Všichni Autoři a témata

Miroslav Barvík (7)

Miroslav Barvík byl český hudební skladatel a kritik. Po maturitě v roce 1937 studoval na brněnské konzervatoři skladbu a klavír. Současně na Masarykově univerzitě studoval hudební vědu. Konzervatoř absolvoval u Václava Kaprála Symfoniettou pro orchestr, ženský sbor, varhany, klavír a alt solo. V letech 1942–1944 byl soukromým žákem Vítězslava Nováka a studium dokončil mistrovským kurzem Pražské konzervatoře u Jaroslava Řídkého. Pracoval jako učitel hudební teorie, klavíru a dirigování na Masarykově ústavu hudby F. M. Hradila v Ostravě . Po osvobození se stal kulturním referentem v Brušperku, oblastním inspektorem hudebních škol, tajemníkem brněnské konzervatoře a sbormistrem dělnického pěveckého sboru při Okresním výboru Komunistické strany v Králově Poli. V roce 1949 se stal profesorem dějin hudby a teoretických předmětů na Pražské konzervatoři a externě učil opět na brněnské konzervatoři a jiných školách. Přes nepopiratelné zásluhy na poli hudební vědy a popularizace vážné hudby byl jednatelem Syndikátu českých skladatelů, stavovské organizace českých skladatelů vážné a populární hudby včetně muzikologů a autorů zhudebněných textů, která existovala od 20. února 1946. V roce 1966 byl jmenován uměleckým ředitelem Státní opery v Brně . Po roce 1968, tedy po příchodu sovětských vojsk na naše území, byl vyloučen z komunistické strany, protože se proti okupaci vysílalo veřejně z divadelního rozhlasu a byl z funkce ředitele odvolán. V roce 1979 odešel do důchodu. Zemřel 2. března 1998 v Brně. Po jeho smrti, kdy byla v nekrologu v Lidových novinách zdůrazněna jeho angažovanost pro komunistický režim , vystoupil na obranu jeho lidských vlastností Václav Žilka ....

Mirko Paráček (7)

JUDr. Mirko Paráček byl československý sportovec, atlet, trenér a pracovník Československého rozhlasu. Dvakrát se stal mistrem ČSR v běhu na 100 metrů a třikrát v běhu na 200 metrů . V roce 1942 překonal český rekord ve sprinterském trojboji výkonem 2 645 bodů . V roce 1946 vybojoval na třetím ročníku mistrovství Evropy v atletice v Oslo bronzovou medaili ve štafetě na 4 x 100 metrů. Na bronzu se dále podíleli Leopold Láznička, Miroslav Řihošek a Jiří David. V roce 1966 působil krátce jako trenér u fotbalistů Slavie Praha. Později pracoval v Českém rozhlase v Brně jako lektor literárního oddělení. Byl autorem řady knih, zejména ze sportovního prostředí, mj. ze svého působení ve Švédsku jako fotbalový trenér na sklonku šedesátých let 20. století.

Mirek Vostrý (10)

Mirek Vostrý se zaměřuje především na dětskou tvorbu, ale známý je i kresleným humorem a komiksy . Jeho tvorbou je kreslený humor, ilustrace, reklamní kresba, komiksy, omalovánky, diplomy, přáníčka, malování na obličej a mnoho dalšího.

Miquel Ferrón Geis (8)

Španělský profesor výtvarného umění, knižní ilustrátor.

Miluška Matoušová (2)

Narozena 1. 2. 1965. Speciální pedagožka a numeroložka. Zaměřuje se též na celostní medicínu, zdravý životní styl a pohledovou diagnostiku.

Miloslav Topinka (8)

Miloslav Topinka je český básník a esejista. Patří k mladší vlně básníků tvořících od 60. let 20. století. Vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1968 se zúčastnil studentské Expedice Lambaréné. Byl redaktorem měsíčníku Sešity . Poté pracoval jako psycholog, úředník či překladatel . Věnuje se i práci překladatelské a editorské Žije v Praze. Jeho hlavními tématy jsou – jeho slovy – „trhlina“, a „mlčení“. To jest, jak se z osobního úkrytu prodrat do duchampovské čtvrté dimenze, a jak se otvor do tohoto jiného světa stává místem pro celanovský nátlak světla ; dále pak otázka proč etapy odmlčení či zmlknutí patří k psaní , v níž souhlasí s Rimbaudem, že „Hlavním dílem básníka je jeho existence“. Ve své knize Trhlina používá experimentální techniky jako jsou průhledné papíry, otvory ve stránkách a podobně, aby umožnil čtenáři jiný pohled na text. V knize se objevují nejen jeho erbovní autoři jako Gérard de Nerval a Rimbaud, ale i Hermann Buhl, a místa jako Hirošima.

Miloslav Petrusek (7)

Miloslav Petrusek byl český sociolog, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V letech 1991–1997 byl jejím druhým děkanem. V roce 1992 byl jmenován profesorem. V letech 1997–2000 byl prorektorem Univerzity Karlovy. Petrusek vystudoval v letech 1954–1959 filozofii a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, jeho diplomová práce nesla název Světový názor T. G. Masaryka. Po dvouleté základní vojenské službě se stal vyučujícím filozofie a formální logiky na Pedagogickém institutu ve Zlíně, věnoval se však i sociologii, která byla v té době jako věda silně omezena. V období 1964–1967 byl výzkumným pracovníkem Ústavu sociálně-politických věd Univerzity Karlovy. V roce 1966 získal titul kandidát sociologických věd a doktor filozofie. V ústavu pod vedením Pavla Machonina vznikl výzkum sociální stratifikace československé společnosti, největší sociologický výzkum této doby. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 však musely být jeho výsledky staženy, stejně jako vydaný Malý sociologický slovník vytvořený kolektivem autorů. Mezi lety 1967–1979 působil jako odborný asistent katedry sociologie Filozofické fakulty UK. V roce 1970 mu bylo zrušeno členství v KSČ a výrazně omezeny publikační i pedagogické možnosti. Vzhledem ke zhoršenému zdravotnímu stavu byl v letech 1979–1987 formálně veden jako vědecký pracovník, ve skutečnosti pracoval jako pomocný knihovník na FF UK. V této době také spolupracoval s brněnskými disidenty a připravoval knihy, které však mohly vyjít až po roce 1989. Po revoluci byl Petrusek v roce 1990 habilitován jako docent pro obor sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a mj. také zvolen předsedou Masarykovy československé sociologické společnosti. Podílel se na založení Fakulty sociálních věd UK a v letech 1991–1997 byl jejím druhým děkanem. V letech 1997–2000 byl prorektorem UK pro studijní záležitosti. Významně se angažoval v redakci Sociologick...

Miloslav Martínek (9)

Narozen 1943. PhDr., CSc., historik a novinář, práce z oboru.

Miloslav Klíma (8)

Narozen 22.9.1941. Miloslav Klíma strávil mládí v Liberci ve skromné železničářské rodině, vyučil se plavčíkem a pravidelně docházel do divadla F.X.Šaldy. Později ho zdejší dramaturg Zdeněk Digrin připravoval na přijímací zkoušky na DAMU obor dramaturgie, po kterých následovalo studium na začátku zlatých 60. let. A to už je doba, kdy se setkává s několika lidmi, kteří ho v divadle i mimo něj budou provázet mnoho následujících let – Vlasta Chramostová, Luboš Pistorius, Jan Grossman a další. První a druhé chebské angažmá , působení na volné noze při Malostranské besedě, Hradecké Divadlo vítězného února, Studio Beseda, Divadlo DRAK, po revoluci Divadlo Na zábradlí, Národní divadlo, děkanát a profesura na DAMU.

Miloslav Kalík (6)

Fotograf Miloslav Kalík, duchcovský rodák, se narodil 20. listopadu 1928 v rodině horníka, která svým dvěma synům dokázala dát do vínku mnohé kulturní zájmy. Miloslav Kalík se více než čtyřicet let profesionálně zabýval uměleckou fotografií. Jeho doménou byla krajinářská fotografie a jeho nejoblíbenější krajinou České středohoří. Na počátku 50. let absolvoval Tyršův ústav tělesné výchovy a sportu a řadu desetiletí působil v Jablonci nad Nisou, kde se uplatnil nejprve jako pedagog a později například i jako propagační pracovník Mezinárodních výstav skla a bižuterie. V Jablonci měl blízko k dalším pozoruhodným krajinám v Jizerských horách i Českém ráji. Své snímky Miloslav Kalík uplatňoval všude, kde se nabízela příležitost propagovat a popularizovat jeho oblíbené krajiny. Jeho velkoformátové fotografie zdobí stěny společenských, kulturních a reprezentativních prostor řady významných firem a institucí. Jeho záběry najdeme na pohlednicích, na exkluzivních kalendářích, firemních prospektech i jiných propagačních materiálech. Objevíme je také v mnoha turistických sbornících i v časopisech o české krajině a naší přírodě. Namátkou alespoň některé tituly: Jablonec nad Nisou a okolí, O Libereckém kraji, Česká republika, Přehrada v klínu hor, Nejkrásnější sbírka, Stalo se na severu Čech. Nad tím vším vévodí dvě skutečně reprezentativní knihy – České středohoří a Mezi nebem a zemí . Boj mezi nebem a zemí o Miloslava Kalíka způsobený těžkou nemocí skončil v jablonecké nemocnici 22. srpna 2008. K rozloučení došlo v tichosti rodinného kruhu.

Miloslav Hnátek (9)

Narozen 1965. Mgr., matematik a ing. ekonomie, práce z daňového poradenství.

Miloslav Disman (7)

Miloslav Disman byl divadelní a rozhlasový režisér, dramaturg a pedagog. Za svou režijní rozhlasovou činnost, především za rozvíjení estetické výchovy mládeže, obdržel v roce 1953 Řád práce, u příležitosti 60. narozenin titul zasloužilý umělec a v listopadu 1966 Československou cenu míru. Disman pocházel z Bělé pod Bezdězem. Jeho otec městský důchodní Dr. Bedřich Disman byl v Bělé pod Bezdězem aktivním členem místního odboru Matice školské, starostou místního odboru Pojizerské sokolské župy Fügnerovy, působil ve výboru obecního zastupitelstva a jako revizor v Úvěrním spolku. Veřejně se angažoval i jako člen místního antiklerikálního sdružení Volná myšlenka . Syn Miloslav Disman vystudoval v letech 1918-1920 Vyšší reálku v Jičíně, později v Praze; v rozmezí let 1922-1927 složil odborné učitelské zkoušky; 1930-1932 vystudoval Školu vysokých studií pedagogických v Praze. V letech 1922-1930 působil jako učitel, odborný učitel a správce českých menšinových obecných škol v Novém Boru, ve Mšeném nad Nisou, v Bělé pod Bezdězem, v Náhlově pod Ještědem a v Dolní Poustevně. Zapojil se také do tzv. menšinářské a hraničářské práce: nejprve jezdil se zájezdy do pohraničí s „Maňáskovou scénou“, spolupracoval s první školou lužických dětí, kterou v Bělé pod Bezdězem zřídil známý hraničářský pracovník Josef Maštálko, s Frantou Kocourkem, Prokopem Domorázkem, s hercem Vaškem Tréglem, tajemníkem Národního divadla Procházkou, herci Sárou, Schettinou a členy kroužku studentů v Bělé pod Bezdězem, pokračoval vlastní prací na menšinových školách v severočeském pohraničí v dramatických a pěveckých kroužcích a s družinou dětí pokusného tábora dorostu Československého Červeného kříže v Bojanovicích u Znojma. Od března 1930 pokračoval na pokusných školách v Michli...

Miloš Velemínský (5)

Narozen 16. 9. 1969. MUDr., gynekolog, perinatolog, odborný asistent na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Spoluautor též publikací v oboru pediatrie.

Miloš Marten (6)

Miloš Marten , vlastním jménem Miloš Šebesta, vystupoval též pod pseudonymem Leon Brauner, Pavel Orsey a Ivan Skála, byl český spisovatel katolicko-symbolistického zaměření, esejista, literární a výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a angličtiny. Narodil se v kultivovaném měšťanském prostředí, otec byl právníkem, Miloš byl nejmladší ze šesti dětí. Od roku 1893 studoval na českém gymnáziu v Brně. Ze zdravotních důvodů opustil ve školním roce 1899–1900 školu a pokračoval v soukromých studiích. Odmaturoval v roce 1901 na Akademickém gymnáziu v Praze. Pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1906 získal titul JUDr. Od roku 1902 byl důvěrným přítelem malířky Zdenky Braunerové, která podstatně ovlivnila jeho kulturní orientaci a uvedla jej do českých i francouzských kulturních kruhů. Od roku 1905 též ilustrovala a graficky upravovala jeho knihy. V letech 1907 a 1908 strávil několik měsíců ve Francii, kde se seznámil se spisovatelem Élémirem Bourgesem, Émilem Bernardem a básníkem Paulem Claudelem. Paul Claudel byl v letech 1909–1911 francouzským konzulem v Praze a byl svědkem na Martenově svatbě. V roce 1912 se oženil s Annou Kopalovou, dcerou továrníka z Přepeř u Turnova, s kterou ho v předchozím roce seznámila Zdenka Braunerová. Anna byla později překladatelkou a publicistkou. V letech 1912–1914 byl Marten konceptním úředníkem na pražském magistrátu. V únoru 1915 byl odveden k 88. pluku a v červnu odvelen do města Szolnok v Uhrách a dále na ruskou frontu, kde byl zraněn. Po dovolené v Praze se v roce 1916 vrátil na frontu. Byl poslán zpět na vyšetření do posádkové nemocnice v Praze. Zemřel za rekonvalescenčního pobytu v Přepeřích. Od svých sedmnácti let přispíval do časopisu Moderní revue. Později otiskuje své kritiky a eseje v celé řadě časopisů a sborníků. Věnoval se především tvorbě svých českých so...

Miloš Grim (9)

Miloslav Grim je český anatom, histolog, embryolog a cytolog. V roce 2003 získal titul profesora normální anatomie. Specializuje se na studium zárodečného vývoje a diferenciace buněk, inervací a regenerací svalu. Působí na Anatomickém ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který v letech 1997–2011 vedl.

Milena Lenderova (9)

Milena Lenderová je česká historička. Zabývá se dějinami 19. století, především gender history, dějinami každodennosti a česko-francouzskými kulturními vztahy. Vystudovala dějepis a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1973 tamtéž obhájila rigorózní práci na téma: Československo a habešská krize. V roce 1994 se habilitovala Pedagogické Fakultě Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích v oboru české dějiny. V roce 2001 byla jmenována profesorkou v oboru České dějiny. V letech 2001–2007 byla děkankou nově zřízené Fakulty humanitních studií Univerzity Pardubice . V rozhovoru pro e-Zpravodaj Univerzity Pardubice únoru 2015 uvedla, že je feministka. Dějiny každodennosti 19. století, dějiny žen, kulturní dějiny, dějiny česko-francouzských kulturních vztahů 18. – 19. století

Milena Honzíková (6)

Milena Honzíková, rodným jménem Milena Bláhová byla česká partyzánka, spisovatelka, literární historička, kulturní publicistka, dramaturgyně, překladatelka, scenáristka a vysokoškolská pedagožka. Byla také manželkou překladatele a literárního historika Jiřího Honzíka. Studovala na jihlavském gymnáziu, její středoškolské studium přerušila druhá světová válka, během níž byla v letech 1941 až 1942 nacisty vězněna. Po propuštění působila až do konce války v partyzánské skupině. Střední školu dokončila maturitou v roce 1945. Poté následovala studia na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1949 obhájila doktorát filosofie. Profesně působila na akademické půdě a dramaturgicky se podílela na divadelní a filmové tvorbě. Mezi roky 1948 a 1970 byla členkou KSČ, do 60. let působila v nižších stranických funkcích a pracovala v podpůrném aparátu státní moci. Později byla ze strany vyškrtnuta, došlo k zamítnutí její habilitace a nucenému odchodu z Filozofické fakulty UK. Dětství prožila v Jihlavě. Její otec byl lékař, přední činovník Československé obce sokolské a pozdější politik Československé sociální demokracie František Bláha . Matka Františka Bláhová, rozená Chmelová byla absolventkou obchodní školy, cvičitelka Sokola v Jihlavě a později rozhodčí a zapisovatelka v oddílech sportovní gymnastiky. Milena Honzíková v letech 1931-1936 navštěvovala obecnou školu v Jihlavě, po které tamtéž studovala reformní reálné gymnázium. Po uzavření gymnázia v roce 1941 odešla do Prahy k rodině sestřenice svého otce. Studovala tu francouzštinu, angličtinu a němčinu. V té době byl její otec za svoji činnost vězněn v koncentračním táboře Dachau. Na jaře 1942 byla v Praze po udání zatčena gestapem i ona. Byla propuštěna, ale při heydrichiádě ji opět zatkli a do konce roku 1942 věznili v Táboře. Po zotavení byla Milena Honzíková nasazena do jihlavské výtopny, kde prostřednictvím dvou železničářů získala k...

Milena Bartlová (7)

Milena Bartlová je česká historička umění. Zabývá se uměním a kulturou středověku, metodologií dějin umění, muzeologií a vizuálními studiemi. Věnuje se vědeckovýzkumné a publikační činnosti, v současné době přednáší na katedře teorie a dějin umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Dcera docentky ekonomie na pražské UK Rity Klímové , v letech 1990–1991 československé velvyslankyně v USA, a bývalého reformního komunisty Zdeňka Mlynáře. Rita Klímová byla jedna z prvních průkopnic feminismu v České republice. Má mladšího bratra Vladimíra Mlynáře. Její dědeček Stanislav Budín byl redaktorem časopisu Reportér. V letech 1980–1983 studovala dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a její magisterská diplomová práce: Příspěvek k ikonografii krásného slohu. Figurálně zdobené rámy českých gotických obrazů byla uznána jako rigorózní. Roku 1995 obhájila kandidátskou disertaci: Vztah českých milostných madon k ikonám. K 15. dubnu 2001 byla jmenována docentkou v oboru dějiny umění a od 1. listopadu 2005 je profesorkou. V letech 1992–2014 byla členkou Uměleckohistorické společnosti, v letech 2008–2011 byla předsedkyní. Působila jako zahraniční poradce v Center of Medieval Art in New York , předsedkyně výboru pro udílení Baderových stipendií , členka rady Moravské galerie v Brně , členka komise pro akviziční činnost Sbírky starého umění NG a akreditační komise MŠ Slovenské republiky.

Milan Syrovátko (7)

Inženýr. Práce v oboru elektrotechniky a elektroniky.

Milan Plch (7)

Narozen 19. 7. 1962. Ing., redaktor, publicista, organizátor činný v oblasti trampingu a folkové hudby, porotce Trapsavce, autor informačních materiálů a turistických průvodců.

Milan Koman (8)

Profesor Milan Koman se narodil 9. května 1932 v Českém Brodě. Tam také v letech 1943–51 vystudoval reálné gymnázium. Studium na matematicko-fyzikální fakultě v oboru učitelství matematika – deskriptivní geometrie ukončil diplomovou prací Topologické k-lineály, kterou ve zkrácené verzi publikoval v roce 1958 v Časopise pro pěstování matematiky. Od té doby profesor Koman pravidelně publikuje matematické i didaktické práce. V obou případech se zabývá především kombinatorikou, v didaktice matematiky také pojetím matematiky na základní a střední škole. Hlavní oblastí vědeckého zájmu Milana Komana v matematice je kombinatorická teorie grafů. Od roku 1960 vedl více než deset let pražský seminář teorie grafů, kde spolupracoval zvláště s Jiřím Sedláčkem a Jaroslavem Blažkem. Zabýval se zejména obtížnou problematikou průsečíkových čísel grafů. Studium těchto otázek probíhalo intenzivně od 60. let minulého století . O co jde: Graf lze v rovině nebo na jiné ploše realizovat různými způsoby. Již ze 30. let je známa nutná a postačující podmínka, kterou splňují grafy, jež lze v rovině realizovat tak, aby se jejich hrany neprotínaly, jinými slovy, grafy s průsečíkovým číslem 0 . Vzniká tak obecnější otázka, jaký je pro daný graf minimální možný počet průsečíků hran, tzv. průsečíkové číslo . Milan Koman stanovil odhady průsečíkového čísla pro určité třídy grafů na plocháchrodu 0, 1 a 2. Jako první se zabýval průsečíkovými čísly na neorientovaných plochách, v projektivní rovině a na Kleinově láhvi. Jeho výsledky vzbudily mezinárodní ohlas a byly hojně citovány. V oblasti vyučování matematice patří Milan Koman spolu s Karlem Hrušou, Janem Vyšínem, Josefem Kittlerem a Františkem Kuřinou k nejvýraznějším osobnostem, které se podílely na tzv. „modernizaci vyučování matematice na základní škole. Byl u zrodu Kabinetu pro modernizaci vyučování matematice Matematického ústavu ČSAV a...

Milan Fibiger (6)

Milan Fibiger je český akademický malíř, ilustrátor, grafik a hudebník. Milan Fibiger vystudoval v Praze na Střední uměleckoprůmyslové škole v letech 1979–1983 propagační grafiku a následně v letech 1984–1990 u profesora Jiřího Šalamouna ilustraci a grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Je autorem obálek a ilustrací knih žánru sci-fi a dobrodružných, hororových a pohádkových knih. Používá klasické malířské techniky. Vystavuje pravidelně doma i v zahraničí. Je také rockovým hudebníkem. Hraje na basovou, elektrickou a akustickou kytaru a na některých hudebních projektech se podílí i autorsky. Se skupinou Ohnivá voda vydal CD, kde složil všech čtrnáct písní. Nyní působí ve skupině Rollover. Žije v Praze Od Akademie Science Fiction, Fantasy a Hororu obdržel v letech 2002, 2003 a 2007 cenu Výtvarník roku.

Milan Brož (11)

Přednáší výpočetní techniku na soukromé Vysoké škole obchodní a Vyšší obchodní podnikatelské škole v Praze. Je externím redaktorem magazínu CHIP a pracuje jako konzultant a programator pro firmy. Práci s počítači, převážně s tabulkovými procesory, věnoval několik seriálů, množství článků a 27 knih.

Milan Bakeš (6)

Milan Bakeš je profesor na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, působí též jako advokát zapsaný u České advokátní komory pod č. 00841 v advokátní kanceláři Bakeš & partneři s právním zaměřením na bankovní právo, kapitálové trhy, cenné papíry, daně, poplatky, devizové právo, finanční právo. Zabývá se především finančním právem. V letech 1993–2002 byl členem dozorčí rady České spořitelny. Když v roce 2000 získala Středoevropská Stavební majoritní podíl v IPS, stal se na několik měsíců členem dozorčí rady IPS. V roce 2005 získal ocenění Právník roku v oboru finance. Od roku 2006 je členem Akreditační komise a předsedou její stálé pracovní skupiny pro právo a bezpečnostní obory.

Milada Večeřová (8)

Česká pedagožka, spisovatelka, redaktorka a překladatelka. Narozena 26. 8. 1930 v Dolním Újezdě u Litomyšle . PhDr. Středoškol. pedagožka, redaktorka, autorka beletrie, knih pro děti. Překladatelka z ruštiny a běloruštiny. Narodila se v Dolním Újezdě u Litomyšle. V dětství onemocněla tuberkulózou kostí a strávila čtyři roky v Hamzově dětské léčebně v Košumberku . Vystudovala gymnázium v Litomyšli a poté filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor čeština-ruština. Zprvu pracovala jako nakladatelská redaktorka, poté se věnovala učitelskému povolání. Učila na Střední všeobecné vzdělávací škole a na Střední průmyslové škole elektrotechnické v Pardubicích. Mnozí bývalí žáci vzpomínají na paní profesorku s láskou, podle jejich svědectví nebyla na ně příliš přísná, přesto si dokázala získat autoritu a vzbudit u studentů zájem o literaturu a poezii. Počátkem devadesátých let však učitelství opustila a věnovala se cele literatuře. Známá je především její tvorba pro děti. První knížka Nouzové přistání je příběhem pro kluky a jejich tatínky, kterým učarovaly letecké motory. Klukovské hrdiny najdeme i v další knize Hokejka – do jakého prostředí čtenáře zavede, napovídá už její název. Doslov k ní napsala paní Marie Hašková, maminka slavného „Dominátora“. Dějištěm jsou samozřejmě Pardubice. Naopak převážně dívčí hrdinky má samozřejmě nejvýznamnější dílo paní Večeřové. Jmenuje se Děti z Košumberku a vyšla v roce 1996. V ní se autorka vrací do svého dětství a přibližuje čtenářům právě dobu, kdy se léčila v Košumberku. Může se tedy zdát, že půjde o velice smutné čtení . Ano, píše, přesto však v knížce nenajdeme přehnaný sentiment a dojde i na chvíle úsměvné. Děti z Košumberku oslavily nejen ty, kteří sami Hamzovou léčevnou prošli, ale i mnoho dalších čtenářů. Pro ty, kteří je ještě neznají, určitě stojí za přečtení. Poslední knihou...

Mikuláš Zatovkaňuk (6)

Narozen 21. 9. 1919 v Polonce , zemřel 2001. PhDr., CSc., rusista a ukrajinista, docent metodiky vyučování ruskému jazyku, publikace z oboru.

Michel Bussi (8)

Michel Bussi je francouzský autor detektivních románů. Působí jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu. Psát začal v devadesátých letech, první román byl situován do období vylodění v Normandii a odmítlo ho hned několik nakladatelů. Bussi se tedy odmlčel. Napsal pouze několik novel a scénářů, ale nic z toho nepublikoval. Trvalo deset let, než přišel s další knihou, code Lupin , v němž se přiklonil k detektivnímu žánru. Tentokrát slavil úspěch, kniha vyšla a to hned několikrát. Následovaly další knihy tohoto žánru, za něž obdržel několik cen. V roce 2011 vyšel jeho nejvíce oceňovaný román Černé lekníny a z lokálního autora se rázem stal autor celonárodní, ba dokonce mezinárodní. V roce 2012 pak vyšla jeho další kniha, Vážka, která učinila z Bussiho jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů a byla přeložena do téměř třiceti jazyků. Jeho knihy vyšly v celkovém nákladu přes milion výtisků a získal za ně více než čtyřicet ocenění.

Michal Šťovíček (6)

Ing. Michal Šťovíček. Narozen v roce 1954. Překladatel z francouzštiny a autor knih z oblasti dějin vojenství.

Michal Penk (2)

Michal Penk je český zpěvák a hudebník, známý především svou tvorbou v žánru pop music. Popularitu získal v 80. letech 20. století a stal se významnou osobností československé hudební scény. Jeho kariéra se vyznačovala výrazným hlasem a schopností vytvářet chytlavé popové melodie, které měly ohlas u širokého publika. Během své kariéry vydal Michal Penk několik alb a singlů a přispěl tak k soundtracku doby pro mnoho československých posluchačů.

Michal Ajvaz (9)

Michal Ajvaz je český prozaik, básník, překladatel a spisovatel, představitel magického realismu , současné literární fantastiky. Narodil se do rodiny Michala Ajvaze, chemika a překladatele z ruštiny, což byla jeho rodná řeč. Michal Ajvaz má totiž karaimské předky. Poté, co odmaturoval na střední všeobecně vzdělávací škole, mezi lety 1967 a 1974 studoval češtinu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zde v roce 1978 po sepsání své diplomové práce Richard Weiner a rigorózní práce Richard Weiner a Karel Čapek získal titul PhDr. Do roku 1994 se živil různými dělnickými profesemi. V letech 1974–1985 pracoval jako sálový dělník v obecním domě na Praze 4, později jako noční hlídač parkoviště, poté jako domovník v hotelu v Krkonoších a v rozmezí let 1986 až 1994 čerpač vody u firmy Vodní zdroje. Svobodné povolání si zvolil až v roce 1994. Mezi lety 1996 až 1999 působil jako redaktor Literárních novin. Od té doby se věnuje zejména spisovatelské činnosti. Od roku 2003 je zaměstnán v Centru pro teoretická studia Akademie věd a Univerzity Karlovy. Do roku 1989 nenapsal žádnou knihu, ačkoliv říká, že psal v nepravidelných intervalech už od patnácti let. Svoji první knihu vydal tedy až v roce 1989 a je pojmenována Vražda v hotelu Intercontinental. V roce 2015 byl hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. Celkově se v Ajvazově tvorbě vyskytuje mnoho symbolů – jako třeba symbol knihy, které po přečtení mizí text, symbolizující utíkající život ad. Ajvaz si uchoval svou hravost a mírnou roztomilost prozaické tvorby, čímž svá díla odlehčuje, přesto jejich vážnost ...

Michaela Mysha Gautam (6)

Michael Gerber (7)

Autor parodií na fantasy romány.

Michael Duckworth (11)

Anglický učitel a spisovatel. Detektivní povídky, horory, fantasy

Merline Lovelace (10)

Málokterá z autorek romantické literatury se může pochlubit takovou kariérou jako Merline… Její otec sloužil u letectva, za druhé světové války bojoval v Evropě. Do výslužby odcházel roku 1961, to se ale již jeho šikovná dcera Merline rozhodla, že půjde v jeho stopách. Hned po vysoké škole, kterou absolvovala s výborným prospěchem - studovala mj. i němčinu a ruštinu -, zamířila rovněž k letectvu. Podobně jako její mladší sestra. Starší sestra a bratr zase sloužili u námořní pěchoty. Hned druhý den poté, co Merline nastoupila na svou první základnu, se potkala s jedním mladým kapitánem… Svatbu měli na Tchajwanu, na líbánky zamířili do Hongkongu. Po třiadvaceti letech služby Merline letectvo opustila v hodnosti plukovníka, svou uniformu tehdy - rovněž jako plukovník - na hřebík definitivně pověsil i její manžel. A pro Merline začala nová kariéra. Svou lásku k cestování, k létání, literatuře a romantice skloubila do jedné vášně… Vlastně kromě psaní romantických příběhů odehrávajících se zhusta v leteckém prostředí a po celém světě má Merline ještě jednu vášeň. Často ji můžete spatřit, jak na zeleném trávníku tluče golfovou holí do malého bílého míčku…

Megan Cullis (8)

Britská autorka knih pro děti.

Megan Alexander (7)

Autorka romantických příběhů pro ženy.

Mečislav Borák (7)

Mečislav Borák byl český historik, zabývající se českými dějinami v 20. století se zaměřením na Slezsko. Specializoval se na česko-slovensko-polské vztahy, okupaci a odboj v Československu za druhé světové války, problematiku soudních i mimosoudních perzekucí po roce 1945 a perzekuci československých občanů v Sovětském svazu. Po absolvování SVVŠ ve Frýdku-Místku vystudoval fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1972 získal titul PhDr. a v roce 1987 obhájil kandidátskou práci a získal titul CSc. V letech 1969–1975 pracoval v Družstvu umělecké výroby Zlatník Ostrava jako sociální pracovník a psycholog. Od roku 1975 pak jako odborný pracovník ve Slezském muzeu v Opavě. V roce 1987 nastoupil jako odborný pracovník do Slezského ústavu ČSAV v Opavě, který se v roce 1993 stal součástí Slezského zemského muzea. Od roku 1998 vyučoval na filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě a později na fakultě veřejných politik téže univerzity. Dne 18. září 2009 byl jmenován profesorem. Je držitelem mnoha ocenění a podílel se na více než deseti televizních dokumentech s historickou tematikou. Byl členem redakčních rad několika časopisů např. Slezský sborník a Těšínsko .

Maxmilian Bedřich Stýblo (11)

Narozen 28.9.1892 v Praze, zemřel 4.3.1972 v Praze. Herec, prozaik a básník, dramatik, redaktor divadelních časopisů.

Maxine Sullivan (10)

Matka Maxine Sullivanové odjakživa milovala četbu romantických příběhů – snad proto pro Maxine bylo zcela samozřejmé, že je začala chtít také psát. Tato touha ji vedla k téměř dvacetiletému maratonu shánění materiálů, psaní, nabízení vydavatelům i trpkým odmítnutím – její touha být publikovanou autorkou však nikdy nevybledla. Tento sen se konečně zhmotnil v lednu 2006, když vydala svou první knihu v edici Desire. Maxine momentálně žije v Austrálii, v Melbourne. Její manžel, Geoff, je i jejím hrdinou - to dokázal během těch let, co jsou spolu, mnohokrát. Spolu vychovávají dva šikovné syny a všichni dohromady se s vášnivým zaujetím starají o celé zoo zvířat, která byla opuštěná nebo zraněná, a nějakým způsobem si k nim našla cestu. Maxine je nesmírně šťastná, že je jednou z těch nemnoha australských autorek, které byly vybrány pro řadu Desire. Velmi ráda dostává dopisy od svých čtenářek a prostřednictvím svých webových stránek s nimi komunikuje. Jejím znamením jsou Váhy, životním mottem je „nikdy se neboj sáhnout po hvězdách“ a miluje rodnou Austrálii, kam zasazuje svoje příběhy - od žhavého Darwinu na severu, přes Melbourne, které je kulturním centrem celého světadílu, až po atraktivní a lehkomyslné Sydney. V Austrálii si také dosyta může dopřát své nejoblíbenější činnosti, ke kterým patří zejména posezení na břehu moře s talířem mořských plodů v jedné a sklenicí vína ve druhé ruce.

Max Morgan Witts (3)

Britský televizní producent, režisér a spisovatel kanadského původu.

Maurice Jarre (10)

Maurice Jarre byl uznávaný francouzský skladatel a dirigent, známý především díky své práci na filmové hudbě. Jarre se narodil 13. září 1924 ve francouzském Lyonu a nejprve studoval inženýrství, poté se začal věnovat hudbě. Navštěvoval Pařížskou konzervatoř, kde se vzdělával pod vedením Josepha Martenota, vynálezce Ondes Martenot, raného elektronického hudebního nástroje. Jarreho kariéra v oblasti filmové hudby začala koncem 50. let, kdy začal skládat hudbu ke krátkým filmům.

Maureen Spurgeon (5)

Britská autorka dětských knih.

Matthew Quick (6)

Matthew Quick se narodil v roce 1973 v Oakley v New Yersey a po Collingswood High School vystudoval anglistiku na La Salle University. V současné době žije v Holdenu ve státě Massachusetts, jeho manželkou je spisovatelka Alicia Bessette. Matthew Quick je autorem mnoha úspěšných románů, podle knihy Terapie láskou byl v roce 2012 natočen úspěšný film, ve kterém si zahráli Bradley Cooper, Jennifer Lawrence, Robert De Niro, Jacki Weaver či Chris Tucker.

Matej Schwarzbacher (10)

Slovenský spoluautor fotografických a kartografických publikací o Slovensku, fotograf, cestovatel a člen folklorního souboru.

Matěj Kopecký (10)

Narodil se 24.2. 1775 v Libčanech u Nechanic jako syn "kejklíře", vyučil se hodinářství a usadil se v Miroticích. Bojoval v Napoleonských válkách a jako částečný invalida se potom živil pořádáním "mechanických kumštů s marionetami". První doklad o takovém vystoupení je z r.1797. Zemřel 3.7.1847 v Kolodějích nad Lužnicí.

Martina Solčanská (5)

Narodila som sa v júni, ôsmeho dňa roku Pána 1981. Svetlo sveta som uzrela o 5.55 ráno. V predvečer môjho narodenia počula mama v rozhlase hru o Matúšovi Čákovi Trenčianskom, a keďže pre chlapca vybrala meno Matúš, myslela si, že to bude Matúš. Nebol, ale pokiaľ ide o históriu, milujem ju. Narodila som sa s pupočnou šnúrou okolo krku. O týchto deťoch sa vraj hovorí, že sú geniálne. Nepotvrdzujem, neodmietam, ale čo sa týka tej šnúry, mám pocit, že som to chcela zabaliť hneď, ako som videla, do čoho idem. Najviac ma fascinuje, keď mám na besedách povedať niečo o sebe. Čo také? Tak hovorím, že som vychodila tri školy. Základnú v Hlohovci, strednú v Trnave a vysokú v Nitre. Mimochodom, keď som sa v škole učila o spisovateľoch, vždy boli pri nich poznámky, kde všade študovali. Pravidelne sa tam vyskytovalo štyri- päť miest . Vždy ma fascinovalo, že neostali v jednom meste , a nakoniec som si tento luxus dopriala aj ja. Ale mňa nevyhodili, priznávam, mala som problémy so správaním , ale inak som bola výborná žiačka. Najlepšia škola bola gymnázium, tam som sa začala zamýšľať nad tým, že by som sa písaním mohla živiť. Po gymnáziu som už bola pevne rozhodnutá stať sa veľkou novinárkou, šla som na novinárčinu. A tak sa ňou teraz živím... a popritom som sa rozhodla otravovať svet svojimi literárnymi ambíciami.

Martina Macháčová (7)

Narozena 1981 v Ostravě. Bioložka, autorka knihy pro děti a blogerka.

Martina Bobková (9)

Autorka knih pro děti.

Martin Mykiska (6)

Martin Mykiska je český cestovatel a spisovatel. Vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT. Jako humanitární pracovník po sametové revoluci podnikl cestu do Rumunska. V letech 1991 až 1992 strávil roční pobyt na antarktické základně Eco-Nelson, ležící na Nelsonově ostrově, o čemž napsal knihu Byl jsem rok v Antarktidě. Následně odjel do Argentiny a procestoval několik jihoamerických zemí včetně Chile, Bolívie a Peru. Zde strávil pět měsíců, které byly námětem pro jeho knihu Pěšky stopem lodí Jižní Amerikou. Později se do Jižní Ameriky několikrát vrátil. Putoval také po Severní Americe a Asii . V roce 2003 strávil pět měsíců s manželkou a dětmi v Ladaku, kde vyučoval. Následující rok přešel po zamrzlé řece z Ladaku do Zanskaru na trase přibližně 100 kilometrů dlouhé. Rovněž přispíval do cestovatelského televizního pořadu Objektiv.

Martin Franc (10)

Doc. PhDr., Ph.D. Narozen 8.4.1973 v Praze. Vedoucí oddělení dějin AV. Historik zabývající se dějinami vědní politiky 1948-1992, dějinami výživy a stravování v 18.-20.stol., dějinami životního stylu a konzumu 1948-1989.

Martin Flosman (4)

Narozen roku 1979. Mgr., archivář, zabývá se vojenskou duchovní službou od rakouské c. k. armády do roku 1950, zejména účastí duchovních ve druhém zahraničním vojenském odboji. Autor publikací z oboru.

Martin Dejdar (7)

Martin Dejdar je český herec, dabér, tanečník, zpěvák, komik, moderátor a filmový producent. V roce 1987 ukončil Martin Dejdar studium na pražské DAMU a nastoupil ke svému prvnímu divadelnímu angažmá do pražského klubového divadla Studio Ypsilon. V tomto dnes již legendárním souboru byli jeho kolegy například Jiří Lábus nebo Oldřich Kaiser a mnozí další. V roce 1993 získal svou první hlavní roli ve filmovém muzikálu Šakalí léta. Následovaly filmy Amerika a Učitel tance, za druhý jmenovaný obdržel v roce 1995 cenu Český lev za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. V roce 1999 měl premiéru film Panství, který Martin Dejdar koprodukoval a hrál v něm hlavní roli, jako producent se následně podílel také na filmu Eliška má ráda divočinu. Kromě filmů byl obsazen do hlavních rolí televizních seriálů Zdivočelá země, Konec velkých prázdnin nebo Poslední sezona. Především svůj komediální talent a pohotovost využil Martin Dejdar při práci moderátora zábavných televizních pořadů jako Šance, Ptákoviny, Na vlastní nebezpečí nebo Vaše velká premiéra. Pro televizi dabuje Barta Simpsona v kresleném seriálu Simpsonovi. V dabingu dále propůjčil hlas například i Jimu Carreymu. V roce 2006 založil společně s producentem Romanem Rounem hokejovou charitativní show HC Olymp. Od září 2008 do října 2011 jej diváci mohli pravidelně vídat na TV Nova v původním českém sitcomu Comeback, kde hrál Františka „Ozzáka“ Pacovského. Pro roky 2011 a 2012 se stal členem poroty 2. a 3. ročníku Československo má talent. V roce 2017 se stal soutěžícím v pořadu Tvoje tvář má známý hlas. V následující sérii se stal hereckým koučem nových soutěžících. Od roku 2019 hraje mjr. Josefa Strouhala v seriálu Specialisté. V roce 2020 vytvořil internetový projekt „Přání pro tebe“ s cílem pomáhat hercům, hudebníkům, zpěvákům a dalším tvůrčím osobnostem překlenout výpadek příjmu způsobený omezeními provozu divadel a kulturních zařízení souvisejícími se snahou zabránit šíření...

Markéta Prášková (7)

Narodila jsem se v srpnu roku 1981. K mému narození se neváže žádná unikátní ani vtipná historka, takže přeskočím několik let a zastavím se až na základní škole ve Světlé nad Sázavou. Kromě základů čtení a psaní, které se mi po mnohých potížích a zásluhou trpělivosti lidí v mém okolí usadily v hlavě, jsem tam nabyla dojmu, že učení nejspíš nebude moje životní vášeň. Přesto jsem z důvodů, které dosud nechápu, základní školu po pěti letech opustila a otevřela dveře sedmiletého gymnázia, abych své školní neúspěchy ještě více podpořila. Gymnázium však pro mě mělo i některá velká pozitiva. Zde jsem objevila lásku ke knihám a také poprvé začala psát. Ač jsem svá prvotní dílka zcela nekriticky obdivovala, jako nejspíš každý autor, musím s odstupem času přiznat, že byla velmi pochybné umělecké hodnoty, a proto slibuji, že jimi nebudu čtenáře v budoucnu nikdy zatěžovat. Následovala dlouhá mašinérie mého dalšího vzdělávání, z níž si nejvíc vážím studia pedagogiky v Hradci Králové. Už během něj jsem se cítila doslova přeplněna informacemi všeho druhu, což byla jedna z okolností, jež nakonec vyústily v další vlnu mé spisovatelské dráhy. V roce 2004 jsem znovu vzala tužku a odstartovala dlouhou, někdy veselou, někdy úmornou práci na Kloboucích z Agarveny.

Marka Míková (10)

Narozena 28. 12. 1959 v Českých Budějovicích. Spisovatelka, textařka, zpěvačka, pianistka a kytaristka, dramaturgyně a režisérka loutkového divadla, herečka.

Mark T Sullivan (6)

Pochází z Bostonu, jako dítě vášnivě rád lyžoval a zajímal se o lov. Vystudoval angličtinu na Hamilton College, pak dva roky působil jako dobrovolník mírových sborů v malé oáze na karavanové stezce mezi Tripoli a Timbuktu v Nigeru. Za domorodci zajížděl hluboko do pouště, ponořil se do jejich nomádské kultury a učil děti zdejších obyvatel. Po návratu do USA pokračoval ve studiu žurnalistiky a během něj se seznámil se svou příští ženou Betsy. Vystřídal v rámci profese několik působišť v renomovaných tiskových agenturách, jako investigativní novinář byl za své reportáže dvakrát nominován na Pulitzerovu cenu. Pustil se také do psaní beletrie a jeho povídky se brzy uplatnily v několika literárních časopisech. Úspěch získal knižními thrillery Ozvěna duchů a Očistný obřad Sullivan žije ve Vermontu se svou ženou a dvěma syny.

Marjorie Kinnan Rawlings (6)

Americká spisovatelka, autorka románů z prostředí Floridy, vysokoškolská pedagožka tvůrčího psaní.

Marion Nickig (5)

Německá fotografka rostlin.

Mariko Tamaki (6)

Kanadská spisovatelka, autorka románů, novel, dramat a komiksů.

Marija Pavlovna Priležajeva (8)

Marija Pavlovna Priležajeva, rusky: Мария Павловна Прилежаева byla ruská sovětská autorka dětských knih. Autorka knihy o životě a činnosti V. I . Lenina, M. I. Kalinina. Její díla byla přeložena do mnoha jazyků a vyučovalo se o ní ve školách. Narodila se v Jaroslavli, nějakou dobu strávila v Alexandrově, kde absolvovala ženské gymnázium . Poté vystudovala pedagogickou fakultu pokračovala Druhé Moskevské univerzity , pak pracovala jako učitelka a vychivatelka v dětském domově. Od roku 1937 se věnovala literární tvorbě, kterou považovala za příspěvek ke komunistické výchově mladých. V roce 1952 vstoupila do KSSS, od roku 1967 byla členkou Svazu spisovatelů SSSR. Získala několik ocenění: Státní cenu RSFSR N. K. Krupské, Leninův řád a další.

Marie-Renée Pimont (5)

Učitelka mateřské školky, knihy pro děti.