Všichni Autoři a témata

Philip Kerr (18)

Narodil sa v Edinburgu roku 1956. Na univerzite v Birminghame vyštudoval právo. Pracoval v rôznych reklamných agentúrach. Od roku 1989, keď vyšla jeho prvá kniha, napísal 13 kníh – pre dospelých ako Philip Kerr, pre deti pod pseudonymom P. B. Kerr. Žije v Londýne s manželkou, spisovateľkou Jane Thynne, a ich tromi deťmi . DIELA Romány v slovenčine: Temné záležitosti, 2004 Bledý vrah Deti čarovnej lampy - Džinovia faraóna Achnatona, 2007 - Modrý džin babylonský, 2007 - Kobra kráľovská z Kathmanadu, 2007 Romány v češtine: Krvavé diamanty Výstrel Bouřící les Německé rekviem Gridiron Romány v angličtine Berlin Noir trilogy - March Violet, 1989 - The Pale Criminal,1990 - A German Requiem, 1991 A Philosophical Investigation,1992 Dead Meat, 1993 Gridiron , 1995 Esau. L 1996 A Five Year Plan, 1997 The Second Angel, 1998 The Shot, 1999 Dark Matter: The Private Life of Sir Isaac Newton, 2002 Hitler's Peace, 2005 The One From the Other, 2006 A Quiet Flame, 2008 Children of the Lamp The Akhenaten Adventure, 2004 The Blue Djinn of Babylon, 2005 The Cobra King of Kathmandu, 2006

Petr Žantovský (24)

Petr Žantovský je český novinář, publicista, komentátor a vysokoškolský pedagog. V 80. letech působil v normalizační hudební žurnalistice, v 90. letech v soukromých nakladatelstvích, od nového tisíciletí měl různá kontroverzní akademická angažmá a zastával veřejné funkce v mediální oblasti, věnoval se moderátorské či publikační činnosti a literární tvorbě. Prezident Miloš Zeman jej ocenil státním vyznamenáním, kritici jej však hodnotí jako předního představitele české dezinformační scény. Narodil se v Pardubicích 15. května 1962. V roce 1988 absolvoval obor rozhlasová žurnalistika na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Doktorát získal v oboru teorie a historie žurnalistiky a médií na Katolické univerzitě v Ružomberku, kde v roce 2009 obhájil dizertační práci na téma Dějiny české žurnalistiky po roce 1989. V roce 2015 pak habilitoval v oboru masmediální studia na Fakultě masmédií Panevropské univerzity v Bratislavě, když obhájil práci na téma Mediální manipulace – nemoc české demokracie. Oponenturu mu psal Václav Klaus a podle Deníku Referendum proběhla nezvykle rychle, Žantovský však kritiku odmítl. V 80. letech se stal externím spolupracovníkem časopisu Melodie poté, co byl v souvislosti s tažením proti rockové hudbě jmenován nový šéfredaktor Miroslav Kratochvíl a odešla z něj většina redaktorů; toto období je spojováno s výrazným poklesem kvality časopisu. Publikoval také v periodicích Amatérská scéna a v jazzovém měsíčníku Akcent, po roce 1989 pracoval jako vedoucí kulturní rubriky v deníku Práce a v týdeníku Reportér. V letech 1994–2003 působil v nakladatelské oblasti, jako ředitel nakladatelství Melantrich a Votobia . Následně přešel do akademické sféry, od roku 2003 působil na Univerzitě J. A. Komenského v Praze, kde počínaje rokem 2005 vedl katedru sociální a masové komunikace. Pak se stal spoluzakladatelem Vysoké školy Zdeňka Kalist...

Peter Lipa (13)

Peter Lipa je známý slovenský zpěvák, skladatel a propagátor jazzové hudby, často označovaný za jednu z vůdčích osobností slovenské jazzové scény. Narodil se 30. května 1943 v Prešově na Slovensku a jeho plodná kariéra trvá již několik desetiletí. Lipa ve svém osobitém stylu mísí jazz s vlivy blues, soulu a rocku, díky čemuž si získal širokou základnu fanoušků napříč různými žánry.

Penelope Bloom (14)

Penelope Bloom je autorkou řady bestsellerů deníků USA Today a Washington Post. U nás debutovala románem Jeho banán, který si okamžitě získal pozornost i přízeň fanoušků erotické humorné literatury. Pracovala nejdříve jako učitelka na střední škole, ale poté se rozhodla splnit si svůj sen a stát se spisovatelkou na plný úvazek. Své knihy vydávala zpočátku samonákladem, takže se vedle samotného textu výrazně podílí i na návrzích obálek a propagaci. Na svém kontě má téměř tři desítky románů, z nichž si řada získala věrné fanoušky i v zahraničí. Autorka je velice aktivní na sociálních sítích, nejznámější knižní databázi Goodreads.com i na svém vlastním blogu. Komunikuje zde s fanoušky nejen o své tvorbě – dává tipy pro psaní , sdílí, jak se vyrovnává s negativní kritikou i odhaluje zákulisní informace ohledně vydávání knih samonákladem. Ke své spisovatelské práci se stále staví s pokorou – uznává, že je nervózní před každým vydáním, a uvědomuje si, že je stále co zlepšovat. Penelope Bloom je vdaná a má dvě malé dcery – skloubit rodinný život a kariéru úspěšné spisovatelky není lehké, ale Penelope by za nic na světě neměnila.

Pavol Országh Hviezdoslav (30)

Pavol Országh Hviezdoslav byl slovenský básník, spisovatel-prozaik, dramatik a překladatel, jedna z vedoucích osobností slovenské literatury a slovenské kultury vůbec. Narodil se na Oravě na severním Slovensku jako třetí dítě chudého zemana. Základní vzdělání nabyl ve svém rodišti, v Jasenové a v Leštinách. Jako žák měl velmi dobré studijní výsledky a v roce 1862 se dostal na gymnázium v maďarském Miškovci. Zde bydlel u svého strýčka – krejčovského mistra. Na prázdniny nejezdil domů, ale zůstával v Miškovci, kde prostudoval celou strýčkovu knihovnu. Tak si oblíbil poezii a díla maďarských básníků. Po strýčkově smrti v roce 1865 se vrátil domů na Slovensko a nastoupil na evangelické gymnázium v Kežmarku. Po ukončení gymnaziálních studií se přestěhoval do Prešova, kde studoval na Právnické akademii. V době studií pracoval jako editor studentského almanachu Napred. Studium ukončil v roce 1872 a začal působit jako advokátní koncipient ve slovenských městech Dolný Kubín, Martin nebo Senica. V roce 1875 v Budapešti složil advokátské zkoušky a otevřel si v Námestově samostatnou advokátní praxi. Všechna svá tvůrčí léta tak prožil na Oravě, kde působil také jako člen soudu nebo vedoucí filiálky Tatrabanky. V roce 1876 odjel do Dolného Kubína, kde se stal přísedícím soudcem, v květnu se oženil s Ilonou Novákovou, dcerou místního evangelického seniora. Jejich manželství bylo bezdětné, ale když v roce 1887 zemřela jeho matka, v roce 1888 jeho otec a o rok později i jeho bratr Mikuláš, rozhodl se s manželkou, že adoptují obě Mikulášovy děti, synovce Jaroslava a neteř Sidónii. V květnu roku 1918 vedl slovenskou delegaci na oslavách 50. výročí vzniku Národního divadla v Praze. Do svého projevu vložil náznak možného blízkého spolužití Slováků a Čechů. Proto koncem téhož roku nadšeně ...

Pavla Momčilová (28)

Pavla Momčilová je autorkou kuchařek o zdravé výživě pro děti a dospělé, je podepsána pod mnoha publikacemi o zdravém vaření a životním stylu, zároveň je ředitelkou nakladatelství MEDICA PUBLISHING a poradkyní pro zdravou výživu.

Pavel Nauman (17)

Narozen 2.5.1907 v Praze, zemřel 24.9.1976 v Praze. PhDr., historik, redaktor, pracovník památkové péče a ochrany přírody, prózy, pohádky.

Pavel Kucharský (17)

Narozen 11.1.1910 v Nemošicích u Pardubic, zemřel 22.3.1979 v Praze. PhDr., klasický filolog, jazykovědné práce, překlady z latiny.

Pavel Čech (26)

Narozen 5.11.1968 v Brně. Malíř, grafik,autor komiksů, knižní ilustrátor zejména dětské literatury.

Paul Tobin (20)

Paul Tobin je komiksový spisovatel, k jehož nejznámějšímu dílu patří Spider-Man a další tituly převážně pro Marvel Comics.

Oroken (7)

Oldřich Matoušek (18)

Oldřich Matoušek byl český psycholog specializovaný na problematiku práce a ergonomie. Rozhodujícím přínosem jeho práce byla podpora rozvoje psychické části ergonomie, která byla dlouho v praktických aplikacích zanedbávána. Oldřich Matoušek vystudoval psychologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.  Od roku 1945 pracoval v Ústavu lidské práce, kde se věnoval především problematice psychologie práce, psychologickým aspektům bezpečnosti práce a později též v oblasti inženýrské psychologie, zejména při navrhování a projektování řídících center. V roce 1951 byl tento ústav zrušen a dr. Matoušek pokračoval v této činnosti ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce. Od roku 1961 do roku 2001 pracoval ve Státním zdravotním ústavu, jeho hlavním pracovištěm bylo oddělení hygieny práce a chorob z povolání. Podílel se na řešení úkolů ergonomie, hygieny a psychologie práce, například při přípravě legislativy, harmonizaci našich předpisů a norem s legislativou EU, stanovení ukazatelů a limitů pro hodnocení fyzické, senzorické a psychické zátěže a dále i na kategorizaci prací a posuzování projektů různých technických zařízení z pohledu ergonomie apod. Byl spoluzakladatelem České ergonomické společnosti a řadu let byl i jejím předsedou. Bohatá je i jeho publikační činnost. Publikoval přes 300 odborných a popularizačních článků a 7 odborných publikací. K nejvýznamnějším patřily v roce 1972 „Člověk a práce“ , v roce 1979 „Metody studia práce v průmyslu“, v roce 1988 „ABC ergonomie pro vedoucí pracovníky“, v roce 1998 „Pracovní místo a zdraví“ . Poslední publikací byla v roce 2002 „Ergonomie – optimalizace lidské činnosti . Pravidelně publikoval v časopise Průmyslový design, čím výrazně obohatil kvalitu a komplexnost práce jeho vydavatele – Institutu průmyslového designu Praha. Byl lektorem nejen na řadě konferencí a sympozií, ale velmi často též při osvětové a vzd...

Milan Rúfus (23)

Milan Rúfus byl slovenský básník, literární historik, překladatel a esejista. Narodil se v rodině zedníka a vzdělání získal v lidové škole ve svém rodišti, na gymnáziu v Liptovském Mikuláši, kde v roce 1948 úspěšně maturoval. V letech 1948-1952 studoval slovenštinu a dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Po ukončení vysokoškolských studií zůstal na Filozofické fakultě Univerzity Komenského jako pedagog. Přednášel zde dějiny slovenské a české literatury. V školním roce 1971-1972 působil na univerzitě Instituto Universitario v Neapoli, kde přednášel slovenský jazyk a literaturu. První básně publikoval v časopisech Prameň, Nový rod, Mladá tvorba a Borba. Debutoval básnickou sbírkou Až dozrieme, která znamenala výrazný posun dobového chápání poezie. Jeho tvorbu ovlivnil symbolismus, měl silné sociální cítění a nechal se inspirovat i dílem fotografa M. Martinčeka. Inspiroval se slovenskou lidovou slovesností a díly vícero slovenských malířů. Kromě tvorby pro dospělé se věnoval také psaní knih pro děti a mládež. Svojí tvorbou patří k nejvýraznějším básnickým zjevům. Představil se jako básník s autonomním pohledem na životní a morální hodnoty lidského jednání, na lásku, pravdu, krásu, utrpení i tragiku člověka i světa druhé poloviny 20. století. Velmi vnímavě a citlivě hledá smysl a podstatu lidského života. Hluboko nazřel do jeho starostí, bolestí, nejistot, radosti, štěstí i vzdoru. Je to poezie vysokých ideových, morálních a estetických hodnot zakotvená v mnohorozměrném prostoru lidského světa. Kromě vlastní tvorby též přebásnil Dobšinského prostonárodní pověsti a věnoval se překladům z norštiny, španělštiny, ruštiny a češtiny. Jeho díla vyšla v angličtině, bulharštině, češtině, francouzštině, maďarštině, němčině, norštině, polštině, ruštině, italštině a dalších jazycích. Od roku 2002 vychází ve vydavatelství MilaniuM Souborné dílo Milana Rúfuse (do...

Miki Ryvola (11)

Miki Ryvola, vlastním jménem Mirko Ryvola je český trampský písničkář, zpěvák a kytarista. Narodil se 7 let po svém bratrovi Wabim, se kterým hrál dlouho v trampské skupině Hoboes. Během společného působení složil a nazpíval mnoho písní, které jsou dnes klasikou u táboráků – například Bedna vod whisky, Bál v lapáku, Pane bože vod tý lásky zachraň nás, Mrtvej vlak a mnoho dalších. V současné době vystupuje buď sám nebo s členy skupiny Nezmaři. Dne 18. září 2012 obdržel Cenu města Kladna.

Mario Vargas Llosa (14)

Mario Vargas Llosa je peruánský romanopisec a esejista. V roce 1967 obdržel cenu Premio Rómulo Gallegos za svůj román Zelený dům a v roce 1994 Premio Cervantes. V roce 2010 se stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu. V Limě studoval práva jako většina jeho částečně autobiografických protagonistů, v Madridu obdržel doktorát filozofie. Pobýval také v Paříži, kde pracoval v nejrůznějších zaměstnáních a přitom psal. Patří mezi představitele latinskoamerického románu. Slávu mu získal hned jeho první román Město a psi z roku 1963, který poprvé česky vyšel v roce 1966 v nakladatelství Odeon. Ještě větší uznání mu přinesl román z roku 1966 Zelený dům , který je z hlediska stylu a kompozice velice originální, pokusil se zde o zachycení mnohotvárnosti a pestrobarevnosti peruánské i všelidské reality. V roce 1990 kandidoval na peruánského prezidenta, ovšem překvapivě prohrál s Albertem Fujimorim. Roku 1993 obdržel španělské občanství, aniž by pozbyl občanství peruánské. V roce 1994 mu udělili Cervantesovu cenu, jedná se o nejprestižnější ocenění ve španělsky psané literatuře. Ve stejném roce byl zvolen také členem Španělské královské akademie . Roku 2010 získal Nobelovu cenu za literaturu. V druhé polovině roku 2017 se aktivně zúčastnil demonstrace proti vyhlášení katalánské nezávislosti na Španělsku, jíž předcházelo nezávislé referendum ze dne 1. října 2017. Ve svém veřejném projevu prohlásil, že „španělská demokracie přetrvá a žádné spiknutí stoupenců nezávislosti Katalánska ji nezničí.“ Llosovy romány sice někteří literární kritici považují za realistické, ale jeho experimentální postupy a způsob zachycování skutečnosti přesahuji hranice tradičního vyprávění.

Marilyn Monroe (27)

Marilyn Monroe , narozená 1. června 1926 jako Norma Jeane Mortensonová, byla kultovní americká herečka, modelka a zpěvačka, která se v 50. a na počátku 60. let 20. století stala významným sexsymbolem. Ačkoli je Monroe známá především díky své herecké kariéře a okouzlujícímu vystupování na veřejnosti, pustila se také do světa hudby. Její pěvecká vystoupení ve filmech jako "Gentlemen Prefer Blondes" se slavným číslem "Diamonds Are a Girl's Best Friend" a "Some Like It Hot", kde zpívala "I Wanna Be Loved by You", ukázala její pěvecký talent a přispěla k jejímu půvabu jako bavičky.

Lukáš Pavlásek (23)

Lukáš Pavlásek je český komik, herec, autor a textař. Narodil se 24. července 1978 v Humpolci, dnes žije v Praze. Začínal u piva jako hospodský komik, posléze se dostal do pořadu Na stojáka, který se natáčí v baru a stal se barovým komikem pohybujícím se ve všech stylech a zákoutích humoru. Kromě standup comedy hraje v divadelní hře Gogol na Stojáka aneb Ženitba a v představení Český lev v Brně. V televizi se scénáristicky a herecky podílel na skečové show KOKO TV na TV Barrandov. Vystupoval v Manéži Bolka Polívky nebo na Nominačním večeru Českého lva. Kromě jiného píše texty k písním, jedním textem přispěl na poslední desku Davida Kollera. V roce 2012 vydal knihu básní pro děti s vlastními ilustracemi - Jestli počkáš trochu dýl, tak sem přijde krokodýl

Linda Ronstadt (17)

Linda Ronstadt je americký zpěvák a skladatel, který významně přispěl k populární hudbě a jehož kariéra trvá již více než čtyři desetiletí. Ronstadtová se narodila 15. července 1946 v arizonském Tucsonu a stala se klíčovou postavou losangeleské hudební scény konce 60. a počátku 70. let. Proslavila se svým silným hlasem a všestranným repertoárem, který zahrnuje rock, country, lehkou operu a latinskoamerickou hudbu.

Linda Chapman (27)

Linda Anne Chapman se narodila v Liverpoolu. V současné době žije v Leicestershiru, společně se svým manželem Peterem a třemi dcerami Iolou, Amany a Spike. Její první kniha, Bunny Bonanza, byla vydána v roce 1999. Autorka dívčích románů.

Lea Tesařová (26)

Učebnice němčiny.

Konstantin Aleksandrovič Fedin (20)

Ruský prozaik.

Kinney Jeff (26)

Ken Kesey (16)

Ken Elton Kesey byl americký spisovatel. Bývá řazen do postmoderní literatury, někdy je považován za styčný bod mezi beatníky a hnutím hippies. Kesey vystudoval divadelní umění na oregonské univerzitě v Eugene. Na Stanfordově univerzitě v Kalifornii absolvoval kurz tvůrčího psaní . V době studií se stal dobrovolníkem ve výzkumu Veterans Hospital v Menlo Parku, který zkoumal účinky halucinogenů . Role pokusného králíka v tomto výzkumu ho později inspirovala k napsání jeho prvního románu Vyhoďme ho z kola ven, který vyšel v roce 1962, dosáhl velkého úspěchu, byl zpracován do podoby divadelní hry. V roce 1975 natočil režisér Miloš Forman podle divadelní adaptace Keseyho knihy Vyhoďme ho z kola ven úspěšný film Přelet nad kukaččím hnízdem, který získal 5 Oscarů. Sám Kesey prý film nikdy neviděl, kvůli sporům o ocenění jeho autorských práv. Také se mu nelíbilo, že ve filmu nebyl jako vypravěč indián Bromden, tak jak je tomu v knize. Po vydání svého druhého románu Tak mě někdy napadá v roce 1964 si koupil Kesey školní autobus, pojmenoval ho Further a vydal se v doprovodu Neala Cassadyho a skupiny přátel, kteří si říkali The Merry Pranksters na výlet přes USA na newyorskou Světovou výstavu. V New Yorku se tehdy seznámil s Allenem Ginsbergem a Jackem Kerouackem. Tento výlet následně popsal další jeho účastník Tom Wolfe ve své knize The Electric Kool-Aid Acid Test. V roce 1971 byl jeho román Tak mě někdy napadá zfilmován a dostal dvě nominace na Oscara. Zemřel 10. listopadu 2001 po operaci, při níž mu byl z jater odstraněn rakovinný nádor. Ve svých dílech se zabývá problémem odcizení, které nastává díky anonymitě moderní společnosti. Často se zabývá problémy jedince, který se vinou společnosti dostane do jemu nepřátelského prostředí, autor se staví do role protestujícího proti této situaci. Po napsání prvních dvou knih se na 20 let odmlčel. Některá jeho...

Katie Daynes (31)

Britská editorka a autorka dětských knih. Studovala cizí jazyky na The Cambridge University, nyní píše dětské knihy, které jsou zaměřeny na poznávání světa a vzdělávání od nejútlejšího věku.

Kateřina Bečková (21)

Kateřina Bečková je česká historička, kurátorka, spisovatelka a publicistka. Od roku 2000 je předsedkyní Klubu Za starou Prahu. Vystudovala teorii kultury na Filosofické fakultě University Karlovy. Poté nastoupila do Muzea hlavního města Prahy, kde pracuje jako kurátorka sbírky historických fotografií a Langweilova modelu Prahy. Je členkou Klubu Za starou Prahu, od roku 2000 je jeho předsedkyní. Od roku 1990 provozuje nakladatelství Schola ludus Pragensia. Tato edice navazuje na stejnojmennou sérii publikací, kterou vydáválo nakladatelství Václava Poláčka v letech 1945–1948 a kterou vydalo v reedici Nakladatelství Paseka v letech 2002–2003. Publikovala a publikuje v časopisech:

Karel Taufman (23)

Karel Schwarzenberg (13)

Karel Schwarzenberg , dle rodové tradice Karel VII. ze Schwarzenbergu, v německojazyčném prostředí také Karl Fürst zu Schwarzenberg, celým jménem Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu , je český politik, čestný předseda TOP 09, poslanec, bývalý senátor, exministr zahraničí, bývalý místopředseda Nečasovy vlády, kancléř prezidenta Václava Havla a kandidát TOP 09 v prezidentské volbě v roce 2013. V prvním kole přímé volby prezidenta v roce 2013 se umístil na druhém místě s 23,40 % hlasů za Milošem Zemanem. Ve druhém kole volby získal Karel Schwarzenberg 45,19 % odevzdaných hlasů. Pro vítězného kandidáta Miloše Zemana hlasovalo 54,80 % voličů. Je příslušník české větve rodu Schwarzenbergů. Jeho dědičný šlechtický titul je „kníže ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský, hrabě ze Sulzu a lankrabě klettgavský“. Je též rytířem rakouského Řádu zlatého rouna. V letech 2009–2015 byl předsedou strany TOP 09, kterou spoluzaložil. Od května 2010 je poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V minulosti působil jako vedoucí kanceláře prezidenta Václava Havla, byl ministrem zahraničních věcí v druhé Topolánkově a prvním místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí v Nečasově vládě . V letech 2004–2010 byl senátorem Parlamentu ČR za Prahu 6. Jako své povolání pravidelně uváděl, že je lesník a hostinský Schwarzenberg má trvalý pobyt na zámku Dřevíč v obci Sýkořice, v okrese Rakovník. Je vlastníkem zámku Obermurau v rakouském Štýrsku, kde žijí jeho manželka Therese Schwarzenbergová a starší syn Johann, a rodového zámku Schwarzenberg v bavorském Scheinfeldu. Má také byt v Praze a v palác...

Karel Boušek (19)

Karel Boušek byl český básník, překladatel a politický pracovník. Narodil se jako syn cukrářského dělníka, předválečného člena KSČ. Roku 1942 absolvoval obchodní školu a obchodní akademii v Chocni a pak do roku 1945 pracoval v kanceláři nemocnice v Ústí nad Orlicí. V letech 1945–1947 působil ve Východočeském rozhlasu v Pardubicích a krátce v redakci Mladé fronty. Poté byl propagačním pracovníkem firmy Velton v Hradci Králové a později ředitelem národního podniku Panar v Praze. V letech 1951–1967, kdy pracoval v Gramofonových závodech , připravil řadu literárních pořadů pro Divadlo hudby, jehož byl ředitelem. Od roku 1967 do roku 1969 byl politickým pracovníkem oddělení kultury sekretariátu ÚV KSČ, v letech 1970–1971 ředitelem odboru knižní kultury Ministerstva kultury ČSR a pak do roku 1976 ředitelem Divadelní a literární agentury DILIA, pro kterou připravil řadu literárních pásem. Poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Odeon a roku 1984 odešel do důchodu. Debutoval ještě během středoškolských studií ve Studentském časopise a roku 1940 sbírkou básní Probuzené město, ve které se přihlásil k odkazu Jiřího Wolkra. Hned jeho následující sbírka Prameny žízní se ale vyznačuje katolickou orientací, křesťanskou symbolikou a hymnickým patosem. Následujících třicet let nepublikoval a věnoval se své profesní a politické činnosti. Až roku 1971 vydal sbírku básní Ploty. Po ní následovala celá řada dalších sbírek a výborů, které upevnily jeho postavení jako jednoho z oficiálních básníků normalizačních sedmdesátých a osmdesátých let. Kromě lyrické poezie a písňových textů psal také básně s politicky orientovanými náměty. Patřil tak mezi prorežimní autory a roku 1982 obdržel titul zasloužilý umělec. Po roce 1990 uveřejnil už jen dva tituly, ale roku 1995 obdržel Cenu Jiřího Wolkera. Za jazykové spolupráce překládal poezii z bulharštiny a němčiny....

Josef Roden (21)

Josef RODEN se narodil 12. 12. 1891 v Praze, zemřel 12. 1. 1950 tamtéž. Pseudonym Roden si zvolil podle francouzského sochaře Rodina, kterého obdivoval. Jméno však převzal ve fonetickém tvaru. Do české literatury se zapsal ve dvojí roli, a to jako prozaik a autor knih pro mládež, ale též jako majitel knihtiskárny a knihkupectví. Jeho nejpopulárnějším dílem se stal cyklus dívčích románů: Irčin románek , Irča v pensionátě , Irča a Lexa , Irča v hnízdečku , Irčino tajemství . Irčin románek byl zfilmován, poprvé režisérem Budinským ještě jako němý film, podruhé Karlem Hašlerem . Stejně romanticky jsou zabarveny novely a romány o lásce: Snílkové , Fantom , Martička kouzelnice , Hudba srdcí a j. Prostředí peněžních burs a pražského obchodnictva probírá román Vítr v haluzích , zatím co Bíla rakev sleduje osud několika lidí v horském tuberkulosním sanatoriu . Roden vydal také několik pohádek a povídek pro děti: Rozmarné pohádky , Naše maličká, Tulinek a Bulínek, Křehnoucí ptáče Jediná básnická sbírka nese název Uzlíček na cestu .

Josef Macek (18)

Josef Macek byl český historik-medievista a československý politik Komunistické strany Československa. Tématem jeho studií bylo nejprve husitské hnutí, později italská renesance a jagellonské období v českých zemích. Působil také jako poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po únoru 1948 se jako mladý komunista stal předním režimním historikem. V šedesátých letech ve své práci z marxistických pozic ustupoval. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Jihomoravský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. K roku 1968 se profesně zmiňuje coby ředitel Historického ústavu ČSAV z obvodu Brno. XII. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem Ústředního výboru KSČ. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za člena ÚV KSČ. Na funkci rezignoval v říjnu 1969. Na přelomu let 1967-1968, při jednání ÚV KSČ o odchodu Antonína Novotného z postu prvního tajemníka strany, navrhl Macek úspěšně, aby odcházejícímu Novotnému bylo vysloveno poděkování za jeho dosavadní veřejnou činnost, čímž mu neměla být brána možnost budoucího politického uplatnění. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval do prosince 1969, kdy rezignoval na poslaneckou funkci. Jeho kariéra skončila po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jako historik i jako poslanec Federálního shromáždění se jasně postavil proti okupaci Československa. V roce 1970 byl zbaven všech funkcí, vyloučen z KSČ a Historický ústav, který budoval a vedl, byl reorganizován. Doma nemohl publikovat, proto vydával v zahraničí. Posmrtně vyšlo jeho velké dílo Jagellonský věk v Čechách. Ke konci života se zajímal o Zjevení Panny Marie v Suchém Dole....

Josef Kutík (13)

Josef Kutík byl český spisovatel, autor knih pro mládež. Josef Kutík vystudoval Obchodní akademii v Hradci Králové. Aby se za nacistické okupace vyhnul totálnímu nasazení, přihlásil se do práce na železnici a pracoval zde jako dělník, posunovač, topič, tunelář, montér, vrtmistr, později jako telegrafista, průvodčí a výpravčí. Po osvobození pracoval nejprve jako odbytář, poté se zúčastnil budování tunelu v Malé Chuchli a pak pracoval sedm let jako horník . Byl také vedoucím knihkupectví a vedoucím reklamní agentury Mladé fronty. Publikovat začal roku 1960. V časopisech publikoval povídky, básně a bajky, psal kriminální romány a dobrodružné příběhy pro mládež.

John Habberton (17)

John Habberton byl americký spisovatel a literární kritik. Pracoval v novinách New York Herald. Známý je především jako autor knihy pro děti, v češtině obvykle uváděné jako Hýta a Batul nebo Helenina drůbež . Kromě toho psal příběhy ze života v Kalifornii, sebrané později v knize Romance of California Life: Illustrated by Pacific Slope Stories, Thrilling, Pathetic and Humorous .

Jiří Stano (20)

Jiří Stano je český spisovatel. Působil jako redaktor, reportér a fejetonista Rudého práva. Narodil se 29. ledna 1926 v osadě dolu František v rodině důlního geometra. Začal studovat na reálném gymnáziu v Ostravě-Přívoze, ale za okupace bylo studium přerušeno totálním nasazením ve Vítkovických železárnách a na šachtě František. Po osvobození dokončil gymnázium a byl přijat na Karlovu univerzitu v Praze, kde studoval psychologii, sociologii a filozofii ; dosáhl akademického titulu doktor filozofie . V roce 1950 byl pověřen řízením brněnského nakladatelství Rovnost. V roce 1952 nastoupil povinnou dvouletou vojenskou službu. Po návratu do civilu byl od roku 1954 zaměstnán v Rudém právu, kde vystřídal řadu pozic . Jako reportér procestoval mnoho zemí Evropy, Asie a Afriky. V roce 1993 se stal spoluzakladatelem Výboru národní kultury a spoluzakládal i Unii českých spisovatelů. Obdržel Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní literární dílo. Psal velmi angažovaně, prosocialisticky, častým námětem mu byli horníci a havíři. Dále psal reportáže z cizích zemí. Zvláštní kapitolu spisovatele Jiřího Stana tvoří cestopisy a reportáže. V nich čtenář pozná, že mu nejde jen o cestovatelské zážitky, ale o hluboce promyšlenou konfrontaci dneška s kulturně společenským vzepjetím lidského ducha v různých koutech světa a v různých historických etapách. Čtenáře Stano upoutá i jazykovým mistrovstvím. Dovede nově vidět i to, co čtenář se domnívá, že už zná z historie, filmu či jiných knih.

Jiří Melíšek (10)

Jiří Kratochvil (26)

Prozaik, esejista, dramatik, fejetonista. Narodil jsem se 4. ledna 1940 v Brně, s kterým jsem stále spojen pupeční šňůrou: všechny mé romány se odehrávají v Brně. Absolvoval jsem filozofickou fakultu, ale taky spoustu dělnických profesí. První povídku jsem publikoval ve čtyřiadvaceti, ale první knížka mi směla vyjít až v jednapadesáti , pak rychle následovaly četné další, osm vysílaných rozhlasových her a jedna inscenovaná divadelní. Posbíral jsem několik literárních cen a umístil své knížky i v zahraničí .

Jiří Grygar (18)

Jiří Grygar je český astronom a astrofyzik, popularizátor vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a víry, držitel několika ocenění. Je znám též jako dlouholetý člen Českého klubu skeptiků Sisyfos a jako člen a bývalý vicepresident Evropské rady skeptických organizací. Je členem Učené společnosti ČR, v letech 2004–2008 byl jejím předsedou. Narodil se 17. března 1936 u československých hranic ve slezském Heinersdorfu , tehdy součásti Německa v rodině československého celníka Josefa Grygara. V mládí býval skautem v oddíle v brněnských Černých Polích, do oddílu chodil i po přestěhování do Opavy. Absolvoval jedenáctiletku v brněnských Husovicích, kde odmaturoval v roce 1954. Mezi lety 1954 a 1957 studoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, v letech 1957−1959 vystudoval na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy astronomii. Roku 1963 získal v Astronomickém ústavu Československé akademie věd hodnost kandidáta věd, o čtyři roky později na Matematicko-fyzikální fakultě UK titul RNDr. Od roku 1959 je členem Československé, resp. České astronomické společnosti, v letech 1992–1998 byl jejím předsedou. Po vystudování astronomie pracoval až do roku 1980 v Astronomickém ústavu ČSAV, od té doby působí ve Fyzikálním ústavu Československé akademie věd / Akademie věd České republiky. Má 3 děti, z nichž nejmladší je Lukáš Grygar, překladatel, publicista a odborník na počítačové hry. Jiří Grygar působí v Oddělení astročásticové fyziky Fyzikálního ústavu AV ČR. Celý život se věnuje také popularizaci astronomie a příbuzných oborů fyziky. Publikoval více než dvě stě odborných prací a řadu populárně-naučných publikací. Je autorem, spoluautorem a přispěvatelem mnoha rozhlasových a televizních vzd...

Jiří Brabenec (18)

Jiří Brabenec byl český strojař, motocyklový závodník, spisovatel a novinář. Působil jako redaktor v novinách Mladá fronta a Lidová demokracie. Často vystupoval pod pseudonymem Eric Kraft. Absolvoval Průmyslovou školu strojnickou v Kladně , dva roky studoval studoval žurnalistiku na Svobodné škole politických nauk v Praze. V průběhu let vystřídal celou řadu zaměstnání od technických oborů přes motoristické až po novinařinu . Po skončení druhé světové války pracoval jako redaktor v deníku Mladá fronta a poté od roku 1951 až do svého nástupu do penze v roce 1971 v deníku Lidová demokracie. V roce 1961 podnikl společně s cestovatelem Potužníkem a kolegou spisovatelem Jedličkou cestu na malých motocyklech na Blízký východ, kde jako první motocyklisté projeli Sinajskou pouští. V době politického uvolnění a svobody tisku rozkryl a investigativně vypátral do té doby zcela neznámé informace a souvislosti kolem číhošťského zázraku a osoby katolického kněze Josefa Toufara, vyšetřovaného StB. První ze série článků vydaných na toto téma byl článek s titulem Jak a proč zemřel farář Josef Toufar z 12. května a následně Světlo pravdy nad číhošťským zázrakem z 23. května 1968, které oba vyšly v Lidové demokracii. V těchto článcích vůbec jako jeden z prvních veřejně obvinil prokurátora Čížka ze lži proti lidu i státu, když v lednu 1950 nezákonně zadržel a následně exekutivně stíhal číhošťského faráře. Sérií těchto reportážních článků výrazně napomohl k otevření trestního stíhání proti vyšetřovateli Ladislavu Máchovi, který byl přímo zodpovědný za brutální mučení a předčasnou Toufarovu smrt na konci února 1950. Trestní stíhání Ladislava Máchy však zastavila srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy i přesto, že se proti němu podařilo získat dostatek vypovídajícího materiálu a bylo vyslechnuto přes 80 svědků. V době politického uvolnění před vp...

Jaroslav Rudiš (18)

Jaroslav Rudiš je český spisovatel a autor divadelních her a komiksů. Vyrostl v Lomnici nad Popelkou. Navštěvoval gymnázium v Turnově, po něm vystudoval Pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci . Dále studoval v Praze a Curychu. V letech 2001 až 2002 pobýval v Berlíně, kde obdržel novinářské stipendium na Svobodné univerzitě. Pracoval jako učitel, DJ, manažer punkové skupiny, hotelový portýr a od roku 1998 s přestávkami jako novinář v deníku Právo. Od roku 2006 je spisovatelem na volné noze. Příležitostně vystupuje se skupinami U-Bahn a The Bombers, píše také písňové texty . S básníkem a prozaikem Igorem Malijevským pořádá v pražském Divadle Archa pravidelný literárně-hudební kabaret EKG.v Od roku 2014 vystupuje Jaroslav Rudiš v hudebním projektu Kafkaband, který zhudebňuje texty Franze Kafky. Na projektu podílí další hudebníci, jako například Jaromír Švejdík, Tomáš Neuwerth, Zdeněk Jurčík a další. Prvotina Nebe pod Berlínem získala Cenu Jiřího Ortena a byla také oceněna jako Nejkrásnější kniha roku. Román byl přeložen do sedmi jazyků, vznikla podle něho divadelní i rozhlasová adaptace a autor jej načetl také jako audioknihu. Vydal trilogii komiksů Alois Nebel o česko-německém výpravčím vlaků, sloužícím na malé stanici v Sudetech. Alois Nebel byl v roce 2011 zfilmován technikou rotoskopie, byl poprvé uveden na filmovém festivalu v Benátkách. V roce 2012 získal Evropskou filmovou cenu jako nejlepší animovaný film. S germanistou Tomášem Dimterem pro vydání připravil knihu Německá čítanka. Gutenbergova čítanka současné německé prózy . V roce 2015 byl hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. V roce 2018 v Lipsku získal Cenu literárních domů za rozvoj česko-německého dialogu, kterou společně udělují literární domy N...

Jaroslav Putík (19)

Jaroslav Putík byl český spisovatel. Za druhé světové války se aktivně účastnil protinacistického odboje a následně byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. Mezi jeho nejznámější díla patří Muž s břitvou, Smrtelná neděle, Brána blažených či Volný let voliérou. Jeho otec byl tesařem. Od roku 1938 se učil modelářem u firmy Otto Hellebrandt v pražské Libni. V roce 1940 se zapojil do odboje, když se stal členem levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. Zatčen byl v roce 1942 a odsouzen ke třem letům vězení, a to za „přípravu velezrady“. Trest si odpykával nejprve ve věznici v Litoměřicích, poté byl převezen do polského Gollnowu, pak do Landsbergu na Lechu, do Berlíně a nakonec, na začátku roku 1945, do koncentrační tábora Dachau. Z koncentráku se vrátil vážně nemocný, ale rychle se zotavil. Po osvobození začal nadšeně podporovat komunistické hnutí, začal se angažovat ve Československém svazu mládeže a také psát do jeho deníku Mladá fronta. V roce 1946 začal studovat novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Absolvoval v roce 1949. V roce 1948 nastoupil jako redaktor Svobodných novin . Vedl zahraniční rubriku, posléze byl i zástupcem šéfredaktora. V letech 1951–1953 byl na vojně. Mezitím Svobodné noviny zanikly, a tak nastoupil do Literárních novin, a to na stejný post, vedoucího zahraniční rubriky i zástupce šéfredaktora. V roce 1959 byl však donucen odejít, když se znelíbil polemikou, která se na stránkách novin rozvinula krátce předtím. Nastoupil pak do týdeníku Tvorba a později do časopisu Kulturní tvorba. V roce 1962 publikoval první prózu nazvanou Zeď. Od roku 1964 byl ve svobodném povolání. V roce 1968 se k redigování novin vrátil, když vedl kulturní dvouměsíčník Orientace. Ten byl však v roce 1970 zrušen jako "osmašedesátnický" projekt a Putík se stal politicky nepohodlným. Až do konce 80. let nesměl publikovat. Psal poté anonymní anotace do časopisů o výpočetní technice, ...

Jaroslav Herout (12)

Jaroslav Herout byl český památkář a historik umění, působící v odborné organizaci státní památkové péče. Široké veřejnosti je známý především důkladnými a srozumitelnými publikacemi, seznamujícími zejména s typologií, genezí, tvaroslovím a terminologií historických staveb. V letech 1946-1952 vystudoval obory dějiny umění a klasická archeologie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kdy byli jeho učiteli Jan Květ, Jaroslav Pešina a Václav Mencl. Titul PhDr. obdržel v roce 1952 po obhajobě rigorózní práce Vývoj gotického domu v Čechách. Směr jeho studia i pozdější profesní dráhy ovlivnilo prostředí historické Kutné Hory, ale také vzor předchůdce a vzdáleného příbuzného prof. Josefa Braniše. Václav Mencl jej záhy přivedl k publikační činnosti V roce 1954 nastoupil do odboru kultury Rady Krajského národního výboru v Pardubicích. Zde byl pověřen fotografickou a dokumentační službou. Od 1. ledna 1955 působil v Oblastní správě státního kulturního majetku. Tehdy se pracovně setkával s arch. Břetislavem Štormem, od kterého načerpal další znalosti. Od začátku roku 1959 byl nucen zaměstnání vícekráte měnit. Ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody krátce zastupoval nemocnou pracovnici ve sbírce fotografií. Z odborného hlediska byla přínosná i několikaměsíční brigáda při stavebně-historických průzkumech, vedených dr. Dobroslavem Líbalem. Od srpna 1959 byl zařazen do koordinační komise pro kulturní využití státních hradů a zámků. Ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody byl začleněn do oddělení státního seznamu kulturních památek . V té době přes značné pracovní nároky sepsal i několik publikací o zpřístupněných hradech a zámcích (Mnichovo Hradiště, Kunětická hora, Slatiňany, Lichnice, Košumbe...

Jana Knitlová (9)

Prozaička, dramatička, autorka rozhlasových her, filmová a televizní scenáristka Rozená Poslušná. Manželka spisovatele Oldřicha Knitla. Narodila se v rodině advokáta. Po jedenáctileté střední škole studovala na DAMU režii a dramaturgii. Absolvovala 1965 režií Lorkovy Krvavé svatby a první poloviny hry Ivy Janžurové Holčičí improvizace. Jako zpěvačka a herečka působila pod rodným jménem v Semaforu , v divadle Paravan a v literární kavárně Luxor . Dále účinkovala v pražském zájezdovém divadle Zuzany Kočové Maringotka . 1965 byla pomocnou silou v bufetu Metro. Publicisticky přispívala do rozhlasového pořadu Mikrofórum, jako reportérka působila v Čs. televizi. 1967–74 byla lektorkou a později dramaturgyní v Divadle Jiřího Wolkra, 1974–89 dramaturgyní a scenáristkou Filmového studia Barrandov , poté ve svobodném povolání. Příležitostně se uplatnila i jako divadelní režisérka. V současné době režíruje rozhlasové pořady na stanici Český rozhlas 3 – Vltava. Od 1994 pracuje pro Bílý kruh bezpečí – také jako jednatelka pražské poradny a odborná konzultantka na lince domácího násilí , v rámci občanského sdružení Audabiac – uměním ke svobodě se věnuje projektu zaměřenému na rozvíjení tvůrčí fantazie dětí z dětských domovů.

Jan Kotrba (17)

Jan Kotrba byl český a československý politik a meziválečný senátor Národního shromáždění ČSR za Československou živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou. Povoláním byl mistrem pekařským v Praze a předsedou Zemské jednoty řemeslnických a živnostenských společenstev, bytem Praha II, Rumunská ulice 8, údaje z roku 1919 uvádějí jako bydliště Prahu II, Žitnou ulici 651. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. V senátu zasedal až do jeho zrušení v roce 1939. Ještě předtím, v prosinci 1938, přestoupil do senátorského klubu nově zřízené Strany národní jednoty.

Jan de Hartog (15)

Jan de Hartog byl nizozemský spisovatel a dramatik. Jan de Hartly se narodil roku 1914 v nizozemském Haarlemu v rodině protestantského teologa. Odmalička projevoval vášeň pro moře a již v deseti letech utekl na kutr, kde pracoval jako plavčík. Na otcovo naléhání se sice vrátil domů, ale Nizozemskou královskou námořní akademii nedokončil. Našel si práci v amsterdamském přístavu na remorkéru a od roku 1932 pracoval jako inspektor přístavní policie. Do této doby se také datuje počátek jeho literární práce, ale jeho první díla neměla příliš velký úspěch. Začal tedy pod pseudonymem F. R. Eckmar publikovat úspěšné detektivky, které jsou spíše vtipnými parodiemi, ve kterých autor uplatnil humor, pitoresknost a hrůzostrašnost. Zvolený pseudonym byl vtipnou replikou na nepříznivou kritiku, protože znamená něco jako T. R. Hnisi nebo J. D. I. Sevycpat. Roku 1940 se dočkal prvního úspěchu svým románem Hollands Glorie . Titul vyšel těsně před obsazením Nizozemska nacisty a pro svůj odbojný obsah vyvolal v obsazené zemi živý čtenářský ohlas. Ani okupanti proti knize nic nenamítali, dokud Hartog neodmítl roku 1942 vstoupit do kolaborantské umělecké komory. Román byl zakázán a Hartog se musel skrývat v Amsterdamu v ženském domově pro přestárlé. Roku 1943 se mu podařilo uprchnout do Anglie, kde pracoval v nizozemském zahraničním vysílání BBC Radio Oranje, roku 1949 přesídlil do Francie a roku 1957 do USA. Zde se plavil se svou rodinou na rybářském člunu po řekách a průplavech severní Ameriky, aby se nakonec usadil v Houstonu. Psal nizozemsky i anglicky a díla v angličtině následně překládal do nizozemštiny. A zatímco v USA byl považován za úspěšného spisovatele, v rodném Nizozemsku byla jeho díla přijímána většinou vlažně. Kromě námořní a válečné tematiky se mnohá jeho díla vyznačují také silnou společenskou angažovaností. V USA se stal kvaker...

Iny Lorentz (16)

Iny Lorentz je společný pseudonym manželské autorské dvojice Ingrid Klocke a Elmara Wohlratha, kteří na veřejnosti někdy vystupují jako Iny a Elmar Lorentzovi. Společně publikují i pod dalšími společnými pseudonymy: Eric Maron, Mara Volkers, Diana Wohlrath, Nicola Marni, Anni Lechner. Seznámili se v roce 1978. V roce 1980 se přestěhovali do Mnichova, kde pracovali v pojišťovací společnosti. Jejich první dva texty publikovány v antologiích. V roce 2003 přišel průlomový historický román Kastrátka. Všechny následující romány se dostaly na seznam bestsellerů, do roku 2016 se jich prodalo přes 13 milionů výtisků a objevily se také jako audioknihy. Od roku 2007 působí jako spisovatelé na volné noze nedaleko Mnichova. Ingrid Klocke se narodila v Kolíně nad Rýnem, po gymnáziu studovala na medicíně, studia však nedokončila. Elmar Wohlrath pochází z Bavorska.

Henry James (17)

Henry James byl americký spisovatel a kritik. Od roku 1876 žil trvale v Londýně. Narodil se v rodině myslitele a teologa Henryho Jamese staršího , kterému bohaté dědictví umožnilo žít podle vlastních představ. Měl tři bratry, z nichž starší bratr William se stal významným psychologem, a sestru Alici , jejíž deníky, vydané dlouho po její smrti , způsobily ve své době značný rozruch, protože v nich ostře komentovala britský styl života i jmenovitě konkrétní osoby. V létě roku 1855 odcestovala celá rodina do Evropy. Dětem se dostávalo vzdělání od domácích učitelů a Henry krátkodobě navštěvoval školy v různých místech Evropy . Vedle toho intenzivně četl francouzskou, anglickou a ruskou literaturu V roce 1862 se přihlásil ke studiu práv na Harvardově univerzitě, ale nedokončil ho. Vrátil se do Evropy. V Londýně se setkal s řadou osobností . Cestoval po Francii a Itálii a v roce 1875 se usadil v Paříži. Zde se spřátelil s Ivanem Sergejevičem Turgeněvem. Ten jej uvedl do společnosti pařížských spisovatelů, jako byli: Gustave Flaubert, Émile Zola, Alphonse Daudet, Guy de Maupassant nebo Edmond de Goncourt. Následujícího roku odjel do Londýna, kde se nakonec usadil. Jako projev loayality ke své druhé vlasti a rovněž jako protest proti otálení Spojených států se vstupem do první světové války se v červenci 1915 přihlásil k britskému občanství. V prosinci 1915 jej postihl záchvat mrtvice, na jehož následky v únoru 1916 v Londýně zemřel. Jeho tělo bylo zpopelněno a popel uložen na hřbitově v Cambridge, Massachusetts. První povídku Tragédie omylu otiskl roku 1864 anonymně v únorovém čísle magazínu The Continental Monthly . Od roku 1865 přispíval pravi...

Helena Mniszkówna (23)

Mniszkówna Helena, rodená Mniszek-Tchorznická , nar. 24.května 1878 rok v tom čase Volyň, zomrela 18. marca 1943 v Podlasie Sabniach. Poľská romantická prozaička. Písala prevažne zo života poľskej šľachty. V 19 rokoch sa prvý raz vydala za Vladislava Chyżyńskieho, s ktorým sa presťahovala do Litvy. Tam sa zrodila myšlienka napísať román Malomocná - románový súbor zo života aristokracie. Životné prostredie pre tento román získala práve počas prvého manželstva. Ale keď v roku 1903 zomrel jej manžel, vrátila sa k rodičom. Prvé dva zväzky románu Malomocná vyšli v roku 1909 s finančnou podporou jej otca. Kniha sa rýchlo rozpredala. Napriek tomu, že rukopis hodnotil aj Mark Twain, ktorý bol rodinným priateľom, neskôr sa objavili nepriaznivé kritiky, ktoré však nezabránili, aby sa vydalo už 16 vydanie tohto románu. V roku 1910 sa Helena druhý raz vydala za Anthonyho Rawicz Radomyskieho z Rogala. Z tohto manželstva sa narodili dve dcéry, dvojičky. V 1939 im Nemci zhabali majetok a o osem rokov neskôr sa stala druhý raz vdovou. Opäť sa vrátila domov k rodičom a tam zostala až do svojej smrti. Je pochovaná v rodinnej hrobke Mniszek-Tchorznických. zdroj foto: http://sabnie.pl/gmina/helena-mniszek/ iné zdroje fotografií a webstránok: http://www.michal-razniewski.orangespace.pl/kuchary.html http://pl.wikipedia.org/wiki/Helena_Mniszk%C3%B3wna http://www.michal-razniewski.orangespace.pl/helena_mniszek.html

Heda Bartíková (21)

Heda Bartíková je česká redaktorka, novinářka a spisovatelka. Její tatínek byl spisovatel Alois Hříbal. Po základní škola absolvovala Střední průmyslovou školu zemědělskou, ale zemědělství se nevěnovala. Pracovala jako novinářka, v Kartografii byla techničkou, na tělovýchovné škole ČUV ČSTV působila v roli odborné referentky. V roce 1985 se stala redaktorkou nakladatelství Olympia. Hodně psala, používala také pseudonym Hedy Bartley.. Psala poezii, detektivky, biografii o Páralovi, horrorové a sci-fi povídky. Povídky ji otiskly časopisy Květy, Maska, Magazín Co vás zajímá a další.

Hana Pražáková (16)

Hana Pražáková byla česká spisovatelka. Jejím otcem byl český prozaik František Křelina. Vystudovala češtinu a ukrajinštinu na Karlově univerzitě v Praze, po studiích pracovala jako nakladatelská redaktorka a překladatelka, v letech 1972 až 1990 byla redaktorkou literárně-dramatické redakce Československého rozhlasu v Brně. Je autorkou devíti knih pro děti a dívky, nejúspěšnější z nich Dárek pro Moniku, byla přeložena do několika jazyků. Česky vyšla třikrát, naposledy v roce 2000. V roce 2001 vydala memoárovou prózu Nadějí tu žijem, v níž líčí život své rodiny v padesátých letech, kdy byl její otec politickým vězněm v komunistickém vězení. Na ni pak navázala kniha Dobrý den Brno, v níž autorka zachycuje období normalizace v Brně, ale i devadesátá léta v Budapešti, kde její manžel Richard Pražák působil jako první velvyslanec České republiky. V posledních dvou letech svého života bojovala s rakovinou, ještě krátce před smrtí, 22. listopadu 2010 měla autorské čtení v Mahenově památníku v Brně.

H. G Rubell (20)

Narozen 18. 3. 1893 v Praze, zemřel 14. 4. 1966 tamtéž. Beletrista, autor dobrodružných románů a knih pro mládež, práce z oboru světových dějin a křesťanského mysticismu, překladatel z němčiny.

Gustav Brom (14)

Gustav Brom byl český bigbandový leader, aranžér a klarinetista, narozený 22. května 1921 ve Veľkých Levárech na Slovensku. Proslavil se v Evropě a významně ovlivnil jazzovou scénu zejména ve východní Evropě ve 20. století. Bromova kariéra trvala více než pět desetiletí, během nichž vedl vlastní soubor Gustav Brom Big Band. Tato skupina se stala jedním z nejoblíbenějších a nejtrvalejších orchestrů v Československu a byla známá svým spojením jazzu s dalšími hudebními styly, včetně swingu a popu.

Gina Wilkins (21)

Jakmila mohla Gina Wilkins držet tužku, psala příběhy a snila o tom, že uvidí své jméno na obálce knihy. Dětství strávila v Arkansasu. Je vášnivá čtenářka, romantické, dobrodružství, klasiku, thrillery, sci-fi - miluje všechny, zejména ty, které obsahují rozsáhlý románek. Gina získala bakalářský titul v žurnalistice, pracovala v reklamě a rozvoje lidských zdrojů a zároveň sledovala svůj konečný cíl - psaní románů. Je spisovatelkou na plný úvazek, prodala nakladatelství Harlequin více než sto knih, první v roce 1987. Pravidelně se objevuje v kategorii romantických bestsellerů, a byla nominována na cenu za celoživotní dílo od redakce časopisu Romantic Times. Je čtyřnásobnou vítězkou váženého Maggie Award for Excellence sponzorované Gruzie Romance spisovatelů. Gina je vdaná má dvě dcery a syna, kteří rozvíjí kariéru v medicíně a lékařském výzkumu.

František (25)

Leoš Kyša alias František Kotleta , je spisovatel a bývalý novinář. Jeho alter ego, František Kotleta, pravidelně vévodí žebříčkům nejprodávanějších knih a v rámci tuzemské fantastiky se zařadil mezi absolutní špičku. Jeho prvním vydaným románem byl Hustej nářez , první kniha ze série Bratrstvo krve. Jedná se o silně emotivní příběh o několikasetletém upírovi Janu Bezzemkovi, který se svojí upírskou „rodinou“ brání Zemi před invazí mimozemských okupantů. V roce 2012 vyšlo pokračování Fakt hustej nářez a roku 2013 třetí díl Mega hustej nářez. Z roku 2013 pochází i první díl staroslovanskou mytologií inspirovaného dvojdílného románu Perunova krev, jehož druhý díl vyšel o rok později. V roce 2014 vyšla rovněž sbírka povídek Příliš dlouhá swingers party, v roce 2015 pak román Lovci a prequel k trilogii Bratrstvo krve, novela Vlci. V roce 2016 vyšla kniha Velké problémy v malém Vietnamu a první díl trilogie Spad. Druhý a třetí díl této trilogie Poločas rozpadu a Rázová vlna vyšly v roce 2017. V roce 2018 vychází kniha Poslední tango v Havaně.

Evelyn Waugh (17)

Arthur Evelyn St. John Waugh byl anglický spisovatel, satirik a humorista píšící především tragické grotesky nemilosrdně kritizující tzv. vyšší společnost. Byl vrstevníkem Aldouse Huxleyho a přítelem Grahama Greena. Narodil se jako druhý syn v rodině Arthura Waugha, redaktora a literárního kritika. Vyrůstal v literárním prostředí, jeho bratr Alec byl rovněž spisovatelem. Měl začít studovat na renomované Sherborne School v Dorsetu stejně jako jeho otec a bratr. Bratr Alec ale otiskl kontroverzní novelu The Loom of Youth, ve které se dotkl otázky homosexuálních vztahů na koleji a která zpochybnila renomé školy. Proto byl vyloučen a Evelyn nastoupil na přísnou anglikánskou Lancing College ve West Sussexu. Díky zdejší výchově ztratil víru, ačkoli o náboženské otázky se velmi zajímal. V letech 1922–1924 studoval historii na Hertford College v Oxfordu. Vlastní studium zanedbával a žil životem zlaté mládeže. Tuto skutečnost ilustruje Waughova odpověď na otázku, jakému sportu se během studia věnoval. Odpověděl: „Chlastal jsem za Hertford“. Studia v Oxfordu nedokončil, od roku 1925 pracoval jako učitel na Arnold House School ve Walesu. Podle svých deníků se pokusil o sebevraždu při plavání v moři. V letech 1925–1927 učil na Aston Clinton v Buckinghamshire. V roce 1927 potkal Evelyn Gardner , vnučku významného aristokrata Henry Herberta, 4. hraběte Carnarvona. V roce 1928 se vzali. Ve stejném roce uveřejňuje svou první knihu: Sestup a pád. Manželství páru, který přátelé nazývali Ten-Evelyn a Ta-Evelyn , bylo krátké a nešťastné. V roce 1930 se rozvedli a Waugh konvertoval ke katolické církvi. V roce 1937 se oženil s katoličkou Laurou Herbert, shodou okolností rovněž vnučkou Henry Herberta, 4. hraběte Carnarvona. Toto druhé manželství bylo šťastné, manželé měli sedm dětí, syn Auberon Waugh...

Emanuel Svoboda (23)

Narozen 24. 6. 1940 v Pelhřimově, zemřel 18. 4. 2020. Prof. RNDr., CSc., fyzik, vysokoškolský pedagog didaktiky fyziky, molekulové fyziky a termodynamiky. Autor učebnic a dalších publikací z oboru.

Ellen James (17)

Americká autorka romantických novel.

Eduard Stehlík (25)

Eduard Stehlík je český vojenský historik, spisovatel a bývalý voják. Zaměřuje se na československé vojenské dějiny, zejména období 1914–1956. Byl ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany a působil také jako historik Vojenského historického ústavu Praha a později jako předseda vědecké rady a 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Od roku 2020 působí jako ředitel Památníku Lidice. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor ruština – dějiny. V letech 1989–2012 byl zaměstnancem Vojenského historického ústavu Praha. V roce 1992 se stal vojákem z povolání. Již od zahájení příprav na vznik Ústavu pro studium totalitních režimů v srpnu 2008 byl členem jeho vědecké rady, 14. prosince 2010 byl zvolen jejím předsedou. V roce 2012 z vědecké rady vystoupil, když se stal v srpnu 1. náměstkem ředitele Daniela Hermana. Z funkce byl odvolán a výpověď z ústavu dostal 15. dubna 2013 s výpovědní lhůtou do 30. června. Konec jeho působení v ÚSTR byl spojený zejména s nesouhlasem s personální politikou nově jmenované ředitelky Pavly Foglové, především se záměrem odvolat ředitelku Archivu bezpečnostních složek Zlatuši Kukánovou. Výpověď ale označil v dubnu 2014 soud za neplatnou. V květnu téhož roku poslanci navrhli Stehlíka jako člena Rady ÚSTR a 18. června byl hlasy 37 ze 62 senátorů do rady skutečně zvolen. Působil jako jeden z poradců ministra obrany Vlastimila Picka. Dne 3. března 2014 byl jmenován ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany, který vedl do konce roku 2019. Tehdy také ukončil svůj pracovní poměr v armádě a odešel do zálohy. Dne 24. února 2020 se stal ředitelem Památníku Lidice. V roce 2006 začal spolupracovat s Českou televizí na pořadu Historický magazín. Dne 27. října 2006 byl vyhlášen čestným občanem Lidic. V červenci 2019 byl opět zvolen členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, získal 57 hlasů od 74 senátorů. N...

Dušan Tomášek (17)

Dušan Tomášek byl český novinář, publicista a spisovatel literatury faktu. Vystudoval fakultu novinářství a osvěty Univerzity Karlovy v Praze. S přestávkou v sedmdesátých letech se plně věnoval publicistice. Působil jako zpravodaj, fejetonista v Kulturní politice, Zemědělských novinách, Večerní Praze, Květech a dalších médiích, spolupracoval s řadou jiných redakcí včetně Českého rozhlasu a České televize. Od konce osmdesátých let se téměř výhradně věnoval literatuře faktu se zaměřením na období 2. světové války. Od roku 1990 byl členem Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu. Získal několik čestných ocenění, např. nadnárodní cenu E. E. Kische nebo cenu M. Ivanova za celoživotní dílo v literatuře faktu.

Dušan Šindelář (20)

Dušan Šindelář je český estetik, teoretik užitého umění, výtvarný a literární kritik, akademik a vysokoškolský pedagog. Narodil se v rodině venkovského učitele. Za 2. světové války byl totálně nasazen v Německu. Poté vystudoval filozofii a estetiku u prof. Jana Mukařovského na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval roku 1951, do roku 1958 zůstal ve škole jako asistent oddělení estetiky a zastával názory konformní s tehdejším komunistickým režimem. V 50. letech ho získala jako tajného spolupracovníka Státní bezpečnost. V 60.letech byl ovlivněn estetickými názory Emila Utitze. Působil v Praze při Ústavu bytové a oděvní kultury. Dále se po celý život věnoval práci pedagoga a popularizátora svého oboru. Habilitoval se jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde učil estetiku a teorii umění a v letech 1969-1980 byl prorektorem, dále učil na Akademii výtvarných umění v Praze, a to až do svého penzionování v roce 1991. Externě učil také na katedře estetiky FFUK. Roku 1969 získal titul DrSc., od roku 1988 byl členem korespondentem ČSAV. V letech 1954 – 1971 byl redaktorem časopisu Výtvarné umění, po zastavení jeho vydávání redaktorem časopisu Estetika, přispíval do časopisů Umění, Umění a řemesla, Tvar, Výtvarná práce, psal také do Literárních novin. Věnoval se zejména monografiím o estetice užitého umění, mimoumělecké estetice všedního dne. Psal úvody a stati do katalogů výstav současných výtvarných umělců, především sochařů , keramiků a sklářských výtvarníků , ale také malířů či grafiků . Sklářským výtvarníkem, sochařem a medailérem byl také jeho starší bratr Lumír Šindelář . Patřil k nejplodnějším autorům své generace. Mezi léty 1952 – 1988 vydal 64 titulů knih, studií, a textů katalogů výstav, množství studií. Mezi nejvýznamnější publikace...

Dominik Tatarka (21)

Dominik Tatarka byl slovenský spisovatel a publicista. Gymnázium začal studovat v Nitře, ale odmaturoval roku 1934 v Trenčíně. Poté studoval na UK v Praze a na Sorbonně v Paříži . Od 1939 do 1944 vyučoval na střední škole v Žilině a v Martině. Aktivně se zúčastnil Slovenského národního povstání. Po skončení války pracoval jako úředník a redaktor v různých denících, v letech 1949–1951 byl tajemníkem a ústředním tajemníkem Svazu československých spisovatelů, v letech 1951–1952 byl redaktorem deníku Pravda. V roce 1969 vrátil legitimaci KSČ, protože nebránila suverenitu Československa, poté byl vyloučen ze všech organizací a od roku 1970 pracoval v manuálních profesích a stal se zakázaným autorem. Od tohoto vystoupení byl pod stálým dozorem StB. Od roku 1971 byl v invalidním důchodu. Roku 1977 jako první Slovák podepsal Chartu 77 . Roku 1986 mu Nadace Charty 77 ve Stockholmu udělila Cenu Jaroslava Seiferta. V roce 1991 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy . Při příležitosti 100. výročí jeho narození v r. 2013 vydala Slovenská pošta poštovní známku s portrétem Dominika Tatarky od akademického malíře Dušana Grečnera.

Dobroslava Menclová (15)

Dobroslava Menclová, rozená Vavroušková, byla česká historička umění, architektka a archeoložka. Dobroslava Menclová se narodila 2. ledna 1904 v Přerově v rodině akademického malíře Františka Vavrouška a Filipíny, rozené Moučkové. Větší část školní docházky absolvovala v Bučovicích, ale z tamního gymnázia po šestém ročníku přešla na jinou školu. Po absolvování střední školy začala studovat malířství na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Josefa Loukoty. Po kritickém přehodnocení svého talentu nakonec vystudovala architekturu na ČVUT. Dne 6. dubna 1930 se provdala za Václava Mencla. Spolu s ním pracovala v Bratislavě a projektovala úpravy některých kostelů nebo zámeckého parku v Pezinku. Od roku 1933 do roku 1939 se svým mužem spolupracovala na archeologických výzkumech slovenských klášterů a hradů. Na počátku druhé světové války se manželé Menclovi vrátili do Prahy a věnovali se výzkumu českých hradů, například provedli archeologický výzkum Dražic. Od počátku padesátých let spolupracovala s historiky umění se specializací na nástěnné malby . Sama se detailně zabývala fortifikační architekturou a vývojem stavebních typů hradů a kromě řady průvodcovských monografií hradů připravila v padesátých letech dvoudílné souborné dílo České hrady, které vyšlo až v roce 1972 a pak doplněné v roce 1976. Rozsáhlé studie o stavebním vývoji hradů Moravy, na kterých pracovala v závěru života a které měly vyústit v knihu Moravské hrady, zůstaly nedokončeny. Dne 28. července 1978 došlo na silnici mezi Nemilkovem a Sušicí k dopravní nehodě, při které zemřel Václav Mencl. Dobroslava Menclová zemřela na následky nehody v sušické nemocnici 19. listopadu 1978. Na Slovensku vydala Menclová několik studií, které se zabývaly vývojem slovenské architektury od renesance do novověku. Od počátku své odborné činnosti se zaměřila na stav...