Výpis všech autorů

Ludmila Pešková

Publikace v oboru ručních prací.

Lucie Poslušná

Mgr. Lucie Poslušná je česká pedagožka, t. č. působící v Centru jazykové přípravy FSV UK v Praze, věnující se profesně výuce angličtiny pro ekonomy.

Lesley Pearse

Lesley Pearse patří mezi nejoblíbenější britské autorky. Fanoušky si získala po celém světě. Na svém kontě má již sedm milionů prodaných knih. Čtenáře dokáže do svých příběhů, působících velice pravdivě, vtáhnout a udržet v napětí od začátku až do konce. S postavami vás seznámí takovým způsobem, že na ně ještě dlouho nezapomenete. Nepíše podle žádného vzorce, ani nemá vyhraněný žánr. Dokáže psát o nemilovaných dětech, strachu, odmítání, chudobě, pomstě, stejně tak o bolesti první lásky, o přátelství, protože to všechno sama prožila. Ve svých třech letech přišla v důsledku tragických okolností o matku. Část dětství tedy Lesley a její starší bratr strávili odděleně v dětském domově. Otec sloužil u Royal Marines. Nepříjemné zážitky z tohoto období se také promítají v autorčině tvorbě. Nyní má tři dcery, dvě vnoučata, psy i spoustu milujících přátel. Je rovněž nadšenou zahradnicí

Ľ.R Pellar

L Petrova

Kurt Pollak

Lékař, soustředil se na zdravotnickou osvětu a dějiny medicíny.

Krzysztof Penderecki

Krzysztof Penderecki byl uznávaný polský skladatel a dirigent, považovaný za jednoho z nejvlivnějších hudebníků soudobé vážné hudby. Narodil se 23. listopadu 1933 v polské Dębici a proslavil se koncem 50. let 20. století svými avantgardními skladbami, které často využívaly nekonvenční zvukové textury a inovativní orchestrace. Pendereckého raná díla, jako například "Threnody to the Victims of Hiroshima" pro 52 smyčcových nástrojů, ukázala jeho jedinečný přístup ke zvukovosti a vynesla mu mezinárodní uznání.

Karel Polák

Narozen 26.9.1903 v Kojetíně, zemřel 24.8.1956 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, literární kritik a historik, pracovník Ústavu pro českou literaturu, publikace z oboru, literární monografie.

Karel Pichlík

Karel Pichlík byl český historik, zaměřený na české a slovenské dějiny 20. století a na dějiny rakousko-uherské a československé armády. Patřil do skupiny původních signatářů Charty 77. Nositel státního vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně . Karel Pichlík se narodil v Praze. V roce 1947 odmaturoval na reálném gymnáziu v Praze na Vyšehradě. V témže roce vstoupil do KSČ. V letech 1949–1953 studoval historii na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlovy. Po ukončení studia zůstal na katedře historie jako asistent a později odborný asistent. V těchto letech napsal s Karlem Bartoškem několik velice tendenčních prokomunistických knih, především publikaci Američané v západních Čechách , která pojednávala o „řádění a protilidové činnosti“ amerických vojáků v Plzni a v okolí po osvobození tohoto regionu. V roce 1958 nastoupil jako vědecký pracovník do Vojenského historického ústavu v Praze. V letech 1959–1965 a 1968–1969 byl členem redakční rady časopisu Dějiny a současnost. Roku 1962 získal titul kandidáta věd , roku 1967 doktorát filozofie . Habilitoval se roku 1968, ale docentem byl z politických důvodů jmenován až v roce 1990. Po okupaci Československa v srpnu 1968 byl jako stoupenec společenských a politických reforem pražského jara pronásledován normalizačním režimem. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ a propuštěn z Vojenského historického ústavu. Na mnoho let mu byla zakázána nejen vědecká, ale i jakákoliv kvalifikovanější práce. V letech 1970–1988 pracoval jako pomocný dělník v podniku Vodní zdroje. Práci ve vlastním oboru se mohl věnovat pouze soukromě a více méně tajně. Na konci roku 1976 v první skupině signatářů podepsal prohlášení opoziční iniciativy Charta 77. Teprve po listopadu 1989 se mohl vrátit ke své profesi. V letech 1990–1994 pracoval v Historickém ústavu Čs. armády (od roku 1993 Historický ústav Armády ČR; nástupnická or...

Karel Pexidr

Karel Pexidr, , je český spisovatel, právník, filosof a skladatel klasické hudby. Historie rozvětveného rodu Pexidrů je spjata s jihočeským Protivínem, Pexidrovi rodiče i prarodiče žili však v Plzni. Zde působí po celý život i Karel Pexidr sám, narodil se však dne 4. listopadu 1929 v pražské podolské porodnici, kde si jeho matka přála být při porodu ošetřena. Středoškolské studium absolvoval Karel Pexidr na Klasickém gymnáziu v Plzni. V roce 1948 začal studovat práva na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze, studium musel však v roce 1951 přerušit, neboť byl v rámci tehdejších politických zásahů proti určitým vrstvám obyvatelstva povolán na více než dva roky do jednotek PTP. Studium práv mu bylo umožněno dokončit teprve v roce 1955. Poté pracoval až do roku 1990, kdy mu vznikl nárok na důchod, ve funkci právníka či v jiné obdobné funkci u tehdejších socialistických podniků a organizací. V roce 1963 se oženil. Jeho manželka je lékařka. V manželství se narodil v roce 1964 syn Karel, který rovněž vystudoval medicínu a je zaměstnán jako lékař. V létech 1962 až 1966 se zabýval svépomocnou výstavbou vlastního rodinného domku v Plzni. V létech 1993 až 1999 působil pedagogicky na Západočeské univerzitě v Plzni v oboru filozofie. V létech 1993 až 2011 vykonával funkci předsedy zemědělského družstva v Horšicích u Přeštic. Ve svých filozofických publikacích těží z celoživotního studia prakticky všech hlavních pramenů světové filozofie, v jejichž kritickém vyhodnocování nachází i inspirační zdroj k vytváření svých vlastních filozofických myšlenek a koncepcí. Za důležitý inovační přínos pro filozofii pokládá zřetel k vědeckým poznatkům podávaným a garantovaným soudobou obecnou psychologií. Soustavně proto poukazuje na složitý systém myšlenkové práce plné zvratů a proměn, jimiž lidská psychika často až k nepoznání proměňuje výsledky poznávací činnosti. Bezpečnou orientaci nachází Karel Pexidr ...

Josefa Petráně

Josef Pelikán

Josef Pelikán byl český fotbalista, útočník. Hrál za SK Smíchov v předligové éře. Za českou reprezentaci nastoupil 7. 4. 1907 proti Uhersku. V reprezentaci dal 1 gól.

Jiřina Polášková

Jiřina Polášková-Kneblová je česká publicistka a převypravovatelka pohádek a pověstí narozená 8. 7. 1966 v Dolním Novém Dvoře u Bílovce . Od roku 1993 žije ve Frýdku-Místku. Pracuje ve výboru Beskydské muzejní a vlastivědné společnosti. V rámci této činnosti často přednáší a organizuje četné vlastivědné vycházky. Sbírá pohádky, pověsti a historické příběhy, které následně převypravuje ve vlastních sbornících, nebo je spoluautorkou různých knihy pohádek z rodného kraje.

Jiřina Parmová

Jiřina Parmová byla česká spisovatelka a redaktorka. Některé zdroje uvádějí chybně rok narození 1894. Rodiče Jiřiny Parmové byli Josef Weinlich , skladník severozápadní dráhy v Kolíně, a Anna Weinlichová-Levičová-Štolbová , svatbu měli 14. 9. 1878). Měla bratra Ferdinanda Weinlicha. Její první manžel byl Jan Jeřábek , vzali se 28. 9. 1911. Podruhé se vdala za Jiřího Otu Parmu , básníka a spisovatele. Měla s ním dva syny Jana Parmu a Borise Parmu. Jiřina Parmová vystoupila z církve katolické roku 1922. Svou spisovatelskou dráhu začala příspěvky do Bratislavského deníku . V Praze XIX Dejvicích bydlela na adrese Velvarská 4. Byla redaktorkou Lípy a Telegrafu, přispívala i do dalších novin a časopisů – Moravsko-slezského deníku, Jasu, Národní politiky, Pražského illustrovaného zpravodaje aj. svými romány, povídkami, články a fejetony.

Jiří Pražák

Jiří Pražák byl český právník, odborník na rakouské správní a ústavní právo. Po studiích na právnické fakultě v Praze vykonával soudní a advokátní praxi. Habilitoval nejprve v oboru práva správního, posléze si však habilitaci rozšířil i na právo ústavní. Po rozdělení pražské univerzity působil jako profesor veřejného práva na české univerzitě a byl i děkanem a rektorem. Jde o autora významného čtyřsvazkového díla Rakouské právo ústavní . Byl rovněž zvolen do českého zemského sněmu a byl jmenován rytířem Řádu železné koruny III. třídy.

Jiří Poláček

Jiří Poláček byl český fotograf. Je znám jako spoluautor časosběrného fotografického cyklu Český člověk, dokumentující portréty Čechů a Češek od roku 1982. Dalšími autory této série jsou Jan Malý a Ivan Lutterer. V letech 1974–1978 vystudoval na FAMU obor fotografie. Narodil se 6. června 1946. Začal fotografovat ve 12 letech. Rodiče ho, protože byl nepřizpůsobivý, nepustili do internátu filmové školy do Čimelic, vyučil se kovodělníkem a po střední škole pro pracující ilegálně překročil hranice do Rakouska a emigroval do USA v lednu 1967. Po mnoha štacích v různých městech, absolvoval v roce 1969 kurs fotožurnalistiky na UCLA v Kalifornii. V roce 1972 se vrátil před nástupem do armády zpět do Prahy. Fotografoval svůj oblíbený Smíchov a pracoval ve fotolaboratoři ČTK. V roce 1974 byl přijat na externí studium umělecké fotografie na FAMU. V roce 1975 zvětšoval fotografie pro velkou výstavu Jana Svobody v Brně, od té doby do Svobodovy smrti byli přátelé a Poláček pro Svobodu hodně zvětšoval ve své malé laboratoři na Smíchově. Panoramatický Smíchov začal Poláček po získání starého „Kodaku panoram“ z roku 1895 od Jana Svobody, ten ho získal od paní Tomanové po smrti fotografa Jiřího Tomana, který ho získal od Josefa Sudka, kterému asistoval. Panoramata fotografoval Poláček s přestávkami až do roku 2000. Soubor panoramat smíchovských ulic pocházejících z roku 1978 byl částí jeho diplomové práce na FAMU, kterou absolvoval v roce 1978. Do konce roku 1980 vyvolával jako první v ČSSR diapozitivy v Kodak procesu E 6. Od roku 1981 je na volné noze. Z počátku fotografoval hodně stavby sídlišť a výrobu jídel do knih a časopisů. Fotografie jídel a nápojů je jeho komerční prací až do teď. S kolegy fotografy z FAMU Janem Malým a Ivanem Luttererem založili v roce 1982 společnost „Czech Field Studio“ založené na skládacím plátěném ateliéru s kovovou rozkládací konstrukcí a mikrobusu VW. Od té doby portrétovali v Čechách a...

Jiří Pinkas

Jiří Pinkas byl český dirigent a skladatel, známý především svou tvorbou v žánru vážné hudby. Narodil se 10. února 1926 v Brně v Československu a zemřel 15. dubna 1979. Pinkas významně ovlivnil českou hudbu jako dirigent i svým pedagogickým působením. Působil jako šéfdirigent Státní filharmonie Brno a byl také spojen s Janáčkovou operou. Jeho repertoár zahrnoval širokou škálu děl z různých období, ale proslul zejména interpretací českých skladatelů, jako byli Leoš Janáček, Bedřich Smetana a Antonín Dvořák. Pinkas sice nezískal široký mezinárodní věhlas, ale jeho přínos české hudbě byl značný a přispěl k propagaci českého hudebního dědictví doma i v zahraničí. Pokud jde o konkrétní zmíněná alba - Jihočeská Suita / Maryša, Kate And The Devil, Opera In 3 Acts, Jakobín - není jasné, zda se Jiří Pinkas na těchto dílech či nahrávkách přímo podílel.

Jiří Pešek

Jiří Pešek je český historik působící na Univerzitě Karlově v Praze. Vystudoval archivnictví a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, poté působil v Archivu hlavního města Prahy. Specializoval se na raný novověk a obecně na dějiny měst, vzdělanosti a kultury. Jako zástupce ředitele AHMP se na počátku 90. let podílel na vypracování nové archivní legislativy a v téže době začal externě přednášet na Katedře pomocných věd historických a archivnictví FF UK. V průběhu let se těžiště jeho badatelské práce postupně přesunulo do oblasti moderních dějin se specializací na německy hovořící země. Od roku 1994 do roku 2012 působil na Institutu mezinárodních studií FSV UK, dlouhodobě jako vedoucí Katedry německých a rakouských studií a po několik let ve funkci ředitele. Momentálně je profesorem Historického modulu FHS UK. Tři roky předsedal Sdružení historiků ČR a sedm let české sekci Česko-německé komise historiků. Spolu s Jaroslavem Pánkem vede redakci Českého časopisu historického, je členem řady vědeckých orgánů a pravidelně přednáší na univerzitách v zahraničí. V roce 2007 obdržel od německého prezidenta Horsta Köhlera Kříž za zásluhy I. stupně za přínos v dialogu o česko-německých vztazích. Od roku 2013 člen Učené společnosti ČR.

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský píše jen okrajově a většinou kratší věci. Svůj hlavní zájem ovšem soustřed'uje do zakládání comicsových časopisů, překládání comicsů, vydávání comicsů , psaní comicsů, distribuci comicsů, filmovou publicistiku. Kromě toho se ještě věnuje psaní vlastních profilů pro fantasy časopisy.

Jiří Pauer

Jiří Pauer byl významný český skladatel a dirigent, který se narodil 22. února 1919 v Libušíně v Československu a zemřel 21. prosince 2007. Byl známý svým přínosem v oblasti opery, ale i orchestrální a komorní hudby. Pauerův styl byl hluboce zakořeněn v klasické tradici, ale zahrnoval i soudobé prvky a byl ovlivněn českou lidovou hudbou.

Jaroslava Potměšilová

Český varhaník, narozen 1. září 1936 v Praze.

Jaroslav Pospíšil

JUDr. Jaroslav Pospíšil se vedle svého dlouholetého povolání právníka zabývá také literaturou faktu. Je členem Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu. Regionální tematice se věnoval v pracích Svatý Hostýn , Svatý Hostýn a jeho kraj v pověstech , Svatý Hostýn v historii a povídkách , Toulky dávnou historií podhostýnského kraje , Tichá noc , Prusinovice v minulosti a současnosti , Podhostýnské vzpomínání , Žeranovice , Z pamětí Inocence Krutila, podhostýnského rodáka , Mrlínek v minulosti a současnosti , své rodné obci Jankovicím věnoval práci V objetí vzpomínek a Dějiny Jankovic . Jeho hlavní doménou je však problematika druhého a třetího odboje, které se věnuje v knihách: Radista skupiny Clay Eva vzpomíná , Nesmiřitelní – Hory Hostýnské , Nešli stejnou cestou – osudy parašutistů a konfidentů gestapa , Sluha dvou pánů , Soumrak demokracie , Alexej Čepička – šedá eminence rudého režimu . Za knihy Hyeny , Hyeny v akci a Alexej Čepička – šedá eminence rudého režimu obdržel mezinárodní cenu za literaturu faktu E. E. Kische. Spolupracoval také s Českou televizí na dokumentech Major Antonín Bartoš, Světlana, Tajemství bunkru, Ploština – krvavá paseka, Vizovická Mata Hari, Neznámí hrdinové – Čestmír Šikola, Zabíjení po česku, dokument o Alexeji Čepičkovi a dalších pořadech....

Jaroslav Pátek

Narozen 6.9.1921 v Kobylí, zemřel 22.12.2005.Vinařský technolog, práce a redakční činnost z oboru.

Jarmila Pospíšilová

Vystudovala práva a od roku 1993 pracuje jako advokátka. K literatuře ji to táhne celý život, je pro ni zdrojem nových vědomostí, ale i rozptýlení. Její oblíbenou četbou jsou detektivky, věnuje se jim i jako autorka. Je přesvědčená, že tento žánr má velký potenciál, dobrý detektivní román může být současně i kvalitním literárním dílem. Kromě několika knih s touto tematikou napsala i společenský román a v současné době pracuje na dalším. Psaní je pro ni nejen záliba, ale poskytuje jí i určitou protiváhu k náročné profesi. Náměty čerpá výlučně ve své vlastní fantazii, jakékoli popisování skutečných událostí by ji nejspíš neuspokojovalo. Díky své práci poznala mnoho lidských příběhů a osudů, a to jí umožňuje vytvářet zápletky svých knih a nechávat jednat vymyšlené postavy tak, aby působily věrohodně a čtenář z nich měl autentický dojem. Jarmila Pospíšilová žije v malé vesnici na rozhraní Hané a Drahanské vrchoviny a kromě literatury ráda zahradničí, houbaří a chodí se psem na dlouhé procházky do přírody. Její detektivky jsou vesměs zasazeny na venkov a kloubí se v nich znalost tohoto prostředí s problémy současného života. Ve společenských románech klade spíše důraz na mezilidské vztahy.

Jan Píšala

Narozen 28.5.1982 v Opavě. Chemik, též astronom, popularizační práce z oboru chemie a astronomie.

Jan Pergler

Jan Pergler . Dlouholetý novinář. Začínal v roce 1991 v Lidových novinách, posléze v Týdnu, Mladé frontě DNES. Vedl IN magazín Hospodářských novin, působil v Deníku. Počátkem 90. let stál u zrodu nadace Člověk v tísni. Dnes pracuje v ČSOB a je spoluzakladatelem Nakladatelství Zeď. Spolu s Janem Dražanem je autorem knih Náš Václav Havel a Člověk 25.

Jan Pavel

Narozen 26. 10. 1973 v Praze. Scénárista, rozhlasová publicistika, autor básní i prózy, redaktor nakladatelství Slovart, překladatel z angličtiny a slovenštiny.

Jacques Philippe

Jacques Philippe se narodil roku 1947 ve francouzském Lotrinsku. Vystudoval matematiku a tato formace k jasnosti a logičnosti v něm zjevně přináší dobré ovoce i dnes, kdy se již nevěnuje číslům, ale duším. V roce 1976, tedy pouhé tři roky po jejím založení, vstoupil do Komunity Blahoslavenství. Čtyři roky prožil v Izraeli, nejdříve v Nazaretě, pak v Jeruzalémě. V Římě vystudoval teologii a roku 1985 byl vysvěcen na kněze. Absolvoval ještě kanonické právo a několik let zodpovídal za kněze a seminaristy Komunity Blahoslavenství. Nyní jsou jedním z těžišť jeho apoštolátu duchovní cvičení. Dává je ve Francii i za jejími hranicemi. Vedl je i u nás, jedna před několika lety v olomouckém semináři, druhá pak roku 2001 v Nesměři u Velkého Meziříčí.

Ignatij Nikolajevič Potapenko

Ruský spisovatel a dramatik.

Helena Přikrylová

Spoluautorka publikace ze mzdového účetnictví, zabývá se pojistným na sociální zabezpečení a dávkami nemocenského pojištění.

Harry Potter

Hans Pfeiffer

Narodil sa 22.2.1925 v Swidnici a zomrel 27.9.1998 v Wurzene. Bol nemecký spisovatel , dramatik a rozpravač. Študoval v Lipsku na univerzite Karl-Marxa filozofiu,historiu a literatúru. Neskor sa živil ako lektor, profesor a spisovatel na volnej nohe.

George Pérez

Americký autor komiksů, ilustrátor.

Geoffrey Parker

Briský historik, profesor historie na Ohio State University v USA.

František Píšek

Narozen 24.4.1886 v Praze, zemřel 10.3.1970. Ing., dr. techn., profesor nauky o strojnickém materiálu, práce z oboru.

František Patočka

Narozen: 10. března 1909 v Lomnici nad Popelkou, zemřel 30. června 1996 v Liberci. Akademický malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Studoval u F. Kysely na UMPRUM v Praze, věnoval se malbě, kresbě a grafice, zachycoval především zákoutí Lomnice a jejího okolí.

Ferdinand Prantl

Doc. RNDr. Ferdinand Prantl byl český zoopaleontolog a také hermetik a alchymista. Byl členem známého hermetického spolku Universalia např. spolu s Dr. Janem Keferem nebo Petrem Kohoutem . Psal pod šifrou Dr. A. Lögell.

Eva Pospíšilová

Scenáristka, též autorka povídek.

Eva Pitrová

Emil Posledník

Malíř, spisovatel pro mládež.

Emanuel Jindřich Popera

Narozen 7.1.1895 v Kopidlně, zemřel 24.1.1964 v Palma de Mallorca . Propagátor kulturních styků česko-amerických, básník, autor knih pro mládež, překladatel z angličtiny, emigrant po 1948.

Eduard Petrů

Eduard Petrů byl český historik a teoretik literatury, vydavatel a bibliograf, profesor starší české literatury na Univerzitě Palackého v Olomouci. Po maturitě na Slovanském gymnáziu vystudoval francouzštinu a češtinu na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde promoval roku 1952 prací o Petru Chelčickém. V letech 1952–1964 pracoval v olomoucké vědecké knihovně jako bibliograf a správce rukopisného fondu. Od roku 1964 působil na katedře bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého, kde se roku 1968 habilitoval a roku 1986 byl jmenován profesorem dějin české literatury a literární teorie. Zabýval se starší českou literaturou, zejména dílem Petra Chelčického, překládal a vydával humanistické texty.

Dimităr Petrov Pamukov

Bulharský autor příručky o sběru a sušení rostlin.

Diana Palmer

Diana Palmerová se narodila roku 1946 jako Susan Eloise Spaethová. Šestnáct let pracovala jako novinářka, první knihu napsala roku 1979 pod pseudonymem Diana Palmerová. Od r. 1972 je vdaná, syn Blayne, který se věnuje právnické činnosti, z ní r. 2009 už udělal dokonce babičku. Na přelomu tisíciletí se Diana vrátila ještě jednou na vysokou školu, kterou zdárně ukončila v roce 1995 - získala diplom z historie jako hlavního oboru a z archeologie a španělštiny jako z vedlejších oborů. Ani její manžel po dobu jejích studií nezahálel a byl diplomován v oboru výpočetní techniky a programování. DIANA PALMEROVÁ se dnes věnuje hlavně psaní příběhů pro edice Silhouette romance, MIRA a Historické romance. Její knihy jsou velmi oblíbené a vydávají se po celém světě. Mezi její největší hobby patří práce na zahradě, archeologie , antropologie, astronomie, hudba a chov leguánů. Jedna z nejzářivějších hvězd mezi souhvězdími skvělých autorek knížek z nakladatelství Harlequin, už patří mezi veteránky. Narodila se roku 1946 jako Susan Eloise Spaethová, takže v roce 2011 oslavila již své pětašedesátiny. Ostruhy jako autorka získávala po dobu prvních šestnácti let po ukončení studií, kdy pracovala jako novinářka. Psát knihy začala relativně pozdě, první jí vyšla až roku 1979, tedy když jí bylo už třiatřicet let. Tehdy také poprvé užila pseudonym Diana Palmerová. Od roku 1972 je vdaná, vlastním jménem se jmenuje Diana Kyleová. Toto jméno, jež sňatkem získala, jí posloužilo k vytvoření jednoho ze dvou dalších pseudonymů, které pravidelně užívá. Jako Susan Kyleová píše romance, jako Susan S. Kyleová pak vědecko-fantastické romány. Kromě toho jí čtenářky a čtenáři znají i jako Dianu Blayneovou a Katy Currieovou. Když už se hovoří o románech ve stylu science fiction, je vhodné připomenout ještě jeden její oblíbený žánr. Již v dětství milovala knihy slavného amerického autora Zanea Greye o americkém Západě. A...

David J Pelzer

Daniel Pastirčák

Narozen 29.1.1959 v Prešově. Slovenský básník, prozaik, esejista, výtvarník a kazatel Církve bratrské.

Dagmar Pleská

Německý slovník.

Ctibor Povýšil

Narozen 10. 3. 1943 v Praze. Prof. MUDr., DrSc., patolog, anatom, vedoucí Ústavu patologie 1. LF UK a VFN v Praze a vedoucí katedry patologie IPVZ. Předseda Společnosti patologů. Zabývá se klasifikací nádorů kostí. Manželka je rovněž lékařka-patoložka doc. MUDr. Viera Povýšilová .

Chris Priestley

Chris Priestley se narodil v Hullu v roce 1958, dětství prožil ve Walesu a na Gibraltaru, a dospívání v Newcastlu. Řadu let se živil jako úspěšný ilustrátor, pracující hlavně pro noviny a časopisy. Jeho první kniha jako autora, Dog Magic!, byla vydávána v roce 2000 a byl vybrán do užšího výběru pro Children’s Book Award. Od té doby napsal několik knih pro děti, beletrie i naučnou literaturu. Žije a pracuje v Norfolku se svou ženou a synem.

Charles Phillips

Publicista, autor populárně naučných děl a encyklopedií z oboru historie, psychologie, mytologie a umění.

Bryan F Peterson

Profesionální fotograf, školitel a publicista.

Boris Andrejevič Pil'njak

Ruský spisovatel.

Bohumil Prusík

Bohumil Prusík byl český lékař, internista a univerzitní profesor. Jeho specializací byly srdeční, cévní a plicní choroby. Stál u vzniku české angiologie. Bohumil Prusík se narodil v Klatovech, kde byl jeho otec profesorem na místním gymnáziu. Od dětství patřil k nadaným žákům, studoval jazyky, hrál na několik hudebních nástrojů. Po maturitě na gymnáziu se zapsal na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze , kterou absolvoval v roce 1910. V následujícím roce nastoupil na II. interní kliniku UK k profesoru Thomayerovi. Absolvoval několik studijních pobytů v zahraničí a získané poznatky uplatňoval v klinické praxi. V roce 1920 se stal asistentem profesora Pelnáře s titulem soukromého docenta. Habilitoval se prací Periferní cévy a jejich účast na oběhu krevním a této problematice se věnoval téměř celý život. V roce 1921 přešel na nově otevřenou propedeutickou kliniku a stal se jejím přednostou. V roce 1935 byl jmenován řádným profesorem. V roce 1938 byl jako první český lékař navržen na Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství. Po uzavření vysokých škol působil od roku 1940 na interním oddělení nemocnice na Vinohradech, současně předsedal Spolku českých lékařů. Jeho kariéra po 2. světové válce byla poznamenána obviněním z kolaborace, kdy mu bylo na určitou dobu znemožněno přijímat veřejné funkce a vědecky se prezentovat v zahraničí. V letech 1945–1958 byl přednostou IV. interní kliniky FVL UK a od roku 1952 vedl zároveň katedru interní propedeutiky. Na přelomu 50. a 60. let řídil angiologickou laboratoř. Od roku 1961 zastával funkci prezidenta Mezinárodní angiologické unie. V roce 1956 byl zvolen členem Československé akademie věd a u příležitosti 70. narozenin vyznamenán Řádem práce. Bohumil Prusík zemřel na srdeční infarkt při regeneračním pobytu v Mariánských Lázních ve věku 78 let, rok po odchodu do důchodu. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Bohumil Prusík jako je...

Benno Pludra

Benno Pludra byl německý spisovatel, především příběhů pro děti a mládež. Studoval na námořnické škole v Hamburku a roku 1942 vstoupil do obchodního loďstva. Po skončení války se roku 1945 navrátil ke svým rodičům žijícím v Sasku a vstoupil do komunistické strany. Absolvoval pedagogický kurz a krátce pracoval jako učitel na základní škole. Od roku 1948 studoval germanistiku, historii a dějiny umění na univerzitě v Halle a na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Během této doby začal psát povídky publikované v novinách a časopisech. Roku 1950 přerušil univerzitní studia a odešel do východního Berlína, kde pracoval jako redaktor novin Der Rundfunk. Od roku 1952 byl spisovatelem na volné noze. Děj jeho povídek a románů se většinou odehrává u moře, někdy též ve velkoměstském prostředí. Benno Pludra patří k nejúspěšnějším autorům pro děti a mládež v bývalé NDR a za své práce obdržel celou řadu ocenění, například roku 1981 Národní cenu NDR a dvakrát Německou cenu za literaturu pro děti .

Benito Pérez Galdós

Benito Pérez Galdós byl španělský romanopisec, dramatik a memoárista. Je považován za největšího představitele španělského realistického románu a vůdčí postavu španělské literatury 2. poloviny 19. století. Galdós byl znalcem španělského lidu a jeho každodenního jazyka, kterým mnohdy mluví také postavy jeho románů. Jeho romány se sociální tématikou jsou zaměřeny spíše liberálně a místy též antiklerikálně; zejména ve Španělsku jsou dodnes populární, zatímco jeho pokusy dramatické takový úspěch nezaznamenaly.

Arto Paasilinna

Arto Paasilinna byl finský spisovatel, autor převážně humoristických románů. V současnosti je nejprodávanějším finským autorem. Jeho knihy se překládají do řady cizích jazyků. Narodil se v obci Kittilä za severním polárním kruhem. Jeho rodiče byli Väinö Paasilinna, původním jménem Gullstén, a Hilda-Maria Paasilinna . Měl čtyři bratry a dvě sestry, z nichž někteří byli také významnými osobnostmi finské kultury. Erno Paasilinna byl novinář a spisovatel, který za sbírku esejů Yksinäisyys ja uhma získal několik literárních cen. Reino Paasilinna byl mezi lety 1996 a 2009 poslancem Evropského parlamentu. Mauri Paasilinna je také spisovatelem a pracuje ve státní správě. Arto Paasilinna pracoval pro noviny Nuoren Voiman Liitto, Nuori Voima-lehti a pro týdeník Apu. V roce 1975 začal být nespokojen s prací novináře. Prodal svou loď, aby byl finančně zajištěn a mohl napsat svou první knihu Jäniksen vuosi . Kniha měla dobrý čtenářský ohlas a Paasilinna se stal nezávislým spisovatelem. Knihy Zajícův rok a Vlčí léto laponského mlynáře byly zfilmovány. V roce 2006 navštívil Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, kam jej pozvala ředitelka veletrhu, překladatelka z finštiny a bývalá kulturní atašé v Helsinkách Markéta Hejkalová. V říjnu 2009 prodělal mozkovou mrtvici, částečně ztratil paměť a od dubna 2010 žil v domě s pečovatelskou službou. Zde také v roce 2018 zemřel.

Zdeněk Pošíval

Zdeněk Pošíval byl český divadelní režisér, scenárista, dramatik a spisovatel. Vystudoval režii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, pátý ročník strávil na stáži v Šumperku a po absolvování nastoupil do svého prvního angažmá v Divadle pracujících Gottwaldov . V letech 1965 až 1969 působil v ostravském Divadle Petra Bezruče, hostoval ve Státním divadle a spolupracoval s televizí. V roce 1969 opustil Ostravu a přijal nabídku, aby s dramaturgem Miloslavem Klímou umělecky vedl novou scénu NA FORBÍNĚ , orientovanou na zapomenuté české texty. Na návrh normalizačního komisaře byl provoz scény NA FORBÍNĚ zrušen ze dne na den. Následně nesměl být zaměstnáván v „nomenklaturním oboru“, kam patřila i režie. Část rodiny jeho ženy a starší syn emigrovali na Západ. Poté s nemalými obtížemi pokračoval v umělecké činnosti a teprve roku 1990 obdržel od rehabilitační komise Pražského kulturního střediska dekret s omluvou za politickou a sociální diskriminaci. Během normalizace působil převážně ve svobodném povolání a směl jako prověřovanou vedlejší činnost režírovat přes agentury pořady a činohry pro stagionové scény. Je autorem řady divadelních her a televizních scénářů. V knihách se cíleně věnoval české tematice a historii. Prvním pokusem o obsažnější beletrii se stal román z prostředí porevoluční české společnosti v silně chaotické demokratizační proměně, jenž vyšel pod názvem Vražedný týden . Román Té noci svítil úplněk situuje do závěru prvního tisíciletí v údobí vyvrcholení sporů nejvýznamnějších rodů Přemyslovců a Slavníkovců. Další román Pokušení a pomsta se odehrává na Pelhřimovsku v údobí po třicetileté válce. Román Satanovi koně je samostatným pokračováním předchozího románu. Naznačuje však, že autorovou snahou je zároveň postižení pohnutých osudů českých zemanských rodů jako určité sá...

Vladimír Procházka

Český podnikatel pořádající vzdělávací přednášky, autor článků serveru peníze.cz a horlivý cestovatel. Žije se svou rodinou v Karlových varech.

Vladimír Pohorecký

Narozen 1946. Publikace o rozhlednách a starých hradech, průvodce.

Village People

The Village People je kultovní americká diskotéková skupina, která se proslavila na konci 70. let. Skupinu, známou svými křiklavými kostýmy a chytlavými melodiemi, založili v roce 1977 producenti Jacques Morali a Henri Belolo spolu se zpěvákem Victorem Willisem. Název skupiny odkazuje na newyorskou čtvrť Greenwich Village, která byla v té době známá velkým počtem homosexuálů. Skupina Village People se rychle proslavila ztvárněním mužských postav, jako jsou policista, indiánský náčelník, kovboj, stavební dělník, voják a motorkář.