9721–9780 z 153397 Autoři
Vilém Koubek (6)
Narodil se v roce 1988, momentálně pracuje jako redaktor časopisu 100+1 zahraniční zajímavost a ve volných chvílích recenzuje počítačové hry pro portál Games.cz. Miluje hudbu, rád vaří a má úchylku na mechanické klávesnice. Do literatury pronikl po boku Jany Kilianové prostřednictvím cynického stripového komiksu Korektor. Prozaický debut si odbyl roku 2018, kdy mu nakladatelství Host pomohlo vyvrhnout na světlo světa intelektuální splatterpunkovou řež Čepel entropie. Na podzim následujícího roku mu u téhož nakladatelství vyšel postapokalyptický western Organická oprátka a objevil se také v kolektivu autorů fantastické antologie Ve stínu magie. Jeho nejnovější knihou je deštivý detektivní noire Posmrtná predace.
Více od autora
Viktor Dusil (4)
Narozen 15. 10. 1931 v Hradci Králové, zemřel 26. 5. 2006. Rozhlasový režisér, dramatik, autor reportáží, rozhlasových a televizních her.
Více od autora
Victor Wolfgang Von Hagen (3)
Americký historik, antropolog, autor prací o starých amerických kulturách.
Více od autora
Vercors (5)
Vercors je pohoří nacházející se ve Francii v departementech Isére a Drôme. Masiv je vápencový a svou svérázností je v rámci francouzských alp ojedinělá. Nejvyšším vrcholem je Grand Veymont . Oblast Vercors je symbolem za hnutí odporu proti německé říši za druhé světové války. Svůj pseudonym si podle ní zvolil spisovatel Jean Bruller. Jedná se o vápencovou náhorní planinu vyzdviženou do průměrné výšky 1500 metrů. Ta je rozdělena mnoha vodními toky do hlubokých kaňonů . Celá oblast je velmi vyhledávána speleology pro své krasové planiny, jež jsou pokryty četnými závrty, škrapy či jeskyněmi. Voda zde ve vyvěračkách vyhlubuje hluboké propasti či soutěsky. Geomorfologicky se pohoří dělí na dvě části. Vyhledávanější je centrální část, kde se nalézají nejvyšší vrcholy. Druhá, méně známá a tudíž ne tolik nepopulární je západní část pohoří. Na jihu masivu leží jistě nejpohlednější hora pohoří a jeho symbol - Mont Aiguille . Poblíž města Die se nabízejí jedinečné scenérie v Cirque d´Archiane. Světově proslulé propasťovité jeskyně Gouffre Berger se nacházejí právě v masivu Vercors na planině Sornin. Ještě po druhé světové válce byl největší z propastí svou hloubkou -1141 m označována za nejhlubší na světě. Na ploše 135 000 ha byl v roce 1970 vyhlášen přírodní park Parc naturel regional du Vercors. Původní horskou, divokou přírodu zde chrání přísné předpisy, které zakazují jakýkoli zásah člověka i třeba stavby turistických chat.
Více od autora
Věra Sládková (7)
Věra Sládková-Hořavová byla česká básnířka, prozaička a dramatička. Otec Věry Sládkové byl bývalý legionář, později pracoval jako listonoš. V letech 1930–1938 žila ve Frývaldově , kde jí v šesti letech zemřela matka, získala matku nevlastní. V roce 1938 byla s otcem a nevlastní matkou z Frývaldova vyhnána při německých etnických čistkách. Rodina se uchýlila do Brna-Králova Pole. Za války byla totálně nasazena v německé pojišťovně. Po válce vystudovala Obchodní školu UNRRA. Po ukončení školy nastoupila jako knihovnice v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně. V roce 1948 se vdala za středoškolského profesora a spisovatele Jiřího Jobánka . V roce 1952 odešla s manželem do Kunštátu, odkud se v roce 1956 vrátila do Brna. Po potratu dvojčat a po návratu do Brna porodila dceru a v roce 1965 se rozvedla. Střídala brigádnická zaměstnání a intenzivně se věnovala literární tvorbě. Publikovala v kulturních časopisech, zaujmula zejména básní Kůň, která jí přinesla první střetnutí s mocí. Její první díla přijala oficiální kritika vlažně. V počátcích normalizace nepublikovala a pracovala jako uklízečka. V letech 1980–1994 žila v Praze, poté se vrátila do Brna. V roce 1983 se podruhé vdala, za dramatika a scenáristu Antonína Hořavu , v roce 1984 odešla do starobního důchodu. Zemřela v léčebně dlouhodobě nemocných v roce 2006. Ve své tvorbě se vracela k válečným zážitkům. Pověry budoucnosti , rozhlasová hra Zářivé hostiny a další. Seriál byl dokončen v roce 1985 a ohlášen k vysílání; vysílání bylo odvoláno a seriál byl poprvé vysílán až na jaře 1989. Od té doby byl opakovaně vysílán Českou televizí i v zahraničí.
Více od autora
Věra Příhodová (7)
Spoluautorka publikace ze mzdového účetnictví, zabývá se zdaněním příjmů fyzických osob ze závislé činnnosti.
Více od autora
Věra Petráčková (7)
Věra Petráčková byla česká bohemistka, slavistka, lexikografka, editorka, vysokoškolská pedagožka a pracovnice katedry českého jazyka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývala se analýzou děl Jana Amose Komenského a Václava Jana Rosy a dějinami starší české jazykovědy a literatury. Začínala jako učitelka na druhém stupni základní školy. Poté absolvovala pedagogickou a filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Získala aprobaci v oborech: čeština, ruština, ukrajinština a angličtina. V roce 1970 nastoupila svou vědeckou dráhu v Kabinetu pro vydávání Díla Jana Amose Komenského ČSAV jako editorka spisů Jana Amose Komenského. Když došlo ke zrušení kabinetu se stala zaměstnankyní komeniologického oddělení Pedagogického ústavu J. A. Komenského. Také se stala se textovou redaktorkou Komenského českých spisů a věnovala se jejich edičním zásadám. Zabývala se průzkumem pramenných komenián v domácích i zahraničních knižních a rukopisných fondech a podílela se na redakci dvousvazkového vydání vybraných pedagogických spisů v ruštině . Ve vlastní badatelské práci zaměřovala pozornost na jmennou deklinaci v raně novověké češtině, na české mluvnictví a slovníkářství raného novověku. V 80. letech 20. stol. působila v Ústavu pro jazyk český, kde se věnovala především české lexikografii. Zde se podílela na přípravě Akademického slovníku cizích slov, na kterém pracovala spolu s Jiřím Krausem a kolektivem autorů. Jejím dalším tematickým okruhem byly česko-slovinské kulturní vztahy v raném novověku. V závěrečné fázi svého života působila na pedagogických fakultách v Plzni a v Praze, kde vyučovala starší českou literaturu.
Více od autora
Věra Gošová (10)
Mgr., speciální pedagožka, autorka materiálů z oblasti speciálního vzdělávání.
Více od autora
Věra Frolcová (6)
Narodila se 30. 9. 1956 v Brně. PhDr., CSc., etnoložka, pracovnice Etnologického ústavu AV ČR.
Více od autora
Vera F Birkenbihl (7)
Vera F. Birkenbihl byla německá školitelka manažmentu a autorka naučné literatury. Byla dcerou trenéra a konzultanta manažmentu Michaela Birkenbihla . Již v roce 1969 vynalezla a rozvíjela techniku učení se, založené na výzkumu mozku a neurovědě. V roce 1970 jako první přednášela s touto tematikou přednášky a semináře v USA a po návratu v roce 1972 zpět do Evropy pracovala na „volné noze“ jako osobní trenérka a poradkyně pro velké nadnárodní firmy a zároveň se věnovala tvorbě vlastních literárních textů. Naposledy žila v německém městě Osterholz-Scharmbeck. Dne 3. prosince 2011 zemřela ve věku 65 let na plicní embolii.
Více od autora
Věnceslav Metelka (3)
Václav, alias Věnceslav Metelka byl český učitel, houslař, houslista a písmák, prototyp „zapadlého vlastence“. Narodil se jako nejstarší syn chalupníka Jáchyma Metelky ve Sklenařicích čp. 11, ve škole se setkal s písmákem a hudebníkem Matějem Hájkem, který ho učil také hrát na housle, na flétnu a klavír. Od deseti let chodíval hrát po hospodách, byl na zkušené v Německu, učil se truhlářem a pracoval v Náchodě v houslařské dílně. Roku 1829 odešel do Jičína studovat učitelství a po úspěšném absolvování se roku 1831 stal pomocným učitelem v Pasekách. Od roku 1835 hrál v ochotnickém divadle, ale protože s jeho učitelstvím nebyl spojen pravidelný plat, žil velice chudě. Roku 1836 dostal výjimku a mohl se i jako školní pomocník oženit s dcerou učitele Kateřinou Šimůnkovou, s níž měl čtyři děti: Pavlínu , Václava , Josefa a Johanku ; nejstarší dvě ale zemřely na tuberkulózu krátce po sobě v mladém věku. Když tchán roku 1838 zemřel, z dědictví koupil domek v Pasekách a začal také hospodařit. Přivydělával si hraním a hlavně stavěl housle a další dřevěné hudební nástroje včetně kytar. Roku 1841 se stal řádným učitelem a 1850 byl zvolen rychtářem, ale funkci odmítl. Zemřel na tuberkulózu a zanechal po sobě ženu a dvě děti, které ale také brzy zemřely. Pohřben je na hřbitově v Pasekách nad Jizerou u zdejšího kostela svatého Václava. Houslařství naučil své děti a založil tak významnou houslařskou školu, z níž vzešly i houslařské rody Pilařů a Špidlenů. Kromě četných nástrojů, které se dnes velice cení, zanechal po sobě deníky z let 1835–1844 a 1856–1866. Z nich čerpal Karel Václav Rais inspiraci i materiál pro román Zapadlí vlastenci. Významná část Památníku zapadlých vlastenců v Pasekách je věnována Metelkovi. Roku 2007 se v Pasekách slavil „Rok Věnc...
Více od autora
Velký Dechový Orchestr Supraphonu (4)
Velký Dechový Orchestr Supraphonu , což v překladu znamená Velký dechový orchestr Supraphon, je český soubor známý interpretací tradiční dechové hudby. Orchestr byl spojen s českým vydavatelstvím Supraphon, které od svého založení ve 30. letech 20. století významně působilo v českém hudebním průmyslu. Vydavatelství je známé propagací české a slovenské hudby, od klasiky až po popové žánry.
Více od autora
Vasil Biľak (5)
Vasil Biľak byl slovenský komunistický politik rusínského původu, známý jako přední neostalinista, podporovatel sovětské invaze a normalizace a ideolog KSČ. Byl rusínského původu . Narodil se v malé obci Krajná Bystrá na severovýchodní hranici Slovenska jako Vasil Gyula. Otec zemřel, když Biľakovi byly tři roky, matka v jedenácti; z jeho sedmi sourozenců přežil jen starší bratr Dimitrij. Po základní škole se vyučil krejčím v Hradci Králové u Františka Rouska; za normalizace o něm kolovala anekdota, že ve výučním listu měl napsáno „na saka nepouštět“ , to je ovšem nedoloženo. Od roku 1936 byl krejčovským dělníkem v Bratislavě. Uváděl, že se účastnil SNP, i to však bylo někdy popíráno: V roce 1936 Biľak vstoupil do komunistických Rudých odborů, v roce 1945 do KSČ. Od roku 1950 v rámci náboru dělnických kádrů začal dělat rychlou kariéru. Pracoval na krajském výboru KSS v Bratislavě a roku 1953 absolvoval Vysokou školu politickou ÚV KSČ; později tak používal akademický titul RSDr.. Působil pak jako vedoucí oddělení ÚV KSS, tajemník a vedoucí tajemník KV KSS v Prešově . Ve volbách 28. listopadu 1954 byl zvolen do Slovenské národní rady a znovu ve volbách roku 1960. V roce 1960 byl zároveň zvolen do Národního shromáždění; po volbách 1964 už působil jen v něm, respektive od r. 1969 ve Federálním shromáždění. Po většinu doby byl i členem předsednictva všech těchto orgánů, pokud právě neměl významnější exekutivní funkce. X. sjezd KSČ v červnu 1954 zvolil Biľaka členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa , jímž zůstal až do roku 1989; po následujícím sjezdu Komunistické strany Slovenska byl v letech 1955–1968 a 1969–1971 členem ÚV KSS. 8. prosince 1958 Biľak ve 12. Sboru pověřenců nahradil př...
Více od autora
Vanda Rozenbergová (8)
Autorka vyštudovala žurnalistiku na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, žije v Prievidzi, pracuje ako bibliografka v Hornonitrianskej knižnici v Prievidzi a maľuje obrazy na sklo. Je trojnásobnou finalistkou súťaže Poviedka . Knižne debutovala zbierkou poviedok Vedľajšie účinky chovu drobných hlodavcov , po ktorej nasledoval román Moje more . S knihou poviedok Slobodu bažantom sa dostala medzi finalistov prestížnej ceny Anasoft Litera 2016. Novým románom je Muž z jamy a deti z lásky .
Více od autora
Václav Veber (9)
Václav Veber byl český historik, působící na katedře politologie a v Centru pro evropskou integrační politiku Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové a v Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Odborně se zabýval dějinami 20. století se zaměřením na dějiny východní Evropy, dějiny Ruska a dějinami „sjednocené Evropy“. Po studiu na klasickém gymnáziu v Hradci Králové absolvoval v letech 1950–1953 pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiu působil od roku 1953 jako asistent a odborný asistent na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1961 jako odborný asistent na katedře základů marxismu-leninismu filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1962 obhájil interní aspiranturu na FF UK a v roce 1967 získal titul docenta. V roce 1970 musel z politických důvodů odejít z univerzity a poté působil až do roku 1990 v různých povoláních . V roce 1990 se vrátil jako pedagog na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Působil také na Metropolitní univerzitě Praha.
Více od autora
Václav Táborský (7)
Narozen 28. 9. 1928 v Praze. Vystudoval FAMU, natočil řadu dokumentárních filmů a televizních pořadů a dva celovečerní filmy. V roce1968 se svou ženou Dagmarou emigroval do Kanady. Založil první filmovou školu v Kanadě na Conestoga College v Kitcheneru, Ontario. Posledních 12 let před odchodem do důchodu učil na filmovém oddělení York University v Torontu. Václav Táborský žije střídavě na třech místech planety: v Torontu, v Praze a v teple.
Více od autora
Václav Strachota (6)
Manžel PhDr. Olgy Nytrové Ing. Václav Strachota - zaměstnán v Národním filmovém archivu jako počítačový specialista, dále hudební skladatel, publicista, spisovatel, člen Klubu autorů literatury faktu při Obci spisovatelů a člen Syndikátu novinářů. Vystudoval fakultu automatizovaných systému na VŠE v Praze a dále i obor skladby a aranžování na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem, zajímá se o divadlo a film. Věnuje se i skládání a aranžování hudby, nejraději scénické a písniček pro Jitku Molavcovou. Oboru počítačů se stále věnuje v Národním filmovém archivu, kde připravil a naprogramoval databázi jeho rozsáhlých filmových sbírek. Spolupracuje tam i na na přípravě odborných publikací např.: Český hraný film I , II .
Více od autora
Václav Ráž (10)
Václav Ráž , kreativní výtvarník, ilustrátor, kreslíř a fotograf. Je polovičkou tandemu autorské dvojice kreslených vtipů se spisovatelem Michalem Vaněčkem. Vystupují pod zkratkou Marvin. Společně se podíleli i na mnoha úspěšných knižních titulech. V roce 2014 obdržel ocenění SUK 2014 – Cena noci s Andersenem. Spolupracoval s několika periodiky, nakladatelstvím a reklamou. Nejstěžejnější tituly, projekty a spolupráce – Blesk, Marianne, Žena a život, Holiday Navigator, Czech Bussines Weekly, Albi česká republika a.s., Prague's Barrel Tournament, Nadační fond Zdeňky Žádníkové, Trnky Brnky, Čtyřlístek, Mateřídouška, Nezbeda, nakladatelství Fragment, Triton. V současné době se věnuje úzké spolupráci s nakladatelstvím Grada, kde se podílí na sérii úspěšných dětských titulů například Co má vědět správný Čech. Ilustrováním knih pro děti si splnil svůj sen. 2010 - ilustrátor Národní knihovny České republiky 2014 - člen ČUK 2015 - Držitel ocenění Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského v Praze SUK 2015 - Cena Noc s Andersenem za ilustrace vítězné dětské knihy pro rok 2015 Ducháčkovic rodina aneb strašidla mezi námi 2019 - 6. ročník Bienále v Novém Bydžově kresleného humoru "Novobydžovské usmívání" cena starosty Nového Bydžova 30-letá bohatá zkušenost s periodiky, nakladatelstvím, médii a reklamou. Nabídka několika stylů a technik kresby. Zaručeně nové, originální nápady, profesionálně odvedené finální dílo. Flexibilita, spolehlivost, úspěšný tah na branku, společně s vizí zadavatele. Vyhotovení díla, dle Vašeho přání a představ. Kompletně graficky zpracované, jak pro tiskovou produkci, tak pro webovou prezentaci.
Více od autora
Václav Mašek (6)
Katolický děkan Václav Mašek je v Banátu nepřehlédnutelná a krajany velmi respektovaná osobnost. Je znám nejen tam, neboť udržuje četné styky s duchovními v České republice. Na jeho pozvání navštívil zdejší kraj pražský biskup Jaroslav Škavrada a olomoucký arcibiskup Jan Graubner. V loňském roce zavítal do Svaté Heleny brněnský biskup Vojtěch Cikrle při příležitosti vysvěcení domu pro sociální a zdravotní služby. Václav Mašek se narodil v Gerníku, kde absolvoval základní školu. Pokračoval středoškolským studiem ze kterého přestoupil do katolického semináře ve městě Alba Iulia. Po vysvěcení v roce 1968 se vrátil ke svým krajanům, o které pečuje jako duchovní postupně ve Svaté Heleně, Gerníku, Bígru a nakonec v Eibenthalu. Tam se zasloužil o výstavbu kulturního domu a má velký podíl na tom, že si česká komunita udržela náboženskou, národní a kulturní identitu. Při práci i ve svých kázáních povzbuzuje národní povědomí. V roce 1990 spoluzakládal Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku se sídlem v Nadlaku, a zároveň se stal členem Sboru konzultantů předsedy Československého ústavu zahraničního v Praze. V roce 2002 v Praze v Černínském paláci převzal z rukou ministra zahraničí Jana Kavana cenu Gratias agit za celoživotní práci s krajany. Důležitým Maškovým přínosem k zachování tradic české menšiny je vydání Sbírky lidových písní.
Více od autora
Václav Kučera (7)
Václav Kučera český muzikolog, hudební skladatel a pedagog. Maturoval na reálném gymnáziu v Praze. Na Filozofické fakultě University Karlovy pak studoval hudební vědu a estetiku na a soukromě se učil hře na klavír u Františka Maxiána a skladbě u Miroslava Krejčího. Po třech letech v Praze pokračoval na Moskevské státní konzervatoři P. I. Čajkovského ve studiu skladby a hudební vědy. Absolventskou skladbou byl balet Zbojnický oheň a diplomovou práci z hudební vědy zpracoval na téma Leoš Janáček a moravská lidová hudební kultura. V roce 1956 se vrátil do Prahy a pracoval jako redaktor hlavní redakce hudebního vysílání Československého rozhlasu. Od roku 1959 jako vědecký tajemník Kabinetu pro studium soudobé hudby při Svazu československých skladatelů. V roce 1962 byl založen při Československé akademii věd Ústav pro hudební vědu a Kučera se stal jeho vědeckým pracovníkem V roce 1965 získal titul kandidáta věd obhajobou práce Umělecký obraz v hudbě. Ontologická, gnozeologická a estetická problematika na příkladu české symfonické tvorby poválečného období a byl mu přiznán titul PhDr. V letech 1969–1983 byl také vedoucím tajemníkem Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Od roku 1973 vyučoval na katedře skladby Hudební fakulty Akademie múzických umění novodobé kompoziční principy. V roce 1975 se habilitoval jako docent se zaměřením na novodobé skladebné směry a hudební estetiku. Krátce přednášel ve Spojených státech na New York University a na Boston University na téma Principy soudobé hudební tvorby v Československu. Skladba Tabu à Due Boemi byla hrána také v Lucerně 20.5.1978 na 6. Pražských jazzových dnech Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR. V roce 1988 byl na HAMU jmenován profesorem pro obor hudební skladba. Po čtyři roky působil i ve funkci proděkana. Od roku 1997 učil externě také na katedře muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Byl činný organ...
Více od autora
Václav Kubelka (8)
Narozen 11.1.1892 v Uherském Hradišti, zemřel 21.1.1977 v Bratislavě. Ing., Dr. techn., DrSc., profesor chemické technologie, publikace z oboru.
Více od autora
Václav Koubek (6)
Václav Koubek je český písničkář a harmonikář, spisovatel, herec a režisér. Od roku 2002 pořádá republikový celoroční festival písničkářů Hudební sklepy v jihočeských Chotěmicích. Vyučil se v oboru jako tiskař, poté studoval na vysoké škole strojní v Liberci, kterou úspěšně ukončil v roce 1981 . Jako strojní inženýr se podílel na standardizované konstrukci tzv. eurolahve. Působil také jako zemědělský pracovník, kdy pásl skot, což je legendární kapitola jeho života, o které velice rád vypráví. V následujících letech byl asistentem střihu v Československé televizi a asistentem střihu ve filmovém studiu Barrandov. Od roku 1980 do roku 1983 byl zaměstnán v Hanáckém divadle v Prostějově, dále pak v Ústředním loutkovém divadle v Praze , kde působil jako herec, scenárista a autor hudby. Poté působil i v mnoha dalších divadelních spolcích a uměleckých uskupeních. Natočil i několik autorských filmů. Vystupuje na živém albu skupiny Traband 10 let na cestě z roku 2005.
Více od autora
Václav Kordač (8)
Narozen 8.4.1937 v Mostě. MUDr., DrSc., profesor patologie a terapie nemocí vnitřních, publikace z oboru.
Více od autora
Václav Kněz (6)
Spoluautor učebnice z oboru potravinářství pro učňovské školy a autor odborných děl z oblasti zpracování mléka a sýrů.
Více od autora
Václav Hodr (7)
Narozen 18.7.1893 v Zápech u Brandýsa n. Labem, zemřel 14.5.1978 v Praze. Dr., učitel, práce o italštině, učebnice a slovník italštiny, též trojjazyčné slovníky.
Více od autora
Václav Gutwirth (7)
Narozen 20.6.1896 v Kosově Hoře u Sedlčan, zemřel 3.8.1968 v Praze. Úředník,práce o studentstvu, monografie technických osobností, spisy z oboru techniky.
Více od autora
Václav Fořtík (10)
Václav Fořtík je český organizátor, editor a aktivista, od dubna do září 2016 místopředseda České pirátské strany. Od počátku 90. let se podílel na organizování akcí v rodném Ústí a později v Praze, kde založil Sci-fi klub Terminus a od roku 1997 pořádal tradiční setkání Pragocon . Od 1. července 1999 do 30. června 2001 a od 1. července 2003 do 30. června 2007 byl předsedou Mensy ČR, mimo tato tři volební období byl opakovaně 1. místopředsedou. Byl koordinátorem a předsedou tzv. Dětské Mensy , od počátku roku 2010 předsedou Rady pro Dětskou Mensu. Podporoval činnost Osmiletého gymnázia Buďánka, o. p. s. – byl předsedou a místopředsedou správní rady , členem správní rady a členem dozorčí rady . S manželkou PhDr. Jitkou Fořtíkovou, Ph.D. založil tzv. Centrum nadání. K roku 2010 byl aktuálním organizátorem soutěže Miss Mensa. V roce 2011 byl spolugarantem televizní soutěže „nadprůměrně inteligentních lidí“ Fenomén. V roce 2014 byl odborným poradcem televizní soutěže Nejchytřejší Čech. Jako autor a editor se podílel na vydávání inteligenčních testů, knih s touto tematikou a časopisu IQ . Testy a články přispívá do časopisů a novin . Zároveň s konáním Pragoconu pořádal literární soutěž O loutnu barda Marigolda . Před profesionalizací české armády se zasazoval o zrušení povinné vojenské služby. V roce 2009 se angažoval v nové České pirátské straně. Jako člen strany se v roce 2010 neúspěšně zúčastnil obecních voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy jako lídr kandidátky pro obvod I. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 ka...
Více od autora
Václav Daněk (9)
Překladatel a básník, nar. 9. 7. 1929, Praha Rodiče V. Daňka byli učitelé, ochotnicky hráli divadlo. Z jižních Čech přesídlili do Kralup u Chomutova. Otec byl činný v Severočeské národní jednotě i dalších spolcích. Po záboru Sudet v roce 1938 se rodina odstěhovala do jižních Čech . Reálné gymnázium Daněk navštěvoval v Táboře a v Chomutově , poté krátce pracoval jako skladový účetní v chomutovské továrně Tonak. V letech 1949–1951 byl hercem v pražském divadle Na Fidlovačce a zároveň studoval u sólisty Národního divadla Zdeňka Otavy zpěv. Studia divadelní dramaturgie na AMU v Praze ukončil diplomovou prací Dílo Vladimíra Majakovského v zrcadle revoluce, k jejíž obhajobě se však nedostavil. Od roku 1954 po odchod do důchodu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu v Praze. Původní i překladovou poezii a publicistické práce publikuje od 1945 v novinách a časopisech: Čs. rozhlas, Dikobraz, Host do domu, Kulturní tvorba, Literární noviny, Mladá fronta, Plamen, Smena , Svět práce, Světová literatura , Tvorba, Život, Tvar aj. Pod jménem Viktora Kudělky vyšel Daňkův překlad básní France Prešerena Můj sen šel po hladině , na kterém se podílel s Josefem Hiršalem a Luďkem Kubištou. Pro Čs. rozhlas redigoval literární pořady a texty Josefa Hiršala, Ivana Wernische, Miroslava Červenky, Miroslava Drozdy, Václava Černého, Lumíra Čivrného, Antonína Přidala aj., kryté cizími jmény. Pro rozhlas napsal mj. Dobrou noc a modré nebe ; Kde končí svět – Na paměť Jana Palacha a adaptoval řadu literárních děl . Užívá šifer vd, d, da. Těžiště Daňkovy literární činnosti spočívá v překladech širokého spektra ruské a ukrajinské poezie. Významnější jsou jeho překlady autorů 20. let, v nichž vystihl specifičnost původního díla (Alexandr Alexandrovič Blok, Innokentij Fjod...
Více od autora
Václav Alois Jung (8)
Narozen 8.8.1858 v Městské Habrové u Rychnova nad Kněžnou, zemřel 3.12.1927 v Praze. Profesor angličtiny na obchodní akademii v Praze. Autor učebnic a slovníků angličtiny, překladatel z angličtiny a ruštiny, básník, beletrista.
Více od autora
Ulf Ekman (5)
Ulf Ekman je bývalý švédský pastor a zakladatel charismatické církve Livets Ord a teologické školy Livets Ord University v Uppsale. V březnu 2014 oznámil na svých webových stránkách odchod do Římskokatolické církve. Ulf Ekman se v mládí hlásil ke krajně levicovým myšlenkám. Křesťanem se stal roku 1970. Vystudoval filosofii a teologii; pracoval jako pastor pro studenty v rámci luterské Švédské církve. Tuto církev však opustil a roku 1983 založil v Uppsale první sbor Slovo života. Jeho sbor a církev se misijně angažují v zemích východní Evropy. Sbory Slova života po epoše explozivního radikalismu v současné době procházejí obdobím, kdy se otevírají ekumenické spolupráci, nezapírají dědictví reformační teologie, z něhož zčásti vyšly, a akceptují i teologické důrazy jiných křesťanských tradic. V rovině politických filosofií je Ekman kritikem socialismu i švédského modelu sociálního státu. Ulf Ekman navštívil několikrát i Českou republiku, poprvé v roce 1992. Pod jeho vlivem v ČR působí sbory církve Slovo života.
Více od autora
Udo Jürgens (10)
Udo Jürgens byl slavný rakouský skladatel a zpěvák, který měl za sebou více než pět desetiletí plodné kariéry. Narodil se 30. září 1934 v rakouském Klagenfurtu, svou hudební kariéru zahájil již v mládí a široké slávy dosáhl v 60. letech 20. století po vítězství v písňové soutěži Eurovize v roce 1966 s písní "Merci, Chérie". Toto vítězství ho katapultovalo mezi mezinárodní hvězdy a upevnilo jeho postavení jedné z vůdčích osobností evropské populární hudby.
Více od autora
Tři Sestry (7)
Tři Sestry je česká punkrocková skupina, která vznikla v roce 1985 v Praze. Kapela je známá svými humornými a často satirickými texty a energickými živými vystoupeními. V průběhu let se Tři Sestry stala jednou z nejpopulárnějších a nejtrvalejších kapel v České republice, která má věrnou fanouškovskou základnu a významně ovlivňuje českou hudební scénu.
Více od autora
Torill Thorstad Hauger (1)
Torill Thorstad Hauger byla norská spisovatelka především knih pro děti a mládež. Torill Thorstad Haugerová vyrůstala v Oslu ve staré dělnické čtvrti Vika. Po maturitě vystudovala v letech 1962–1966 germanistiku, etnologii, folklór a archeologii na Univerzitě v Oslu a v letech 1962–1964 také absolvovala tamější Národní akademii umění a designu. Od roku 1966 do roku 1975 pracovala jako historička Historického muzea v Oslu, nejprve v Národní sbírce starožitností a od roku 1970 v odboru věnovaném Vikingům. Roku 1976 debutovala dokumentárním románem Karl Eugen Olsen fra Vika , kterým zvítězila v soutěži nakladatelství Gyldendal Norsk Forlag o nejlepší knihu literatury faktu v daném roce. V knize autorka na základě hlubokých znalostí a s velkým citem zachytila život v dnes již přestavěné tehdejší dělnické čtvrti Vika v Oslu kolem roku 1900. Poté vydala více než dvacet knih, převážně historických románů určených především pro děti a mládež. Odehrávají se z různých obdobích, často v epoše Vikingů. Je také spoluautorkou několika učebnic dějepisu. Za své dílo získala celou řadu ocenění a její knihy byly přeloženy do patnácti jazyků.
Více od autora
Tomáš Poláček (5)
Narodil se 21. prosince 1977 matce Evě, toho času studentce pražské Fakulty žurnalistiky. Poslední ročník absolvoval a diplom převzal spolu s ní. Od páté třídy na základní škole vydával se spolužákem Michalem Trunečkou časopis Calypso, pro nějž tito dva pokrevní bratři napsali rozhovory mimo jiné s Jaroslavem Foglarem a kardinálem Františkem Tomáškem. Od září roku 2000 pracoval v MF DNES, kde se brzy vyhranil jako autor velkých rozhovorů a reportáží. Zajímavostí je, že pět procent jeho respondentů do půl roku od vydání článku zemřelo, a u reportáží že si Tomáš většinou našel téma, při němž se nedalo vyhnout konzumaci alkoholu. I tak se v MF DNES udržel do léta 2014, kdy se rozhodl následovat své největší novinářské oblíbence do měsíčníku Reportér. V něm by si rád splnil sen - cestu autostopem kolem světa.
Více od autora
Tomáš Němeček (8)
Tomáš Němeček je český právník, komunální politik a bývalý novinář. Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK a Právnickou fakultu UK v Praze. Ještě během studia pracoval jako redaktor v týdeníku Mladý svět. Od roku 1995 pracoval v týdeníku Respekt, kde se v lednu 2003 stal šéfredaktorem. V dubnu 2005 se stal šéfkomentátorem deníku Hospodářské noviny. V srpnu 2009 se stal vedoucím přílohy Orientace v Lidových novinách, následně pak přílohy Právo a Justice tamtéž, jejíž vznik sám inicioval. V roce 2012 obdržela jím vedená příloha Právo a Justice cenu Nadačního fondu Josefa Luxe. V září 2013 Lidové noviny opustil „kvůli špatným osobním zkušenostem s Andrejem Babišem“, který koupil vydavatelství MAFRA. V roce 2013 opustil novinařinu a v letech 2013 až 2016 pracoval jako podnikový právník Psychiatrické nemocnice Bohnice. Od roku 2016 pracuje jako nejdříve koncipient a následně advokát v advokátní kanceláři AK RHK. Advokátní zkoušky složil v dubnu 2019, v květnu zapsán do seznamu advokátů. V letech 2014 až 2017 byl členem správní rady Transparency International ČR. V březnu 2017 kandidoval do Rady České televize, avšak v samotné volbě v červnu 2017 neuspěl. V letech 2019 až 2020 byl členem Rady vlády pro lidská práva. Je autorem několika komiksových knih v edici Velikáni do kapsy nakladatelství Mladá fronta. V komunálních volbách roku 2014 vedl v Praze 8 volební stranu Osmička sobě, sdružující KDU-ČSL a nezávislé osobnosti, která získala celkem čtyři mandáty; Tomáš Němeček byl zvolen do zastupitelstva městské části. V roce 2018 kandidoval znovu do zastupitelstva městské části Praha 8 jako lídr volební strany Osmička žije, která skončila na třetím místě a získala osm mandátů, nyní je v opozici. V roce 2004 získal Cenu Ferdinanda Peroutky, je také držitelem ceny Citibank Excellence in Journalism Award za ekonomický článek roku 1999. Je také držitelem Novinářské ceny 20...
Více od autora
Tomáš Feřtek (8)
Tomáš Feřtek je dramaturg, scenárista a publicista. Věnuje se zejména vzdělávání, je spoluzakladatelem informačního centra o vzdělávání EDUin. Absolvoval učební obor mechanik-elektronik, během osmdesátých let minulého století studoval na Pedagogické fakultě UK, pracoval v antikvariátu a jako čerpač vody jezdil s maringotkou po Čechách a Moravě. V letech 1992 až 2007 pracoval pro týdeník Reflex jako reportér a šéfreportér. Od roku 2007 působil ve vývoji televize Nova a firmy Media Pro Production jako dramaturg, kreativní producent a později scenárista při vývoji a výrobě docusoapů a detektivního seriálu Kriminálka Anděl. S Českou televizí spolupracoval při přípravě série skutečných kriminálních případů Případy 1. oddělení a návratu do kriminální historie v sérii Četníci z Luhačovic. Jako dramaturg se podílel na seriálu Svět pod hlavou . Je autorem několika turistických průvodců po Česku, kromě toho se věnuje propagaci vzdělávání v obecně prospěšné společnosti EDUin. S Martinem Janoškou napsal průvodce Křížem krážem po českých a moravských horách, 2011) a podílel se na knize Proměny sudetské krajiny . V roce 2015 navázal spolupráci s nakladatelstvím Nová beseda, pro nějž napsal knihu Co je nového ve vzdělávání, která se stala bestsellerem celé edice Co je nového.
Více od autora
Tim Harford (9)
Práce z oboru ekonomie a financí.Tim Harford píše pro list Financial Times známý sloupek ?The Undercover Economist? a v časopise Men?s Health vede rubriku „Dear Economist“. Publikuje i v dalších časopisech a novinách jako Esquire, Forbes, New York Magazine, Wired, The Washington Post a The New York Times. Napsal také několik knih, z nich nejznámější je The Undercover Economist , které se po světě prodalo přes jeden milion výtisků. Dalšími jsou Logika života , Dear Undercover Economist a The Undercover Economist Strikes Back . Harford je hostujícím profesorem na Nuffield College v Oxfordu a na londýnské Cass Business School. V roce 2006 získal Bastiatovu cenu za ekonomický žurnalismus. Uvádí také pořad More or Less vysílaný stanicí BBC Radio 4.
Více od autora
Tim F LaHaye (6)
Americký pastor, autor literatury faktu s křesťanskou tematikou, televizní komentátor, zakladatel a prezident organizace Family life seminars.
Více od autora
Thomas Enger (6)
Thomas Enger je norský spisovatel a hudebník. Po studiích sportu, žurnalistiky a historie pracoval devět let jako novinář v norských internetových novinách Nettavisen. Narodil se v roce 1973 v Oslu v rodině učitele cizích jazyků a fyzioterapeutky. Má jednu sestru, která je lékařkou. Od mládí se věnoval sportu, který později také vystudoval a rok vyučoval tělocvik na škole v Jessheimu. Mezi studii dalších dvou oborů prošel několika zaměstnáními jako popelář na letišti, číšník v hotelu nebo prodavač v kiosku v nákupním centru. Zkušenosti z těchto povolání a znalosti získané studiem žurnalistiky a historie zúročil plně ve své spisovatelské profesi, které se věnuje od svých 20 let. Kromě literární činnosti také komponuje instrumentální skladby a hudbu k filmům a muzikálům. Ve volném čase hraje golf. Žije v Oslu se svojí ženou a dvěma dětmi. Po čtyřech neúspěšných pokusech vydal v roce 2010 svůj první román Skinndød , který se stal až nečekaně úspěšným bestsellerem. Od té doby byl přeložen do řady různých jazyků a práva na tento román byla prodána do patnácti zemí po celém světě, mimo jiné i do Anglie, Dánska, Koreje, Itálie a USA. Hlavní postava románu, novinář Henning Juul má, podle vyjádření autora, četné autobiografické rysy . Současně s tištěnou knihou byla pořízena i e−kniha, která byla za rok 2011 v anglickém Bristolu nominována na cenu eDunnit Award. V Polsku vyšla v roce 2012 audio verze tohoto titulu pod názvem Letarg. Engerovo norské nakladatelství, Gyldendal, popsalo jeho román Skinndød jako „pravděpodobně ten nejlepší rukopis detektivního románu, který jsme kdy od začínajícího autora přijali.“ Tento titul je zároveň prvním autorovým detektivním románem o novináři Henningu Juulovi. Druhá kniha ze série s názvem Fantomsmerte (angl. Phantom Pain, v českém překladu Fant...
Více od autora
Thomas De Quincey (5)
Thomas de Quincey byl anglický romantický filozof, prozaik, esejista a literární kritik. Thomas de Quincey se narodil roku 1786 v Manchesteru. Vzdělání nabyl na Oxfordské univerzitě, kde pojal i osudnou náklonnost k opiu, které se již nikdy nedokázal zcela zbavit. Měl velmi blízko k tzv. jezerním básníkům díky své známosti ze Samuelem Taylorem Coleridgem a Williamem Wordsworthem. Proto také roku 1809 odjel do Grasmere v Jezerním okrsku na severozápadě Anglie, kde žil více než deset let a kde se roku 1816 také oženil. Roku 1821 se Quincey přestěhoval do Londýna a zde o rok později vydal svou slavnou autobiografickou knihu Zpověď anglického poživače opia , ve které s pozorovatelským a stylistickým mistrovstvím vylíčil extrémní polohy lidské psychiky, když popsal, jak mu opium otevřelo "bránu rajských rozkoší", svět úchvatných vizí, snů a fantastických smyslových vjemů, jen aby ho vzápětí uvrhlo do propastného utrpení fyzického i duševního. Roku 1826 se Quincey přestěhoval do Skotska do Edinburghu, kde také roku 1859 zemřel. Thomas de Quincey je autorem celé řady esejí, které vždy duchaplně pojednávají o nejrozmanitějších předmětech, hlavně z oboru filozofie a literární kritiky. Pro svou velkolepou fantasii a brilantnost bývá považován za předchůdce lartpourlartismu v literatuře. Nesporný vliv měl na Edgara Allana Poea a Charlese Buadelaira, ale obdivoval ho např. také Jorge Luis Borges, který přiznával, že jím byl částečně ovlivněn.
Více od autora