Výpis všech autorů

Miroslav Potočný

JUDr. Miroslav Potočný, DrSc. , docent katedry mezinárodního práva, publikace v oboru.

Kristýna Pivodová

Narodila se v roce 1982 a vystudovala žurnalistiku a masovou komunikaci na FSV UK. Pracuje jako novinářka. Píše především dívčí románky a detektivky. Mgr. Absolventka gymnázia v Praze-Karlíně.

Krista Pokorná

Výtvarnice.

Jiří Robert Pick

Jiří Robert Pick byl český spisovatel, textař a dramatik. Studoval gymnázium, to ale musel v roce 1939 opustit pro svůj židovský původ. Roku 1943 byl odvezen do Terezína; otec zahynul, ostatní členové rodiny přežili; J.R Pick si z Terezína odnesl těžce podlomené zdraví. V roce 1954 absolvoval Vysokou školu politických a hospodářských věd. Po studiích se stal redaktorem Literárních novin. Poté se stal spisovatelem z povolání, brzy se začal věnovat i divadlu. Koncem 50. let spolupracoval s pražským klubem Reduta. V roce 1959 založil divadlo Paravan, které pak řídil jako jeho umělecký vedoucí. S Ivanem Vyskočilem se angažoval v tzv. „malých jevištních formách“. Roku 1968 založil divadélko AU. V této době byl poměrně aktivní i v humoristickém časopise Dikobraz. Po roce 1969 se stal zakázaným autorem, jeho tvorbu občas vydávali někteří z jeho přátel. Od roku 1961 byla jeho manželkou Iva Hercíková. Zemřel roku 1983 v Praze. Pohřben byl na Novém židovském hřbitově na Olšanech. Další knihy už navazují na tradici české parodie a v „mezích možností“, kde občas kritizoval i některé lokální nešvary socialismu, tato kritika je vedena samozřejmě pod klasickou zástěrkou snahy o zlepšení socialismu. Většina jeho her byla napsána pro divadla, ve kterých působil, tzv. „na míru“.

Jiří Plachetka

Narozen 4. 9. 1927 v Opavě, zemřel 19. 1. 2012. Novinář, nakladatelský redaktor, dramatik, beletrista, práce pro děti, básně, publicista, překladatel z ruštiny.

Jiří Petráček

Narozen 13.1.1941 v Praze. Výtvarník, ilustrátor, autor komiksů.

Jerry Pournelle

Jerry Pournelle byl americký esejista, novinář a autor science fiction, který byl dlouhodobým přispěvatelem časopisu Byte. Je považován za velmi konzervativního.. Během Korejské války sloužil v armádě jako dělostřelecký důstojník. Po válce získal bakalářské tituly z psychologie a matematiky, další tituly má z experimentální statistiky, systémového inženýrství a politických věd. Politické zkušenosti nasbíral jako výkonný asistent starosty a ředitel výzkumu v Los Angeles a manažer dvou volebních kampaní. Pracoval v leteckém a kosmickém výzkumu a pro společnosti Boeing a Rockwell. Spisovatelem se stal v roce 1965, již od začátku měla mnohá jeho díla vojenské prvky a bývají řazena mezi military science fiction. Typickým příkladem je celá série o Falkenbergově legii a Kondominiu. V polovině sedmdesátých let dvacátého století začal spolupracovat s Larrym Nivenem. Výsledkem jejich spolupráce jsou romány Tříska v Božím oku a její pokračování Drtící ruka, romány Inferno, Luciferovo kladivo, Footfall a společně se Stevenem Barnesem série o Heorotu. Byl jedním z prvních spisovatelů používajících pro svou práci počítač. Jeho první počítač, EZEKIEL, je vystaven v Smithsonianském institutu ve Washingtonu DC. Je známý svým sloupkem pro časopis „Byte“ nazvaný „Chaos Manor“ o jeho zkušenostech s nejrůznějším hardwarem a softwarem. Tento sloupek dodnes píše pro online verzi tohoto magazínu. Od roku 2003 také přispívá do programátorského časopisu „Dr. Dobb's Journal“. Již od roku 1998 udržuje pravidelně svůj blog „View from Chaos Manor“ . Pournelle je proti oběma „Válkám v Zálivu“, říká že peníze zde vynaložené by bylo lepší použít na vývoj nových energetických technologií. Poznamenal, že „s tím, co jsme utratili v Iráku bychom mohli postavit jaderné elektrárny a satelitní solární elektrárny a říct Arabům, že si svou ropu mohou vypít“....

Jaroslav Pánek

Jaroslav Pánek je český historik, odborník na české a středoevropské dějiny raného novověku. Poté, co v letech 1965–1970 absolvoval studium historie, pomocných věd historických a slavistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pracoval jako archivář a ředitel v Okresním archivu v Benešově. V roce 1976 nastoupil do Ústavu československých a světových dějin ČSAV , kde působí dodnes. V letech 1998–2005 byl jeho ředitelem a dalších sedm let zastával post místopředsedy Akademie věd. Od roku 1990 působí také na FF UK a krátce přednášel i na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Habilitoval se v roce 1992 na FF UK v oboru raně novověkých dějin a v roce 1996 byl jmenován profesorem českých a slovenských dějin. V letech 1997–2000 byl prorektorem pro zahraniční styky Univerzity Karlovy. Kromě toho po několik let vedl Sdružení historiků České republiky a Český národní komitét historiků a hostoval na univerzitách v Německu a ve Francii. Momentálně je vedoucím redaktorem Českého časopisu historického, ředitelem Českého historického ústavu v Římě a členem celé řady tuzemských i zahraničních profesních sdružení, odborných komisí a vědeckých i redakčních rad. Překládá také ze slovinštiny a srbštiny. Je autorem kontroverzního posudku, v němž odmítá plagiátorství Martina Kováře, bývalého vedoucího Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, jehož práce zabývající se Stuartovci a Walpolovou érou byly etickou komisí FF UK a Univerzity Karlovy v únoru 2019 jednoznačně označeny za plagiát. Pánek tehdy ve svém posudku uvedl, že „důvody pro obžalobu nesdílím a důvody pro ni odmítám, neboť podklady žalobců jsou nesprávné a zčásti přímo lživé“. Více než 60 českých historiků ve společném prohlášení jeho posudek označilo za problematický s tím, že představuje takovou relativizaci hodnotících kritérií etiky vědecké práce, která může mít "pro historickou vědu v našem prostředí dev...

Jaroslav M Petrbok

Narozen 25.10.1881 v Praze, zemřel 14.12.1960 tamtéž. Pedagog, geolog, paleontolog, cestovatel, přírodovědec. Odborný spisovatel v oborech, beletrista, básník.

Ivan Poledňák

Ivan Poledňák byl český muzikolog , hudební psycholog, hudební publicista a vysokoškolský učitel. Studoval gymnázium v Trenčíně v letech 1943 až 1946 a v Liberci, kde v roce 1951 odmaturoval. V Liberci se také učil hře na klavír a na varhany na městské Hudební škole u Věry Zunové a Bohumila Zindulky. Následně studoval obory hudební věda a estetika na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde hlavními učiteli muzikologie byli Jan Racek a Bohumír Štědroň, estetiku vyučoval Oleg Sus. Na Univerzitě Karlově v roce 1968 získal doktorát, zde také absolvoval externí aspiranturu na katedře estetiky a získal titul CSc., to se stalo v roce 1969, titul DrSc. obdržel na konci roku 1989, habilitován byl 1992 na Masarykově univerzitě v Brně , profesorem teorie a dějin hudby jmenován 1994 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Hudební vědu a muzikologii vyučoval v závěru svého života na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Jedná se o autora několika významných knižních publikací a spoluautora několika hudebních encyklopedií zejména z oblasti populární hudby. Pravidelně přispíval do velkého množství československých a českých hudebních periodik. Jeho manželkou byla Marie Poledňáková, česká scenáristka a režisérka. Spolu měli syna Petra.

Hana Prašková

Narozena 1956. MUDr., psychiatrička a psychoterapeutka, práce z oboru.

Františka Pecháčková

Františka Pecháčková byla česká spisovatelka.

Denisa Prošková

Denisa Prošková je novinářka a spisovatelka. V roce 2003 získala s textem Titulovaná blbost cenu v soutěži Evropský fejeton. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové vystudovala obor atelier knižní ilustrace a grafiky. Po narození dětí se shodou okolností a náhod dostala k novinařině. Přestože tento \"přestup\" brala jako \"provizorium\" věnuje se jí do dnes. S odstupem bere tuto zkušenost jako velmi obohacující a pro svůj osobnostní rozvoj důležitou. Přesně podle hesla: věci, které se na začátku mohou jevit jako prohra se ukáží jak výhra a naopak. Když děti odrostly, vrací se zpět k ilustrátorské činnosti a zkušenosti z novinařiny využívá i při samostatné literární tvorbě. Denisa nevypadá jako typická Češka. Její portugalský pradědeček jedné bezbožné noci koncem 19. století svedl svou třináctiletou africkou otrokyni. Vzniklý potomek v dospělosti úspěšně zatloukl otrocký status matky a oženil se s Egypťankou z lepší rodiny. Jejich potomek se shodou neuvěřitelných náhod spojil s Denisinou středoevropskou matku. Ta si ovšem věnem přinesla genetickou infuzi babičky ze švýcarského Lugana.

Cyril Podolský

Narozen 10. 7. 1974 ve Frýdlantě v Čechách. Spisovatel, scenárista, režisér, animátor, též herec.

Zdeněk Pokluda

Narozen 10. 11. 1946 ve Zlíně. Historik a archivář, historické a vlastivědné práce ze zlínského regionu. Vystudoval obory historie-filosofie na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 1982 absolvoval odbornou archivní stáž v Národním archivu v Paříži. Pracoval jako archivář ve Státním okresním archivu v Mikulově, historik v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, ředitel Státního okresního archivu ve Zlíně; nyní působí v knihovně Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Kromě jiných témat se zabýval hospodářskými dějinami 19. - 20. století, specializuje se na vývoj a působení firmy Baťa.

Yves Paccalet

Biolog, zoolog, botanik. Francouz Yves Paccalet byl od roku 1972 až do smrti Jacquese-Yvese Consteaua „oficiálním spisovatelem“ jeho týmu. Spolu s ním napsal sedmnáct populárně-oceánologických knih . V češtině byl též vydán jeho životopis Jacquese-Yvese Consteaua V oceánu života. Kromě populárně-vědeckých knih píše i romány a eseje.

Vladimír Plešinger

Vladimír Plešinger byl český cestovatel, autor cestopisných knih, hydrogeolog a vedoucí dlouhodobých expertních misí OSN v Africe a v Latinské Americe . Narodil se v Čestíně v horním Posázaví, vyrostl v Kladně. Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Od 70. let pracoval na dlouhodobých misích ve Venezuele, v Gambii a ve Středoafrické republice, později pracoval v kratších časových úsecích v Tádžikistánu, Peru a Etiopii. Od 60. let publikoval, nejdříve odbornou literaturu, později cestopisné články a od 80. let také literaturu faktu, podle jeho vlastní definice „pobytopisy“ vycházející ze zahraničních zkušeností. Byl synovcem významného českého cestovatele Adolfa Parlesáka a otcem Jana Plešingera, českého diplomata. V roce 2008 obdržel hlavní Cenu Egona Erwina Kische za Knihu Konga. V dubnu 2011 obdržel cenu Kantuta na festivalu cestování, poznávání a sbližování kultur Neznámá země ve Zlíně. V roce 2015 obdržel opět hlavní Cenu Egona Erwina Kische, tentokrát za knihu Amazonie a řeky příběhů. Autor knih s tematikou Venezuely , Amazonie, Gambie, Středoafrické republiky, Konga, Peru a Etiopie:

Vilém Prečan

Vilém Prečan je český historik, zabývající se moderními českými dějinami. Narodil se v rodině lékaře. Dětství prožil v Bystřici nad Pernštejnem, kde ještě jako dítě pomáhal spolu s rodiči partyzánům a po válce se stal jedním z nejmladších držitelů medaile Za zásluhy. Rodiče vstoupili do ilegální KSČ již za války, Vilém Prečan je následoval po dosažení zletilosti v roce 1951. Vystudoval Vysokou školu politických a hospodářských věd, specializoval se na dějiny KSČ. Po krátkém působení v Bratislavě působil v letech 1957–1970 v Historickém ústavu ČSAV. Věnoval se mj. vztahům Čechů a Slováků ve 40. letech 20. století, významně zasáhl do debaty o federalizaci Československa. Podílel se na vydání sborníku dokumentů Sedm pražských dnů, 21.–27. 8. 1968. V roce 1970 byl propuštěn z ČSAV, vyloučen z KSČ a trestně stíhán. Následně pracoval jako topič v motolské nemocnici, uklízeč, pomocník ve skladu, vrátný a šatnář a zároveň publikoval v exilovém tisku a v samizdatu. Roku 1976 emigroval do SRN, kde se vrátil k profesi historika. V roce 1986 spoluzaložil a do roku 1994 vedl Československé dokumentační středisko nezávislé literatury v Scheinfeldu, které shromažďovalo fondy samizdatové literatury, osobností a institucí kulturního i společenského života v exilu. Po návratu do Československa založil Ústav soudobých dějin ČSAV, jehož byl v letech 1990–1998 ředitelem, a odborný časopis Soudobé dějiny. V roce 1995 byl jmenován docentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 2005 profesorem historie na Univerzitě Palackého. V letech 2008–2010 byl a od roku 2013 je znovu členem vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů. 28. října 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Dále je držitelem Ceny ČSAV za popularizaci vědy za rok 1991, Ceny za literaturu Bavorské akademie krásných umění pro rok 1993 , Pamětní medaile Františka Palackého Akademie věd ČR za zás...

Tomáš Přibyl

Tomáš Přibyl je český publicista, autor literatury faktu a odborník v oblasti informačních technologií. Absolvoval Fakultu podnikatelskou při brněnském VUT, kde postupně získal tituly bakalář a inženýr. Již za dob studia začal pracovat jako konzultant v oblasti informační bezpečnosti . V roce 2005 odešel na rodičovskou dovolenou se synem Markem, nicméně dále pracuje v oblasti informační bezpečnosti na volné noze coby nezávislý konzultant. Kromě toho působí jako Media & Education Specialist v České kosmické kanceláři. Jeho koníčkem je kosmonautika a vše, co s ní souvisí. Publikoval téměř 3000 článků v novinách a časopisech v Česku i v zahraničí. Připravil nebo se podílel na několika výstavách, uspořádal stovky přednášek pro veřejnost, jeho hlas pravidelně zní na rádiových vlnách . Za publicistickou a žurnalistickou činnost v oblasti kosmonautiky získal v roce 2002 prestižní Cenu města Brna jako její nejmladší laureát v historii. V roce 1998 se dostal do širšího výběru zájemců o účast v marketingové akci West in Space hamburského tabákového koncernu Reestma, ale výběrem v Belgii a Německu neprošel. Je aktivní redaktor portálu Kosmonautix. Podílel se také na přípravě vystřihovacích modelů raketoplánu Atlantis a lunárního modulu .

Songling Pu

Čínský prozaik a básník. Psal naučnou prózu, divadelní hry, fantastické povídky a výpravné básně.

Petr Pavlík

Narozen 9. 5. 1933 v Netolicích, zemřel 30. 12. 2012. Pedagog, beletrista.

Oscar Peterson

Oscar Peterson byl kanadský jazzový pianista a skladatel, který se díky své virtuozitě a strhujícím výkonům stal jednou z nejuznávanějších a nejvlivnějších osobností jazzového světa. Peterson se narodil 15. srpna 1925 v Montrealu v Québecu a již v mládí se začal učit hrát na klavír u svého otce a později u klasického pianisty maďarského původu Paula de Markyho. Jeho talent se rychle projevil a ve čtyřicátých letech už vystupoval profesionálně.

Miloslav Pajer

Autor prací z historie letectví, zejména z období 2. světové války.

Milan Polák

Milan Polák byl slovenský a československý voják, účastník slovenského národního povstání, politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Slovenské národní rady a Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po roce 1948 poslanec Národního shromáždění ČSR a funkcionář Strany slovenské obrody coby loajální součásti komunistického režimu. V letech 1948-1951 pověřenec zdravotnictví. Absolvoval obecnou a měšťanskou školu v Žilině a učitelský ústav Ostřihomi. Působil jako učitel, později jako vládní úředník. V meziválečném Československu se angažoval v Republikánské straně zemědělského a malorolnického lidu . Po Mnichovu se v říjnu 1938 podílel za slovenské agrárníky na dojednávání Žilinské dohody coby společné platformy slovenských stran ve prospěch autonomie a byl jedním ze signatářů její finální verze. Za druhé světové války působil v odboji, podílel se na přípravě slovenského národního povstání. Ještě před vypuknutí povstání se stal členem Slovenské národní rady, která sdružovala komunistické a nekomunistické špičky odboje. Působil jako kapitán na velitelství pozemních vojsk v povstaleckém centru v Banské Bystrici. Byl pobočníkem Jána Goliana. Zastával post pověřence pro zdravotnictví. Byl mu udělen roku 1945 Řád Slovenského národního povstání a roku 1969 in memoriam Řád Rudé hvězdy. Patřil mezi zakladatele Demokratické strany jako hlavní politické síly nesocialistického odboje. Na sjezdu DS v dubnu 1945 byl zvolen jedním z jejích místopředsedů. Ve funkci ho potvrdil sjezd v červenci 1945. Předsedal vlivnému Svazu vojáků Slovenského národního povstání. Účastnil se v delegaci Slovenské národní rady, která 1. června 1945 jednala s prezidentem Edvardem Benešem a řešila mimo jiné postavení Slovenska v obnovené republice. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po parlamentních vo...

Lenka Požárová

Lenka Požárová je česká spisovatelka a autorka kuchařek. Lenka Požárová vystudovala střední ekonomickou školu v Brně. Následovalo roční studium německého jazyka, studium na rakouské obchodní akademii a studium Masarykovy univerzity v Brně, ekonomicko-správní fakulty. Několik let pracovala jako daňový poradce. Po více než pětiletém působení v poradenské kanceláři a prožitém syndromu vyhoření profesi opustila. Ve vlastním nákladu vydala čtrnáctidílnou edici kuchařek "Což takhle dát si...". Ta byla poprvé v české historii oceněna zahraniční cenou Gourmand Cookbook Awards. Její doménou jsou nevšední kombinace surovin. Recepty na zakázku vymýšlela pro známé značky a postupně se začala uplatňovat i jako fotografka svých výtvorů. Vydala knihu "Jak jsem projela svět", kde shrnula své zážitky z cest, recepty a fotografie. Později vydala román "Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice", která obsahuje autobiografické prvky. Následovala "Kuchařka z románu s vůní kávy a špetkou skořice", která je proložena fotografiemi z cesty do Střední Ameriky. Dva roky měla svou rubriku s kulinárními reportážemi a vlastními fotografiemi v IN magazínu Hospodářských novin, přispívala i do dalších časopisů. Odmítla být tváří několika reklam i natočit kulinární show, která měla být kopií zahraniční předlohy.

Leif G. W Persson

*12. března 1945 Stockholm Významný švédský kriminalista a spisovatel, držitel prestižních skandinávských ocenění. Od roku 1991 je profesorem Švédského Národního policejního výboru, pracoval také jako poradce ministerstva spravedlnosti, coby přední expert je často zván do televizních debat jako komentátor významných kriminálních kauz. V současné době spolupracuje na televizním pořadu, který se věnuje nevyřešeným případům Švédska. Jakožto odborník na zločin a nevyřešené případy a zároveň úspěšný spisovatel neodolal a pustil se do stále nevysvětleného atentátu na ministerského předsedu Olofa Palmeho z roku 1986, který dodnes vyvolává řadu otázek. Perssonovo literární zpracování v sobě kombinuje thriller, satiru, policejní procedurálku i psychologické drama. Autor příběh koncipoval jako volnou románovou trilogii – právě prvním dílem se v Česku Persson poprvé představuje prostřednictvím nakladatelství Moba. Autorův nejnovější román Umírající detektiv sklízí ve Skandinávii velký úspěch, literární ceny však Leif Gustav Willy Persson sbírá už přes dvacet let. V 90. letech autor také psal scénáře k detektivním seriálům, v jeho románech má rovněž svůj podíl černý humor a řada kritiků se shoduje, že často a s oblibou přesahuje hranice daných žánrů…

Lea Paulínová

Lektorka, konzultantka, koučka, terapeutka, grafoložka, příležitostná autorka. Vystudovala FF- UK, obor psychologie-pedagogika, pracovala jako zdravotní sestra, poté učila na střední zdravotnické škole v Praze, později na Karlově univerzitě v Praze a pak se vrhla na soukromou praxi – lektorská činnost, manažerské, vzdělávací a tréninkové aktivity pro společnosti a firmy, koučink, psychoterapie, diagnostika osobnosti.

L. a R Pellarovi

Karel Půhoný

Ing., autor publikací z oboru potravinářství.

Karel Procházka

Práce o olympijských hrách.

Josef Poulík

Josef Poulík byl český archeolog, odborník na tzv. střední dobu hradištní . Proslul zejména výzkumy lokality Valy u Mikulčic. Narodil se v Jiříkovicích u Brna. Studoval nejprve na Průmyslové škole textilní a na reálném gymnasiu. Zájem o archeologii, resp. archeologické nálezy v okolí svého rodiště, projevovaný již od dětství, ho přivedl k zaměstnání technika v laboratoři archeologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně, kde působil v letech 1934-1942. Vystudoval archeologii na Karlově univerzitě v Praze. Od roku 1942 pracoval v brněnské pobočce Státního archeologického ústavu v Praze, kde byl od roku 1945 vedoucím. Roku 1953 se jeho pracovištěm stal Archeologický ústav ČSAV. Zkoumal hlavně archeologické lokality a sídliště starých Slovanů. Pod jeho vedením bylo v květnu a červnu roku 1941 prozkoumáno rozsáhlé keltské pohřebiště ze 4. až 3. století př. n. l. v Brně-Maloměřicích. Josef Poulík byl spolu se dvěma kolegy vedoucím archeologického výzkumu hradiska Staré Zámky u Líšně v letech 1948-1965, v letech 1948-1950 prokopal knížecí mohylu doby stěhování národů na Žuráni u Brna. Koncem roku 1949 vedl záchranný výzkum v lokalitě Špitálky ve Starém Městě; ten ho přivedl k výzkumu velkomoravského období. Věhlas v oblasti slovanské archeologie však získal především díky svým výzkumům na lokalitě Valy u Mikulčic, dnes známé pod oficiálním označením „Slovanské hradiště v Mikulčicích“, kde byl po celou řadu let vedoucím systematického archeologického výzkumu v období 1954- 1975. Vedl i práce na vytvoření dalších muzejních expozic na Valech, kde byly prezentovány dosavadní archeologické nálezy. Ve známost v českých zemích, v Evropě i ve světě vešly Mikulčice díky jeho odborným i populárně naučným pracím, knihám a článkům, jichž bylo přes 230. V roce 1962 obhájil docenturu na tehdejší brněnské Universitě Jana Evangelisty Purkyně a v roce 1964 byl na této univerzitě ...

Josef Podzimek

Josef Podzimek je český stavební inženýr a podnikatel. 28. října 2008 obdržel z rukou prezidenta republiky státní ocenění Medaile Za zásluhy III. stupně. Po druhé světové válce se stal členem skautského oddílu a získal přezdívku Egil. Vystudoval průmyslovou školu stavební a následně fakultu inženýrského stavitelství. Tam posléze působil mezi lety 1958 a 1961 jako asistent. Posléze pracoval v podniku Labe-Vltava a později také na povodí Dolní Vltava. Od roku 1968 do roku 1990 pracoval v podniku Povodí Vltavy. Mezi lety 1990 a 1994 působil jako ředitel společnosti Ekotrans Moravia a od roku 1994 působil jako jednatel rodinné firmy v Třešti. Mezi jeho koníčky patří krom jiného i fotografování.

Josef Píč

Zemřel 21.1.1983 v Praze. Ing., DrSc., profesor Českého vysokého učení technického v Praze. Spoluautor technického spisu.

Josef Miroslav Pražák

Narozen 10.11.1860 v Solnici, zemřel 6.2.1938 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, práce z klasické filologie.

Josef Bernard Prokop

Narodil se a studoval v Praze . Po krátké pedagogické praxi zakotvil roku 1992 v Českém rozhlase, kde je redaktorem a moderátorem. Kromě toho je také autorem více než dvou stovek rozhlasových pořadů, spoluautorem televizních pořadů a autorem dvou divadelních her. Aktivně koncertuje na varhany, a to nejenom v Čechách, ale ve většině zemí Evropy. Je aktivní i v muzikologické práci, mj. je zakladatelem a předsedou České společnosti Jana Ladislava Dusíka. Vychovává mladé klavíristy v ZUŠ Jana Zacha v Čelákovicích.

Jiří Pokorný

Jiří Pokorný je český choreograf, tanečník a současný šéf baletu Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, dlouhou dobu působil jako sólista Baletu Národního divadla, má také bohaté zkušenosti ze zahraničí. Maturoval na gymnáziu v Ostravě. Po základní vojenské službě vystudoval režii na Divadelní fakultě AMU. V roce 1993 se v rámci projektu Tempus zúčastnil stáže v Antverpách a v roce 1995 stáže na Royal Court Summer School v Londýně. V letech 1993-1997 byl režisérem a uměleckým vedoucím Činoherního studia v Ústí nad Labem. V letech 1999-2004 byl uměleckým šéfem HaDivadla a v letech 2002-2006 byl členem uměleckého vedení Divadla Na zábradlí. Jako host režíroval též v divadlech: Národní divadlo v Praze, Divadlo Josefa Kajetána Tyla, Divadlo Ta Fantastika, Dejvické divadlo.

Jindra Perušičová

Prof. MUDr. Jindřiška Perušičová DrSc. Pracoviště: Fakultní nemocnice v Motole a 2. LF UK Praha, V Úvalu 84, Praha 5 Funkce: lektor Vzdělání Základní škola: 1948-1956 Střední odborná škola: 1956-1960 Fakulta všeobecného lékařství UK Praha: 1962-196 Specializace: - atestace I. stupně z vnitřního lékařství - atestace II. stupně z vnitřního lékařství - atestace z diabetologie Licence: diabetologie, interna Dosavadní praxe Od 1.8.1981 na interním oddělení fakultní polikliniky 1.LF UK Praha: do 31.7.1990 jako krajská ordinářka pro diabetologii v Praze, od 1.8.1990 jako odborná asistentka 1. LF UK v Praze; od 1.8.1998 jako docentka/profesorka 3. interní kliniky a vedoucí ambulantního úseku 3. Interní kliniky na fakultní poliklinice a vedoucí Diabetologického centra VFN. Od 1.3.2005 pracuji v FN Motol jako lékařka od 1.4.2005 současně jako vysokoškolský profesor na 2.LF UK Vědecké hodnosti: Hodnost kandidátky lékařských věd jsem obhájila 23.2.1988. Habilitovala jsem 3.10.1994 a byla jmenována docentkou pro obor vnitřního lékařství. Vědecká hodnost doktorky lékařských věd mi byla udělena 29.11.2001. 10.11.2003 jsem byla jmenována profesorkou pro obor vnitřního lékařství. Práce v odborných společnostech, redakčních radách apod. : Členka odborné společnosti diabetologické a internistické při ČLS JEP Od roku 1985 členka výboru České diabetologické společnosti Členka výboru St.Vincentské deklarace v ČR. V letech 1985-1990 členka řídícího výboru celospolečenského Diabetologického programu ČR. 1.1.1990 – 1.10. 1992 členka Organizačním výboru kongresu EASD , který se konal v záři 1992 v Praze Jsem členkou EASD, IDF , IDS , 12 let jsem byla členkou DIABCARE GROUP (mezinárodní skupina expertů pro kontinuální zlepšování kvality péče o diabetiky, která pracovala pod zá...

Jevgenij Petrovič Petrov

Spisovatel.

Jevgenij ič Petrov

Jaroslava Pavlíčková

Dietní sestra, spoluautorka populárně naučných publikacích o léčbě a prevenci nejčastějších chorob.

Jaroslav Průcha

Jaroslav Průcha byl český herec, režisér, příležitostný dramatik a divadelní organizátor. Vyučil se lakýrníkem, avšak pracoval jako zámečník ve Škodových závodech v Plzni. Po několika peripetiích v ochotnických spolcích, válečném divadle během vojenské služby za první světové války, několika angažmá u kočovných divadelních společností, neúspěšném pokusu založit vlastní divadelní společnost, angažmá v různých oblastních divadlech , které pak na jeho počest společně s divadlem v Mladé Boleslavi neslo jeho jméno), krátkém působení v Osvobozeném divadle, v Olomouci a  v brněnském Národním divadle , nakonec zakotvil po nabídce K. H. Hilara v roce 1931 v pražském Národním divadle. Zde působil až do roku 1958, kdy v důsledku těžkého onemocnění musel přestat hrát, členem Národního divadla byl až do své smrti. V letech 1944 až 1945, kdy Národní divadlo kvůli nacistickému zákazu nehrálo, se pokoušel i o vlastní dramatickou tvorbu, dále zde také působil jako režisér. Vzhledem ke svému levicovému smýšlení a své tehdejší politické angažovanosti působil v Národním divadle i jako šéf činohry a dále také jako hlavní režisér. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. Dne 21. prosince 1928 se v Pardubicích oženil s Amalií Kubicovou , členkou činohry v Pardubicích, se kterou měl syna Jiřího , v roce 1949, se však rozvedli, pak se oženil podruhé s jistou paní Bělou . Jednalo se o výrazného a dosti typického představitele výrazných charakterních postav, často hrál prosté a moudré chlapíky pocházející z lidu. Ve filmu hrál od roku 1928 téměř do smrti....

Jan Preisler

Jan Preisler byl český akademický malíř a vysokoškolský profesor. Jan Preisler se narodil v rodině slévače pracujícího v železárnách v Králově Dvoře. Měšťanskou školu navštěvoval v Karlově Huti u Popovic. Od dětství byl samotář, bavilo ho pozorování přírody a živlů. V měšťanské škole v Berouně vzbudil pozornost svými výkresy i soukromými kresbami. Ředitel školy Kozel, matematik, pozdější profesor brněnské techniky Václav Karel Řehořovský a poslanec Neumann, milovníci umění, vyzvali prostřednictvím dopisů Preislerovy rodiče, aby dali chlapce na studie do Prahy, a zaručili se, že ho budou finančně podporovat. Návrh podpořil i Emil Kratochvíl, ředitel železáren v Králově Dvoře, kde pracoval Preislerův otec. Proto v roce 1887, kdy mu bylo 15 let, odešel studovat do Prahy na umělecko-průmyslovou školu, kterou tehdy vedl František Ženíšek . Po jejím absolvování sdílel s Karlem Špillarem ateliér v budově Malostranské záložny. V době studií navázal kontakt se spolkem Mánes, který byl tehdy jen studentským sdružením. Od počátku se podílel na publikační aktivitě spolku, v roce 1894 nakreslil obálku k albu Listy z palety a o dva roky později byla jeho kresba Vánek a vítr použita na obálku prvního čísla časopisu Volné směry, který po několik ročníků redigoval. Členem spolku Mánes byl v letech 1896–1918, čtyřikrát byl jeho předsedou V roce 1902 cestoval s přítelem Antonínem Hudečkem po Itálii. Na zpáteční cestě se ve Vídni setkal s Augustem Rodinem. Po legendární výstavě Edvarda Muncha v Praze v roce 1905, kterou pomáhal zorganizovat a navrhl i plakát, navštívil Paříž v roce 1906, kde se seznámil s dílem Paula Gauguina. V roce 1903 se stal externím učitelem kresby aktu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1913 – 1918 pak působil jako profesor na Akademii výtvarných umění. Jedním z jeho žáků byl Josef Šíma. Od roku 1908 se Jan P...

Iva Prošková

Narozena 12. 2. 1946 v Jestřabí v Krkonoších. Pedagožka, výtvarnice, autorka publikací o paličkování, tkaní, výšivce, síťování a drátovaném šperku, bývalá vydavatelka časopisu Paličkování.

Ilka Pacovská

Ilka Pacovská je česká knihovnice a spisovatelka. Pracovala ve Státní technické knihovně. V roce 2004 začala na internetu uveřejňovat fantasy ságu Sedmý smysl, která následně začala vycházet i knižně. Nejvýraznějším autorčiným dílem je desetidílná fantasy sága pro mládež Sedmý smysl Hrdinové příběhu jsou tři sirotci Hanka, Rafan a Sváťa, kteří vyrůstají v sirotčinci, ale projevují nadání pro magii . Na žádost neznámé osoby jsou vysvobozeni džinem Vronem a přijati na magickou školu. Postupně se seznamují se svou dobrodinkou, dračicí Kamamedunou, jejím synem Plamem, ktrý má zvláštní spojení s Hankou, trpaslíkem Zachariášem a mnoha dalšími postavami. Příběh zpočátku vykazuje silnou inspiraci Harry Potterem.

Hugo Petr

Candice E Proctor

Narozena v USA, žije v Austrálii, spisovatelka, historička a archeoložka.

Callan Pinckney

Narozena 1939 nebo 1940, tvůrce systému cvičení zvaného kalanetika. Tento systém vytvořila v roce 1972 po návratu do USA z jedenáctileté cesty okolo světa na základě svého baletního tréninku proto, že se narodila s postižením páteře a nohou a hledala způsob, jak zlepšit svůj zdravotní stav. Původním jménem Barbara Biffinger Pfeiffer Pinckney; jméno Callan si vybrala na doporučení numerologa.

Bryan F Peterson

Profesionální fotograf, školitel a publicista.

Arto Paasilinna

Arto Paasilinna byl finský spisovatel, autor převážně humoristických románů. V současnosti je nejprodávanějším finským autorem. Jeho knihy se překládají do řady cizích jazyků. Narodil se v obci Kittilä za severním polárním kruhem. Jeho rodiče byli Väinö Paasilinna, původním jménem Gullstén, a Hilda-Maria Paasilinna . Měl čtyři bratry a dvě sestry, z nichž někteří byli také významnými osobnostmi finské kultury. Erno Paasilinna byl novinář a spisovatel, který za sbírku esejů Yksinäisyys ja uhma získal několik literárních cen. Reino Paasilinna byl mezi lety 1996 a 2009 poslancem Evropského parlamentu. Mauri Paasilinna je také spisovatelem a pracuje ve státní správě. Arto Paasilinna pracoval pro noviny Nuoren Voiman Liitto, Nuori Voima-lehti a pro týdeník Apu. V roce 1975 začal být nespokojen s prací novináře. Prodal svou loď, aby byl finančně zajištěn a mohl napsat svou první knihu Jäniksen vuosi . Kniha měla dobrý čtenářský ohlas a Paasilinna se stal nezávislým spisovatelem. Knihy Zajícův rok a Vlčí léto laponského mlynáře byly zfilmovány. V roce 2006 navštívil Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, kam jej pozvala ředitelka veletrhu, překladatelka z finštiny a bývalá kulturní atašé v Helsinkách Markéta Hejkalová. V říjnu 2009 prodělal mozkovou mrtvici, částečně ztratil paměť a od dubna 2010 žil v domě s pečovatelskou službou. Zde také v roce 2018 zemřel.

Antonín Polách

Antonín Polách je český lékař a spisovatel historických románů. Po maturitě v roce 1978 studoval na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde promoval v roce 1984. Vojenskou službu si odbyl na Slovensku, na Vysoké letecké škole v Košicích, poté pracoval až do roku 1995 na interním oddělení Nemocnice s poliklinikou v Popradě. Odtud odešel do Rakouska, do nemocnice ve štýrském Stolzalpe, kde dodnes pracuoval do roku 2012 jako zástupce primáře interního oddělení. Poté přešel do nemocnice ve Wagně v Jižním Štýrsku, kde pracuje ve funkci Ausbildungsoberarzta, tedy lélaře zodpovědného za vzdělávání mladých lékařů. Vedle oboru vnitřního lékařství získal i specializace v oborech nefrologie a gastroenterologie . V době svého popradského působení vstoupil v roce 1989 do komunální politiky a pracoval jako poslanec městského zastupitelství v Popradu a člen městské rady. Po vzniku samostatné Slovenské republiky patřil k zakládajícím členům Českého spolku na Slovensku. Do literatury vstoupil v roce 1989 rozsáhlým historickým románem Stín Persepole, ve kterém vylíčil vznik perské říše jako tehdejší velmoci za králů Kýra, Kambýse a Dareia v 6. století př. n. l. Mladý autor, ani ne třicetiletý, prokázal nejen hluboké znalosti historie, ale i vypravěčské mistrovství, připomínající slavného Miku Waltariho. Po jeho vzoru nechává celý příběh vyprávět očitého svědka, Dareiova přítele z dětství, který se po Dareiově boku zúčastnil Kambýsovy dobyvačné výpravy do Egypta a po králově nečekané smrti pomohl Dareiovi na trůn a stát se největším ze všech perských panovníků. Významnou postavou románu je i prorok Zarathuštra. V dalším románu, Bratři ze Soluně, použil kombinovanou metodu. V římském klášteře umírá Konstantin, od mládí zvaný pro své neobyčejné vzdělání a schopnosti Filozof, který nedávno přijal mnišské jméno Cyril. Každý den ho navštěvuje jeho starší bratr Michal, mnišským jménem Metoděj, kterému Konstantin vypráví o sv...

Zdeněk Pošíval

Zdeněk Pošíval byl český divadelní režisér, scenárista, dramatik a spisovatel. Vystudoval režii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, pátý ročník strávil na stáži v Šumperku a po absolvování nastoupil do svého prvního angažmá v Divadle pracujících Gottwaldov . V letech 1965 až 1969 působil v ostravském Divadle Petra Bezruče, hostoval ve Státním divadle a spolupracoval s televizí. V roce 1969 opustil Ostravu a přijal nabídku, aby s dramaturgem Miloslavem Klímou umělecky vedl novou scénu NA FORBÍNĚ , orientovanou na zapomenuté české texty. Na návrh normalizačního komisaře byl provoz scény NA FORBÍNĚ zrušen ze dne na den. Následně nesměl být zaměstnáván v „nomenklaturním oboru“, kam patřila i režie. Část rodiny jeho ženy a starší syn emigrovali na Západ. Poté s nemalými obtížemi pokračoval v umělecké činnosti a teprve roku 1990 obdržel od rehabilitační komise Pražského kulturního střediska dekret s omluvou za politickou a sociální diskriminaci. Během normalizace působil převážně ve svobodném povolání a směl jako prověřovanou vedlejší činnost režírovat přes agentury pořady a činohry pro stagionové scény. Je autorem řady divadelních her a televizních scénářů. V knihách se cíleně věnoval české tematice a historii. Prvním pokusem o obsažnější beletrii se stal román z prostředí porevoluční české společnosti v silně chaotické demokratizační proměně, jenž vyšel pod názvem Vražedný týden . Román Té noci svítil úplněk situuje do závěru prvního tisíciletí v údobí vyvrcholení sporů nejvýznamnějších rodů Přemyslovců a Slavníkovců. Další román Pokušení a pomsta se odehrává na Pelhřimovsku v údobí po třicetileté válce. Román Satanovi koně je samostatným pokračováním předchozího románu. Naznačuje však, že autorovou snahou je zároveň postižení pohnutých osudů českých zemanských rodů jako určité sá...

Włodzimierz Puchalski

Polský přírodovědec, fotograf, režisér přírodovědných filmů.

Václav Pokorný

Ing., profesor, publikace z oboru vytápění. Překlad z ruštiny.

Václav Pavlíček

Václav Pavlíček je český právník, odborník na ústavní právo. To také jako profesor vyučuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a Západočeské univerzity. Je známým odborníkem na Benešovy dekrety a jejich obhájcem. Maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, kde byl také politicky činný ve studentských komisích. Poté vystudoval právnickou fakultu University Karlovy, kterou ukončil v roce 1958. Během tohoto studia se také v roce 1954 stal členem KSČ. Po vystudování pracoval jako soudce, od roku 1961 působil na Karlově universitě, a to nejprve jako odborný pracovník , od roku 1963 jako odborný asistent na její právnické fakultě. Byl členem vědeckého týmu pro vývoj politického systému, pro otázky samosprávy, odborné pracovní skupiny rehabilitační komise ÚV KSČ, pro ústavní problematiku ČSAV, v letech 1968–1969 byl předsedou komise pro obnovu činnosti řeholí a členem rehabilitační komise ministerstva kultury. Z právnické fakulty byl donucen odejít v roce 1971 z politických důvodů, tou dobou byl také vyloučen z KSČ. Od počátku roku 1989 vedl právní sekci Československého helsinského výboru, v roce 1990 byl zvolen jeho místopředsedou. Po listopadu 1989 se účastnil legislativních prací zejména v oblasti úpravy politických práv. V lednu 1990 se vrátil na právnickou fakultu, byl jmenován docentem a stal se jejím proděkanem. Byl členem několika legislativních rad vlády, působí také v různých orgánech AV ČR. Od roku 2000 je předsedou Hlávkovy nadace. Je také autorem několika učebnic ústavního práva. V roce 1991 byl Právnickou fakultou UK navržen na funkci ústavního soudce v Ústavním soudě ČSFR, zvolen však v žádném kole nebyl. V roce 2003 byl prezidentem Václavem Klausem navržen na stejnou funkci v Ústavním soudu ČR. V Senátu však získal jen 22 hlasů ze 76, když mu bylo vytýkána zejména jeho aktiv...

Tobias Pehle

Svobodný technický novinář, publicista, autor řady úspěšných příruček pro domácí kutily a knih kuchařských předpisů, redaktor obrazových publikací o kulturním dědictví UNESCO.

Timo Parvela

Finský autor literatury pro děti a mládež, TV scenářů.

T. Jefferson Parker

Oblíbený americký autor policejně-procedurálních detektivek. Vystudoval angličtinu na University of California a celý život v Kalifornii žije – nejdřív v Orange County, později v San Diegu. Prezidentem se nestal, ale roku 1978 začal svou novinářskou kariéru v oranžském týdeníku, kde byly jeho tématem zprávy z radnice, kultury a policejní práce. Pak přešel do Daily Pilot, kde získat tři novinářská ocenění za své články. Ale cítil, že nemá na to být profesionálním reportérem, a tak si po celou dobu u novin schovával informace a poznatky, které by mohl použít ve své první knize. Tu se mu podařilo udat do nakladatelství roku 1985 a ihned po vydání se vyšplhala na přední příčky žebříčku bestsellerů, také byla zfilmována pro HBO. Nyní už napsal celkem 14 detektivních románů, většinou z policejního prostředí, z toho tři mají jako hlavní hrdinku policistku Merci Raybornovou. Autorovy hlavní postavy se často musejí vyrovnávat s nějakou ztrátou, což TJP zná velmi dobře – jeho první žena zemřela na rakovinu. V současné době je podruhé ženatý a má dva malé kluky.

Štefan Pisoň

Slovenský autor místopisných kulturních publikací.

Ridley Pearson

Autor úspěšných detektivek, zároveň tvůrce fantastických příběhů pro děti se narodil v roce 1953. Od mládí chtěl být muzikant. Měl svoji rockovou kapelu a zpíval pro ni texty. Roku 1985 vydal svou první detektivku, která slavila velký úspěch. Od té doby napsal 18 románů, z toho několik s oblíbenou dvojicí detektivem Lou Boldtem a policejní psycholožkou Daphne Matthewsovou. Na hudbu nezanevřel a v roce 1992 založil kapelu Rock Bottom Remainders, v níž hráli spisovatelé všech možných žánrů . V kapele si padli do noty s fejetonistou Davem Barrym a napsali spolu knihy pro děti o začátcích Petra Pana. U nás byly přeloženy tyto romány: Spodní proudy , Krysař , První oběť , V zemi nikoho , Paralelní lži , Staré hříchy , Smrtící ostří .

Radim Palouš

Radim Palouš byl český filosof, pedagog a komeniolog, mluvčí Charty 77 a v letech 1990–1994 rektor Univerzity Karlovy. Narodil se v rodině novináře a aktivního sportovce Jana Palouše. Po maturitě v Praze byl vůdcem skautského vodáckého oddílu, za války totálně nasazen, od roku 1945 studoval filosofii na FF UK a v roce 1948 obhájil disertační práci Masarykovo filosofické mládí. Působil jako učitel a vystudoval obor chemie na Vysoké škole pedagogické v Praze, kde od roku 1957 pracoval jako asistent. Habilitoval se v oboru pedagogika , zabýval se dílem J. A. Komenského a moderní vyučovací technikou. Svými příspěvky obohatil zejména filosofii výchovy. Pořádal domácí filosofické semináře, vydával samizdat , v roce 1976 podepsal Chartu 77, což bylo výslovně uvedeno jako důvod jeho propuštění z pracovního poměru na pedagogické fakultě UK, kde byl v té době docentem. V letech 1982–1983 byl mluvčím Charty. Od roku 1989 byl členem Masarykova demokratického hnutí. V listopadu 1989 se jako jeden z představitelů Občanského fóra účastnil schůzí a jednání, v lednu 1990 se stal rektorem Univerzity Karlovy. Podílel se na její obnově, na reformě vysokého školství a na obnovení mezinárodních styků UK. Hodně cestoval a přednášel v Evropě, v Americe, v Africe i v Asii a získal devět čestných doktorátů . Za práci na vydávání Patočkových spisů byl vyznamenán Cenou ČSAV , Scheideggerovou cenou a za celoživotní působení Řádem T. G. Masaryka III. třídy . Dále publikoval řadu odborných článků v Československu i v cizině.