Všichni Autoři a témata

Marek Łebkowski (8)

Polský autor kuchařských knih a fotografií k nim.

Marek Laurenčík (14)

Ing., školitel kurzů práce s počítačovým softwarem, autor publikací z oboru.

Marcus Weeks (11)

Britský spisovatel a publicista. Vystudoval psychologii a poté pracoval jako učitel. Později nastoupil spisovatelskou dráhu. Jako spoluautor přispěl do mnoha populárně vědeckých knih a uměleckých publikací. Je také hudebníkem.

Marcela Mrázová-Schusterová (7)

Malířka, ilustrátorka, historička umění a kurátorka. Vystudovala Univerzitu Karlovu, aktivně vystavovala a publikovala. Zpočátku se zabývala raně barokní architekturou v Čechách , potom jako galerijní a muzejní pracovnice českým uměním přelomu 19. a 20, století, zvláště dílem Františka Bílka a Josefa Váchala. Psala poezii, vlastním nákladem vydala dvě drobné básnické sbírky . Je zastoupena v antologii české duchovní lyriky XX. století Krajiny milosti . – Výtvarné tvorbě se věnuje od roku 1992. První obraz olejovými barvami namalovala po smrti matky v roce 1996. O dva roky později se začala zabývat i dřevořezbou.

Marcel Ludvík (7)

Ing., pracovník v turistickém ruchu, autor a spoluautor turistických průvodců, též fotografie. Spoluautor edice A - Z, konkrétně Hrady a zámky na Moravě, 1987.

Marc Di Duca (14)

Britský autor turistických průvodců.

Maj Sjoewall (2)

Magdalena Dobromila Rettigová (13)

Magdalena Dobromila Rettigová, dívčím jménem Artmannová , byla česká buditelka a spisovatelka, autorka kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz. Dodnes je známa především jako autorka knihy Domácí kuchařka. Otec byl Němec, matka Josefa Kubíková byla české národnosti. Její dětství nebylo příliš šťastné, poznamenalo je především úmrtí otce, Franze Artmanna , purkrabího na panství Všeradice u Hořovic, a smrt sourozenců. Po smrti její poslední sestry se matka s malou Magdalenou odstěhovala nejprve do Plzně. Magdalena odmala projevovala vysokou inteligenci a zájem o učení. Rodinný přítel Eugenikus Frank, vychovatel v rodině hraběte Kounice, vedl Magdalenu k četbě a katolické víře, psal pro ni modlitební knížky. Matka ji sama také vyučovala v jejich rodném jazyce, tedy v němčině, teprve v 10 letech ji poslala do školy. Další stěhování čekalo Magdalenu k tetě do Prahy. Zde se musela již starat o domácnost a pomáhat matce vydělávat na živobytí. Do svých 18 let Magdalena žila v německojazyčném prostředí a neuměla česky. Díky seznámení se a následnému manželství s českým buditelem a spisovatelem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem se z ní po sňatku z roku 1808 stala vlastenecky orientovaná buditelka. J. A. S. Rettig zastával jako právník funkci radního v několika městech, zejména ve východních Čechách. Rettigová s ním tak pobývala v Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou a posledních 11 let svého života v Litomyšli. Rettig, který poznal schopnosti své ženy, ji neomezoval, ale naopak její první české verše cizeloval, přivedl jí na pomoc zkušené rádce a příležitostně je uveřejňoval se svými básněmi. Byl moderním mužem uznalým k ženské osobnosti a jejím vlohám. Měl porozumění pro svou pracovitou a aktivní manželku jako málokterý muž té doby. Rettigová se po osobní smutné zkušenosti rozhodla věnovat zejména výchově a výuce dívek. Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracím...

Lyn Birkbeck (5)

Lyn Birkbeck je od roku 1979 konzultující odborník v oboru astrologie.O astrologii se začal zajímat v době,kdy se jeho život ocitl v krizi.Byla to zčásti i tato osobní zkušenost,co ho podnítilo pomáhat jiným pomocí astrologické analýzy.Společně s poskytováním osobních konzultací je Lyn častým hostem rozhlasových a televizních pořadů.Je autorem devíti knih.Lyn je dobře-respektovaný kolegy astrology a velmi vyhledávaný od klientů po celém světě.

Lukáš Hejlík (4)

Lukáš Hejlík je český divadelní a filmový herec, autor projektu scénického čtení Listování, je znám z televizního seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. Po absolvování Obchodní akademie v Lounech v roce 2002 úspěšně dokončil studium na Vyšší odborné herecké škole v Michli. Poté získal angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Za dva roky přesídlil do Městského divadla Brno, kde má stálé angažmá dodnes. V televizi se nejvíce proslavil rolí Tomáše Meduny v seriálu Ošklivka Katka. Zahrál si i v seriálu televize HBO Terapie. V seriálu Ordinace v růžové zahradě hrál roli MUDr. Jáchyma Kaliny. Lukáš je také autorem projektu scénického čtení Listování, se kterým jezdí po celé České republice. Se svou bývalou manželkou, slovenskou herečkou Veronikou Senciovou má dceru Kláru. V roce 2015 se podruhé oženil, a to s českou modelkou Veronikou Fašínovou, se kterou má syna Vojtěcha. Jak sám Lukáš říká, jeho vysněnou rolí je zahrát si ve filmu o rodině Baťů jednoho z bratrů. V roce 2015 se stal jednou z tváří Jsme v tom společně, kampaně iniciativy HateFree Culture.

Lukás Fasora (11)

prof. Mgr. Fasora Ph.D. působí na Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se především dějinami městské společnosti v českých zemích a střední Evropě v 18. - 20. století, otázkami sociální mobility, vzdělání a problematikou sekularizace.

Lukáš Andree (3)

Mgr. et mgr., pedagog oborů: Učitelství českého jazyka a literatury pro střední školy, Učitelství historie pro střední školy, autor a spoluautor učebnic, pracovních sešitů a metodických materiálů k výuce z oborů.

Ludwig Winder (7)

Ludwig Winder byl český německy píšící spisovatel, novinář a literární kritik židovského původu, člen tzv. Pražského kruhu. Ludwig Winder se narodil 7. února 1889 v jihomoravském Šafově jako jediné dítě z druhého manželství vrchního učitele na židovské škole Maximiliana Windera s Fanny, roz. Löwovou, která byla vychovatelkou dětí v bohatých rodinách. Winderův otec Maximilian pocházel z ortodoxní kolínské rodiny učitele náboženství a znalce Talmudu Wolfganga Windera, ze vzdoru proti otcovskému rozhodnutí vyslat jej na rabínský seminář studoval pražskou techniku, zajímal se však spíše o literaturu , takže studium nedokončil a po absolvování ročního kurzu se stal učitelem. Když bylo Ludwigu Winderovi šest let, odstěhovala se rodina do nedalekého Holešova, kde začal navštěvovat německou obecnou školu místní židovské komunity, na níž jeho otec vyučoval. Další školní vzdělání získal na české Zemské vyšší reálce arcivévody Františka Ferdinanda v Holešově, maturitní zkoušku pak složil v roce 1907 na německé obchodní akademii v Olomouci. Dětství na Hané , prožité v domě přísné matky a poněkud slabého otce, vyplněné tradičními svátky a obřady zredukovanými na bezduchý formalismus, zanechalo ve Winderovi skličující vzpomínky, s nimiž se vyrovnával prostřednictvím psaní. Již v roce 1906 dal na vlastní náklady vytisknout svazek svých prvních Básní . Po maturitě se Winder vydal do Vídně za nejstarším bratrem Ottou z otcova prvního manželství a nastoupil zde do redakce levicově liberálního deníku Die Zeit. Jako reportér lokální redakce měl v letech 1907–1909 příležitost důkladně poznat život hlavního města a seznámit se s labyrintem rakousko-uherské politiky. Pro jeho další vývoj bylo důležité setkání s dílem Sigmunda Freuda, Karla Kraus...

Luděk Frýbort (7)

Luděk Frýbort byl český exilový spisovatel. Narodil se v Jičíně jako prostřední ze tří synů v rodině důstojníka hlavního štábu československé armády. Ačkoliv rodina žila v Praze, často pobývala v matčině rodišti – v Turnově, kde se u Luďka vyvinul silný vztah ke krajině Českého ráje. V letech 1944 až 1952 studoval na gymnáziu. Z toho první dva ročníky absolvoval v Praze 7 na gymnáziu na Strossmayerově náměstí. Poté přešel na gymnázium v Dejvicích, kde v roce 1952 maturoval, avšak k vysokoškolskému studiu nebyl doporučen. Po maturitě pracoval jako technik ve Výzkumném ústavu tepelné techniky ve Vokovicích až do doby, kdy nastoupil dvouletou prezenční vojenskou službu, kterou prožil jako vojín – bez povýšení. Od roku 1956 pracoval jako technik v Ústředním ústavu geologickém v Praze s nadějí na doporučení ke studiu v tomto oboru. Místo toho byl však po necelých třech letech – na udání kolegy, člena KSČ – rozhodnutím kádrové komise přeřazen k manuální práci. Pracoval téměř 10 let převážně jako dělník na průzkumných vrtech, z toho jeden rok jako horník na uhelné šachtě. V roce 1960 se oženil a z toho manželství se narodil syn Richard. V letech 1969 až 1970 v rámci doznívajícího uvolnění pražského jara provozoval polosoukromou nákladní autodopravu na vlastní náklady a riziko. Po zrušení této možnosti nastoupil do zaměstnání v podniku Stavební geologie, kde pracoval jako technik zprvu v laboratoři mechaniky zemin, posléze ve skupině geologického dozoru na stavbě přehradní hráze Přísečnice, a poté v oddělení ochrany podzemních vod. V roce 1973 se rozvedl. Znovu se oženil v roce 1974 a s manželkou Silvií měli syna Erika. V letech 1973–1979 publikoval fejetony, povídky a cestopisná pozorování v Lidové demokracii a Naší rodině, méně často i v jiných časopisech. V nakladatelství Vyšehrad byl již připraven k vydání jeho historický román Zvěst, ale pro četné pasáže, které byly nekonformní tím, že...

Lucy Hawking (10)

Studovala francouzštinu a ruštinu na Oxfordské univerzitě, kde promovala s vyznamenáním. Píše pro Daily Mail, Telegraph, The Times a London Evening Standard. Se svým otcem napsala knihy, kde popularizuje vědu.

Lucie Lukačovičová (12)

Lucie Lukačovičová je česká spisovatelka a překladatelka. Je autorkou řady povídek a článků, převážně z žánru fantasy nebo sci-fi. Narodila se v roce 1980 v Praze, kde žije dodnes. Vystudovala antropologii a knihovnictví na FF UK. Dlouhodobě vede kurzy tvůrčího psaní v rámci Dětské mensy a DDM na Praze 8. Je aktivní členkou občanského sdružení Prague by Night, kde se podílí na organizaci mnoha společenských akcí, mj. také letních pobytových akcí pro děti. Její první povídka vyšla v roce 1997 a od roku 1999 vychází její povídky každoročně v řadě časopisů, sborníků a antologií. Ráda spolupracuje s jinými autory buď na vzniku povídkových románů , nebo na konkrétních povídkách. Nejčastěji tvoří společně se svojí sestrou, Petrou Lukačovičovou. Jako patronka soutěže O loutnu barda Marigolda byla editorkou sborníků vítězných povídek v letech 2005–2010, ve kterých měla hostující povídky stejného jména: Stíny věcí, Stíny lidí, Stíny moře, Stíny věží, Stíny snů, Stíny popela. Stala se vítězkou Ceny Karla Čapka v kategorii krátká povídka v letech 2001 a 2007. Mnohokrát se umístila mezi publikovanými díly v soutěži O rukavici lorda Trollslayera a stala se lady fantasy a nositelkou meče za vítězství v soutěži O nejlepší fantasy 2007. V roce 2007 dostala Cenu Evropského fandomu Encouragement Award.

Luboš Taraba (13)

Luboš Taraba , vystudoval historii a filozofii, autor literatury faktu. Již od doby studií na Filozofické fakultě UK se zajímá především o kontroverzní dějinné události a osudy rozporuplných osobností. Tato orientace se projevila ve většině jeho publikací. V roce 1990 vydal svou prvotinu Charles de Gaulle, která byla oceněna za přínos v oblasti literatury faktu. O dva roky později vyšla jeho monografie Duce, zachycující životní dráhu Benita Mussoliniho. Na dějinné období popsané v monografii Nebezpečný intrikán - Život Charlese Maurice Talleyranda volně navázaly obsáhlé monografie Waterloo a Vídeňský kongres . V roce 1995 dále vyšla monografie Josef II. V roce 2006 se po Waterloo vrátil k tématu evropských konfliktů 19. století, a to v publikaci Divná válka - francouzsko-pruská válka 1870-1871. Pro všechny práce Luboše Taraby je příznačná stylová lehkost a čtivost, zároveň však respekt k historickým faktům, které autor dokáže skloubit v celek přístupný i nezasvěcenému čtenáři.

Lubor Falteisek (11)

FALTEISEK Lubor, PhDr. – autor, novinář, 4. 9. 1951 Praha, ženatý, m. JUDr. Daniela Světlíková, 1 syn, 1 dcera. NYNÍ novinář. ST FF UK, obor teorie kult., Praha 76, FAMU, dramaturgie a scénáristika, Praha 83. ZÁJMY knihy, cestování. P 77-87 red. dětských čas., 88-90 red. literár. týdeníku Kmen/Tvar, 90- redaktor, šéfredaktor čas. Ahoj na sobotu. POL není členem žádné pol. strany, člen Obce spisovatelů a Syndikátu novinářů.

Lubomír Martínek (9)

Narozen 9. 5. 1954 v Českých Budějovicích. Prozaik, esejista a překladatel.

Ljubomír Oliva (5)

Narozen 3.11.1921, zemřel 1998. Redaktor, filmový kritik, autor a překladatel publikací z oboru kinematografie.

Liz Carlyle (9)

Liz Carlyle je americká autorka romantické literatury situované do doby 19. století. Narodila se v Suffolku ve Virginii, USA. V současnosti žije se svým manželem během týdne v Cary v Severní Karolíně a o víkendech se vrací do Blue Ridge Mountains. Liz také často cestuje a sbírá tak inspiraci pro své knihy. Je velkou milovnicí koček a dvě mourovaté má doma. S psaním knih začala koncem roku 1996 na podnět své kamarádky. K publikaci její první knihy My False Heart došlo v listopadu 1999. V současnosti je spisovatelkou romancí na plný úvazek, přičemž od počátků svého psaní má velkou oporu právě ve svém manželovi. Liz sama o sobě říká, že během svých častých cest do Anglie si nikdy nezapomene vzít s sebou své perly, taneční střevíčky a kosticový korzet, co kdyby náhodou dostala pozvánku na ples…

Lisi Harrison (11)

Lisi Harrison se narodila 29. 7. 1975 v Toronto, Kanada . Narodila se a vyrostla v kanadském Torontu, studovala filmovou vědu na univerzitě v Montrealu, ale po dvou letech školu opustila, protože pochopila, že chce být spisovatelkou a ne natáčet filmy. Proto přesídlila na bostonskou Emerson College, kde vystudovala tvůrčí psaní. Řadu let pracovala pro MTV, kde se podílela na přípravě televizních show, také psala sloupky pro nejrůznější noviny a časopisy. Je autorkou celé řady knih pro mládež a největší úspěch slavila se sérií Dívčí parta. V CooBoo vycházejí její knihy o příšerách, totiž pardon, SOVácích z Monster High.

Lisa Jewell (11)

Lisa Jewellová studovala módní ilustraci a komunikaci na Epsom School of Art & Design a pracovala jako PR asistentka pro obchodní dům s módním zbožím. V roce 1998 vydala v nakladatelství Penguin svůj první román, který se stal nejprodávanějším debutem roku, a dnes má na kontě již celou řadu dalších titulů. Žije s manželem a dvěma dcerami v Londýně.

Lindsay Armstrong (10)

Populární jihoafricko - australská spisovatelka více než 65-ti romantických románů. Narodila se a vyrůstala v Jižní Africe.Vdala se za Novozélanďana, který pracoval v Západní Africe. Jejich první tři děti se narodily v Jižní Africe, další pak v Londýně a poslední v Austrálii. V současné době žijí v Austrálii.

Lidija Vasil'jevna Garibova (2)

Ruská bioložka, profesorka mykologie a algologie, autorka prací z oboru.

Libuše Koubská (9)

Libuše Koubská vystudovala novinářství na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK, čtrnáct let pracovala jako redaktorka Zahraničního vysílání Čs. rozhlasu, kde se orientovala na popularizaci vědy. Od roku 1990 do roku 1998 působila v Lidových novinách, poté deset let v politickém a kulturním časopise Přítomnost, jehož byla osm let šéfredaktorkou. Učí novinářské žánry na FSV UK, šest let vedla specializaci Ekonomická žurnalistika na VŠE v Praze. Je autorkou a spoluautorkou knih o vědě a medicíně a časopisecky i knižně vydaných povídek a fejetonů. Žánr rozhovoru chápe mnohem víc jako dialog než duel, jako snahu se něco dozvědět, porozumět svému protějšku, zkusit otevřít zásuvky, které se běžně neotevírají. Zprostředkovat čtenářům nejen informace, ale také podněty k uvažování. Veletrh Svět knihy Praha - 10. 5. 2018: Cenu za původní práci obdržela Libuše Koubská za knihu Dědečkův deník, ve které pokračuje v popisování dalších osudů generací své rodiny. Zdroj: https://www.lidovky.cz/literarni-cenu-arnosta-lustiga-obdrzel-karel-hvizdala-p10-/kultura.aspx?c=A180510_163026_ln_kultura_ele

Leslie Davis Guccione (7)

Les Martin (8)

Les Martin je americký spisovatel, specializuje se na knihy pro mladé čtenáře. Napsal několik knih o "Young Indiana Jones" a sérií "The X-Files".

Leopold Infeld (7)

Leopold Infeld byl polský teoretický fyzik, autor výzkumu z oblasti obecné teorie relativity, teorie pole a elektrodynamiky. Pocházel z rodiny židovských obchodníků. Vystudoval obchodní školu, pak studoval fyziku na Jagellonské univerzitě. Infeld získal doktorát v roce 1921, vedoucím jeho práce byl profesor Władyslaw Natanson. V roce 1920 se v Berlíně setkal s Albertem Einsteinem, navštěvoval přednášky Maxe Plancka a Maxe von Laueho. Po dokončení studia učil na židovských středních školách v Będzinu v Horním Slezsku, Koninu ve Velkopolsku a ve Varšavě. Během tohoto období napsal první vědecké práce. Teprve po osmi letech se v roce 1930 stal asistentem na katedře teoretické fyziky na Lvovské univerzitě, kde se habilitoval. V roce 1932 napsal v Lipsku dvě díla, která znamenala začátek jeho mezinárodní kariéry. V prvním z těchto děl vyvinul tzv. spinorový počet do formy použitelné v obecné teorii relativity . Tato teorie byla mezikrokem na cestě ke kvantové elektrodynamice. Po zamítnutí kandidatury na post profesora v tehdejším polském Vilniusu v roce 1936, získal stipendium v Institute for Advanced Study v Princetonu, a začal pracovat s Albertem Einsteinem. Výsledkem této spolupráce byla rovnice pohybu v obecné teorii relativity . Během dvouletého pobytu v Prince...

Leonid Il'jič Brežnev (11)

Sovětský politik, nejvyšší představitel Sovětského svazu v období let 1964-1982.

Léon Bloy (8)

Léon Bloy byl francouzský katolický spisovatel, esejista, autor pamfletů a básník. Jeho otec, inženýr Jean Baptiste Bloy byl volnomyšlenkář, matka Anne-Marie Carreau byla naopak hluboce věřící. Léon nedokončil studium lycea, zkusil kresbu a psaní dramat. V roce 1864 přišel do Paříže, pracoval jako kreslíř u stavitele, setkal se s pařížskou bohémou. V roce 1869 se seznámil s Julesem Barbey d'Aurevilly, trvale se navrátil ke katolické víře. V roce 1870 se účastnil Prusko-francouzské války, pak pracoval v advokátní kanceláři v Périgueux. V roce 1873 se vrátil do Paříže a pracoval jako železniční úředník. Krátkodobě spolupracoval s několika časopisy. V roce 1877 se setkal s Anne-Marií Roulée a s knězem Louis-Marie-René Tardif de Moidrey, napsal Rytířku smrti. V roce 1879 vykonal první pouť na poutní místo La Salette. V letech 1882–1884 spolupracoval s kabaretem Le Chat Noir. Anne-Marie Roulée propadla šílenství . V roce 1884 se setkal s Berthe Dumont , ta zemřela v roce 1885 na tetanus. V roce 1885 začal vydávat časopis Le Pal , vyšlo 5 čísel, další vydávání nakladatel ukončil pro obavy z krachu. V roce 1890 se oženil s Johanou Molbechovou , dcerou dánského básníka Christiana Molbecha. Měl s ní čtyři děti: Veroniku , Ondřeje , Petra , Magdalenu . Žil v krajní nouzi. S řadou přátel se rozešel po roztržkách, řadu svých příznivců si znepřátelil svými pamflety . Teprve po roce 1905 se dařilo jeho přátelům tuto bídu poněkud zmírnit. V roce 1916 se přestěhoval na pařížské před...

Léon Benett (1)

Léon Benett, vlastním jménem Hippolyte Léon Benet , byl francouzský malíř a ilustrátor. Jméno si na Benett změnil proto, že Benet znamená ve francouzštině hlupáček. Benett je nejvýznamnějším ilustrátorem knih francouzského spisovatele Julese Verna, protože v letech 1873 až 1910 doprovodil svými kresbami 25 románů z jeho cyklu Podivuhodné cesty. Šlo o tato díla: Mimo Podivuhodné cesty ilustroval ještě tyto další Vernovy knihy: Kromě knih Julese Verna doprovodil Benett svými kresbami například díla Victora Huga, Lva Nikolajevič Tolstého, Thomase Mayne-Reida, Andrého Laurieho, Camilla Flammariona a dalších. Benettovy ilustrace zobrazující exotické země vycházejí z jeho skutečných prožitků, protože Benett procestoval jako státní zaměstnanec Alžírsko, Indočínu, Martinik a Novou Kaledonii.

Lenormand Frédéric (15)

Lenka Chalupová (12)

Lenka Chalupová je česká spisovatelka a novinářka. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci . Pracovala jako redaktorka v deníku, týdeníku i v televizi, v současné době je tisková mluvčí Přerova. Je autorkou sedmi knih, většinou se jedná o psychologické romány s detektivní zápletkou. Je vdaná, má dvě děti, syna Štěpána a dceru Kláru.

Leif G. W Persson (9)

*12. března 1945 Stockholm Významný švédský kriminalista a spisovatel, držitel prestižních skandinávských ocenění. Od roku 1991 je profesorem Švédského Národního policejního výboru, pracoval také jako poradce ministerstva spravedlnosti, coby přední expert je často zván do televizních debat jako komentátor významných kriminálních kauz. V současné době spolupracuje na televizním pořadu, který se věnuje nevyřešeným případům Švédska. Jakožto odborník na zločin a nevyřešené případy a zároveň úspěšný spisovatel neodolal a pustil se do stále nevysvětleného atentátu na ministerského předsedu Olofa Palmeho z roku 1986, který dodnes vyvolává řadu otázek. Perssonovo literární zpracování v sobě kombinuje thriller, satiru, policejní procedurálku i psychologické drama. Autor příběh koncipoval jako volnou románovou trilogii – právě prvním dílem se v Česku Persson poprvé představuje prostřednictvím nakladatelství Moba. Autorův nejnovější román Umírající detektiv sklízí ve Skandinávii velký úspěch, literární ceny však Leif Gustav Willy Persson sbírá už přes dvacet let. V 90. letech autor také psal scénáře k detektivním seriálům, v jeho románech má rovněž svůj podíl černý humor a řada kritiků se shoduje, že často a s oblibou přesahuje hranice daných žánrů…

Lautréamont (4)

Vlastním jménem Isidore Ducasse, se narodil 4. dubna 1846 v Montevideu v Uruguayi, kde byl jeho otec úředníkem francouzského konzulátu. Do třinácti let žil s otcem v Montevideu , teprve roku 1859 přišel studovat do Francie, nejdříve do Tarbes, potom do Pau. Do Paříže přichází v létě 1868. Mezitím byl patrně dvakrát, vždy asi po dvou letech, znovu v Uruguayi. V Paříži již nestudoval, ale hned od počátku se tam usadil s otcovou finanční pomocí jako svobodný literát. Téhož roku 1868 vydal anonymně první zpěv Zpěvů Maldororových, který zůstal naprosto bez ohlasu. Vlastním nákladem vydal Zpěvy Maldororovy 1869 v Bruselu, na knižný trh se však nedostaly – nakladatelé se obávali nesnází. Kromě Zpěvů existuje z jeho díla jen šest dopisů a Básně . I o jeho životě i o jeho smrti kolovaly nejrůznější pověsti, moderním lautréamontovským výzkumem vyvrácené. Lautréamont zemřel zcela opuštěn a sám dne 24. listopadu 1870 za německého obléhání Paříže; příčinu smrti neznáme.

Lauren Oliver (13)

Vlastním jménem Laura Schechter. Narodila sa v New Yorku.Maturovala na University of Chicago v roku 2004.Jej rodičia su obaja profesormi literatúry a už od mala ju a jej sestru viedli k tancu,malovaniu a čítaniu.V mladosti si písala vlastné pokračovania príbehov kníh, ktoré čítala a mala rada.V súčastnosti žije v Brooklyne so svojim snúbencom Michaelom.

Lars A Fischinger (5)

Lars A. Fischinger je německý non-fiction autor v oblasti pre-kosmonautiky, UFO, tajemství archeologie, paravědy a křesťanské mystiky.

Laozi (9)

Lao-c' je jedna z nejvýraznějších postav čínské filosofie, jejíž historická existence je nejistá. Čínská tradice umísťuje jeho život do 6. století př. n. l., řada moderních sinologů posouvá jeho život do 4. století př. n. l., případně jej považuje za kompilát postav několika filosofů z těchto období. Je legendárním zakladatelem taoismu a autorem jeho základního spisu Tao te ťing. Laozi je čestný titul. Lao znamená „ctihodný“ nebo „starý“, tak jako v moderní mandarínské čínštině laoshi „učitel“. Zi , v české transliteraci c' je v tomto kontextu obvykle překládáno jako „mistr“. Zi bylo ve staré Číně používáno jako čestná přípona, která označovala „mistra“ nebo „pana“. V populárních biografiích bylo Lao-c'ovo křestní jméno Er, příjmení Li a jeho jménem v dospělosti bylo Boyang. Tan je posmrtné jméno, takže se o něm někdy mluví jako o Li Tanovi nebo Lao Tanovi. Životopisné údaje jsou krajně nejisté. Jediným starověkým biografickým zdrojem jsou Zápisky historika z pera S‘-ma Čchiena, který žil v letech 145–86 př. n. l., tedy asi 400 let po Laovi. Lao-c' podle něj pocházel z vesnice Kü-čchen v kraji Li, okresu Ku v lenním státě Čou. Jeho rodné jméno znělo Li , osobní jméno Li, mužské Po-jang a čestný posmrtný titul Tan. Byl historikem státního archivu v Čou, z mnohých knih, o které pečoval, také pramenila jeho moudrost. Zde s ním podle S'-ma Čhiena konzultoval problém pohřebního obřadu i Konfucius. Toto údajné setkání s Konfuciem je také hlavním důvodem, proč je Lao C' tradičně považován za autora 6. století př. n. l. Během schůzky prý Lao Konfucia obvinil z pýchy a ctižádosti, Konfucius pak prý měl pocit, že mluvil s „drakem“. Doslova měl Lao Konfuciovi říct: „Nalezne-li urozený člověk svou dobu, povzn...

Ladislav Vladyka (11)

Narozen 1.6.1893 v Praze, zemřel 15.6.1956 v Novém Kníně. Úředník, redaktor.

Ladislav Skokan (13)

Ladislav Skokan byl český geograf. Ladislav Skokan se narodil v roce 1933 v Moravských Budějovicích, kde vystudoval obecnou školu i místní gymnázium. Následně nastoupil na Hospodářskou fakultu Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze , ale roku 1952 přestoupil a vystudoval geografii na Geografické fakultě Lomonosovy univerzity v Moskvě. Diplomovou práci napsal pod vedením profesora Isaaka Majergojza, se kterým se spřátelil, a i v důsledku toho se věnoval primárně geografii Sovětského svazu. Po návratu v roce 1957 nastoupil na VŠE, kde přednášel do roku 1990, zpočátku působil jako asistent profesora Miroslava Blažka , následně jako odborný asistent a konečně jako docent . Roku 1984 složil rigorózní zkoušku na Univerzitě Karlově. V roce 1990 kdy odešel do Ústí nad Labem na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně, mezi roky 1991 a 1999 byl vedoucím katedry. Věnoval se primárně ekonomické geografii, věnoval se ale také geografii zemí bývalého Sovětského svazu, dějinám geografie. Publikoval přibližně 580 prací. Věnoval se také popularizaci geografie a 32 let pracoval v redakční radě časopisu Lidé a Země, mezi lety 1971 a 1990 byl také vedoucím redaktorem. V roce 2015 mu byla udělena Medaile Ministerstva školství.

Ladislav Muška (12)

Ladislav Muška se narodil roku 1928 v Semilech, tři metry od pstruhové říčky Olešky, což ho poznamenalo natolik, že dodnes je úspěšným lovcem lososovitých ryb. Řemeslo zdědil po otci, vyučil se sladovníkem. Během zaměstnání studoval v Praze sólový zpěv. Dva roky zpíval v Armádním uměleckém souboru, od roku 1951 do konce roku 1988 byl členem ústecké opery. Je nositelem řady literárních cen, spoluautorem různých sborníků. Dodnes vystupuje na koncertech a píše. Na kontě má 29 vydaných titulů. Závěrem roku 2008 mu byla udělena Cena primátora města Ústí nad Labem za přínos ústecké kultuře.

Ladislav Kesner (9)

Doc. PhDr. Ladislav Kesner, Ph.D. Studoval na Filozofické fakultě UK v Praze , Ph.D. na Masarykově univerzitě v Brně . V letech 1986-98 pracoval v Národní galerii v Praze jako kurátor, ředitel sbírky asijského umění a náměstek generálního ředitele pro odbornou činnost. Přednášel na VŠUP v Praze , Filozofické fakultě UK v Praze , University of Chicago a Fakultě humanitních studií UK . Od roku 2006 přednáší na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. 1989-90 Fulbrightovo stipendium na University of California v Berkeley; 1992 Getty postdoctoral fellowship; 1993-94 Smithsonian Postdoctoral fellowship v Arthur M. Sackler a Freer Gallery ve Washingtonu; 2002 visiting scholar v Getty Research Center Los Angeles; 2006-07 senior fellow v Internationales Forschungszentrum Kulturwissenschaften ve Vídni; 2007- 08 guest-fellow ve Wissenschaftskolleg zu Berlin. V roce 1995 mu College Art Association of America udělila cenu Arthura Kingsley Portera a v roce 1998 získal Cenu Josefa Krásy, udělovanou českou Uměleckohistorickou společností. Ladislav Kesner je autorem několika knih, katalogů a několika desítek odborných studií z oblasti čínského umění, teorie umění, muzeologie a kulturní politiky. Jako autor, kurátor či project manager se podílel na přípravě řady výstavních projektů a multimediálních edukačních programů .

Ladislav Havránek (5)

Narozen 24. 12. 1884 v Dubečnu, zemřel 17. 9. 1961 ve Velkých Všelisech u Mladé Boleslavi. Učitel, pracovník v oboru estetické výchovy mládeže, spoluautor literatury pro děti a prací pro vyučování kreslení.

Květoslav Matějka (5)

Špionážní román.

Kühn Mixed Choir (11)

Kühn Mixed Choir je renomovaný český pěvecký sbor, který se významně podílel na rozvoji sborové hudby v České republice i na mezinárodní úrovni. Soubor byl založen v roce 1950 Pavlem Kühnem a rychle se etabloval jako přední těleso v provádění klasických i soudobých sborových děl. Sbor je známý svou všestranností, provádí širokou škálu repertoáru z různých období a stylů, včetně oratorií, kantát, oper i moderních skladeb.

Klement Bochořák (13)

Klement Bochořák byl český básník katolické orientace. V letech 1926–1927 studoval obchodní akademii v Brně, avšak studium nedokončil a až do konce druhé světové války se živil příležitostnými pracemi . Od roku 1945 pracoval jako knihovník v různých brněnských knihovnách. V roce 1960 byl propuštěn, byl mu přiznán invalidní důchod a od té doby se věnoval jen literatuře. Je pochován v Brně na ústředním hřbitově. Svou barokizující poezii začal publikovat ve 30. letech. Ve čtyřicátých letech 20. století publikoval v katolicky orientované „Revue pro život a kulturu“ Řád, která mu věnovala i pozornost kritickou. Po únoru 1948 ji nemohl publikovat, přeorientoval se tedy na tvorbu pro děti. K básním pro dospělé se vrátil na konci 50. let. Je po něm pojmenována Bochořákova ulice v Brně-Žabovřeskách.

Kateřina Winterová (9)

Kateřina Winterová je česká herečka, stálá členka činohry Národního divadla v Praze a zpěvačka skupiny Ecstasy of Saint Theresa. Narodila se v Benešově a mládí prožila v Mělníku. Jejím partnerem je vydavatel a režisér Tomáš Zilvar , mají spolu dvě děti. V letech 1990–1996 absolvovala hudebně-dramatické oddělení pražské konzervatoře, již během studií hrála v Divadle pod Palmovkou. V letech 1996–1998 hostovala v Klicperově divadle v Hradci Králové a v činohře Národního divadla nastudovala pohostinsky role ve dvou inscenacích Romance pro křídlovku a Bloudění. Od roku 1998 působí ve stálém angažmá v Národním divadle. V roce 2011 byla nominována za roli Nory na ceny Thálie a Alfreda Radoka. Vedle angažmá v Národním divadle jako host vystupuje na jiných scénách. V Divadle Ta Fantastica v roce 2006 nastudovala roli Katky v Thomasových Osmi ženách. V Divadle Pallace hraje roli Terezy ve hře Opona nahoru! od Petera Quiltera Od roku 1998 působí jako zpěvačka skupiny Ecstasy of Saint Theresa. Skupina dlouhodobě patří mezi kultovní skupiny stojící na pomezí elektronické, indie a ambientní hudby. Společně s Janem P. Muchowem vydali tři studiová alba a jeden záznam živého vystoupení. V roce 2002 obdržela Anděla v kategorii Zpěvačka roku. Diskografie skupiny The Ecstasy Of Saint Theresa. Dále zpívá s rapperem Vladimirem 518 v písnich Du Dolů a Václavák. V roce 2011 nahrála duet Ravens se seskupením Republic of Two. Do stálého angažmá činohry Národní divadla nastoupila v roce 1998. První zkušeností byly inscenace Romance pro křídlovku a Bloudění, kde hrála jako host.

Kate Stewart (9)

Americká spisovatelka. Autorka romantické prózy.

Kate Little (8)

Spisovatelka romantických příběhů a literatury pro mládež.

Kate Bush (11)

Kate Bush je známá britská zpěvačka, skladatelka a hudebnice, proslulá svým osobitým vokálním stylem a eklektickými hudebními skladbami. Její kariéra začala, když ji objevil David Gilmour z Pink Floyd, který jí pomohl získat smlouvu s EMI Records. Její debutový singl "Wuthering Heights" se v roce 1978 vyšplhal na první místo britského singlového žebříčku a Bush se tak stala první umělkyní, která se dostala na první místo britského žebříčku s vlastní písní. Její debutové album "The Kick Inside", vydané ve stejném roce, se rovněž setkalo s příznivým ohlasem kritiky.

Kasey Michaels (10)

Kasey Michaels je autorkou více než 100 knih, z čehož více jak 40 tvoří historické romance. Kasey se ve svých knihách ráda věnuje námětům jako je cestování v čase, duchové, také píše trilogie, o temných stránkách, o světlých stránkách a o všem mezi tím. A proč začala Kasey s psaním? Když bylo jejímu nejstaršímu synovi osm let, selhaly mu ledviny. Celé tohle martirium trvalo více jak devět měsíců, než se podařila transplantace a tento čas Kasey strávila pobytem po nemocnicích. Zde se setkávala se sestřičkami, maminkami dalších malých pacientů a většina z nich unikala od drsné reality právě četbou romantických příběhů. No a druhá Kaseyina kniha The Tenacious Miss Tamerlane vznikla v období těchto devíti měsíců. Jedna kritička Kasey po letech po vydání této knihy svěřila, že The Tenacious Miss Tamerlane je její knihou do nepohody, která ji vždy dokáže rozesmát. Jak Kasey sama přiznává tuhle knížku psala jednak pro sebe samu, aby překonala tyto těžké chvíle, a jednak pro ostatní maminky a sestřičky v nemocnicích, které měly stejně jako ona bezesné, nekonečné noci. O 25 let později má Kasey na kontě přes stovku příběhů pro stejný okruh čtenářek. Svými knihami chce vyjádřit to, že stále chce věřit, přinášet úsměv na tvář, dávat naději a šanci na štěstí, ne slib ani jistotu, jen šanci. V současné době Kasey žije poblíž Philadelphie spolu se svým manželem a jejich čtyřmi dětmi.

Karolína Becková (11)

Spisovatelka, romány pro ženy Karolína Becková je pseudonym české autorky.

Karol Kállay (10)

Karol Kállay byl slovenský umělecký fotograf a dokumentarista. Amatérsky začal fotografovat po skončení gymnázia v Trenčíně a v Ružomberku. Je autorem reportážních fotografických cyklů, monotematických publikací a fotografií modního odívání pro řadu časopisů. Jistou dobu působil i v kinematografii jako asistent režiséra, např. i filmu Čertova stena. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a Univerzitu Komenského v Bratislavě. Od roku 1945 fotografoval profesionálně. Roku 1954 vydal svoji první knihu. Je členem Medzinárodní federace umělecké fotografie a držitel titulu EFIAP . V roce 1992 získal cenu redakce magazínu GEO – Fotograf roku.

Karel Vokáč (9)

Karel Vokáč byl český básník, učitel, účastník protinacistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici. Karel Vokáč se narodil ve Zbiroze na Rokycansku. Po složení maturitní zkoušky se dal v roce 1922 na pedagogickou dráhu. Na svých učitelských štacích neopustil Rokycansko. Nejprve učil v obci Těně, pak v městech Mýto a Mirošov. Od roku 1928 zakotvil ve Strašicích u Rokycan, kde nejen učil, ale také režíroval místní strašické ochotnické divadlo. Politickým přesvědčením byl Karel Vokáč sociální demokrat, povoláním pak učitel, ale osobnostním založením byl básník. Za svého života vydal 12 knížek, básnických sbírek a próz. V Rokycanech se podílel na vydávání měsíčníku "Mladé Rokycansko". Byl vedoucím redaktorem edice poezie Stín. Pravidelně přispíval do plzeňské "Nové doby" a řady literárních časopisů. Prvními posluchači pohádek, které také psal, byli jeho žáci strašické školy, kterým je předčítal. Pohádky pak vyšly knižně ještě za války pod názvem "Uhlířské pohádky" v době, kdy už byl vězněn v nacistickém vězení. Když za ním byla jeho rodina na návštěvě, ještě mu knížku mohli přes mříže ukázat. Do ruky si ji ale už vzít nesměl. Také se přátelil s významnými umělci. Mezi ně patřili: Karel Vokáč se za protektorátu zapojil do aktivit několika ilegálních protifašistických odbojových skupin. Mimo jiné ukrýval v ilegalitě se skrývajícího Františka Bělohlávka. František Bělohlávek byl slévač z plzeňské Škodovky, který pomáhal distribuovat ilegální tisk do Plzně. Tento tisk zajišťovala ilegální skupina působící ve Zbiroze, jejímiž aktivními členy byl městský úředník Josef Lhotka spolu s Aloisem Holubem a Arnoštem Šmídem. Po prvním zásahu gestapa museli přejít Arnošt Šmíd s Františkem Bělohlávkem do ilegality a potřebov...

Karel Štěpánek (8)

Narozen 4. 1. 1863 ve Skutči, zemřel 7. 7. 1932 v Poděbradech. Slavista, středoškolský učitel ruštiny, překladatel z ruštiny, polštiny, srbochorvatštiny, francouzštiny, angličtiny, španělštiny. Autor hesel v Ottově slovníku naučném pod značkou Šnk.

Karel Müller (11)

PhDr. Karel Müller je český archivář, historik a heraldik, ředitel Zemského archivu v Opavě. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Studium ukončil ziskem titulu PhDr. v roce 1981. V roce 1982 nastoupil do Státního oblastního archivu v Opavě. V roce 1990 se stal ředitelem téhož archivu .

Karel Kuča (12)

Karel Kuča je český architekt, historik urbanismu, výtvarník a publicista. Vystudoval fakultu architektury Vysokého učení technického v Brně, mezi lety 1986 a 1991 pracoval v pobočkách Státního ústavu památkové péče v Brně a Českých Budějovicích. Od roku 1991 působí ve vlastním ateliéru R2 COMP. Kuča je autorem mnoha knih z oblasti památkové péče, architektury a urbanismu. Je místostarostou Společnosti přátel starožitností.

Karel Kamiš (12)

Karel Kamiš je bohemista, slavista, folklorista a biolingvista. Specializuje se na biolingvistiku a na problematiku vokálu ve slovanských jazycích. Momentálně působí jako profesor na Katedře bohemistiky PedF Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem se zaměřením na výuku studujících všech stupňů učitelství, zvláště pak pro 1. stupeň ZŠ. Napsal již řadu publikací, například Výraz a význam předložkového lokálu, Čeština a romština v českých zemích: překonávání komunikačních bariér v multietnické společnosti, Didaktika českého jazyka pro studující oboru učitelství na prvním stupni základní školy nebo Diktáty od šestky do devítky .

Karel Horký (8)

Prozaik, básník, dramatik a především novinář a publicista. Narodil se v Ronově nad Doubravou. Začal studovat gymnázium v Hradci Králové, ale studia nedokončil a prošel několika zaměstnáními . Novinářské schopnosti si nejprve ověřoval v krajském tisku , roku 1903 založil vlastní list Kramerius, jehož lidový ráz určovaly zejména Horkého fejetony. Po návratu z cest Evropou se stal redaktorem týdeníku Národní obzor a roku 1909 založil Horkého týdeník, který o rok později změnil v literární revue Stopa, vycházející až do počátku první světové války. Do Stopy přispívalo několik významných mladých literátů jako bratři Čapkové, Fr.Langer, R.Weiner aj. Na počátku války Horký odjel do Španělska, později do Portugalska. Spolupráce s českým zahraničním odbojem vyvrcholila v době, kdy se Horký přestěhoval do Spojených států amerických. Jeho články měly mezi americkými Čechy velký ohlas. Žurnalistice se Horký věnoval i po návratu do Československa. Spolupracoval zejména s Pražským ilustrovaným zpravodajem a s Národními listy. Stal se také redaktorem humoristického časopisu Švanda dudák. Od roku 1927 je Horkého jméno spojeno s týdeníkem Fronta, který byl zaměřen téměř výhradně k politické publicistice, polemicky namířené proti tzv. "politice Hradu". Protimasarykovské zaměření přivedlo Horkého také ke spolupráci s českými nacionalisty a fašisty. V době nacistické okupace však Horký odmítl spolupracovat s oficiálními místy a ve své fejetonistice se soustředil zvláště k aktualizaci českých pokrokových tradic. Postavil se také do čela přátel ohroženého levicového divadla E.F.Buriana. Po válce Horký přispíval do časopisů jen sporadicky, soustředil se k psaní svých pamětí. Zemřel 2. března 1965 v Praze. DÍLO: V jeho uměleckém díle se výrazně prosazuje sklon k útočné hyperbolizující satiře. Fejetony se zájmem o život prostého člověka odráží - hlavně ve své politické části vzniklé mezi oběma válkami - autorův složitý vývoj od levicov...