10381–10440 z 153378 Autoři
Jaroslav Vokřál (5)
Narozen 1944, zemřel 24.3.2000. Autor sportovních povídek, memoárů boxerů a doslovů ke knihám O. Pavla, filmový scénárista a novinář.
Více od autora
Jaroslav Vojta (4)
Narozen 27.12.1888 v Kutné Hoře, zemřel 20.4.1970 v Praze. Herec, memoáry, anekdoty.
Více od autora
Jaroslav Vachek (9)
Narodil se 16. 1. 1923 v Praze. Po maturitě na kolínském reálném gymnáziu v roce 1942 navštěvoval jeden rok družstevní zemědělskou školu a dva roky pracoval v chemické továrně v Kolíně a v cukrovaru v Českém Brodě. Po skončení druhé světové války studoval matematiku a fyziku na přírodovědecké fakultě UK v Praze, kterou ukončil 2. státní zkouškou v roce 1950. Ještě za studia nastoupil jako vyučující do Státního kursu pro přípravu pracujících na vysoké školy, kde působil s dvouletou přestávkou celkem tři roky. V letech 1951 až 1952 byl asistentem na ČVUT. V roce 1953 přešel na ministerstvo školství, kde působil jako inspektor metodik pro fyziku. V roce 1958 nastoupil jako odborný asistent na katedru fyziky Vysoké školy pedagogické v Praze. Po zrušení této školy byl v roce 1961 převeden na nově zřízenou katedru teorie vyučování fyzice na matematicko-fyzikální fakultě UK. Vědeckou přípravu zakončil v roce 1967 obhájením kandidátské disertační práce k některým otázkám úlohy matematiky ve vyučováni fyzice a získáním vědecké hodnosti CSc. a akademického titulu RNDr. Po dalším pětiletém období se habilitoval prací k problematice modelování ve vyučování fyzice. V roce 1974 byl jmenován docentem a v roce 1980 profesorem v oboru teorie vyučování fyzice. Od roku 1972 do konce roku 1982 vykonával funkci vedoucího katedry didaktiky fyziky na matematicko-fyzikální fakultě UK. Externím vedoucím Kabinetu pro výzkum vzdělávání ve fyzice FzÚ ČSAV byl od roku 1977 do roku 1988. Od svého příchodu na Vysokou školu pedagogickou až do současnosti se profesor Vachek věnuje ve své pedagogické, vědeckovýzkumné i publikační činnosti převážně problematice vyučování fyzice. Po celou tuto dobu se jako vysokoškolský učitel podílí na odborné a zejména didaktické přípravě budoucích učitelů fyziky. V poslední době přednáší obecnou fyziku I pro 1. ročník a didaktiku fyziky pro 3. a 4. ročník učitelského studia na MFF UK. Ve své vědecké práci se zabýval problematikou mezipředmětových vztahů, funkcí ...
Více od autora
Jaroslav V Polc (8)
Narozen 14.9.1929 v Chicagu , zemřel 15.1.2004 v Praze. ThDr., Prof., teolog a historik.
Více od autora
Jaroslav Studený (7)
Jaroslav Studený byl český katolický kněz, teolog, profesor křesťanského umění a archeologie, politický vězeň komunistického režimu. Středoškolského vzdělání se mu dostalo na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, kde v roce 1942 maturoval. Ke kněžství studoval na arcidiecézním bohosloveckém učilišti v Olomouci, které zakončil v roce 1945. Na kněze byl vysvěcen v roce 1947. Se studiem dále pokračoval na Lateránské univerzitě v Římě , kde po předložení disertační práce s názvem Christi Domini repraesentatio in arte palaeochristiana. Divinas Christi iuxta testimonia iconographiae palaeochristianae, byl v roce 1949 promován doktorem teologie. Poté začal působit v pastoraci. Od akademického roku 1969-1970 začal externě učit na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích, pobočce v Olomouci církevní umění. Dne 23. září 1970 zde byl oficiálně jmenován lektorem pro obor církevní umění a křesťanská archeologie pro akademický rok 1970–1971. Jeho působení bylo ukončeno na konci akademického roku 1970–1971. V roce 1972 mu byl odňat státní souhlas a v listopadu téhož roku byl odsouzen za šíření náboženské literatury na 4 a půl roku vězení. Na svobodu byl propuštěn v roce 1975 a začal působit opět v pastoraci. Po obnovení Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v roce 1990 působil na katedře liturgiky a pastorální teologie. Dosáhl hodnosti docenta. Po roce 1990 se zasloužil o vybudování, renovaci a úpravu nesčetného množství kostelů, kaplí, kapliček a křížů. Začátkem srpna v roce 2006 odešel do důchodu, který prožíval v Cholině. Zaopatřen svátostmi církve pak ve čtvrtek 5. června 2008 v nemocnici ve Šternberku zemřel. Je autorem mnoha knih věnovaných víře a bližním....
Více od autora
Jaroslav Šedivý (9)
Narozen 8. 12. 1934 ve Vlkančicích, zemřel 21. 12. 1988 v Praze. Doc. RNDr., CSc., matematik zabývající se zejména geometrií, teorií grafů a didaktikou matematiky. Autor vysokoškolských skript, učebnic pro ZŠ a SŠ a dalších publikací z oboru.
Více od autora
Jaroslav Rybka (7)
Jaroslav Rybka byl český lékař – internista a diabetolog, spoluautor československého Diabetologického programu. Jaroslav Rybka se narodil ve slovenských Bojnicích, v rodině českého úředníka. V roce 1938 se rodina přestěhovala do Zlína, kde později navštěvoval gymnázium a strávil většinu svého života. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, studium ukončil v roce 1957. Na doporučení akademika Josefa Charváta se stal aspirantem profesora Jiřího Syllaby. V letech 1961 a 1966 získal atestace z oboru vnitřního lékařství, v roce 1970 se stal přednostou interního oddělení ve Zlíně, kde v této funkci působil až do konce roku 2001. Mezitím bylo pracoviště ustaveno školicím pracovištěm ILF Spolupracujícím centrem pro studium diabetu. V roce 1979 byl jmenován docentem vnitřního lékařství a v roce 1992 profesorem v tomto oboru. Je hlavním autorem československého Diabetologického programu. Je autorem řady 14 monografií, stovek přednášek a odborných statí o diabetu. Byl členem Americké diabetologické asociace , Evropské asociace pro studium diabetu , Mezinárodní diabetologické federace a řady dalších organizací. Dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.
Více od autora
Jaroslav Průcha (1)
Narozen v roce 1920, zemřel 19. 12. 2009. Šlechtitel květin, zvláště letniček a dvouletek, odborné práce ze semenářství.
Více od autora
Jaroslav Novotný (6)
Mgr., Ph.D., filozof, odborný asistent v oboru filozofie na FHS UK Praha, se zaměřením na fenomenologii, hermeneutiku a metafyziku.
Více od autora
Jaroslav Kunc (6)
* 9. 12. 1912, Knížkovice u Berouna † 5. 5. 1983, Praha Bibliograf, knihovník, literární historik Jeho otec byl dělníkem. Manželka Julie Kuncová je autorkou řady bibliografických prací zahrnujících i literaturu předmětu, např. o Babičce Boženy Němcové , Máji Karla Hynka Máchy , Kytici Karla Jaromíra Erbena , stati o díle Antonína Sovy, Jiřího Wolkra aj. Syn Jiří Kunc byl publicista a politolog se zaměřením na Latinskou Ameriku, přednášel na FF UK. Po reálném gymnáziu v Berouně studoval Kunc rok na Právnické fakultě UK a zároveň absolvoval Státní knihovnickou školu v Praze . Při zaměstnání studoval 1934–1938 na FF UK slovanskou filologii a srovnávací literatury západoevropské . Pracoval v Ústřední knihovně hl. m. Prahy a poté až do své smrti v Národní knihovně , která byla součástí Státní knihovny . Krátký čas také učil externě na knihovnické škole a v knihovnických kurzech při FF UK. 1936–1937 připravoval přednášky pro dělnické vysílání Československého rozhlasu, za války a krátce po ní spolupracoval s nakladatelstvím Evropský literární klub . Debutoval 1935 v Rozhledech po literatuře a umění, dále přispíval do časopisů: Volnost, Čteme, Česká osvěta, Spirála, Knihy a čtenáři, Var, Kulturní politika, Praha–Moskva aj. Redigoval časopis Knihy a čtenáři , knižnice Články v českých časopisech a Edice Národní knihovny ve Státním pedagogickém nakladatelství . V rukopisu zůstal Slovník českých spisovatelů 1918–1950 a Kdo je kdo v současné literatuře 1945–1981; k pozůstalosti patří též kartotéka českých spisovatelů 19. a 20. století , bibliografie literatury o spisovatelích českých i cizích přeložený...
Více od autora
Jaroslav Kirchner (7)
Jaroslav Kirchner byl český sportovní novinář a spisovatel. Narodil se v Praze, vystudoval FŽUK v Praze. Od mládí pracoval v mnoha médiich, např. v denících Svoboda a Zemědělské noviny, v Československé tiskové kanceláři , slovenském Športu, Novinách, Expresu, Tenis revue, Stadiónu nebo Večerníku Praha. Jeho hlavní odborností jsou fotbal, lední hokej a tenis, ale stejně tak napsal množství komentářů i rozhovorů s osobnostmi mnoha jiných sportů. Je autorem dvou desítek knih ze sportovního prostředí. Od poloviny roku 1985 byl tajným spolupracovníkem Státní bezpečnosti s krycím jménem Jar. Zajímavostí je, že byl dlouholetým fotbalovým funkcionářem klubu Bohemians Praha v dobách jeho největší slávy. Jako novinář se mimo jiné zúčastnil více než 20 ročníků tenisového turnaje ve Wimbledonu. V srpnu 2015, krátce po návratu z Londýna, mu byla diagnostikována akutní leukémie, které podlehl po necelých třech měsících.
Více od autora
Jaroslav Kaňa (2)
Slovenský překladatel z islandštiny, švédštiny a slovenštiny. Vystudoval práva, působil jako redaktor.
Více od autora
Jaroslav Hubáček (7)
Jaroslav Hubáček je český jazykovědec, bohemista a vysokoškolský pedagog. Na brněnské Pedagogické a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity vystudoval obory hudební výchova a český jazyk , následně v letech 1954–1959 nejdříve krátce učil na Osmileté střední škole v Ostravě-Hrušově, poté na ostravské Pedagogické škole pro vzdělání učitelů národních škol. Po vzniku Pedagogického institutu v Ostravě v roce 1959 odborný asistent , docent , profesor na katedře českého jazyka PedF, od 1990 FF OU. Externí aspiranturu na FF MU úspěšně ukončil roku 1966 a získal tituly kandidáta filologických věd a doktora filozofie . Po změně společenských poměrů v Československu v listopadu 1989 zastával významné akademické funkce: děkan PedF a FF OU , v letech 1991–1995 byl prvním rektorem Ostravské univerzity. Vedle rozsáhlé badatelské, pedagogické, organizátorské, přednáškové i publicistické činnosti od roku 1949 člen, přední sólista a předseda Pěveckého sdružení moravských učitelů. Pamětní medaile za zásluhy o rozvoj Ostravské univerzity mu byla udělena v roce 1996. Hlavním oborem jeho badatelského zájmu je jazykovědná bohemistika se specializací na jazykovou kulturu , lexikologie s důrazem na sociolekty , fonetika, fonologie, stylistika a rétorika; činný byl též jako lexikograf. Autorsky připravil dobově úspěšný televizní seriál Mluvím, mluvíš… , jako spoluautor se podílel na přípravě učebnic češtiny pro polské menšinové školství. V průběhu své profesní kariéry pracoval jako člen různých oborových komisí a redakčních rad odborných časopisů, re...
Více od autora
Jaroslav Dietl (5)
Jaroslav Dietl byl český autor televizních seriálů, filmový a televizní scenárista, dramatik a dramaturg působící zejména v období normalizace. Narodil se v Záhřebu v Chorvatsku. V necelých čtyřech letech se však se svými českými rodiči a dvěma sestrami přestěhoval nejprve do Borovan u Trocnova a posléze do Brna. Tam chodil do obecné školy a v letech 1940–1944 byl studentem reálného gymnázia v Brně. Odtud předčasně odešel na textilní průmyslovou školu, kterou ukončil se zdarem maturitou v roce 1949. Pak byl rok posluchačem Filozofické fakulty MU v Brně, poté vychovatelem učňů v Brně. Z Brna se rozhodl odejít do Prahy, protože zde dostal místo na Ministerstvu sociální péče. V Praze byl v letech 1950–1955 studentem na Filmové fakultě Akademie múzických umění, scenáristiku a dramaturgii studoval u profesora M. V. Kratochvíla. Ještě během svých studií se stal dramaturgem nově vznikající Československé televize. V roce 1962 změnil zaměstnání, odešel do Československého státního filmu a nakonec se stal spisovatelem z povolání. V roce 1973 byl vyloučen z KSČ. Rok před svým úmrtím byl ale jmenován zasloužilým umělcem. Známý je hlavně díky televizním seriálům Nemocnice na kraji města, Nejmladší z rodu Hamrů, Dispečer, Píseň pro Rudolfa III., Byli jednou dva písaři, Tři chlapi v chalupě, Okres na severu, Muž na radnici, Plechová kavalérie nebo Žena za pultem. Napsal řadu her, některé z nich zfilmoval, případně podle filmu vytvořil následně divadelní hru. Také některé filmy zpracoval i jako seriál a obráceně. Publikoval také v deníku Mladá fronta a časopisu Dikobraz. Vedle rozsáhlých prací, jakými byly televizní seriály, napsal Dietl také filmové scénáře, které měly různou kvalitativní úroveň. Dietl byl multižánrovým scenáristou, který psal jak scénáře komedií Ženu ani květinou neuhodíš , Nejlepší ženská mého života nebo Křtiny , pohádek Falošný princ (Duša...
Více od autora
Jaroslav Čtvrtečka (4)
Narozen 21.1.1906 v Dobřanech. PaedDr., docent teorie a metodiky tělesné výchovy, práce z oboru.
Více od autora
Jaroslav Cingroš (4)
Narodil se v početné rodině hajného v Zábělé. Od mládí se zajímal o přírodu. Přesto, že se původně chtěl věnovat lesnickému povolání, maturoval na obchodní akademii. Krátce po maturitě jako devatenáctiletý musel odejít do první světové války. Po přeběhnutí do ruského zajetí vstoupil do československých legií. Po dlouhé cestě kolem světa se vrátil do vlasti a zůstal vojákem. Jeho láska ke zvěři a přírodě ho neopustila a všude, kde sloužil, se věnoval svému zájmu. Za okupace se aktivně zúčastnil odboje proti okupantům. Po odchodu do důchodu zapsal to nejzajímavější, co viděl a zažil. Západočeské nakladatelství vydalo jeho pět knížek povídek z mysliveckého prostředí a přírody, kniha pohádek zůstala v rukopise.
Více od autora
Jaroslav Böhm (5)
Jaroslav Böhm byl zakladatel moderní československé archeologie a organizátor archeologického bádání. V letech 1936–37 se pokusil o archeologickou systematiku doby bronzové a halštatské v našich zemích. Prováděl výzkumy z období neolitu , doby halštatské , laténské a raný středověk . Vybudoval v ARÚ ČSAV jednu z největších institucí oboru v mezinárodním měřítku, zajišťující výzkum, publikaci i ochranu nálezů. V roce 1962 byl zvolen prezidentem Mezinárodní unie věd prehistorických a protohistorických. V témže roce zemřel. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Böhmova. Jaroslav Böhm se narodil v rodině olomouckého berního úředníka, obecnou školu navštěvoval ve Vizovicích a Bojkovicích. K archeologii směřovaly jeho zájmy již za studia na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde jej v tomto směru ovlivnili zejména kustod tamního Vlasteneckého muzea F. Kovář a notář-archeolog Jaroslav Palliardi. Na archeologických výkopových pracích druhého z nich Böhm od svých patnácti let o prázdninách spolupracoval. Koncem gymnaziálních studií se účastnil aktivit směřujících k organizaci českého středoškolského studentstva. Po vzniku organizace se stal jednatelem olomouckého ústředí a spolukoordinátorem středoškolské činnosti na severní Moravě. V roce 1919 složil maturitu a téhož roku byl přijat na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde si zapsal přednášky z oboru historie, geografie a především prehistorie. Na Palliardiho doporučení začal Böhm studovat v prehistorickém semináři Lubora Niederleho, dalšími učiteli se mu v průběhu studia stali A. Stocký, J. Schránil a E. Šimek. Roku 1924 předložil ...
Více od autora
Jaroslav Benda (8)
Jaroslav Benda byl český malíř, grafik, redaktor, pedagog, autor poštovních známek, plakátů, monumentálních výzdob. Významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky. Narodil se v rodině pražského kovolitce a část mládí strávil v Kutné Hoře. Již v dětství se naučil vázat knihy. Absolvoval Akademické gymnázium v Praze . Během studií na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru Arnošta Hofbauera si jeho nadání všimli V.V. Štech, Jan Preisler a architekt Jan Kotěra. Ten mu zprostředkoval první zakázku u nakladatele Jana Laichtera a Benda s ním pak spolupracoval následujících 60 let. Na jaře 1904 přestoupil Benda na Akademii výtvarných umění, kde byli jeho spolužáky Bohumil Kubišta, Vincenc Beneš, Emil Filla, Zdeněk Kratochvíl, Václav Špála a Antonín Procházka a Vratislav H. Brunner. Díky zakázce pro SVU Mánes se stal členem výboru, později jednatelem spolku. Od roku 1920 byl profesorem na UMPRUM. V letech 1926–1928 byl pak jejím rektorem. K jeho žákům patřili například: Zdenek Seydl, Jaroslav Šváb, Antonín Strnadel a Jiří Trnka. V letech 1908-1949 byl členem SVU Mánes, členem SČUG Hollar. Navrhoval grafická řešení knih i celých edic pro přední české nakladatele Jana Laichtera, Jana Štence, Kamillu Neumannovou a nakladatelství Komenium, Kalich, Kmen, Sfinx, Kryl a Scotti , F. Obzina aj. Věnoval se psaní odborných textů, publikována byla např. jeho učebnice Písmo a nápis . V letech 1907–1912 byl redaktorem časopisu Světozor. Společně s V. H. Brunnerem, H. Johnovou a M. Teinitzerovou, patří mezi zakladatele Artělu . V letech 1914–1916 navrhl plakáty pro členské výstavy SVU Mánes. Je autorem mozaiky v budově bývalého ministerstva pošt , v knihovně ČVUT aj. Společně s Otakarem Španielem vytvořil rektorské řetězy pro univerzitu v Bratislavě a pro brněnskou Masarykovu univer...
Více od autora
Jaroslav Bauer (7)
Narozen 18.6.1920 v Křešicích,zemřel 29.1.1995. Ing. CSc., docent katedry mineralogie Vysoké školy chemicko-technologické, publikace z oboru.
Více od autora
Jaromír Trejbal (3)
Narozen roku 1905 v Lounech, zemřel roku 1995. Kuchař, autor kuchařek, osobní kuchař Vlasty Buriana.
Více od autora
Jaromír Tesař (6)
Narozen 17.12.1912 ve Švihově u Chrudimi, zemřel 29.1.2004. MUDr., DrSc., profesor soudního lékařství, publikace z oboru.
Více od autora
Jaromír Paclt (6)
Narozen 24.2.1927 v Hradci Králové, zemřel 11.11.1994 v Praze. PhDr., muzikolog, autor publikací z oboru.
Více od autora
Jaromír Kohlíček (5)
Jaromír Kohlíček byl český politik, člen Komunistické strany Čech a Moravy, v letech 1998 až 2004 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v letech 2004 až 2014 a opět v letech 2016 až 2019 poslanec Evropského parlamentu. V roce 2018 se stal signatářem levicové platformy Restart, v roce 2020 byl krátce zastupitelem Ústeckého kraje. Vystudoval obor sklo na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze . V letech 1976–1995 pracoval v řadě funkcí v podniku Sklo Union Teplice, kde zastával pozice sklář-technik, ředitel závodu, technický ředitel podniku a vedoucí obchodně-technických služeb. V letech 1995–1998 byl ředitelem ocelárny. Jaromír Kohlíček byl ženatý a měl čtyři děti. Zemřel po dlouhé těžké nemoci 6. prosince 2020 ve věku 67 let. V senátních volbách roku 1996 neúspěšně kandidoval do horní komory parlamentu za senátní obvod č. 32 – Teplice. Získal 18 % hlasů a nepostoupil do 2. kola. Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za KSČM . V letech 1998–2004 byl členem sněmovního zahraničního výboru pro evropskou integraci, kromě toho v letech 2002–2004 i členem výboru pro evropskou integraci jako jeho místopředseda. Mandát poslance obhájil ve volbách v roce 2002. Na mandát rezignoval v červenci 2004. V komunálních volbách roku 1998, komunálních volbách roku 2002, komunálních volbách roku 2006, komunálních volbách roku 2010, komunálních volbách roku 2014 a komunálních volbách roku 2018 byl za KSČM zvolen do zastupitelstva města Teplice. Ve volbách roku 2004 byl pak zvolen za Českou republiku do Evropského parlamentu, kde působil ve výboru pro dopravu a turistiku a náhradníkem byl ve výboru pro zahraniční věci. Svůj mandát obhájil ve volbách roku 2009 a byl zařazen do Výbor pro dopravu a cestovní ruch. Byl členem frakce Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice. Ve volbách d...
Více od autora
Jaromír Dušek (4)
Jaromír Dušek je český politik a bývalý odborář. V letech 1995 až 2012 stál postupně v čele Odborového sdružení železničářů a Svazu odborářů služeb a dopravy. V letech 2012 až 2016 byl zastupitelem Pardubického kraje a náměstkem hejtmana zodpovědným za dopravu a dopravní obslužnost. V roce 1971 absolvoval střední průmyslovou školu železniční a nastoupil na místo železničního výpravčího v České Třebové, kde sloužil až do roku 1989. V tomtéž roce získal post mluvčího Občanského fóra a začal se angažovat v železničních odborech. V letech 1993 až 1999 vystudoval obor marketing a management na Fakultě dopravní Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích . V roce 1995 se stal předsedou odborářského hnutí s názvem Odborové sdružení železničářů. V roce 2007 byl odvolán a nastoupil na Generální ředitelství ČD. V letech 2009 až 2012 působil jako předseda Svazů odborářů služeb a dopravy, poté začal pracovat ve vedení Pardubického kraje. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2008 neúspěšně kandidoval v obvodu č. 3 - Cheb jako nestraník za Stranu důstojného života. Získal 5,61 % hlasů a skončil s odstupem na 5. místě. O dva roky později ve volbách do Senátu PČR v roce 2010 kandidoval jako nestraník za SPOZ v obvodu č. 46 - Ústí nad Orlicí. Se ziskem 8,31 % hlasů znovu obsadil 5. místo. Ještě v roce 2010 do SPOZ vstoupil a v krajských volbách v roce 2012 byl lídrem kandidátky v Pardubickém kraji. Strana uspěla, získala 5,31 % hlasů a Dušek se společně se svými dvěma kolegy stal krajským zastupitelem. Po vytvoření krajské koalice ČSSD, Koalice pro Pardubický kraj a SPOZ byl na začátku listopadu 2012 zvolen náměstkem hejtmana zodpovědným za dopravu a dopravní obslužnost. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Pardubickém kraji na druhém místě kandidátky SPOZ, ale neuspěl. V krajských volbách v roce 2016 byl z pozice čl...
Více od autora
Jarmila Turnovská (3)
Jarmila Turnovská byla česká scenáristka a dramaturgyně ČST, rozená Šnejdárková. Vystudovala dramaturgii na DAMU, ještě před jejím dokončením nastoupila do televize. Společně s režisérkou Vlastou Janečkovou, se kterou spolupracovala také na několika pohádkách, napsala scénář k seriálu Kamarádi. Jako dramaturgyně je podepsána pod řadou inscenací a seriálů ČST. Byla též členkou správní rady Nadačního fondu pro českou filmovou a televizní tvorbu. Její matka byla herečka Jarmila Bechyňová-Šnejdárková , děda byl politik Rudolf Bechyně. Dcera Magdaléna Turnovská je scenáristka .
Více od autora
Jarmila Nová (2)
Spoluautorka publikací, vážících se k osobnosti herce Jaroslava Marvana.
Více od autora
Jarmil Burghauser (6)
Jarmil Burghauser , vlastním jménem Jarmil Michael Mokrý, byl český hudební skladatel, hudební vědec a skautský činovník. Již v dětství se projevoval jako výrazný hudební talent. V šesti letech se začal učit hře na klavír, od dvanácti let se učil soukromě skladbu u Jaroslava Křičky a po jeho smrti pokračoval u Otakara Jeremiáše. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze studoval skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři, kde absolvoval roku 1944 ve třídě Václava Talicha. Od roku 1946 pokračoval studiem muzikologie na filozofické fakultě Karlovy Univerzity, kde nesměl absolvovat z ideologických důvodů a nedostal diplom. V letech 1946–1953 působil jako sbormistr Národního divadla, poté se věnoval vlastní tvorbě a vědecké činnosti. V 70. a 80. letech patřil mezi nežádoucí autory, nesměl cestovat do zahraničí, jeho skladby nahrané v rozhlase byly smazány. Jako muzikolog vešel ve známost zejména zpracováním definitivního souborného katalogu děl Antonína Dvořáka. Od roku 1984 až do své smrti byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka. Od roku 1935 byl členem skautského oddílu Jaroslava Foglara , kde měl přezdívku Jumbo. Od září 1939 do roku 1946 působil v témže oddíle jako Foglarův zástupce. V poválečném období se do rozpuštění Junáka v roce 1950 podílel na činnosti ve výchovném odboru chlapeckého kmene Junáka, mj. upravil do současné podoby skautskou hymnu. Při obnově skautingu v letech 1968–70 působil na ústředí Junáka, byl členem náčelnictva chlapeckého kmene. Po další obnově skautingu z roku 1989 přijal funkci starosty Junáka a vedoucího čestného Svojsíkova oddílu. V letech 1940–45 si vedl podrobný deník, psaný z většiny v klasické řečtině, který je dnes uložen spolu s dalšími jeho dokumenty v Archivu Junáka. Burghauser se stal předlohou pro postavu Simby, zástupce vůdce skautského oddílu Devadesátky, ve Foglarově knize Pod junáckou vlajkou, která vyšla knižně poprvé v roce 19...
Více od autora
Janet Jackson (10)
Janet Jackson je kultovní americká zpěvačka, skladatelka, herečka a tanečnice, která významně ovlivnila hudební průmysl. Narodila se 16. května 1966 v Gary ve státě Indiana a je nejmladší ze slavné rodiny Jacksonových. Janetina kariéra začala televizními vystoupeními v pořadech jako "The Jacksons" a "Good Times", ale rychle přešla k hudbě. Průlom přišel s vydáním jejího třetího studiového alba "Control" v roce 1986, které ji etablovalo jako vůdčí osobnost pop music.
Více od autora
Janet Evanovich (4)
Janet Evanovich, rodným jménem Janet Schneider, se narodila 22. dubna 1943 v South River, New Jersey. Svou kariéru začala psaním krátkých romantických povídek pod pseudonymem Stefiie Hall, ale proslavila se řadou knih o Stephanii Plum, nákupčí spodního prádla z Trentonu, New Jersey, která se stává lovkyní lidí, poté, co přišla o zaměstnání. Šestnáct románů z této řady se dostalo do seznamu bestsellerů The New York Times. Janet se narodila a vyrůstala v New Jersey jako dcera strojníka a ženy v domácnosti. Po absolvování střední školy se Evanovichová jako první z rodiny dostala na vysokou školu - studovala umění na Douglass College, Univerzita Rutgers. Po porodu se rozhodla stát se ženou v domácnosti jako její matka. Ve svých třiceti letech začala psát romány. Začala brát lekce improvizovaného herectví, aby se zdokonalila v psaní dialogů. Po čase začala psát románky pro ženy. Dva z nich posléze předložila k publikování. Přesto se jí nepodařilo najít vydavatele. V té době přestala psát a podepsala smlouvu s pracovní agenturou. Několik měsíců po začátku práce dostala nabídku a prodala svůj román za - pro ni obrovskou částku - 2000 dolarů. Evanovich žije v New Hampshire a na Floridě se svým manželem Petem, kterého si vzala v roce 1964. Členové rodiny jsou zaměstnáni v její společnosti Evanovich Inc, včetně jejího manžela Peta, syn Petera, dcery Alexandry a zetě PJ Hellera.
Více od autora
Jane Cadwallader (10)
Britská pedagožka, autorka metodických příruček a textů k výuce angličtiny.
Více od autora
Janáček Quartet (3)
Janáček Quartet bylo renomované české smyčcové kvarteto, které vzniklo v roce 1947 v Brně v Československu a neslo jméno slavného českého skladatele Leoše Janáčka. Zakládajícími členy byli houslisté Jiří Trávníček a Adolf Sýkora, violista Jiří Kratochvíl a violoncellista Karel Krafka. Soubor si rychle získal mezinárodní uznání díky interpretaci české hudby, včetně děl Janáčka, Dvořáka a Smetany, a také díky provádění širšího smyčcového kvartetního repertoáru.
Více od autora
Jana Tomášková (6)
Narozena 19.2.1916. MUDr., dermatoložka, publikace z oboru kosmetiky, překlad z němčiny.
Více od autora
Jana Scheybalová (7)
Jana Schejbalová v letech 1954-58 studovala na Vyšší hospodářské škole v Turnově, 1963-69 národopis na FF UK Praha. V letech 1961-70 byla zaměstnaná na odboru kultury v Jablonci nad Nisou, od r. 1970 v České obchodní bance v Jablonci nad Nisou, v 90. letech jako její ředitelka. Zabývala se lidovým sochařstvím, stavitelstvím, perníkářstvím. Podílela se na knihách Památky Jablonecka , Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v severních Čechách , Kraj kolem Jizery , Krajem skla a bižuterie , Český ráj Josefa Pekaře a jeho současníků , Lidové umění severovýchodních Čech , Český ráj na starých diapozitivech . Populární články o kamenictví, šperku, obyčejích a lidovém stavitelství uveřejňovala v časopisech a novinách.
Více od autora
Jana Laštovičková Grygarová (4)
Narodila se v dubnu 1975. Výtvarnice, malířka a lektorka výtvarných kursů.
Více od autora
Jana Juráňová (7)
Narozena 19. 2. 1957 v Senici. Slovenská dramatička, prozaička, překladatelka a publicistka. Zabývá se též problematikou feminismu.
Více od autora
Jana Hrabětová (7)
Jana Hrabětová je česká historička, etnografka a od roku 2017 čestná občanka Poděbrad. Vystudovala národopis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze , kde získala titul PhDr. V letech 1963–1982 působila jako samostatný odborný pracovník v Polabském muzeu v Poděbradech, od roku 1983 je vedoucí Polabského národopisného muzea v Přerově nad Labem. Je autorkou článků a odborných publikací zaměřených zejména na národopis a osobnosti středního Polabí.
Více od autora
Jana Divišová (4)
Jana Divišová se narodila v Domažlicích v roce 1974, v 18 letech odešla z domova a bydlela v hotelích, redakcích, kde byla zaměstnána, pronajatých bytech, u přátel i na ulici. Vystřídala desítky zaměstnání, z nichž asi nejzajímavější jsou sanitářka na 2. chirurgické klinice na Karlově náměstí, politická poradkyně ČSNS a technická podpora internetového providera. Dále byla vedoucí vydání, redaktorkou, grafičkou a korektorkou. Po celou tu dobu však hlavně řemeslně psala pod různými pseudonymy pro velké množství nakladatelů knihy na zakázku, přičemž svou první knihu vydal již v 21 letech. Dnes se tituly, které napsala, dají spočítat jen velmi těžko, a žánrově spadají od literatury faktu po Murphyho zákony a knižní zpracování televizních seriálů. Příjmení Divišová používá na památku své zesnulé babičky a hodlá si je natrvalo osvojit. Tímto jménem, které přijímá za své nejvlastnější, podepisuje pouze knihy, které považuje za důležité.
Více od autora
Jana Čechurová (7)
Narozena 30.5.1969 v Praze. Doc., PhDr., Ph.D., historička a bohemistka, vysokoškolská pedagožka, specializace na politické dějiny 19. a 20. století, publikace z oboru.
Více od autora
Jan Vymětal (7)
Prof. PhDr. Jan Vymětal je přední klinický psycholog. Od roku 1990 přednáší psychologii na 1. lékařské fakultě UK v Praze a od roku 2002 je členem vědecké rady této fakulty. V roce 1998 byl jmenován přednostou Ústavu pro humanitární studia v lékařství. Je autorem řady učebnic z oblasti psychoterapie. Dlouhodobě k nám uvádí nedirektivní přístupy v psychoterapii, je mu blízká rogersovská a dynamická psychoterapie, jeho teoretický zájem se týká psychosomatických vztahů, účinných faktorů psychoterapie a obecného modelu psychoterapie. V Portálu vydal publikaci Lékařská psychologie a Úzkost a strach u dětí.
Více od autora
Jan Vojáček (4)
Narozen 28. 12. 1981. MUDr., lékař zabývající se preventivní a funkční medicínou, výživou . V letech 2006/2007 prvoligový fotbalista za Sigmu Olomouc.
Více od autora
Jan Truneček (7)
Jan Truneček , byl stavař, vysokoškolský pedagog, spisovatel. Vyučil se zedníkem. V letech 1949 až 1953 absolvoval studium na vyšší průmyslové škole stavební v Praze a pokračoval dalších pět let na ČVUT. Po zdárném ukončení studia pracoval dva roky ve Vojenských stavbách. Další roky byl zaměstnán u řady stavebních podniků. V letech 1964 až 1975 pracoval v plánovacím oddělení. Pak se stal odborným asistentem na katedře ekonomiky průmyslu Vysoké školy ekonomické a později byl Truneček docentem na katedře podnikového managementu VŠE. Napsal několik povídek se SF námětem, které mu otiskly časopisy Květy a Čs. voják. Napsal román ze stavbařského prostředí a další humoristický román byl na pomezí SF Je autorem řady odborných prací.
Více od autora
Jan Stern (7)
Jan Stern je český humorista. Vystudoval žurnalistiku a mediální studia na Fakultě sociálních věd UK. V letech 2006–2012 vydal několik knih zabývajících se postmoderní filosofií a psychoanalýzou. V roce 2012 je však v rozhovoru na Britských listech označil za parodii, výsměch intelektuálským žvástům a šťouchnutí do pop-filozofické ikony Slavoje Žižeka. Od roku 2008 píše humoristické fejetony do časopisu Nový prostor. Ty vyšly ve dvou knižních souborech: Démonologie všedního života a Česko je hezko .
Více od autora
Jan Solovjev (5)
Jan Solovjev byl český sochař, malíř a ilustrátor. Narodil se v Turnově jako syn fotografky a ruského učitele 6. března roku 1922. Ve válečných letech 1941 až 1943 absolvoval turnovskou střední šperkařskou školu, kde se vyučil rytcem kovů. Po střední škole nastoupil na UMPRUM v Praze, kde studoval v ateliérech prof. Emila Filly a prof. Antonín Strnadela. Po roce 1948 byl krátce vězněn za tzv. protistátní činnost svého bratra. Od padesátých let 20. století žil a tvořil spolu se svou manželkou, malířkou Jaroslavou Solovjevovou v Turnově. Zemřel v Turnově 7. února 2014 ve věku nedožitých 92 let. Jan Solovjev byl nejen sochař ale i malíř, ilustrátor a fotograf. V začátcích ilustroval dětské knihy a vytvářet popisné ilustrace ptáků, rostlin, motýlů a minerálů. V malířské tvorbě se věnoval především portrétům a krajinomalbě. Byl také autor několika knižních publikací, k nejznámějším patří Měl jsem štěstí na lidi a Okamžiky s Hrabalem. Tvořil skulptury a plastiky z kamene, měděného plechu a realizoval své sochy do veřejného prostoru a architektury. Pro Liberec vytvořil několik abstraktních a abstrahovaných soch. Na Šaldovo náměstí umístil v roce 1965 sedící ženu v moorovském stylu, která byla později přemístěna do parku v ulici Na Rybníčku a po revoluci v roce 1989 byla zcela z veřejného prostoru Liberce odstraněna. Ve Vojtěšské ulici na Králově Háji osadil v roce 1974 abstrahované sousoší Sedící rodina, které se ve veřejném prostoru Liberce zachovalo. Abstraktní plastika umístěné před bývalým Ústavem geodézie a kartografie v Liberci, který je v současnosti Katastrálním úřadem, navazuje na jeho realizaci již zaniklé sochy na Soukenném náměstí z výstavy Socha a město Liberec z roku 1969. Zcela abstraktní plastika, vytvořená technikou tepané a svařované mědi, mluví tzv. bruselským jazykem. Solovjevovu sochu před Katastrálním úřadem může divák vnímat, jako prostorovou kompozici kombinující tvary konstrukcí, stožárů, vlajek a p...
Více od autora
Ján Šmok (6)
Ján Šmok byl československý kameraman, fotograf, teoretik obecné komunikace, specializovaný teoretik filmového a televizního obrazu i fotografie a vysokoškolský pedagog pracující s vlastními, velmi promyšlenými výukovými metodami. Působil na pražské FAMU. V řadě rovin přispěl k etablování fotografie jako uměleckého směru v Československu. Zasazoval se také o vzdělávání neprofesionálních fotografů a rozvoj výuky fotografie v základním uměleckém školství. S tím souviselo také jeho předsednictví Svazu českých fotografů v 80. a 90. létech 20. století, kde založil galerii fotografie v pražské Kamzíkově ulici a podpořil rozvoj sbírky fotografie. Jako pedagog byl autorem řady publikací a učebnic o komunikaci, filmu, televizi a fotografii. Byly přeloženy také do angličtiny a francouzštiny a sloužily k výuce i na zahraničních školách . Do roku žil 1939 s českými rodiči na Slovensku, vychodil obecnou školu v Levoči, gymnázium v Kežmaroku a v Bratislavě. Na začátku druhé světové války přesídlil do Prahy, kde studoval obor knižní vazba na Státní grafické škole. Na konci války byl zaměstnancem společnosti PragFilm. Mezi lety 1946–1951 studoval na filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. V roce 1951 se stal jejím kmenovým zaměstnancem, tajemníkem katedry filmové fotografie a techniky, později byl jmenován proděkanem . V roce 1958 se habilitoval jako docent v oboru kamera, roku 1975 byl jmenován profesorem. Mezi roky 1973–1976 byl prorektorem AMU. Šmokova habilitace a profesura byly odrazem progresívního vztahu FAMU k integraci technických věd do vzdělávacího systému, kde netvořily, jak je to běžné na konzervativních uměleckých školách, jen pomocné disciplíny, ale byly plnohodnotnou součástí komplexní teorie umění. Šmokovou zásluhou bylo v této souvislosti také prosazení moderní teorie komunikace do výuky všech oborů školy . Na většině tradiční...
Více od autora
Jan Seger (5)
Jan Seger je český akademik, bývalý děkan Fakulty informatiky a statistiky VŠE a bývalý rektor VŠE. Po absolvování VŠE v roce 1961 odešel jako programátor do praxe. Na VŠE se vrátil v roce 1963, začal pracovat na katedře statistiky, kde pracuje doposud. Po revoluci v roce 1989 se stává nejprve proděkanem pro pedagogiku na Fakultě statistiky a informatiky, později prorektorem pro pedagogiku na VŠE. V letech 1994–2000 působil na VŠE jako rektor. V letech 2006–2010 byl ve funkci děkana fakulty informatiky a statistiky. V odborné oblasti se zaměřoval především analýzou časových řad a konstrukcí krátkodobých extrapolačních prognóz. „Největší výzvou po všech těch letech pro mne bylo učit statistiku bez matematiky. Za to vám děkuji.“ Dne 24. dubna 2014 získal jako druhý oceněný za dlouholetou pedagogickou a výzkumnou činnost Cenu předsedkyně ČSÚ.
Více od autora
