Výpis všech autorů

Jiří Pehe

Jiří Pehe je český politolog, spisovatel a politický komentátor. Vystudoval gymnázium a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1981 emigroval z ČSSR přes Jugoslávii do Itálie a posléze do USA, kde dostal politický azyl. Od 24. října 1987 byl veden v systému evidence zájmových osob StB. V emigraci v roce 1985 ukončil studia na Škole mezinárodních vztahů na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Od roku 1985 pracoval jako ředitel východoevropských studií v lidsko-právní organizaci Freedom House a přispíval do časopisů i deníků, včetně New York Times. V letech 1988 až 1994 pracoval jako šéf analytického odboru pro Střední Evropu ve Výzkumném ústavu Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V letech 1995 až 1997 byl šéfem analytického odboru Open Media Research Institute v Praze. V letech 1997 až 1999 byl ředitelem Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla. Angažoval se jako spoluzakladatel občanského hnutí Impuls 99. Od roku 1999 je ředitelem New York University in Prague. Vede pražský Institut pro demokracii a kulturu Newyorské univerzity . V letech 1997 až 2008 byl členem programového výboru a správní rady Nadace Forum 2000, která organizuje pravidelné mezinárodní konference. Od května 2002 byl sedm let členem správní rady Nadace Michaela Kocába, která spravuje 29 milionů korun pocházejících podle policejního vyšetřovatele Václava Lásky z vytunelovaného fondu TREND. Od roku 2005 do roku 2008 byl členem správní rady Open Society Fund. Od roku 2007 je členem správní rady americké nadace Trust for Civil Society in Central Europe. V roce 2011 byl, spolu s Vítem Klepárníkem a Bohuslavem Sobotkou, jedním ze zakladatelů think-tanku CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii. Píše články a analytické studie pro americké, české a německé deníky a vědecké časopisy. Je autorem šesti knih, z toho dvou románů. V letech 2004 až 2010 byl předsedou redakční rady čtvrtletní...

Jiří Pánek

Narozen 4. 7. 1960 v Praze. Spisovatel, editor a nakladatelský redaktor . Majitel nakladatelství Littera.

Jindřich Procházka

Narozen 2. 4. 1890 v Roudnici nad Labem, zemřel 10. 11. 1961 v Českém Šternberku. Kazatel a teolog baptistické církve v Praze na Pankráci , ředitel církevního Teologického semináře , sekretář Bratrské jednoty Chelčického ; anglista, středoškolský učitel na anglickém gymnáziu v Praze, spoluautor anglicko-českých slovníků; redaktor časopisu Chelčický, Rozsievač; básník, podílel se na přípravě zpěvníku Bratrské písně ; v letech 1939-1945 žil v emigraci v USA, pracoval jako učitel filozofie a teologie na Sturtleff College v Altonu, kazatel v Toringtonu; oběť komunistické náboženské perzekuce .

Jindřich Pejchar

Narozen 13. 11. 1919. Sportovní redaktor, práce o osobnostech československé kopané.

Jaroslav Pulkrábek

Ročník 1964, v roce 1988 se zlákán romantikou odstěhoval na Šumavu, kde zprvu pracoval jako dřevorubec v oblasti Boubína, později vystřídal několik povolání, mimo jiné pracoval i ve sklárně. V současné době je ředitelem Městského kulturního střediska ve Vimperku. Jeho domovem se stala fara v Horní Vltavici, kde působí jako kostelník. Pravidelně publikuje v časopise Vítaný Host, je šéfredaktorem měsíčníku Jan Prachatický. Od roku 2009 do roku 2017 psal každý týden pro sobotní vydání Prachatického deníku pověst či příběh. V roce 2012 vyšly tři díly jeho pověsti jako e-knihy v nakladatelství DriftBooks a následně pak dva díly v klasické podobě v nakladatelství Kopp.

Jaroslav Peregrin

prof. RNDr. Jaroslav Peregrin, CSc. je český logik a analytický filosof, jedním z průkopníků propagace analytické filosofie a filosofie jazyka v českém prostředí. Působí v Akademii věd, na FF UK a na Univerzitě v Hradci Králové. Zabývá se mj. Wittgensteinem či W. V. Quinem, kterého též překládal; rozvíjí pozice inferencialismu Roberta Brandoma. Zasluhuje se o popularizaci filozofie v České republice, např. v rámci spolupráce s nakladatelstvím Nová beseda, do jehož edice Co je nového přispěl svým titulem Co je nového v logice.

Jaroslav Pátek

Narozen 6.9.1921 v Kobylí, zemřel 22.12.2005.Vinařský technolog, práce a redakční činnost z oboru.

Jan Pokorný

Autor počítačové literatury, překlady odborné literatury z angličtiny.

Jan Petrmichl

* 23. 6. 1921, Klatovy † 29. 2. 1964, Praha Literární kritik a historik Otec byl zámečník. Petrmichl studoval na gymnáziu v Klatovech . Od 1943 byl zaměstnancem pražské Univerzitní knihovny, 1945 pak přešel do Národní knihovny a téhož roku začal studovat slovanské literatury na FF UK . 1948 se stal v Národní knihovně ředitelem. S Miloslavem Novotným se podílel na vytváření jednotné knihovnické soustavy po sovětském vzoru a byl členem řady akčních výborů a komisí. 1954 přešel na funkci ředitele do Univerzitní knihovny. Od 1958 pracoval jako redaktor Rudého práva. Po sloučení Ústavu pro českou literaturu ČSAV s Institutem společenských věd ÚV KSČ nastoupil 1962 na místo zástupce ředitele. Zároveň zastával funkci vedoucího redaktora časopisu Česká literatura. Titul CSc. získal 1963 prací Patnáct let české literatury 1945–1960. Debutoval v době gymnazijních studií ve Studentském časopise, od 1945 publikoval články, studie a recenze z oblasti rusistiky, o knihovnictví, ale především o současné české literatuře v Tvorbě, České literatuře, Knihovně, Květech, Lidových novinách, Literárních novinách, Novém životě, Plameni, Rudém právu . Užíval šifer , , -petr-, J. P. a zkratky PETR. Petrmichlův literárněkritický a vědecký zájem se soustředil hlavně na soudobou českou literaturu, kterou jako marxisticky orientovaný kritik zásadně interpretoval především z hlediska jejích společenských funkcí. Jeho studie Karel Hynek Mácha, velký básník českého revolučního romantismu byla dobovou kritikou oceňována jak pro zájem o sociální status postav Máchových děl, tak i pro schopnost vyložit spisovatele jako osobnost sice dobově podmíněnou, nicméně pokrokově, bezmála socialisticky smýšlející. Obdobně Petrmichl ve studii Patnáct let če...

Jan Pečírka

Narozen 17. 4. 1926 v Praze, zemřel 18. 1. 1993. PhDr., CSc., docent věd o antickém starověku. Práce v oboru.

Jan Pařík

Ivo Pospíšil

Narozen 14. 5. 1952 v Budišově u Třebíče. Prof., PhDr., DrSc. slavista, rusista, slovakista, literární kritik, publicista, překladatel, editor.

Ivan Petrovický

Ivan Petrovický se narodil 9.11.1934 v Praze. Je vnukem Jaroslava Otty, továrníka a spoluzakladatele akvaristického spolku LEKNÍN. Otec byl pražský advokát, matka obchodnice . V roce 1946 začal studovat reálné gymnázium; v letech 1948-1950 byl nucen z politických důvodů přejít na jednotnou střední školu. K dalšímu studiu nebyl pochopitelně doporučen a tak se v létech 1950-1952 vyučil strojním zámečníkem ve Škodových závodech Praha. Jeho další snaha studovat byla vzhledem k jeho původu opět odmítnuta a tak v létech 1952-1954 postupně pracoval jako dělník, frézař a technický kontrolor ozubených kol. Po předčasně ukončené základní vojenské službě se živil jako technický kreslič a vojenskou službu dokončil jako zdravotní instruktor. Neprošel kádrovými prověrkami, byl zařazen do dělnické profese a až v roce 1963 mu bylo umožněno odmaturovat na večerní průmyslové škole strojnické. V roce 1964 se pokoušel o zápis na dálkové studium Přírodovědecké fakulty UK, obor biologie zemědělsko-lesnická, což jeho zaměstnavatel nepodpořil. Následně pracoval ve Výzkumném ústavu vodohospodářském – laboratoř povrchových vod, studium planktonu a bentosu, úživnost pstruhových vod, kde ale neměl další uplatnění jako potencionální vysokoškolák. Jediné, co mu bylo nabídnuto, bylo studium pedagogické fakulty s výhledem učit v pohraničí. Po všech těchto šikanách komunistického režimu vzdal svou snahu řádně vystudovat obor, který měl rád. V roce 1967 byl Ivan Petrovický požádán Milanem Chvojkou o spolupráci při budování „Akvária u Nejsvětější Trojice“ ve Spálené ulici . Je zapotřebí uvést, že se na svou dobu jednalo o nejlepší a odborně nejzdatnější prodejnu v republice. V létech 1976-1990 byl zaměstnán na obchodním oddělení Státního rybářství Praha, později se stal jeho vedoucím pracovníkem. M.j. řešil problémy při chovu perlooček v uvolněných sádkách, protože mražené i živé perloočky byly používány jako doplňk...

Helena Přikrylová

Spoluautorka publikace ze mzdového účetnictví, zabývá se pojistným na sociální zabezpečení a dávkami nemocenského pojištění.

Gert Prokop

Původním povoláním novinář a filmový dokumentarista, od r. 1971 spisovatel. V SF debutoval povídkou Der Tod der Unsterblichen v antologii Der Mann vom Anti . Tato povídka se později objevila i v úspěšné sbírce detektivních příběhů z 21. století Wer stiehlt schon Unterschenkel , v níž přispěl do panteonu světových detektivů geniálním soukromým detektivem Timothy Trucklem a jeho počítačem Napoleonem. Z každého případu dokáží vytěžit nějaký prospěch pro podzemní hnutí vedené Velkým bratrem . Truckle se do ní zamiluje a tragicky ji ztrácí ve druhém svazku Der Samenbankraub . I toto pokračování si udržuje úroveň předchozí knihy. Vydal sbírku povídek Die Phrrks . Č. vyšla P. povídka Smrt nesmrtelných a Můj vrah přichází zřídkakdy sám . In: Neff, Olša – Encyklopedie literatury science fiction

Geoffrey Parker

Briský historik, profesor historie na Ohio State University v USA.

František Pospíšil

Narozen 27. 4. 1927, zemřel 27. 9. 2017. RNDr., DrSc., autor publikací z oboru botaniky a pedologie, zabýval se rostlinnou fyziologií a biochemií. Ředitel Ústavu experimentální botaniky ČSAV .

Felix R Paturi

Německý filmový tvůrce a televizní moderátor, autor populárně naučných knih z oboru fyziky, astronomie, historie a archeologie.

Emil Pospíšil

Born 22 April 1958, Olomouc – died 14 October 1994, České Budějovice Czech folk guitarist, a sitar player, composer, singer

Emanuel Jindřich Popera

Narozen 7.1.1895 v Kopidlně, zemřel 24.1.1964 v Palma de Mallorca . Propagátor kulturních styků česko-amerických, básník, autor knih pro mládež, překladatel z angličtiny, emigrant po 1948.

Danuše Pečová

Autorka učebnic chemie.

Christopher Pike

Christopher Pike je fiktivní postava ze sci-fi světa Star Treku. Působí jako kapitán hvězdné lodi USS Enterprise předtím, než velení převzal kapitán James T. Kirk. Postava Christophera Pikea byla velícím důstojníkem v prvním, původně nevysílaném pilotním díle seriálu Star Trek s názvem „Klec“ . Zde jej zvárnil Jeffrey Hunter. Část záběrů z „Klece“ byla následně využita ve dvojepizodě „Zvěřinec“ , kde se v roli Pikea objevil Sean Kenney. V rebootové filmové sérii hrál kapitána Pikea v letech 2009 a 2013 Bruce Greenwood. V seriálu Star Trek: Discovery jej od roku 2019 ztvárnil Anson Mount. O osobním životě kapitána Pikea je toho známo velmi málo. Podle pilotní epizody pochází ze Spojených států z města Mojave. Velení hvězdné lodi USS Enterprise převzal po kapitánu Robertu Aprilovi. Z pouhých dvou epizod, z toho jedné dvoudílné, vychází, že kapitán Pike je znaven velením hvězdné lodi a především s tím spojenou odpovědností za životy členů posádky. Později se stává admirálem Hvězdné flotily, ale utrpí vážná poranění od delta záření při záchraně několika kadetů Akademie a končí na invalidním vozíku. Jeho jediným způsobem komunikace je pípací zařízení na jeho vozíku. Informace o něm končí na planetě Talos IV, kde mu zdejší rasa za pomoci jejich mentálních schopností vrátí představu normálního života. Kromě uvedených epizod jsou o kapitánu Pikeovi zmínky v dalších epizodách. Díl „Zrcadlo, zrcadlo“, kde je ovšem vyprávěn příběh z alternativní reality „zlého světa“, uvádí, ústy pana Spocka, že kapitán James Kirk se stal kapitánem právě když zabil kapitána Pikea. V epizodě „Slzy Proroků“ seriálu Star Trek: Stanice Deep Space Nine je Benjamin Sisko vyznamenán medailí kapitána Pikea. V pilotním díle „Klec“ doráží Christopher Pike jako kapitán hvězdné lodi USS Enterprise na planetu Talos IV, kde je uvězněn rasou Talosianů, kteří jsou schopni evokovat představy a halucinace nerozeznatelné od reality a chtějí Pikea využít pro rozšíření rasy, která by za n...

Andrzej Piwowarczyk

Polský autor detektivních a špionážních románů. Vytvořil postavu majora polských milicí Gleba. Piwowarczyk byl vášnivý numismatik, filatelista a sběratel starých hodinek, tudíž není divu, že major Gleb se svým týmem často vyšetřují krádeže těchto sběratelských předmětů.

Andrea Pavlíčková

Mgr., učitelka základní školy.

Zdeněk Pospíchal

Narozen 28.6.1940 v Brně. Dr., Ing., vysokoškolský pedagog a soudní znalec, specializuje se na ekologické inženýrství, problematiku životního prostředí nejen z hlediska průmyslových podniků, ale též nemocnic, škol, hotelů apod. Publikuje též o výstavbě a provozu saun, o energetických problémech, čistotě měst a druhotných surovinách.

Zdeněk Pochop

Pochop studoval reálné gymnázium v Jičíně a češtinu a ruštinu na FF UK . 1953–58 byl pracovníkem Katedry jazyků ČSAV, 1959–63 redaktorem nakladatelství Čs. spisovatel, 1964–69 redaktorem Literárních novin a 1969–70 opět redaktorem nakladatelství Čs. spisovatel. 1970–80 pracoval jako čerpač v národním podniku Stavební geologie , 1980–82 jako vrátný v ubytovně, od 1982 byl úředníkem-provozářem v ateliéru pozemních staveb Pragoprojektu. 1990 se vrátil do Literárních novin ve funkci zástupce šéfredaktora, 1992–95 byl ředitelem nakladatelství Český spisovatel. Poté odešel do důchodu.

Zdeněk Patrick

Vlastním jménem Zdeněk Šmitmajer, narozen 16. 7. 1946 v Praze 2. Do roku 1986: údržbář, do 1989 vedoucí metodického oddělení. Od 1989 středoškolský učitel. Vystudoval PFUK v Praze. Jazyková výbava, sám autor uvádí ovládá též sanskrt, chaldejský klínopis...

Wiener Philharmoniker

Wiener Philharmoniker , známý také jako Vídeňská filharmonie, je jedním z nejznámějších a nejprestižnějších orchestrů na světě. Orchestr byl založen v roce 1842 Otto Nicolaiem a má dlouholetou tradici v provádění klasické hudby na nejvyšší úrovni. Vídeňská filharmonie sídlí ve Vídni a je úzce spjata s Vídeňskou státní operou, neboť její členové se tradičně rekrutují z orchestru opery. Soubor je známý svým charakteristickým zvukem, který byl utvářen jeho historií a akustikou jeho domovského sálu, Musikvereinu.

Vladimír Procházka

Narozen 23. 7. 1918 v Poděbradech, zemřel 23. 6. 1994. Horolezec, horolezecký funkcionář a organizátor. Práce z oboru.

Vladimír Petrů

Vladimír Peroutka

Vladimír Peroutka byl český novinář, redaktor a vydavatel. Je znám především jako autor scénáře filmu Eva tropí hlouposti. Byl ženat s Růženou rozenou Lechnýřovou , manželé žili ve 30. letech 20. století v žižkovské Křížkovského ulici. V letech 1933–1943 redigoval časopis Ahoj . Jako zkušený novinář v letech 1935–1936 působil jako vedoucí redaktor, úředně zodpovědný za obsah časopisu Malý Hlasatel . V letech 1945–1948 řídil časopis Světový pramen zábavy a poučení. Jak vyprávěl spisovatel Jiří Brdečka, Vladimír Peroutka ho okolo roku 1940 požádal o to, aby napsal povídky parodující tehdejší kovbojky. Tak Brdečku inspiroval k napsání divadelní hry, která se později stala námětem úspěšného filmu Limonádový Joe.

Viliam Plevza

Datum narození: 22.říjen 1934 PhDr. Viliam Plevza, DrSc. je bývalý stranícky historik, od roku 1980 univerzitný profesor , organizátor historickej vedy v ČSSR, od 1980 akademik SAV a od 1982 ČSAV. Zaoberal sa dejinami revolučného robotníckeho hnutia, komunistickej strany a novšími politickými dejinami Česko-slovenska, od roku 1969 riaditeľ Ústavu dejín KSS . Po novembri 1989 vlastník súkromnej galérie Galéria Excelent v Bratislave. Od 1978 člen Predsedníctva SAV. V rokoch 1976-1986 kandidát ÚV KSS a a od r. 1986 člen UV KSS. V rokoch 1977, 1980, 1985 získal Národnú cenu SSR. V roku 1984 Rad práce a 1985 získal štátnu cenu Klementa Gottwalda.

Veronika Půrová

Projektová manažerka Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, publikace z oboru.

Věnceslav Patrovský

Věnceslav Patrovský byl český chemik a záhadolog.

Václav Pilík

Právník, zaměřuje se na občanské, soukromé a obchodní právo. Též vysokoškolský pedagog.

Tomislav Petr

Dr. Tomislav Petr , ač narozen v Náchodě, do svých 29 let žil v Praze. Absolvoval studia na Biologické fakultě UK v Praze. V roce 1963 se vydal s manželkou Tamarou do Sovětského svazu, kde procestoval Střední Asii. Příroda této oblasti mu učarovala a dodnes udržuje svůj zájem prostřednictvím své práce pro FAO a Světovou banku. V letech 1964–1970 pracoval převážně v Ghaně jako výzkumník hydrolog a současně vyučoval na Makerere univerzitě v Ugandě, později na Monash University v Melbourne. V letech 1977–1980 přijal nabídku vlády Papuy-Nové Guineje pracovat tam jako koordinátor enviromentálních studií. Od roku 1980 působil jako specialista na sladkovodní ryby v Organizaci pro potraviny a výživu . Je autorem mnoha populárně vědeckých a odborných publikací, v nakladatelství Gasset vydal dvě knihy Krajiny včerejška a Papua Nová Guinea . Žije střídavě v České republice a Austrálii.

Timo Parvela

Finský autor literatury pro děti a mládež, TV scenářů.

Steve Perry

Steve Perry se narodil a vyrůstal daleko na jihu Spojených států. Žil ve státech Louisiana, California, Washington a Oregon. Oženil se s manažerkou přístavu Port of Portland Dianne Wallerovou, mají spolu dvě dospělé děti, čtyři vnuky a nyní se věnují jen svému psovi, neměckému ovčákovi, a kočce. Než se ze Steva Perryho stal spisovatel na plný úvazek absolvoval ve svém životě mnoho zaměstnání, byl například instruktorem plavání, záchranářem, prodavačem v upomínkovém obchodě, prodavačem v půjčovně aut, věnoval se i obchodování s lehkými kovy, působil jako instruktor bojového umění Silat, jako soukromý detektiv, zdravotní ošetřovatel a získal i licenci jako asistent lékaře. Steve Perry napsal tucty povídek, které posílal do antologií a magazínů. Stejně tak je autorem značného množství novel, článků, esejí a revue. Napsal i několik scénářů, bohužel k filmům, které se nakonec nenatočili . I přesto byl nominován na cenu Emmy za nejlepší nezfilmovaný scénář. Perry také znovelizoval film Men in Black a Tom's Clancy Net Force, za což se dostal na seznam New York Times. Poté se již naplno věnoval psaní knih, v současnosti pracuje na svém padesátém čtvrtém románu... Perry je také členem mnoha organizací: Organizace amerických spisovatelů Science-fiction a Fantasy, The Animation Guild, Spolek amerických spisovatelů. Jak již bylo zmíněno věnuje se indonéskému bojovému umění Silat, byl žákem slavného Maha Guru Stevana Plicka z Vencouveru. Za zmínku stojí i to, že Steve Perry je zapsán v Guinessově knize rekordů, jako účastník největšího setkání hráčů na kytaru. Mezi jeho nejznámější díla patří: série Matador; série Conan; Star Wars, Aliens, Aliens vs. Predator; Time Machine serie a Tom's Clancy Net Force serie...

Sharon Kay Penman

Sharon Kay Penman je americká autorka historických románů. Proslavila se dvěmi historickými trilogiemi - Velšský Princ a Plantangent. Kromě toho napsala čtyři středověké romány - první z nich, Královnin muž, byl nominován jako nejlepší prvotina na cenu Edgar v roce 1996.Její romány a mysteria se odehrávají v Anglii, Francii a Walesu, a jsou o anglické a velšské šlechtě středověku. Narodila se v New Yorku a vyrůstala v New Jersey. Získala bakalářský titul v oboru historie na Texaské Univerzitě v Austinu. Kromě historie studovala také práva na Rutgers University school of Law, kde získala titutl doktor práv. Nějakou dobu se zabývala daňovým právem. Žije v New Jersey, druhým domovem je pro ni Wales, zde se inspiruje pro svou spisovatelskou činnost.

Shani Petroff

Americká spisovatelka. Autorka knih pro děti a mládež.

Růžena Přibylová

Narozena 1970. Autorka příruček z oblasti kuchařství, přípravy jídel a domácího hospodářství.

Roman Pavela

Roman Pavela je český botanik. Je mezinárodně uznávanou autoritou v oblasti výzkumu biologicky aktivních látek získávaných z léčivých a aromatických rostlin. Vystudoval Českou zemědělskou univerzitu v Praze, a od roku 1994 pracuje ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby, v.v.i. v Praze Ruzyni, na pozici vedoucího týmu: Sekundární metabolity rostlin v ochraně plodin. Specializuje se na výzkum biologicky aktivních látek získaných z rostlin a jejich využití jako tzv. účinných látek environmentálně a zdravotně bezpečných botanických pesticidů, farmářských přípravků anebo základních látek. Jeho tým vyvinul řadu nových, a zcela unikátních přípravků na ochranu rostlin, se kterými se v současnosti můžeme setkat nejen v hobby marketech, ale které se také používají v systémech integrované ochrany rostlin. Mezi jeho hlavní vědecké zájmy patří: vývoj botanických pesticidů, výzkum interakcí rostlina-hmyz , výzkum fenoménu protipožerové aktivity rostlinných sekundárních metabolitů proti fytofágnímu hmyzu, vliv letálních a subletálních dávek sekundárních metabolitů na cílové a necílové organismy, účinnost pesticidů na cílové i necílové organismy. V posledních letech se také zabývá možnostmi využití rostlinných sekundárních metabolitů v potravinářství, díky čemuž vzniklo několik nových potravin s přídavkem rostlinných biologicky aktivních látek, které mohou prospěšně působit na lidské zdraví. Spolupracuje s mnoha českými i zahraničními firmami a vědeckými institucemi na vývoji nových přípravků bezpečných pro životní prostředí a zdraví obyvatelstva. Je členem redakčních rad vědeckých časopisů: Industrial Crop and Production, Acta Tropica, Entomologia Generalis, Journal of Biopesticides, Biopesticides International V současnosti je koordinátorem nebo odpovědným řešitelem několika výzkumných projektů. Dosud získané výsledky projektů jsou vysoce hodnoceny našimi i zahraničními odborníky. Některé výsledky výzkumu jsou uvedeny ...

Radim Panenka

Dalo by se o něm mluvit jako o dvorním novináři prezidenta Miloše Zemana. Hlavu státu doprovází na zahraničních cestách a vede s ním rozsáhlé exkluzivní rozhovory pro Parlamentní listy. Radim Panenka byl v minulosti ale i členem Národní strany. Pro lidovky.cz Panenka řekl, že šlo o chybu z mládí a jeho názory se dávno posunuly. „Neznám snad nikoho, kdo by v dospělosti zastával stejné názory, jako v pubertě," sdělil.

Priscilla Beaulieu Presley

Priscilla Beaulieu Presleyová, rodným jménem Priscilla Ann Wagner je americká herečka a obchodnice, v letech 1967–73 manželka Elvise Presleyho, se kterým má dceru, americkou zpěvačku Lisu Marii Presleyovou. Jako herečka je nejvíce známá postavou Jenny Wadeové ze seriálu Dallas a rolí Jane Spencerové v sérii komedií Bláznivá střela: Z análů policejního útvaru, Bláznivá střela 2 a 1/2: Vůně strachu a Bláznivá střela 33 a 1/3: Poslední trapas, v nichž se objevila po boku Leslieho Nielsena. Hlásí se ke scientologům. S životním partnerem Marcem Garibaldim, se kterým žila v období 1985–2006, má syna Navarone Garibaldiho .

Plautus

Titus Maccius Plautus byl římský dramatik. Společně s Terentiem je nejvýznamnějším římským autorem komedií. Z jeho divadelních her čerpali náměty např. Molière nebo Shakespeare. O jeho životě se nám zachovaly jen kusé informace. Pravděpodobně pocházel z plebejského prostředí a možná byl i propuštěným otrokem. V mládí odešel do Říma, kde začal pracovat u divadla. Později se rozhodl věnovat podnikání, ale nepřálo mu příliš štěstí a přišel téměř o všechny peníze. Musel se pak živit manuálně jako nádeník ve mlýně. Během této práce začal psát své komedie, které se staly brzy velmi populární, a proto se mohl vrátit zpět k divadlu. Často přejímal komedie od řeckých autorů, např. od Filémóna. Nejednalo se ale přímo o překlady, protože většinou děj her libovolně měnil. Občas docházelo i ke sloučení více děl v jedno a naopak, což však často narušilo logiku děje. Přesto byly jeho komedie u publika velmi oblíbené a to především díky tomu, že byly plné slovních hříček a někdy i poněkud vulgárních vtipů. Důležitou součástí jeho her byla také zpívaná sóla . V mnoha dílech se opakuje stejný dějový motiv – mladík se zamiluje do krásné dívky, která je v moci kuplíře. Peníze, které kuplíř za dívku požaduje opatří mladíkovi otrok, tím že podvede mladíkova bohatého otce. Většinou se zjistí, že dívka není původem otrokyně, a proto jim otec odpustí a souhlasí se svatbou. Většina jeho děl se nezachovala v původní podobě, ale v přepsaných a často stylisticky upravených verzích. Ve středověku a v renesanci byl uváděn značný počet jeho komedií - ne všechny však skutečně napsal . V českých zemích byly jeho hry také uváděny, např. v roce 1533 sehrála skupina studentů pražské univerzity v sále Novoměstské radnice komedii Chlubivý vojín. První český překlad Plauta však pochází až z roku 1821. Ze značného množství děl jemu připis...

Pitigrilli

Vlastním jménem Dino Segré . Syn židovského otce, po matce katolíkem. Narodil se v Turínu, kde vystudoval právnickou fakultu. Živil se především jako novinář, ale také jako spisovatel. Jeho nejznámější dílo je "Kokain". Od roku 1930 hodně cestoval, hodně času trávil v Paříži, která mu byla velikou inspirací. Založil literární časopis Grandi Firme, který byl vydávaný v Turínu od roku 1924 do roku 1938, kdy ho zakázali v rámci nově přijatých antisemitských rasových zákonů fašistické vlády. Byť pokřtěný jako katolík, Segre byl v té době klasifikovaný jako Žid. Jeho otec byl Žid a Pitigrilli si vzal židovskou ženu. V útlém dětství projevoval vysokou hyperaktivitu a dost často utíkal z domova. Měl dobrodružnou povahu a nikdy se nebál světa. Troufal si na mnohem starší žáky a vždy o něm bylo slyšet. S odstupem puberty velmi zmoudřel a dostal se na právnickou fakultu, kde studoval s velmi dobrým prospěchem. Své choutky po úprcích nechal ve svém dětství a zavřel nad tím dveře. Ihned po škole se dal na to, co mu bylo nejmilejší a to sepisování. Hra s písmeny ho natolik uchvátila a navíc v ní prokazoval veliké nadání, že ho zaměstnaly turínské noviny, kde dostal svou vyhraněnou rubriku. Mimo jiné se dal i do větších samostatných děl v podobě knížek a si nejznámějším románem, který se prodávají dodnes se stala kniha nesoucí název „Kokain“. Od roku 1930 se dal na kratší výlety po Evropě. Velice oblíbenou destinací se stala Paříž. Po uklidnění války se opět navrátil do rodného Turína.

Petr Pašek

Narozen 16.6.1923 v Praze, zemřel 2.1.1996 Oberengstringenu. Básník, beletrista, publicista, autor literatury faktu, redaktor exilového nakladatelství Konfrontace.

Peter Pišťanek

Slovenský prozaik, publicista a cestovatel.

Pauline Peters

Německá novinářka a spisovatelka.

P. Dominik

Ondřej Přikryl

Ondřej Přikryl byl český lékař, básník, spisovatel a československý politik; starosta Prostějova, prvorepublikový senátor Národního shromáždění za Československou národní demokracii. Narodil se ve Výšovicích, kde měli jeho rodiče malý statek a kde Ondřej navštěvoval obecní školu. Rodina se později přestěhovala do Čechovic. Vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval roku 1881. Absolvoval studia medicíny na Univerzitě Karlově v Praze, kde promoval 3. prosince 1886. Od 7. října 1887 působil jako praktický lékař v Prostějově. Angažoval se v komunální politice, která ještě koncem 19. století v Prostějově byla dominována německou stranou. Zasloužil se o finální převedení samosprávy do českých rukou roku 1892. Podobně se angažoval v českém vítězství v olomoucké obchodní a živnostenské komoře. Od 31. prosince 1913 převzal po Josefu Horákovi post starosty Prostějova a zůstal jím až do roku 1919. Inicioval výstavbu přehrady u Stichovic. Za jeho úřadování byla dostavěna roku 1914 nová radnice. Od poloviny 90. let 19. století byl aktivní v Českém politickém spolku v Prostějově, který měl blízko k Lidové straně na Moravě . Později vplynul do Lidové strany pokrokové na Moravě. V jejím rámci představoval Přikryl a jeho prostějovská skupina konzervativní křídlo, které okolo roku 1911 odmítalo samostatný postup předsedy strany Adolfa Stránského a trvalo na užší spolupráci s mladočechy. V červenci 1911 dokonce do Prostějova přijeli z Prahy Karel Kramář a František Sís a jednali o možnosti vytvoření nového politického subjektu, který by byl novou mladočeskou stranou na Moravě. Ve straně nakonec ale zůstal, přestože jeho názorové rozdíly se Stránským trvaly. Zapojil se i do vysoké politiky. V zemských volbách roku 1902 byl zvolen na Moravský zemský sněm za městskou kurii, obvod Prostějov, Německý Brodek. Mandát obhájil i v zemských volbách roku 19...

Olga Pujmanová

Narozena 18. 2. 1928 v Praze. Historička umění, kurátorka.

Nikolaj Pavlovič Pečerskij

Ruský spisovatel, autor literatury pro děti.

Miloš Petr

Milan Polák

Milan Polák byl slovenský a československý voják, účastník slovenského národního povstání, politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Slovenské národní rady a Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po roce 1948 poslanec Národního shromáždění ČSR a funkcionář Strany slovenské obrody coby loajální součásti komunistického režimu. V letech 1948-1951 pověřenec zdravotnictví. Absolvoval obecnou a měšťanskou školu v Žilině a učitelský ústav Ostřihomi. Působil jako učitel, později jako vládní úředník. V meziválečném Československu se angažoval v Republikánské straně zemědělského a malorolnického lidu . Po Mnichovu se v říjnu 1938 podílel za slovenské agrárníky na dojednávání Žilinské dohody coby společné platformy slovenských stran ve prospěch autonomie a byl jedním ze signatářů její finální verze. Za druhé světové války působil v odboji, podílel se na přípravě slovenského národního povstání. Ještě před vypuknutí povstání se stal členem Slovenské národní rady, která sdružovala komunistické a nekomunistické špičky odboje. Působil jako kapitán na velitelství pozemních vojsk v povstaleckém centru v Banské Bystrici. Byl pobočníkem Jána Goliana. Zastával post pověřence pro zdravotnictví. Byl mu udělen roku 1945 Řád Slovenského národního povstání a roku 1969 in memoriam Řád Rudé hvězdy. Patřil mezi zakladatele Demokratické strany jako hlavní politické síly nesocialistického odboje. Na sjezdu DS v dubnu 1945 byl zvolen jedním z jejích místopředsedů. Ve funkci ho potvrdil sjezd v červenci 1945. Předsedal vlivnému Svazu vojáků Slovenského národního povstání. Účastnil se v delegaci Slovenské národní rady, která 1. června 1945 jednala s prezidentem Edvardem Benešem a řešila mimo jiné postavení Slovenska v obnovené republice. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po parlamentních vo...

Michal Plzák

Narozen 28. 4. 1963 v Praze. Evangelický farář, redaktor nakladatelství Kalich, překladatel, specializuje se na knihy rozhovorů s jednotlivými osobnostmi a problematiku holokaustu.

Markéta Prášková

Narodila jsem se v srpnu roku 1981. K mému narození se neváže žádná unikátní ani vtipná historka, takže přeskočím několik let a zastavím se až na základní škole ve Světlé nad Sázavou. Kromě základů čtení a psaní, které se mi po mnohých potížích a zásluhou trpělivosti lidí v mém okolí usadily v hlavě, jsem tam nabyla dojmu, že učení nejspíš nebude moje životní vášeň. Přesto jsem z důvodů, které dosud nechápu, základní školu po pěti letech opustila a otevřela dveře sedmiletého gymnázia, abych své školní neúspěchy ještě více podpořila. Gymnázium však pro mě mělo i některá velká pozitiva. Zde jsem objevila lásku ke knihám a také poprvé začala psát. Ač jsem svá prvotní dílka zcela nekriticky obdivovala, jako nejspíš každý autor, musím s odstupem času přiznat, že byla velmi pochybné umělecké hodnoty, a proto slibuji, že jimi nebudu čtenáře v budoucnu nikdy zatěžovat. Následovala dlouhá mašinérie mého dalšího vzdělávání, z níž si nejvíc vážím studia pedagogiky v Hradci Králové. Už během něj jsem se cítila doslova přeplněna informacemi všeho druhu, což byla jedna z okolností, jež nakonec vyústily v další vlnu mé spisovatelské dráhy. V roce 2004 jsem znovu vzala tužku a odstartovala dlouhou, někdy veselou, někdy úmornou práci na Kloboucích z Agarveny.

Marie Paukertová

Práce v oboru dietního stravování.

María Ángeles Palomino

Marcela Puldová

Učitelka, spoluautorka pracovních sešitů z češtiny.