Všichni Autoři a témata

Andrea Brázdová (10)

Mgr., pedagožka, učebnice a učební pomůcky pro 1. stupeň ZŠ.

Anatolij Vasil'jevič Ivankin (3)

Ruský spisovatel literatury faktu z období 2. světové války.

Amy J Fetzer (8)

Autorka milostných románů.

Amor Towles (11)

Amor Towles je oceňovaný sou­časný americký spisovatel. Narodil se a vyrostl v Bos­tonu. Absolvoval Yale College a získal magisterský titul z angličtiny na Stanford University. Když mu bylo 10 let, hodil do Atlantiku láhev se vzkazem. Za několik týdnů dostal dopis od Harrisona Salisburyho, pozdějšího ředitele periodika The New York Times. Mnoho let si pak dopisovali. Po absolutoriu na Yale měl dva roky vyučovat v Číně, což bylo ale zrušeno po masakru na Náměstí nebeského klidu v roce 1989. Přes 20 let působil na vysoké manažerské pozici v investiční firmě na Wall Street. Nečekaný úspěch románu Pravidla zdvořilosti mu však umožnil ten luxus toto zaměstnání opustit a věnovat se pouze psaní. S manželkou, synem a dcerou žije na Manhatanu v New Yorku. Na svém kontě má zatím dva romány, které vyvolaly ve světě ohromný čte­nářský ohlas a sklidily mnoho pozitivních recenzí. Je sběratelem umění a starožitností.

Amie Kaufman (11)

Narodila se v Irsku a vyrůstala Melbourne, Austrálie, kde žije s manželem a jejich psem Jackem. Studovala Irskou historii. Nyní studuje anglickou literaturu a píše eseje o Shakespearovi a Johnsonovi a Boswellovi. Napsala společně s Meagan Spooner trilogii Stourbound, začínající knihou These Broken Stars. V roce 2015 se spojila s Jeyem Kristoffem a napsala světový bestseller Iluminae. Kniha Iluminae je první knihou stejnojmenné trilogie Iluminae, která pokračuje knihami Gemina a Obsidio.

America (12)

America je britská America n rocková skupina, kterou v roce 1970 v Londýně založili Dewey Bunnell, Dan Peek a Gerry Beckley. Trojice se seznámila jako synové příslušníků amerického letectva umístěných v Londýně, kde začala společně vystupovat. America dosáhla v 70. letech značné popularity díky řadě hitů a alb. Jejich debutové album s vlastním názvem " America ," vydané v roce 1971, obsahovalo transatlantické hity "A Horse with No Name" a "I Need You". Harmonický folk-rockový zvuk a procítěné texty kapely našly u posluchačů odezvu, což vedlo k získání ceny Grammy pro nejlepšího nového umělce v roce 1973.

Ambros Brucker (7)

Německý geograf, autor a editor přírodovědných publikací a učebnic.

Alois Žipek (11)

Autor byl historik, napsal řadu knih, zejména o 1. světové válce, ale i o místopisu a starší historii. Též několik románů, pro mládež a ženy. Byl též politicky činný.

Alois Šiška (2)

Generálmajor v. v. Alois Šiška byl československý pilot, který ve 2. světové válce létal v 311. československé bombardovací peruti RAF. Známý je především pro nouzové přistání s bombardérem Vickers Wellington na hladině Severního moře, na kterém on a zbytek posádky strávili v nafukovacím záchranném člunu 6 dní téměř bez vody a potravin, než byli vyplaveni na holandském pobřeží, kde byli následovně zajati německou pobřežní stráží a drženi v zajetí až do konce války. Alois Šiška je nositelem řady vyznamenání, mezi které patří i nejvyšší státní vyznamenání České republiky, Řád Bílého lva III. třídy, in memoriam. Mimo jiné byl členem tzv. Guinea Pig Clubu, spolku, který se zaměřoval na léčbu a především rehabilitaci a socializaci letců, kteří ve válce utrpěli vážná zranění s trvalými následky. V roce 2012 byl v Nizozemsku poblíž místa, kde byl člun před sedmdesáti lety vyplaven odhalen památník posádce KX-B. Alois Šiška pochází z Lutopecen u Kroměříže, z malého hospodářství. Již v útlém dětství byl letadly fascinován a jeho touha stát se pilotem s věkem jen rostla. Navzdory tomu se však nejprve vyučil strojním zámečníkem a o vstup na vojenské letecké učiliště požádal až v osmnácti letech, kde byla jeho žádost zamítnuta pro vysoký věk. Dostal se však do Baťovy strojnické školy ve Zlíně, kde se vyučil strojařem a později byl vybrán do Baťovy Zlínské letecké společnosti a.s. v Otrokovicích, která se zabývala výrobou sportovních letadel, mimo jiné i Zlínu Z-XII. Za zlepšovací návrh ve výrobě byla Šiškovi nabídnuta odměna ve výši 5000 korun, místo které si zvolil pilotní výcvik, kde rovněž obdržel Pilotský diplom. S rostoucí hrozbou v podobě Hitlerova nacistického Německa byl ze strany Československé armády vytvořen požadavek na výcvik 1000 nových vojenských pilotů, do kterého byl přijat i Alois Šiška. Krátce po absolvování výcviku ve VLU v Prostějově byla vyhlášena všeobecná mobilizace a "dojednána" Mnichovská ...

Allyson Braithwaite Condie (5)

Americká spisovatelka.

Allen Roy Evans (4)

Allen Roy Evans byl kanadský anglicky píšící spisovatel známý především díky svému románu Sobi táhnou .. Narodil se v roce 1885 v Napanee v Ontariu, ale vyrůstal na farmě v Manitobě. Bakalářský titul získal na Manitobské universitě ve Winnipegu. Dále studoval na Chicagské univerzitě , kde získal titul magistra, a také na Kolumbijská univerzitě . Poté učil angličtinu na středních školách v Britské Kolumbii. Koncem 30. let 20. století vytvořil marketingový a poradní výbor pro spisovatele. Vydal několik románů, knihu básní a povídek. Téměř všechny jeho díla se odehrávají na dalekém severu..

Alina Centkiewiczowa (5)

Alina Centkiewiczowa – 11. března 1993, Varšava) byla polská spisovatelka a cestovatelka, autorka knih pro děti a mládež. Většinu svých děl napsala společně se svým manželem Czesławem Centkiewiczem. Narodila se roku 1907 v obci Hłuszki jako Alina Giliczyńska. Od roku 1918 žila se svou rodinou ve Varšavě. Roku 1923 odjela se svým otcem, který pracoval pro Sdružení zabývající se emigranty, do Brazílie. Další cesta se již neuskutečnila, protože otec onemocněl a po neúspěšné operaci ochrnul. Roku 1925 začala studovat práva na univerzitě v Grenoblu. Roku 1926 poznala na jedné cestě do Alp svého budoucího manžela Czesława Centkiewicze. Ten studoval rovněž v Grenoblu elektrotechniku, ale od roku 1928 pokračoval ve studiu v Lutychu. Alina ukončila studia v roce 1929 a vrátila se do Varšavy, aby se mohla starat o nemocného otce. To jí natolik bránilo ve vykonávání její profese, že po absolvování knihovnického kurzu na Varšavské univerzitě začala roku 1932 pracovat jako vedoucí knihovny Národní zemědělské banky. Když se Czesław vrátil z polární výpravy do Varšavy, jejich známost se obnovila a roku 1939 uzavřeli sňatek. Oba se zúčastnili Varšavského povstání v roce 1944 a po jeho porážce byli posláni do koncentračních táborů, Czesław do Neuengamme u Hamburku a Alina do Ravensbrücku. Na konci války byla Alina převedena do tábora ve Stuttgartu, kde se dočkala osvobození. Po návratu do Polska našla svého manžela, který rovněž přežil, a usadila se s ním v Jelení Hoře, kde Czesław zastával pozici technického ředitele energetického podniku Dolního Slezska. V té době se začala silně společensky angažovat. V letech 1946–1950 vykonávala funkci místopředsedkyně Ligy žen v Jelení Hoře, byla členem Společnosti přátel dětí a Společnosti polsko-sovětského přátelství, bojovala proti negramotnosti a roku 1949 vstoupila do Polské sjednocené dělnické strany. Protože její manžel byl již před válkou uznávaným autorem populárních cestop...

Alfred Neumann (4)

Alfred Neumann je rodem Prus, narodil se 15. října 1895 v Lidzbarku jako syn obchodníka s dřívím. V rodišti strávil jen nejútlejší dětství, pak žil v Berlíně, kde studoval. Po studiích romanistiky stal novinářem, pak dramaturgem Komorních her mnichovských. Sám říká, že je "typickým pětadevadesátníkem", že nepokládá vliv místa, kde žil, za tak důležitý, jako vliv bouřlivé doby svého mládí. Po úspěchu svého prvního románu oddal se Neumann úplně spisovatelství. Od roku 1933 žije trvale ve Florencii, kamž zajíždíval již dříve. Za První světové války psal verše, pro válce debutoval dramatem Vlastenec, jednajícím o caru Pavlovi, který se ze strachu stane ukrutníkem . Pak následoval román Ďábel , za který autor dostal Kleistovu cenu , Rebelové román, o němž praví kritika, že je divukrásným květem německé řeči, a Guerra, pokračování Rebelů, líčící revoluci v Toskánsku v roce 1848, Hrdina, z ovzduší fémových vražd v poválečném Německu, Zrcadlo bláznů román o vévodovi Jindřichu II. z Lehnice, v němž se uplatňuje Neumannův humor, a drama Rod Danieli. Poslední díla jsou Nový césar , Císařství a Královna Kristina Švédská .

Alfred Holeček (7)

Narozen 6. května 1907 v Charkově - zemřel 8. února 1989 v Praze.

Alfred Fuchs (9)

Alfred Fuchs byl česko-židovský spisovatel, novinář a překladatel z němčiny. V roce 1921 přijal křest a stal se členem římskokatolické církve. V roce 1941 byl umučen nacisty v koncentračním táboře Dachau. Roku 1992 byl vyznamenán Řádem TGM I. třídy in memoriam. Narodil se na Královských Vinohradech v rodině obchodního cestujícího Julia Fuchse a jeho manželky Berty, rozené Weissbarthové . Matka se stala obětí holokaustu, otec zemřel dříve. Po maturitě na Vinohradech roku 1911 studoval na Karlově univerzitě filosofii, práva a teologii a roku 1915 získal doktorát filosofie. Od roku 1918 učil na průmyslové škole v Ostravě a byl tajemníkem česko-židovského sionistického hnutí. Roku 1921 se dal pokřtít v Benediktinském opatství Panny Marie a sv. Jeronýma v Emauzích, vstoupil do Lidové strany a věnoval se překládání a publicistice. Svoji konverzi vysvětlil v novele „Oltář a rotačka“. Psal hlavně o náboženství a církvi, o kultuře a politice. Redigoval pondělník Svobodného slova, psal do deníku Tribuna, kde se podepisoval značkou „Draf“, později do Přítomnosti a v letech 1923–1939 byl na tiskovém odboru Předsednictva vlády. Od roku 1925 byl šéfredaktorem deníku Prager Tagblatt a roku 1929 kandidoval do Senátu za Křesťansko-sociální hnutí. Zároveň přednášel na Svobodné škole sociálních nauk, kde se habilitoval prací „Nejnovější politika papežská“. Bezprostředně po nacistické okupaci Československa byl opakovaně vyslýchán gestapem. V říjnu 1940 byl zatčen a deportován do koncentračního tábora Dachau, kde byl v únoru 1941 umučen. Je pohřben na břevnovském hřbitově. Mladý Fuchs překládal Heineho „Hebrejské melodie“ , Goethovy „Balady“ a Janáčkův životopis od M. Broda, později latinské hymny a modlitby. Svoji první knihu věnoval „Židovské otázce“ a sionismu, další sjednocování církví, psal o demokratické politice a jejím vztahu k náboženství a napsal celou řadu knížek o vel...

Alexandr Žurman (8)

Ing. Alexandr Žurman, , dlouholetý ředitel Nakladatelství Olympia, mezi jehož koníčky vždy patřilo vaření. Autor publikací o sportu a knihy kuchařských receptů.

Alexander Stilwell (7)

Publikace o táboření a první pomoci v přírodě.

Alex Wiltshire (5)

Novinář a konzultant videoher, editor.

Alex Frith (9)

Publicista. Britský autor příručky pro dospívající chlapce.

Alena Vávrová (9)

Narozena 24. 2. 1952 v Dolním Žandově. Mgr., básnířka a spisovatelka.

Alena Gembalová (5)

Spoluautorka turistického průvodce.

Alena Bernášková (5)

Alena Bernášková, provdaná Alena Alexová , byla česká a československá spisovatelka, novinářka, politička Komunistické strany Československa a poúnorová poslankyně Národního shromáždění ČSR a Národního shromáždění ČSSR. Její otec Antonín Bernášek byl překladatelem a divadelním autorem. Alena Bernášková složila roku 1939 maturitu na anglickém reálném gymnáziu v Praze a začala studovat na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 se zapsala na jednoroční kurz na obchodní akademii. V letech 1941–1942 působila jako učitelka v Ústavu moderních řečí. V letech 1942–1944 byla učitelkou na obchodní akademii v Karlíně. V období let 1944–1945 se angažovala na poloprofesionální úrovni coby herečka v divadle Akropolis. Před koncem války byla totálně nasazena v chemičce v Modřanech. Po válce se začala politicky angažovat. Od roku 1945 pracovala na ministerstvu informací jako členka odboru pro kulturní styky s cizinou. V roce 1946 přešla do redakce listu Svobodné noviny a jako členka novinářských delegací se účastnila zájezdů do zahraničí. V té době studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor angličtina a filozofie. Koncem roku 1947 nastoupila do organizace Výzva Spojených národů na pomoc dětem. V letech 1948–1951 působila v redakci listu Lidové noviny na pozici zahraničněpolitické redaktorky, přičemž od podzimu 1948 strávila půl roku na studijním pobytu v chemické továrně v Záluží na Mostecku. Po volbách roku 1954 byla zvolena do Národního shromáždění za KSČ ve volebním obvodu Praha-město. Mandát nabyla až dodatečně v listopadu 1956 jako náhradnice poté, co rezignovala poslankyně Jarmila Glazarová. Mandát obhájila ve volbách roku 1960 . V parlamentu zasedala do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1964. V letech 1951–1953 byla zaměstnána v nakladatelství Českos...

Albert Nicholas (3)

Albert Nicholas byl vlivný americký jazzový hráč na zobcové flétny, známý především svou hrou na klarinet. Byl klíčovou postavou neworleanské jazzové scény a hrál s mnoha velikány raného jazzu, včetně Kinga Olivera, Jellyho Rolla Mortona a Louise Armstronga. Nicholas byl součástí migrace jazzových hudebníků z New Orleans do Chicaga ve 20. letech 20. století, kde dále rozvíjel svůj styl a pověst.

Albert Marenčin (7)

Albert Marenčin byl slovenský spisovatel – prozaik, básník, esejista, scenárista, dramaturg, výtvarník, překladatel a kritik. Vystudoval filosofickou fakultu na Slovenské univerzitě v Bratislavě a po ukončení studia v roce 1944 se aktivně zúčastnil Slovenského národního povstání. Po skončení druhé světové války pracoval jako redaktor v deníku Národná obroda, později pokračoval ve studiu v Paříži. V letech 1949–1972 pracoval v různých funkcích v Československém státním filmu . V roce 1972 byl v průběhu normalizace z politických důvodů propuštěn z práce nesměl publikovat. Až do odchodu do důchodu pracoval ve Slovenské národní galerii. Od roku 1965 je členem patafyzického hnutí v Paříži, od roku 1977 členem Surrealistické skupiny v Československu, jejíž časopis Analogon spoluzaložil v roce 1969. Psát začal už v době svých vysokoškolských studií, kdy napsal své první rozhlasové hry a první román. Svojí tvorbou se řadí mezi pokračovatele surrealistického hnutí, je autorem próz s tematikou druhé světové války a filmových scénářů podle literárních předloh. Kromě vlastní tvorby se také věnoval překladům z francouzštiny. Jako výtvarník se věnoval i tvorbě koláží, výtvarné historii a kritice . Z francouzštiny V tomto článku byl použit překlad textu z článku Albert Marenčin na slovenské Wikipedii.

Albert Maltz (8)

Albert Maltz byl americký autor a scenárista. Patřil do tzv. Hollywoodské desítky autorů, jimž byla zakázané činnost za údajnou spolupráci s komunisty.

Alastair Reynolds (10)

Alastair Reynolds je velšský autor science fiction. Specializuje se hlavně na space opery a hard science fiction. Raná léta svého života strávil v Cornwallu, poté se vrátil zpátky do Walesu, kde na univerzitě v Newcastlu absolvoval fyziku a astronomii. Po získání doktorátu na skotské univerzitě St. Andrews roku 1991 se odstěhoval do Nizozemska, kde potkal svou partnerku Josette. Následovalo zhruba dvacet let vědecké práce jako astrofyzik – z toho deset let pro Evropskou kosmickou agenturu.

Alan Tillier (7)

Alan Tillier, anglický autor turistických průvodců. Alan Tillier žil 25 let ve všech významných částech Paříže. V té době byl dopisovatelem několika časopisů, například „Newsweek“, „The Times“ a „International Herald Tribune“. Napsal několik průvodců pro „Herald Tribune“, určených turistům a cestujícím obchodně do Evropy. .

Alan Moorehead (6)

Alan McCrae Moorehead se narodil 22. července 1910 v Melbourne v Austrálii. Zemřel 29. září 1983 v Londýně . Od roku 1937 žil v Anglii. Vystudoval Melbourne University. Oženil se s Lucy Milner. Alan McCrae Moorehead byl spisovatel, světoběžník, životopisec, esejista, publicista Během 2. světové války se proslavil svojí kampaní na Středním východě, v Asii, Středomoří a v severozápadní Evropě. Díky tomu získal Řád britského impéria. Jeho kniha Gallipoli získala velký ohlas u kritiků, ač byla později kritizována. V roce 1966 dokončil scénář k rukopisu „Darwin a Beagle“. Toto dílo však vyšlo až v roce 1969 a 1972, díky Moorheadově manželce. Velký spisovatel díky operaci mozku není schopen číst, mluvit ani psát.

Alan Caddy Orchestra & Singers (3)

The Alan Caddy Orchestra & Singers byla hudební skupina působící v 60. a 70. letech 20. století, známá svými instrumentálními a vokálními interpretacemi populárních písní té doby. Sám Alan Caddy byl anglický kytarista, aranžér a hudební producent, který byl členem skupiny The Tornados, která nahrála skladbu "Telstar", první hit britské skupiny v americkém žebříčku Billboard Hot 100. V roce 1990 se stal členem skupiny The Tornados. Po skončení svého působení v The Tornados Caddy pokračoval v rozsáhlé práci v hudebním průmyslu jako aranžér a session hudebník.

Alain Bombard (5)

Alain Bombard byl francouzský lékař, mořeplavec a spisovatel známý svým výzkumem technik přežití na volném moři. Narodil se v protestantské rodině v 5. pařížském obvodu, jeho otec byl inženýr. Vystudoval medicínu na Université de Picardie a pracoval v nemocnici v Boulogne-sur-Mer. Byl amatérským jachtařem a plavcem a zabýval se otázkou, jak zvýšit šance trosečníků na záchranu. Přišel s tezí, že zdravý člověk, který se udrží v dobré psychické kondici a rozumně hospodaří se silami, může delší dobu přežít i bez zásob jídla a pití, protože všechny potřebné živiny mu poskytnou syrové ryby, plankton, mořská a dešťová voda. Aby dokázal svou teorii, vydal se na osamělou plavbu přes Atlantik na nafukovacím člunu od firmy Zodiac Aerospace, který nazval L'Hérétique . Loď byla dlouhá 4,6 m, poháněná pouze větrem a mořskými proudy, k navigaci sloužil sextant. Dne 19. října 1952 vyplul Bombard z Las Palmas a 23. prosince téhož roku přistál na Barbadosu, když urazil 4400 km – během plavby ztratil na váze 25 kg a trpěl anémií, ale dokázal se zotavit. O svém experimentu napsal knihu, která vyšla i česky pod názvem Trosečníkem z vlastní vůle . Německý mořeplavec Hannes Lindemann později Bombardovy závěry zpochybnil a prohlásil, že podle jeho zkušeností není možné přežít dva měsíce o slané vodě a že Bombard navzdory svým tvrzením musel mít ve člunu dostatečné zásoby pitné vody. Bombard byl také obviňován z podílu na smrti devíti námořníků, kteří se v říjnu 1958 utopili v nafukovacím záchranném člunu u bretaňského pobřeží, ačkoli přesně dodržovali Bombardovy rady pro případ ztroskotání. Soud sice zbavil Bombarda odpovědnosti, ale vědec se v důsledku kampaně proti své osobě pokusil v roce 1963 o sebevraždu. Od roku 1967 Bombard pracoval v Oceánografickém muzeu v Monaku a angažoval se v boji proti průmyslovému znečišťování vody. V roce 1981 byl stát...

Aischylos (9)

Aischylos byl první z řady velkých řeckých dramatiků, píšících tragédie . Byl synem bohatého statkáře Euforióna z Eleusíny, později žil v Athénách. Původním povoláním byl voják, bojoval v řecko-perských válkách – tyto zásluhy vyzdvihl v nápise na hrobě, který si sám napsal. Účastnil se bitev u Marathónu a Salamíny. Určitý čas žil v sicilských Syrakusách, kde také zemřel. Podle legendy mu orel, který považoval jeho holou lebku za kámen, svrhl na hlavu želvu. Je považován za zakladatele antické tragédie, zavedl druhého herce a stal se tak tvůrcem evropské dramatické tradice. Jeho náměty byly téměř vždy mytologické, jen občas historické . Prosazoval demokratické ideály, svobodu a obětavou lásku k vlasti, zastával názor, že svět je řízen božskou spravedlností. Základním rysem tragična podle Aischyla je lidské jednání plné nebezpečí, které každou chvíli přivádí člověka do bezvýchodných situací, v nichž tentýž čin je nutností, povinností, zásluhou ale současně největším proviněním. Aischylos používal slavnostní jazyk plný básnických obratů a novotvarů. Pro zvýšení obliby her jako jeden z prvních užíval výpravné dekorace, krásné kostýmy, masky atd. Aischylos byl zbožný člověk, takže podle něj byla moc bohů neomezená. V jeho hrách vystupuje Zeus jako spravedlivý vládce, který nesnáší lidskou domýšlivost a stíhá ji zaslepením, ve kterém se člověk dopustí hříchu a provinění a je za něj potom potrestán. Po Aischylovi je pojmenována např. planetka 2876 Aeschylus. Napsal 90 tragédií, avšak pouze sedm z nich se dochovalo v celém znění, mezi nimi i jeho nejslavnější hra a také jediná úplná dochovaná trilogie Oresteia. Dalších 72 tragédií známe alespoň podle názvu. Nejvíc se proslavil změnami v koncepci řeckého dramatu. Zavedením druhého herce umožnil dialog a dramatickou akci. Jeho hrdinové jsou řečtí bojovníci a vojáci. Aischylovské látky a příběhy byly...

Aida Brumovská (7)

Publikuje v různých časopisech od r. 1967-především povídky, pohádky, reportáže a fejetony. Věnuje se překladatelské a textařské činnosti, napsala řadu písňových textů, mimo jiné i pro Evu Olmerovou.

Afric Simone (5)

Afric Simone je mosambický zpěvák, hudebník a bavič, který si získal popularitu v 70. letech 20. století svou nakažlivou směsí latinskoamerických, afrických a karibských rytmů. Narodil se 17. července 1956 v Maputu v Mosambiku a proslavil se výrazným hlasem a charismatickým vystupováním na pódiu. Jeho nejslavnější hit "Ramaya" vyšel v roce 1975 a stal se hitem v několika evropských zemích. Chytlavá melodie a taneční rytmus této písně pomohly Afric Simone získat mezinárodní slávu. Během své kariéry vydal několik alb a singlů, přičemž často zpíval ve směsici jazyků včetně angličtiny, portugalštiny a různých afrických jazyků. Jeho hudba je stále oslavována pro svou schopnost překonávat kulturní bariéry a spojovat lidi na tanečním parketu.

Adriano Celentano (12)

Adriano Celentano je kultovní italský zpěvák, skladatel, herec a televizní moderátor, který významně ovlivnil italský zábavní průmysl. Celentano se narodil 6. ledna 1938 v Miláně a jeho kariéra trvá již více než šest desetiletí, během nichž se proslavil svým charismatickým vystupováním na pódiu a výrazným hlasem. Celentano, často označovaný jako "Il Molleggiato" díky svým jedinečným tanečním pohybům, má na poli hudby rozsáhlý a rozmanitý přínos.

Adolf Kuba (7)

Narozen: 1909, zemřel: 1987. Novinář v časopise Svět v obrazech. Oznám.: Novinář,39,1987,č.12.

Adolf Kamiš (5)

Narozen 10.6.1915 v Trpnouzích u Českých Budějovic, zemřel 1.10.1991. PhDr., CSc, asistent katedry českého a slovenského jazyka, lingvistická literatura.

Adelbert von Chamisso (6)

Louis Charles Adélaïde de Chamissot de Boncourt, známý jako Adelbert von Chamisso , byl německý básník a botanik. Narodil se jako šesté ze sedmi dětí do šlechtické rodiny hraběte Louise Marie de Chamissot na zámku Boncourt v oblasti Champagne. Jeho rodina v roce 1790 zchudla a v roce 1792 opustila Francii. Na útěku před revolucionáři prošla celá rodina Holandsko a jižní Německo. Jejich novým domovem se v roce 1796 stal Berlín, kde se dva z Adelbertových starších bratrů stali učiteli. Chamisso zde studoval na Francouzském gymnáziu a později se živil jako prodavač a malíř květin. Pak se stal pážetem u princezny Luisy Friederiky Pruské a v roce 1801 důstojníkem pruské armády, v té době si říkal Ludwig von Chamisso. Když však měl bojovat proti své francouzské vlasti, z armády vystoupil a věnoval se studiu přírodních věd a literatuře. Léta 1815–1818 strávil na cestě kolem světa. Tato expedice ruského kapitána Otto von Kotzebue financovaná hrabětem Nikolajem Rumjancevem prozkoumávala Polynésii a Hawaii. Chamisso kartograficky zdokumentoval velkou část pobřeží Aljašky, byl po něm pojmenován nově objevený ostrov Chamisso. Popsal způsob života Eskymáků a obyvatel Aleut a všechna svá přírodovědná pozorování pak vydal knižně v díle Cesta okolo světa . Nakonec se v roce 1819 stal ředitelem botanické zahrady v Berlíně. Pokračoval však ve své literární práci a spolu s Gustavem Schwabem vydával Německý almanach Múz. Byl členem berlínské lóže Svobodných zednářů. Ačkoli byla Chamissovou mateřštinou francouzština, nezapomenutelná díla vytvořil v němčině. Jeho nejznámějším dílem je fantastická povídka Podivuhodný příběh Petra Schlemihla s autobiografickými prvky, která vyšla v roce 1814. Toto dílo se nachází někde mezi romantickou pohádkou a realistickou novelo...

Adam Jist (8)

Vlastním jménem Stiblík Jindřich. Narodil se 10.11.1907 v Kladně, zemřel 18.12.1995 v Praze. Básník, beletrista.

Academia Barilla (7)

Abbi Glines (6)

Abbi Glines je americká spisovatelka, rodačka z Birminghamu v Alabamě, autorka milostných románů a sérií pro ženy. Její první novela vyšla roku 2011 a poté následovalo několik bestsellerů podle New York Times, USA Today a Wall Street Journal jako například série Rosemary Beach, Sea Breeze, The Vincent Boys a trilogie Existence.

Zuzana Renčová (5)

Provdaná Nováková, dívčí jméno Renčová. Básnířka, beletristka, malířka a ilustrátorka, spisovatelka pro děti a mládež, autorka televizních pohádek a romantických příběhů. Dívčím rodným jménem Renčová, pod nímž také vstoupila do literatury. Jako dcera básníka, překladatele a dramatika Václava Renče však byla od roku 1970 nucena publikovat pod občanským jménem Nováková. Dětství prožila většinou v Kloboukách u Brna; po otcově odsouzení pro velezradu byla rodina z Brna úředně vykázána . Od roku 1957 žila Nováková v Karlových Varech, pak krátkodobě na různých místech, zejména v Praze, kde také absolvovala střední školu pro pracující ; pracovala jako dělnice a sanitářka. Od roku 1965, kdy se provdala za redaktora a literárního teoretika dětské literatury Jaroslava Nováka , žije trvale v Brně a věnuje se literatuře a výtvarné tvorbě . Dcery Luisa Nováková a Ester Nováková se rovněž věnují literární tvorbě a ediční činnosti. Od samého počátku své tvorby si Nováková vytvořila osobitý a v podstatě romantický básnický svět, v němž se často prolíná snová pohádkovost s realitou, kde lidé i věci touží po harmonii, lásce, něze a čistotě a kde obdobně jako v biblickém ráji lidé a zvířata žijí v láskyplné symbióze. Její poezie střídá písňově prostý verš s volným tokem asociací; chce plnit funkci jakéhosi očistného zaklínadla, jímž autorka touží vyvolat ze zapomenutí dětsky původní obraz světa a definovat jej láskou. Dramatičnost této poezie vyrůstá z konfliktu mezi čistotou vize a špínou reálného zla, neustále útočícího na člověka. Byla-li v 60. letech poezie Novákové leckdy ohrožována zdobnou dekorativností, zásadní význam pro její tvorbu znamenalo mateřství, které její obraznost i tematiku pevněji připoutalo k životní konkrétnosti . Projevilo se to nejen ve větší intenzitě a hutnosti básnického výrazu, ale i těsnějším sepětím s jistotami domova a rodiny, jež Novákov...

Zuzana Liptáková (10)

Narozena 2.5.1960 v Praze. PaedDr., vysokoškolská pedagožka, rusistka, práce z oboru.

Zuzana Kubašáková (6)

Slovenská učitelka angličtiny, fotografka, překladatelka a autorka pohádek.

Zuzana Dvořáková (3)

Prof. Ing., CSc., ekonomka, zaměřená na řízení lidských zdrojů a zaměstnaneckou a mzdovou politiku.

Zoša Kinkorová (7)

V astrologii velmi uznávaná expertka, zabývá se osudy lidí a národů, tajemnými proroctvími z dávné minulosti a jejich interpretací. Publikuje v časop., píše knihy.

Zdeňka Zubíková (7)

Mgr., pedagožka, autorka učebních textů a didaktických materiálů pro výuku češtiny, občanské výchovy a dějepisu.

Zdeňka Šromová (6)

Překlad z němčiny.

Zdeňka Ortová (7)

Zdeňka Ortová je česká spisovatelka, autorka aforismů, fejetonů a povídek. Pracuje jako vedoucí Městské knihovny ve Velvarech. Publikuje od osmdesátých let minulého století, kdy psala fejetony a povídky pro sobotní přílohy celostátních deníků. V roce 1990 se stala jednak kmenovou autorkou humoristického časopisu Nový Dikobraz, pro který několik let psala zejména aforismy, epigramy a fejetony, a dále pak kmenovou autorkou časopisu Vlasta, kde uveřejňovala své fejetony. Je nejznámější českou aforistkou a jedinou ženou, které je věnována samostatná kapitola v Antologii českých aforistů a jejíž soubory aforismů vycházejí knižně.

Zdeněk Vogel (6)

Zdeněk Vogel byl český zoolog a spisovatel. Byl jedním z předních českých herpetologů a ochránců ohrožených druhů obojživelníků a plazů. Už od mládí jevil velký zájem o přírodu, především o ryby, obojživelníky a plazy. Později se v rámci studií zaměřil především na ekologii, etologii a ochranu nižších obratlovců. Mnoho let byl vedoucím Herpetologické stanice v Praze 6 – Suchdole, kde studoval biologii vzácných obojživelníků a plazů. Aby poznal život těchto zvířat v jejich přirozeném prostředí, podnikl cesty do nejjižnějších oblastí Evropy, na Kubu a do tropických oblastí Afriky a Jižní Ameriky. Všechny tyto cesty podnikl na pozvání tamějších vědeckých institucí a všechny měly za úkol nejen hlubší poznání přírody těchto zemí, ale především aktivní pomoc při ochraně ohrožených živočišných druhů a pomoc při zřizování národních parků, rezervací či chráněných oblastí. Popsal řadu nových vědě dosud neznámých forem živočichů, publikoval několik set odborných a populárně vědeckých článků a pojednání v našich i zahraničních časopisech. Jako autor i spoluautor napsal 16 knih. Od založení Společnosti přátel Národního muzea v Praze vedl prof. Vogel její Ichtyologicko-herpetologickou sekci, byl místopředsedou vivaristického odboru Rybářské a vivaristické sekce České vědeckotechnické společnosti. Byl čestným členem Státního přírodovědeckého muzea ve Stuttgartu, členem Societas herpetologica europaea, společnosti Salamander a dalších odborných zahraničních společností. Dlouhá desetiletí spolupracoval s Národním muzeem, kterému daroval mnoho vzácných, často nedostupných plazů, obojživelníků a ryb, které jsou dnes chloubou sbírek Národního muzea.

Zdeněk Vančura (5)

Narozen 11.1.1903 v Praze, zemřel 5.5.1974 tamtéž. PhDr., DrSc., profesor americké literatury a kultury na Universitě Karlově v Praze, ředitel Ústavu jazyků a literatury Československé akademie věd v Praze, člen korespondent Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru dějin americké a anglické literatury, filosofie, ekonomie, autor slovníků a čítanek, publikoval též anglicky. Překladatel z angličtiny a němčiny.

Zdeněk Troška (7)

Zdeněk Troška se narodil 18. května 1953 v jihočeských Hošticích u Volyně. Absolvoval středoškolská studia na Lycée Camot ve francouzkém Dijonu a poté studoval filmovou a televizní režii na pražské FAMU, kterou ukončil v roce 1978.

Zdeněk Tichý (7)

Narodil se v lednu 1965. Redaktor, pedagog na DAMU, dramaturg.

Zdeněk Šťáva (7)

Lékař - dermatolog, spisovatel a odborný publicista. Vystudoval gymnázium v Telči a Lékařskou fakultu UK v Praze. Svoji kariéru začínal na II. kožní klinice prof. Hübsmanna. Zabýval se studiem vztahů dermatologie k interní medicíně a stomatologii. Od r. 1968 profesor dermatologie na Lékařské fakultě UK v Praze. Později přednosta II. dermatovenerologické kliniky Fakulty všeobecného lékařství UK. - Vedoucí redaktor časopisu Československá dermatologie. Autor řady vědeckých prací, monografií a učebnic o dermatologii. Světový věhlas mu přineslo publikování jeho prací v oboru sklerodermie. - V mládí psal básně, později beletrii.

Zdeněk Sovák (9)

Narozen 14.5.1950 v Praze. JUDr., trestní soudce, práce z oboru trestního práva.

Zdeněk Sova (5)

Zdeněk Sova byl český fotbalista, útočník. V československé lize hrál za SK Slavia Praha a SK Olomouc ASO. Gól v lize nedal. Se Slavií získal v roce 1940 ligový titul.

Zdeněk Šolle (6)

Zdeněk Šolle , byl český historik. Zabýval se českými a československými dějinami 19. a 20. století. V letech 1945–1950 vystudoval filosofii a dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Byl pracovníkem Historického ústavu ČSAV , v roce 1961 získal vědecký titul doktora věd na základě práce Dělnické stávky v Čechách v druhé polovině 19. století. Habilitoval se na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v roce 1965. Po nástupu normalizace byl v roce 1970 nucen z Historického ústavu odejít a pracoval v Ústředním archivu ČSAV. Na počátku 90. let byl jeho ředitelem. Byl synem herce Jindřicha Plachty.

Zdeněk Slapnička (5)

Narozen 1935. Malíř.

Zdeněk Škoda (6)

Odborné práce z radiotechniky pro mládež.

Zdeněk Pokluda (10)

Narozen 10. 11. 1946 ve Zlíně. Historik a archivář, historické a vlastivědné práce ze zlínského regionu. Vystudoval obory historie-filosofie na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 1982 absolvoval odbornou archivní stáž v Národním archivu v Paříži. Pracoval jako archivář ve Státním okresním archivu v Mikulově, historik v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, ředitel Státního okresního archivu ve Zlíně; nyní působí v knihovně Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Kromě jiných témat se zabýval hospodářskými dějinami 19. - 20. století, specializuje se na vývoj a působení firmy Baťa.

Zdeněk Netopil (7)

Zdeněk Netopil je český malíř, ilustrátor, grafik, typograf, herec a mim. Zdeněk Netopil studoval v letech 1963–1967 užitou grafiku na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. Pak pracoval do roku 1973 ve Státním divadle v Brně jako reklamní malíř a současně byl hercem a mimem v brněnském divadel Husa na provázku. Následně vystudoval v letech 1973–1979 propagační grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením profesora Evžena Weidlicha. Věnuje se malbě, grafice, typografii, kaligrafii a knižní i časopisecké ilustraci, od roku 1979 ve svobodném povolání. Roku 1996 navrhl svoji první poštovní známku s českou šachistkou Věrou Menčíkovou, mistryní světa v šachu v letech 1927–1939. Od té doby vytvořil celkem třináct českých poštovních známek, převážně se sportovní tematikou. Svoji tvorbu prezentoval na řadě společných i autorských výstav doma i v zahraničí a jeho díla jsou zastoupena v řadě zahraničních galerií i v soukromých sbírkách.