz Puchalski

Polský přírodovědec, fotograf, režisér přírodovědných filmů.

Herbert Puchta

Profesor angličtiny, autor učebnic.

Mary Jo Putney

Je americkou autorkou, vystudovala anglickou literaturu a průmyslový design. Ačkoliv být romanopiscem byl její dávný sen, realizovala ho až ve chvíli, kdy se jí do rukou dostal počítač. A od té doby už jen samá pozitiva. Teď píše na plný úvazek. Kromě historických romancí píše ještě fantasy příběhy a o paranormálních jevech, a objevilo se i několik románů ze současnosti.

Zdenka Pudilová

Práce z oboru ručních prací.

Marcela Puldová

Učitelka, spoluautorka pracovních sešitů z češtiny.

Veronika Půrová

Projektová manažerka Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, publikace z oboru.

Arno Puškáš

Arno Puškáš byl přední slovenský horolezec, publicista, chatař, člen Horské služby. Na svém kontě měl přes dvě stě prvovýstupů ve Vysokých Tatrách, kde dlouhé roky pracoval jako chatař v objektu Chata pod Rysmi. Dále lezl v Julských Alpách, na Mt. Blanc, Grossglockner. Pyreneje, Atlas, Olymp. V r. 1969 a 1971 se zúčastnil prvních dvou československých expedic na Nanga Parbat. Na té druhé vylezl na předvrchol Čongru a jihovýchodní vrchol Nanga Parbat . Účastnil se též dalších horolezeckých expedic Romsdal, Ahhagar, třikrát Fanské vrchy, Pamír 1979 – Kullai Ismoili Somonij. Slovenský nejvýznamnější horolezecký publicista – celkem napsal 18 knih, 2 povídky, asi 1200 článků s horolezeckou tematikou. Polyglot, fotograf, grafik. Jeho životním dílem je podrobný desetidílný Horolezecký průvodce Vysoké Tatry, jenž psal a vydával 32 let. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arno Puškáš na slovenské Wikipedii.

Songling Pu

Čínský prozaik a básník. Psal naučnou prózu, divadelní hry, fantastické povídky a výpravné básně.

Karel Půhoný

Ing., autor publikací z oboru potravinářství.

Jerzy Putrament

Narozen 1910, zemřel 1986. Polský prozaik, básník a publicista.

Jozef Puškáš

Olga Pujmanová

Narozena 18. 2. 1928 v Praze. Historička umění, kurátorka.

Monika Puškinová

Více než deset let pracuje ve školství.V rámci vlastní akreditované vzdělávací instituce nabízí semináře pro učitele a vedení školy. Je lektorkou školení a seminářů pro vedení školy a pro žáky SŠ

Harry Putz

Učebnice češtiny pro cizince.

Jan Evangelista Purkyně

Jan Evangelista Purkyně , křtěn Jan Josef – 28. července 1869 Praha – Nové Město) byl český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof; otec malíře Karla Purkyně. Svým příspěvkem o živočišných tkáních složených z buněk s jádry se stal jedním ze spoluzakladatelů cytologie. Otec byl správcem libochovického šlechtického panství. Když bylo Janu Evangelistovi šest let, jeho otec zemřel. V jedenácti letech Purkyně odešel za vzděláním k piaristům , ve dvaceti však z řádu odešel. Živil se jako vychovatel v šlechtických rodinách, jeden z jeho zaměstnavatelů nasměroval Purkyňův zájem směrem k lékařství. Už v prvním ročníku pražského studia mu ve Vídni vyšla první báseň Orážení obrazu bez konce. Doktorskou práci O zření v ohledu subjektivním obhájil roku 1818 a stal se asistentem na pražské lékařské fakultě. Pro vlastenecké názory se ale marně ucházel o profesuru. Teprve na mocnou přímluvu několika osob , lékař Johann Nepomuk Rust , vedoucí pruského vysokoškolského oddělení Johannes Schulze , přírodovědec Karl Asmund Rudolphi a údajně i na přímluvou Goethovu, který také studoval proces vidění) byl angažován na univerzitu mimorakouskou, do tehdy pruské Vratislavi. V roce 1827 se oženil s Julií Rudolphi , dcerou svého zastánce, v Berlíně působícího přírodovědce švédského původu Karla Asmunda Rudolphi . Měli spolu dvě dcery a dva syny. Ve Vratislavi mu na choleru zemřela manželka a obě dcery, zbyli mu dva synové. Starší syn Emanuel se stal přírodovědcem, mladší syn Karel vynikl jako malíř. Otec jej celý život finančně podporoval a nakonec i přežil....

Petr Pujman

Petr Pujman byl český prozaik a překladatel z angličtiny a francouzštiny, syn spisovatelky Marie Pujmanové. Petr Pujman byl druhým synem spisovatelky Marie Pujmanové a operního režiséra Ferdinanda Pujmana . Po maturitě na reálném gymnáziu v pražské Křemencově ulici začal v roce 1948 studovat práva na Univerzitě Karlově. V souvislosti s procesem s generálem Karlem Kutlvašrem probíhaly i další politické procesy, v rámci jednoho z nich byl obviněn i Petr Pujman, byl vyloučen ze studia a byl odsouzen na 15 let vězení. Rodiče se snažili synovi pomoci a sepsali rozsáhlý dopis na jeho obhajobu, ve kterém se snažili uvést polehčující okolnosti. Petr Pujman dostal v roce 1949 milost a po deseti měsících byl propuštěn. Po propuštění z vězení pracoval jako pomocný dělník a vyučil se strojním zámečníkem. Studovat mohl znovu od roku 1954. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval v roce 1959 anglistiku a romanistiku, doktorát získal roku 1968. Od roku 1960 byl zaměstnán ve Svazu československých spisovatelů , v jeho zahraničním oddělení. Od roku 1965 byl též zaměstnán jako externista na Univerzitě 17. listopadu, kde přednášel angloamerickou literaturu. SČSS byl v roce 1969 nahrazen Svazem českých spisovatelů, který o rok později zaniknul. Poté se Petr Pujman živil jako překladatel a kabinový tlumočník. Vlastní tvorba Petra Pujmana se nesetkala s pochopením normalizační kritiky. Rudé právo odsoudilo jeho dílo Prevít a zvířátka slovy „...knížka je nevýrazná a bez umělecké síly, ale je příznačná pro to, co se dnes v mladé próze nejvíce nosí.“ Některé Pujmanovy překlady po roce 1968 byly vydány pod jmény jiných překladatelů - Miroslav Drápal nebo Mariana Stříbrná . Překlady z angličtiny: Překlady z francouzštiny:...

Tess M Puffrová

Autorka dívčího románu.

Publilius Syrus

Publilius Syrus, také Publius Syrus byl římský dramatik a básník 1. století př. n. l. Jeho "Myšlenky" byly velice oblíbenou četbou ve středověku i v raném novověku. Dnes málo známý, ale kdysi významný dramatik a filosof se narodil na počátku prvního století př. n. l. v syrské oblasti Antiochia. Už jako mladý však padl do otroctví a byl převezen do Říma, kde působil na dvoře jednoho dramatika. Zde se poprvé setkal s hranými příběhy, které ho okouzlily a inspirovaly k vlastní tvorbě. Nejdříve pomáhal s tvorbou svému pánovi a pro svůj talent a moudrost si tak vysloužil propuštění na svobodu. Následně, již jako svobodný plebej, začal shrnovat a ucelovat své vlastní myšlenky a živil se psaním improvizovaných mimů a herectvím. S přibývajícím časem byla jeho divadla stále známější a žádanější, a oblibu v něm nacházel dokonce i samotný Gaius Julius Caesar, který Publilia Syra považoval za jednoho z nejmoudřejších lidí v Římě. Často ho zval ke svému stolu a rozmlouval s ním, což vyvolalo nevoli druhého významného dramatika – starého Decima Laberia. Ten se po letech tvorby pro svého císaře cítil zrazený a odstrčený a záviděl Publiliovi ohromnou slávu. Caesar proto s ohleduplnosti k oběma tvůrcům uskutečnil v roce 46 př. n. l. umělecký souboj, jehož vítězem se stal Publilius Syrus. Tím jeho sláva v Římě ještě vzrostla. Caesar chtěl dokonce tomuto umělci za zásluhy udělit čestný titul a chtěl mu nechat vystavět palác, ovšem 15. března roku 44 př. n. l. byl sám zabit. V Římě nastaly zcela jiné poměry. Publilius Syrus přestal psát mimy a hrát v amfiteátrech, zbytek života strávil v ústraní a věnoval se dokončení svého celoživotního díla „Sententiae“, z něhož se dodnes zachovalo asi 700 citátů. O konci Publilia Syra z Antiochie se tak, vzhledem k jeho „ústupu ze slávy“, nedochovaly žádné spolehlivé zprávy....

Karel Purkyně

Karel Purkyně byl český malíř, kreslíř a výtvarný kritik. Jako portrétista se zařadil mezi přední osobnosti evropského realismu poloviny 19. století. Narodil se ve Vratislavi jako druhý syn lékaře a přírodovědce Jana Evangelisty Purkyně a jeho manželky Julie, rozené Rudolphi. Matka brzy zemřela. Měl staršího bratra, pozdějšího přírodovědce Emanuela Purkyně. Mládí prožili ve Vratislavi, kde otec působil na univerzitě. Zde také studoval na gymnáziu a krátce se učil malovat u malíře podobizen J.J. Königa. V roce 1850 se rodina vrátila do Prahy a Karel se zapsal na malířskou Akademii. Poprvé se veřejně představil jako malíř v roce 1853 na výstavě Krasoumné jednoty, kam zaslal žánrovou kompozici Děti dívající se na obrázky. Během studií navštěvoval známé německé galerie, v nichž studoval renesanční a barokní malířská díla. Navázal mnoho uměleckých kontaktů, přátelství ho pojilo především s Josefem Mánesem a Václavem Levým. Studium na Akademii ho však neuspokojovalo, považoval je za suchý akademismus, odmítal kreslit podle sádrových modelů. Proto odešel roku 1854 do Mnichova do učení k malíři J.B.Berdellému.. V galerii tam studoval Rembrandtovy, Tizianovy a Rubensovy obrazy, Na Tizianovi obdivoval monumentální pojetí portrétovaných osob a převzal některé technické postupy, jako podmalbu červenohnědou barvou. Na podzim roku 1856 odjel do Paříže, kde se nejprve na otcovo přání zapsal do ateliéru Thomase Coutura. Ani toto studium nedokončil, což ovlivnilo negativně názor rodiny i širší kulturní veřejnosti, která akademickému vzdělání přikládala velký význam. On sám se však raději učil z prací italských a francouzských mistrů. Byl mu blízký realismus Gustava Courbeta, o kterém se později zmiňoval ve svých kritických statích. Dojmy z ročního pobytu v Paříži vyjádřil v několika drobných olejomalbách, např. V údolí nebo Boulogneský lesík. Koncem roku 1857 se vrá...

Ken W Purdy

Ferdinand Pujman

Ferdinand Pujman byl český stavební inženýr, profesor konzervatoře, dramaturg a režisér opery Národního divadla v Praze a estetik. Narodil se jako syn venkovského řídícího ve vesničce Nížkov u Přibyslavi. Od malinka měl vřelý vztah k hudbě, hrál na klavír i varhany. Přesto splnil přání svého otce a vystudoval stavební inženýrství. V Praze pak měl i soukromou stavební praxi. Již při studiích na technice navštěvoval kromě zpěvu a klavíru přednášky z dějin hudby na Filosofické fakultě UK. Svou dráhu operního režiséra zahájil v roce 1920 ve Státním divadle v Brně a o rok později hostoval v Národním divadle v Praze. V roce 1926 pak nastoupil po praktické a důkladné teoretické průpravě jako operní režisér na plný úvazek. V červnu 1945 byl jmenován dramaturgem opery, v roce 1947 vrchním režisérem. V Národním divadle působil až do ledna 1950 a pak znovu v letech 1956 až 1959. V ND spolupracoval úzce s Otakarem Ostrčilem a podílel se umělecky na jeho cyklech Dvořákových, Fibichových a Foersterových oper. V operní režii uplatňoval novátorské přístupy, ovlivněné jak technickým vzděláním, tak důkladnou znalostí filozofie, estetiky a náboženské liturgie. Jeho režie vzbudily takový ohlas, že se dokonce jeho inscenace Prodané nevěsty z roku 1923 stala předmětem jednání parlamentu. Za svoji éru režíroval téměř sto oper, což dovolovalo dramaturgickou pestrost od evropského baroka až po současné domácí i světové novinky. Řadu inscenací nastudoval i v zahraničí . Byl vyznamenán lotyšským a estonským řádem a stal se čestným členem divadla Estonia v Tallinnu. Kromě režírování oper se věnoval také baletu, psal příspěvky do odborných časopisů a sborníků, vystupoval i v zahraničí. Významná byla i jeho činnost pedagogická. V roce 1921 začal vyučovat na Konzervatoři v Praze mimiku a operní režii, od roku 1946 pak na AMU, kde byl od roku 1946 pověřeným profesorem a v letech 1949 až 1959 řád...

Michael Purmenský

Narozen 1. 5. 1990. Výtvarný umělec, ilustrátor, autor kreseb a propagační grafiky. Autor dětské knihy. Kulturní referent na úřadu obce Dolní Bojanovice.

Rita Pužmanová

Ing. Rita Pužmanová, CSc., MBA je nezávislá síťová specialistka, autorka a školitelka.Studovala systémové inženýrství ČVUT a s Internetem se poprvé sblížila při postgraduálním stipendijním programu na Universidad de Valladolid . Léta působila v Evropě jako certifikovaný školitel Cisco Systems a následně vedla řadu vlastních síťových školení, mj. on-line TCP/IP program pro UCLA . Předtím pracovala v ETSI . Kromě knižních publikací , je autorkou mnoha článků v tištěných i Internetových odborných médiích, českých i mezinárodních.

Karel Půlpán

Karel Půlpán byl český spisovatel, novinář, horník, stoupenec socialismu, odborář a aktivista za práva dělníků. Narodil se ve Vídni nemajetné služce jako nemanželské dítě. Matku téměř nepoznal, do šesti let byl vychováván v rakouském prostředí. Poté jej poslali k prarodičům do vsi Rybitví u Pardubic, kde Karel vyrůstal. Děd jej zavrhl a vnímal jako pošpinění cti rodiny, Karel se tak citově upínal na babičku. V jedenácti letech utekl z domova a žil na statku ve vedlejší vsi, kde pásl dobytek. Ve čtrnácti letech nastoupil jako horník do černouhelného dolu Ida ve Svatoňovicích v Podkrkonoší. Zde se seznámil s dělnickým a hornickým sociálním prostředím a začal tíhnout k levicovému smýšlení. Po roce 1900 se vydal hledat matku, kterou znal jen málo, do Vídně, tu zde ale nenašel. S pomocí krajanského spolku místních Vídeňských Čechů se zde usadil a vyučil truhlářem. Začal se zde též věnovat básnické a novinářské tvorbě. Oženil se s Boženou Střelkovou . Roku 1906 se Půlpán přestěhoval do Prahy, kde byl přijat do redakce deníku České slovo. Zde publikoval publicistické texty i vlastní díla. Žil v pozdější Rybalkově ulici ve Vršovicích. Roku 1908 přijal pozici šéfredaktora časopisu levicové mládeže Mladé proudy, ve funkci nahradil Emila Špatného. Vydal také svá první díla knižně. Ve své tvorbě akcentoval jak sociální motivy, tak stesk po své neúplně rodině. Spustil rovněž roku 1911 vydávání časopisu Nový člověk s dětskou přílohou Klíčení. Karel Půlpán zemřel 5. června 1914 v Čerčanech nedaleko Benešova, kde se svou rodinou žil, ve věku 28 let následkem tuberkulózy. Byl pohřben 7. června na Vršovickém hřbitově, jeho pohřbu se zúčastnilo přibližně deset tisíc lidí, včetně politiků sociální demokracie Václava Klofáče a redaktora Špatného, kteří nad rakví promluvili. V Čerčanech mu byl u domu, kde zemřel, vztyčen pomník. ...

Miloš Josef Pulec

Miloš Josef Pulec byl duchovní české starokatolické církve, folklorista, autor pragensií, práce z oboru mykologie a botaniky, kuchařských knih, vlastivědné a přírodovědné práce o severních Čechách. Je zmiňován starokatolickou církví jako nejkontroverznější osoba Starokatolické církve v letech komunismu. Stál za dob komunistického režimu v čele synodní rady, měl podporu církevních tajemníků na ministerstvu kultury a inicioval státní zásahy proti Starokatolické církvi a jejímu právoplatnému biskupovi. Stál tak v čele státem uznané starokatolické církve proti její podzemní větvi, kterou stát po svržení komunismu a 38. synodě-Synodě obnovy 29. dubna 1990 uznal jako právoplatnou. Koncem roku 1970 byl biskupem Podolákem odvolán ze služby, toto rozhodnutí však nerespektoval a naopak prostřednictvím komunistické státní správy inicioval odstranění biskupa Podoláka a jemu věrných starokatolických kněží a pražská farnost pod jeho vedením se stala až do dubna 1990 centrem kolaborantské části starokatolické církve. Zemřel 9. února 1991 ve své kanceláři na třetí infarkt.

František Pulec

Narozen 30.11.1887 v Boskovicích, zemřel v dubnu 1951 v Brně. Středoškolský profesor, pedagogický spisovatel, práce v oboru.

Puyi

Pchu I , člen vládnoucího mandžuského rodu Aisin Gioro, byl posledním čínským císařem mandžuské dynastie Čching a posledním čínským císařem vůbec. V letech 1932–1945 byl formální hlavou japonského loutkového státu Mančukuo. Jako čínský císař vládl pod jménem Süan-tchung . O jeho životě byl roku 1987 natočen Bernardem Bertoluccim životopisný film. Snímek s titulem Poslední císař zaznamenal velký úspěch a získal celkem 9 oscarů. Narodil se v roce 1906 jako syn prince Čchuna . Na trůn nastoupil v necelých třech letech, několik dní po smrti faktické vládkyně Číny – císařovny vdovy Cch'-si . Korunován císařem byl 2. prosince 1908 v Síni Nejvyšší harmonie v Zakázaném městě; půdu Zakázaného města pak až do svých 18 let nikdy neopustil. Slabá regentská vláda a další dětský císař ale posléze nedokázali zabránit rozbíhajícímu se čínskému revolučnímu hnutí. Po vypuknutí Sinchajské revoluce a zradě Jüan Š'-kchaje byl Pchu I 12. února 1912 sesazen. V červenci 1917, po porážce vojsk prezidenta Li Jüan-chunga generálem Čang Sünem, byl podruhé korunován čínským císařem, avšak toto císařství nepřežilo ani dva týdny. Velkou ránou v Pchu Iho životě se stala smrt jeho matky v roce 1921, když podstoupila opiovou sebevraždu. V Zakázaném městě směl žít a pobírat vládní penzi 4 miliony jüanů ročně až do roku 1924. Rok nato bylo otevřeno jako Palácové muzeum veřejnosti. Po odchodu ze Zakázaného města se dostal do finančních potíží, které řešil prodejem cenných sbírkových předmětů. Se svou manželkou a císařovnou Wan Žung a druhou ženou Wen Siou se usadil v japonské koncesi v Tchien-ťinu. Po japonské invazi do Mandžuska a vytvoření loutkového státu Mančukuo se stal v roce 1932 formální hlavou tamního režimu. V závěru 2. světové války byl za...

Daria Puršová

Natal'ja Nikolajevna Puškina

Manželka ruského básníka A. S. Puškina.

Henry Purcell

Henry Purcell byl anglický skladatel, který žil v období baroka a je považován za jednoho z největších anglických skladatelů všech dob. Purcell se narodil v roce 1659 a jeho hudební nadání se projevilo již v mládí, kdy byl jmenován sboristou v Královské kapli. Později, v roce 1679, vystřídal Johna Blowa na postu varhaníka ve Westminsterském opatství a tuto prestižní pozici zastával až do své předčasné smrti v roce 1695.

Jaroslav Pulkrábek

Ročník 1964, v roce 1988 se zlákán romantikou odstěhoval na Šumavu, kde zprvu pracoval jako dřevorubec v oblasti Boubína, později vystřídal několik povolání, mimo jiné pracoval i ve sklárně. V současné době je ředitelem Městského kulturního střediska ve Vimperku. Jeho domovem se stala fara v Horní Vltavici, kde působí jako kostelník. Pravidelně publikuje v časopise Vítaný Host, je šéfredaktorem měsíčníku Jan Prachatický. Od roku 2009 do roku 2017 psal každý týden pro sobotní vydání Prachatického deníku pověst či příběh. V roce 2012 vyšly tři díly jeho pověsti jako e-knihy v nakladatelství DriftBooks a následně pak dva díly v klasické podobě v nakladatelství Kopp.

Jan Pulkrábek

Narozen 18.4.1902 v Humpolci, zemřel 31.1.1966 v Praze. Ing. dr., DrSc., profesor zdravotní techniky a vedoucí katedry tepelné techniky strojní fakulty Českého vysokého učení technického v Praze. Práce v oboru.

Radek Pudil

Narozen 26. 1. 1966. Kardiolog, zabývá se i hyperbarickou a potápěčskou medicínou.

Martin C Putna

Narozen 30. 5. 1968 v Písku, prof., Mgr., Bc., Ph.D., literární historik, publicista, kritik, filolog, překladatel, moderátor, vysokoškolský učitel v Ústavu východoevropských studií , v Centru komparatistiky na Filozofické fakultě UK, na Fakulě humanitních studií , ředitel Knihovny Václava Havla , spoluzakladatel Křesťanské akademie a revue Souvislosti, redaktor revue Souvislosti , Katolického týdeníku ; věnoval se ruské emigraci, evropské recepci antických námětů, dějinám katolické české literatury, kulturním dějinám.

Přibík Pulkava z Radenína

Narozen v Radeníně u Tábora, zemřel roku 1380. Katolický kněz, mistr svobodných umění při Pražské univerzitě. Autor překladu životopisu Karla IV. do češtiny, kronikář.

Romain Puértolas

Francouzský spisovatel.

Alena Půlpánová

Autorka kuchařských knih.

Ludmila Puldová

Ing., cestovatelka, fotografka, průvodkyně.

František Pukluš

Gareth Purnell

Anglický autor knih o rybářství a rybaření.

Miroslav Punčochář

Narozen v r. 1955. Vedoucí vědecký pracovník v Ústavu chemických procesů AV ČR v Praze, publikace z oboru přírodních věd.

Josef Půhoný

Autor publikací o domácí zabijačce a domácím zpracování masa.

Michaela Pugnerová

Narozena 1966. Mgr., pedagožka, práce z oboru pedagogicko-psychologického poradenství.

Dave Pugh

Mark Putterford

Americký publicista, autor biografií hudebních skupin.

Roman Pumprla

PaedDr., logoped, autor příruček a cvičebních pomůcek pro děti.

Barbora Putova

Narozena 14. 11. 1985 v Praze. Kulturoložka a historička umění zaměřená zejména na problematiku pravěkého umění a proměny paradigmat umění v kontextu dějin evropské kultury. Pozornost věnuje také historické a postmoderní antropologii. Autorka prací z oboru. Publikuje studie a články věnované osobnosti a uměleckému dílu belgického malíře a ilustrátora Féliciena Ropse.

Cyril Purkyně

Narozen 14.6.1895 v Praze, zemřel 6.2.1963 tamtéž. JUDr., ředitel zoologické zahrady v Praze, entomolog. Práce o zoologické zahradě.

Vladimír Pucek

Doc. PhDr. Vladimír Pucek, CSc. se narodil se 16. 6. 1933 v Hradci Králové, kde maturoval v r. 1952 na Tylově gymnáziu. V letech 1952-1957 studoval na Filozofické fakultě UK . První bezprostřední poznatky o situaci v Koreji po korejské válce získal během patnáctiměsíční tlumočnické praxe v letech 1955-6 v nemocnici Čs. Červeného kříže v Čchongdžinu . V období 1959-62 a 1963-66 pracoval na čs. velvyslanectví v Pchjongjangu . Od r. 1966 působil již nepřetržitě na FF UK jako odborný asistent, v r. 1967 získal titul PhDr., 1978 CSc., 1985 ustanoven docentem. Od r. 1974 až do září 2004 byl vedoucím oboru koreanistiky na FF UK. Věnoval se především pedagogické a vědecké práci s důrazem na oblast korejské filologie. V letech 1991-93 působil jako výměnný profesor pro výuku češtiny na družební univerzitě HUFS v Soulu. Kromě řady vědeckých a odborných článků je autorem či spoluautorem 9 skript a monografií, mj. KLDR ; Základy korejštiny ; Úvod do studia koreanistiky I.- část filologická ; Lexikologie korejského jazyka ; Jazyková politika v Koreji ; Gramatika korejského jazyka ; v tisku je obsáhlá monografie Kapitoly ze starší korejské literatury. Kromě tlumočnické činnosti věnoval značnou pozornost též šíření poznatků o Koreji a její kultuře, především překladům korejské literatury z oblasti klasické a moderní prózy, klasické poezie a ústní lidové slovesnosti, např. Kim Man-džung: Putování paní Sa na Jih ; sbírky korejských mýtů a pověstí Tajomstvá belasého draka a Vodopád devíti draků spolu s J. Genzorem; převyprávění Korejských pohádek ; část moderních povídek ve výborech Tváře a osudy a Ukradené jméno ; výbor klasické poezie Jasná luna v prázdných horách (...

Jiří Pucholt

Autor turistického průvoce.