Všichni Autoři a témata

Vítězslav Procházka (1)

Práce z architektury.

Stephen Levine (1)

Stephen Levine je básník a učitel řízené meditace a terapeutických technik, které během posledních dvaceti let nalezly širokého uplatnění. Jeho knihy jsou úspěšné ve Spojených státech i v Evropě.

Vojtěch Ron (1)

Vojtěch Ron , herec a divadelní historik, patřil k pozoruhodným postavám české kulturní scény 2. poloviny 20. století. Jako herec ztvárnil téměř půl tisíce divadelních rolí a jeho herectví bylo právem vysoce oceňováno. Souběžně se svou hereckou profesí se Vojtěch Ron významně zapsal také jako znalec lidového divadla v českých zemích. Hlavním oborem jeho zájmu byly sousedské a pašijové hry, připravil k vydání řadu pečlivých edic a napsal množství studií, oceňovaných pro svou erudici a zápal pro téma.

Josef Heptner (1)

Narozen 1840. Literatura o Liberecku.

Iva Borisjuková (1)

Narozena 18. 8. 1943 v Dobřichovicích u Prahy. Fotografka.

Hans Strunk (1)

Sandhya Pruthi (1)

Americká lékařka, zaměřená na prevenci a onemocnění prsu a zdraví žen.

Kaisen (1)

Mistr Kaisen patří mezi hlavní představitele zen-buddhistické školy Sótó v Evropě. Škola byla založena mistrem Eiheiem Dógenem ve 13. století, v Japonsku. V Evropě se rozšířila v 60. letech minulého století zásluhou mistra Dešimarua. Hlavní náplní této školy je meditace v sedě – zazen, při které se klade důraz na pozici těla, dýchání a pozornost. Mistr Kaisen – Alain Krystaszek se narodil v roce 1952 ve Francii, v Noyonu v kraji Oise. První léta dětství strávil ve svém rodném městě. Opustil ho v osmi letech, když se jeho otec rozhodl odvést jej na výchovu do své rodné vlasti, do Polska. Zde se mu ve Wroclawi dostalo přísné výchovy a represivní atmosféra komunismu tehdejší doby v něm zanechala zarmucující pocity. S tím, jak vyrůstal, stále více přemýšlel o otázkách nespravedlnosti, zloby a lidské hlouposti. Křesťanská výchova, které se mu v Polsku dostalo, když ministroval u starého biskupa, mu přinesla první odpovědi. Po svém návratu do Francie v roce 1967 se stal strážcem katedrály v Noyonu a průvodcem v muzeu J. Kalvína. Dokonce zamýšlel stát se knězem. Ale na mysli mu v té době vytanuly další otázky. Nedokázal se smířit s tím, že by mír a štěstí ducha mohly existovat jen mezi čtyřmi zdmi kostela a že by vnější svět byl naplněn jen utrpením a nevědomostí. Bez přestání pokračoval ve svém hledání, vandroval od jednoho společenství k druhému. Začal si vydělávat na živobytí jako hudebník, hrou na bicí. V té době, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, byla ve Francii v plném rozkvětu východní filozofie. Unesen bojovými uměními, kterým se začal učit již v Polsku od zakavkazských učitelů, se rozhodl v roce 1972 podniknout cestu do Číny, a praktikovat tak bojová umění u samého zdroje. Jeho cesta vedla napříč Himálajemi, napříč celou komunistickou Čínou, až k malému klášteru, ztracenému v horách Wai-fang-šanu. Zde praktikoval kung-fu a meditoval pod vedením starého čínského mistra, který ho naučil mistrovství ovládání těla a ducha, stejně tak jako tradiční čínské me...

L Grossmannová-Brodská (1)

Eugen Miroslav Rutte (1)

Eugen Miroslav Rutte byl český hudební skladatel a publicista. Jako pseudonym užíval ambigram Negue Ettur. Po maturitě na gymnáziu v Jičíně vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Vedle toho studoval na Varhanické škole v Praze a zdokonaloval se ve zpěvu v pěvecké škole Františka Pivody. Svou právnickou kariéru zahájil jako advokátní koncipient v Jičíně a v letech 1881–1901 vystřídal řadu působišť až konečně v roce 1901 přišel do Prahy. Měl vynikající organizační talent a všude kam přišel, se stal centrem hudebního dění. Vytvářel a obnovoval hudební soubory, pěvecké sbory, komorní sdružení, pořádal koncerty i jiná veřejná představení. Vystupoval i jako koncertní zpěvák, komponoval hudbu pro nejrůznější společenské příležitosti včetně tanečních zábav, kabaretních vystoupení a plesů. Inklinoval spíše k zábavné hudbě a jeho parodie na operetní melodie byly velmi oblíbené. Byl činný i literárně. Publikoval nejen zprávy a posudky o hudebním dění a hudebních dílech, ale i cestopisné črty, turistické průvodce, fejetony a humoresky. Jeho pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví. Zkomponoval celkem 269 skladeb. Podle seznamu, který sám vedl napsal: a mnoho drobných skladeb

Jaroslav Mazáč (1)

Jaroslav Mazáč byl moravský básník. Maturoval na přerovském gymnáziu r. 1952. Učil na základních a středních školách v Kojetíně a v Přerově. Mezi jeho žáky patří např. Vladimír Hučín. Jaroslav Mazáč byl členem Obce spisovatelů . Před důchodem učil na střední zemědělské technické škole v Přerově český jazyk a literaturu, ruský jazyk a dějepis. Vzhledem k tomu, že byl katolík a předseda Československé strany lidové, mu komunistická strana tehdy neumožnila učit na prestižních školách .

Jaroslav Pelan (1)

Claire Kendal (1)

Claire Kendal sa narodila v Amerike a vyštudovala v Anglicku, kde strávila celý svoj dospelý život. Kniha o Tebe je jej prvý román. Kniha bude preložená do viac než dvanástich jazykov. Claire učí anglickú literatúru a tvorivé písanie, a žije juhozápade Anglicka s rodinou. Teraz pracuje na jej ďalšom psychologickom thrilleri.

Sloboda Rudolf (1)

Rudolf Sloboda byl slovenský prozaik, básník, dramatik, scenárista a autor literatury pro děti a mládež. Pocházel z rodiny chorvatského starousedlíka a úředníka. Narodilse a dětství prožil v Děvínské Nové Vsi v době klerofašistického Slovenského státu a budování komunismu. V ne právě dokonalé rodině, rodiče se rozvedli a matka kromě Rudolfova otce přežila i druhého manžela a později i druha Vince Besedu. Tento fakt je v díle několikrát diskutován z nejrůznějších pohledů. Do školy chodil v Devínské Nové Vsi a později studoval filozofii na Univerzitě Komenského v Bratislavě, ale po roce toto studium ukončil a odjel pracovat do dolů v Ostravě. Vrátil se do Bratislavy, kde pracoval jako stavební dělník, poté následovala v letech 1959-1962 vojenská prezenční služba v jižních Čechách, po ní opět Ostrava, kde v letech 1962-1964 pracoval ve Vítkovických železárnách, a nakonec definitivní návrat do rodné obce. Zde se také oženil a narodila se mu dcera. V letech 1965-1969 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Smena, v letech 1972-1984 byl dramaturgem v Slovenské filmové tvorbě a v roce 1984 pracoval krátkou dobu ve nakladatelství Slovenský spisovatel. Při příležitostných zaměstnáních se živil především jako spisovatel na volné noze. Se svou psychicky nemocnou manželkou žil ve skromných poměrech ve svém rodišti, až do roku 1995, kdy ve své „chatě“ na Slovinci v Devínské Nové Vsi spáchal sebevraždu. Jeho život byl poznamenán neustálým bojem se společností, ale i se sebou samým. S ostatními spisovateli či kolegy měl často bouřlivé vztahy. Známé byly jeho alkoholické excesy. Z alkoholismu se i několikrát léčil. Vícekrát se pokusil o sebevraždu. V posledních letech života byl abstinentem. Vydal 26 knih, napsal 2 divadelní hry a 4 scénáře k filmům. Po vydání svého prvního románu roku 1965 se vrátil na Slovensko a působil jako redaktor, dramaturg a odborný pracovník. Od roku 1988 až do svého dobrovolného odchodu z tohoto světa 6. října 1...

Věra Kohnová (1)

Věra Kohnová byla židovská dívka deportovaná s rodinou nejprve v lednu 1942 z Plzně do koncentračního tábora Terezín a v březnu 1942 do koncentračního tábora Izbica. Věra Kohnová proslula svým deníčkem, který si psala od srpna 1941 do ledna 1942. Deník, ve kterém sledovala dětskýma očima poslední měsíce života židovských obyvatel Plzně, přestala psát jen několik dní před deportací do Terezína. Věra Kohnová je jednou z dětských obětí holokaustu. Kvůli svému věku a psaní deníku bývá přirovnávána k Anně Frankové. Věra Kohnová se narodila 26. června 1929 v Plzni, v rodině Otakara Kohna , úředníka plzeňské továrny na železné a kovové zboží Gustav Teller. Otakar Kohn pocházel z obchodnické rodiny žijící v Týně nad Vltavou. Do Plzně přišel v roce 1908 a roku 1913 se za ním přistěhoval i jeho mladší bratr Rudolf . Maminka Věry Kohnové se jmenovala Melanie. Melanie Langerová se narodila v Dobřívě u Rokycan, kde měl její otec David Langer, původně židovský učitel z Dolního Cetna u Mladé Boleslavi, obchod, trafiku a výčep. V roce 1912 se Melanie s rodiči přestěhovala do Plzně a koncem března 1923 se zde provdala za Otakara Kohna. Manželé Kohnovi měli dvě dcery. Prvorozená Hanka se narodila v lednu 1924. Věrka byla tedy o pět let mladší než její sestra a několik dní před příchodem německých vojsk do Plzně oslavila své desáté narozeniny.. Vedle strýce Rudolfa Kohna měly Hanka a Věra Kohnovy v Plzni také babičku Otýlii Langerovou, která zemřela v roce 1936. Dědečka Davida Langera, zaměstnance plzeňského velkoobchodu ovocem František Vojtěch & spol., již Věra nepoznala, protože zemřel v roce 1927. Společně s babičkou Otýlií je pohřben na židovském hřbitově v Plzni, na Rokycanské třídě. Před deportací do Terezína se rodina Kohnových navíc velmi přátelila s manžely Marií a Jaromírem Kalivodovými z Dobříva u Rokycan. Toto přátelství je opřed...

Michael Castleman (1)

Michael Castleman píše i žurnalistiku a beletrii. Jeho žurnalismus se zaměřuje na zdraví, tradiční medicínu, alternativní terapii a sexualitu. On také píše detektivní romány v San Franciscu.

Milan Palička (1)

Milan Palička je dlouholetý vášnivý rybář a nadšený kuchař, připravující nápaditá jídla ze svých úlovků i sladkovodních ryb koupených v českých obchodech. Na internetu vede vlastní blog Mánkův rybí restaurant, v němž čtenářům kromě spous­ty rybích receptů nabízí i rady do kuchyně nebo kontakty na prodejny ryb v ČR.

Jiří Frýzek (1)

Narozen 1934 v Blahoticích na Kladensku.Regionální historik oblasti Orlických hor a Podorlicka.

Karel Ignác Thám (1)

Karel Václav Ignác Thám byl český spisovatel a překladatel, starší bratr dramatika Václava Tháma. Narodil se v rodině kuchaře Václava Tháma a matky Kateřiny, bývalé komorné hraběnky Valdštejnové. V letech 1775–1780 navštěvoval gymnázium. Poté studoval filozofii, v níž dosáhl doktorátu. Po studiích pracoval v Národní veřejné knihovně pražské na katalogizaci staré české literatury, pravděpodobně se právě zde stal velkým vlastencem a bojovníkem za práva češtiny. Spolu s bratrem Václavem se intenzivně věnoval buditelské a literární práci. Živil se nejprve jako soukromý učitel češtiny, francouzštiny a němčiny. Jelikož v Praze nezískal stálé místo učitele, zúčastnil se roku 1784 konkurzu na místo učitele češtiny ve Vídni, kde také neuspěl. Postupně střídal různá zaměstnání, např. redigoval s bratrem Václavem Schönfeldské c.k. pražské noviny, byl učitelem češtiny na gymnáziu v Brně a na Malé Straně . Později se mu nepodařilo získat trvalé zaměstnání, žil v bídě a onemocněl na tuberkulózu. Zemřel v nemocnici Milosrdných bratří na pražském Starém Městě. Protože zemřel bez majetku, "...mělo být tělo jeho v pytli vyveženo. Ale Dobrovský, který na Tháma z literárních příčin kdysi nevražil a na jeho díla ostrými kritikami dotíral, dověděv se o tom, postaral se o skromný, ale slušný pohřeb." Karel Ignác Thám byl pohřben na I. olšanském hřbitovu. Dnes již nelze určit, kde se jeho hrob nachází. Své dílo publikoval také pod pseudonymem Karel Hynek Thám. Dále překládal: přeložil některé hry Williama Shakespeara a Friedricha Schillera, kromě nich přeložil řadu drobných prací od méně významných autorů. Pamětní deska Karla a Václava Thámů je umístěna v Praze, na domě ve Vodičkově ulici 41. Zde stával dům, kde oba bratři žili. Původně byla za rodiště bratří Thámů považována Přelouč. Jednalo se však o shodu příjmení s jinou rodinou Thámů, která tam žila....

K. D Alletter (1)

Spoluautor publikace Lexikon bojových sportů a dalších publikací z oboru tělesné výchovy a sportu.

Antonín Jaroslav Vrťátko (2)

Antonín Jaroslav Vrťátko , byl český spisovatel, překladatel a knihovník. Narodil se v Benátkách nad Jizerou, v rodině hrnčíře Josefa Vrťátka. V Mladé Boleslavi vystudoval piaristické gymnázium a v Praze filosofickou a právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy Univerzity. Byl vychovatelem v různých českých šlechtických rodinách, od roku 1851 žil výhradně v Praze a věnoval se především literatuře. Byl členem komise pro ustanovení vědeckého názvosloví, v roce 1854 redigoval almanach Perly České, od roku 1861 redigoval Muzejník. po Václavu Hankovi se stal knihovníkem Národního muzea a věnoval se literární historii. Zemřel nešťastnou náhodou . Ve své poslední vůli odkázal spolku Svatobor 6 000 zlatých. Od roku 1835 publikoval časopisecky literárně historické články a kritiky, cestopisné črty a drobné básně, pokoušel se také o romanitcké historické povídky po vzoru Waltera Scotta, které měly sice relativně velký čtenářský úspěch, ale pro svůj sentimentální charakter nevelkou literární ani historickou úroveň. Někdy se ve svých fikcích dopouštěl velmi odvážných konstrukcí, např. v povídce Jan Šťastný se pokoušel dokázat, že Johannes Gutenberg byl ve skutečnosti Čech. Překládal prózu, a to z němčiny a italštiny. Patří také k překladatelům filosofické literatury; přeložil do češtiny Aristotelovy Kategorie a tím založil tradici překládání aristotelských spisů do češtiny. Jeho pokračovateli jsou například Pavel Julius Vychodil, Ferdinand Stiebitz, Antonín Kříž, Milan Mráz či Karel Berka.) V pozdějším věku zanechal literárních pokusů a psal články literárně vědecké, populárně historické a pedagogické. Napsal mnoho historických črt, některé byly ve své době použity v čítankách. Psal i drobné didaktické dětské verše, dokonce i veršovaný vodopis českých zemí, a rozsáhlejší novely s historickou tematikou, nejčastěji biblickou (např. Život Josefa...

Zdravko Vasilev Srebrov (1)

Bulharský prozaik, publicista, literární kritik, redaktor a překladatel z ruštiny.

Marina Vlady (1)

Václav Brožík (1)

Václav Brožík byl český akademický malíř. Pocházel z nejchudších poměrů. Učil se litografem a v porcelánce. Od roku 1868 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, Drážďanech a Mnichově. V roce 1879 podnikl studijní cestu do Nizozemí, kde studoval staré vlámské a holandské malíře. Oženil se s dcerou bohatého pařížského obchodníka s obrazy a významného sběratele umění Charlese Sedelmayera. Byl povolán jako profesor na pražskou Akademii výtvarných umění a svůj čas až do smrti dělil mezi Prahu a Paříž, kde měl rodinu. Byl součástí tzv. „Generace českého Národního divadla“. Přičiněním svého tchána dosáhl v Paříži mnoha cen a vyznamenání a nakonec byl zvolen členem Francouzského institutu. Z tchánova podnětu namaloval obraz na téma Tu felix Austria nube, jímž měl získat přízeň rakouského císaře Františka Josefa I., což se mu podařilo a císař jej pak povýšil v r. 1897 do šlechtického stavu. Stal se nejznámějším českým malířem v Evropě poslední čtvrtiny 19. století. Byl členem francouzské umělecké akademie Académie des Beaux Arts, nositelem kříže Čestné legiea řádným členem České akademie věd a umění . Dosáhl obrovského veřejného úspěchu. Byl ctěn jako největší žijící český malíř. Jednalo se o reprezentanta akademické historické malby. Modernisté považují jeho tvorbu za symbol období rozkladu a úpadku akademismu. Podle jejich příkrého odsudku rozměrné historické kompozice z českých dějin, které měly posilovat národní uvědomění, trpí teatrálností, malířova píle a houževnatost nebyla vždy vyvážena talentem, což vedlo k ilustrační povrchnosti a nevalné invenci, suché kresbě a dekorativnímu koloritu. Krajiny a žánrové výjevy z venkovského života berou modernisté na milost. Jsou podle nich přitažlivější. Brožík je maloval na podnět svého tchána. U podobizen mu šlo o věrné vystižení podoby  společenského postavení portrétovaného a ne o jeho psychologickou charakteristiku....

Galina Miklínová (1)

Galina Miklínová je česká režisérka, výtvarnice animovaných filmů a ilustrátorka. V letech 1984–1988 vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užitá grafika, a v letech 1991–1997 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér filmové a televizní grafiky u prof. Miroslava Jágra a prof. Jiřího Barty. V roce 1995 studovala animovaný film na Humberside University ve Velké Británii. Zabývá se jak filmovou tvorbou, tak knižními ilustracemi. identová znělka ČT2, Radio City, Cinemart

Placidus Johanes Mathon (1)

Moravský katolický kněz, rajhradský benediktin, od roku 1867 se věnoval literární činnosti, od r. 1878 vydával kalendář Moravan, r. 1881 založil klášterní tiskárnu, r. 1882 začal vydávat též časopis pro děti a mládež "Anděl Strážný", r. 1884 "Květy mariánské", kvůli podlomenému zdraví musel práce zanechat a zemřel poměrně mladý. V Brně je po něm pojmenována ulice.

Zdena Lenderová (1)

Narozena 28.5.1956 v Hradci Králové, zemřela 2.8.2008. Etnografka, folkloristka, zaměřovala se na vývoj bydlení a odívání.

Jaroslav Hošek (1)

Jaroslav Hošek je český závodník v autokrosu, který je aktivním jezdcem od roku 1971, mistr Evropy z roku 2001. Začínal jako motokrosař, pracoval v podniku Sportservis Kladno, který zpočátku reprezentoval s bugginou postavenou svépomocí a vybavenou motorem Wartburg. V roce 1977 vyhrál první mezinárodní autokrosový závod v Československu a v roce 1979 byl nominován do reprezentačního týmu účastnícího se seriálu mistrovství Evropy v autokrosu. Celkově startoval ve 321 závodě ME, v 83 z toho byl na stupních vítězů a ve 36 vyhrál. V celkové klasifikaci sezóny byl první v roce 2001. V letech 1985 a 1986 také vyhrál Pohár míru a přátelství, určený pro závodníky zemí sovětského bloku. Během kariéry vyhrál anketu Zlatý volant v kategorii autokrosařů v letech 1982, 1989, 1991, 1995, 2001 a 2003. V roce 2004 získal Cenu Zdeňka Vojtěcha za přínos českému motoristickému sportu. Působí také jako trenér, jeho svěřencem je mistr Evropy v kategorii Superbuggy Jakub Kubíček.

Jurij Osipovič Dombrovskij (1)

Jurij Osipovič Dombrovskij, rusky: Юрий Осипович Домбровский byl ruský sovětský protaik, básník a literární kritik, autor memoárů. Byl též znám jako archeolog, historik umění a novinář. Původním povoláním byl historik a to také určujě charakter jeho próz. Láska k minulosti inspirovala již jeho první román s typickým návem \"Ochránce starožitností\". Obohatil jím moderní ruskou literaturu o exotické prostředí daleké Alma-Aty a nezklamal ani čtenáře dobrodružných knih, neboť dějový rámec tvoří téměř detektivní zápletka kolem objevení záhadného hroznýše. V roce 1969 vydal sbírku tří novel nazvanou \"Černá dáma\" jíž spojují tři prozaické apokryfy ze soukromého života W. Shakespeara.

Marcus Valerius Martialis (1)

Marcus Valerius Martialis byl římský básník epigramů. Narodil se v městě Bilbilis, asi 65 km jihozápadně od španělské Zaragozy, kde získal vzdělání v rétorice a gramatice. Roku 64 odešel do Říma dokončit své právnické vzdělání. Byl patrně nemajetný a závisel na podpoře svých mecenášů a příznivců, mezi něž patřil například Seneca, Plinius mladší, Quintilianus, Juvenalis nebo císařové Titus a Domitianus. Narodil se v posledním roce Caligulovy vlády, po celý život byl hrdý na svůj hispánský původ. V roce 64 přišel do Říma s touhou prosadit se. Nejprve se pokusil pracovat jako advokát, to se mu však nedařilo. Kolem roku 80 začal psát a svými básněmi a epigramy si brzy získal oblibu lidu, a často i mocných, kteří ho podporovali. Titus mu udělil ius trium liberorum, podle něhož jako svobodný a bezdětný mohl požívat práv otce tří dětí. V roce 88 poprvé opustil Řím, aby pobýval na venkovském statku v Nomentu, 14 mil od Říma. V roce 98 se vrátil do svého rodiště; zdá se, že ne zcela dobrovolně – za Traiana, nástupce vládce Domitiana, mu totiž bylo vyčítáno jeho lichocení předchozímu císaři, který neproslul jako nejlepší vládce Říma. Martialis také mimo jiné lichotil již Titovi, předchůdci Domitiana. Proto když Martilialis opouštěl Řím, neměl ani na cestu. V Bilbile ale znovu nabyl jmění. Do Říma se již nikdy nevrátil, zemřel v roce 102. Jeho smrti litoval v Dopisech Plinius. Zachovalo se čtrnáct z Martialových knih: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martial na německé Wikipedii.

Valentin Ferdinandovič Asmus (1)

Guy Walters (1)

Britský novinář a spisovatel.

Jan Bělina (1)

Narozen 18.1.1869 v Bezděčíně u Lomnice n. Popelkou, zemřel 26.7.1929 v Přepeřích. Katolický kněz, náboženské spisy, překlad z francouzštiny.

A. B. Náchodský (1)

Mirko Juna (2)

Český spisovatel a ilustrátor.

Jiří Schmidt (1)

Narozen 12. 11. 1921 v Kralovicích u Plzně, zemřel 12. 9. 1992 v Praze. Malíř, kreslíř, typograf, grafik a keramik.

Drieu La Rochelle (1)

Vince Milano (1)

Vince Milano sloužil u pěchoty v armádě USA a u Národní gardy.Osobně navštívil pláže v Normandii a v průběhu let shromaždil množství rozhovorů s účastníky bojů,deníků,fotografií a listin týkajících se invaze.Voják a veterán, publicista, autor publikací a článků z oblasti vojenské historie.

Bruce Conner (1)

Bruce Conner sloužil u massachusettských rezervistů a profesí je vojenský historik,jenž se specializuje na období 2.světové války.Inspirovala ho k tomu služba jeho otce jako lékaře a důstojníka ve Zdravotním sboru americké armády na evropském bojišti.

Vladislav Mareš (1)

Narozen 1936 v Poříčí nad Sázavou. Technolog, také historik, zaměřuje se na dějiny stavebního umění a historii obce Poříčí nad Sázavou.

Chantal Chemla (1)

Francouzská profesorka filozofie, spoluautorka výkladového slovníku náboženství.

Nicole Rastetter (1)

Francouzská profesorka historie, spoluautorka výkladového slovníku náboženství.

Norman Balabanian (1)

Richard Vinařický (1)

Richard Vinařický , fyziolog, vysokoškolský učitel, publikace z oboru.

Ľubomír Drobný (1)

Vlastislav Lacina (1)

Narozen 27. 7. 1931 v Blaženicích na Benešovsku, zemřel 30. 12. 2020. PhDr., CSc., historik, vědecké práce z oblasti moderních hospodářských dějin se zaměřením na dějiny zemědělství českých zemí, dějiny bankovnictví a měnové politiky.

Jiří Janeček (1)

Jiří Janeček je český novinář, v letech 2003 až 2011 generální ředitel České televize. Vystudoval chemické učiliště. Poté dálkově vystudoval chemickou průmyslovou školu a v roce 1979 odmaturoval. Následně dálkově vystudoval tehdejší Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze, kde promoval v roce 1989 . Od roku 1979 byl kandidátem KSČ a do strany byl přijat od srpna 1981. Navštěvoval také VUML a patřil mezi několik desítek elitních komunistů v okrese Tábor. Své členství ukončil koncem roku 1989. V životopise při kandidatuře na post generálního ředitele ČT pro první funkční období své členství v komunistické straně neuvedl, za což byl později např. předsedou senátní mediální komise Jiřím Oberfalzerem vyzván k rezignaci. Pracoval jako dělník, pomocný dělník a výzkumný pracovník v oboru chemie. Od roku 1986 pracoval jako redaktor a později vedoucí redaktor táborského týdeníku Palcát, vydávaného Okresním výborem KSČ. V revolučním roce 1989 začal pracovat jako zpravodaj Československé televize, později uváděl hlavní zpravodajskou relaci České televize Události a stal se ředitelem zpravodajství. V červenci 2003 byl zvolen generálním ředitelem České televize. V červenci 2009 jej Rada ČT zvolila generálním ředitelem na dalších 6 let. V červnu 2010 mu byla radou odsouhlasena jednorázová odměna ve výši 700 000 Kč. V červnu 2011 ohlásil ze zdravotních důvodů rezignaci na post generálního ředitele České televize, z jejíhož čela odešel 31. srpna toho roku. Pro Lidové noviny uvedl: „Kdyby si vynásobili můj měsíční plat a manažerské odměny, tak by jim vyšlo, že jen za posledních sedm let jsem vydělal minimálně 14 milionů. A taky je mi 54, takže snad není neobvyklé mít něco našetřeno.“ V dubnu 2021 byl Poslaneckou sněmovnou PČR zvolen členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Na tuto funkci jej nominovalo hnutí ANO 2011. Ve volbě získal 138 ze 18...

Nicolas-Edme Rétif de La Bretonne (1)

Francouzský spisovatel.

Krupka (1)

Město Krupka se nachází přibližně 5 km severně od Teplic na úpatí Krušných hor. Žije zde přibližně 13 tisíc obyvatel. Leží v okrese Teplice, v Ústeckém kraji. Rozloha katastrálního území Krupky je 4 687 ha se značnými výškovými rozdíly. Centrum města leží v nadmořské výšce 262 m n. m. Nejníže položenou částí je rybník Kateřina poblíž Soběchleb v nadmořské výšce menší než 200 m n. m. Nejvýše položeným místem je vrchol Komáří hůrka v nadmořské výšce 807 m n. m., na který vede lanová dráha. Název města je odvozen od staročeského slova krupý, tedy velký, rozlehlý. Často se nesprávně uvádí, že název pochází od krupek cínu, který se zde od pradávna těžil. Město je známé především svou hornickou minulostí. Po celá staletí se v Krupce těžil cín, po třicetileté válce byly v oblasti dva stříbrné doly. V novodobé historii se dále těžil i molybden, živec, wolfram, fluorit . Horské svahy, porostlé buky a jehličnany, ukrývají četné odvaly a štoly. Štola Starý Martin, která se nachází při silnici z Krupky na Komáří vížku, je zpřístupněná veřejnosti. Výskyt cínu a jeho snadné získávání z naplavenin přivedl na území Krupky první osídlence již v době bronzové. Germány postupně vystřídali Slované, a to hlavně v době stěhování národů. První, i když nepřímé, zmínky o těžbě cínu v oblasti pocházejí z roku 965–966 z pera Ibráhíma ibn Jákúba, který byl členem poselstva cordobského chalífy al-Hakama II., jež projíždělo českými zeměmi k německému císaři Otovi I. Další zmínkou je zpráva kronikáře Matouše Pařížského z roku 1241, který lituje, že anglický cín ztratí odbytiště v Německu a v Čechách právě kvůli objevení ložisek tohoto kovu v Krupce. V písemných pramenech z roku 1305 se o Krupce stále hovoří jako o místě, „kde se kope“. Tedy nikoli jako o městě. O Krupce jako o městě se poprvé hovoří v listinách z roku 1330, kdy král Jan Lucemburský daroval Krupku rodu Koldiců, kteří byli věrnými spojenci českých panovníků. V tom roce již stály hra...

Tusav (1)

Vojtěch Holubec (1)

Narozen 20.10.1954 v Praze. Zemědělský ing., CSc., odborné práce z genetiky a zemědělské botaniky.

Bořivoj Kepr (1)

Narozen 7. 8. 1920 v Táboře, zemřel 5. 12. 1997. Docent na katedře matematiky a deskriptivní geometrie Stavební fakulty ČVUT v Praze. Publikace z oboru matematiky a deskriptivní geometrie.

Marianne Franke-Gricksch (1)

Marianne Franke-Gricksch, nar.1942, matka dvou synů a babička dvou vnoučat. Marianne působila 28 let na základních a středních školách. Stala se holistickou terapeutkou a psychoterapeutkou, do své práce zahrnuje i primární terapii a práci s tělem. Prošla výcviky v mnoha systemických směrech, včetně výcviku v rodinných konstelacích s Bertem Hellingerem a výcviku v hypnoterapii a NLP s Gunterem Schmidtem. Marianne Franke se ve svých workshopech dělí o cenné poznatky vycházející ze systemického pohledu na vzdělávání. S tímto přístupem se setkávala jako účastnice výcviků v konstelační práci s Bertem Hellingerem a výcviku v systemicko-konstruktivistickém přístupu a zároveň jej uplatňovala a rozvíjela v roli učitele na více školách. Skrze své zkušenosti začala chápat, jak důležité je vzít do svého srdce kromě žáků i jejich rodiče. I na tom závisí kvalita a úspěch práce pedagoga. Vnímání rodiny žáka jako celku a respekt k ní, jakož i ke konkrétním osudům jejích členů se stal pro Marianne základním postojem. Zůstat bdělý a vědomý zmiňované dynamiky přispívá nejen k rozkvětu školy. Pak vznikne větší prostor pro zábavu, tvořivost a celý vzdělávací proces pro žáky, pedagogy i ostatní pracovníky školy. Škola se tak stává osobitým vzdělávacím prostorem. Od roku 1990 působí jako nezávislá terapeutka v Mnichově. Vede semináře rodinných konstelací, výcviky rodinných konstelací a zahájila výcviky pro učitele a pro rozvoj systemické práce ve školách, s rodiči a mladistvými. Je členkou fakulty Institutu pro Systemická řešení ve Wieslocheru v Německu. Autorka odborných publikací v oboru - výchova dětí a školní psychologie.

Vsevolod Vital'jevič Višnevskij (1)

Ruský dramatik.

Blanka Svadbová (1)

PhDr., redaktorka a překladatelka z ruštiny.

Kittner Vávra (1)

Nikolaj Liliev (1)

Bulharský básník, významný představitel symbolismu, překladatel a dlouholetý šéf činohry sofijského Národního divadla . U nás je jeho tvorba známa z výboru A mlčky piji zapomnění .

Martin Jíra (1)

Ing. Martin Jiránek, CSc., práce z oboru pozemního stavitelství a zdravotně nezávadných staveb, práce o protiradonových opatřeních.

Jindřich Santar (1)

Architekt Jindřich Santar byl druhým manželem spisovatelky Aleny Santarové - působil ve výstavnictví (mj. autor scénáře pro Čs. pavilon na EXPO 1958 - byl také hlavní scénárista československého pavilonu a autor vítězné koncepce „Jeden den v Československu", se narodil v roce 1923. Byl sekčním šéfem na ministerstvu informací, který měl na starosti výstavy. Díky svým úspěchům s jinými výstavami byl vybrán, aby připravil návrh i pro Brusel. Společně s architektem Františkem Cubrem, který se stal hlavním architektem pavilonu, dali dohromady tým umělců a výtvarníků, kteří se pokusili podobu expozice „odideologizovat" a odklonit se od tehdy povinného socrealismu. Dnes je manželem bývalé herečky Riginy Rázlové.

Michail Vasil'jevič Fedorov (1)

Ruský profesor biologie a mikrobiologie.