Anatolij Kornělijovič Vinogradov, rusky: Анатолий Корнелиевич Виноградов byl ruský autor historických románů a biografií, ředitel Rumjencevského muzea . Narodil se v rodině učitele. V roce 1912 absolvoval filisofickou katedru historicko-filologické fakulty Moskevské univerzity. Během studentských let se 3x setkal v Jasné Poljaně se Lvem Tolstým, přičemž pracoval v archívech v Itálii, Francii a Rakousku. Se začátkem 1. světové války je povolán do armády jako sanitář. Po zranění hlavy byl ve špitále. V květnu 1917 byl převeden do zálohy jako učitel. Slovesností se začal zabývat jakožto výzkumník a překladatel, především francouzské literatury. Stál u zdrojů Ruské společnosti přátel knih. Od roku 1923 publikoval historické romány a povídky, které vycházely s předmluvou Maxima Gorkého a často znovu vycházely po smrti autora. Když mu bylo 45 let, nastoupil na Jejskou leteckou školu, po jejímž dokončení obdržel hodnost letec-pozorovatel a navigátor Dálkového letectva Vojenských vzdušných sil SSSR. Účastnil se vojenských přehlídek 30. let jako posádka vlajkové lodi. V letech 1942—1943 jakožto korespondent novin Krasnyj sokol byl nejednou účastníkem bojových vzletů do týlu nepřítele, o čemž vyprávěl ve svých črtech a článcích. Měl hodnost navigátora zvláštní Západní letecké skupiny особой Западной авиагруппы Vlastenecké vzdušné flotily Rudé armády. Během rodinného skandálu 26. listopadu 1946 zastřelil svou druhou manželku, poté zranil svého nevlastního syna a zastřelil sebe. Podle její dcery byly příčinou dramatu „zhoršená vážná nemoc, smrt nejstaršího syna Jurije na frontě roku 1942, nedostatek literárních zakázek, rodinné problémy“, stejně jako ostrá kritika posledního románu. Pochován je v Moskvě, spolu s matkou, synem a sestrou.... Zdroj: https://bit.ly/3f9brDS