Všichni Autoři a témata

Steve Crawford (1)

Richard Ades Warshak (1)

Dr. Americký psycholog.

Luis Ramón Marín (1)

Luis Ramón Marín byl španělský fotograf a reportér. Pracovat jako fotograf začal v roce 1908, což bylo poprvé, kdy se jeho snímky objevily v tisku. Po většinu své novinářské kariéry byl spojován s madridskými novinami Informaciones. Během Španělské občanské války pořídil obrovské množství fotografií, zejména během obléhání Madridu. Po válce bylo jeho dílo považováno za politicky nepohodlné a přestal publikovat v tisku. Z tohoto důvodu v roce 1940 odešel z postu profesionálního fotografa. Jeho fotografie byly dlouho neznámé. Teprve v roce 2008 dcera umělce vydala několik tisíc negativů ukryté ve čtyřicátých letech ze strachu z konfiskace a zničení.

Paul Collins (1)

Britský zahradní architekt, publikace z oboru.

Wilhelm Michel (1)

Německý spisovatel a literární historik.

Friedrich Wilhelm Mader (1)

Německý evangelický teolog a spisovatel. Autor dobrodružných románů, divadelních her, povídek a básní.

Hugo Hecht (1)

Narozen 23.7.1883 v Praze, zemřel 1.2.1970 v Clevelandu . MUDr., profesor dermatologie, literatura z oboru dermatovenerologických chorob.

František Hlavica (1)

František Hlavica byl akademický malíř, ilustrátor a vysokoškolský profesor. František Hlavica se narodil ve Vsetíně. Jeho otec František Jan Hlavica byl řezbář a lidový muzikant. František Pocházel ze šesti sourozenců z nichž dva, Emil a Rudolf byli rovněž umělecky nadaní. Po absolvování obecné školy šel studovat Odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Měl se původně stát otcovým nástupcem v řezbářské dílně. Touha po malování jej však dovedla až do Prahy na malířskou akademii. V roce 1901 složil přijímací zkoušky a nastoupil do přípravky. V roce 1902 pokračoval ve studiu v malířské speciálce prof. Hanuše Schwaigera. Během studia obdržel Hlavica několikrát první cenu na žákovských výstavách Akademie a byl představen císaři Františku Josefovi I. jako nejlepší žák. V roce 1907 ukončil úspěšně studium a nastoupil na vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník. Po návratu s vojenské služby se vydal do Itálii. Po návratu z Itálie žil střídavě v Praze a ve Vsetíně. V roce 1910 vystavoval v pražském Rudolfinu a následně obdržel stipendium na cestu do Španělska. V průběhu první světové války narukoval a převážnou část strávil na východní frontě, kde se zúčastnili bojů v zákopech. Koncem roku 1917 byl převelen do Krakova k leteckému oddílu. V roce 1918 byl jako technický důstojník poslán na italskou frontu. Byl raněn do pravé ruky a konec války strávil ve Vídni. Po válce se usadil v Brně, kde se svými bratry, patřil k vedoucím osobnostem brněnského kulturního života. Díky přátelství s Janem Masarykem procestoval Hlavica Francii a Velkou Británii. V roce 1928 byl jmenován profesorem krajinářského a figurálního kreslení na VUT v Brně. Dál jezdil na Valašsko do Nového Hrozenkova a v roce 1931 si postavil podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče chatu na "Kohútce". V roce 1938 se stal děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství na VUT v Brně. František Hlavica byl velmi plodný a namaloval mnoh...

Ernst Samhaber (1)

Německý historik, novinář a publicista. Vysokoškolský učitel. Působil také v Santiago de Chile.

Gerhard Spitzer (1)

Narozen 7. 3. 1930 ve Slezské Ostravě, zemřel v říjnu 2012. MVDr., autor učebnic pro střední školy z oboru hygieny potravin a parazitologie, články z oboru.

Milan Marvan (1)

Narozen 29. 7. 1932 v Kolíně, zemřel 28. 2. 2017 v Praze. Doc. RNDr., CSc., fyzik, vysokoškolský pedagog, specializace na termodynamiku a statistickou fyziku.

Franz Xaver Eder (1)

Německý fyzik se zaměřením na termodynamiku. Vysokoškolský pedagog. Publikace z oboru.

Ladislav Půst (1)

Narozen roku 1922. Ing., CSc., vedoucí oddělení dynamiky soustav Ústavu termodynamiky Československé akademie věd. Práce v oboru.

A. A Ščukin (1)

Antonín Roda (1)

Autor publikací z oblasti strojírenství, zaměřený na vznětové motory.

Karel Kyzlink (1)

Autor publikace z oblasti strojírenství.

Jaromír Hajda (1)

Narozen 21.9.1908 v Novém Hrozenkově u Vsetína, zemřel 17.3.1973 v Bratislavě. RNDr. CSc., optik, práce z oboru.

Konstantin Andrejevič Ušakov (1)

Andrew M Wellman (1)

A.M.Wellman se narodil v Detroitu. Navštěvoval Potomac State College v Keyseru v Západní Virginii a momentálně žije na Floridě v Ft. Myers.

Hana Řezanková (1)

prof. Ing. Hana Řezanková, CSc. je zástupkyní vedoucího katedry statistiky a pravděpodobnosti na Vysoká škola ekonomická v Praze. Osobní údaje: Vzdělání: 1975 – 1979 VŠE v Praze, obor ekonomicko-matematické výpočty 1981 – 1988 aspirantské studium na katedře ekonometrie VŠE, obor „62-09-9, úsek: aplikace matematiky v ekonomii“ 1988 – 1991 postgraduální studium na katedře logiky FF UK, obor „Základy matematických metod pro automatizovanou analýzu dat v experimentálním výzkumu“ 1994 habilitace v oboru statistika 2008 jmenování profesorkou pro obor statistika Pedagogická a odborná praxe: 1978 – 1990 VŠE – výpočetní centrum 1990 – dosud katedra statistiky a pravděpodobnosti VŠE Funkce: 1998 – 2001 proděkanka pro pedagogickou činnost na Fakultě informatiky a statistiky 2001 – dosud zástupkyně vedoucího katedry statistiky a pravděpodobnosti 2009 – dosud garantka doktorského studijního oboru Statistika 2011 – dosud předsedkyně Akademického senátu Fakulty informatiky a statistiky 2012 – dosud členka Akademického senátu VŠE v Praze Členství ve vědeckých a oborových radách: 1996 – 2001 Vědecká rada Fakulty informatiky a statistiky VŠE 2007 – 2010 Vědecká rada Fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB-TU Ostrava 2010 – dosud Vědecká rada Vysoké školy báňské-Technické univerzity Ostrava 2012 – dosud Vědecká rada Fakulty informatiky a statistiky VŠE 2013 – dosud Vědecká rada Fakulty sociálně ekonomické UJEP v Ústí nad Labem 2009 – dosud oborová rada doktorského studijního oboru Statistika

Julia Navarro (1)

Julia Navarrová je španělská spisovatelka, novinářka a publicistka. Pracuje pro rozhlas, televizi a pro nejvýznamnější španělský list Tiempo.

David W Ball (1)

Americký spisovatel. Původní profesí letec, vystřídal řadu zaměstnání, cestovatel.

H. de la Vaulx (1)

Otomar Krejča (1)

Otomar Krejča byl český divadelní režisér, herec a zakladatel slavného Divadla za branou, manžel herečky Marie Tomášové. Narodil se roku 1921 ve Skrýšově, pozdější součásti města Pelhřimova. V letech 1946–1951 byl členem Městského divadla na Král.Vinohradech, kam jej přivedl režisér Jiří Frejka. V období 1956–1961 působil jako ředitel činohry Národního divadla. V roce 1965 patřil k zakladatelům Divadla za branou a působil zde jako režisér. Přechodně v roli režiséra působil jako host i v zahraničních divadlech, například ve Vídni, Havaně a Bruselu. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 podepsal petici 2000 slov. V reakci na to byl v roce 1970 vyloučen z KSČ, Divadlo za branou bylo zrušeno o dva roky později. V Československu mohl zase režírovat až po sametové revoluci v roce 1989. Roku 1998 byl vyznamenán medailí Za zásluhy I. stupně. Dne 24. května 2002 mu Akademie múzických umění v Praze udělila čestný doktorát. Zemřel roku 2009 v Praze. Pohřben byl na městském hřbitově v Pelhřimově.

Marcela Sekyrová (1)

Narozena 11.7.1946. Bc., rehabilitační pracovnice, spoluautorka učebnic a knih z oboru.

Jozef Modrovich (1)

Absolvoval Vysokú školu technickú v Bratislave, do 1948 vojak z povolania, 1949 – 58 pracoval v Dôchodkovom kontrolnom úrade a vo Vodoprojekte, od 1959 vo Výskumnom ústave inžinierskych stavieb v Bratislave. Autor beletrizovaných reportáží Tri Duby , knihy poviedok Čistá robota .

Aleš Pustějovský (1)

Narozen 1941. Strojní inženýr, práce z oboru, též práce o numismatice.

Irma Zedníková (1)

Autorka kuchařských příruček.

Aleksandr Nikolajevič Aksakov (1)

Knihy o spiritualitě.

Kevin Davies (1)

Americký genetik, redaktor odborného časopisu.

Stanislav Hakl (1)

Stanislav Hakl byl český učitel, autor knih a nejplodnější z autorů anekdot pro mládež z rubriky „Z dědečkových žertíků“, která vycházela v časopise Malý čtenář v letech 1898–1932. Nejstarší žertík publikovaný zde Haklem má vročení 1905. Stanislav Hakl byl zřejmě učitelem. Žil patrně v Praze, nasvědčuje tomu úvod knihy Našim dětem, jakož i reálie v jeho anekdotách, jichž zveřejnil více než 120. Hakl vydával i celé knížky žertíků a taškařic. Původ některých jeho anekdot lze ale dohledat například v knize Umění kejklířské, kterou vydal iluzionista Bartholomeo Bosco . Rovněž občas „recykloval“ svoje i cizí žertíky již dříve otištěné v Malém čtenáři. Tři anekdoty z knihy Stanislava Hakla Našim dětem byly přetištěny v antologii básnických i prozaických textů „zapadlých“ autorů Quodlibet aneb jak se komu co líbí . Pod jménem Stanislav Hakl vyšly tyto knihy:

Antonín Zelenka (1)

Antonín Zelenka byl český filmový střihač a režisér.

Růžena Vondráková (1)

Paul Scarron (1)

Paul Scarron francouzský básník , dramatik a prozaik se narodil v Paříži . Jeho přesné datum narození není známo, ale byl pokřtěn 4. července 1610. Scarron byl prvním manželem Françoise d'Aubigné , která se později stala Madame de Maintenon a tajně se vdala za krále Ludvíka XIV. V roce 1938 onemocněl obrnou nebo dle jiných pramenů revmatismem a stal se doživotním mrzákem. Scarron byl velmi plodný autor. Napsal řadu dramatických a literárních děl. Nejznámější je Virgile travesti , parodie na Aeneidy a zejména Roman comique . Divadelní hry: Jodelet , Don Japhel d'Arménie , L'Écolier de Salamanque , Le Marquis ridicule ou La Comtesse faite à la hâte , La Fausse Apparence , Le Prince corsaire .

František Elias (1)

František Eliáš byl rakouský právník a politik z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu. Narodil se v Kladkách na Moravě. Vystudoval práva a působil v soudnictví. Nejprve byl auskultantem v Opavě, potom soudním adjunktem v Těšíně a Opavě. Následně působil jako okresní soudce v Uherském Brodě. Podílel se na přechodu samosprávy v Uherském Brodě do českých rukou. Později byl titulárním vrchním zemským soudním radou. V závěru života působil v Těšíně. Při obsazení postu viceprezidenta krajského soudu v Těšíně byl opomenut, podle českého tisku z politických důvodů. Eliáš měl pak upadnout do nemoci, které nakonec podlehl. Již během působení v Opavě byl veřejně činný v českých spolcích, zejména v čtenářském spolku. Jeho manželka rozená Kremsrová pocházela z Kateřinek a sňatkem s ní získal rodinnou usedlost. Koncem 19. století se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1890 byl zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii městskou, obvod Uherský Brod, Vizovice, Valašské Klobouky. Ve volbách roku 1890 je uváděn jako kandidát ústředního výboru Moravské národní strany. Zemřel v prosinci 1903 ve věku 56 let. Příčinou úmrtí bylo kornatění cév.

T Guglmayrová (1)

Ján Rapoš (1)

Autor publikací z oblasti strojírenství, zaměřený na automatizaci.

Katrina Raphaell (1)

Léčitelka, lektorka, zabývá se krystaloterapií, práce z oboru.

Karel Hába (1)

Karel Hába byl český hudební skladatel, sbormistr, violista a pedagog. Karel Hába byl bratrem skladatele Aloise Háby a bratrancem skladatele Emila Háby. Původně byl učitelem a při učitelských povinnostech studoval housle a skladbu na pražské konzervatoři. Byl žákem Jaroslava Křičky, Josefa Bohuslava Foerstera a Vítězslava Nováka. V letech 1922–1927 vyučoval na učitelském ústavu ve Sv. Janě pod Skalou. Od roku 1929 pracoval jako redaktor Československého rozhlasu, kde se věnoval zejména vysílání pro školy. V roce 1945 založil Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu. V roce 1952 se stal profesorem metodiky hudební výchovy na Vysoké škole pedagogické v Praze. Působil i v Umělecké besedě v Praze a veřejně vystupoval zejména jako violista. Spolu se svým bratrem propagoval mikrotonální hudbu. Byl zaníceným interpretem bratrových skladeb a napsal i houslovou školu pro čtvrttónový systém. Je autorem řady klavírních a komorních skladeb, sborů a písní. Pro orchestr zkomponoval 2 symfonie a houslový koncert. Vydal řadu zpěvníků určených pro školy a amatérské hudební soubory .

Vratislav Slezák (1)

Vratislav Jiljí Slezák byl český germanista, polonista a literární překladatel z němčiny, jenž se stal v roce 2013 s přihlédnutím ke své celoživotní práci a překladům Hermanna Hesseho laureátem Státní ceny za překladatelské dílo. V roce 2017 byl pak společně s českým anglistou a překladatelem Radoslavem Nenadálem uveden do síně slávy české Obce překladatelů. V 50. letech 20. století vystudoval germanistiku a polonistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, svoje studia završil úspěšně roku 1969/1970 malým doktorátem . V následujících letech byl zaměstnán na ministerstvu kultury ČR či jako vysokoškolský učitel cizích jazyků v Teologickém konviktu v Litoměřicích a na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze etc.. Dle Národní knihovny České republiky je – k roku 2017 – autorem několika desítek literárních překladů z německého jazyka. Mezi literáty, které úspěšně převedl do češtiny, patří výběrově: Thomas Mann , Hermann Hesse, Heinrich Böll, Friedrich Dürrenmatt, Alfred Döblin, Peter Handke, Joseph Ratzinger aj. Do němčiny zase naopak převedl teologicky zaměřenou knihu českého filosofa a teologa Tomáše Halíka , a to pod názvem Geduld mit Gott: Die Geschichte von Zachäus heute. Od roku 1946 byl členem skautského oddílu Dvojka, vedeného Jaroslavem Foglarem. Jeho skautská přezdívka byla „Vráťa“. V rozhovoru s redaktorem Milošem Szabo uvedl pro Katolický týdeník o německém jazyce následující: „Když jsem se po maturitě rozhodl studovat právě němčinu, nebylo to jednoduché: v poválečné době přetrvával značný odpor vůči všemu německému, i když žádný jazyk nemůže přece nést vinu na tom, je-li zneužíván k nekalým cílům a prohlášením. Přesto mě jako rodilého Čecha lákalo právě to, co k nám Čechům historicky vždycky patřilo, a tím byla v našich zemích dvojjazyčnost: hlásím se k to...

Konrad Tomasz Lewandowski (1)

Polský spisovatel fantasy.

Ladislav Kopec (1)

Ekonom, Ing., narozen 8.4. 1944 v Praze. Ing. Kopecký Ladislav Značnou část své profesionální dráhy věnoval marketingu a marketingovým komunikacím. Do roku 1991 pracoval v čs. reklamní agentuře Rapid. V letech 1991-93 působil v USA, New Yorku jako obchodní atašé velvyslanectví ČR. Od roku 1993 do 1998 řídil jednu z předních komunikačních, nadnárodních agentur v ČR - Amirati Puris Lintas. V portfoliu figurovalo 25 klientů se 60 značkami z nichž 18 se stalo jedničkou ve svém tržním segmentu. Hned v prvních dvou letech konání soutěže efektivní reklamy EFFIE v ČR získala agentura zlaté a stříbrné ocenění. V roce 1998 byl zvolen Presidentem Asociace komunikačních agentur . Od roku 1999 je jednatelem vlastního studia Createam, které se zabývá strategickým rozvojem a tvůrčí činností v marketingových komunikacích. V portfoliu referencí figurují práce pro Českou národní banku, ČSA, Preciosu, Budvar, Intersnack, OK Tours, UBF Unilever, město Šternberk a Olomoucký kraj a také neziskový sektor jako např. Nadace Lucie.

Lubomír Jan Konečný (1)

Lubomír Jan Konečný je absolventem Filosofické fakulty brněnské Univerzity. V době vydání knihy Románská rotunda ve Znojmě působil v Muzeu města Brna.

Henri de Lubac (1)

Henri-Marie kardinál de Lubac SJ byl francouzský jezuita, kněz a kardinál římskokatolické církve. Je považován za jednoho z nejvlivnějších teologů 20. století. Jeho spisy a studie sehrály klíčovou roli při utváření učení Druhého vatikánského koncilu. Henri de Lubac se narodil v Cambrai do starobylé a vznešené rodiny z Ardèche. Jeho otec byl bankéř. Ve svých 17 letech, 9. října 1913, de Lubac vstupuje do noviciátu k Tovaryšstvu Ježíšovu v Lyonu. Vzhledem k politické situaci v tehdejší Francii se škola, kde de Lubac studoval než byl povolán do armády v roce 1914, nacházela v St. Leonard’s on Sea ve východním Sussexu. Ve Verdunu během I. světové války utrpěl těžké zranění hlavy a vrátil se zpět k jezuitům a pokračoval ve studiích filosofie, nejprve v Canterbury a poté v roce 1920 v St. Heliem v Persey. V roce 1924, po roce vyučování na jezuitské universitě v Mongré, Nord-Pas-de-Calais, se de Lubac vrátil do Anglie a započal svá teologická studia v Hastingsu ve východním Sussexu. V roce 1926 se vyučování vrátilo zpátky do Fourviere v Lyonu, kde de Lubac dokončil zbývající 2 roky svých studií teologie, než v roce 1929 začal sám přednášet na teologické fakultě v Lyonu. Jeho dlouhá doba studia byla dána především jeho chatrným zdravím, které mu ve studiu bránilo. Na kněze byl vysvěcen 22. srpna 1927 a v tomtéž roce získal doktorát z teologie na Papežské universitě Gregoriana v Římě. De Lubac působil jako profesor fundamentální teologie na katolické universitě v Lyonu od roku 1929 do roku 1961, s výjimkou II. světové války, kdy byl zatlačen do podzemí kvůli jeho aktivitám v hnutí résistance, odporu proti německým okupantům. Jeho první kniha byla publikována v roce 1938 a byla následována řadou dalších, než mu bylo v roce 1950, po věroučných námitkách k jeho dílu Nadpřirozeno , další vydávání a vyučování jeho jezuitským superiorem zakázáno. Jeho pravověrnost byla zpochybňována poté, co ukáza...

Harald Theilig (1)

Německý autor - chovatelské příručky o kočkách.

Bede Griffiths (1)

Anglický benediktinský mnich Bede Griffiths OSB Cam žil po více než 35 let v Indii. Od roku 1968 se v Tamilnádu účastnil průkopnického pokusu založit v Indii křesťanskou komunitu, která by se přizpůsobila hinduistickému způsobu života a myšlení, která by se řídila zvyklostmi hinduistického ášramu a byla centrem, kde se lidé různých náboženství mohou setkávat a společně růst k oné jednotě v Pravdě, která je cílem každého náboženství.

Richard Fremund (1)

Richard Fremund byl český malíř, grafik, kreslíř a scénický výtvarník. Po studiu na gymnáziu navštěvoval v letech 1940–45 večerní Školu dekorativních umění v Praze. V roce 1945 byl přijat na Akademii výtvarných umění a začal studovat ve 2. ročníku u prof. Vratislava Nechleby, s jehož konzervativním pojetím malby nesouhlasil a brzy přestoupil do grafické speciálky Vladimíra Pukla. Tam se seznámil s Jiřím Martinem, Robertem Piesenem a Jitkou Kolínskou, se kterými později spolupracoval ve Skupině Máj 57. Po únoru 1948 byl při politických prověrkách z akademie vyloučen, znovu studovat mohl až v roce 1951 ve scénografickém atelieru Františka Tröstera. Studium zakončil v roce 1954. V začátcích malířské tvorby hledal inspiraci v lidovém umění, později se zajímal především o moderní umění. V letech 1959 se stýkal s členy budoucí Skupiny Máj 57, se kterou se zúčastnil prvních dvou výstav . Tehdejší oficiální kritika jeho práci příliš neoceňovala, přesto se poměrně brzy dostal do povědomí zvláště odborné veřejnosti, především jako skvělý kreslíř. Koncem 50. let se stýkal s významnými umělci Mikulášem Medkem, Františkem Tichým, Vladimírem Fukou, Karlem Černým a dalšími. V tvorbě se soustředil na portréty. První samostatnou výstavu měl roku 1956 v paláci Dunaj v Praze a v témže roce se zúčastnil i kolektivní výstavy mladých umělců v Galerii Čs. spisovatel, kde mezi vystavovanými obrazy byly i tehdy velmi kritizované abstraktní motivy a akty. Výstava byla oficiální kritikou ostře odsouzena. Rok 1956 byl pro Richarda Fremunda významný také tím, že odjel na tříměsíční cestu do Paříže. Zde navštívil retrospektivní výstavu Henriho Matisse, jehož dílo na něj hluboce zapůsobilo a ovlivnilo jeho tvorbu. V dalším období maloval především městské krajiny a obrazy figurální, snažil se však zachytit i atmosféru české vesnice. Věnoval se více grafickým technikám, hlavně linorytu, a...

Jackie Strachan (1)

Britská spisovatelka, autorka příručky her pro kočky.

Miloslava Ševčíková (1)

Narozena 1935. Autorka publikace o okolnostech smrti Josefa Odložila.

Zdeněk Placheta (1)

Zdeněk Placheta byl český fotbalový brankář a tělovýchovný lékař. Věnoval se také košíkové. Vysoký brankář, který byl se svými 191 centimetry ve své době spíš raritou. Začínal v Židlochovicích, v devatenácti však utrpěl těžké zranění, tři zlomená žebra a nakopnutá ledvina nakonec znamenaly tříletou pauzu. Po návratu k fotbalu dělal v ročníku 1953 náhradníka Bellušovi a Schenkovi v prvoligové Slávii Bratislava a v roce 1954 se vrátil do Brna. Nejprve do Slavie VŠ a na jaře 1955 do Rudé hvězdy, kde se stal okamžitě gólmanskou jedničkou. V nejvyšší soutěži však v této roli absolvoval jen půldruhé sezony. Nejprve dělal náhradníka Rúfusovi a později Schmuckerovi. V devětadvaceti letech se rozhodl ukončit kariéru. „Kopli mě do hlavy, což bylo pro brněnský fotbal dobře,“ vzpomínal s úsměvem. „Přišel tam Schmucker a později Viktor, s těmi jsem se nemohl měřit,“ dodal skromně muž, který měl přezdívku „Jeřábek“. Byl vysoký jako jeřáb, ale přitom hodně hubený, proto mu trenér Eremiáš vymyslel tuto zdrobnělinu. Zdeněk Placheta byl aktivním všestranným sportovcem od žákovské kategorie. Pěstoval cyklistiku, plavání, lyžování, lehkou atletiku, závodně hrál košíkovou a vrcholové výkonnosti dosáhl jako brankář v kopané. Lékařská studia zahájil v roce 1950. Touha stát se chirurgem se mu nakonec nesplnila, ačkoliv řadu let se na ni prací na anatomickém ústavu připravoval. Po promoci roku 1958 absolvoval nejdříve povinné praxe na různých odděleních, aby nakonec zakotvil na oddělení tělovýchovného lékařství 2. interní kliniky u prof. J. Polčáka ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Vedle vlivů pohybové aktivity na morfologické změny zejména mladých sportovců jej zajímaly především funkce lidského organizmu – jejich reakce a adaptace na různé typy fyzické zátěže. Cenil si možnosti v tomto oboru uplatnit své znalosti fyziologie, interny, ale také traumatologie a rehabilitace. Při několikaleté praxi ve Sportmedizinisches R...

Ashley Lippert (1)

Německá pedagožka, autorka publikací o zdravém životním stylu. Další používaná jména autora: Frau Bettyna , Bettyna

Jaroslav Kožešník (3)

Jaroslav Kožešník byl český a československý vědec, odborník na kybernetiku, předseda Československé akademie věd, politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Vystudoval Fakultu strojního a elektrotechnického inženýrství na ČVUT. Pracoval pak jako vysokoškolský odborník na otázky kybernetiky a mechanizace a od roku 1946 jako člen výzkumného oddělení Škodových závodů v Plzni a Praze ve funkci ředitele Spojených výzkumných ústavů pro fyzikální a strojní výzkum. Zastával funkce v Ústředním ředitelství těžkého strojírenství a později na ministerstvu všeobecného strojírenství. Publikoval více než sto odborných prací. Působil jako profesor ČVUT, od roku 1953 byl členem-korespondentem Československé akademie věd a od roku 1960 akademikem. V období let 1961–1970 zastával post místopředsedy a v letech 1970–1980 předsedy ČSAV. V roce 1971 se stal zahraničním členem Akademie věd Sovětského svazu. Byl jmenován zplnomocněncem zástupce vlády ČSSR ve Spojeném ústavu pro jaderný výzkum v Dubně u Moskvy. Od roku 1959 ve funkci ředitele vedl Ústav teorie informace a automatizace, který zakládal a kterému předsedal až do své smrti. Politicky se původně angažoval v Československé sociální demokracii, po únoru 1948 v KSČ. V roce 1959 a znovu roku 1967 se stal laureátem státní ceny Klementa Gottwalda. V roce 1962 získal Řád práce, roku 1972 mu byl udělen titul Hrdina socialistické práce. V roce 1973 získal Řád Vítězného února a roku 1977 Řád republiky. Jeho politická kariéra se silně rozvinula po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa za normalizace. 26. června 1970 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci člena ÚV KSČ ho potvrdil 14. sjezd KSČ a 15. sjezd KSČ. Po federalizaci Československa usedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v říjnu roku 1969. Mandát obhájil ...

František Valenta (1)

Narozen 20.10.1928. CSc., vedoucí katedry ekonomiky průmyslu Vysoké školy ekonomické v Praze, člen korespondent Československé akademie věd. Práce v oboru.

Josef Carl Grund (1)

Josef Carl Grund. Narodil se 18.února 1920 v Dunbergu - Německo, zemřel 27.září 1999. Byl německý spisovatel, který psal zejména v oblasti dětské literatury.

O. O. R Eccu (1)

Karl Aleksandrovič Gil'zin (1)

Ruský prozaik a popularizátor vědy.

Vladimir Christoforovič Brunovskij (1)

Steven J Bennett (1)

Marie Strettiová (1)

Dcera JUDr. Jaroslava Musila a Marie Musilové , pravnučka Josefa Jungmanna. Do Kostelce nad Černými lesy se Musilovi přestěhovali z Prahy v roce 1878. Nejdříve bydleli v nájmu v domě č.p. 42 u Lůlů , po čtyřech letech si koupili vlastní dům - „náš domeček“ - č.p. 78 na náměstí Smiřických. Vyšší dívčí školu absolvovala v Praze. Kapitola Kostelec z knihy O starých časech a dobrých lidech je oslavou města, ve kterém Marie Strettiová prožila šťastné dětství a mládí. V Kostelci pobývala do roku 1899, kdy se provdala za dr. Bohuše Strettiho . - “Knížkou vzpomínek,“ napsal Josef Mešejda, „oslavila svůj Kostelec a dala mu dar trvalé, nepomíjející hodnoty.“

Eilean Bentley (1)

Odbornice na indické masáže hlavy, šamanské léčitelství, mistryně léčebných metod reiki, seičim a karuna. Literatura z oboru.