Všichni Autoři a témata

Vilém Lorenc (3)

Vilém Lorenc byl český architekt, památkář a urbanista. Studoval práva na právnické fakultě Univerzity Karlovy a architekturu na Českém vysokém učení technickém. V letech 1933–1939 byl asistentem Antonína Engela na fakultě architektury. Svou doktorskou práci zpracoval na téma Díla architekta Františka Ignáce Prée. V roce 1949 byl jedním z iniciátorů založení Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů , který rovněž vedl. Byl autorem odborných publikací z oblasti dějin architektury a urbanismu. Zemřel roku 1978 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Vil' Vladimirovič Lipatov (5)

Viktor Vladimirovič Goljavkin (4)

Viktor Vladimirovič Goljavkin, rusky: Виктор Владимирович Голявкин byl ruský spisovatel, malíř, knižní grafik. Narodil se v Baku. Otec vyučoval hudbu a tak se Viktor i oba jeho mladší bratři učili hrát na hudební nástroje. Viktora však zajímalo kreslení, nejprve karikatury. Když začala válka, bylo mu 12 let. Otec odjel na frontu. Viktor po válce začal studovat malířské učiliště. V tu dobu začal také psát drobné povídky. Učiliště dokončil roku 1953 a nastoupil na Akademii malířství do Leningradu, tu ukončil r. 1960. V roce 1959 mu vyšla první kniha - Prší nám na sešity. Zemřel v Sankt-Petěrburgu, kde je též pochován.

Viktor Nikodém (4)

Viktor Nikodem byl český malíř, výtvarný kritik a legionář. Jeho otcem byl Vilém Nikodém, matkou byla Sofie Nikodémová, narodil se v domě na třebíčské Litoltově ulici. V roce 1921 se oženil s Boženou Kužmovou z Litovle. Zemřel v roce 1958 na nemoc spojenou s chrlením krve. Vystudoval tzv. obecnou školu v Třebíči, kde také pokračoval na gymnáziu, po vystudování gymnázia vystudoval germanistiku na Univerzitě Karlově v Praze , kdy v rámci studia strávil semestr na Vídeňské univerzitě a semestr na univerzitě v Nice. Po ukončení studií narukoval k jihlavskému 14. pluku a s ním odešel do Halle v Tyrolsku, v roce 1916 byl převelen na Ruskou frontu, kde byl zajat. V roce 1917 vstoupil do československých legií a byl zařazen do 6. a později do 7. pluku, kde se opět setkal se spolužákem z gymnázia Janem Syrovým. V roce 1918 přešel do fotografického oddělení štábu Československé armády a pokračoval v cestě do Vladivostoku spolu s dalšími vojáky. V té době se rozhodl, že se stane malířem. V roce 1920 se z Vladivostoku spolu s 6. plukem vrátil do ČSR a posléze nastoupil jako výtvarný poradce do Památníku odboje. Mezi měsíci únorem a květnem v roce 1921 proběhla v prostorách památníku odboje výstava výtvarných prací legionářů, po výstavě byla vydána publikace "Československé legie v Rusku – Malířské dokumenty". Ve službách památníku odboje působil až do roku 1925, kdy odešel jako štábní kapitání do výslužby. Po odchodu do civilu se stal redaktorem kulturní rubriky listu Národní osvobození, kde působil do roku 1948. Mezitím se věnoval redakci článků mimo jiné v časopise Volné směry, Zvěrokruh a podobně. Stejně tak se věnoval monografiím především s výtvarnou tematikou. Soubor jeho díla je uložen v Muzeu Vysočiny v Třebíči.

Viktor Lazlo (1)

Viktor Lazlo je belgická zpěvačka a herečka grenadského a martinského původu, která se narodila 7. října 1960 v Lorientu ve Francii jako Sonia Dronier. Své umělecké jméno převzala od postavy Victora Laszla v klasickém filmu "Casablanca". Lazlo se poprvé mezinárodně proslavila svým vlastním albem " Viktor Lazlo " v roce 1987, které obsahovalo hit "Breathless". Je známá svým sofistikovaným popem a jazzem inspirovaným stylem, který během své kariéry předvedla na mnoha albech.

Viktor Dvorský (6)

Viktora Dvorského lze právem označit za zakladatele české antropogeografie. Absolvent gymnázia v Žitné ulici se sice nejdříve zapsal na právnickou fakultu pražské Karlovy univerzity , později ho ale zlákalo studium geografie. Školní vědomosti doplňoval poznáváním reálií při svých četných cestách především na Balkán a coby milovník hor také do alpských zemí. Takto získal i podklady pro disertační práci Ekonomicko-geografická studie z Černé Hory, s níž r. 1907 ukončil studia na filozofické fakultě. Pokračoval ročním studiem na univerzitě v Berlíně a poté nastoupil jako asistent do Geografického ústavu UK. Na právech nabyté znalosti národohospodářské problematiky však uplatnil i v novém oboru. Jako první se totiž začal systematicky věnovat sociální, sídelní a hospodářské geografii. Již v roce 1910 publikoval v Machátově Ilustrovaném zeměpise syntetickou studii Všeobecný životopis člověka. Ve stejném roce se habilitoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v oboru geografie se zvláštním zřetelem k zeměpisu člověka. Druhou a třetí dekádu 20. století můžeme považovat za vrchol Dvorského odborné kariéry. Nejen že se v této době úspěšně habilitoval jako docent hospodářského a obchodního zeměpisu na Vysoké škole technické v Praze , účastnil se mezinárodního kongresu geografů v Římě a podnikl několik dalších cest na Balkán, ale po vypuknutí války a několika neúspěšných pokusech o emigraci z Rakousko-Uherska se vrátil do Prahy, kde se stal členem sdružení Národ a navázal kontakt s domácím odbojem. Začal sám vytvářet svou představu o ideální podobě samostatného československého státu. Poprvé ji zveřejnil r. 1917 ve formě mapy Československa, kde jako základ pro určení hranic použil přirozené kotliny. Jeho návrh byl v mnoha směrech smělejší než pozdější reálná hranice; především co se týče Maďarska, kde navrhoval posunutí jihovýchodní hranice až k pohoří Mátra. Stranou však nechával Podkarpatskou Rus, na kterou tehdy čeští politikové ostatn...

Viktor Arnar Ingólfsson (4)

Narození 12. dubna 1955 Akureyri Spisovatel detektivek. Žije v Reykjavíku, je ženatý a má dceru jakož i nevlastní dceru. Civilním povoláním je inženýr, toto povolání stále vykonává pro správu islandských silnic. Dvakrát byl nominován na cenu Skleněný klíč. Podle jeho příběhů natočil islandský režisér Björn Br. Björnsson roku 2008 televizní seriál Mannaveiðar.

Vikentij Vikent'jevič Veresajev (3)

Ruský sovětský spisovatel, překladatel a literární kritik.

Viera Prokešová (6)

Slovenská básnířka, redaktorka, esejistka, literární teoretička a překladatelka z bulharštiny.

Viera Obuchová (5)

Fotografka.

Viera Janusová (4)

Slovenská publicistka, spisovatelka pro děti.

Viera Gründlerová (6)

Překladatelka z francouzštiny a autorka francouzsko-slovenských a slovensko-francouzských slovníků.

Victor Cherbuliez (4)

Francouzský spisovatel, novelista.

Vex King (6)

Americký kouč a podnikatel.

Veverková (7)

Véronique Petit (7)

Francouzská textilní designérka a ilustrátorka.

Veronika Souralová (5)

Narozena 1968. Fotografka, publicistka.

Veronika Šikulová (6)

Veronika Šikulová sa narodila 15.marca 1967 v Modre. Vyštudovala žurnalistiku na FFUK, pracovala v Literárnom týždenníku, Novom čase a v múzeu Ľudovíta štúra v Modre. v súčasnosti je zamestnaná v Malokarpatskej knižnici v Pezinku. Debutovala zbierkou kratučkých próz Odtiene, za ktorú dostala cenu Ivana Kraska. Po nej nasledovali Z obloka a Mesačná dúha. Svojim, ale aj iným deťom venovala veselú knižku pre deti To mlieko má horúčku. Niektoré jej prózy vyšli v zborníkoch v Rakúsku, časopisecky publikovala v Srbsku a Poľsku. V domácich literárnych periodikách ste mohli čítať jej poéziu. Má dve deti a žije v Modre za zelenou bránou.

Veronika Salminen (3)

Narozena v roce 1976. Mgr., Ph.D., komparativní historička a politoložka, zaměřená na střední a východní Evropu, téma politické kultury, politické komunikace. Působí ve Finsku.

Veronika González (2)

Veronika Fiedlerová (5)

Narozena 1985. Autorka detektivního románu. Vystudovala žurnalistiku a mediální studia na UPOL, poté pracovala v PR a marketingu.

Veronika Bumberová (6)

Ing., absolventka podnikatelské fakulty, vysokoškolská pedagožka v oboru drobného podnikání a managementu.

Věra Toběrná (4)

Narozena 23.2.1928 v Praze. CSc., asistentka katedry biologie, publikace z oboru botaniky.

Vera Schauber (4)

V Německu žijící autorka křesťanské literatury, zejména knih o světcích.

Věra Němotová (5)

Fan Vavřincová, vlastním jménem Věra Peigerová, provdaná Němotová, byla česká spisovatelka a autorka televizních scénářů. Podle jejího románu byl natočen například film Eva tropí hlouposti. Narodila se v Praze–Podolí, v rodině Vavřince Peigera , který se postupně vypracoval z účetního a disponenta až na ředitele firmy Česká cukerní. Po základní škole vystudovala gymnázium v Praze-Dejvicích. Po maturitě ještě dva roky studovala externě na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde získala státnice z němčiny, francouzštiny a ruštiny. V dubnu 1935 se provdala za Bohumila Němotu , majitele likérky; svatba se konala v žižkovském kostele sv. Prokopa. Po sňatku žili manželé Němotovi na zámku Sudovice u Nového Knína, měli dvě dcery, Felicii a Ivanku. Psát začala už na gymnáziu, ve svých šestnácti letech. Do povědomí lidí vstoupila díky filmu režiséra Martina Friče Eva tropí hlouposti , který byl natočen podle jejího námětu – knihy Patsy tropí hlouposti. Po roce 1948 nemohla až do konce 60. let publikovat a pracovala jako úřednice a účetní v Novém Kníně, Dobříši a Praze. Od roku 1957, kdy vyhořel zámek Sudovice, žila v Praze. Je pohřbena v Novém Kníně. Díla Fan Vavřincové mají výlučně zábavný charakter. Často se jednalo o románky pro ženy a dívky. Humor, nadhled a laskavost jejích příběhů si získaly širokou oblibu. Značnou část prací uveřejnila pod vlastním jménem Věra Němotová. Pseudonym Fan Vavřincová vznikl z otcova křestního jména Vavřinec a častého rodinného křestního jména František. Pod druhým pseudonymem Anna Lorencová vydala dívčí román Divoška Kim. Od roku 1936 se její příspěvky objevovaly v řadě časopisů, jako např. List paní a dívek , Pražanka, Ahoj, Pražský ilustrovaný zpravodaj, ...

Věra Krpálková (4)

Učitelka a vychovatelka, autorka dětských knížek.

Věra Kistlerová (3)

Věra Kistlerová byla americká skladatelka, hudební pedagožka a spisovatelka českého původu. Matka Věry Polenové byla švadlena a otec pracoval jako železničního zřízenec. Během jejího dětství rodina žila v Plzni, kde Věra chodila do měšťanské školy, od roku 1944 bydleli ve Volyni. V roce 1947 se vdala za amerického občana Thomase C. Kistlera a odešla s ním do Darlingtonu v Jižní Karolíně. V roce 1949 se stala americkou občankou. Vystudovala hudební obor na Coker College v Hartsville a na University of South Carolina v Kolumbii . V roce 1987 získala na stejné univerzitě titul doktora hudebních umění. Doktorskou práci napsala o Bohuslavu Martinů. Pracovala jako učitelka hudby a složila kolem 40 sborových a sólových děl založených na básních známých básníků vč. Reinera Maria Rilkeho, Robert Frosta a jejích vlastních textech , Once a Year At Christmas, Mary's Lamb, Marching With the River, A Rilke Trilogy, Good Night, Beloved) a několik komorních a orchestrálních děl. Publikovala také tři romány a básně, eseje a povídky v literárních časopisech ve Spojených státech, Kanadě a Evropě. Aranžovala také české národní písně. V Československu její prózy vyšly v 80. letech v časopisech Vlasta a Kmen. K jejím dalším česky vydaným dílům patří například Sladké putování , líčící začátky prosazování integrace bílých a černých dětí na dříve segregovaných školách v malém jižanském městě, nebo další povídková kniha Ptáci jednoho peří , popisující životní střety, jež pramení z jižanského tradicionalismu až konzervatismu. V roce 1983 získala výroční cenu nakladatelství Melantrich za knihu povídek Hluché fialky, ve kterých popisuje přistěhovalecký život válečných nevěst. V tomto článku byl použit překlad textu z člán...

Věra Fojtová (6)

Narodila se 3. července 1947 v Novosedlech na Moravě jako nejstarší z pěti dětí. Po maturitě na mikulovském gymnáziu působila jako vedoucí Střediskové knihovny v Kloboukách u Brna a dálkově vystudovala knihovnickou nástavbu na Střední knihovnické škole v Brně. Od roku 1973 žila třicet let v Brně, kde vychovala dceru a syna a pracovala v oblasti kultury a jako redaktorka časopisu ochrany přírody a krajiny Veronica. Psát básničky začala už na základní škole jen tak pro potěšení blízkých, publikovat poezii a drobné povídky v novinách a časopisech až od středoškolských studií. Poněkud pozdním knižním debutem byla až na začátku 90. let básnická sbírka Klíče, po ní následovaly detektivní příběhy Smrt přičinlivého fotografa a Smrt bezstarostné milenky, baladický román o osídlování jihomoravského pohraničí Odpusť nám jejich viny, který pro televizi přepsala i jako filmový scénář, román pro dívky Tanec v kopřivách a v knize povídek českých autorek Nevěry je zastoupena povídkou Nevěra je SLZA. V nakladatelství MOBA dosud vyšly detektivní příběhy Padlí andělé, Osudná smyčka lásky a Zlatá klec – v edici Inspektor Martin Rust, historické příběhy z let 1526-1620 Z pamětí krevních písařů, v edici Původní česká detektivka detektivní román Sanatorium smrti a v roce 2006 román pro ženy Zástava náhradního srdce.

Věra Danielovská (7)

Narozena 3.11.1942 v Praze. PaedDr.,pedagožka, autorka učebnic vlastivědy a prvouky.

Věra Branislavová (4)

Učitelka hudby, práce z oboru.

Věněk Silhán (2)

Narozen 12. 2. 1927 v Kněževsi , zemřel 9. 5. 2009 v Praze. Prof., Ing., CSc., politik, ekonom, vysokoškolský pedagog, autor ekonomických prací.

Vendula Krejčová (2)

Narozena 31. 8. 1975 v Praze. Televizní redaktorka, moderátorka a dramaturgyně.

Věnceslav Havlíček (6)

Narozen 27.9.1894 v Českých Budějovicích, zemřel 30.3.1976 v Praze. Sokolský pracovník a novinář, redaktor, sokolská literatura.

Vavro Šrobár (5)

Vavro Šrobár byl slovenský lékař, politik, ústřední postava meziválečné slovenské politiky v Československu, od roku 1935 profesor Komenského univerzity v Bratislavě v oboru sociálního lékařství. Vavro Šrobár studoval na gymnáziích v Ružomberku, Levoči a Banské Bystrici. Po vyloučení ze všech škol v někdejším Uhersku kvůli panslavistické agitaci dostudoval na gymnáziu v Přerově v roce 1888. Po maturitě odešel studovat na lékařskou fakultu Karlovy univerzity do Prahy. Zde se zapojil do práce v spolku Detvan. Pod vlivem T. G. Masaryka se stal čechoslovakistou a patřil mezi Masarykovy skalní stoupence. Udržoval také kontakty s radikálně naladěnými studenty v české Omladině. V roce 1898 začal ve spolupráci s Pavlem Blahou vydávat slovenský časopis Hlas; jeho poslední dva ročníky už redigoval sám. Roku 1906 kandidoval do Uherského sněmu. Do roku 1918 působil jako lékař v Ružomberku. Ružomberok se díky němu stal centrem slovenské politické aktivity, protikladem tzv. martinské skupiny. V roce 1918 byl za své politické aktivity krátce internován. Od roku 1918 byl členem Národního výboru československého a jménem Slováků podepsal v říjnu 1918 zákon o zřízení československého státu. V první Československé republice byl zprvu poslancem Národního shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu , posléze za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu, tedy za agrárníky, se kterými Slovenská národní a rolnická strana počátkem 20. let splynula. V letech 1925–1929 byl předsedou poslaneckého klubu poslanců agrární strany. Stal se také prvním ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska, jehož úkolem bylo zajistit politické a administrativně právní začlenění Slovenska do nové republiky , kromě toho byl ještě ministrem školství a národní osvěty . V letech 1925–1935 byl za agrární stranu senátorem Národního shromáždění ČSR. Postupně se ...

Vasilij Pavlovič Aksenov (4)

Ruský prozaik.

Vasilij Fedorovič Gel'cer (1)

Ruský baletní mistr, divadelní režisër, pedagog.

Vasant Lad (5)

Valerij Dmitrijevič Lobko (1)

Botanik, autor publikace o kaktusech.

Vajsejtlová Barbora (4)

Vadim Michajlovič Koževnikov (5)

Ruský prozaik.

Václava Adámková (5)

MUDr., lékařská mikrobioložka .

Václav Žoha (2)

Autor přehledu plemen drůbeže.

Václav Zelený (5)

Václav Zelený byl český středoškolský pedagog, novinář a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Narodil se v Borové jako druhorozený syn rolníka Františka Zeleného. Matka pocházela z učitelské rodiny. O jeho výchovu se zasloužil borovský učitel Antonín Línek, který učil také Karla Havlíčka. V roce 1837 nastoupil na německobrodské gymnázium. Po skončení gymnázia měl jít na přání matky studovat teologii. Rodiče se ale podařilo přesvědčit a Václav mohl odejít do Prahy na filozofii na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Na vysokoškolských studiích se musel živit sám vyučováním dětí. V září 1850 složil státní zkoušky z dějepisu, zeměpisu, češtiny, klasických jazyků a filozofie. Jeho prvním působištěm bylo gymnázium v Jindřichově Hradci. 7. ledna 1851 se oženil s K. Mourkovou. Poté byl přeložen na akademické gymnázium do Prahy, kde se projevoval jako velký vlastenec. V roce 1855 založil s K. J. Erbenem a K. Štorchem časopis Obzor. Zelený psal do časopisu anonymně nebo pod různými šiframi. Také byl požádán o spolupráci na Riegrově naučném slovníku. Zpracoval v něm asi 160 hesel z historie, estetiky a literární historie. Za odměnu se stal členem Královské české společnosti nauk. Tehdy také začal spolupracovat s příslušníky májovské generace a přispívat do almanachu Máj. Kromě Obzoru také psal do časopisů Obrazy z Itálie, Obecné listy a Národ. Na přelomu let 1859–1860, kdy po otřesu vlády kvůli prohrané druhé italské válce za nezávislost začalo ke svému konci spět období Bachova neoabsolutismu, patřil Zelený mezi několik osobností, které žádaly u rakouských úřadů povolení k vydávání českého politického deníku. Všechny tyto žádosti ovšem ještě tehdy byly zamítnuty. Po obnovení ústavní a parlamentní formy vlády se zapojil do politiky. V roce 1861 byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu, který ho následně zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen d...

Václav Votruba (6)

Václav Votruba byl přední český teoretický fyzik, je považován za zakladatele teorie elementárních částic v Československu a za prvního českého vědce, který se zabýval kvantovou fyzikou a systematikou elementárních částic a za zakladatele teorie elementárních částic v Československu. Je také označován za učitele českých teoretických fyziků. Václav Votruba se narodil 19. prosince 1909 v Slavětíně v okrese Louny, kde také chodil do obecné školy. Poté jezdil sedm let na České státní reálné gymnázium v Lounech. Po maturitě byl přijat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy na obor matematika a fyzika. Získal stipendium a od čtvrtého ročníku při studiu pracoval jako vědecký pomocník na Ústavu a semináři pro teoretickou fyziku. V roce 1933 složil státní učitelskou zkoušku se způsobilostí na střední školy, ale čtyři roky se mu nepovedlo získat odpovídající zaměstnání. Po vykonání vojenské prezenční služby se vrátil na místo pomocné vědecké síly a finance získával kondicemi a záskoky za nemocné učitele na různých středních školách v Praze. V roce 1936 se oženil s Kamilou Tauchmannovou. V roce 1937 získal místo "zatímního profesora" na Benešově gymnáziu v Londýnské ulici. V roce 1941 byl úředním pokynem přesunut do Ústředního ústavu meteorologického v Praze, kde pracoval do roku 1943. Poté mohl učit na gymnáziu v Křemencově ulici, ale v roce 1944 byl totálně nasazen a pracoval na opravách vinohradského železničního tunelu. V květnu 1945 se stal asistentem Ústavu pro teoretickou fyziku . S ohledem na veliké množství studentů po válečné pauze přijatých ke studiu byla hlavní náplní jeho práce pedagogická činnost, kterou musel zvládnout pouze ve spolupráci s profesorem Trkalem a Miroslavem Brdičkou. Práce v ústavu po válce znamenala i další aktivity, ...

Václav Vorlíček (3)

Ilustrátor, autor ilustrativních grafů v učebnicích.

Václav Vokálek (2)

Narozen 13. 10. 1956. Autor dopisů ze základní vojenské služby u Železničního vojska.

Václav Vincenc Mašek (3)

Václav Vincenc Mašek , známý též jako Wenzel Vinzenz Masek , byl český hudební skladatel a varhaník, který působil na konci 18. a na počátku 19. století. Je uznáván pro svůj přínos české hudbě v období klasicismu. Mašek byl plodným skladatelem, mezi jeho díla patří opery, symfonie, komorní hudba a skladby pro klávesové nástroje. Proslul také svou pedagogickou činností; byl autorem klavírní metody, která byla ve své době hojně využívána. Maškova hudba se vyznačuje klasickým stylem své doby, s jasnými strukturami a melodickými liniemi. I když není tak známý jako někteří jeho současníci, Maškovo dílo zůstává důležitou součástí českého klasického hudebního dědictví. Co se týče konkrétních zmíněných alb, nejsou k dispozici žádné snadno dostupné informace potvrzující jejich výrobu nebo vydání Václav Vincenc Mašek .

Václav Ventura (5)

doc. ThDr. Václav Ventura, Th.D. Studium: 1970 - 82 - studium na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze, t.č. v Litoměřicích, Universitas vitae , studium na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze 1982 - státní závěrečné zkoušky na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze 1997 - obhajoba disertační práce De votis monasticis. Elementa biblica et philosophica na Evangelické teologické fakultě v Praze Zaměstnání: 70. a 80. léta - zdravotnický pracovník, vychovatel mentálně postižených, pracovník na archeologickém výzkumu , knihovník od 1990 - redaktor Teologických textů, odborný asistent na 1. lékařské fakultě UK v Praze , odborný asistent na CM teologické fakultě UP Olomouc , 2001 - habilitace na CMTF UP v Olomouci, habilitační práce: Jan Evangelista Urban. Sonda do české teologie a spirituality, od 2002 - vedoucí katedry filosofie a patrologie CMTF UP v Olomouci.

Václav Vacek (6)

Farář ve farnosti Letohrad. Václav Vacek, nar. 1946, vyučen nástrojařem, po získání maturity při zaměstnání začal studovat strojní fakultu na ČVUT. V Praze objevil živé křesťanství, vstoupil na CMBF v Litoměřicích. Na kněze vysvěcen r. 1975. Působil v řadě farností královéhradecké diecéze. Za minulého režimu pracoval v církevním disentu, byl členem sboru poradců kardinála Tomáška. Zaměřuje se na porozumění Bibli, liturgii, v pastoraci se zvlášť věnuje rodině a spiritualitě mužů. Od r. 1990 je farářem v Letohradě. Václav Vacek , katolický kněz. Narodil se v Dolní Čermné u Letohradu v rodině účetního a švadleny jako prostřední ze tří dětí. Otec byl politický vězeň nacistického i komunistic­kého režimu. Vystudoval bohosloví v Litoměřicích a v roce 1975 byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan a administrátor působil postupně v Jičíně, Náchodě, České Třebové, Pardubicích, Lipolticích, Hněvčevsi, Chlumci nad Cidlinou a Písečné. V osmdesátých letech byl členem sboru poradců kardinála Františka Tomáška, podílel se na vydávání církevního samizdatu. V roce 1990 byl ustanoven farářem v Letohradu, později byl jmenován členem ­kněžské a pastorační rady Královéhradecké ­diecéze. Je autorem knihy Pozvání k Večeři Páně . Populární jsou jeho televizní diskuse, které moderuje s architektem a hercem Davidem Vávrou.

Václav Topinka (4)

Narozen 1905, zemřel 1976. Autor učebnic pro ekonomické školy.

Václav Tichý (4)

Václav Tichý byl český a československý politik Československé strany národně socialistické a poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění. Po roce 1948 politicky pronásledován a vězněn komunistickým režimem. Profesí byl zaměstnancem družstva z Ústí nad Labem. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. V parlamentu setrval až do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty, kde setrval formálně do voleb do Národního shromáždění roku 1948. Po únorovém převratu v roce 1948 byl politicky pronásledován a vězněn.

Václav Suchý (4)

Narozen 9. 8. 1942 v Praze. Redaktor, prozaik, básník, překladatel ze španělštiny, portugalštiny a ruštiny.

Václav Šmejkal (6)

Václav Šmejkal byl český pedagog, bibliofil a politický vězeň. Narodil se 2. června 1909 na Ferdinandu a Růženě Šmejkalovým. Měl dva mladší bratry. Otec Ferdinand za první světové války narukoval do armády a stal se nezvěstným. Matka Růžena musela tvrdě pracovat, aby své děti uživila. Václav Šmejkal maturoval na reálném gymnáziu v Praze-Žižkově a poté vystudoval matematiku a deskriptivní geometrii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Svou učitelskou dráhu Šmejkal zahájil na měšťance v Trmicích. Oženil se s Růženou Křikavovou, s níž měl dva syny. Při práci získal doktorát z přírodních věd. Psal básně a překládal Rilkeho, byl velmi aktivní v Sokole, ochotnickém divadle, červeném kříži a ve známém pěveckém sboru Foerster. Po mnichovské dohodě se rodina přestěhovala do Prahy. Druhou světovou válku Šmejkal strávil jako středoškolský učitel v Táboře. Po jejím skončení se stal ředitelem obnoveného reálného gymnázia v Ústí nad Labem. Zároveň působil jako kulturní referent města Ústí nad Labem. Staral se o obnovení činnosti městského divadla, rozhlasu, knihovny, muzea i archivu. Angažoval se také politicky, neboť byl oblastním důvěrníkem Československé strany národně socialistické. Po únoru 1948 se Václav Šmejkal stal politickým vězněm. Poprvé byl odsouzen ve dnech 23.-24. září 1948 ve skupinovém politickém procesu, ve kterém bylo 22 osob odsouzeno k celkem 101 letům vězení. Sám Šmejkal byl odsouzen k devítiletému trestu za neoznámení toho, že mu student ukázal protikomunistický leták. Část trestu strávil v pracovních táborech při uranových dolech. Roku 1958 byl odsouzen podruhé. Tentokrát k dvouletému trestu za sepsání textu a básní s tematikou vězeňství. Po propuštění se musel živit prací v dělnických profesích a až později mu bylo povoleno vrátit se k práci učitele. Ve volném čase psal učebnice a básně. Byl...

Václav Rabský (2)

Jaroslav Velinský – Horník, soustružník, noční hlídač v ZOO, umělecký pracovník Divadla hudby, reklamní grafik a od konce 60. let spisovatel. Ve volném čase tramp, banjista, swingový kytarista, písničkář a jeden ze zakladatelů festivalu Porta. Sám o sobě říká, že s takovými životními zkušenostmi se nemohl stát ničím jiným než spisovatelem. Ve všech jeho příbězích, ať jsou jakéhokoli žánru, se vždy promítá důvěrná znalost prostředí a charakterových typů. Dokáže vás vtáhnout do děje s takovou lehkostí, že se od knihy jen těžko odtrhnete. Je tvůrce bezděčného detektiva Oty Finka, obyčejného chlápka, který si nechce nechat věšet bulíky na nos, i kdyby proto přes něj měl dostat. Autor též vystupuje pod pseudonymem Kapitán Kid.

Václav Prach (3)

Narozen 1885 ve Velké Kvíci. Středoškolský profesor, autor řecko-českého slovníku, překladatel z latiny a řečtiny.

Václav Pačes (5)

Václav Pačes je český biochemik, vysokoškolský pedagog, v letech 2005–2009 předseda Akademie věd České republiky. Mezi roky 2010–2012 byl předsedou Učené společnosti České republiky. Býval též předsedou dozorčí rady ČEZ, a. s. Vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky studuje strukturu genomů. Jeho skupina patřila mezi první, které přečetly úplnou dědičnou informaci nějakého organismu . Objevil enzym zapojený do katabolismu rostlinného hormonu cytokininu. Je spoluautorem prvního českého syntetického genu. Publikoval více než 100 původních prací a podílel se na 5 knihách. Popularizuje svůj obor v tisku, rozhlase, televizi a na internetu. Mezi jeho působiště patřily Yaleova univerzita, univerzity v Chicagu, Seville a v Bristolu, Ústav aplikované biochemie v Japonsku. Na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze přednáší molekulární genetiku a genové inženýrství. Na této vysoké škole obdržel v roce 2012 čestný doktorát. V březnu 2005 zvolen předsedou Akademie věd České republiky, když nahradil Helenu Illnerovou. V roce 2009 tuto funkci opustil a vystřídal jej Jiří Drahoš. V říjnu 2006 byl zmíněn jako možný kandidát na předsedu úřednické vlády, která by dovedla Českou republiku k předčasným volbám. Občas byl zmiňován jako možný kandidát pro prezidentskou volbu v roce 2008. Předsedal též komisi pro posouzení energetických potřeb ČR. Jednalo se o politicky ožehavé téma, neboť vláda se v koaliční smlouvě zavázala nestavět další jaderné elektrárny a respektovat územní limity těžby uhlí v severních Čechách. Pačes i další členové komise přiznali, že čelí silným tlakům rozmanitých zájmových skupin. Svá doporučení komise zveřejnila počátkem července 2008. Býval též předsedou dozorčí rady ČEZ, a. s....

Václav Oulík (4)

Autor turistických průvodců.

Václav Neuer (7)

Václav Němec (3)

Narozen 31.8.1902 v Golčově Jeníkově, zemřel 4.4.1985 v Českých Budějovicích. Novinář a básník.

Václav Láska (5)

Mgr. Václav Láska od 18 let pracoval v řadách Policie ČR. Začínal jako řadový policista na obvodním oddělení. Později pracoval jako asistent vyšetřovatele a posléze vyšetřovatel na Krajském úřadu vyšetřování se specializací na hospodářskou kriminalitu. V roce 1999 nastoupil na Úřad finanční kriminality a ochrany státu , kde vedl vyšetřování související s IPB a s Harvardskými fondy. Po zániku ÚFKOS v roce 2003 opustil řady policie a krátce pracoval v oblasti ekonomického poradenství. V současnosti se věnuje právní praxi v advokátní kanceláři. V červenci 2007 zamítl ministr vnitra Ivan Langer Láskovu žádost o zbavení mlčenlivosti, jejíž schválení by mu umožnilo vypovídat v USA v kauze Viktora Koženého. Podle mluvčí Aleny Vokráčkové byla důvodem „odlišnost právních systémů obou zemí“. Při zaměstnání vystudoval sociální patologii na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové a právo na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.