Všichni Autoři a témata

John R Gribbin (9)

Britský astrofyzik, profesor astronomie na Univerzitě v Sussexu, autor odborných přírodovědných publikací.

Johannes Fiebag (6)

Johannes Fiebag byl německý spisovatel, novinář, geolog, vědec a ufolog.  Narodil se v roce 1956 v Northeimu v Německu. Na univerzitě ve Würzburgu vystudoval geologii, paleontologii a fyziku. Během svého doktorského studia vydal několik článků o dopadu meteoritu Azaura, který podrobně zkoumal. Po ukončení studií pracoval jako geolog, od roku 1991 však zejména jako novinář a spisovatel na volné noze. Stal se šéfredaktorem časopisu "Ancient Skies", publikačního periodika "Ancient Astrnaut Society". Johannes Fiebag se zabýval především neznámými objekty pozorovanými na obloze. Zkoumané záhady se snažil podložit vědeckými fakty, osobně navštěvoval konkrétní lokality. Zaměřil se především na tzv. únosy do UFO. Založil projekt s názvem Výměna, v němž se setkávali lidé, kteří něco takového zažili. První setkání se uskutečnilo roku 1994 v Berlíně, kde si zúčastnění mohli vyměňovat zkušenosti a bez zábran hovořit o svých zážitcích. Ve svých knihách Fiebag dokonce vyzýval další lidi s podobnými zkušenostmi, aby jej kontaktovali a rozšířili dosavadní skupinu "unesených" jedinců. Svou první knihu uveřejnil v roce 1982. Později publikoval i se svým bratrem, germanistou Peterem Fiebagem. Spolu pátrali také v české minulosti, v roce 1995 navštívili Česko, kde je zaujaly zejména židovské památky, konkrétně legenda o Golemovi. I touto záhadou se chtěl Johannes Fiebag zabývat, ale roku 1999 zemřel. Hlavním překladatelem jeho knih je Dr. Rudolf Řežábek. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes Fiebag na německé Wikipedii.

Joe D Moore (5)

Jocelyne Godard (7)

Začala psát jako velmi mladá, ale její básnickésbírky z let 1972 až 1979 ji nemohly uživit, proto pracovala jako novinářka a zároveň fotografka. K literatuře se vrátila antologií o ženách spisovatelkách 19.století. V té době také podnikla svou první cestu do Egypta a tato země ji doslova učarovala. Zejméne se snažila dozvědět se více o královně Hatšepsut, o níž se dodnes neví, jak vlastně skončila. Její mumie se nikdy nenašla. Jocelyne Godardovou tato žena fascinovala, a proto si ji zvolila jako první ženu pro svou antologii. Hatšepsut je také základ řady románů nazvané Egypťanky, jež se postupně rozšiřovala, jak narůstal zájem čtenářů

Jiřina Šedinová (8)

Jiřina Šedinová je hebraistka a přední česká překladatelka moderní izraelské literatury, historička židovské kultury a vysokoškolská pedagožka. Maturovala roku 1964 na Střední všeobecně vzdělávací škole v Praze 4. Dále vystudovala v letech 1964-69 obor historie - hebraistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1973 získala titul PhDr. a roku 1990 obhájila vědeckou práci a získala titul CSc. V letech 1969-90 působila jako odborná pracovnice a 1991-95 jako vědecká pracovnice Židovské muzea v Praze. V letech 1995-99 vyučovala na Státní jazykové škole. Roku 1999 obhájila na FFUK aspiranturu, stala se docentkou, dvě desetiletí vedla obor hebraistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášela židovské dějiny, kulturní dějiny a literaturu. Na tuto oblast hebraistických a judaistických studií se soustředila již při práci v Židovském muzeu. V rámci vědeckého úkolu Hebraica Bohemica zpracovávala hebrejskou historiografickou literaturu . Výsledky své práce publikovala v odborných judaistických časopisech. Překládá z hebrejské literatury starší i současné, jak poezii, tak prózu. V oblasti starší literatury se zaměřuje především na středověké, renesanční a barokní literární památky vzniklé v českých zemích. Současnou hebrejskou literaturu v jejích překladech reprezentují díla izraelských autorů. Do roku 2013 vedla obor hebraistika v Ústavu Blízkého východu a Afriky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde dosud přednáší. Externě vyučuje také na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy.

Jiří Zeman (11)

Narozen 20. 2. 1949 v Teplicích. Spisovatel, publicista, dramatik a výtvarník. Autor básní, povídek, turistické literatury, literatury faktu, vědecko-fantastické literatury, pohádek. Původně výtvarník.

Jiří Widimský (11)

Narozen 31. 3. 1925 v Plzni, zemřel 12. 11. 2020. Kardiolog, profesor a docent vnitřního lékařství, vědecký pracovník Kliniky kardiologie IKEM a učitel subkatedry kardiologie IPVZ.

Jiří Vítovec (10)

Narozen 25.2.1951. Profesor vnitřního lékařství , MUDr., CSc., FESC, kardiolog, klinický farmakolog. Od promoce na LF MU v Brně působí ve FN u sv. Anny v Brně. Přednosta I. interní kardioangiologické kliniky . Byl proděkanem Lékařské fakulty MU . Hlavní zájem: kardiovaskulární farmakologie, intenzivní kardiologická péče, srdeční selhání a hypertenze. Publikace z oboru.

Jiří Viktor Daneš (12)

Jiří Viktor Daneš byl profesor geografie na české univerzitě v Praze. Narodil se v Pavlově. Na české univerzitě v Praze vystudoval na počátku 20. století historii a geografii. Byl velkým znalcem zemí Balkánského poloostrova, navštívil dvakrát Ameriku , v letech 1909–1910 podnikl spolu s botanikem a pozdějším rektorem pražské univerzity Karlem Dominem cestu do Indonésie a Austrálie a stal se tak asi nejlepším znalcem tohoto kontinentu u nás. Byl dopisujícím členem Queenslandské královské akademie věd. Při všech cestách, které podnikl v rámci svého diplomatického působení, se snažil získat co nejvíce vědeckých poznatků pro svou další práci. Zabýval se úvahami nad konceptem tzv. Bílé Austrálie, tj. zda je vhodné imigraci z Asie podporovat, nebo jí bránit. V cestopise Tři léta při tichém oceáně najdeme řadu informací o australské společnosti, kultuře, politice, chválí australský sociální systém a komentuje nevalnou úroveň školství. Po ukončení diplomatické služby podnikl již dříve plánovanou cestu dlouhou cestu po Tichomoří a východní Asii. Navštívil Nový Zéland, Havaj, Japonsko, Čínu, a cestu kolem světa dokončil návratem přes Kanadu a Velkou Británii do vlasti. Od zimního semestru 1923/24 přednášel na Přírodovědecké fakultě UK, kde také působil v akademickém roce 1925/26 ve funkci děkana a zároveň také dva roky dojížděl do Bratislavy, kde na nově zřízené univerzitě zakládal geografický ústav. V létě 1927 se vydal s manželkou na plánovanou roční studijní cestu po USA, které poznával a hlavně přednášel. 10. dubna 1928 ho při fotografování naftových věží v Hollywoodu přejelo auto. Zemřel následujícího dne v nemocnici v Culver City. Urna s popelem byla po velkolepém pohřbu uložena na hřbitově u strašnického krematoria. V prosinci 1919 dostal nabídku vstoupit do diplomacie, v roce 1920 se stal prvním generálním konzulem Československé republiky v Austrálii, v Sydney. Jeho úkolem bylo navázat politické a...

Jiří Vančura (6)

Historik, novinář, redaktor, signatář Charty 77. Jiří Vančura, narozen roku 1929. Vystudoval historii na Univerzitě Karlově v Praze a poté působil jako nakladatelský redaktor a novinář v oblasti historie a vnitropolitické problematiky - v letech 1961-1964 také v deníku Mladá fronta. Od ledna 1970 do konce roku 1989 pracoval jako dělník v geologickém průzkumu. Přitom byl činný v občanských iniciativách a publikoval v nezávislém a zahraničním tisku. Zpracoval několik historických námětů a této činnosti se věnoval i nadále.

Jiří Tříska (11)

Narozen 1. 6. 1922. Ing., elektrotechnik, autor publikací z oboru.

Jiří Stýblo (10)

"Ing. PhDr. Jiří Stýblo, CSc. V současné době působí jako výkonný ředitel České manažerské asociace a vícepresident České společnosti pro rozvoj lidských zdrojů. V oblasti managementu je hostujícím profesorem na Právní mezinárodní škole managementu při VŠE v Praze. Je absolventem řady kurzů a seminářů zahraničních univerzit v oboru managementu a angažuje se též ve spolupráci se zahraničními poradenskými firmami působícími na území České republiky. Je garantem mezinárodních projektů pro personální management."

Jiří Sláma (6)

Jiří Sláma byl český archeolog a historik, který se specializoval na archeologii raného středověku, počátky českého státu a propojení archeologických a písemných pramenů. V letech 1953–1958 studoval archeologii a historii na Filozofické fakultě UK v Praze . Krátkodobě pracoval jako vedoucí pravěkého oddělení Muzea hl. města Prahy a v mostecké expozituře Archeologického ústavu ČSAV v Praze . Od roku 1960 působil na Ústavu pro archeologii FF UK v Praze nejdříve jako asistent , poté jako odborný asistent , titul CSc. získal v roce 1987, v roce 1990 se stal docentem a roku 1998 pak profesorem. V letech 1999–2002 působil jako ředitel tohoto ústavu. Provedl též řadu terénních výzkumů .

Jiří Šír (6)

Jiří Šír je specialista na problematiku zemědělství a potravinářství v Evropské unii, v letech 2016 až 2018 a opět od března 2019 náměstek ministra zemědělství ČR. Vystudoval střední zemědělskou školu v Dalovicích – obor pěstitel, a následně v letech 1993 až 1998 Zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích – obor všeobecné zemědělství . V letech 1992 až 1998 pracoval při studiu v otcově soukromé firmě , po skončení VŠ v roce 1998 nastoupil na Ministerstvo zemědělství ČR jako referent odboru potravinářské výroby se zaměřením na potravinovou legislativu EU. V letech 2002 - 2003 pracoval jako vedoucí oddělení harmonizace potravinářské legislativy EU, v roce 2003 se stal ředitelem odboru pro vztahy s EU. Od konce roku 2003 do roku 2009 působil na Ministerstvu zahraničních věcí ČR jako diplomat zemědělského úseku Stálé mise ČR při EU , od roku 2006 pak byl vedoucím úseku zemědělství a životního prostředí SZEU. V letech 2003 až 2008 byl mluvčím České republiky ve Zvláštním zemědělském výboru Rady EU , v r. 2009 během předsednictví ČR v Radě předseda SCA. Na přelomu let 2009 a 2010 pracoval jako poradce ministra zemědělství, byl také předseda Skupiny pro strategické otázky v zemědělství, 2010 až 2011 poradce náměstka ministra zemědělství pro Společnou zemědělskou politiku EU. 2012 až dosud MZV ČR - diplomat zemědělského úseku SZEU v Bruselu a společný mluvčí ČR v SCA. Jiří Šír je ženatý a má dvě děti. Ovládá angličtinu a francouzštinu, je mistrem ČR v karate. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval jakožto nestraník na 6. místě kandidátky hnutí ANO 2011, ale neuspěl. Od února 2016 do března 2018 působil jako náměstek ministra zemědělství ČR Mariana Jurečky a Jiřího Milka, na starosti měl Sekci komodit, výzkumu a poradenství. Od března 2019 je opět náměstkem ministra zemědělství ČR (te...

Jiří Menzel (6)

Jiří Menzel byl český režisér, herec a spisovatel. Narodil se v roce 1938 v Praze jako syn spisovatele a scenáristy Josefa Menzela. V roce 1962 ukončil studium režie u Otakara Vávry na FAMU v Praze. V šedesátých letech 20. století byl spoluzakladatelem filmové československé nové vlny. Jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky podle literární předlohy jeho oblíbeného autora – Bohumila Hrabala – z roku 1966 získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl na Oscara nominován v roce 1985. Trezorový film Skřivánci na niti obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, on sám pak roku 1996 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. V roce 1977 podepsal tzv. Antichartu, která odsuzovala prohlášení Charty 77. Později v rozhovoru uvedl, že komunistickému režimu tehdy sloužila většina Čechů a on se za svůj podpis nestydí, protože je to ostuda především těch, kteří ho k podpisu donutili. V letech 1977–1979 byl členem souboru Divadla Járy Cimrmana. Od sedmdesátých let se věnoval i divadelní režii . Jako divadelní režisér působil také v zahraničí, například v bulharské Sofii i v bývalé Jugoslávii. Spolupracoval zejména s pražskými divadly – Činoherní klub, Vinohradské divadlo. Vyučoval na pražské FAMU a byl zahraničním členem Americké filmové akademie. Je nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Řád umění a literatury . Stal se zakladatelem kabelové televize CS film. Koncem října 2004 se ve svých šestašedesáti letech oženil, během cesty po Asii si v Thajsku po pětileté známosti vzal o čtyřicet let mladší Olgu Kelymanovou . 11. prosince 2008 se jeho manželce narodila dcera Anna Karolína. Bulvární média přitom spekulovala, že jejím otcem n...

Jiří Medula (11)

Josef Kuchynka byl učitel, psycholog a spisovatel. Používal různé pseudonymy. Narodil se v rodině bednáře Jana Kuchyňky a Marie rozené Petříkové. Po ukončení studií byl nejdříve učitelem. Působil mj. na škole v obci Bolevec. Později byl ředitelem dětského záchytného domova v Plzni, ústavním učitelem v trestnici Plzeň-Bory a správcem školy trestnice pro muže v Plzni. Působil také jako odborný asistent na Pedagogické fakultě v Plzni.. Jak vyplývá z oznámení o úmrtí, byl ženat a měl děti. Jeho osobní archiv je uložen ve Státním oblastním archivu v Plzni, číslo fondu/sbírky 10315. Pod různými pseudonymy psal detektivky a dobrodružné romány. Psal též rozhlasové hry, přednášky, publikace pro školy a texty z oborů psychologie a pedopsychologie. V poválečných letech často přispíval do západočeského deníku Pravda. Dnes je jeho dílo hodnoceno jako druhořadé. V Lexikonu české literatury není heslo Josef Kuchynka uvedeno. Nakladatelství Toužimský Moravec dokázalo získat pro ilustrace nepříliš významných románů Josefa Kuchynky přední ilustrátory . Vznikly tak knihy trvalejší hodnoty.

Jiří Lábus (5)

Jiří Lábus je známý český herec, který není známý především díky svým hudebním aktivitám, ale spíše díky své rozsáhlé práci ve filmu, televizi a divadle. Narodil se 26. ledna 1950 v Praze a má za sebou bohatou hereckou a hlasovou kariéru. Lábus je oceňován pro svou všestrannost a ztvárnil celou řadu rolí od komediálních až po dramatické. Za své výkony byl několikrát oceněn Českým lvem. Přestože se podílel na různých projektech, které mohly zahrnovat hudbu, Jiří Lábus není obvykle uznáván jako nahrávací umělec nebo skladatel v tradičním slova smyslu a nejsou obecně známé informace o tom, že by produkoval alba jako Nekonečná deska, Vlak do Santa Fe nebo Draculův švagr . Je možné, že došlo k záměně či záměně s jiným umělcem, nebo že tato díla nejsou mainstreamová.

Jiří Kejř (5)

Jiří Kejř byl český právní historik specializující se na dějiny středověku, zejména se zabýval kanonickým právem, vznikem městského zřízení a husitstvím. Vychován byl v českobratrské tradici. Po maturitě vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy, práci s prameny se učil i na filozofické fakultě. Působil na Ústavu státu a práva Československé akademie věd. V 80. letech 20. století přednášel na Cambridge University. Z právnického a historického hlediska se zabýval studiem české reformace ve spojitosti s pražskou středověkou univerzitou, která byla ve středu změn; právní kultuře českých měst a heuristice církevně právních středověkých rukopisů. Zasloužil se o vydání některých Husových spisů a jako znalec jeho názorů střízlivě posoudil Husovo odvolání ke Kristu. Kejř se z právnického hlediska věnoval kostnickému soudu, který oproti akademickým rozpravám, což Hus nedomyslel, musel vynést rozsudek. Průlomový závěr byl, že soudci jednali podle pravidel a ne proradně. Katolická odezva byla významná. Jiří Kejř, člen Husovské komise, zřízené kardinálem Vlkem v Praze, byl roku 1999 jmenován komturem řádu sv. Silvestra, papeže, což bylo pro českého protestanta velice čestné. Od roku 1998 byl členem Učené společnosti ČR. Zhruba do třiceti let působil jako člen Českého pěveckého sboru.

Jiří Janouškovec (7)

Narozen 4.3.1947 v Plané u Mariánských lázní. RSDr., novinář, publicista, autor knih kuchařských předpisů.

Jiří Horák (3)

Jiří Fried (7)

Jiří Fried byl český spisovatel, scenárista a dramaturg. Po maturitě na gymnáziu v Písku působil jako úředník Českomoravského filmového ústředí. V roce 1946 začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiky, studium však nedokončil. Nastoupil jako dramaturg do Československého státního filmu. Jiří Fried debutoval básnickou sbírkou Rozsvícená okna ; z jeho próz měla největší čtenářský i kritický ohlas Časová tíseň . Další prózy, ač si zachovaly vysokou literární úroveň, již takovou pozornost nevzbudily: Po roce 1970 nemohl Jiří Fried publikovat, proto psal v tomto období scénáře k televizním inscenacím a filmům; je autorem filmových scénářů a adaptací O ševci Matoušovi , Svědomí , Morálka paní Dulské , Zkouška pokračuje , Hvězda zvaná Pelyněk , Julek , epizody seriálu 30 případů majora Zemana Pán ze Salcburku aj. Po roce 1989 vyšel jeho román pro děti Léto v Altamiře , který autor rozepsal již v druhé půli 60. let, ale za daných kulturně politických okolností k jejímu vydání v té době nedošlo. Povídky publikované v souboru Síla osudu a jiné prózy Fried před smrtí zrevidoval a připravil k vydání pod názvem Baroko a jiné zprávy. Jiří Fried též překládal z francouzštiny. Knižně vyšla jeho korespondence s básníkem Janem Skácelem . Diplomovou práci o této korespondenci napsala Hana Kačerová.

Jiří F Franěk (10)

Narozen 24. listopadu 1922 ve Vysokém Mýtě. Zemřel 30. prosince 2007. 1946-49: studium češtiny a ruštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Povolání: literární vědec, historik překladu, překladatel z ruštiny a němčiny. Zaměstnání: 1949-54: redaktor v nakladatelstvích Svoboda, Odeon a v Lidovém nakladatelství 1957-72: vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy 1976-79: byl zaměstnán u Československých státních drah 1990-92: profesor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Ve své vědecké práci se zaměřil na historii překladu, a to z několika hledisek. Zmapoval překlady z ruštiny do češtiny jako celek, v odborných studiích se zabýval jak překlady děl některých ruských spisovatelů do češtiny, tak i překladatelskou činností některých českých překladatelů. vláštní pozornost pak věnoval osobnosti B. Mathesia . Uspořádal, připravil k vydání a částečně i překládal či upravoval Mathesiovy překlady. Odrazem zájmu o teoretické otázky překladu jsou napříkald studie O úloze překladu v národní kultuře nebo O překládání interpunkce . Ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění inicioval 1957 knižnici Český překlad, redigoval několik časopisů s překladatelskou tematikou . Překládal z ruštiny a němčiny, beletrii i odborné texty.

Jiří Cibulka (10)

Narozen 23.4.1947. Zemědělský ing., práce z oboru fyziologie zvířat, toxikologie, a o životním prostředí.

Jiří Čermák (10)

Jiří Čermák byl cestovatel, zeměpisec a kartograf. Autor horolezecké, legionářské a zeměpisné literatury. Před první světovou válkou se věnoval horolezectví a stál u zrodu prvního českého horolezeckého spolku. Kromě hor také cestoval. Po absolvování vysokoškolských studií v Praze a Grenoblu se těsně před první světovou válkou zabýval geologii a paleontologií. První světová válka jej zavedla na srbskou frontu a do řad československých legií v Rusku. Po první světové válce se stal důstojníkem prvorepublikové československé armády a těsně před Mnichovem pak byl ustanoven velitelem Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. Tuto funkci zastával i během prvního roku protektorátu prakticky do svého zatčení na počátku února 1940. Spolu s několika klíčovými pracovníky z řad zaměstnanců ústavu se mu v tomto období podařilo před Němci zatajit strategicky důležité geografické materiály. V následném procesu byl za tyto činy obžalován, suspendován ze své funkce, odsouzen a uvězněn. Po skončení druhé světové války se v květnu 1945 nakrátko účastnil poválečné obnovy Vojenského zeměpisného ústavu, ale již v roce 1946 odešel z aktivní vojenské služby. Mezi světovými válkami byl členem mnoha československých vědeckých, badatelských, zeměpisných a geografických společností. V tomto svém zaměření pokračoval i po druhé světové válce prakticky až do svého skonu. Jiří Čermák se narodil v Praze na Kampě v rodině spisovatele a úředníka pražské univerzitní knihovny Bohuslava Čermáka. Jako pětiletý se s rodiči přestěhoval na Smíchov. Jiří Čermák měl od mládí rád hory a podnikl řadu cest do evropských pohoří. Cílem jeho výprav byly často slovinské Julské Alpy. Tady jej zaujaly především masivy Triglavu a Razoru . Aby Slovinci zabránili poněmčování svých hor, ustavili roce 1893 v Ljublani spolek s názvem "Slovinsko Planinsko družstvo"...

Jiří Čehovský (9)

Učitel jazyka českého a literatury. Sběratel pohádek z celého světa. Mgr. Jiří Čehovský praktikuje homeopatii od roku 1980. Široce známá je jeho kniha Homeopatie, víc než léčba a kniha Autopatie - cesta k tělesné a duševní harmonii, která vyšla i v Německu, USA a Velké Británii. Jeho nejnovější knihou je Uzdrav se s autopatií. Publikoval desítky článků v českých i zahraničních časopisech . Je spoluautorem homeopatického diagnostického software KENT a HOMEO. Vyučuje homeopatii na pražské Homeopatické akademii a přednáší na kurzech autopatie. Praktikuje autopatii a klasickou homeopatii.

Jiří Babica (9)

Jiří Babica je český kuchař. Vyučil se v pražských hotelích Palace a Ambassador. Mezi lety 2008–2014 moderoval pořad Babicovy dobroty na TV Nova a v letech 2015–2016 pořad Babica vs. Sapík na TV Barrandov. Vedle svého působení v televizních pořadech provozuje v Praze SKI servis a půjčovnu lyží. Od konce 80. let působil v Německu v Kolíně nad Rýnem. V důsledku pandemie covidu-19 si v roce 2020 založil YouTube kanál s názvem „Babicova televize“, kde publikuje videa s recepty a zábavným obsahem. Babica hraje fotbal za tým celebrit Real Top Praha a je vášnivým cestovatelem.

Jiří Aplt (7)

Český textař a libretista. Narodil se 20. srpna 1917 v Praze , zemřel v roce 1990.

Jindřich Krejča (7)

Akademický malíř Jindřich Krejča byl významným vědeckým ilustrátorem zaměřujícím se převážně na floru. Na uměleckou dráhu se připravoval na grafické škole v Praze a na akademii umění v Mnichově. Po ukončení studií působil krátce jako pedagog oboru užitého umění v Praze, potom si zvolil dráhu svobodného umělce. Od roku 1949 byl členem Svazu slovenských výtvarných umělců a jako jeho reprezentant pracoval v několika výtvarných komisích . Věnoval se především knižním ilustracím; už v padesátých letech se začal specializovat na kreslení rostlin a živočichů. Dlouhodobě spolupracoval s kolektivem Katedry botaniky a Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK v Bratislavě. Plodem tohoto symbiotického vztahu bylo několik na knižním trhu vyhledávaných obrazových publikací a atlasů, které vyšly v několika reedicích v různých nakladatelstvích Mezi jeho významná a pozoruhodná díla patří Obrazová květena Slovenska, Fauna Slovenska, Klinická toxikologie. Známé jsou i atlasy, které vyšly v několika jazykových mutacích: Letničky , Skalničky , ale i Z naší přírody – rostliny a Z naší přírody – živočichové . Z vydaných obrazových atlasů léčivých a jedovatých rostlin ilustroval Atlas léčivých rostlin , Naše rostliny v lékařství , Malý atlas léčivých rostlin a Atlas léčivých rostlin a lesních plodin . Také mnohé knihy oblíbené v zahraničí obsahují Krejčovy ilustrace . K posledním pracím patří dvojdílná publikace Blumen unserer Heimat, Bäume und Sträucher unserer Heimat. Jako renomovaný autor botanických ilustrací se uplatnil i ve světové encyklopedii výtvarníků bo...

Jindra Perušičová (11)

Prof. MUDr. Jindřiška Perušičová DrSc. Pracoviště: Fakultní nemocnice v Motole a 2. LF UK Praha, V Úvalu 84, Praha 5 Funkce: lektor Vzdělání Základní škola: 1948-1956 Střední odborná škola: 1956-1960 Fakulta všeobecného lékařství UK Praha: 1962-196 Specializace: - atestace I. stupně z vnitřního lékařství - atestace II. stupně z vnitřního lékařství - atestace z diabetologie Licence: diabetologie, interna Dosavadní praxe Od 1.8.1981 na interním oddělení fakultní polikliniky 1.LF UK Praha: do 31.7.1990 jako krajská ordinářka pro diabetologii v Praze, od 1.8.1990 jako odborná asistentka 1. LF UK v Praze; od 1.8.1998 jako docentka/profesorka 3. interní kliniky a vedoucí ambulantního úseku 3. Interní kliniky na fakultní poliklinice a vedoucí Diabetologického centra VFN. Od 1.3.2005 pracuji v FN Motol jako lékařka od 1.4.2005 současně jako vysokoškolský profesor na 2.LF UK Vědecké hodnosti: Hodnost kandidátky lékařských věd jsem obhájila 23.2.1988. Habilitovala jsem 3.10.1994 a byla jmenována docentkou pro obor vnitřního lékařství. Vědecká hodnost doktorky lékařských věd mi byla udělena 29.11.2001. 10.11.2003 jsem byla jmenována profesorkou pro obor vnitřního lékařství. Práce v odborných společnostech, redakčních radách apod. : Členka odborné společnosti diabetologické a internistické při ČLS JEP Od roku 1985 členka výboru České diabetologické společnosti Členka výboru St.Vincentské deklarace v ČR. V letech 1985-1990 členka řídícího výboru celospolečenského Diabetologického programu ČR. 1.1.1990 – 1.10. 1992 členka Organizačním výboru kongresu EASD , který se konal v záři 1992 v Praze Jsem členkou EASD, IDF , IDS , 12 let jsem byla členkou DIABCARE GROUP (mezinárodní skupina expertů pro kontinuální zlepšování kvality péče o diabetiky, která pracovala pod zá...

Jimmy Palmiotti (13)

Americký ilustrátor, tvůrce komiksů a editor. Autor filmových scénářů a scénáře k videohře. Spoluzakladatel komiksových společností.

Jeph Loeb (11)

Narozen 29.1.1958 v Connecticutu, momentálně žije na Floridě. Napsal několik výborných scénářů o Batmanovi , pracoval ale i na celé řadě dalších sérií, např. Superman, X-Men, X-Force, Coven či Captain America.

Jens Peter Jacobsen (10)

Jens Peter Jacobsen byl dánský naturalistický spisovatel, básník a přírodovědec - botanik. Ovlivnil řadu dalších básníků a spisovatelů, například Rainera Maria Rilkeho a Franze Kafku. Jeho dílem byli ovlivněni i mnozí čeští básníci, například Josef Svatopluk Machar, Fráňa Šrámek a František Xaver Šalda . Studoval botaniku a do dánštiny přeložil některá díla Darwinova: O původu druhů O původu člověka . Sám napsal pojednání v Darwinovském duchu Om Desmidiaceerne, za které byl poctěn zlatou universitní medailí. Po propuknutí tuberkulózy cestoval do jižní Evropy a věnoval se již pouze literatuře. První díla – povídky Mogens a Et skud i taagen otiskl v měsíčníku Nyt Dansk Maanedsskrift. Jeho básně, povídky i romány měly velký ohlas a ovlivnily mnoho dalších autorů. Nemoci podlehl ve věku 38 let.

Jennifer McMahon (7)

Romanopisec Narození: 5. června 1968, Hartford, Connecticut, USA Vzdělání: Goddard College Nominace: Goodreads Choice Awards Best Horror, Goodreads Choice Awards Best Fantasy Jennifer McMahonova jedinečná značka napětí se rozkládá na hranici mezi konvenčním tajemstvím a nadpřirozeným thrillerem. Její romány jsou spisovatelé na seznamu bestselleru The New York Times od jejího breakoutu v roce 2009, Promise Not to Tell. Poslední McMahonová, Zimní lidé, se může pochlubit "nepřetržitě vzrušující atmosférou a některé z jeho tmavších nadpřirozených letů připomínají Stephena Kinga", uvádí USA Today. Byla to Indie Next pick, Library Reads selection a Amazon Best Book of the Month v únoru, její debutový měsíc. McMahon je také autorem My Tiki Girl, dobře přijatého GLBT mladého dospělého románu obsaženého na ALA's Rainbow List pro rok 2009. Jennifer McMahonová je spisovatel, který dříve žil v Barre ve Vermontu a nyní žije v Montpelieru v Vermontu. Má občanskou jednotu se svým partnerem Drou a jedním dítětem, dcerou Zelou. Je absolventkou Goddardovy vysoké školy a studovala poezii na Vermont College. Její debutový román "Promise Not To Tell" vyšel v dubnu roku 2007 Harper Paperbacks . Slib "Nesdělat" byl popsán časopisem Publishers Weekly jako "Part mystery-thriller and part fantasy story". To bylo propuštěno v Německu Rowohlt Verlag pod názvem Das Mädchen im Wald v říjnu 2007. Orion vydavatelská skupina zveřejnila slib, že neříkej ve Spojeném království v roce 2008. Francouzské vydání a italská edice mají také byl propuštěn. Její následný upřímný román Ostrov ztracených dívek vyšel v dubnu roku 2008 Harper Paperbacks. Byl to New York Times Bestseller. V Německu vydal Rowohlt Verlag pod názvem Die Insel der verlorenen Kinder ; a v Nizozemsku De Boekerij pod názvem Het eiland van de verdwenen meisjes. Sphere, otisk Malého, Hnědého, publikoval ve Spojeném království v září 2009....

Jenn Bennett (9)

Americká spisovatelka, autorka knih pro mládež.

Jena Švarcová (13)

Narodila se 19.1.1963 ve Zlíně. Zabývá se ekonomií a makroekonomií, práce z oboru.

Jeffry P Lindsay (9)

Americký spisovatel, scenárista, mistr světa v karate.

Jeanne Ray (4)

Jeanne Ray žije v Nashvillu v americkém státě Tennessee. Přes 40 let pracovala jako zdravotní sestra. V roce 200, v jednašedesáti letech, vydala román Julie a Romeo a ze spisovatelského koníčka se rázem stala profesionální kariéra. Nevšedním humorem s jakým příběh vypráví, si získala oblibu čtenářůa filmová práva k této prvotině zakoupila Barbara Streisandová.

Jean-Claude Corbeil (6)

Kanadský lingvista, autor obrazových slovníků.

Jean Giraudoux (9)

Hippolyte Jean Giraudoux byl francouzský prozaik, dramatik a diplomat. Nejvýznamnější zdroje jeho inspirace představuje patrně rodný limuzínský kraj a zkušenost první světové války , v níž bojoval jako mladý muž. Byl však formován také prostředím chlapeckého internátu; posléze studoval na prestižní École normale superieure. Již během studií se stal germanofilem a cestoval po německých zemích, kde se setkal s císařem Františkem Josefem I. Německo-francouzskými vztahy se zabývá jeho román Siegfried a Limuzínsko o francouzském vojáku a spisovateli, jenž v důsledku zranění ztratí paměť a osvojí si německou identitu. Pod jménem Siegfried von Kleist pak publikuje v poválečném Německu, dokud ho přítel, vypravěč, neodvede zpět do rodného Limuzinska. Za druhé světové války, kdy autor působil jako diplomat, sympatizoval s německou stranou, takže později musel čelit nařčení z kolaborace a antisemitismu. Literární vědec František Götz však naopak zdůraznil Giraudeauxův humanismus a pacifismus. Jeho patrně nejslavnější divadelní hrou je Bláznivá ze Chaillot . Hlavní hrdinka Aurélie, nazývaná Bláznivá, nepřestane věřit v lásku a dobro a postaví se proti skupině finančníků odhodlaných kvůli svému zisku zničit celou Paříž. Ke známějším autorovým divadelním hrám patří též Undina , která zpracovává příběh rusalky opouštějící pro lásku k člověku bezpečí vodní říše a mířící do světa lidí. Undina jednoho dne spatří rytíře Hanse, který je prvním příslušníkem lidského rodu, jehož potká. Okamžitě se do něj zamiluje nekonečnou láskou, jaké duše člověka není schopna. Hans se do Undiny zamiluje také, opouští kvůli ní i svou krásnou snoubenku Bertildu. Undinu však lidský svět zničí svou malostí, lhostejností a přetvářkou. Příběh končí tragicky. Z Giraudouxových románů je nejvýznamnější básnická próza Zuzanka a Tichý oceán. Pojednává o limuzínské dívce, původem z autorova rodné...

Jay Crownover (11)

Americká spisovatelka.

Jaroslava Staňková (6)

Ing. arch. Jaroslava Staňková, PhDr. byla česká architektka, vědecká pracovnice, spisovatelka. Snažila se udělat docenturu před rokem 1989, ale tu ji zamítli neboťr nebyla členem KSČ, a po sametové revoluci se snažila o totéž. Odešla ze školy i když většina lidí, co byla zaměstnána ještě před sametovou revolucí však nadále setrvávala i přes jejich členství v KSČ, ona ale shledávala chybu ve stranickém překabátování těch, kteří dříve rozhodovali o kariéře ostatních na škole a začala podnikat jako vydavatelka a spisovatelka a za jejího působení vyšly publikace o architektuře:“ Tisíciletý vývoj architektury, 1989, Pražská architektura, významné stavby 11.století, Praha, 1992 , Architektura v proměnách tisíciletí, 1994, Praha  gotická, 2001, Hrady Čech, Moravy a Slezska, 130 známých hradů, 2006, Pražské zámky, zámečky a usedlosti, 2008.“ Působila jako vědecký pracovník na Českém vysokém učení technickém v Praze.

Jaroslav Zvěřina (8)

Narozen v Třebíči 18. prosince 1942. Tamtéž absolvoval základní školu a maturoval na tamním gymnáziu . 1959 - 1965 studoval na Lékařské fakultě Karlovy university v Hradci Králové, promován v Praze. * 1965 – 1969 zaměstnán v Psychiatrické léčebně Havlíčkův Brod, sekundář, psychiatr. * 1969 - 1977 pracuje v Táboře jako ambulantní psychiatr. * Od roku 1977 zaměstnán v Sexuologickém ústavu 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha 2. * Od roku 1989 přednostou tohoto Sexuologického ústavu. Ženatý, manželka Jana je sociální pracovnice v.v., dcery Jana , Renata a Simona .

Jaroslav Zatloukal (7)

Narozen 6.3.1905 v Opavě, zemřel 23.9.1958 v Brně. PhDr., středoškolský profesor, básník, prozaik, literární kritik a kulturní činitel působící na Slovensku, též ve prospěch Podkarpatska.

Jaroslav Vostrý (8)

Jaroslav Vostrý je český dramatik, divadelní teoretik, historik, režisér, dramaturg, publicista a kritik, divadelní organizátor a pedagog. Po maturitě na čáslavském gymnáziu v roce 1950 nejprve pracoval jakožto dělník, v letech 1952 až 1958 vystudoval pražskou DAMU v oboru divadelní věda a dramaturgie. Od roku 1956 působí také jako divadelní publicista a redaktor v časopisu Divadlo , později působil a publikoval i v dalších divadelních tiskovinách. Od roku 1964 působil jakožto dramaturg Státního divadelního studia. V roce 1965 společně s Ladislavem Smočkem spoluzaložil divadlo Činoherní klub, kde působil jako jeho umělecký vedoucí. Od roku 1963 vyučoval také na pražské DAMU. V dobách normalizace byl nucen opustit Činoherní klub a na DAMU mohl od roku 1975 působit pouze jako externí pedagog. V letech 1976–1986 spolupracoval s Činoherním studiem v Ústí nad Labem a Divadlem Jaroslava Průchy na Kladně jako autor a režisér, v 1980–1981 působil v kladenském divadle také jako režisér a umělecký šéf, v letech 1981–1986 ve Východočeském divadle Pardubice . V roce 1990 se vrátil do Činoherního klubu jako jeho ředitel a působil zde do roku 1993. Na DAMU se vrátil v roce 1987, zde se v roce 1990 řádně habilitoval jakožto docent, v roce 1992 jmenován profesorem, v letech 1993–1995 rektorem Akademie múzických umění v Praze, v roce 1995 založil katedru teorie a kritiky DAMU, jejímž vedoucím byl do roku 2000, od roku 1996 je ředitelem Ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU, kde v roce 2002 založil časopis Disk. V roce 2010 založil se svou druhou ženou Zuzanou Sílovou Scénologickou společnost. Kromě své umělecké činnosti se soustavně věnuje odborné publicistice a divadelní kritice. V současné době působí také jako ředitel Výzkumného ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU. Byl též šéfredaktor a předseda redakční rady časopisu Disk....

Jaroslav Stoklasa (5)

Narozen 1926 v Hradci Králové, zemřel 12. 1. 2007. Ing., CSc., ekonom, ekolog, spoluautor příruček pro zařízení bytu, autor prací o ochraně životního prostředí, překladatel z angličtiny.

Jaroslav Šalda (9)

Narozen 12.8.1912 v Praze, zemřel 19.7.1989 tamtéž. Ředitel Polygrafického průmyslu v Praze. Práce v oboru polygrafie.

Jaroslav Pospíšil (9)

JUDr. Jaroslav Pospíšil se vedle svého dlouholetého povolání právníka zabývá také literaturou faktu. Je členem Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu. Regionální tematice se věnoval v pracích Svatý Hostýn , Svatý Hostýn a jeho kraj v pověstech , Svatý Hostýn v historii a povídkách , Toulky dávnou historií podhostýnského kraje , Tichá noc , Prusinovice v minulosti a současnosti , Podhostýnské vzpomínání , Žeranovice , Z pamětí Inocence Krutila, podhostýnského rodáka , Mrlínek v minulosti a současnosti , své rodné obci Jankovicím věnoval práci V objetí vzpomínek a Dějiny Jankovic . Jeho hlavní doménou je však problematika druhého a třetího odboje, které se věnuje v knihách: Radista skupiny Clay Eva vzpomíná , Nesmiřitelní – Hory Hostýnské , Nešli stejnou cestou – osudy parašutistů a konfidentů gestapa , Sluha dvou pánů , Soumrak demokracie , Alexej Čepička – šedá eminence rudého režimu . Za knihy Hyeny , Hyeny v akci a Alexej Čepička – šedá eminence rudého režimu obdržel mezinárodní cenu za literaturu faktu E. E. Kische. Spolupracoval také s Českou televizí na dokumentech Major Antonín Bartoš, Světlana, Tajemství bunkru, Ploština – krvavá paseka, Vizovická Mata Hari, Neznámí hrdinové – Čestmír Šikola, Zabíjení po česku, dokument o Alexeji Čepičkovi a dalších pořadech....

Jaroslav Páv (8)

Jaroslav Pavlíček je odborníkem na přežití v extrémních podmínkách. Studoval na Karlově Universitě koreanistiku, ale po srpnu 1968 ze školy odešel do hor. Pracoval ve Vysokých Tatrách jako nosič a posléze jako zástupce chataře na Teryho chatě, kde si udělal známosti s polskými horolezci, kteří jej v roce 1979 - 80 propašovali jako korespondenta na polskou, světově první zimní expedici na Everest, kterého pak skutečně dosáhli. V roce 1984 přešel se dvěma kamarády za 41 dní Grónsko. Své poznatky shromáždil v knížce “Člověk v drsné přírodě”, které se od roku 1987 prodalo padesát tisíc výtisků. Velkým Pavlíčkovým snem byl vlastní ostrov. Kamarád astronom Mrkos mu doporučil, aby jej hledal v Antarktidě, v největším mezinárodním parku. V roce 1987 se s kamarádem vypravil na polské školní lodi do oblasti Jižních Shetland, kde hledali několik měsíců vhodné místo a sbírali zkušenosti z provozu trvale i sezónně osídlených stanic. V únoru 1988 objevili ostrov Nelson, který se ukázal jako nejvhodnější pro experimenty v oblasti přežití a "zelené domácnosti". Následovala jedna akce za druhou: od stavby primitivních přístřešků, přes montované domky zakoupené z horolezeckých brigád, po současný stav, kdy většina věcí je dovezena z Chile, Argentiny a Uruguaye. Dnes má česká antarktická stanice tři domky: v jednom se bydlí, v druhém se skladuje odpad, ve třetím palivo. Na stanici stále někdo pobývá, Češi i cizinci: 1 - 7 obyvatel. Program stanice byl doplněn o studium změny životního stylu jako základní podmínky ke globálnímu přežití, což se později stalo hlavní náplní programu nazvaného "Zelená domácnost v drsné Antarktidě" s cílem přispět k propagaci pozitivních hodnot křesťanských a ekologických. Jaroslav Pavlíček je ženatý, žije v Písku a má tři dcery. Je profesionálním polárníkem: když není zrovna v Antarktidě, věnuje se přípravám, přednáší a publikuje....

Jaroslav Opat (6)

Jaroslav Opat byl český filozof a historik, autor prací o Tomáši Garriguovi Masarykovi. Jaroslav Opat vystudoval v letech 1947–1951 Vysokou školu politickou a sociální, kde získal aj doktorát . Mezi léty 1953–1961 učil dějiny dělnického hnutí a dějiny KSČ na Vysoké škole politické při ÚV KSČ. V roce 1961 byl z KSČ vyloučen a tři roky se živil jako horník. Mezi léty 1964–1970 pracoval na Ústavu dějin evropských socialistických zemí ČSAV. V době normalizace byl propuštěn a věnoval se dělnickým profesím. Byl signatářem Charty 77. V roce 1978 odešel do invalidního důchodu. Od té doby se intenzivněji věnoval studiu díla TGM, výsledkem byla monografie Filosof a politik T. G. Masaryk 1882–1893, která poprvé vyšla v Kolíně nad Rýnem v roce 1987. Po roce 1989 znovuzakládal Ústav T. G. Masaryka, který později v letech 1990–1997 vedl. V roce 1998 byl za svou činnost oceněn Řádem Tomáše Garrigua Masaryka.

Jaroslav Němec (9)

Jaroslav Němec byl český technik a malíř. Byl zakladatelem a dlouholetým vedoucím Katedry materiálů Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Byl jedním z otců československého jaderného programu. Jeho hlavním oborem byla mechanika a nauka o materiálu.

Jaroslav Nečas (6)

Narozen 22. 5. 1913 ve Valašském Meziříčí, zemřel 24. 12. 1988 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, básník, redaktor, překladatel, práce pro děti, bibliografie.

Jaroslav Mostecký (10)

Jaroslav Mostecký byl český autor SF a fantasy. Žil v Šumperku, kde také v roce 1983 vystudoval SPŠ strojní. Pak pracoval jako montér. Aktivně se zapojil do vedení Moravské lacrossové ligy.. Byl významnou postavou fandomu v Šumperku, ; pravidelně publikoval v časopise Pevnost. Jako jeden z mála českých žánrových autorů vstoupil do Obce spisovatelů. Byl ženatý a pracoval ve státní správě. V prosinci 2020 podlehl nemoci covid-19. Od začátku 90. let publikoval povídky a postupně získal řadu žánrových ocenění: Cena Karla Čapka v kategorii krátká povídka Kaple má okna klenutá a v kategorii povídka Plachty z rudé perleti a Jsem jenom veš, odpustkáři ; vítězství v soutěži O nejlepší fantasy s povídkami Sbohem, jezero a Oči pro Dračí panenku ; ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nejlepší povídky za Květen, stejně jako loni , Sekyry na Viole a Anděl posledního soudu . Později se přeorientoval na romány, které jsou čtenářsky velmi úspěšné; Prokletí přízračných hřebců navíc získalo cenu ASFFH pro nejlepší domácí román. Jeho dílo se vyznačuje akcí, krutým prostředím a drsným a strhujícím dějem. Typické jsou prudké zvraty v osudech hrdinů a jejich špatný konec . U ranějších povídek byl rovněž pozorovatelný stereotyp „sympatický, ale při bližším pohledu ne doopravdy kladný drsňák ve vágně postkatastrofickém prostředí se dostane do potíží a překoná je pouze za cenu obětování jednoho ze svých mála zbývajících morálních principů nebo náhodných společníků“. Mosteckého knihy jsou charakteristické též svým filosofickým, respektive světonázorovým založením. Některými čtenáři byla jeho díla kritizována jako zaujatá proti ženám (až na výjimky neobsahují kladnou...

Jaroslav Moravec (7)

Narozen 30.9.1900 v Praze, zemřel 31.10.1974 tamtéž. Nakladatel v Praze, beletrista, překladatel z němčiny a francouzštiny.

Jaroslav Matějka (8)

Jaroslav Matějka byl český spisovatel, scenárista, publicista, filmař, historik a pracovník Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ. Vystudoval vyšší lesnickou školu v Hranicích a Vysoká škola ekonomická v Praze v Praze .

Jaroslav Mareš (6)

Narozen 28. 12. 1937 v Brně, zemřel 5. 5. 2021 v Praze. Spisovatel, cestovatel, zoolog, entomolog, záhadolog a kryptozoolog, autor cestopisů a populárních článků o přírodě.

Jaroslav Kadrnožka (6)

Narozen 6.3.1938 v Rešici. Prof., Ing., CSc., strojní inženýr, práce v oboru tepelné energetiky a tepelně energetických strojních zařízení.

Jaroslav Hubálek (10)

Vystudoval lesnickou školu v Písku, po první světové válce zaměstnán na lesní správě na Podkarpatské Rusi, odkud v r. 1938 musel odejít a byl jmenován radou na lesní správě v Bystrém. V roce 1943 se přestěhoval do jižních Čech a později do Lanškrouna. Autor řady knih o přírodě a zvířatech , Ostrovid , Srub U žulové skály a dalších). O životě lesních a polních zvířat se zde vypráví buďto z jejich vlastního personifikovaného hlediska, nebo formou autobiografických příhod lesníka a myslivce ... dějištěm jsou nejprve divoké lesy Podkarpatské Rusi, později různá místa v českých zemích - jeho deník Stezkou života zavádí čtenáře do opuštěných krajů Ruska a Polska.

Jaroslav Děták (7)

Narozen 6. 1. 1913 v Hluboké nad Vltavou, zemřel 2. 2. 1987 v Českých Budějovicích. PhMr., RNDr., lékárník, autor farmakologické literatury a průvodců po jižních Čechách.

Jaroslav Bárta (9)

Narozen 31. 5. 1948 v Hradci Králové. Fotograf, výtvarník, galerista, nakladatel.

Jaroslav Baloun (7)

Narozen 20.4.1923 v Praze. PhDr. ing. CSc., odborný asistent němčiny na pedagogické a filosofické fakultě University Karlovy, práce z oboru.