Všichni Autoři a témata

Pavel Mates (12)

Je absolventem Právnické fakulty UK a ryzí akademik: až na roční působení jako soudce Ústavního soudu ČSFR prakticky celou svoji profesní karieru strávil na vysokých školách. V současnosti působí jako docent na Právnické fakultě ZČU Plzeň a Vysoké škole finanční a správní v Praze. Zabývá se správním právem se zaměřením na správní trestání a e-government ve správním právu. Napsal sám a jako spoluautor řadu monografií, několik učebnic, mimo jiné i o historii veřejné správy u nás a kolem 300 článků v odborných časopisech našich i zahraničních. Pracuje také pro stát jako místopředseda komise pro správní právo Legislativní rady vlády.

Pavel Koblasa (12)

Mgr. Pavel Koblasa se narodil 4. 6. 1975 v Českých Budějovicích, ale jeho předci pocházejí z Jindřichova Hradce a okolí. Na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval archivnictví. V letech 1992–1997 pracoval jako praktikant na jindřichohradeckém pracovišti Státního oblastního archivu Třeboň, v Okresním archivu v Českých Budějovicích a Jindřichově Hradci. V letech 1998–1999 byl archivářem českobudějovického okresního archivu a roku 2000 se stal městským kronikářem Českých Budějovic. Je autorem čtyřiceti publikací a kolem 160 odborných článků týkajících se historie jižních Čech, českých panství a středoevropské šlechty. Od roku 2007 pracuje v pražském Národním archivu.

Pavel Gabzdyl (11)

Mgr. Pavel Gabzdyl pracuje na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně. Zabývá se především planetárními vědami, které vyučuje na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1991 se věnuje projektu Prohlídka Měsíce, jenž přibližuje zajímavá místa měsíčního povrchu. Je autorem nebo spoluautorem řady populárních astronomických publikací a vzdělávacích pořadů pro brněnské planetárium . V roce 2007 po něm byla pojmenována planetka číslo Gabzdyl. Za nejpodivuhodnější místo ve vesmíru považuje naši Zemi.

Pavel D Vinklát (10)

Narodil se 27. listopadu 1959 v Jablonci nad Nisou a od pěti let bydlel v Liberci na Králově Háji. Absolvoval Fakultu tělesné výchovy a sportu UK v Praze, v letech 1984–9 učil na SPŠ textilní v Liberci a následné čtyři roky byl dramaturgem libereckého Experimentálního studia. V roce 1995 spoluzaložil a vydával vlastivědný časopis Jizerské a Lužické hory a do roku 2000 byl jeho šéfredaktorem. Od roku 1997 se jako redaktor věnuje také knižní tvorbě, nejdříve v Nakladatelství 555 a po roce 2001 s manželkou Květou v nakladatelství Knihy 555. Je autorem či spoluautorem několika publikací . Od roku 2002 je redaktorem měsíčníku Krkonoše – Jizerské hory a současně se zabývá vlastivědnou a přírodovědnou publicistikou, píše poezii, fotografuje a skládá písně. V roce 1981 spoluzaložil a dosud je dramaturgem folkového festivalu Jizerská nota v Hejnicích. Od roku 1971 se věnoval závodně a později i trenérsky sportovní gymnastice, rekreačně se zabývá lyžováním, horolezectvím, vodáctvím a má rád volný pobyt v horské přírodě. Žije v Bílém Potoce pod Smrkem.

Paul Preuss (6)

Paul Preuss je americký spisovatel science fiction a vědeckých článků a konzultant pro filmové společnosti. Nejvíce je známý pro romány v sérii Zlatý věk Venuše od Arthura C. Clarka, které napsal na základě jeho povídek.

Paul Morand (10)

Spisovatel a esejista Paul Morand patřil k francouzským modernistům.

Patricia Gaffney (7)

Narodila se v Tampě na Floridě, takže je spolurodačkou Sandry Lee… poté vyrůstala na předměstí Washingtonu D.C. Je to vzdělaná žena, protože získala bakalářský titul v oboru angličtina a filozofie, a navíc studovala literaturu na několika univerzitách, včetně londýnské. Poté patnáct let pracovala jako soudní zapisovatelka na volné noze… a na těchto základech začala psát. První knihou byla historická romance, která vyšla v roce 1989. Do roku 1997 ještě stihla stvořit 11 romancí, kterým se dostalo patřičných ocenění.

Pablo Picasso (12)

Pablo Ruiz Picasso byl španělský malíř a sochař. Jeho celé jméno je Pablo Diego José Picasso. Je jednou z nejvýznamnějších osobností umění 20. století. Společně s Georgesem Braquem je považován za zakladatele kubismu. Odhaduje se, že Picasso vytvořil asi 13 500 obrazů a skic, 100 000 rytin a tisků, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramických děl. Byl aktivním členem francouzské komunistické strany . Jeho obraz Alžírské ženy byl v květnu 2015 v newyorské aukční síni Christie's vydražen za 179,4 milionu dolarů , čímž se stal historicky nejdražším výtvarným dílem prodaným v aukci. Narodil se v Malaze ve Španělsku, byl prvním dítětem José Ruize y Blasco a Maríe Picasso y López. Byl pokřtěn jako Pablo, Diego, José, Francisco de Paula, Juan Nepomuceno, Maria de los Remedios, a Cipriano de la Santísima Trinidad. Picassův otec, José Ruiz, byl malířem, jehož specialitou bylo realistické zobrazení ptáků a který byl většinu svého života profesorem umění na škole řemesel a kurátorem v muzeu. Picasso už jako chlapec prokazoval vášeň i cit pro kresbu. Podle jeho matky bylo jeho první slovo „piz“, což je zkrácenina od lápiz, španělsky tužka. Otec vyučoval Picassa různým technikám, např. kresbě a olejové malbě. Picasso studoval i na Akademii umění v Madridu, ale studia nedokončil a po roce ji opustil. Po studiích v Madridu se vydal do Paříže, centra umění v Evropě. V Paříži bydlel s Maxem Jacobem , který mu pomohl naučit se francouzsky. Picasso pracoval hlavně v noci, kdy Max spal. Prošli spolu časy chudoby a beznaděje, hodně z Picassova díla se v té době muselo spálit kvůli teplu. V roce 1901 založil Picasso v Madridu společně se Solerem časopis Arte Joven. První číslo celé ilustroval sám. Od té doby se Picasso podepisuje jen Picasso, už ne Pablo Ruiz y Picasso. První léta 20. století trávil Picasso mezi Barcelonou a Paříží,...

Otakar Štěrba (7)

Otakar Štěrba byl český ekolog, cestovatel, spisovatel, dokumentarista, vodák a horolezec. Vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1991 byl jmenován prvním profesorem ekologie. Založil Katedru ekologie a zavedl odborné studium Ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. V letech 1990–1994 byl děkanem Přírodovědecké fakulty. Účastník prvosjezdů horských řek a horolezeckých expedicí. Se svou ženou Dinou - českou horolezkyní, založili projekt české Nemocnice v Pákistánu, o které natočili také dokument.

Osamu Dazai (11)

Osamu Dazai, rodným jménem Šúji Cušima, japonsky 太宰 治 byl japonský spisovatel. Narodil se v rodině bohatého statkáře. Studoval francouzskou literaturu na vysoké škole, ale studium nedokončil. Na škole se prvně pokusil, kvůli školním výsledkům, spáchat sebevraždu. O další sebevraždu se pokusil spolu s vdanou milenkou. Poté si vzal gejšu, načež ho rodina vydědila – ovšem také kvůli jeho angažování se v levicových skupinách. Byl v té době rovněž drogově závislý. I s manželkou se pokusil o sebevraždu . Poté se rozvedli. Následně, v letech 1940-1946, prožil své nejproduktivnější období, kdy vydal řadu knih a dosáhl i jistých úspěchů. Po roce 1946 se však dostal znovu do krize, trpěl alkoholismem i psychickými poruchami. Během této krize napsal jedno ze svých nejúspěšnějších děl, Člověk ve stínu. Poté spáchal sebevraždu, která se mu tentokrát již povedla. Jeho prózy jsou značně autobiografické, až sebestředné, zobrazují ale i sociální konflikty japonské společnosti a bariéry mezi třídami.

Orlando Figes (7)

Orlando Figes je britský historik, který se specializuje na zkoumání moderních ruských dějin. Je profesorem historie na Birkbeck College v Londýně.

Olga Strusková (12)

Olga Strusková je česká publicistka, scenáristka a překladatelka, která se specializuje na propagaci japonského dramatického umění v českém prostředí. Zároveň je aktivní v projektech zaměřených na osoby se zdravotním postižením. Toto téma připomíná jak ve svém díle, tak v pravidelných komponovaných pořadech Zůstaň nad věcí s mladými talentovanými lidmi se zdravotním postižením. Aktivně se podílí na organizaci Světového dne Downova syndromu, které se od roku 2012 koná pod záštitou Organizace spojených národů a během kterého jsou mj. nasvíceny významné budovy modrým světlem. Vystudovala filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a poté moderní literaturu a umění na Londýnské univerzitě. Vytvořila šedesát filmových dokumentů a podílela se na vzniku čtyř česko-japonských hraných koprodukcí. Je autorkou knížky o architektu J. Letzelovi Dopisy z Japonska, spoluautorkou memoárů o Franku Towenovi Můj život s tancem. V roce 1998 přeložila pro Albatros knihu izraelské spisovatelky Navy Semel Učila jsem se létat. O rok později jí vyšla knížka Děti z planety D.S. . Je také spoluautorkou knihy Metoda Ludmily Mojžíšové a autorkou knihy Jak úspěšně stárnout. Kromě toho působí také jako divadelní režisérka. V jejích inscenacích často hrají osoby se zdravotním postižením. V poslední době zaznamenala úspěch s divadelním představení Z deníku hraběnky M., které bylo napsáno „na tělo“ herečky Zory Jandové. Zpracovává příběh Japonky Mitsuko, která byla manželkou posledního majitele zámku v Poběžovicích. Popisuje rozdílnost evropské a asijské kultury. V roce 1987 získala zvláštní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Tokiu , v roce 1989 obdržela cenu za nejlepší drama roku, cenu za nejlepší scénář, zvláštní cenu festivalu v Banffu a Suchumi . V roce 1990 získala jako první zahraniční autor cenu japonské kulturní nadace Hoso Bunka Foundation, v roce 1999 1. ce...

Olga Sommerová (8)

Olga Sommerová je česká filmová dokumentaristka, vysokoškolská pedagožka a také politička. Od února 2014 zastává pozici 1. místopředsedkyně Liberálně ekologické strany . V roce 1977 absolvovala Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění – katedru dokumentární tvorby. Krátce působila jako redaktorka dokumentaristické redakce Československé televize a poté jako režisérka Krátkého filmu Praha až do roku 1993. V letech 1991 – 2002 vyučovala na pražské FAMU, od roku 1994 vedla osm let katedru dokumentární tvorby. V roce 1992 byla zvolena předsedkyní Akademického senátu FAMU. V roce 1995, na základě habilitační přednášky "Dokumentární film - má láska", byla jmenována docentkou. Od roku 2005 do roku 2009 vyučovala jako mimořádná profesorka na Akademii umění v Banské Bystrici a jako externista současně na Filmové akademii v Písku. Je členkou Asociace režisérů a scenáristů a České filmové a televizní akademie . V dubnu 2012 byla zvolena předsedkyní Českého filmového a televizního svazu FITES. Jejím prvním manželem byl hudební skladatel Vladimír Sommer, se kterým má syna Jakuba, taktéž filmaře. S druhým manželem, dokumentaristou Janem Špátou, má dceru Olgu, která s ní jako kameramanka natočila osm dokumentárních filmů. a autobiografický dokument o matce a dceři s názvem cenzurované rozhovory. Od roku 2001 byla předsedkyní Společnosti Boženy Němcové a angažovala se také v občanských iniciativách Veřejnost proti korupci a Vraťte nám stát. V polovině února 2014 byla na ustavujícím sněmu Liberálně ekologické strany zvolena její 1. místopředsedkyní, když získala 68 hlasů od 70 delegátů. Funkci na sněmu v červnu 2017 obhájila. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 3. místě kandidátky, ale strana LES neuspěla. Podle Olgy Sommerové "jsou ženy vyzrálejší a kvalitnější polovinou lidstva", protože "se zabývají, často osamoceně, základními věcmi života, jako je péče o dět...

Olga Bojarová (9)

Vl. jménem Olga Krejčíková. Pracovnice ženského hnutí, spoluautorka próz s P.Bojarem, práce pro děti, překladatelka hlavně z ruštiny.

Oldřich Kaiser (6)

Oldřich Kaiser je významný český herec, známý svou prací v divadle, filmu a televizi. Narodil se 16. dubna 1955 v Liberci v Československu a stal se jednou z nejuznávanějších a nejrespektovanějších osobností českého zábavního průmyslu. Kaiserova kariéra trvá již několik desetiletí, během nichž získal uznání za svou všestrannost a hloubku hereckého projevu.

Oldřich Hlavsa (9)

Oldřich Hlavsa byl český akademický malíř. Narodil se jako nejmladší ze šesti dětí v rodině chudého chalupníka v Německé Rybné . Po skončení obecné školy odešel do Žamberka, kde se učil číšníkem. Ve volných chvilkách se věnoval své zálibě, malování. Ve Vídni, kam Hlavsa odešel na vandr, se mu dostalo prvního metodického vedení na speciálním kurzu kreslení. S malými úsporami odešel na Akademii výtvarného umění do Mnichova, kde působil v letech 1910–1913, studia dokončil na Pražské Akademii. Byl žákem profesorů Františka Ženíška a Vojtěcha Hynaise . Po 1. světové válce, kterou prožil v Rusku jako legionář, žil střídavě v Praze, Německé Rybné a Vamberku. Fara v Německé Rybné se stala jeho druhým domovem a farář Jan Selichar jeho druhým otcem a přítelem. Ten jej také při všech studiích finančně podporoval. Náměty ke svým obrazům čerpal Hlavsa především z rodného kraje a patřil do okruhu tzv. rybenské skupiny malířů. Byl výborným portrétistou, avšak v jeho díle převažuje tvorba krajinářská, byl malířem lyrických náladových krajinek Orlického podhůří. Část jeho tvorby je umístěna v místní obrazárně v Síni Oldřicha Hlavsy, která byla otevřena veřejnosti 26. července 1986. Oldřich Hlavsa je pohřben na hřbitově ve Vamberku.

Oldřich Bureš (10)

Oldřich Bureš , zahradník, autor literatury o pokojových květinách.

Novalis (14)

Novalis, vlastním jménem Georg Friedrich Philipp svobodný pán von Hardenberg, byl německý básník a prozaik, představitel raného romantismu. Novalis byl opakem ostatních romantiků, těšících se ze života, byl šlechtic, který vykonával měšťanské povolání. Zajímal se o básnictví, filozofii a přírodní vědy . Zasnoubil se s třináctiletou Sophií von Kühnovou, která však v patnácti letech zemřela, ještě před svatbou. To jím hluboce otřáslo – její smrt, stejně jako smrt jeho mladšího bratra, ovlivnila jeho literární tvorbu. Zemřel ve 28 letech na tuberkulózu. Ve svých dílech používal mystický, temný a tajemný jazyk.

Nikolaj Ivanovič Sladkov (5)

Nikolaj Ivanovič Sladkov, rusky: Николай Иванович Сладков byl ruský sovětský spisovatel, autor více než 60 knih o přírodě. Od dětství měl rád přírodu, od druhé třídy si začal psát deník, jemuž svěřoval své dojmy. V mládí lovil, ale pak toho nechal, sportovní honitby dokonce považovat za barbarství. Místo toho se stal \"fotolovcem\". Psát začal díky setkání s Vitalijem Biankim.

Nikolaj Aleksandrovič Lejkin (13)

Ruský spisovatel, žurnalista a redaktor.

Nikita Sergejevič Chrusčev (9)

Sovětský politik, nejvyšší představitel Sovětského svazu v období let 1953-1964.

Nigel Blundell (8)

Je žurnalista, který pracoval v Austrálii, v Americe a v Anglii. Přes 25 let pracoval pro bristký tisk jako autor a přispěvatel do celonárodní tiskové organizace. Napsal přes 40 knih.

Nicola Cornick (9)

N. Cornick získala svou vášeň pro historii už v útlém věku, kdy sledovala spolu s matkou historické seriály v televizi. Na vysoké škole potom studovala historii se zaměřením na středověk. Velmi se zajímá o genealogii, historii své rodiny vystopovala až do 16. století. Když zrovna nepíše své potavé historické romance, vyráží na dlouhé procházky se psy anebo cestuje se svým manželem po světě.

Nathanael West (7)

Nathanael West byl americký židovský spisovatel, dramatik a scenárista. Narodil se jako Nathan Weinstein v rodině židovského přistěhovalce z Litvy. Jeho otec Max Weinstein byl stavitelem v Kovně . Po represích ruského cara Alexandra III. vůči židovským občanům se rozhodl vystěhovat do USA. Záhy se v New Yorku prosadil a stavěl mimo jiné bytové domy Arizona, Colorado a Hudson v blízkosti Central Parku. V roce 1902 se oženil s krajankou Annou Leizerow – Wallenstein . Neměl úspěchy ani ve škole ani ve sportu, kde se snažil prosadit a za své pokusy v baseballu získal pouze posměšnou přezdívku Borec . Nakonec se uchýlil k satiře a karikaturám, čímž ke svému údivu získal konečně v kolektivu uznání . Studoval na Brown University v Providence, Rhode Island. Dobře finančně zajištěn se věnoval především bohémskému životu a zesměšňoval americký sen svých rodičů. Dokončení studia bylo pro jeho rodiče velkým zadostiučiněním, Nathan ale odmítl možnost komerční kariéry a chtěl se věnovat literatuře, ovlivněn osobnostmi jako: Fjodor Michajlovič Dostojevskij, James Joyce, Gertrude Stein, Djuna Barnes, Ernest Hemingway, Francis Scott Fitzgerald a Sherwood Anderson. Aby vyjádřil svůj rozchod s rodinou a s tradičním americkým snem, nechal si dne 16. srpna 1926 soudně změnit jméno na Nathanael West. Krátce nato odcestoval do Paříže, kde strávil tři měsíce. Během této doby se krátce setkal s Ernestem Hemingwayem a Henry Millerem, obecně ale žil v americké enklávě a poznával „Paříž bez Pařížanů“. Po návratu do New Yorku v lednu 1927 žil v prostředí levicově orientovaných intelektuálů v Greenwich Village. Stal se přispěvatelem a redaktorem satirického časopisu Americana, kam přispívali autoři jako: George Grosz, Edward Estlin Cummings, Gilbert Seldes a James Thurber...

Musici De Praga (5)

Český komorní orchestr založený v roce 1966 violistou Jaroslavem Štěpničkou. Obvykle vystupuje bez dirigenta, současným uměleckým vedoucím a koncertním mistrem je Jan Pellant.

Mrázková Eva (14)

Miroslava Hlaváčková (10)

Miroslava Hlaváčková byla historička umění a kurátorka. V letech 1990–2008 stála v čele Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem. Miroslava Hlaváčková absolvovala střední zdravotnickou školu a poté od roku 1967 působila jako samostatná odborná pracovnice v roudnické galerii. V letech 1971–1977 studovala na Katedře dějin umění a estetiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a obhájila diplomovou práci Antonio Porta. Dílo českého období . Po rozšíření byla tato práce uznána jako rigorózní . Po celou svou profesionální kariéru pracovala jako historička umění a kurátorka v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, po odchodu Miloše Saxla v letech 1990–2008 jako ředitelka galerie. Spolu s Jiřím Brodským a občanským sdružením Esprit se angažovala v iniciativách za záchranu roudnického barokního pivovaru. Roku 2018 kandidovala do místního zastupitelstva v Roudnici nad Labem za KDU-ČSL. V roudnické galerii zahájila svou kurátorskou činnost roku 1981 výstavou k 90. výročí narození Josefa Šímy. V 80. letech spolupracovala jako kurátorka také se Severočeskou galerií výtvarného umění v Litoměřicích, Letohrádkem Ostrov, lounskou Galerií Benedikta Rejta , nebo Oblastní galerií Vysočiny v Jihlavě. V 90. letech byla autorkou výstav např. Jaroslava Šerýcha v pražském Mánesu , souborné výstavy Prozařování v GMU Roudnice, Galerii umění Karlovy Vary a OGV v Jihlavě . V Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem připravila řadu monografických výstav. Roudnická galerie se za ředitelů Saxla a Hlaváčkové soustředila na umění se silným spirituálním nábojem a tvořila tak protějšek blízké lounské galerie, specializované na konstruktivní tendence a geometrickou abstrakci. Miroslava Hlaváčková byla kurátorkou objevných výstav solitérů jako Jan Křížek , František Dvořák nebo Jiří Štourač a souborných výsta...

Miroslav Stingl (1)

Miroslav Havlíček (12)

Miroslav Havlíček je bývalý český fotbalista, brankář. V lize hrál za TJ Vítkovice. V československé lize nastoupil v 6 utkáních.

Miroslav Foret (12)

Narozen 20. 12. 1946 v Brně. Sociolog. Muzikolog. Prof., PhDr., CSc., zabývá se výzkumy veřejného mínění. Syn dirigenta Mirka Foreta . Saxofonista. Autor rozhlasových a televizních pořadů. O populární a jazzové hudbě psal v 60. až 80. letech do denního i odborného tisku, včetně zahraničního a zámořského. Od roku 1990 se věnuje výhradně své odborné vědeckovýzkumné profesi. Pomáhal založit soukromé vysoké školy v Brně, Bratislavě a Znojmě.

Miloslav Šlezingr (12)

Narozen 1960 v Brně. Dr., Ing., stavební, zemědělský a lesnický inženýr, práce o úpravách vodních toků, ekologické práce.

Miloslav Pospíšil (5)

Miloslav Pospíšil byl československý člen protikomunistického odboje. Roku 1951 byl za svou činnost v odbojové skupině Hory Hostýnské odsouzen za velezradu a rozvracení státu k trestu smrti. Narodil se roku 1918 v obci Bystřice pod Hostýnem do dělnické rodiny. V mládí se vyučil kamenosochařem. Roku 1939 nastoupil do armádní služby v době mobilizace. Na podzim roku 1939 již byl nasazen na práci do Říše, kde pracoval na stavbách. Roku 1942 byl zatčen gestapem za drobné sabotáže, za které byl vězněn až do roku 1944. Během spojeneckého náletu se mu podařilo z vězeňského tábora uprchnout zpět na Moravu, kde se přidal k partyzánům. Po válce se usadil v Odrách, kde provozoval kamenosochařství. Živnost řídil až do roku 1948, kdy začal mít po únorovém převratu jako živnostník problémy s komunistickými úřady. V dubnu téhož roku mu bylo odebráno povolení podnikat. Nebyl však ani z daleka jediným komu se to stalo, s dalšími třemi bývalými živnostníky se tedy rozhodl emigrovat. Všichni byli zatknuti SNB již v Olomouci a uvrženi do vyšetřovací vazby, kde strávili dva měsíce než dostali prezidentskou milost. Poté se znovu usadil, přijal práci v kamenické dílně a oženil se. Brzy poté však byl znovu vyšetřován SNB, kdy byl udán, že neohlásil ukryté zbraně z dob působení u partyzánů. Hrozilo mu až patnáct let vězení, a tak uprchl. Spolu s Vlastimilem Perutkou a Ladislavem Palou, které potkal stejný osud, se ukryli v horách a posléze se přidali k odbojové skupině zvané Hory Hostýnské. Jeho skupina poté například odcizila 170 tisíc československých korun z kampeličky v Blazicích, které rozdali rodinám odbojářů. Také stáli za přepadeními lokálních komunistických funkcionářů. Od roku 1949 skupina Hory Hostýnské čelila řadě zátahů, při kterých byla většina členů zatčena. Na jaře roku 1950 se tedy skupina ukryla na severu Moravy, ale brzy se vrátila zpět na Hostýnsko. Mezitím však státní složky s pomocí informátorů zí...

Miloslav Pajer (10)

Autor prací z historie letectví, zejména z období 2. světové války.

Miloslav Martínek (13)

Narozen 1943. PhDr., CSc., historik a novinář, práce z oboru.

Miloš Škorpil (10)

Miloš Škorpil je ultramaratonec, propagátor a trenér běhu, zakladatel běžecké školy. Škorpil je podruhé ženatý, z prvního manželství má dva syny.

Miloš Rýc (10)

MUDr. Miloš RÝC , zakladatel a president lékařské Homeopatické společnosti a České homeopatické komory, přednáší homeopatii na Farmaceutických fakultách v Brně a v Hradci Králové a je zodpovědný za postgraduální výuku homeopatie pro lékaře v České republice. Působí jako šéfredaktor odborného časopisu Folia Homeopatica Bohemica a je autorem pravidelné strany Novinky ze světa homeopatie v měsíčníku Regenerace.

Miloš Osten (7)

Narozen 29. 4. 1923 v Praze, zemřel 3. 10. 1992 v Pardubicích. Chemik, odborník v oblasti plastických hmot a lepidel, práce z oboru.

Miloš Kaňka (13)

Matematik, práce z oboru.

Milan Tesař (9)

Po studiu žurnalistiky se dočkal sametové revoluce v redakci Zemědělských novin. V prosinci roku 1989 pracoval celý jeden den v Lidových novinách, než přijal nabídku podílet se na přípravách prvního čísla časopisu Reflex. Jeho stránky od té doby popisuje s jedinou pauzou dodnes. Pauzu měl v třiadevadesátém - vzdálil se na půl roku do společnosti Febio, kde stál u vzniku pořadu Česká soda. Poté se vrátil do Reflexu, a to už na pozici šéfa kulturního oddělení, v jehož převleku pracuje dodnes. V roce 1995 se stal jedním ze tří scénáristů komiksu Zelený Raoul.

Milan Šimečka (10)

Milan Šimečka byl český a slovenský filosof a literární kritik, otec spisovatele a publicisty Martina Šimečka. Po maturitě 1949 vystudoval českou a ruskou literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v Brně, kterou absolvoval v roce 1953. Poté se stal odborným asistentem na Univerzitě Komenského v Bratislavě, odkud v roce 1958 odešel na Vysokou školu múzických umění, kde se i habilitoval. Byl členem Komunistické strany Československa a na uvedených školách vyučoval marxistickou filosofii. V roce 1970 byl pro své ideové postoje přinucen opustit univerzitní půdu a pracovat v manuálních profesích. V roce 1981 byl v akci Státní bezpečnosti „Francouzský kamion“ obviněn za údajný trestný čin podvracení republiky a vzat do vyšetřovací vazby v Bratislavě a v Praze-Ruzyni, kde byl držen od 6. května 1981 do 27. května 1982. Po listopadu 1989 se stal předsedou Rady konzultantů prezidenta Václava Havla. 23. září 1990 v Praze ve věku 60 let zemřel.

Milan Mysliveček (14)

Narozen 4. 10. 1951 v Praze. Knižní grafik, ilustrátor a autor populárně historických knih a průvodců.

Milan Munclinger (8)

Milan Munclinger byl významný český flétnista, dirigent, skladatel a muzikolog. Byl významnou osobností české klasické hudební scény, známý zejména svými znalostmi barokní hudby. Munclinger založil v roce 1951 soubor Ars Rediviva, který se specializoval na provozování barokní hudby na dobové nástroje a sehrál významnou roli při oživení zájmu o tento žánr v Československu i mimo něj. Soubor získal mezinárodní uznání díky své interpretaci a nahrávkám děl skladatelů, jako jsou Johann Sebastian Bach a Antonio Vivaldi. Munclingerův přínos klasické hudbě přesahuje rámec interpretační a vědecké práce, neboť se věnoval také výzkumu a psaní o hudební teorii a historii. Jeho umělecké úsilí zanechalo trvalý vliv na oceňování a chápání barokní hudby.

Milan Lukeš (13)

Milan Lukeš byl český historik, překladatel a politik. Absolvoval katedru divadelní vědy a dramaturgie na AMU v roce 1955. Byl profesorem Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, vedoucím oddělení divadelní a filmové vědy, proděkanem pro ideologickou práci, předsedou organizace KSČ – historiků. Překládal zejména anglickou a americkou dramatickou tvorbu. Byl autorem řady esejů a knih o Williamu Shakespearovi, alžbětinském divadle či o teorii dramatu. Působil jako redaktor časopisu Svět a divadlo. V letech 1985 až 1989 vedl činohru Národního divadla v Praze. Po roce 1989 byl ministrem kultury za KSČ, poslancem ČNR a místopředsedou české vlády. Slovník české literatury po roce 1945

Michelle Paver (10)

Michelle Paverová je anglická spisovatelka a vystudovaná biochemička. Michelle Paverová se narodila v Lilongwe, hlavním městě afrického státu Malawi . Spolu s rodiči, belgickou matkou a anglickým novinářem, se po vyhlášení nezávislosti země v roce 1964 vrátila do Londýna, konkrétně do londýnské čtvrti Wimbledon, kde vyrůstala. Vystudovala biochemii na univerzitě v Oxfordu, poté působila ve firmě zaměřené na patentové právo. Přestože bylo její zaměstnání výnosné, rozhodla se z firmy odejít a splnit si dětský sen - stát se spisovatelkou. Autorku ovlivnilo už v dětství vyprávění chův o mýtech starodávných kmenů. Ve svých dílech se snažila zobrazit život prehistorických lovců z dob, kdy sever Evropy pokrýval mohutný ledovec. Aby její knihy působily co nejdůvěryhodněji, chtěla Michelle Paverová věrně popsat prostředí, v němž se děj odehrává. Procestovala tedy skandinávské fjordy, horstva Kanady, Jižní Ameriky či Karpat, v nichž čelila nástrahám nástrahám drsné přírody, kterou poté zobrazila ve svých dílech. Mnohé z nich patří k vrcholům současné britské literatury pro děti a mládež. Největším dosavadním literárním úspěchem Paverové je cyklus Letopisy z hlubin věků, započatý roku 2004 románem Bratr vlk. https://web.archive.org/web/20161031212528/http://citarny.cz/index.php/nove-knihy/knihy-mladez/beletrie-mladez/117-paver-letopisy-z-hlubin-veku Šestisvazkový seriál zobrazuje živobytí i představy pravěkých lovců na pozadí osudů chlapce Toraka. Získal řadu ocenění, byl přeložen do 45 jazyků. Režisér sir Ridley Scott si zakoupil práva na filmovou adaptaci Torakova příběhu.

Michaela Tvrdíková (7)

Autorka pohádkových knih pro děti.

Michael Tilson Thomas (2)

Michael Tilson Thomas je uznávaný americký dirigent, klavírista a skladatel. Narodil se 21. prosince 1944 v Los Angeles v Kalifornii a jeho kariéra trvá již více než pět desetiletí. Tilson Thomas je známý zejména díky svému působení ve funkci hudebního ředitele Sanfranciského symfonického orchestru, kterou zastával od roku 1995 až do svého odchodu do důchodu v roce 2020. Pod jeho vedením se orchestr proslavil inovativním programováním a angažovaností v oblasti soudobé hudby. Působil také jako šéfdirigent Londýnského symfonického orchestru a založil New World Symphony v Miami, orchestrální akademii zaměřenou na přípravu mladých hudebníků pro profesionální kariéru.

Michael Ondaatje (9)

Philip Michael Ondaatje, OC, je kanadsko-srílanský prozaik a básník. Proslavil se zejména svým románem Anglický pacient, který získal cenu Booker Prize a za svou zfilmovanou podobu také Oscara. Michael Ondaatje se narodil na Srí Lance do rodiny nizozemsko-tamilsko-sinhálsko-portugalského původu. V roce 1954 se s matkou přestěhoval do Anglie. V roce 1962 přesídlil do Kanady a stal se kanadským občanem. Studoval na University of Toronto a později také na Queen's University v Kingstonu.

Max Morgan Witts (4)

Britský televizní producent, režisér a spisovatel kanadského původu.

Max Lucado (13)

Max Lupado je americký kazatel a autor knih s křesťanskou duchovní tematikou a knih pro děti. Působil jako misionář v Brazílii. V současnosti působí ve sboru Oak Hills Church of Christ v Texasu.

Maureen Jennings (8)

Narodila se na Eastfield Road v Birminghamu. Studovala na University of Windsor a univerzitě v Torontu. V současnosti žije v Kanadě. Je autorkou románové série s detektivem Murdochem, která byla také zfilmována jako televizní seriál.

Matěj Mikšíček (6)

Matěj Mikšíček byl moravský národní buditel ze 40. let 19. století, novinář, sběratel lidové tvorby a spisovatel. Do školy chodil postupně ve Znojmě, Hradci Králové, Vídni, Litomyšli a Pešti. Peštská studia ho přivedla k činnosti ve prospěch Slováků. Pořádal slovenské divadelní hry a založil divadlo ve Zvolenu. Poznal tam také píseň Hej, Slováci, kterou uvedl pod názvem Hej, Slované na Moravu. Druhý ročník filozofie, započaté v Pešti, studoval v Brně u profesora Františka Matouše Klácela. Znovu se zapojil do organizování divadla a česká představení propagoval mezi studenty. Vedle toho působil i jako novinář – brněnský divadelní zpravodaj Květů, redaktor Časopisu pro lid a pořadatel kalendáře Domácí přítel. V roce 1845 přesvědčil Ohérala a Klácela k založení Týdenníku, moravského literárně-politického časopisu. Byl v té době také vyšetřován za šíření „velezrádných“ knih, ale k odsouzení nedošlo. Roku 1848 ho třináct obcí zvolilo jako delegáta na Slovanský sjezd v Praze. Na přelomu let 1848 – 9 se jako novinář účastnil protimaďarské výpravy Slováků . Roku 1852 nastoupil do stálého zaměstnání jako železničář v Brně. Mikšíček byl plodným novinářem a spisovatelem, který ve své době přispíval do mnoha časopisů Knižně vydal sedm svazků pohádek a pověstí a několik menších prací . Jeho snahou ve všech aktivitách bylo, šířit na Moravě vzdělání a národní uvědomění. Zemřel roku 1892 v Brně a byl pohřben na městském Ústředním hřbitově. F. Vl. H. Matěj Mikšíček. Světozor. 12. 1882, roč. 16, čís. 51, s. 611. Dostupné online.  Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ....

Matěj Barták (11)

Narozen 6. 3. 1975 v Praze. Redaktor, publicista a překladatel.

Mary Balogh (15)

Mary Balogh, za svobodna Mary Jenkins , vyrůstala s rodiči a se svou sestrou ve Walesu. Jejím dětským snem bylo stát se středoškolskou učitelkou angličtiny, což se jí také splnilo. Díky svému učitelování odjela původně na dva roky do Kanady, ale po roce stráveném v Kanadě při schůzce naslepo poznala muže jménem Robert Balogh a ani ne do roka byla svatba a ten tam návrat domů. Mary a Robert žijí v městečku Kipling, v Saskatchewanu a mají tři, dnes již dospělé, děti. S psaním knih Mary začala teprve, když její nejmladší dceři bylo šest let a od té doby si neustále plní svůj velký sen - být dobrou autorkou. Ve volném čase je sama vašnivou čtenářkou, která přečte cokoli, co ji zaujme a udrží její zájem přes prvních padesát stran. Mary je velkou příznivkyní Georgette Heyer a Georgetiiny knihy ji okouzlily natolik, že když sama začala s psaním, věděla, že tou správnou dobou, kterou by chtěla ve svých vlastních příbězích oživit, je doba regentské Anglie…

Martina Novotná (15)

Narodila se v roce 1983 v Karlových Varech. Později se přestěhovala do Prahy, kde vystudovala česko-španělské gymnázium a následně absolvovala Policejní akademii obor Bezpečnostně-právní studia a kriminalistika. Rok působila na katedře kriminalistiky jako odborný asistent. Věnuje se výuce cizích jazyků, především angličtiny a španělštiny. Ve svých příbězích využívá zkušenosti nejen z kriminalistiky, ale také z dalších oborů, kterými se zabývá. Její tvorbu ovlivňuje především zájem o historii a historický šerm, jemuž se aktivně věnuje, a studium psychologie se zaměřením na negativní jevy ve společnosti. Stranou jejího zájmu nezůstávají ani tzv. „věci mezi nebem a zemí“. Díky tomu se v knihách můžeme setkávat i s prvky fantasy, které dokreslují detektivní zápletky z doby vlády Václava II. Mezi její další záliby patří především jízda na koni, výroba šperků a psaní recenzí na knihy, kde se zaměřuje na oblast historických románů a detektivek. Pravidelně tak přispívá např. na server databázeknih.cz. Do podvědomí čtenářů se autorka dostala svou prvotinou Vražda nepočestné panny, která vyšla na jaře roku 2020. V současné době žije v Praze, kde spolu s manželem vychovává tři syny.

Martin Stropnický (7)

Martin Stropnický je český herec, politik, diplomat, spisovatel a režisér. V říjnu 2013 byl za politické hnutí ANO 2011 zvolen poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu. Od ledna 2014 do prosince 2017 byl ministrem obrany ČR v Sobotkově vládě, od prosince 2017 do června 2018 byl místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí ČR v první Babišově vládě, od února 2017 pak byl místopředsedou hnutí ANO 2011. Na přelomu září a října 2018 rezignoval na funkce poslance Poslanecké sněmovny PČR i místopředsedy hnutí ANO 2011, jelikož se stal velvyslancem ČR v Izraeli. Jako diplomat působil již dříve, zastával rovněž funkci ministra kultury České republiky nebo funkci uměleckého ředitele Divadla na Vinohradech. Během dětství pobýval s rodiči a sestrou Irenou, která je dnes překladatelka a tlumočnice, v Itálii a Turecku, kde navštěvoval francouzské lyceum v Ankaře. Střední školu zakončil maturitou na Gymnáziu Jana Nerudy na Malé Straně v Praze. Poté vystudoval Divadelní fakultu AMU , aby následně nastoupil do angažmá v Městských divadlech pražských. V roce 1986 se stal členem činohry Divadla na Vinohradech v Praze, kde setrval až do Sametové revoluce. Podepsal petici Několik vět. V novém demokratickém režimu změnil profesi a od roku 1990 pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí ČSFR, kde působil v pozici diplomata až do roku 2002. V letech 1990–1991 absolvoval Diplomatickou akademii ve Vídni. Na ministerstvu zahraničí se stal ředitelem sekce kulturních styků. Poté působil jako velvyslanec České republiky postupně v Portugalsku a Itálii . V letech 1999–2002 byl jmenován opět českým velvyslancem, tentokrát u Svatého stolce. V roce 2002 získal cenu Thálie za svoji roli Howarda Katze ve stejnojmenné divadelní hře. Mluví anglicky, francouzsky a italsky, pasivně německy, rusky a portugalsky. Poprvé se oženil krátce po absolvování DAMU. S absolventkou FAMU, textařkou a scenáristkou Lucií Stropnic...

Martin Stangl (10)

Německy píšící autor publikací o pěstování ovocných stromů.

Martin Sichinger (12)

Martin Sichinger Narodil se ve Vimperku, kde navštěvoval gymnázium. V Plzni pak vystudoval pedagogickou fakultu. Pobýval v zahraničí, nyní žije s rodinou v Praze a živí se jako učitel angličtiny a češtiny. V 90. letech vydal v nakladatelství Velárium tři básnické sbírky. Jako prozaik debutoval knihou povídek Přes čáry a vlny . Cukrový klaun je jeho prvním publikovaným románem.

Martin Cruz-Smith (11)

Martin Cruz Smith se narodil v pennsylvanském Readingu v roce 1942. Původně své knihy vydával pod jménem Martin Smith. Poté co se přišlo na skutečnost, že není jediným autorem píšícím pod tímto jménem, požádal ho jeho agent Knox Burger o přidání třetího jména. Smith si pro odlišení zvolil jméno Cruz. Smith studoval na University of Pennsylvania, kde v roce 1964 získal bakalářský titul v oboru kreativního psaní. V letech 1965 -1969 pracoval jako novinář a první své knihy začal psát počátkem 70. let. Hned jeho první detektivka Gypsy in Amber sledující osudy Romana Greye, cikánského obchodníka s uměním, který žije v New Yorku byla nominována na Edgarovu cenu . Zásadním průlomem v jeho kariéře se však stal až román Nightwing , který později sám adaptoval pro stejnojmenný film Arthura Hillera. Nejznámějšími Smithovými romány jsou ty, v nichž jako hlavní postava vystupuje ruský detektiv Arkady Rudenko. V roce 1981 napsal Smith detektivní román Gorkého park, který byl časopisem Time označen za “thriller 80. let”. Román se stal bestsellerem a získal cenu Zlaté dýky udělovanou britskou Asociácí autorů kriminálních příběhů . Detektiv Renko se pak objevil ještě v dalších pěti Smithových románech: Polar Star, Red Square, Havana Bay, Wolves Eat Dogs and Stalin's Ghost. Martin Cruz Smith žije se svou rodinou v San Rafaelu v Kalifornii.

Martin Amis (11)

Martin Louis Amis je anglický spisovatel narozený ve Walesu. Je synem spisovatele Kingsley Amise. K jeho nejznámějším dílům patří romány Peníze , Londýnská pole a The Information , které tvoří tzv. Londýnskou trilogii. Dvakrát byl nominován na Man Bookerovu cenu, roku 1991 za Šíp času a 2003 za Yellow Dog. Do roku 2011 byl profesorem tvůrčího psaní na Univerzitě v Manchesteru. Pracoval též jako novinář v týdeníku New Statesman a v deníku The Observer, díky čemuž úzce spolupracoval s Christopherem Hitchensem, s nímž se stali blízkými přáteli. Napsal též scénář ke sci-fi filmu Saturn 3, zkušenost s filmovým průmyslem pak popsal v románu Peníze. V roce 1998 byl hostem Pražského festivalu spisovatelů. Recenze

Markéta Dočekalová (9)

Markéta Dočekalová je česká televizní scenáristka. Působila také jako zástupce šéfredaktora v redakci magazínu Top Class. Působí jako ředitelka divize televizní tvorby v producentské společnosti Media Pro Pictures, kde zodpovídá za realizaci celé řady televizních projektů v oblasti televizní dramatické tvorby a vývoje nových formátů. Vystudovala Fakultu sociálních věd na Karlově univerzitě v Praze. Promovala v oboru rozhlasové publicistiky. Samostatně publikovala v mnoha českých časopisech již od roku 1983. Od roku 1984 působila také jako spolupracovnice Českého veřejnoprávního rozhlasu, připravila a odvysílala mnoho zábavných i publicistických pořadů. Je členkou Syndikátu novinářů České republiky a členkou Americké asociace scenáristů. V roce 1990 odjela na diplomovou stáž do Nizozemí a po obhájení diplomové práce se do Nizozemí vrátila a využila nabídky studijního pobytu v nizozemských televizních stanicích. Jako stážistka zde působila až do roku 1994. Po návratu do České republiky stála při vzniku několika českých časopisů a vydala průvodce po Nizozemí. V roce 1996 uspěla v konkurzu na scenáristy do televize Prima a podílela se na vzniku živě vysílané talk-show. Od září 1997 působila také jako scenáristka v televizi Nova. Prozatím napsala a úspěšně realizovala scénáře k téměř patnácti stům televizních zábavných pořadů. Na obrazovku uvedla také několik nových pořadů jako autorka námětu. Mezi pořady, na kterých se autorsky podílela nebo stále ještě podílí, patří například: pořad Párty , Rande , Když se řekne profese , Dobré bydlo , Vabank , Minishow , Caruso Show . Pohádková půda , Svatba roku , Slavní slavným . Je také autorkou mnoha námětů nejrůznějších zábavných pořadů a veřejných pódiových akcí, her a soutěží. Od roku 2001 se také věnuje přednáškové a školicí činnosti a to jak doma, tak v zahraničí. Její seminář...