Všichni Autoři a témata

André Aciman (12)

André Aciman je americký spisovatel egyptského původu. Narodil se a vyrůstal v Alexandrii. Jeho rodiče byly Židé s tureckými a italskými kořeny, a v rodině se hovořilo francouzsky, italsky, řecky a arabsky. Jeho rodina ale kvůli svému židovskému původu nemohla získat egyptské občanství a v roce 1965 musela Egypt opustit. Utekli nejprve do Říma, kde získali italské občanství, a v roce 1968 se přestěhovali do New Yorku. Aciman v USA vystudoval Anglický jazyk a literaturu. V roce 1988 získal doktorát ze Srovnávací literatury na Harvardu. Následně vyučoval tvůrčí psaní na univerzitě v New Yorku a francouzskou literaturu na Princetonu a Bard College. Už v roce 1994 vydal svoji první knihu, biografii Out of Egypt, za kterou obdržel cenu Whiting Award. Prozatím největší uznání mu ovšem vynesl román Dej mi své jméno, za který v roce 2007 získal cenu Lambda Literary Award v kategorii Gay Fiction. Aciman je v současné době profesorem na Graduate Center of City University v New Yorku. Jeho oborem jsou literární teorie a díla Marcela Prousta. Je ženatý a má tři děti.

Andersen Jan (12)

Anatolij Naumovič Rybakov (6)

Anatolij Naumovič Rybakov byl ruský spisovatel, autor částečně autobiografických antistalinistických děl jako např. Děti Arbatu a Třicátý pátý a další roky. Byl nositelem mnoha významných literárních cen, nikdy však nezískal Nobelovu cenu za literaturu. Narodil se v ukrajinském Černigově, v židovské rodině. V roce 1934 byl jako student Vysoké školy dopravní, zatčen NKVD a poslán na 3 roky do vyhnanství na Sibiři. Na rozdíl od Solženicyna tedy může referovat o podmínkách stalinismu v předválečném SSSR . Za druhé světové války byl velitelem tanku, se kterým dojel až do Berlína. Po jejím skončení psal i o protifašistickém odboji. Jeho knihy vyšly ve více než 52 zemích a byly vydány v celkovém nákladu přesahujícím 20 milionů kusů.

Ana Serna Vara (10)

Španělská spisovatelka dětské literatury.

Alphonse de Lamartine (12)

Alphonse de Lamartine, plným jménem Alphonse Marie Louis de Prat de Lamartine byl francouzský romantický básník, spisovatel a politik. Roku 1848 krátce působil jako francouzský ministr zahraničí.

Alois Urban (12)

Narozen: 9. října 1912 v Ústí nad Orlicí Zemřel: 9. ledna 1981 v Praze Alois Urban po maturitě na reálce v České Třebové v roce 1931 pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. V roce 1935 získal aprobaci pro matematiku a deskriptivní geometrii. V roce 1937 získal doktorát za práci z diferenciální geometrie. Do roku 1945 působil na středních školách, po válce se stal asistentem na Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. V roce 1948 studoval v Holandsku u profesora Schoutena. V roce 1950 se habilitoval a v roce 1954 byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie na stavební fakultě ČVUT. Alois Urban byl spoluautorem středoškolské učebnice Deskriptivní geometrie pro 11. ročník. V 60. letech vyšly dva díly jeho známé vysokoškolské učebnice Deskriptivní geometrie.

Alice (8)

Alice , vlastním jménem Carla Bissi, je italská zpěvačka, skladatelka a hudebnice známá svým výrazným hlasem a eklektickým hudebním stylem, který v sobě mísí prvky popu, rocku a avantgardy. Narodila se 26. září 1954 v italském městě Forli a poprvé na sebe upozornila koncem 70. let po účasti na hudebním festivalu v Sanremu. V její kariéře nastal výrazný obrat, když v roce 1985 spolupracovala se známým italským zpěvákem a skladatelem Francem Battiatem na albu "Gioielli Rubati", které obsahovalo coververze jeho písní.

Alexandra Bracken (8)

Americká spisovatelka.

Alena Hanzlíková (7)

Autorka příruček domácího hospodaření, zejména z oblasti šití a pletení.

Aleksej Feofilaktovič Pisemskij (12)

Aleksej Feofilaktovič Pisemskij, rusky: Алексей Феофилактович Писемский byl ruský spisovatel a dramatik. Pocházel ze starého, ač zchudlého šlechtického rodu a vzdělal se v kostromském gymnasiu a na moskevské universitě. Jako jinoch jevil velikou náklonnost k divadlu. Ukončiv r. 1844 universitní studia, vstoupil do státní služby, ale r. 1846 ji opustil a oženil se. Roku 1848 stal se úředníkem pro zvláštní rozkazy při kostromském gubernátorovi, v l. 1354 – 59 byl členem petrohradské hlavní správy údělů a v letech 1866–72 radou moskevské gubernské správy. Služební povolání nezůstalo bez vlivu na jeho tvorbu, kterou zahájil povídkou Nina a Bojarščina, napsanou r. 1847, ale vlivem censury otištěnou teprve r. 1857. Již v poslednější práci lze sledovat hlavní vlastnosti jeho talentu, plastiku kresby, docházející časem do hrubosti, životnost a sytost barev, bohatství komických motivů, pesimistický názor na vytrvalost povýšených citů a silnou, typickou mluvu. Roku 1850 navázal styky s Moskviťaninem, kde otiskl povídky Ťufjak a Brak po strasti. Obě práce postavily Pisemského do první řady ruských spisovatelů. Záhy potom následovaly povídky: Komik; Ipochondrik; Bogatyj ženich; Batmanov; Pitěrščik; Lěšij; Razděl; Fanfaron aj., jež se dotýkají nepovšimnutých sfér ruského života, pro svoji nenapodobitelnou životnost, pravdivost a barvitost nepozbyly dosud zájmu. Přesídliv r. 1858 do Petrohradu, žil v poměrech dosti stísněných a psal málo. K té době se vztahuje jeho kritická stať o Gogolovi a nejlepší povídka ze života ruského lidu Plotničja artěl. Když r. 1856 námořní ministerstvo podniklo národopisný výzkum, Pisemskij prozkoumal Astrachaň a Kaspické pobřeží, o čemž napsal mnoho cestopisných článků do časopisu Morskoj Sbornik. Roku 1858 stal se redaktorem Bibliotěki dlja čtěnij. Zároveň v Otěčestvennych Zapiskach objevila se jeho nejlepší práce Tysjača duš a brzo potom v jím redigované sbírce znamenité jeho drama Gork...

Alan Titchmarsh (4)

Alan je v británii nejen populárním autorem ale především známou televizní osobností. Od roku 1996 moderuje pořad pro zahrádkáře, který se na dlouhou dobu usadil na nejvyšších místech žebříčků sledovanosti. Vystudoval zahradnickou školu a několik let pracoval v proslulé Královské botanické zahradě v Kew. Kromě desítek knih o zahradě má na sém kontě 4 romány a vlastní životopis. S manželkou Alison a dvěma dcerami žije v anglickém hrabství Hampshire.

Alain-Fournier (9)

Alain-Fournier, vlastním jménem Henri-Alban Fournier , Francie – 26. září 1914, Les Éparges , Francie) byl francouzský spisovatel, básník a esejista. Je znám především jako autor jediného románu Kouzelné dobrodružství , zařazeného podle francouzského deníku Le Monde mezi 100 nejdůležitějších knih 20. století. Narodil se v učitelské rodině v kraji Sologne. V roce 1891 rodina přesídlila do Épineuil-le-Fleuriel, kde Henri studoval do 5. třídy. Poté přešel do Voltairova lycea v Paříži. V roce 1901 se rozhodl pro námořnickou kariéru a začal studovat v Brestu. Po roce ale změnil rozhodnutí a začal se připravovat na studium v Bourges. V roce 1903 začal studovat na Lycée Lakanal v Sceaux . Zde se seznámil se svým přítelem Jacquesem Rivière. V roce 1905 se Alain-Fournier náhodou setkal s Yvonne de Quiévrecourt, do které se zamiloval. Dívka ale byla zasnoubena a později se vdala. Byla inspirací pro postavu Yvonne de Galais z románu Kouzelné dobrodružství. V letech 1906 a 1907 se Alain-Fournier pokoušel složit zkoušky na École Normale Supérieure, ale nebyl úspěšný. V letech 1908–1909 sloužil v armádě. Stále zamilován do Yvonne de Quiévrecourt napsal v té době řadu básní a esejů, které později vyšly pod názvem Miracles. V roce 1909 si Jacques Rivière vzal za ženu Henriho sestru Isabelle. V roce 1910 se Alain-Fournier vrátil do Paříže a psal kritiky pro Paris-Journal. Současně pracoval jako sekretář politika Clauda Casimir-Periera. V roce 1913 vyšel jeho román Le Grand Meaulnes, nejprve časopisecky v Nouvelle Revue française , později knižně. Kniha byla nominována na Goncourtovu cenu . Román je jedním z prvních děl magického realismu. V srpnu 1914, nastoupil Alain-Fournier do armády v rámci mobilizace jako poručík 288. dělostřeleckého pluku a o měsíc později byl zabit v první světové...

Alain Thiéry (8)

Současný francouzský autor mladší generace, píšící rovněž pod jménem Arnaud Thierry, je původně vystudovaný lékař.Kromě psaní románů se věnuje také scénáristické práci.

Alafair Burke (9)

Dcera J. L. Burka, narodila se ve Fort Lauderdale, Florida. Studovala psychologii na Reed College a práva na Stanford Law School. Pracovala jako náměstek prokurátora v Portlandu, novinářka a spisovatelka. V současné době žije v New Yorku a je profesorem práva na Právnické fakultě Hofstra. Autorka detektivních sérií s newyorskou policistkou Ellie Hatcherovou a portlandskou prokurátorkou Samanthou Kincaidovou .

Al Ewing (13)

Britský komiksový scenárista a autor komediálního superhrdinského blogu.

Aenne Bodmann (14)

Adrian Gilbert (7)

Adrian Gilbert je autor a nezávislý vydavateľský konzultant. V roku 1991 založil Solos Press, malé vydavateľstvo zamerané na kresťanský mysticizmus, gnosticizmus a hermetiickú tradíciu Egypta. Viac než dvadsať rokov skúmal starý Egypt a pokladá objavy obsiahnuté v Mystériu Orióna za veľmi dôležité pre naše pochopenie veku pyramíd.

Adam Georgiev (6)

Adam Georgiev je český básník a prozaik, autor širokého žánrového a stylového rozpětí. Je známý především jako autor homosexuálních próz, v roce 2010 byl v pořadu Q v České televizi označen za nejprodávanějšího gay autora v České republice. Svůj styl, vždy oscilující na pomezí poezie a prózy, předznamenal Georgiev již svým prvním uměleckým textem napsaným v sedmnácti letech, poémou I Ježíš Kristus byl sebevrah , o němž prezidentka Akademie literatury české Eva Kantůrková napsala, že je „intuitivním výkonem velkého talentu“. V provázání s divadlem pokračoval i následující knihou básnických interpretací hereckých rolí Potlesk pro Dagmar Havlovou – Veškrnovou , o níž Radovan Lukavský napsal, že „je v ní něco, co mu vzdáleně připomíná ducha Franceska Petrarcy a jeho zpěvů Lauře“. Za knihu Básník Trýzeň Kat , sbírku veršů z let 1997 – 2007, získal dvě nominace na Knihu roku 2007 v odborné anketě Lidových novin, a to od Evy Kantůrkové a držitele European Book Prize Mariusze Szczygiela . Literární kritik týdeníku Obrys-Kmen, který vychází jak příloha komunistických Haló novin, Alexej Mikulášek o knize napsal, že „patří k tomu nejlepšímu, co dal uplynulý rok české literatuře“ . Jako prozaik se etabloval třemi knihami známými jako „homosexuální trilogie“: Planeta samých chlapců , Bulvár slunce a Zabij mě, Eliso . Vyznačují se originálním literárním rukopisem a také homosexuální otevřeností, nebývalou nejen v českém literárním kontextu. Trilogie má umělecky vzestupnou tendenci . Jakub Vaníček v Literárních novinách o Planetě sa...

Adam (6)

Adam byl podle Bible první člověk, společný předek celého lidstva a všech lidí. Hebrejské slovo אדם Ádám znamená člověk, takže překladatelé Bible se musejí rozhodovat, kdy toto slovo mají považovat za vlastní a kdy za obecné jméno. Kniha Genesis zpočátku mluví o stvoření člověka a násl., Gn 2, 7 a násl.) a s postupem vyprávění patrně přechází k osobě - Adamovi. Biblické překlady se liší v tom, kam tento přechod umístí. V Gn 1 užívají všechny překlad "člověk", některé staré překlady uvádějí jméno Adam už v Gn 2, 20 , moderní překlady většinou až v Gn 3, 17 . Adam-člověk je tak zároveň zástupcem celého pozdějšího lidstva a celé lidstvo je v něm symbolicky obsaženo. Adamův příběh je tak zároveň příběhem člověka vůbec. Bible to ještě zdůrazňuje tím, že jeho stvoření popisuje dvakrát a v Gn 5, 2 ještě stručně shrnuje. Šestého dne se Bůh rozhodl stvořit člověka, "aby byl naším obrazem podle naší podoby" ), a to jako muže a ženu, a svěřil mu vládu nad zemí. Podle Gn 2, 7 byl člověk-Adam stvořen jako muž a postaven do krásné zahrady Eden. Teprve dodatečně dostal ženu-Evu jako "pomoc sobě rovnou" a od toho se odvine drama jeho pádu. Podle Gn 2, 16 Hospodin Adamovi zakázal jíst ze "stromu poznání dobrého a zlého". Když Eva i Adam zákaz porušili, Hospodin je vyhnal ze zahrady a potrestal tím, že budou muset pracovat, rodit děti v bolestech a nakonec zemřít. Přesto je podle Gn 3, 21 Hospodin oblékl a verš Gn 3, 15 chápou křesťané jako příslib záchrany v Kristu. Adamovi nejznámější synové se jmenovali Kain a Ábel. Jejich příběh je popsán ve 4. kapitole Genesis. Zemědělec Kain žárlil na mladšího pastevce Ábela, který přinesl Bohu dobrou oběť, a zabil ho. Podle Gn 5, 3 , když bylo Adamovi 130 let, zplodil syna Šéta a po něm další syny a dcery, které Bible nezmiňuje jménem. Podle Gn 5,5 Adam zemřel ve...

A. T. B Edney (8)

Veteřinář, publikace o chovu psů a koček.

A. J Liehm (8)

Narozen 2. 3. 1924 v Praze, zemřel 4. 12. 2020 tamtéž. Filmový a literární kritik, kulturní a politický publicista, československý komunistický a reformní politik, vysokoškolský pedagog. V exilu v Paříži vydával v letech 1984-1988 mezinárodní kulturní revue Lettre Internationale.

5P (5)

Czech rock group, backing band of Luboš Pospíšil.

Zuzana Součková (6)

Narodila se v roce 1962. Běžkyně. Publikace z oboru.

Zuzana Kočová (6)

Zuzana Kočová, rodným jménem Liběna Kočová, byla česká divadelní herečka, režisérka, dramatička a spisovatelka. Po absolutoriu obecné školy na Spořilově studovala Akademické gymnázium v Praze. V roce 1940, před maturitou školu opustila a nastoupila na hereckou školu při divadle D 40. V tomto divadle hrála až do jeho uzavření v roce 1941. Poté hrála v letech 1941–1942 v Horáckém divadle v Třebíči. V letech 1942–1945 působila v zájezdovém souboru Středočeské činohry Josefa Burdy. Po skončení války nastoupila opět do divadelního souboru E. F. Buriana a v jeho divadle pracovala jako umělecká vedoucí, lektorka a herečka až do zrušení divadla v roce 1962. V roce 1947 si nechala změnit křestní jméno na Zuzana. V roce 1964 založila divadlo Maringotka, pro které psala a upravovala hry a působila v něm jako dramaturgyně, režisérka a herečka. Divadlo zaniklo v roce 1973. Po skončení divadelní kariéry se věnovala psaní. V letech 1974–1978 pracovala jako dramaturgyně Hlavní redakce literárně dramatického vysílání Československého rozhlasu. V osmdesátých letech podnikla cesty na Island a do Skotska, o obou cestách napsala cestopisy. Zemřela roku 1988 a je spolu s manželem pohřbena na Vyšehradském hřbitově. Byla třetí manželkou Emila Františka Buriana, sňatek proběhl v roce 1953. Je matkou písničkáře Jana Buriana . Jako redaktorka pracovala pro časopis Umělecký měsíčník, který vydával E. F. Burian. Přispívala do novin a časopisů Rudé právo, Květy, Tvorba, Literární měsíčník a Kmen. Používala pseudonymy Josef Liška a František Kuba.

Zuzana Csontosová (10)

Slovenská publicistka, spoluzakladatelka bezdomoveckého časopisu Nota bene, autorka článků v časopise Dieťa. Autorka knihy pohádek.

Zdzisław Bańkowski (4)

Polský chemik.

Zdenka Kabátová-Táborská (4)

Narozena 3.6.1933 v Praze. Malířka, grafička, ilustrátorka.

Zdeněk Váňa (5)

PhDr. Zdeněk Váňa, CSc. se narodil 13.2.1924 v Čákovičkách nedaleko Prahy. V letech 1945 - 1948 studoval archeologii a české dějiny na Karlově univerzitě v Praze. Pracoval pak jako archeolog v muzeu v Teplicích v severozápadních Čechách. V roce 1953 přešel do Slovanského ústavu Československé akademie věd v Praze, kde spolu s prof. Janem Eisnerem vydával jako výkonný redaktor periodický sborník Vznik a počátky Slovanů. Od roku 1964 působil jako vědecký pracovník archeologického ústavu ČSAV v praze. Prováděl řadu výzkumů časně středověkých hradišt' v Čechách, např. v Zabrušanech, Vlastislavi, Bílině, Levousích, Libušíně. 10 let vedl rozsáhlý výzkum na Budči, jednom z hlavních center vznikajícího českého státu. Zaměřuje se na dílčí i obecné problémy slovanské etnogeneze, kulturního vývoje i archeologického výzkumu historických počátků Slovanů. Studoval v četných evropských muzeích, přednášel doma i v zahraničí, např. ve Varšavě, Berlíně, Bělehradě, Göttingenu atd. Publikoval množství článků a studií v odborných časopisech, vedle samostatných publikací, jako Objevy ve světě dávných Slovanů. Kniha Svět dávných Slovanů je výsledkem více než 30-ti letého studia a výzkumné činnosti.

Zdeněk Trefný (8)

Publikace a překlady z oboru matematiky.

Zdeněk Rotrekl (11)

Zdeněk Rotrekl byl český básník, spisovatel, esejista, kritik, publicista, literární historik a scenárista, spadající do podkategorie katolické literatury. Po maturitě byl totálně nasazen, po druhé světové válce zahájil studium na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Za svoji činnost ve svazu vysokoškolského studentstva byl v roce 1948 vyloučen ze studií. Dne 14. dubna 1949 byl zatčen, 17. listopadu 1949 ve vykonstruovaném procesu s vysokoškolskými funkcionáři navrhl prokurátor trest smrti, rozsudek soudu zněl doživotí. Ve vězení strávil Zdeněk Rotrekl třináct let . Dne 10. května 1962 byl na amnestii propuštěn s desetiletým podmínečným trestem a pracoval jako dělník osvětlovač výkopů v Brně. Roku 1968 byl občansky rehabilitován a bylo mu umožněno dokončit studia filozofie, poté se stal redaktorem časopisu Obroda, kterým byl do roku 1969. Až do sametové revoluce působil jako disident a podílel se na tvorbě samizdatu. Po listopadu 1989 opět aktivně vstoupil do veřejného života. Byl zakládajícím členem Syndikátu českých novinářů, Obce moravskoslezských spisovatelů a Konfederace politických vězňů. V jeho literárním stylu se částečně objevují prvky surrealismu. Vytvářel hodně novotvarů. Věnoval se barokním a biblickým tématům. Častým motivem je zápas o křesťana za dob totality. Jeho poezie se řadí do katolické spirituální poezie. Začaly vycházet v roce 2002 v brněnském nakladatelství Atlantis. Zdeněk Rotrekl je nositelem mnoha cen a vyznamenání:

Zdeněk Mrkáček (7)

RNDr. Zdeněk Mrkáček . Ornitolog a biolog Správy chráněné krajinné oblasti Český ráj, autor populárně naučných článků, přednášek, rozhlasových relací a publikací z oboru, fotograf fauny a flóry. Též garant Ornitologické poradny při Kulturním a informačním středisku v Lomnici nad Popelkou a šéfredaktor Internetových novin města Lomnice nad Popelkou.

Zdenek Mlynar (7)

Zdeněk Mlynář, rodným jménem, které užíval do roku 1945, Zdeněk Müller, byl český komunistický politik, právník, signatář Charty 77, pedagog, vědec a politolog. Od roku 1946 byl členem Komunistické strany Československa, v období 1950–1955 absolvoval moskevskou Právnickou fakultu Lomonosovovy univerzity . Následně nastoupil do Ústavu státu a práva Československé akademie věd, kde setrval až do roku 1968. Během pražského jara byl zvolen tajemníkem Ústředního výboru KSČ. Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl spolu s dalšími vedoucími členy strany odvlečen do Moskvy, kde připojil svůj podpis pod tzv. Moskevské protokoly. Poté byl ještě dosazen do funkce člena předsednictva ÚV KSČ, následně v listopadu téhož roku však na všechny své posty rezignoval a roku 1970 byl vyloučen z komunistické strany. Novým zaměstnavatelem se stalo Národní muzeum, kde se věnoval na vědecké úrovni entomologii. Podepsal Chartu 77 a podílel se na protirežimních aktivitách. To byl důvod represivního tlaku státní moci na jeho osobu, v důsledku něhož emigroval do Rakouska. Tam přednášel na univerzitě v Innsbrucku, od roku 1989 jako profesor politologie. Po sametové revoluci se vrátil do Československa. Stal se čestným předsedou a volebním lídrem Levého bloku pro parlamentní volby v roce 1996. Poté, co strana propadla, odstoupil ze své funkce a pro zhoršený zdravotní stav definitivně opustil politiku. Zemřel v dubnu 1997 ve Vídni. Pražského pohřbu se mimo jiné zúčastnil bývalý generální tajemník ÚV KSSS a prezident Sovětského svazu Michail Sergejevič Gorbačov. Manželkou byla ekonomka a diplomatka Rita Budínová-Mlynářová-Klímová. Dcera Milena Bartlová je profesorka historie umění, syn Vladimír Mlynář je manažer. Druhou manželkou se stala česká spisovatelka Irena Dubská se kterou od konce sedmdesátých let žil společně v exilu. V druhém manželství s Irenou Dubs...

Zdeněk Kožmín (9)

Zdeněk Kožmín byl český vysokoškolský učitel, literární vědec a kritik. V letech 1949–1953 učil na osmileté střední škole ve Starém Jičíně, 1953–1954 na osmileté střední škole v Břeclavi 1954–1956 na pedagogické škole tamtéž. Od roku 1956 působil jako asistent katedře filologie na vyšší pedagogické škole, která se v roce 1957 transformovala do Pedagogické fakultu UJEP. V roce 1969 se zde stal proděkanem. V roce 1970 byl z funkce odvolán a z politických důvodů propuštěn. Po vyhoštění z univerzity, působil na gymnáziu Julia Fučíka v Zastávce až do odchodu do penze v roce 1985. Po politickém převratu 1989 se vrátil na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity, odkud v roce 1991 přešel na fakultu filosofickou, kde byl jmenován profesorem. Aktivně zde působil až do roku 2001. Aktivně publikoval od roku 1956. Především recenze, články a rozbory v časopisech Literárních noviny, Host do domu, Zlatý máj, Plamen a v dalších. Po roce 1970 nesměl publikovat. Teprve v polovině osmdesátých let přispíval do regionálních tiskovin na jižní Moravě svými recenzemi. Po roce 1989 byl opět přijat, a kromě Rovnosti a Brněnského večerníku publikoval v tematických časopisech Tvar, ROK, Kritický sborník.

Zdeněk Kotek (7)

Narozen 12. 6. 1924 v Nučicích, zemřel 14. 10. 2004 v Praze. Elektroinženýr, vědec a vysokoškolský učitel Katedry měření FEL ČVUT . Průkopník technické kybernetiky v ČR, přispěl k založení a rozvoji výzkumu v oblastech automatického řízení, rozpoznávání, robotiky, počítačového vidění, umělé inteligence, znalostního inženýrství, adaptivních a učících se systémů. Publikace v oboru.

Zdeněk Kárník (12)

Zdeněk Kárník byl český historik a pedagog. Narodil se v rodině východočeského obchodníka Františka Kárníka. V mládí jej ovlivnil mj. starší bratr František, předčasně zemřelý v osmatřiceti letech, asistent a později docent Vysoké školy politických a hospodářských věd , silně vlastenecky orientovaný a za války podporující protinacistický odboj. Zdeněk Kárník vystudoval Reálné gymnázium F. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou a od roku 1950 Fakultu společenských nauk Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze, od roku 1952 sloučené s Filozoficko-historickou fakultou Univerzity Karlovy, od roku 1954 na témže ústavu vyučoval, v roce 1965 se stal docentem moderních československých dějin. Roku 1968 se angažoval v obrodném procesu na fakultě i mimo ni, po rozpuštění tamní stranické organizace se odmítl znovu do komunistické strany přihlásit a žádat o přijetí. V roce 1969 musel z politických důvodů ukončit pedagogickou činnost na vysoké škole, o rok později byl donucen fakultu opustit; vrátit se mohl roku 1990 . 1970–90 pracoval ve Středisku státní památkové péče Středočeského kraje. Řadě dalších perzekvovaných historiků pomohl z pozice referenta k obživě zadáváním odborných úkolů pod svými či cizími jmény. Publi­koval v samizdatu nebo pod cizími jmé­ny . Působil na Univerzitě Karlově v Praze, Akademii věd České republiky a rovněž na vysokých školách v rodném regionu, Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové, Fakultě humanitních studií, později Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. V letech 1968–1969 a 1990–1992 byl členem rehabilitační komise FF UK, 1989...

Zdeněk Hron (8)

Zdeněk Hron je český pedagog, překladatel, redaktor, básník a diplomat. Roku 1961 maturoval na Vojenské škole Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové a následně vystudoval v letech 1961–1967 angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1968 vyučoval na Jazykové škole v Praze a od roku 1987 se věnuje ve svobodném povolání překladatelské činnosti. Byl rovněž kulturním atašé velvyslanectví České republiky v Londýně. Překládá z angličtiny , a to prózu, poezii i divadelní hry. Pro Československou a Českou televizi přeložil dialogy a titulky k řadě filmů a seriálů. Jako nakladatelský redaktor sestavil několik básnických antologií, uspořádal výbory z veršů různých českých básníků a sám je rovněž autorem deseti básnických sbírek.

Zdeněk Holoubek (7)

Zdeněk Holoubek je bývalý český fotbalista, obránce. V československé lize hrál za SONP Kladno. Nastoupil ve 113 ligových utkáních.

Zdeněk Fejfar (8)

Zdeněk Fajfer byl český fotbalový trenér. V nižších soutěžích chytal za RH Cheb, Baník Most a SK Náchod. V letech 1974-1977 byl asistentem Antonína Rýgra u týmu Sklo Union Teplice. Ve druhé lize trénoval ŽD Bohumín a LIAZ Jablonec. V sezoně 1989/90 byl asistentem Františka Cipra ve Zbrojovce Brno.

Zdeněk Endris (4)

Narozen 30.12.1902 v Žereticích u Jičína, zemřel 27.1.1974 v Praze. Středoškolský profesor, dramaturg, dramatik, autor publikací o léčivých rostlinách.

Zbyněk Kožnar (7)

PhDr., CSc. Zbyněk Kožnar - působil jako novinář; autor reportáží , knih literatury faktu a s manželkou Marií Kožnarovou prozaických děl . Překládal z angličtiny, hlavně poezii - Americká lidová poezie, Černošská poesie, atd.

Žalman & Spol. (7)

Xavier Herbert (4)

Celým jménem Albert Francis Xavier Herbert se narodil v Geraldton v Západní Australii jako nemanželské dítě pod jménem Alfred Jackson. Od mládí prošel řadu zaměstnání a dokázal vystudovat farmacii. Ve své spisovatelské tvorbě se věnoval především tématu vztahu a vlivu bělochů na vývoj a život domorodého obyvatelstva Austrálie.

William B Breuer (7)

Americký vojenský historik a spisovatel.

Wiener Symphoniker (10)

Wiener Symphoniker , známý také jako Vídeňští symfonikové, je rakouský orchestr s bohatou historií a významným postavením ve světě klasické hudby. Orchestr byl založen v roce 1900 a získal si pověst díky interpretaci klasického vídeňského repertoáru i děl současných skladatelů. Během své historie spolupracoval Wiener Symphoniker s mnoha uznávanými dirigenty a sólisty.

Wendy Dranfield (9)

Britská spisovatelka, autorka kriminálních románů.

Vojtěch Matocha (11)

Narozen 1989. Programátor, zabývá se tvůrčím psaním, píše recenze pro iLiteraturu. Autor dobrodružné knihy pro děti.

Vlastimír Talaš (7)

Narozen 18. 12. 1951 v Karviné. Ing. elektrotechnik ,nakladatel, autor libreta ke komiksu, spolumajitel nakladatelství Talpress/Krakatit, zaměřeného na Scifi a fantasy literaturu.

Vlado Bednár (12)

Vlado Bednár byl slovenský spisovatel-prozaik, dramatik a autor literatury pro děti a mládež. Užíval pseudonymy Fedor Vietor, Quido Maria Piaček a jiné. Narodil se v rodině akademického malíře Štefana Bednára. Vzdělání získal v Bratislavě, kde v letech 1958–1964 studoval na Univerzitě Komenského Filosofickou fakultu, obor žurnalistika. V letech 1964–1966 byl odborým asistentem na Katedře žurnalistiky, v letech 1966-1970 redaktorem mládežnických časopisů. V letech 1970–1975 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Smena. Od roku 1975 se věnoval výhradně své literární práci. Jeho manželkou byla pozdější politička Oľga Keltošová. Dne 17. ledna 1984 tragicky zahynul následkem úrazu na rozkopané bratislavské ulici. Věnoval se psaní prózy jak pro mládež tak i pro dospělé. V jeho tvorbě pro dospělé převládají humoristicky laděná díla, jsou často protkána ostrou satirou nasměrovanou do společnosti, kde odhaloval její mnohé nedostatky. Jeho knížky však byly psány s lehkostí a optimismem až s náchylností k recesi. I když se obrátil k vážným tématům a opustil toto humorné zázemí jeho děl jeho kritický pohled na společnost stále zůstával přítomen. V tvorbě pro děti zůstává věren svému humornému pohledu na okolní svět a to i když tento jeho humor často vyplývá z okolností. Jeho díla jsou často poučná a mají didaktickou tendenci. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlado Bednár na slovenské Wikipedii.

Vladislav Krop (8)

Narozen 14.2.1939, lesník, publikuje povídky o myslivosti a přírodě z Beskydska.

Vladislav Krátký (5)

Narozen 16. 9. 1929 v Plzni, zemřel 23. 12. 2016. PhDr., muzejní pracovník, historické a vlastivědné práce o plzeňském regionu, publikace o Škodovce.

Vladislav Forejt-Alan (8)

Vladislav Forejt, známý též pod jménem Vladislav Forejt-Alan byl český cestovatel a novinář. Vladislav Forejt absolvoval obchodní akademii v Karlíně. V roce 1917 byl odveden do rakousko-uherské armády a bojoval v první světové válce. Po skončení války se rozhodl odjet do Spojených států za svým strýcem, ale vzhledem k potížím se získáním vstupního víza nakonec v roce 1920 odjel do Buenos Aires. Při neptunově křtu při překročení rovníku v roce 1920 získal jméno Alan, které pak nadále používal. Poté cestoval po zemích Jižní a Střední Ameriky a nakonec odjel do Chicaga, kde získal práci jako dělník v továrně Western Electric Company. Jižní Ameriku navštívil Forejt dlouhodobě celkem třikrát. O svých cestách napsal řadu knih, ve kterých se věnoval životu českých vystěhovalců do Jižní Ameriky. S Bohumilem Pospíšilem uskutečnil dálkovou jízdu českým autem Walter-Junior z Prahy do Britského Iráku a Saúdské Arábie. O této jízdě napsal knihu Za karavanou mrtvých. V pražském povstání v květnu 1945 se aktivně zúčastnil protiněmeckých bojů a utrpěl těžké zranění. Byl vyznamenán československým válečným křížem 1939. V roce 1947 vykonal svou poslední, čtvrtou cestu do Ameriky, a to do Spojených států. Po návratu odmítl vstoupit do KSČ a měl zákaz publikační činnosti až do konce svého života. Žil střídavě v Dobřichovicích a na chalupě v Krkonoších. Byl znám jako zázračný bylinkář. Zemřel ve věku 77 let v Praze na srdeční infarkt.

Vladimíra Šebová (6)

Vladimíra Šebová je slovenská spisovateľka a autorka niekoľkých kníh. Jej prvotinou je kniha Insomnia, ktorá vyšla v roku 2016 a ktorá je 1. dielom rovnomennej trilógie. Príbeh si získal obľubu čitateľov i nominácie na literárne ceny. V roku 2021 vyšla nová kniha Dcéra zimy inšpirovaná slovanskou mytológiou. Autorkine knihy vyšli v slovenčine, češtine a angličtine. Vlaďka žije v Prahe a okrem písania fantasy kníh sa venuje tiež tvorbe príbehov a scenárov do videohier.

Vladimír Vařecha (8)

Narozen 9.8.1917 v Mařaticích na Moravě, zemřel 19.1.1999 v Praze. PhDr., CSc., odborný asistent na katedře překladatelství a tlumočnictví filosofické fakulty University Karlovy v Praze, anglista. Autor učebnice angličtiny, editor americké a britské literatury v originále, překladatel z angličtiny.

Vladimír Sládeček (9)

Vladimír Sládeček je český právník specializující se na oblast správního práva, od června 2013 soudce Ústavního soudu České republiky. Působí na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, jejímž byl vedoucím, a také na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1979 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde také o rok později složil rigorózní zkoušku. Mezi roky 1979–1983 pracoval na Úřadu pro vynálezy a objevy, poté přešel do Ústavu státní správy, kde se zabýval především legislativním procesem a otázkami souvisejícími s tvorbou práva. V roce 1990 se stal odborným konzultantem v Kanceláři Federálního shromáždění, kde se podílel na novelizacích tehdejší Ústavy a přípravě Listiny základních práv a svobod. Po roce 1991 působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1993–2002 byl také asistentem ústavního soudce Vladimíra Paula. V roce 2013 prezident Miloš Zeman sdělil, že jej hodlá se souhlasem Senátu jmenovat soudcem Ústavního soudu. Senát se jmenováním souhlas vyslovil a prezident jej 4. června ústavním soudcem jmenoval.

Vladimír Nagaj (6)

Narozen 23.2.1949 v Praze. Grafik, ilustrátor, ilustrace, knižní grafika, umělecký redaktor časopisů.

Vladimír Kubeš (7)

Vladimír Kubeš byl právní filozof a profesor občanského práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, o jejíž obnovení v roce 1969 se zasloužil. Patřil mezi zastánce normativní právní teorie. Narodil se v Králově Poli, jeho otec Vladimír byl praktickým lékařem a gynekologem. Výborně se učil a už v deseti letech složil přijímací zkoušky na gymnázium. Po jeho absolvování se zapsal ke studiu práva na brněnské právnické fakultě, během studií se zúčastnil studijních pobytů v Paříži a Heidelbergu a v roce 1930 získal titul doktora práv. Poté byl nejdříve jeden rok soudním čekatelem u brněnského krajského soudu, pak až do roku 1945 působil jako konceptní úředník Moravsko-slezské finanční prokuratury. Už během studií časopisecky publikoval a rok po jejich ukončení vydal první monografii zaměřenou na otázky bezdůvodného obohacení. Tentýž rok se zapsal ke studiu filosofie a dějin umění na Filozofickou fakultu MU, v jejím průběhu byl i na studijním pobytu v Berlíně a roku 1935 absolvoval, ačkoli bez podstoupení rigorózní zkoušky. Mezitím vydal další monografii o smlouvách proti dobrým mravům, která byla oceněna jako nejlepší kniha soukromého práva daného období, v roce 1934 se na brněnské právnické fakultě habilitoval jako soukromý docent pro obor československého práva soukromého a zároveň byl jmenován komisařem, o tři roky později vrchním komisařem finanční prokuratury v Brně. Podílel se na návrzích reformy vysokoškolského studia, navrhl např. prodloužit studium práv z tehdejších čtyř na pět let, a na konci 30. let již byl navržen ke jmenování profesorem soukromého práva, k tomu však došlo až po válce. V té době se také oženil s dlouholetou přítelkyní Hanou, se kterou se později rozvedl, aby se oženil s Vojtěškou. Ani toto manželství však nevydrželo dlouho. Po roce 1945 se už jako řádný profesor na právnické fakultě, jejímž byl i jedno funkční období děkanem, stává ředitelem dvou ústavů, pro právní...

Vladimír Koštial (8)

Narodil sa v roku 1912 v Starej Turej. Detstvo prežil a základné vzdelanie získal v Bratislave, kde sa v rokoch 1926 až 1929 vyučil za fotografa. Od roku 1930 pracoval v Nových Zámkoch a od roku 1937 pôsobil ako samostatný podnikateľ v Tatranskej Lomnici, kde v roku 2001 zomrel. Za týmto stručným curriculum vitae sa skrýva neobyčajne tvorivý život fotografa Vladimíra Koštiala.

Vladimír Hořejší (9)

Narozen 14. 4. 1925 v Praze, zemřel 25. 3. 1992 v Olomouci. PhDr., CSc., docent románské filologie, spoluautor česko-francouzských slovníků, překladatel z rumunštiny.

Vladimír Fyman (7)

Narozen 7.10.1923 v Bělé pod Bezdězem, zemřel 29. 7. 2014. Fotograf, fotografie krajiny, architektury, výtvarného umění a památek.

Vladimír Brych (6)

Vladimír Brych byl český archeolog a pracovník Národního muzea v Praze. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval obor archeologie, který absolvoval v roce 1984. Nastoupil do oddělení starších českých dějin Národního muzea v Praze, kde působil až do ssmrti jako kurátor sbírky archeologie středověku. Zde se zaměřoval zejména na zpracování starší sbírkových souborů, pocházejících například z kláštera na Ostrově u Davle, z tvrze Semonice nebo z Nového hradu u Kunratic. Věnoval se také dvěma terénním archeologickým výzkumům, které provedl v Louňovicích pod Blaníkem nebo v okolí zámku Vrchotovy Janovice. Připravil nebo se podílel na několika výstavách doma i v zahraničí . Je také autorem či spoluautorem dalších odborných či populárně vědeckých výstavních katalogů, článků, statí a příspěvků k hmotné kultuře středověku a raného novověku, například: