24241–24300 z 158705 Autoři
František Macků (4)
Narozen 29.11.1919 v Hartmanicích , zemřel 8.5.2000 v Itálii. MUDr., CSc., profesor gynekologie. Práce v oboru.
Více od autora
František Loucký (4)
František Loucký je poměrně významnou postavou mezi československými zahraničními letci. Nejde snad ani o jeho operační létání, o počet akcí, sestřelených nepřátel nebo počet nalétaných hodin. Jde o dvě knihy, které napsal po válce. Ta první vyšla poprvé již roku 1946 v nakladatelství Orbis a nesla název "Zůstal jsem sám". František Loucký v knize především upozornil na osud sedmi mladých mužů z fotografie pořízené roku 1941 v letecké škole RAF. Z oněch sedmi československých pilotů se on jediný dožil konce války a návratu domů do Československa. Kniha se pochopitelně dočkala i dalších vydání. Druhá kniha se jmenuje "Mnozí nedoletěli" a vyšla až roku 1989, tedy po smrti Františka Louckého. Vydalo ji ještě za minulého režimu nakladatelství Naše Vojsko a obsahuje dlouhý abecední seznam příslušníků československého letectva, kteří v období druhé světové války položili svoje životy za naši svobodu. Každý z těchto mužů má v knize krátký medailonek s fotografií a několika základními životopisnými údaji. Připomenuti jsou také padlí příslušníci československých jednotek jiných národností nebo letci, kteří zahynuli ve službách domácího protinacistického odboje. Je těžko uvěřitelné, jak rozsáhlý a různorodý materiál dokázal autor v knize ve své době a v tehdejších podmínkách zpracovat.
Více od autora
František Loskot (5)
František Loskot, křtěný František Josef byl český kněz, náboženský historik, filozof a religionista. Po vystoupení z římskokatolické církve působil jako redaktor časopisů hnutí Volná myšlenka a později se stal redaktorem agrárních deníků. Zabýval se českými náboženskými a kulturními dějinami, napsal řadu spisů o představitelích české reformace. Dále publikoval práce o křesťanství a jeho vzniku i práce ze srovnávacích dějin náboženství. Narodil se 9. února 1870 ve Vraclavi jako jediný syn ze čtyř dětí rolníka Františka Loskota, jenž zastával různé funkce v okresním výboru a býval i obecním starostou. Rodina byla katolická, hoch od dětství ministroval v kostele. Obecnou školu navštěvoval ve Vraclavi a v roce 1881 odešel na gymnázium do Vysokého Mýta. Měl dobrou paměť, a aby se zdokonalil ve znalosti jazyků, chodil ještě i na soukromé hodiny francouzštiny a němčiny. Maturoval v roce 1889 a byl přijat do bohosloveckého semináře v Hradci Králové. Po jeho absolvování byl v roce 1893 vysvěcen na kněze a v prosinci téhož roku se stal kaplanem v Jablonci nad Jizerou. V tomto svém prvním působišti se ihned zapojil do vlastenecké činnosti, jeho kázání pro pracující lid ve smíšeném česko-německém území byla oblíbená. V německém tisku však byl za ně napadán. Došlo i k žalobám ke konzistoři do Hradce Králové a nakonec i k žalobě pro pobuřování u krajského soudu v Jičíně. Od konzistoře sice obdržel napomenutí, ale biskup Brynych se ho ujal. Loskot se stal členem a později i jednatelem Národní Jednoty Severočeské. V letech 1894–1899 přednášel na mnoha schůzích, večírcích i akademiích na rozličná vlastenecká témata a pořádal četné kulturní akce. Před volbami v roce 1897, kdy bylo třeba vymezit se proti tamním Němcům, napsal a vlastním nákladem vydal brožuru Jste Čechové! Několik upřímných slov k Čechům Krkonošským. Napomínal v ní Čechy, aby si vážili rodné země i mateřského jazyka, prosil je...
Více od autora
František Lízna (4)
František Lízna byl moravský kněz, jezuita a předseda redakční rady časopisu Akord a spoluzakladatel Misijních ostrůvků. Zaměřoval se zejména na pastoraci Romů, vězňů a bezdomovců. Pocházel z komunisty pronásledované rodiny, sám byl z politických důvodů pětkrát vězněn a vojenskou službu vykonával u PTP na Slovensku. V roce 1968 byl přijat do noviciátu jezuitského řádu a v roce 1974 vysvěcen na kněze, podle jeho vlastního vyjádření mu byla veřejná kněžská činnost zakázána ihned po jeho primiční mši svaté a tento zákaz platil až do roku 1990. Do roku 1989 působil převážně v dělnických profesích a v oblasti zdravotnictví. Veřejně mohl své kněžské povolání vykonávat až po roce 1989. V roce 1978 podepsal Chartu 77. Po sametové revoluci působil v Brně a ve věznici v Kuřimi. V roce 1993 se ujal Evy Kováčové, dívky s agresivními sklony právě propuštěné z pardubické věznice, kde si odpykávala trest za založení požáru Ústavu sociální péče v Měděnci v roce 1984. Pomáhal jí a její životní příběh sledoval až do její předčasné smrti v roce 2014. V letech 1995–2004 působil jako vězeňský duchovní na Mírově a do své smrti byl farářem ve Vyšehorkách. V roce 2000 se stal členem vládní Rady pro lidská práva. Podnikl taky několik pěších cest – poutí. Nejvýznamnější z nich byly pouť ze Svaté Hory u Příbrami ke Svatému Jakubu do Santiaga de Compostela v roce 2004 a později, už s diagnostikovanou rakovinou prostaty, podle vlastních slov už v neoperovatelném stádiu, pouť z hory Kremenec na ukrajinsko-slovensko-polském pomezí do města Chersones na Krymu, tedy do místa, kde svatí Cyril a Metoděj našli ostatky svatého Klementa I., papeže, a místem křtu svatého Vladimíra, čímž chtěl podle vlastních slov propojit křesťanský Východ a Západ. Zemřel v olomoucké fakultní nemocnici po nákaze nemocí covid-19. V roce 2001 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikaj...
Více od autora
František Link (4)
Narozen 15. 8. 1906 v Brně, zemřel 28. 9. 1984 v Paříži . RNDr., DrSc., astronom, astrofyzik, zaměřoval se na výzkum Slunce a vztahů Slunce-Země, průkopník vesmírného výzkumu.
Více od autora
František Klika (5)
František Klika byl český herec a divadelní režisér, autor dramatizace Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka. Narodil se v Praze, v rodině holičského pomocníka Antonína Kliky a jeho manželky Karoliny, rozené Tomíčkové . Otec byl divadelní ochotník, ale nepřál si, aby se syn stal profesionálním hercem. Když zemřel, matka s jeho bratry odjeli do Ameriky s tím, že je Karel Klika bude následovat, až dostuduje průmyslovou školu. Když mu matka lodní lístek poslala, neuposlechl, lístek prodal a začal dráhu herce. Celý život věnoval filmu a divadlu jako herec, režisér a divadelní ředitel. Významné bylo zejména jeho působení v Brně, od roku 1946 pracoval v Praze. Zemřel v Praze. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Jako herec začínal ve společnosti Rudolfa Lince . Hrál v Národním divadle v Praze a v Zemském divadle v Brně . V roce 1943 uvedl časopis Pestrý týden, že za 25 let herecké dráhy vytvořil František Klika více než 200 významných rolí. Ihned po válce převzal vedení českého divadla v Brně, které údajně opustil po neshodě s novým ředitelem E. F. Burianem. Poté se stal ředitelem Hanáckého divadla, ze kterého podle deníku Slovo národa odešel proto, že trval na nadstranickosti divadla a nechtěl vyhovět požadavkům komunistů. V letech 1946–1948 hrál v Činohře 5. května. Poté se v letech 1948–1951 stal hercem a režisérem Divadla státního filmu. Ve vlastní úpravě, hrál hlavní roli v Osudech dobrého vojáka Švejka v roce 1954 v pražské Alhambře.
Více od autora
František Hvížďálek (6)
Narozen 29.4.1886 v Praze, zemřel 3.9.1955 v Praze. Ing., úředník, autor šansonů, písní a operet, překladatel písňových textů z ruštiny, němčiny, francouzštiny a angličtiny.
Více od autora
František Hrdlička (4)
František Hrdlička byl český a československý sociálně demokratický politik a poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Byl členem obecního zastupitelstva a náměstkem starosty Litomyšle. V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Byl profesí rolníkem. Později patřil mezi zakládající členy KSČ.
Více od autora
František Horečka (6)
František Horečka byl český spisovatel a malíř, valašský vlastivědný pracovník, regionální literární historik. Narodil se v rodině obuvníka ve Frenštátě Rajmunda Horečky a jeho manželky Terezie, rozené Krištofové. Vystudoval učitelský ústav v Příboře, učitelské povolání vykonával v Kunčicích pod Ondřejníkem a v Tiché u Frenštátu. Do první světové války byl povolán v roce 1915, sloužil na haličské a italské frontě. Po propuštění z vojenské služby učil na různých místech, naposledy ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde žil i po odchodu do důchodu. Dne 27. prosince 1924 se v Tiché oženil s Julií Fialovou. Jejich syn Svatopluk Horečka byl redaktor a překladatel. Ve většině svého díla se František Horečka věnoval Valašsku. Drobné práce Františka Horečky se objevovaly např. v ostravském měsíčníku Černá země a Lidových novinách František Horečka byl též příležitostný malíř. Příklady spisovatelů, kteří byli současně malíři, rozvedl ve studii zveřejněné v Rozpravách Aventina. V ní také popsal svůj vztah k malířství. Když byla v roce 2013 otevřena schránka, která byla uložena do podstavce sousoší Cyrila a Metoděje na Radhošti v roce 1931, byla v ní nalezena kniha Františka Horečky O památném Radhošti.
Více od autora
František Holub (1)
Narozen 25. 10. 1949 v Písku, zemřel 20. 7. 2015. RNDr., odborný asistent na katedře petrologie, odborné články v časopisech.
Více od autora
František Hochmann (5)
František Hochmann byl český fotbalista, brankář, československý reprezentant. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1924–1931 sedm utkání. Byl členem silného týmu Sparty Praha druhé poloviny 20. let , měl našlápnuto být reprezentačním gólmanem č. 1 na poměrně dlouhou dobu, jenže měl smůlu: roku 1926 vstoupil do reprezentace fenomenální František Plánička a Hochmann byl odsouzen do konce své kariéry do role jeho náhradníka. Ve Spartě hrál v letech 1922–1930, odchytal za ni 299 zápasů a stal se s ní mistrem Československa roku 1926 a 1927 i středočeským mistrem roku 1923, kdy šlo o nejvyšší a nejprestižnější soutěž v zemi. Český sportovní novinář a historik Zdeněk Šálek ho charakterizoval slovy: "Pomenší, sporý, pružný a obětavý".
Více od autora
František Goldscheider (5)
Narozen 6.4.1924 v Plzni, zemřel 14.1.1991 ve Frankfurtu nad Mohanem . Filmový kritik a publicista, redaktor.
Více od autora
František Gajdoš (3)
Narozen 15.10.1938 v Ostrožské Nové Vsi. Doc.,strojní ing.,CSc., odborné práce z technologie tváření.
Více od autora
František Forst (5)
František Forst byl český hudební skladatel. František Forst byl synem Jan Forsta, varhaníka a ředitele kůru v poutním kostele Panny Marie na Svaté Hoře u Příbramě. Otec byl skladatelem chrámové hudby. Jeho četné skladby však zůstaly v rukopise. Základy hudebního vzdělání tak získal v rodině. Vystudoval učitelský ústav v Českých Budějovicích a vykonal státní zkoušky z klavíru, varhan, houslí a zpěvu. Pokračoval studiem skladby u Vítězslava Nováka a Leoše Janáčka. V roce 1920 se stal učitelem hudby na učitelském ústavu v Hořovicích a sbormistrem tamního pěveckého sdružení Slavík. Od roku 1924 působil jako profesor učitelského ústavu v Příbrami. Za okupace byl nucen odejít do výslužby. Po osvobození se na ústav vrátil a byl jeho ředitelem až do roku 1951, kdy odešel do důchodu. Kromě pedagogické činnosti na učitelském ústavu byl i ředitelem městské hudební školy a dirigentem Příbramské filharmonie. Věnoval se i koncertní činnosti jako klavírní doprovazeč a četnými přednáškami pro školy i širokou veřejnost se zasloužil o popularizaci vážné hudby. Zanechal řadu chrámových skladeb v rukopise. Věnoval se sbírání a úpravám hornických písní z Příbramska. Po roce 1945 psal i estrádní hudbu.
Více od autora
František Faldyna (3)
Narozen 1939. Právník, autor prací z oboru obchodního a občanského práva.
Více od autora
František Dvorský (4)
František Dvorský byl moravský středoškolský profesor, přírodovědec a vlastivědný pracovník. V mládí František Dvorský studoval na gymnáziích ve Strážnici, Kroměříži a Litomyšli. Dva roky pak byl zapsaný jako privatista na teologické fakultě v Olomouci, odkud přešel na filozofickou fakultu vídeňské univerzity. Na vídeňské univerzitě působil ve spolku českých akademiků Morava. Jako učitel poté působil v několika školách na Moravě , následně pak působil jako vychovatel v Bílkově ústavu, po roce 1870 pak suploval na gymnáziu v Uherském Hradišti a v roce 1871 pak začal učit na gymnáziu v Uničově. Dne 27. září 1873 se v Boskovicích oženil s Kateřinou Luňáčkovou V roce 1875 pak přešel na dvojjazyčné státní gymnázium v Třebíči, kde pracoval mezi lety 1875 a 1886. V roce 1886 pak František Dvorský přešel do Brna, kde začal učit na 2. českém státním gymnáziu, od roku 1895 pak byl členem muzejní sekce Moravského hospodářského spolku a v roce 1896 se stal konzervátorem mineralogické sbírky Františkova muzea . Roku 1898 se začal starat také o prehistorické sbírky v témže muzeu. Zemřel v Brně, jako příčina úmrtí byla udána stařecká slabost . V Třebíči se František Dvorský začal věnovat mineralogii, setkal se s hospodářským radou třebíčského velkostatku A. Hanischem, kdy společně podnikali výzkumné mineralogické cesty po okolí Třebíče. Ve spolupráci s vídeňským geologem Franzem Eduardem Suessem zmapovali geologické podloží západní Moravy. Nedaleko Kožichovic nalezl tzv. zelené sklo, po posouzení bylo zjištěno, že je to tzv. moldavit . Později sepsal o původu moldavitů několik prací. Od roku 1897 začal působit jako redaktor Vlastivědy moravské. Je autorem knih Třebický okres a Náměšťský okres. V roce 1899 odešel do důchodu. Jako přírodovědec se zajímal zejména o mineralogii. Na...
Více od autora
František Charvát (5)
Narozen 11.12.1963 ve Slaném v okrese Kladno. Prim. plk. MUDr., Ph.D., radiodiagnostik, hlavní odborník AČR pro obor radiodiagnostika. Zabývá se MR diagnostikou, intervenčními a punkčními radiodiagnostickými metodami a vaskulárními a nevaskulárními neurointervencemi v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Publikace z oboru.
Více od autora
František Čech (5)
Narozen 8.5.1898 v Olomouci, zemřel 19.11.1951 tamtéž. Ing., autor a vydavatel loutkových her, redaktor loutkářských edicí, publicista, loutkoherec, režisér.
Více od autora
František Burian (2)
František Burian byl český lékař. Je považován za zakladatele československé a za jednoho z průkopníků světové plastické chirurgie. Jeho zásluhou byla v ČR coby první zemi na světě plastická chirurgie v roce 1939 uznána jako samostatný medicínský obor. Burian inicioval vybudování pracovišť plastické chirurgie v Brně, Bratislavě a Košicích. František Burian mluvil anglicky, francouzsky, německy, italsky i latinsky a ve stáří se ještě učil rusky. Plastickou chirurgii v Československu dovedl na špičkovou úroveň, a to o generaci dříve než ve většině rozvinutých zemí. František Burian se narodil v Praze na Malé Straně a studoval na Malostranském gymnáziu a maturoval v roce 1900. Lékařství studoval na pražské Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Promoval 6. dubna 1906 a získal titul MUDr. Již během studia na vysoké škole začal ztrácet sluch, čímž značně psychicky trpěl. Pracoval pak jako asistent v patologicko-anatomickém ústavu, který vedl Jaroslav Hlava, a v dubnu 1908 přešel na chirurgickou kliniku, kde byl nejdříve demonstrátorem s ročním stipendiem 600 korun a poté dva roky neplaceným asistentem u profesora Kukuly. V roce 1910 se oženil s lékařkou Annou Lankašovou. V závěru října 1912 odjel do Bělehradu a později do Sofie , kde působil jako chirurg v balkánské válce a řídil velkou vojenskou nemocnici. Po návratu z Balkánu si v lednu 1914 zřídil soukromou praxi v domě ve Škrétově ulici v Praze, kde bydlel. V srpnu téhož roku byl povolán k vojsku. Rok a půl pak pracoval jako vedoucí chirurg pražské záložní vojenské nemocnice, umístěné v Rudolfinu. Stále experimentoval a vymýšlel nové způsoby léčby. Od roku 1916 byl šéflékařem vojenské nemocnice v Temešváru, další rok působil tamtéž jako konziliární chirurg VII. armádního sboru. Po válce pracoval v pražské posádkové nemocnici. Na základě svých zkušeností válečného chirurga prosadil zřízení stanice plastické chirurgie v Jedli...
Více od autora
František Bíza (4)
František Bíza byl český malíř a ilustrátor. Absolvoval piaristické gymnázium na Novém Městě. Pokoušel se studovat medicínu a práva, ale nakonec vstoupil na pražskou malířskou akademii, kterou vystudoval za ředitelů Trenkwalda a Swertse. Zůstal svobodný, většinu dospělého života bydlel na Perštýně u paní Zibikrové, vdovy po pražském dřevorytci. Zemřel na onemocnění jater. Z existenčních důvodů kreslil téměř výhradně ilustrace. Proslavil se především obrázky v dětských knihách a učebnicích, které ve své době patřily k nejlepším. Je také autorem řady historických výjevů.
Více od autora
František Balej (4)
Narozen 17.2.1889 v Těnech u Rokycan. Herec a dramatik, beletrie, dramatizace textů jiných autorů.
Více od autora
František B Soukup (4)
Narozen 7.3.1893 v Praze. PhDr., knihovník a archivář Národního shromáždění, práce v oboru, překlady z francouzštiny a angličtiny.
Více od autora
Frank Yerby (2)
Frank Garvin Yerby byl afroamerickým autorem historických románů. Do literatury vstoupil prózou s rasovou tematikou „Health Card“ která roku 1944 získala O.Henryho cenu. Po období učitelování a práce v průmyslu se Yerby rozhodl věnovat se literatuře profesionálně a využít obliby žánru historicko-romantických románů. V roce 1946 vydal bestseller „The Foxes of Harrow“, v roce 1947 zfilmovaný . Film získal Oscara za nejlepší výpravu. Psal o křižáckých výpravách , o francouzské revoluci , o americké revoluci , o středověkém Španělsku , o starém Řecku . Další romány jsou zasazeny do moderní doby. Celkově napsal 33 románů. V roce 1955 Frank Yerby opustil USA na protest proti rasové diskriminaci. Navštívil Francii a od roku 1959 až do své smrti žil ve Španělsku, jeho druhá manželka byla Španělka. Yerby zemřel v roce 1991 v Madridu na srdeční selhání a zde byl také pohřben.
Více od autora
Frank Hanuš Argus (4)
Frank Hanuš Argus, vl. jménem Hans Heinz Schimbera byl český armádní důstojník, dramatik, novinář, spisovatel, překladatel a příležitostný herec německého původu. Frank Hanuš Argus se narodil 22. září 1902 v Čáslavi. Poté, co Hansův otec během první světové války zemřel, se Schimberovi odstěhovali nejprve do Vídně a od roku 1918 žili v Brně, kde také Hans v roce 1919 odmaturoval. Následně vstoupil do řad československé armády a poté, co se v roce 1924 stal důstojníkem v záloze, přijal pseudonym Frank Hanuš Argus a začal se intenzivně věnovat literární činnosti. Do roku 1939 psal německy; byl například dopisovatelem časopisu Sozialdemokrat a zahraničních filmových magazínů, k nimž patřil mimo jiné Mein Film či Kinematograph. V letech 1927–29 působil jako redaktor týdeníku Prager Filmkurier, v jehož redakci pracoval i v letech 1934–36, kdy byl tento obnoven jako čtrnáctideník. O filmech však Argus nejen psal, ale na jejich vzniku se přímo podílel – epizodní herecké úlohy ztvárnil například v roce 1927 ve vynikajícím němém filmu Batalion , v červenoknihovní Sextánce a dalším němém filmu Nemodlenec. O rok později se mihl ve filmech Filosofka Mája, Mlynář a jeho dítě a Známosti z ulice a v roce 1930 ztvárnil drobné postavy v němých filmech Černé oči, proč pláčete…? a Opeřené stíny. V roce 1929 se Argus stal autorem námětu a scénáře k filmovému melodramatu režiséra Josefa Medeotti-Boháče Kamarádské manželství a zahrál si v něm rovněž jednu z vedlejších rolí. Bohužel, právě tento film se jako jediný z vyjmenovaných nedochoval. V téže době byl Argus činný i literárně – od 20. let psal německy romány žánru červené knihovny, které později vycházely i v českém překladu pod názvy Očistec lásky, Pohádka lásky, Touha po štěstí a podobně. Od vypuknutí Druhé světové války však začal psát výhradně česky – publikoval například tehdy velmi populární román Poslední Podskalák, obratem zfilmovaný Janem Svitá...
Více od autora
Frank Elgar (3)
Francouzský novinář a výtvarný kritik. Publikace z oboru dějin umění.
Více od autora
Françoise Mallet-Joris (4)
Françoise Mallet-Joris vlastním jménem Françoise Lilar. Narodila se v Antverpách, dcera spisovatelky Suzanne Lilar a belgického ministra spravedlnosti Alberta Lilara, a sestra historičky umění 18. století Marie Fredericq-Lilar. S rodinou se rozešla. Mallet-Joris strávila dva roky v Americe před odchodem do Paříže, kde studovala na Sorbonně. Střídavě žila v Paříži a Bruselu. Po pobytu v Itálii a Švédsku debutovala sbírkou básní Nedělní poemy a románem Klášterní bašta . V roce 1955 vydala román Červený pokoj, v roce 1956 sbírku novel Cordélia a román posléze oceněný nakladatelskou cenou - Lži, který ji přinesl veliké uznání kritiky. V roce 1958 obdržela cenu Fémina za román Nebeská říše. Zemřela 13. srpna 2016 v Bry-sur-Marne .
Více od autora
Francine Pascal (6)
Francine Pascal rozená Rubin se narodila 13. května 1938 v New Yorku na Manhattanu. Je známá především sérií pro mladé čtenáře s názvem Sweet Valley High, podle které byl natočen seriál. Dalším známým počinem je série Neohrožená o dospívající dívce s absencí genu strachu. V roce 1965 se Francine provdala za svého druhého manžela Johna Pascala, spisovatele a žurnalistu, se kterým spolupracovala na několika projektech. John a Francine žili na Manhattanu s Francininými třemi dcerami z prvního manželství: Jamie, Laurie a Susan. John měl z prvního manželství syna Matthewa, který žil se svou matkou. John v roce 1981 zemřel v důsledku plicního onemocnění. V té době mu bylo 49 let. Francine se poté nikdy znovu nevdala. Po Johnově smrti zůstala Francine s dcerami na Manhattanu a často říkala, že inspirací pro své teenagerovské příběhy získala sledováním dospívání svých tří dcer. 22. února 2008 zemřela také její nejstarší dcera Jamie, po dvouletém boji s onemocněním jater. Francine nyní dělí svůj čas mezi pobytem v New Yorku a v jižní Francii. Pracuje s vysokým nasazením, ale snaží se trávit také se svými dětmi a vnoučaty.
Více od autora
Francesca Cavallo (4)
Italská publicistka, vydavatelka a divadelní režisérka. Žije v Los Angeles .
Více od autora
Frances Galleymore (3)
Anglická scénáristka, spisovatelka a beletristka, žije a tvoří v Londýně.
Více od autora
Fiorenza Cossotto (3)
Fiorenza Cossotto je proslulá italská mezzosopranistka, považovaná za jednu z největších operních pěvkyň 20. století. Narodila se 22. dubna 1935 v Crescentinu v italské provincii Vercelli a proslavila se zejména účinkováním ve Verdiho a Donizettiho operách. Cossotto studovala na turínské hudební akademii a profesionálně debutovala v roce 1957 v milánské La Scale. Brzy se proslavila svým silným hlasem, širokým rozsahem a dramatickou intenzitou.
Více od autora
Fiona Barton (3)
Britská spisovatelka a žurnalistka. Na rozdíl od mnohých jiných nechtěla být Fiona Barton spisovatelkou od útlého dětství. Většinu svého profesního života zasvětila novinařině – pracovala pro řadu předních britských deníků a za své působení získala prestižní cenu Reportér roku. Cena ji motivovala k nečekanému počinu: Fiona opustila zaměstnání a odjela na Srí Lanku pracovat jako dobrovolnice. A právě tehdy se jí začala v hlavě formovat základní dějová linka její knižní prvotiny. Téma, které thriller Vdova zpracovává, má kořeny v autorčině novinářské praxi. Bezpočtukrát psala o různých kriminálních případech a často přemýšlela nad tím, jak se asi cítí manželky obžalovanýchmužů, jak moc toho o spáchaném zločinu vědí a jak se s celou situací vyrovnávají. Jako novinářka o těchto úvahách psát nemohla. Jako spisovatelka si to mohla konečně dovolit, a tak v její prvotině nacházíme spletité a mnohovrstevnaté vyprávění o muži obviněném z pedofilního zločinu a ojeho ostrakizované ženě, o zdrcené matce pohřešovaného děvčátka, o novinářce, která o hrůzném případu píše, a o detektivovi, který případ už dlouhá léta vyšetřuje.
Více od autora
Filip Počta (5)
Filip Počta byl český geolog a paleontolog, profesor Univerzity Karlovy, pokračovatel Joachima Barranda. Věnoval se výzkumu zkamenělin v Čechách i dalších evropských zemích. Založil paleontologický ústav v Praze a stál v čele geologického ústavu UK. Byl autorem prvních českých učebnic paleontologie . Velkou oblibu si získaly jeho veřejné přednášky a populárně-vědecké publikace . Narodil se 19. listopadu 1859 v Praze. Po maturitě na akademickém gymnáziu studoval přírodní vědy v Praze, Bonnu a Paříži. První zaměstnání získal jako asistent profesora Antonína Friče v Českém muzeu, poté pracoval jako univerzitní asistent profesora Otomara Nováka. Roku 1888 získal titul doktora filosofie a znovu odjel na studijní cestu do Paříže, Londýna, Švédska, Rakouska a Německa. Po návratu do Prahy se zaměřil na dokončení vědeckého výzkumu, započatého Joachimem Barrandem. Vytvořil přitom stovky výbrusů zkamenělin . Roku 1891 se habilitoval na docenta paleontologie na české univerzitě v Praze. O sedm let později se stal mimořádným a nakonec v roce 1905 řádným profesorem geologie a paleontologie; krátce poté byl rovněž ustanoven soudním znalcem. Po jmenování profesorem založil v Praze paleontologický ústav, druhý v Rakousku . Později byl jmenován ředitelem geologického ústavu UK a členem akademického senátu. Ve školním roce 1910–11 zastával funkci děkana filosofické fakulty. Stal se řádným členem Učené společnosti a České akademie věd a umění a čestným členem Société géologique de France, ukrajinského geologického spolku, Plzeňského přírodovědeckého klubu, společnosti pro výzkum Orientu a dalších organizací. Ve vědecké práci se soustředil na zkamenělé houby, rudisty, korály a mechovce. V posledních letech se také zaměřil na popularizaci poznatků. V pražskýc...
Více od autora
Fernando Carulli (6)
Fernando Carulli byl italský skladatel, kytarista a hudební pedagog, který patří k nejvlivnějším osobnostem v dějinách klasické kytary. Narodil se v Neapoli a původně se hudbě věnoval jako violoncellista. Později se však věnoval kytaře a stal se plodným skladatelem a velmi uznávaným interpretem. Carulli napsal pro tento nástroj více než 400 skladeb, včetně koncertů, komorních děl a sólových skladeb, které významně přispěly k rozvoji klasického kytarového repertoáru.
Více od autora
Ferenc Fricsay (5)
Ferenc Fricsay byl uznávaný maďarský dirigent, známý svým dynamickým dirigentským stylem a interpretací klasického repertoáru. Narodil se 9. srpna 1914 v Budapešti a v polovině 20. století byl významnou osobností evropské scény klasické hudby. Fricsay získal hudební vzdělání na Hudební akademii Franze Liszta v Budapešti a později se stal žákem slavného skladatele Bély Bartóka.
Více od autora
Ferdinand Vaněk (5)
Narozen 19.12.1849 ve Velvarech, zemřel 29.3.1939 v Klatovech. Středoškolský profesor, vlastivědný pracovník Klatovska. Práce v oboru.
Více od autora