147781–147840 z 147870 Autoři
Lucy Anne Sikes (1)
Lucy Anne Sikes je jungiánka, psychoterapeutka provozující individuální, párovou a rodinnou terapii v Tennesee.
Více od autora
Mary Dian Molton (1)
Mary Dian Molton je jungiánka, psychoterapeutka, působila v Center for Healing and Human Development v Kansasu.
Více od autora
Vlastimil Borek (1)
Narozen 23.12.1886 v Praze, zemřel 21.12.1952 v Praze. Ing., novinář a přední činitel anarchistického hnutí, též překladatel ruské prózy. V roce 1925 vstoupil s řadou anarchokomunistů do KSČ a dále byl politicky činný na ministerstvu zahraničních věcí. V reakci na vykonstruovaný proces se svým nadřízeným V. Clementisem umírá pravděpodobně vlastní rukou.
Více od autora
James Hadley (1)
James Hadley Chase je pseudonym Reného Brabazona Raymonda, který se skrývá i pod dalšími jmény: James L. Dochery, Ambrose Grant, Raymond Marshall, René Raymond. Narodil se v Londýně a původním povoláním byl velkoobchodník s knihami. V průběhu druhé světové války sloužil jako velitel letky Královského letectva a pracoval jako šéfredakor časopisu Royal Air Force Journal. Zajímal se o fotografii, poslouchání klasické a operní hudby. Přes padesát let žil se svou jedinou ženou Sylvií, která ho přežila. Přesto, že byl v Americe pouze dvakrát, odehrávají se jeho knihy právě v této zemi. Reálie byly vyčtené z encyklopedií, podrobných map a slangových slovníků. Jeho první kniha, napsaná patrně během šesti týdnů roku 1938, Žádné orchideje pro slečnu Blandishovou , byla i zfilmována v roce 1948, hrána v divadlech a v roce 1971 znovu zfilmována pod názvem The Grissom Gang. Během své kariéry napsal 90 knih, které byly přeloženy do mnoha jazyků a vydávány nejen v Evropě, ale i v Indii, Japonsku, Africe a Latinské Americe. Jeho knihy jsou plné vražd, intrik, vydíránía špionáže. Díky svému umění byl nazýván mistrem detektivky své generace a mnoho jeho knih bylo zfilmováno. In: http://detektivky.bestfoto.info
Více od autora
Jemel'jan Michajlovič Jaroslavskij (1)
PhDr. Martin Jemelka, Ph.D. je český historik a publicista specializující se na sociální dějiny 19. a 20. století, dějiny dělnictva a každodennosti, historickou demografii, regionální a kulturní dějiny a náboženské dějiny. Je autorem několika monografií a řady kapitol a statí v domácích i zahraničních publikacích a periodicích. Jeho jméno je již dnes pevně spjato s výzkumem ostravských dělnických kolonií.
Více od autora
Avraham Harshalom (1)
Avraham Harshalom, vlastním jménem Adam Friedberg, se narodil 4.2.1925 v Pružanech v rodině židovského vládního úředníka. Je předsedou Izraelské společnosti přátel České republiky, ačkoliv se nenarodil na území České republiky ani bývalého Československa. Česky se začal učit až ve svých dvaceti letech, a protože po roce 1949 po mnoho let češtinu nepoužíval, někdy těžce hledá správné výrazy. Dnes úspěšný izraelský podnikatel v oblasti elektrotechniky, je totiž Československu vděčný za poskytnutý poválečný azyl. Spolu s dvěma dalšími polskými Židy se mu podařilo utéct z německého transportu na pražském nádraží Praha-Bubny, tam mu pomohla česká rodina Sobotkova a po dva měsíce se ukrýval za pomoci českých vlastenců v jednom holešovickém obchodě. Na konci války se spolu se svými kamarády účastnil se zbraní v ruce Pražského povstání a za tuto pomoc mu bylo uděleno československé občanství. Jeho zachránkyně Jiřina Sobotková asi o 20 let později dostala díky němu jako jedna z nemnoha Čechů izraelské ocenění Spravedlivý mezi národy. Židé patřili v Pružanech k většině, jeho mateřštinou byla jidiš, ovládal však i polštinu a ruštinu. Otec pracoval jako úředník, matka byla v domácnosti a jako přesvědčená sionistka dala syna studovat na hebrejské gymnázium v Pružanech. V roce 1939 zabrali město Rusové a když začala v roce 1941 válka s Ruskem, město obsadili Němci. Ti zřídili ve městě ghetto, kam soustředili všechny židovské občany. V ghettě byl až do konce roku 1942, kdy spolu se všemi ostatními byl odvezen do koncentračního tábora Osvětim . Harshalom byl s celou svou rodinou v Osvětimi, kde však rodina byla poslána do plynových komor, bratr jen o chvíli později. 30. června 1944 z Osvětimi utekl spolu s jedním Polákem a Rusem. Žel je brzy nato chytli. Štěstí, že je nezastřelili. Vymluvili se totiž, že zabloudili a hledají cestu zpět do lágru. Navrátili je zpět do Osvětimi. V říjnu 1944 začal...
Více od autora
Jaroslav Bradáč (1)
Jaroslav Bradáč byl český učitel a hudební skladatel. Pocházel z hudební rodiny. Oba jeho bratři, Ladislav Bradáč a Otakar Bradáč, byli rovněž hudební skladatelé. Vystudoval učitelský ústav v Jičíně. V roce 1896 se stal učitelem na obecné škole v Přešticích. Vedle učitelského povolání soukromě studoval hudbu. Jeho učiteli byli Vítězslav Novák a Zdeněk Fibich. V letech 1904–1910 učil zpěv na reálce v Plzni. Byl nadšeným sběratelem lidových písní západočeského regionu. Zanechal na 8 tisíc notových zápisů. Řadu písní posléze opatřil klavírním doprovodem a vydal tiskem. Z tradic lidové písně vycházela i jeho vlastní tvorba.
Více od autora
František Drdácký (1)
Asistent tělesné výchovy na Akademii múzických umění, literatura z oboru.
Více od autora
Theofanus Abba (1)
Theofanus Abba, vlastním jménem Josef Louda , byl český hermetik, alchymista a kabalista, znalec psychurgie, symboliky a autor návrhu tarotových karet , který výtvarně zpracoval Martin Stejskal. V mládí absolvoval obchodní učiliště v Mladé Boleslavi a byl poté zaměstnán jako účetní v Liberci a Mladé Boleslavi. Roku 1929 odjel do Francie, strávil devět měsíců v Paříži a pak nějaký čas v Bordeaux. Po návratu do Čech vedl textilní obchod v Opočně a pracoval v nejrůznějších profesích. Usadil se v Mnichově Hradišti, kde studoval bohatou valdštejnskou knihovnu alchymik na zdejším zámku. Společně se svým přítelem Josefem Pánkem a paní Boženou Ferklovou, která byla vynikajícím médiem, provedli řadu nekromantických operací. Při nich se uskutečnil Abbův duchovní kontakt s Paracelsem, který se stal jeho hermetickým Mistrem. Abba alchymii i praktikoval a ve své laboraci údajně několikrát dospěl k „argyrophé“. Na sklonku života žil v Terezíně, kde i zemřel a je pohřben. Literární dílo Hlavním Abbovým dílem je iniciační trilogie Z odkazu proroků, tvořená knihami Transmutace fysická, Výklad zjevení Jana Theologa a Dopisy Paracelsovi, přičemž těžištěm celého díla je poslední svazek. Všechny ostatní drobné autorovy práce jsou obsaženy v knize Corpus Hermeticum Theofani. Theofanus Abba ve svém díle vycházel zvláště z děl a filosofie Nicolase Flamela, Paracelsa, Louise-Clauda de Saint-Martin, Antoina Fabreho d'Olivet, Eliphase Léviho, Françoise Jolliveta-Castelota, Oswalda Wirtha a Franze Spundy. Mezi jeho pokračovatele patří malíř Martin Stejskal a psycholog Milan Nakonečný. Zajímavost Theofanus Abba se v prosinci 2018 stal prvním českým hermetikem, jehož dílo bylo kompletně vydáno knižně. a. primární zdroje
Více od autora
Ivana Sýkorová (1)
Narozena 29.1.1969 v Poličce. PhDr., Ph.D., původně vystudovala orientalistiku a klínopis, později archeoložka, vysokoškolská pedagožka, odborné práce z období starého a středního paleolitu.
Více od autora
František Zelený (1)
Narozen 1904 v Chrudimi. Ing., publikace o měřících přístrojích a letecké navigaci.
Více od autora
Jessica Shattuck (1)
Jessica Shattuck je americkou autorkou a publicistkou, která žije s manželem a třemi dětmi v Cambridge, Massachusetts. Její literární tvorba a články se objevují v nejprestižnějších amerických novinách a časopisech - za všechny jmenujme alespoň The New Yorker, The New York Times či The Boston Globe. Pro napsání poslední knihy s názvem Prozření inspirovala autorku vlastní rodinná historie, neboť má německé kořeny, a primárně zjištění, že její milovaní prarodiče byli před válkou i během ní aktivními nacisty. Kniha Prozření je tedy do jisté míry jistým literárním vyrovnáním se s touto skutečností. Romány Jessiky Shattuck, včetně toho posledního, se drží na horních příčkách v žebříčcích bestsellerů a jsou velmi kladně hodnoceny jak čtenáři, tak také kritickou veřejností. Svoji babičku jsem milovala. Ale byla to nacistka. Článek Jessiky Shattuck, který vyšel v The New York Times, 24. března 2017 Můj dědeček a babička byli nacisté. Teprve nedávno jsem se odhodlala vyjádřit to takhle otevřeně. Mívala jsem ve zvyku uvažovat a mluvit o nich jako o „obyčejných Němcích" – jako kdyby šlo o nějakou jasně definovanou, morálně neutrální kategorii. Jenže moji prarodiče stejně jako mnoho „obyčejných Němců" byli členy nacistické strany. Vstoupili do ní roku 1937. Babička se dožila téměř stovky. Pokud vím, nebyla žádný xenofob ani antisemita; nenávist vůbec neměla v povaze. Znala jsem ji a milovala. Celý život se snažím pochopit, jak a proč zabředla do hnutí, které se stalo synonymem zla. Babička a děda vyrůstali na dělnickém předměstí průmyslového Dortmundu, kde od francouzské okupace po první světové válce bujela nezaměstnanost. Vstoupili do nacistické strany, aby se stali mládežnickými vedoucími v zemědělském vzdělávacím programu Landjahr neboli „Rok na venkově", který učil dospívající mládež zemědělským pracím. Babička vždycky prohlašovala, že se dala k nacistům z čirého idealismu. Přitahovala ji jejich vize obnovy Německa: návrat k někdejším prostším časům a – p...
Více od autora
Oldřich Pelc (1)
Oldřich Pelc byl československý voják a příslušník výsadku Potash. Narodil se 14. listopadu 1908 v Chocni. Otec Antoním byl vlak vedoucí, matka Arnoštka, rozená Petružálková byla v domácnosti. Měl tři vlastní a dva nevlastní sourozence. Po matčině smrti ho i se sourozenci vychovávala babička. Absolvoval obecno a měšťanskou školu a tři třídy stavební školy. Po praxi pracoval jako stavební asistent a v letech 1928–1930 jako stavbyvedoucí v Praze. Těsně před nástupen na základní vojenskou službu pracoval jako číšník v Chocni. Službu nastoupil 1. října 1930 do Milovic k instruktážnímu praporu. V roce 1932 mu byl vysloven souhlas s konáním další činné služby. V hodnosti desátníka byl převelen k hraničářskému praporu do Žamberka. V září 1932 byl povýšen na četaře, v dubnu 1933 mu byla činná služba prodloužena o jeden rok. 11. července 1933 byl vojenským soudem v Hradci Králové odsouzen k degradaci na vojína za zběhnutí a z armády byl propuštěn. V letech 1933 až 1935 pracoval jako garážmistr v Praze, od června 1935 do září 1938 potom jako učitel tenisu v LTC Smíchov . Při mobilizaci v září 1938 sloužil u hraničářského praporu. Po demobilizaci byl nezaměstnaný , 31. května 1939 byl českou protektorátní policií zatčen za příživnictví a předán do pracovního tábora. Z pracovního tábora v Linci uprchl 23. září 1939 a přes Jugoslávii, Řecko a Sýrii se dostal do Francie. Po prezentaci u československého zahraničního vojska v Agde byl zařazen u 1. pěšího pluku, se kterým se zúčastnil bojů o Francii. Po pádu Francie byl, již v hodnosti četaře evakuován do Anglie. Po příjezdu do Anglie 13. července 1940 byl zařazen k 1. pěšímu praporu. V září 1940 se svévolně vzdálil na 14 dnů od své jednotky, za což byl znovu potrestán degradací na vojína. V letech 1940 až 1942 sloužil jako zbrojíř a...
Více od autora
Petr Fidelius (1)
Karel Palek, pseudonymem též Petr Fidelius, či Daniel Bohdan , je český esejista, filolog, lingvista, editor a kritik. Vystudoval filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Za normalizace se živil jako topič. V 70. a 80. letech se zabýval sémantickou stránkou jazyka komunistické propagandy. Spoluredigoval samizdatový časopis Kritický sborník. Po listopadu 1989 se stal jeho výkonným redaktorem a později i editorem. Od roku 1990 působí jako redaktor na volné noze. V současné době píše časopisecky publikované statě týkající se aktuálních otázek vývoje českého pravopisu. Byl oceněn výroční cenou Nadace Český literární fond za rok 2001. Vyučuje též na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1983 vyšla v exilovém nakladatelství Arkýř jeho kniha Jazyk a moc. Jeho studie z předcházejících dvaceti let byly v roce 1998 publikovány pod názvem Řeč komunistické moci. Svazek Kritické eseje, vydaný v roce 2000, obsahuje výbor z autorových textů z let 1981-2000.
Více od autora
Robert D Kaplan (1)
Robert David Kaplan , je autorem mnoha knih. zabývajících se zahraniční politikou USA, mimo to rozsáhle publikoval v celé řadě špičkových amerických časopisů své články a eseje. Mimo publikační činnost tento absolvent University of Connecticut působil jako poradce americké armády, přednášel pro FBI, CIA i Pentagon, je vědeckým expertem na zahraniční politiku pro Research Institute. Jeho neortodoxní analýzy geopolitiky USA se přes počáteční odmítání staly zejména po útocích na NY v r. 2001 vyhledávanými a za svou publikační činnost získal řadu ocenení, 2012 byl zařazen Foreign Policy magazine na top list nejvýznamnějších světových myslitelů.
Více od autora
Roy Alexander St. Thomas Aquinas Farran (1)
Britský důstojník, který se v 50. letech 20. století vystěhoval do Kanady. Tam působil v politice a jako novinář. Autor vzpomínkové knihy na svou činnost během 2. světové války.
Více od autora
Roberto Battaglia (1)
Italský akademik a spisovatel. Za druhé světové války bojoval jako partyzán. Obdržel vyznamenání Medaglia d'Argento al Valor militare.
Více od autora
Philippe Sionneau (1)
Philippe Sionneau studoval čínskou medicínu v Číně v Pekingu, Fo Shan a Wu Han. To je pár z mála , aby komplexně dostudoval čínskou medicínu na univerzitě v Číně, Hubei Universite of Chinese Medicine, kde absolvoval. Jedná se o oficiální státní diplom pevninské Číně. Abychom byli přesnější, má bakalářský titul, který splňuje podmínky pro praktikování čínské medicíny v každém nemocnici v Číně. Má se za to, že jako lékař. Je to první francouzský, který vyhrál tento titul. Pozor, je důležité si uvědomit, že jeho bakalářský stupeň status nemá nic společného s certifikáty a diplomy přezdívku dána Číňanů do západních univerzitách přicházejících studovat několik dní nebo týdnů. Jeho míra je registrována pod číslem 940 044 a státní diplom jako No. 940029. V současné době pouze čtyři Francouzi byli schopni projít univerzitní zkoušky a Philippe byl poprvé v roce 1994. Kromě toho, že zůstane pouze jeden čínský státní diplom který mu umožní výkon v každém nemocnici v Číně. Philippe Sionneau je jedním z nejaktivnějších autorů na západě v oblasti čínské medicíny. Vydal 24 knih, k dnešnímu dni na toto téma. Tyto knihy jsou k dispozici v angličtině, francouzštině, italštině, češtině, španělštině a portugalštině. Jeho práce byla uznávaný jak ze strany odborné veřejnosti přední odborníci v čínské medicíně. To představilo v západním mnoha nových základních informací v mnoha oblastech čínské medicíny a to zejména v fytoterapie, dietetika, akupunktury a vnitřního lékařství. Některé z jeho knih jsou učebnice čínské medicíny vysokých škol v USA.
Více od autora
Rudolf Turčín (1)
Narozen 5.8.1896 ve Vídni , zemřel 19.1.1960 v Praze. RNDr., profesor zeměpisu, práce z oboru.
Více od autora
A. J Quinnell (1)
Philip Nicholson se narodil v britském Nuneatonu. Vystudoval klasické gymnázium ve Wakefieldu. Pracoval pro námořní společnost v Liverpoolu jako obchodník s textilem. Cestoval po celém světě a měl možnost poznat charaktery lidí všech možných národů. Své zkušenosti zúročil při psaní svých románů, které se staly brzy světovými bestsellery. Manžel dánské spisovatelky Elsebeth Egholm, žili spolu v USA.
Více od autora
Francine Prose (1)
Francine Proseová je patrně nejreprezentativnější současnou americkou autorkou tzv. mladší střední generace, která je v České republice doposud neznámá. Prozatím napsala desítku vysoce ceněných románů a četné povídky, recenze a eseje týkající se umění a kultury. Její satiry jsou sžíravé, ale nikoli kruté, a jejich hlavním tématem je koroze tradičních rodinných hodnot. Její vtip a inteligence bývají v recenzích srovnávány s humorem Oscara Wildea.
Více od autora
Diane Di Prima (1)
Diane Di Prima byla americká básnířka, která se stala asi nejvýznamnější ženou mezi beatniky. Narodila se v newyorském Brooklynu a psát začala již ve svých sedmi letech. Ve čtrnácti se pak rozhodla, že svůj život zasvětí poezii. Než se v roce 1953 ve svých devatenácti letech přestěhovala na Lower East Side na Manhattanu, studovala rok a půl na soukromé umělecké škole Swarthmore college. Na Manhattanu žila řadu let a stala se zde uznávanou členkou beatnického hnutí. Poté se na nějakou dobu přesunula do Kalifornie a po krátkém návratu do New Yorku se nastálo usadila v San Francisku. Stala se osobností, jež spojovala beatnické hnutí s hippies a umělce z východního pobřeží USA s jejich kolegy ze západního pobřeží. Znala se s mnoha významnými literárními osobnostmi, jako byli Ezra Pound, Allen Ginsberg, Jack Kerouac, Gregory Corso, Peter Orlovsky či Freddie Herko. Stala se spoluzakladatelkou New York Poets Theatre a strávila nějakou dobu s prorokem LSD Timothym Learym. V Kalifornii se začala zabývat buddhismem, studovala sanskrt a zajímala se i o alchymii. Tyto vlivy lze najít i v jejím díle. Celkem vydala 35 básnických sbírek a její díla byla přeložena do nejméně dvaceti jazyků. V současné době přednáší na vysokých školách. Byla matkou pěti dětí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diane di Prima na anglické Wikipedii.
Více od autora
Jaroslav Šafránek (1)
Narozen 23.5.1890 v Plzni, zemřel 23.8.1957 ve Spáleném Poříčí. PhDr., profesor experimentální fyziky, vedoucí katedry fyziky na fakultě všeobecného lékařství, průkopník televize v Československu, práce z oboru.
Více od autora
Zdeněk Najman (1)
Zdeněk Najman byl český herec, osobitý komik a bavič. Pocházel z Mladé Boleslavi, kde již od mládí hrával ochotnické divadlo, později v Mladoboleslavském divadle získal i své první stálé angažmá. V letech 1956-1960 posléze působil v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Od roku 1960 až do roku 1972 působil jako specifický komik v proslulé éře Divadla Rokoko pod vedením i za plodné tvůrčí spolupráce s jeho tehdejším ředitelem Darkem Vostřelem. Po sloučení Divadla Rokoko s Městskými divadly pražskými v roce 1972 působil až do své předčasné smrti jakožto estrádní bavič v Kabaretu U Fleků, často společně s hercem Vítězslavem Černým , s nímž vytvořil komickou dvojici podobnou rolemi a vzhledem Laurelovi a Hardymu. Ve filmu si zahrál řadu drobnějších rolí, často hrál ve filmech a televizních kabaretech režiséra Zdeňka Podskalského.
Více od autora
Anatolij Kornel'jevič Vinogradov (1)
Anatolij Kornělijovič Vinogradov, rusky: Анатолий Корнелиевич Виноградов byl ruský autor historických románů a biografií, ředitel Rumjencevského muzea . Narodil se v rodině učitele. V roce 1912 absolvoval filisofickou katedru historicko-filologické fakulty Moskevské univerzity. Během studentských let se 3x setkal v Jasné Poljaně se Lvem Tolstým, přičemž pracoval v archívech v Itálii, Francii a Rakousku. Se začátkem 1. světové války je povolán do armády jako sanitář. Po zranění hlavy byl ve špitále. V květnu 1917 byl převeden do zálohy jako učitel. Slovesností se začal zabývat jakožto výzkumník a překladatel, především francouzské literatury. Stál u zdrojů Ruské společnosti přátel knih. Od roku 1923 publikoval historické romány a povídky, které vycházely s předmluvou Maxima Gorkého a často znovu vycházely po smrti autora. Když mu bylo 45 let, nastoupil na Jejskou leteckou školu, po jejímž dokončení obdržel hodnost letec-pozorovatel a navigátor Dálkového letectva Vojenských vzdušných sil SSSR. Účastnil se vojenských přehlídek 30. let jako posádka vlajkové lodi. V letech 1942—1943 jakožto korespondent novin Krasnyj sokol byl nejednou účastníkem bojových vzletů do týlu nepřítele, o čemž vyprávěl ve svých črtech a článcích. Měl hodnost navigátora zvláštní Západní letecké skupiny особой Западной авиагруппы Vlastenecké vzdušné flotily Rudé armády. Během rodinného skandálu 26. listopadu 1946 zastřelil svou druhou manželku, poté zranil svého nevlastního syna a zastřelil sebe. Podle její dcery byly příčinou dramatu „zhoršená vážná nemoc, smrt nejstaršího syna Jurije na frontě roku 1942, nedostatek literárních zakázek, rodinné problémy“, stejně jako ostrá kritika posledního románu. Pochován je v Moskvě, spolu s matkou, synem a sestrou....
Více od autora
Franta Kysela (1)
Franta Sauer byl český proletářský spisovatel, příslušník pražské umělecké bohémy, známý nejen pro svá literární díla, ale i pro politickou činnost. Byl jedním ze zakládajících členů anarchistického hnutí v Praze, se svými přáteli zorganizoval po pádu Rakouska-Uherska stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Byl blízkým přítelem spisovatele Jaroslava Haška. Na Praze 3-Žižkově je po něm pojmenována ulice Sauerova nedaleko Olšanských hřbitovů. Franta Habán ze Žižkova Pašeráci In memoriam Jaroslava Haška
Více od autora
Miluše Svatošová (1)
Narozena 10.6.1909 v Praze. Nakladatelská redaktorka, filosofická práce a sborník, překladatelka z němčiny.
Více od autora
Josef Sichinger (1)
Narozen 22.3.1929 v Novosedlech. Novinář, regionální vlastivědné práce o Strakonicku.
Více od autora
Bohumil Ullrych (1)
Bohumil Ullrych , byl český malíř krajinář – figuralista, výtvarník, výtvarný kritik a pedagog. Narodil se ve Velkém Boru u Horažďovic v učitelské rodině. V Písku absolvoval gymnázium a následně pedagogický kurz v Praze. Podnikl několik studijních cest po severských státech, do Polska, Německa, Francie, navštívil USA a Kubu, Velkou Británii, Jugoslávii a Rumunsko. V letech 1917–1934 byl členem Umělecké Besedy, od roku 1936 členem Sdružení jihočeských výtvarníků a od roku 1945 spolku výtvarných umělců Aleš. Zastával též po nějaký čas výtvarného referenta Lidových novin. Bohumil Ullrych se věnoval převážně figurální a krajinářské tvorbě a nakreslil rovněž i několik ex libris. Od roku 1941 čerpal své náměty z okolí Březnice a Příbramska. Povoláním byl literárním učitelem v Praze. Zemřel v sobotu dne 7. února 1948 v Praze na srdeční chorobu. a v mnoha dalších
Více od autora
Leonid Il'jič Brežnev (1)
Leonid Iljič Brežněv byl sovětský politik, nejvyšší představitel Sovětského svazu v období let 1964–1982, mj. trojnásobný držitel státního vyznamenání Hrdina ČSSR a čtyřnásobný Hrdina SSSR.
Více od autora
Antonio Fogazzaro (1)
Antonio Fogazzaro byl italský romanopisec, básník a dramatik, hlavní představitel spiritualistického a mystického proudu italské dekadence. Fogazzaro pocházel ze zámožné a vzdělané rodiny, ve které se mu dostalo přísného katolického vychování. Po dokončení střední školy, kde byl mezi jeho učiteli básník Giacomo Zanella, se chtěl věnovat studiu literatury, ale podle vůle svého otce začal studovat právo, nejprve v Padově a pak v Turíně, kde roku 1864 promoval. Poté byl zaměstnán v advokátní kanceláři v Miláně a při pobytu v tomto městě se seznámil s představiteli bohémského uměleckého hnutí La Scapigliatura . Roku 1866 se odstěhoval zpět do Vincezy a oženil se s hraběnkou Margheritou Lampertico di Valmarana, se kterou měl tři děti. V té době začal prožívat hlubokou morální a náboženskou krizi vyvolanou rozpory mezi smyslovým a duchovním životem, mezi vědou a náboženskou vírou. Ve snaze překonat tento rozpor se přiklonil k tzv. katolickému modernismu, církví později odsouzenému. Svou literární dráhu započal Fogazzaro roku 1874, kdy za finanční pomoci svého otce vydal epickou báseň v nerýmovaných hendekasylabech Miranda. Svůj první román Malombra psal asi deset let, protože tento žánr považoval z hlediska vlivu na čtenáře za nevýznamnější. Toto i další jeho prozaická díla se vyznačují formální i psychologickou vybroušeností, realistická líčení italské přírody v nich kontrastují s citovou rozervaností postav, které často trpí chorobnou smyslností. Roku 1898 byl Fogazzaro jmenován senátorem Italského království. Aktivně se účastnil debat o darwinismu a evolučních teoriích, které se snažil skloubit s katolicismem. Na toto téma a na téma duchovní obnovy církve přednesl řadu přednášek a napsal celou řadu esejů i několik románů. Roku 1905 zařadila Římskokatolická církev dva z nich, romány Il Santo ...
Více od autora
František Hlaváč (2)
Doc. PhDr. Rudolf Vlasák vysokoškolský pedagog, dlouholetý ředitel Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK a čelní představitel české informační vědy je uznávaným odborníkem především v oblasti projektování automatizovaných informačních systémů a informační politiky. Významně se zasloužil o rozvoj oboru vědecko-technických informací a Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK. Biografie a vzdělání Po maturitní zkoušce na gymnáziu byl přijat ke studiu na České vysoké učení technické, fakultu inženýrského stavitelství. Velmi brzy se však rozhodl změnit nejen studovaný obor a fakultu, ale i vysokou školu a přihlásit se na Filologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, na Katedru knihovnictví. Obory knihovnictví, čeština a technologie vystudoval a v roce 1961 obhájil diplomovou práci na téma Předmětový rejstřík k systematickému katalogu. Úspěšně složil státní zkoušku a zakončil studia s červeným diplomem. V roce 1992 obhájil na Katedře vědeckých informací a knihovnictví Univerzity Karlovy habilitační práci a získal titul docent v oboru vědeckotechnické informace.> Profesní kariéra Po základní vojenské službě nastoupil jako vedoucí dokumentace a studijně rozborových prací zahraničního politického tisku na Vojenskou politickou akademii Klementa Gottwalda, kde na základech vědecké knihovny vzniklo vědecko-informační středisko s důrazem na dokumentaci, studijně rozborové a rešeršní činnosti. Právě v této instituci se doc. Vlasák setkal s významnými osobnostmi informační vědy a příbuzných oborů, ale také s novými technologiemi , které přinášely nové výzvy. Zabýval se možnostmi lingvistického a také logického základu tvorby předmětových hesel. V druhé polovině šedesátých let byl projektantem a spoluautorem pořádacího systému KOMPAS . Klíčovou myšlenkou projektu KOMPAS byla schopnost systému vytěžit z jediného vstupu vždy co nejvíce různých druhů výstupů a tím plnit co nejvíce informačních funkcí. V roce 1969 se stal vedoucím oddělení automatizace systémů úseku výzkumu racionalizace ÚVTEI soustřeďujícím se na modernizaci jednotlivých zpracovatelských informačních procesů, orientovaných na výpočetní techniku. Byl členem týmu pracujícím na projektu automatizace Státní technické knihovny ÚVTEI a věnoval se i dalším dílčím výzkumům automatizace knihoven. V Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací, které bylo pozdněji transformováno na Národní informační středisko ČR, naplno působil v různých pozicích až do roku 1992, kdy nastoupil na částečný úvazek jako odborný asistent na Katedru vědeckých informací a knihovnictví Filozofické fakulty UK . V letech 1994 - 2002 zastával doc. PhDr. Vlasák v Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK funkci ředitele. V tomto období obor informační studia a knihovnictví zaznamenal nebývalý rozkvět. V roce 1996 ÚISK získal akreditaci doktorského studia pro obor informační věda, počet studentů tohoto oboru ve všech studijních programech se zvýšil ze sedmnácti na pět set a pro ÚISK byly získány nové prostory v Jinonicích. Na vzdory plnému pracovnímu nasazení v ÚISK doc. PhDr. Vlasák ještě zastával a to až do roku 1997 funkci vědeckého tajemníka ústředního ředitele Národního informačního střediska ČR. Od roku 2002 do roku 2005 doc. PhDr. Vlasák působil na ÚISK jako zástupce ředitele a od roku 2005 do roku 2009 jako kmenový pedagog. V současné době doc. PhDr. Vlasák stále vyučuje v Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK jako externista. Během své profesní kariéry publikoval 5 monografií a zhruba 270 odborných článků. Byl předsedou České informační společnosti Českého svazu vědecko-technických společností a dlouholetým předsedou oborové rady oboru Informační věda na FF UK.
Více od autora
Eva Myšková (1)
Narozen 25.6. 1931 v Dobré u Dobrušky. Prof., PhDr., historik, zabývá se sociálními a národnostními dějinami 19. a 20. století, publikuje také o památkách středočeského kraje.Narodil se v rodině východočeského obchodníka Františka Kárníka. V mládí jej ovlivnil mj. starší bratr František, předčasně zemřelý v osmatřiceti letech, asistent a později docent Vysoké školy politických a hospodářských věd , silně vlastenecky orientovaný a za války podporující protinacistický odboj. Zdeněk Kárník vystudoval Reálné gymnázium F. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou a od roku 1950 Fakultu společenských nauk Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze, od roku 1952 sloučené z Filozoficko-historickou fakultou Univerzity Karlovy, od roku 1954 na témže ústavu vyučoval, v roce 1965 se stal docentem moderních československých dějin. Roku 1968 se angažoval v obrodném procesu na fakultě i mimo ni, po rozpuštění tamní stranické organizace se odmítl znovu do komunistické strany přihlásit a žádat o přijetí. V roce 1969 musel z politických důvodů ukončit pedagogickou činnost na vysoké škole, o rok později byl donucen fakultu opustit; vrátit se mohl roku 1990 . 1970–90 pracoval ve Středisku státní památkové péče Středočeského kraje. Řadě dalších perzekvovaných historiků pomohl z pozice referenta k obživě zadáváním odborných úkolů pod svými či cizími jmény. Publikoval v samizdatu nebo pod cizími jmény . Působil či působí na Univerzitě Karlově v Praze, Akademii věd České republiky a rovněž na vysokých školách v rodném regionu, Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové, Fakultě humanitních studií, později Filozofické fakultě Univerzity Hradec ...
Více od autora
Georgius Agricola (1)
Georg Bauer, známější pod latinizovaným jménem Georgius Agricola , byl významný německý učenec. Je autorem po stovky let užívané hornické příručky a často je nazýván otcem mineralogie. Studoval filologii, teologii a filozofii na univerzitě v Lipsku, poté k nim přidal ještě studium přírodních věd a medicíny. Roku 1527 se stal městským lékařem a lékárníkem v Jáchymově. V roce 1530 přesídlil do Saské Kamenice . I tam byl po třech letech stanoven městským lékárníkem. Na krátkou dobou byl zvolen i starostou, ale z náboženských důvodů byl přinucen rezignovat. Jeho stěžejním dílem je dvanáct knih o hornictví, De re metallica libri XII , které byly vydány v roce 1556, byť je nejspíš napsal už v roce 1550. Obsahují popisky dolů, techniky větrání, odvodňování, ražby . Tyto knihy shrnuly soudobé znalosti i Agricolovy vlastní poznatky a na minimálně 200 let se staly nejužívanější příručkou pro dobývání rud a jejich hutního zpracování. Další díla: De mensurio et ponderibus , De precio metallorum et monetis – porovnání ceny kovů a mincí . Georgius Agricola se narodil dne 24. 3. 1494 v Hluchově , tedy v hlavním městě hrabství Schönburského, v Sasku. O jeho rodině a mládí toho mnoho nevíme, protože Hluchov vícekrát vyhořel a starší písemnosti se nezachovaly. Do školy snad začal chodit v rodném městě, pak v Cvikově na tamní tehdy již známé latinské škole. Potom ho vidíme na univerzitě v Lipsku, kde studuje teologii, filosofii a zejména filologii. Záhy na sebe upozornil své učitele, zvláště pak vynikajícího profesora Petra Mosellana, s nímž se spřátelil. Asi v této době Agricola, původním jménem Bauer, tuto formu jména odložil, aby po vzoru renesančních učenců ji používa...
Více od autora
Andrzej Niemojewski (1)
Andrzej Niemojewski byl polský básník, spisovatel, novinář a volnomyšlenkář. Vystudoval práva v Dorpatu . V roce 1889 přišel do Varšavy, pak do Krakova. V letech 1892–1897 pracoval v Sosnovci jako úředník hornicko-hutnické společnosti. Roku 1897 se vrátil do Varšavy, vstoupil do socialistické strany , v roce 1899 byl vězněn. Byl členem skupiny spisovatelů Młoda Polska. V letech 1903–1904 cestoval po východních krajích. 1904–1905 pracoval jako redaktor nezávislého socialistického měsíčníku Kuźnica ve Lvově. Účastnil se revoluce v roce 1905. Po návratu do Varšavy v roce 1905 začal vydávat časopis Myśl Niepodległa , který redigoval až do své smrti. V tomto časopisu kritizoval mj. náboženský dogmatismus, ale i řadu jiných hnutí, čímž si postupně znepřátelil řadu politických i náboženských směrů včetně socialistů. V závěru života se stal antisemitou a stoupencem pravicově nacionalistického politického hnutí Narodowa Demokracja . Byl členem nejstaršího polského akademické společnosti Konwent Polonia. V roce 1921 zemřel, pochován byl na hřbitově 'Cmentarzu ewangelicko-reformowanym' ve Varšavě. V novinách publikoval od roku 1887. V roce 1891 vyšla jeho první knížka básní. Básnická sbírka Polonia irredenta z roku 1895 byla výsledkem jeho pobytu ve Slezsku a má výrazný sociálně kritický tón . Ve svém románu Listy człowieka szalonego se humorným způsobem distancoval od krakovské společnosti dekadentních spisovatelů, kteří vyznávají zásady „umění pro umění“. Ve svých článcích studiích se velmi kriticky zabýval náboženstvím. Dále se věnoval astrologii. Jeho dramata neměla většího ohlasu. Rovněž překládal z francouzštiny. Používal pseudonymy: Lambro, Lubieniec A., Rokita....
Více od autora
Henry Sutton (1)
Henry Sutton je pseudonym amerického spisovateľa a básnika Davida Slavitta. Žije v meste Harwitch v štáte Massachussetts v USA.
Více od autora
Miloš Urbásek (1)
Narozen 28. 7. 1932 v Ostravě-Zábřehu, zemřel 14. 7. 1988 v Drábsku. Slovenský malíř, grafik, kreslíř, ilustrátor a knižní grafik.
Více od autora