Všichni Autoři a témata

Vlasta Gazdíková (18)

Mgr., pedagožka a metodička, zaměřená na výuku češtiny.

Vladimír Smolák (12)

Narozen roku 1887 v Hrusicích, zemřel 27.6.1959 v Praze. Středoškolský profesor, romanista, autor česko- a slovensko-francouzských slovníků, učebnice francouzštiny a příručky francouzského pravopisu, vydané francouzsky.

Vladimír Rýpar (13)

Vladimír Rýpar byl český novinář a redaktor. Byl redaktorem časopisu Pestrý týden, který byl v roce 1945 přeměněn v časopis Svět v obrazech. V roce 1955 se stal šéfredaktorem tohoto časopisu a tuto funkci vykonával až do roku 1968. Úzce spolupracoval například s fotografem Karlem Hájkem. Redigoval obrazové publikace pro nakladatelství Orbis. V padesátých letech otiskl také své teoretické práce o novinářské fotografii. Sám rovněž fotografoval, pořídil například fotoreportáž o stavbě Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě. Otištěny byly i jeho fotografie ze zahraničních cest.

Vladimír Macura (13)

Vladimír Macura byl český spisovatel, literární vědec a kritik. Ve svém literárně-historickém bádání se zabýval zejména dobou českého národního obrození a jeho mýty. Významná je jeho průlomová literárněvědná práce na toto téma Znamení zrodu a prozaické dílo. Jeho otec byl náměstkem ředitele Ostravsko-karvinských koksoven a posléze ředitelem Ústavu pro výzkum a využití paliv v Běchovicích u Prahy. Macura maturoval v roce 1963 v rodné Ostravě. Již na gymnáziu byl členem literární skupiny Autoři v povijanu a skupiny „ismuistů“ . Poté byl přijat ke studiu češtiny a angličtiny na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, ale protože jeho otec v té době přijal místo ředitele v Běchovicích, vystudoval tyto obory nakonec na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1968, doktorát si udělal v roce 1969, díky práci o Františku Halasovi. V roce 1969 nastoupil do Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1974 patřil k zakládajícím členům Baltského svazu, v době komunistické diktatury ilegální organizace sdružující přátele pobaltských národů, okupovaných Sovětským svazem . Podílel se i na vydávání samizdatového časopisu tohoto spolku Läänemere Liidu Liige. V roce 1987 získal titul kandidát věd. Po sametové revoluci spoluzakládal Obec spisovatelů a v roce 1990 se stal zástupcem ředitele svého ústavu. V roce 1993 pak byl jmenován jeho ředitelem. Funkci vykonával až do smrti. V roce 1998 obdržel Státní cenu za literaturu za Guvernantku a Český sen. Macurův život a dílo zpracoval jeho přítel Pavel Janoušek v knižní monografii Ten, který byl: Vladimír Macura mezi literaturou, vědou a hrou . Zemřel roku 1999 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Literatuře se věnují i jeho dcera Kateřina Jančaříková a syn Ondřej Macura . Ve své literárně...

Vítězslav Rzounek (16)

Vítězslav Rzounek byl český marxistický literární kritik a vysokoškolský pedagog. Známým se stal jako představitel normalizace, vedoucí katedry české literatury Filozofické fakulty UK, odpovědný za umlčení řady nepohodlných literátů a vědců i za cenzorské zásahy do české literatury v 70. a 80. letech 20. století. Maturoval v roce 1940 na reálné gymnáziu v Benešově. Poté byl úředníkem na městském úřadě v rodné Vlašimi a od roku 1941 až do konce války v Poldině huti na Kladně. Po válce vystudoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1949, rok poté si udělal doktorát. Pak se živil jako nakladatelský redaktor, nejprve v Orbisu, poté ve Státním nakladatelství dětské knihy . Od roku 1954 přednášel na Vysoké škole politické ÚV KSČ. Titul kandidáta věd získal v roce 1961 na Akademii společenských věd při ÚV KSSS v Moskvě, kde působil od roku 1958. Po návratu pak až do roku 1967 znovu učil na Vysoké škole politické, kde se v roce 1964 stal docentem. V letech 1967–1971 byl kulturním přidělencem na československém velvyslanectví v Římě, v roce 1972 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí. Od roku 1972 až do roku 1989, kdy odešel do důchodu, byl vedoucím katedry české a slovenské literatury na Filozofické fakultě UK. V roce 1975 zde byl jmenován profesorem. Právě z této pozice uplatňoval svůj značný vliv na kulturní politiku a literární dění v normalizačním Československu.

Viktor Palivec (9)

Viktor Palivec byl básník, heraldik, knihovník a bibliograf. Publikoval řadu vlastivědných prací, ve kterých se zabývá Berounskem a rodným Příbramskem.

Věra Plívová-Šimková (8)

Věra Plívová-Šimková je česká filmová režisérka, známá zejména svými filmy o dětech a pro děti.

Věra Faltová (9)

Věra Faltová byla česká malířka a ilustrátorka. Byla známá jako ilustrátorka komiksů pro časopisy Ohníček a Čtyřlístek. a další.

Věnceslava Lužická (20)

Věnceslava Lužická, vlastním jménem Anna Srbová, rozená Kubatová , byla česká vlastenecká spisovatelka a publicistka, autorka řady próz určených především pro dívky s cílem vychovávat vzdělávat je a mravně povznášet. Narodila se 6. prosince 1832 v Hořicích čp. 38 Waclawu Kubatovi zámožnému obchodníkovi a radnímu a Anně Kubatové-Pfleglové. Často uváděný rok jejího narození 1835 je nesprávný. Dle dochované korespondence si však sama v roce svých padesátin nepřála žádné oslavy a zveřejnění správného roku, aby se nestala „terčem vtipů zlých nepřátel“, jak dále píše: „… že jsem se mladší učinila, což věru mou vinou není!“ Vdala se roku 1851 za Antonina Srba nájemce statku v Hořicích a po jeho smrti roku 1867 se s třemi dětmi přestěhovala do Prahy na Nové Město. Zemřela v Praze 4. května 1920 a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově v hrobce 15H společně se svým synem Vladimírem Srbem, právníkem a politikem, který byl v letech 1900–1906 starostou Prahy. Její dcera Marie Larra-Srbová byla sólistkou Národního divadla v Praze. Byla členkou celé řady vlasteneckých ženských spolků i Amerického klubu dam. Přispívala svými črtami, povídkami a nekrology do časopisů Květy, Ženské listy , Česká včela, Světozor; redigovala Ženský svět, Tetín a jiné časopisy pro ženy. Vedle literární činnosti se rovněž zabývala reformou výuky ženských ručních prací. V rámci katolického pohledu na rodinný život se zásadním způsobem zasloužila o ženské emancipační hnutí u nás. Poukazovala na rovnoprávnost žen a na jejich schopnost vysokoškolského studia učitelství či medicíny. Často je považována za předchůdkyni tzv. červené knihovny. Autorka se však nesoustřeďovala jen na peripetie zamilovaného příběhu, ale podrobně líčila prostředí...

Věna Hrdličková (12)

Věnceslava Hrdličková  též Věna byla přední česká sinoložka a japanoložka. Věnceslava Hrdličková v roce 1950 vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde získala i doktorát filozofie, v roce 1967 titul kandidát věd a v počátkem devadesátých let i docenturu. Profesně se zajímala především o čínskou a japonskou orální literaturu, či estetiku čínských a japonských zahrad. Rovněž dostala řadu ocenění, například 1994 jí byla udělena zlatá plaketa F. Palackého AV ČR za zásluhy ve společenských vědách v 1995 zlatá medaile Masarykovy akademie umění či Řád vycházejícího slunce, který jí udělil japonský císař v roce 2006 za zásluhy v oblasti šíření japonské kultury v České republice.

Václav Vlasák (15)

Narozen 29. 4. 1931 v Praze, zemřel 5. 2. 2014. Prof., PhDr., CSc., filolog, romanista, vysokoškolský pedagog, autor slovníků, učebnic, vysokoškolských skript a odborných článků z oboru a učebnic češtiny pro cizince, propagátor francouzského jazyka a francouzské kultury.

Václav Řezníček (17)

Václav Řezníček , často psán i jako Vácslav Řezníček, byl český spisovatel, novinář, historik, knihovník a ředitel knihovny Národního muzea. Rod Václava Řezníčka pocházel z Krkonošského podhůří. Jeho otec Jan se oženil s Emilií, rozenou Exnerovou z Třebešova, a 7. března 1859 se stal hospodářem na zemědělské usedlosti ve Skaličce. 9. září 1861 se jim narodil syn Václav. První třídu gymnázia vystudoval v roce 1873 na Akademickém gymnáziu v Praze, na konci letních prázdnin roku 1874 pak odjel na studia do Hradce Králové, kde také maturoval. Spolu se svými přáteli Aloisem Jansou, Ladislavem Klumparem, Františkem Puchmajerem, Václavem Šolcem a dalšími založil Řezníček časopis Z jarních luhů jako reakci na zabrání Bosny a Hercegoviny roku 1878 rakousko-uherským vojskem. Sám zde publikoval několik svých povídek a časových fejetonů. Vydávání časopisu bylo však záhy zrušeno, jelikož se jednalo o tištěný a úředně neschválený tajný studentský časopis. Po ukončení gymnázia byl přijat na pražskou univerzitu, kde roku 1881 nastoupil na právnickou fakultu. Později přešel na filozofickou fakultu. Pracoval v literárním odboru Umělecké besedy a roku 1887 byl členem spisovatelského spolku Máj. Dále byl v roce 1885 jmenován starostou studentského Akademického čtenářského spolku. Studia na pražské univerzitě ukončil v roce 1889 doktorátem z historie . V roce 1889 přijel do Ronova nad Sázavou navštívit rodinu Peškových, jejichž dceru Vlastimilu si později vzal za ženu. Tam ho upozornili na staré purkrechtní knihy, uložené u okresního soudu města Přibyslavě. Řezníček si dva svazky vypůjčil a odvezl je do archivu města Prahy, kde v nich pak archiváři Josef Emler a Jaromír Čelakovský nalezli rukopisný text, známý nyní jako Paměti přibyslavské. Přepis textu zveřejnil Řezníč...

Václav Pumpr (19)

Práce z oboru chemie.

Václav Podzimek (9)

Václav Podzimek je český spisovatel a dramatik. Jeho kniha Osm a půl sestřelu se stala předlohou pro socialistickou filmovou agitku Vysoká modrá zeď , na níž se podílel i jako scenárista.

Václav Kosmák (21)

Páter Václav Kosmák byl katolický kněz, fejetonista, romanopisec a satirik, autor tzv. kukátek. Páter Václav Kosmák, významný moravský spisovatel a vlastenec, se narodil 5. září 1843 v moravské obci Martínkov čp.76 v domku u školy – mistru krejčímu, kostelníku, Antonínu Kosmákovi a jeho ženě Anežce, rozené Fialové, jako čtvrtý ze šesti dětí. Od dětství měl velký zájem o vzdělávání, proto jej doporučil místní farář František Jedlička na hlavní farskou školu u sv. Jakuba v Jihlavě u učitele Březiny . Pokračoval pak 1854–1862 dál ve studiu na německém gymnáziu v Jihlavě. Mladého Václava Kosmáka ale zastihla v jeho dvaceti letech první životní rána, 12. října 1863 mu zemřela matka. Pro svůj český původ a nedokonalou němčinu zažíval ústrky i ponižování. O svátcích v létě i v zimě chodíval pěšky z Jihlavy 39 km domů do Martínkova. V Jihlavě rád navštěvoval tamní český majáles, kde v něm vzplanul cit vlastenectví. Na tato svá studentská léta vzpomínal v četných črtách a povídkách. Na přání rodičů v roce 1862 vstoupil do brněnského semináře a za kněze byl vysvěcen 4. června 1866. O prázdninách se vydal na cestu do Mariazell. Jeho kněžským povoláním prolíná také činnost buditelská a spisovatelská. Jeho prvním působištěm bylo místo kaplana v Moravských Budějovicích 1866–1868. Zde byl také jedním z prvních členů tamního obrozenecko-vlasteneckého spolku Budivoj, kde působil jako oblíbený recitátor, klavírista a zpěvák. Byl společenský, rád přednášel a zpíval v tamní české Weiglově kavárně. Regionální buditelskou práci vykonával se svým přítelem, advokátem dr. Eduardem Špatinkou. Po dvou letech v Moravských Budějovicích dále působil od 21. srpna 1868 do roku 1869 v Hostimi a od 15. září 1869 do roku 1870 v Biskupicích u Hrotovic. Později byl 1870–1872 administrátorem v Řeznovicích u Ivančic, kde napsal několik úspěšných románů. Protože byl vynikající řečník a vlastenec, byl zván na různá...

Tomáš Dvořák (17)

Tomáš Dvořák je bývalý český atlet, vícebojař, trojnásobný mistr světa a s výkonem 8 994 bodů bývalý světový rekordman v desetiboji a halový mistr Evropy v sedmiboji. V roce 1999 se stal vítězem ankety Atlet Evropy. S atletikou začal v rodném Zlíně. Poprvé si desetiboj vyzkoušel ve svých patnácti letech. Poté přešel studovat i trénovat do Prahy. Jeho trenérem se od roku 1988 stal Zdeněk Váňa. Jeho kariéra začala 2. místem na juniorském mistrovství Evropy v Soluni roku 1991 a juniorským rekordem Česka v desetiboji, který drží dodnes. Roku 1995 obsadil 2. místo na halovém mistrovství světa v Barceloně, roku 1996 získal 2. místo na halovém mistrovství Evropy ve Stockholmu, a především v roce 1996 byl bronzový na olympijských hrách v Atlantě . Rok na to již s přehledem zvítězil na mistrovství světa v Athénách , v roce 1999 titul obhájil na mistrovství světa v Seville a do třetice titul mistra světa získal v Edmontonu v roce 2001. Jeho největším úspěchem mimo atletický ovál je 1. místo v anketě o nejlepšího atleta ČR z roku 1999, které si vysloužil především díky fantastickému světovému rekordu 8994 bodů, kterého dosáhl 4. července 1999 na stadionu Evžena Rošického v Praze. Tento rekord o dva roky později překonal další Čech, Roman Šebrle . Dvořák nicméně dosud jako jediný desetibojař v historii dokázal třikrát překonat hranici extra-třídy 8900 bodů. Vojnu strávil jako instruktor sportu v Armádě ČR. Získal hodnost nadporučíka a nyní je vojákem z povolání. Na olympijských hrách v Sydney roku 2000 mu medaile unikly kvůli zranění kolene, které si poté léčil v lázních Třeboň. Na posledním mistrovství světa ve finských Helsinkách skončil až 8. se ziskem 8068 bodů, na olympijských hrách v Athénách nedokončil. V roce 2006 účinkoval jako jeden z tanečníků-celebrit v reality show České televize StarDance …když hvězdy tančí...

The Kinks (19)

The Kinks byla zásadní britská rocková skupina, kterou v roce 1964 založili bratři Ray a Dave Daviesovi. Rychle se proslavili svým třetím singlem "You Really Got Me", který se stal mezinárodním hitem a pomohl připravit půdu pro britskou invazi na americké hudební scéně. Raný zvuk kapely se vyznačoval tvrdými kytarovými riffy a power akordy, ale kapela se vyvinula v jednu z nejvlivnějších a kritikou nejoceňovanějších skupin té doby. Jejich hudba se pohybovala od hard rocku po melodičtější písně a koncepční alba, která často odrážela anglickou kulturu a společenská témata.

Svatopluk Černoch (10)

Narozen 25.4.1882 v Brušperku u Ostravy, zemřel 15.5.1973 v Praze. Ing, středoškolský profesor strojařství, práce z oboru.

Suzanne Francis (16)

Americká autorka knih pro děti a mládež, také autorka scénářů.

Styx (11)

Styx je americká rocková skupina, která vznikla v roce 1972 v Chicagu ve státě Illinois. Skupinu původně tvořili Dennis DeYoung , Chuck Panozzo , John Panozzo , James "J.Y." Young a později Tommy Shaw . Styx jsou známí tím, že spojují styl progresivního rocku s hard rockem a power baladami a stali se jednou z nejprodávanějších kapel konce 70. a začátku 80. let.

Stuart Lynch (21)

Britský ilustrátor dětských knih, pohlednic a časopisů.

Stanislav Jandík (14)

Stanislav Jandík byl český spisovatel, grafik a redaktor. Stanislav Jandík se narodil 14. května 1902 v Praze. Jeho otec Stanislav, pekařský dělník, trpěl tuberkulózou, nemohl pracovat v řemesle a živil se nádenickými pracemi. Matka Anna, rozená Lavírová, byla pradlena a posluhovačka. Z pěti bratří čtyři zemřeli ještě v dětství, poslední bratr Karel, kovodělník, zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi. Stanislav Jandík se vyučil v tiskárně grafikem, pracoval v různých tiskárnách. Byl členem dělnické odborové organizace Grafická beseda, která sídlila v Dělnickém domě v Hybernské ulici v Praze. Poté byl čtyři roky bez zaměstnání, živil se ilustrováním, návrhy na plakáty, zhotovováním rytin a podobně. Po práci v tiskárně soukromě studoval střední školu – reálku, poté navštěvoval odborné kurzy Umělecko-průmyslové školy v Praze a Školy uměleckých řemesel v Brně. Pracoval jako redakční malíř v časopisech Ruch a Nový lid. Byl členem brněnské Levé fronty, kterou intelektuálně vedl Dr. Bedřich Václavek. Od roku 1931 byl v redakci časopisu Zlín , kam umisťoval články o SSSR, které mu posílal tajemník KSČ František Píšek. Roku 1935 nastoupil jako redaktor Lidových novin v Praze a začal zároveň pracovat v nakladatelství Volná myšlenka, kde vydal zejména politickou a kulturně historickou práci Masaryk na Valašsku, o jeho boji za poslanecký mandát v roce 1907, kdy proti němu stála nejtemnější reakce, a knihu Železní tovaryši, obsáhlé kritické dílo o Tomáši Baťovi a jeho organizaci práce. Po obsazení Čech a Moravy nacisty odešel z novin, aby nemusel sloužit okupantům v tisku, a začal pracovat v nakladatelství Čin v Praze. Tam spolupracoval s Juliem Fučíkem, Dr. Bedřichem Václavkem, Jaroslavem Kratochvílem, prof. dr. Zdeňkem Pírkem a jinými. Rok 1940 byl jedním z jeho nejplodnějších. Vyšly mu hned tři knihy. o T. Baťovi, Petru Augustinu Šlechtovi a Františku Křižíkovi, za jeho dvě statě zařazené do souborného dí...

Stanislav Beran (14)

Stanislav Beran se narodil v roce 1977 v Jindřichově Hradci. Vystudoval zdejší gymnázium, poté absolvoval obor český jazyk-dějepis na UJEP v Ústí nad Labem. Časopisecky publikoval v Hostu, Welesu, Psím vínu a Pandoře. Debutoval básnickou sbírkou Zlodům . Je občasným účastníkem literárních čtení. Kromě literatury jej zajímá lezení po skálách a výpravy do hor. Žije v Jindřichově Hradci a pracuje ve farmaceutické firmě.

Sláva Nečásek (12)

Práce z elektrotechniky.

Scott Cunningham (15)

Scott Douglas Cunningham – 28. března 1993) byl americký spisovatel a wiccan. Narodil se 27. června 1956 v Royal Oak v William Beaumont Hospital jako druhý syn Chestera Granta Cunninghama a Rose Marie Wilhoit Cunningham. Roku 1959 se rodina ze zdravotních důvodů jeho matky přestěhovala do San Diega. Na Státní univerzitě v San Diegu studoval kreativní psaní které dokončil roku 1978. Za studia byl jeho spolubydlícím okultista a spisovatel Donald Michael Kraig. Roku 1980 začal své první zasvěcení v tradici Wicca a to pod vedením Ravena Grimassiho. Ve výcviku zůstal do roku 1982 kdy odešel vykonávat sólovou praxi čarodějnictví. Byl zastáncem názoru aby byla tradice Wicca více přístupnější. Roku 1983 byl diagnostikován lymfom a roku 1990 kryptokoková meningitida. Zemřel 28. března 1993 ve věku 36 let.

Šárka Váchová (9)

Šárka Váchová se narodila 6.8.1947 v Praze V letech 1962-66 navštěvovala výtvarnou školu Václava Hollara v Praze V letech 1969-73 studovala na Akademii múzických umění v Praze obor loutkářská scénografie - titul MgA. V letech 1983-95 vyučovala na DAMU. Od roku 1973 doposud jako výtvarnice na volné noze spolupracuje s loutkovými divadly, filmem a televizí. Od roku 1999 se zároveň zabývá scénáristickou tvorbou a režií animovaného filmu.

Sam Llewellyn (6)

Sam Llewellyn je autorem úspěšných thrillerů, především námořních a válečných. Sám jako námořník zbrázdil všechna moře světa, než se usídlil v anglickém Herefordshiru, kde nyní žije.

Růžena Blažková (21)

Narozena 21.7.1940 v Brně. RNDr., CSc., matematička, vysokoškolská pedagožka, práce z oblasti didaktiky matematiky, věnuje se i poruchám učení.

Roger Martin Du Gard (14)

Roger Martin du Gard byl francouzský prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1937. Roger Martin du Gard se narodil roku 1881 v pařížském předměstí Neuilly-sur-Seine v konzervativní katolické rodině prosperujícího advokáta. Roku 1906 dokončil studia na École des Chartres v Paříži, která vychovávala archiváře a odborníky v oboru paleografie a dějin a umění středověku. Vystudované archivnictví výrazně poznamenalo jak jeho pozdější literární rukopis vyznačující se střízlivým a jednoduchým stylem, tak i způsob jeho tvůrčí práce založený na přísných a vědeckých pracovních metodách, které ho nutily před započetím psaní shromažďovat co možná nejúplnější a nejpřesnější dokumentaci. Své vystudované profesi se ale Martin du Gard nadále nevěnoval, neboť se začal intenzivně zabývat vlastní literární tvorbou. Nejprve začal pracovat na románu Život světce o životě kněze, ale od svého záměru nakonec upustil a nedokončené dílo zničil. Zanedlouho poté vydal vlastním nákladem svůj literární debut, román Stát se! o umělci neschopném realizovat své umělecké plány. Kniha byla poměrně dobře přijata, přesto se k ní Martin du Gard stavěl dosti kriticky. Jeho přílišná sebekritičnost vedla i ke zničení jeho dalšího díla, kterým měl být román Marise, příběh ženy pojatý chronologicky od jejích dívčích let až po stáří. Pouze menší část románu autor uveřejnil roku 1910 pod názvem Jedna z nás. V následujícím období se Martin du Gard plně věnoval práci na své nové knize Jean Barois, ve kterém se snažil vyřešit rozpor mezi tradiční vírou a pozitivistivkou vědou. Román vyšel roku 1913 také díky doporučení André Gida. Martin du Gard se stal jedním ze spolupracovníků Gidovy skupiny La Nouvelle Revue Française , která se hlásila k novému klasicismu a hodlala uvádět kvalitní literární díla bez snahy o podporu nějaké literární doktríny, a André Gide se stal jeho blízkým přítelem....

Rafael Sabatini (9)

Rafael Sabatini, byl anglický spisovatel historických dobrodružných románů. Mnoho jeho děl bylo několikrát zfilmováno. Narodil se 29. dubna roku 1875 ve městě Jesi v jižní Itálii v rodině operních pěvců. Jeho matka byla Angličanka a otec Ital. Byl světoběžníkem, žil v Itálii, v Portugalsku, ve Švýcarsku a natrvalo se usídlil v Anglii ve městě Wye na hranicích Anglie a Walesu. Sabatini mluvil plynně šesti jazyky, ale pro psaní svých děl si vybral angličtinu, protože podle jeho názoru „všechny nejlepší příběhy jsou napsány anglicky“. Za svůj život napsal třicet jedna románů, jednu divadelní hru a několik povídkových sbírek a historických prací. Zemřel během své pravidelné návštěvy švýcarského města Adelboden dne 13. února roku 1950. Na jeho náhrobku dala jeho žena vytesat slova, kterými začíná jeho slavný román Scaramouche: „Byl mu vrozen dar smíchu a přesvědčení, že svět se zbláznil“. Oblíbeným námětem jeho románů je život statečného muže, který se bez vlastního zavinění dostane do situace, v níž se jeho okolí zdá, že se zachoval zločinně či nečestně, a je proto všemi odsouzen – včetně ženy, kterou miluje. Pravda však nakonec vždy vyjde najevo a muž získá zpět nejen ztracenou čest, ale i svou lásku.

Radovan Ryska (13)

Autor učebnic z oboru práva.

Radclyffe Hall (7)

Radclyffe Hall byla anglická básnířka a spisovatelka, známá především díky svému lesbickému románu Studna osamění, který je klasikou ve svém žánru. Marguerite Radclyffe Hall se narodila roku 1880 v Bournemouthu. Její rodiče žili odděleně, matka a nevlastní otec o ni nejevili zájem. Byla lesba a popsala se jako "vrozeně inverzní", tento termín přejala z textů Havelocka Ellise a jiných sexuologů z přelomu století. Studovala na King's College London a později v Německu. V roce 1907 v Německu potkala Mabel Battenovou, známou amatérskou zpěvačku. Battenová byla mnohem starší, vdaná, měla již dospělou dceru a vnoučata. Přesto se do sebe zamilovaly, když zemřel manžel Battenové, usadily se ve společné rezidenci. Battenová jí dala přezdívku John. Hall v té době konvertovala ke katolicismu. Roku 1915 se zamilovala do Uny Troubridge – sestřenice Mabel Battenové, sochařky, manželky admirála Ernesta Troubridgea a matky dvou dcer. Následující rok Battenová zemřela a roku 1917 začaly Hall a Troubridge společně žít. Roku 1928 vyšla Studna osamění, která vyvolala skandál a britský soud nařídil celý náklad spálit. Po této události Hall s partnerkou odjela na několik let z Anglie. Vydala ještě několik dalších knih, ale už nikdy se nevěnovala kontroverznímu tématu lásky mezi ženami. Zemřela v Londýně po dlouhém boji s rakovinou. Její první román Nerozžatá lampa , vypráví příběh mladé dívky Joan Ogdenové, která snila o životě v londýnském bytě se svou přítelkyní Elizabeth a studiu medicíny, ale cítila se být v pasti své manipulativní matky a citové závislosti na ní. Díky své délce se kniha špatně prodávala, proto Hall zvolila pro svůj další počin mnohem lehčí téma. Napsala velmi úspěšnou sociální komedii The Forge. Své celé jméno používala jen pro prvotní básnické sbírky, později jej zkrátila na Radclyffe Hall. Následovaly další humorné romány A...

Přemysl Pražák (13)

JUDr. Přemysl Pražák byl český hudební kritik a publicista. Přemysl Pražák byl nejstarším synem literárního historika Alberta Pražáka. Po absolvování gymnasia v Křemencově ulici v Praze vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze práva a současně studoval hru na klavír a hudební teorii. Po roce 1945 ještě vystudoval literární historii a knihovnictví na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po absolvování práv Pražák absolvoval osmnáctiměsíční prezenční vojenskou službu a po ní působil jako právník na Ředitelství pošt krátce v Bratislavě a od roku 1934 v Praze. V roce 1943 se oženil s Emmou, rozenou Trundovou , která si do manželství přivedla dceru Jitku ze svého prvního manželství. S manželkou měl Pražák dvě děti – dceru Radmilu a syna Bořivoje . V květnu 1945 byl Českou národní radou pověřen zabráním a prozatímní správou Rudolfina včetně veškerého inventáře, který následně předal vedení Pražské konzervatoře a České filharmonie. Pražák po roce 1945 přešel na Ministerstvo zahraničních věcí, kde vedl odbornou knihovnu. V roce 1958 musel z kádrových důvodů z ministerstva odejít, a až do konce života pak byl zaměstnán jako knihovník nejprve v Univerzitní knihovně a po reorganizaci knihoven ve Státní knihovně v Praze. Vedle svého zaměstnání se Pražák od studentských let zajímal o literaturu a hudbu a začal záhy publikovat odborné a populární publikace, zejména o české hudbě a o Bedřichu Smetanovi. Pražákův zájem o Národní divadlo a jeho interprety se mimo jiné projevil redigováním sborníku o tenoristovi Otakaru Mařákovi a následně zorganizováním sbírky, díky které se tento pěvec po svém onemocnění v Americe mohl na sklonku života navrátit do Čech. Podobně byl Pražák redaktorem sborníku věnovaného skladatelce Vítězslavě Kaprálové. Pražák půs...

Pierre Boileau (11)

Za války byl zajat němci, po válce pracoval ve zvláštním oddělení Sociální péče, které pomáhalo vězňům, tudíž měl přístup do věznic a policejních archívů. Roku 1948 se setkal na banketu spisovatelů s Thomasem Narcejacem, a o čtyři roky později spolu začali psát detektivní romány.Společně psali až do roku 1989 do jeho smrti.

Pierre Alexis de Ponson du Terrail (17)

Petra Nagyová-Džerengová (13)

je slovenská spisovateľka. Životopis Vyštudovala Ekonomickú univerzitu a usadila sa v Bratislave. Pracovala ako letuška, neskôr ako moderátorka a redaktorka Slovenskej televízie. Je vydatá a má štyri deti . Tvorba Veľký vplyv na jej tvorbu má spisovateľka Táňa Keleová-Vasilková, ktorej diela sa stali podnetom pre jej vlastnú tvorbu. Príbehy zasadzuje do reálnych miest a väčšinou píše príbehy z takých oblastí, ktoré dobre pozná z vlastnej skúsenosti. Dielo 2005 - Chcem len tvoje dobro, novela 2006 - Za to mi zaplatíš, román 2007 - Pozri sa na seba, román 2007 - Nepýtaj sa, kde som, román

Petr Sýkora (19)

Narozen 26. 10. 1960. Softwarový analytik, programátor. Autor odborných publikací z oboru. Autor historického románu z oblasti severní Moravy z konce 17. století.

Petr Ritter (16)

Petr Ritter je český právník, prozaik a scenárista. Petr Ritter se narodil v roce 1950 v Olomouci, kde žije celý dosavadní život. Oba jeho rodiče byli za druhé světové války vězněni v koncentračních táborech a následně byli šikanováni i komunistickým režimem. Petr Ritter přesto v období uvolnění vystudoval gymnázium v Olomouci a v roce 1968 se dostal i na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Zde se seznámil se svým budoucím spoluautorem a společníkem Zdeňkem Šťastným. Prožili spolu pět let studií, zapojili se do studentských protestů, účastnili se vysokoškolské stávky v roce 1969 i pohřbu Jana Palacha. Promovali v roce 1973 a společně nastoupili do advokátní poradny v Olomouci. V roce 1990 založili společnou Advokátní kancelář Ritter-Šťastný. Od počátku sedmdesátých let Petr Ritter hrál na kontrabas a psal písňové texty ve folkové skupině Severní hvězdy. Roku 1973 do ní přivedl i Zdeňka Šťastného jako hráče na bicí. Spolu psali komponované pořady a konferovali. Koncem sedmdesátých let byla skupina úspěšná na festivalech, natočila několik skladeb v Českém rozhlase. První svoji knížku Petr Ritter napsal společně se Zdeňkem Šťastným na počátku 80. let; byla o právnických studiích v Praze na přelomu 60. a 70. let, ovšem kvůli cenzuře v té době nemohla vyjít. V roce 1980 se Petr Ritter oženil s Dagmar roz. Škůrkovou. Jednalo se o dvoj-svatbu opět společně se Zdeňkem Šťastným. V roce 1993 se Petru Ritterovi narodili synové David a Matyáš. Oba dnes pracují v Advokátní kanceláři Ritter-Šťastný. V roce 1989 se Petr Ritter společně se Zdeňkem Šťastným angažovali v Občanském fóru a takzvanou „Olomouckou výzvou“ výrazně přispěli k privatizaci advokacie, když v prosinci 1989 písemně oslovili všechny tehdejší advokáty s apelem na urychlenou transformaci advokacie ze státní na privátní. Díky tlaku této iniciativy byl ve spojení s  aktivitami dalších kolegů za jejich účasti formulován a přijat nový zákon o...

Petr Novotný (12)

Narozen 13. 5. 1947 v Brně. PhDr., spisovatel, nakladatel, psycholog, autor odborných publikací v oboru psychoterapie i populárně naučné literatury. Překladatel z angličtiny. Majitel nakladatelství DIALOG.

Petr Dvořák (16)

Narozen 13. 12. 1966 v Kladně. Články a publikace z oboru letecké meteorologie a paraglidingu.

Peter Lovesey (9)

Narodil se v Anglii v hrabství Middlesex. První detektivku napsal vlastně "pro peníze" - roku 1969 byla vyhlášena soutěž o nejlepší detektivní román s odměnou tisíc liber, a Peter Lovesey, který se v té době živil jako učitel, prý nemohl odolat. Využil své znalosti historie atletiky a během čtyř měsíců napsal příběh z prostředí viktoriánského běžeckého závodu s názvem Klátivá smrt. Ke svému úžasu soutěž vyhrál. Lovesey žije s manželkou, kterou potkal na univerzitních studiích, v anglickém městě Chichester. Na zahradě svého domu má bíle natřený srub s doškovou střechou, v němž píše své příběhy.

Peter Altenberg (9)

Peter Altenberg, původním jménem Richard Engländer byl rakouský spisovatel židovského původu. Proslavil se především drobnými prózami, které zachycují životní pocit Vídeňáků v době před rozpadem rakousko-uherského mocnářství. Stylistickou inspiraci nalezl ve francouzském útvaru básně v próze. Patřil do okruhu autorů kolem Arthura Schnitzlera . Typickým pro něj byl bohémský styl života.

Percy F Westerman (12)

Anglický spisovatel.

Pavel Sula (16)

Narozen 3.3.1882 ve Svojšicích, zemřel 27.7.1975 v Praze. Učitel, básník, prozaik, též pro děti, redaktor čítanek, sborníků a časopisů pro mládež, beletristické a pedagogické úvahy v literárních časopisech.

Orchestr Josefa Vobruby (11)

Josef Vobruba byl český dirigent, skladatel a aranžér, známý svým významným přínosem československé hudební scéně, zejména v žánrech jazzu a taneční hudby. Narodil se 26. března 1932 v Praze a zemřel 24. května 1982. Vobruba založil Orchestr Josefa Vobruby , který se v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století stal jedním z významných souborů v Československu.

Olga Spalová (10)

Olga Spalová se narodila 16.7.1914 v Poličce, zemřela 14.4.1987 v Praze. Prozaička, esejistka, divadelní a rozhlasová kritička a teoretička, autorka monografií o hercích, překladatelka z ruštiny a francouzštiny. Nejdříve publikovala pod rodným jménem Srbová, později pod vyvdaným jménem Spalová. Zdvojené příjmení nepoužívala.

Nicolai Gedda (15)

Nicolai Gedda byl proslulý švédský operní tenorista, jehož kariéra trvala několik desetiletí, od 50. let 20. století do počátku 21. století. Gedda se narodil 11. července 1925 ve Stockholmu a byl známý svou všestranností a šíří repertoáru, který zahrnoval role ve francouzských, ruských, německých, italských, anglických a rodných švédských operách. Profesionálně debutoval v roce 1952 ve Švédské královské opeře jako Chapelou v Adamově "Le postillon de Lonjumeau", což ho vyneslo mezi mezinárodní hvězdy.

Nicholas Evans (10)

Vystudoval na Oxfordu, nejprve pracoval jako novinář a pak psal scénáře a produkoval mnoho filmů i umělecké dokumenty. Roku 1993 se seznámil s jedním kovářem, který mu vyprávěl o tzv. "zaříkavačích koní", jenž dokážou vyléčit traumatizované koně. A o 2 roky později vyšla Evansova první kniha a zároveň i ohromný bestseller Zaříkávač koní.

Nancy Martin (13)

Nancy Martin pochází stejně jako hrdinky jejích detektivních románů z významné pensylvánské rodiny. K jejím předkům patří například autorka první americké vlajky Betsy Rossová nebo signatáři americké deklarace nezávislosti. Během svého života napsala téměř 50 románů, režírovala několik shakespearových her a vychovala dvě krásné dcery...

Monika Kopřivová (11)

Narozena 26. 4. 1977. Farmaceutka, autorka publikací zaměřené na prarodiče, též zakladatelka eshopu s dárkovým zbožím pro seniory.

Monika Brýdová (13)

Původní profesí je sice ekonomka, ale již několik let se profesně věnuje svému životnímu koníčku - volné kreativní tvorbě. Své nápady zpracovává do článků pro časopisy, představuje v pořadu Rady ptáka Loskutáka a napsala také knihy Twist Art a Window Art. Své zkušenosti předává také prostřednictvím kurzů, které pořádá po celé České republice.

Miroslava Tomanová (12)

Miroslava Saková, jak se jmenovala za svobodna, se narodila 9.10.1906 v Hradci Králové v rodině inženýra chemie. Útlé dětství strávila v jednom z otcových pracovišť, v Černovicích, patřících k tehdejší rakousko - uherské Bukovině, ale do školy začala chodit již v Olomouci. Brzy po ukončení gymnázia se provdala za Josefa Tomana. Společně se svým manželem pracovala na řadě dramat, ale i knížka pro děti - Táborový oheń , soubor cestopisných črt - Italská paleta a románu "Kde lišky dávají dobrou noc . Tvůrčí a veřejná činnost Miroslavy Tomanové vrcholí v 70. letech 20. století. Tehdy vydává autorka své nejvýznamější dílo - "Stříbrnou Pláň", podílí se na vzniku nového Svazu českých spisovatelů. Umírá po změně režimu, v roce 1991.

Miroslava Široká (14)

Narozena 05.04.1933 Ostrava - Svinov, okr. Ostrava. Autorka učebnic fyziky.

Miroslav Kapek (15)

Vlastním jménem Miroslav Müller. Narodil se v rodině dělníka kladenských železáren, dětství prožil ve Stehelčevsi u Kladna. Od 1937 studoval na reálném gymnáziu v Kralupech nad Vltavou . V letech 1945–47 studoval estetiku a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a současně pracoval jako propagační referent Společnosti pro obnovu Lidic. 1947 se stal tajemníkem krajského výboru Společnosti přátel SSSR. Po absolvování prezenční vojenské služby začal 1950 pracovat v aparátu Ústředního výboru KSČ. Jako absolvent Vysoké stranické školy Ústředního výboru Komunistické strany SSSR v Moskvě se zde stal vedoucím referentem a od roku 1959 zástupcem vedoucího mezinárodního oddělení. Od konce 60. let byl členem redakční rady časopisu Život strany; 1969 byl jmenován zástupcem vedoucího oddělení mezinárodní politiky a vedoucím odboru pro socialistické státy v ÚV KSČ, počínaje rokem 1972 zde působil jako vedoucí oddělení kultury. Již o rok dříve byl na 14. sjezdu KSČ zvolen členem Ústřední kontrolní a revizní komise a jmenován do ideologické komise ÚV KSČ. Až do jara 1989 tak zastával klíčové postavení v ideologickém řízení kultury komunistickou stranou. 1990 byl z na základě rozhodnutí stranické komise z KSČ vyloučen... Debutoval 1945 v Práci, dále publikoval v novinách a časopisech Rudé právo, Život strany, Literární měsíčník. Režisér Karel Steklý natočil podle jeho námětu film Za volantem nepřítel . Kapek psal pod pseudonymy písňové texty pro skupinu Františka Janečka Kroky. Užíval rovněž pseudonymu Miroslav Miler (1945 verše v deníku Práce

Miloslava Šroufková (14)

Narozena 1926. PhDr., filoložka, rusistka, spoluautorka rusko-českých slovníků a učebnic ruštiny.

Miloš Sovák (18)

Miloš Sovák byl lékař, profesor UK, zakladatel československé logopedie a tvůrce logopedické teorie i praxe. Jeho otcem byl učitel Ludvík Sovák. Poté, co absolvoval gymnázium v Táboře, vystudoval lékařskou fakultu UK v Praze a později ještě Filozofickou fakultu UK . Nastoupil jako hospitant na ušní, nosní a krční kliniku prof. Přecechtěla a zde si brzy osvojil otorinolaryngologii . V roce 1932 se stal prvním asistentem prof. M. Seemanna na foniatrickém oddělení kliniky. Foniatrii se plně věnoval a zpracoval první vědecké práce z výzkumu vegetativních reakcí u postižených poruchami plynulosti řeči; prosadil poradenskou péči o osoby s poruchami sluchu a bezplatné přidělování naslouchátek. V letech německé okupace republiky působil jako odborný školní lékař pro otorinolaryngologii a foniatrii na magistrátu hl. m. Prahy, na jeho podnět byla zřízena škola pro nedoslýchavé a škola pro vadně mluvící. Založil Českou logopedickou společnost , organizoval logopedické kurzy pro učitele, založil Logopedický ústav hlavního města Prahy , stal se prvním vedoucím katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě UK. Roku 1957 uspořádal v Praze Mezinárodní defektologickou konferenci, dále založil Mezinárodní komitét pro spolupráci v defektologii, roku 1962 organizoval Sympózium reprezentantů speciální pedagogiky socialistických zemí o terminologii, roku 1989 se podílel se na přípravě Mezinárodního kongresu IALP v Praze a angažoval se ve Světové federaci neslyšících. Již v roce 1945 vydal monografii o mechanismech tvorby lidského hlasu na podkladě laryngostroboskopického vyšetření a dospěl k řadě dalších poznatků o tvorbě hlasu. Jeho dílo „Lateralita jako pedagogický problém“ podnítila uzákonění možnosti psát a kreslit ve škole i levou rukou. Ř...

Miloš Horanský (15)

* 14. 6. 1932, Bytča Básník, divadelní režisér, autor literatury pro děti Narodil se jako syn berního úředníka. Rané dětství prožil na západním Slovensku, po vzniku Slovenského státu se rodina přestěhovala do Kroměříže , kde Horanský vychodil obecnou školu a gymnázium . V letech 1950–1954 studoval divadelní režii na DAMU v Praze a JAMU v Brně, kde také absolvoval fakultní inscenací hry Aleksandra Nikolajeviče Ostrovského Pozdní láska. V roce 1968 byl jedním ze zakladatelů a členem vedení Klubu angažovaných nestraníků. V letech 1970–1973 spolu s Františkem Hrdličkou a Zdenou Bratršovskou spoluvytvářel experimentální Bílé divadlo. S výjimkou let 1968–1970, kdy byl ve svobodném povolání, pracoval jako režisér: 1954–1956 v Beskydském divadle v Novém Jičíně, 1956–1959 ve Slezském divadle v Opavě, 1959–1963 v ostravském Státním divadle, 1963–1968 v pražském Divadle E. F. Buriana, 1970–1973 v Západočeském divadle v Chebu , 1973–1984 ve Státním divadle F. X. Šaldy v Liberci , 1984–1989 v Divadle Jaroslava Průchy na Kladně, 1990 v Městských divadlech pražských. V letech 1991–1993 byl uměleckým šéfem pražského Divadla ABC. Od roku 1991 vyučuje na DAMU , v letechu 1994–1997 byl jejím děkanem. Roku 1997 jmenován profesorem. V 80. letech byl na krátkodobých divadelních studijních pobytech v Moskvě, Jerevanu, Lenigradu, Berlíně, Novém Sadu, Vratislavi, Paříži a Londýně. V letech 1990–1991 byl v Divadelní obci místopředsedou sekce Slovo, od května 1992 do jara 1994 byl předsedou Sdružení nezávislých spisovatelů K 89. Publikuje od roku 1960. Verši a recenzemi poezie i prózy postupně přispíval do Červeného květu , Hosta do domu, Tvorby, Kultury, Průboje , Acta scaenographica, Svobodného slova, Lidové demokracie, Literáních novin, Světové literatury, Divadelních novin, Scény, Tvaru, Dramatického umění, Lidových novin, Práva aj. Jako režisér spolupracuje od roku...

Michail Vladimirovič Alpatov (15)

Michail Vladimirovič Alpatov, rusky: Михаил Владимирович Алпатов byl sovětský historik umění, pedaog a autor memoárů. Pocházel z moskevské buržoazní rodiny. Vystudoval historicko-filologickou fakultu Moskevské státní univerzity. Od roku 1943 do konce života pracoval v Moskevském uměleckém institutu I. V. Surikova.

Michaela Brnková (13)

Slovenská spisovatelka romantické literatury, lektorka a podnikatelka.

Michael Třeštík (17)

Michael Třeštík je český prozaik, architekt, publicista, vydavatel a dokumentarista. Je ženatý s režisérkou dokumentárních filmů Helenou Třeštíkovou. Jeho otcem byl klavírní virtuos, skladatel a hudební kritik Vladimír Třeštík, matkou byla profesorka Libuše Třeštíková, která v mládí spolupracovala s básníky Karlem Tomanem, Františkem Halasem, Jaroslavem Seifertem. Po ukončení střední školy studoval architekturu na Stavební fakultě ČVUT v Praze a poté pracoval v Pražském projektovém ústavu. Při zaměstnání absolvoval postgraduální studium stavební fyziky na ČVUT. Od roku 1979 pracoval jako specialista na urbanistickou akustiku na ministerstvu výstavby a techniky. Po roce 1989 začal spolupracovat s týdeníkem Tvorba, později se stal šéfredaktorem týdeníku Kmen, který přeměnil na týdeník Tvar. V roce 1990 inicioval vznik nakladatelství a agentury Kdo je kdo a v roce 1992 nakladatelství Modrý jezdec. Spolu se svou ženou stál u zrodu nadace pro podporu filmové dokumentaristiky Člověk a čas a byl spoluautorem základního projektu této nadace Přelom tisíciletí. Od roku 1994 se věnoval produkci dokumentárních filmů své ženy Heleny Třeštíkové, Sladké století, Rozkoš bez rizika, Forte a piana a další. Od roku 1997 je ředitelem Agentury Kdo je kdo, která v časových intervalech vydává aktualizovanou encyklopedii Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. V roce 2005 založil spolu s Danielou Čechovou a Jolanou Stádníkovou internetový a kamenný obchod eAntik se starožitnostmi, jejichž sběratelství je jeho celoživotní vášní a zálibou. Jeho synem je fotograf Tomáš Třeštík a dcerou je producentka Hana Třeštíková.