481–540 z 148365 Autoři
Jaroslava Pechová (61)
Jaroslava Pechová je česká spisovatelka a publicistka, píšící především pohádky pro děti a hrníčkové kuchařky. Vydala ale také sbírky lyrické poezie, např. Olomouc magická a Praha láskyplná, nebo opakovaně vydávanou vzpomínku na spisovatele Otu Pavla Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla. Žila postupně v Rakovníku, Olomouci a poté se přestěhovala do Prahy. Spolupracovala s Českým rozhlasem a jako novinářka i spisovatelka získala řadu ocenění, mj. Cenu Miloslava Švandrlíka.
Více od autora
Jan Zábrana (29)
Jan Zábrana byl český básník, prozaik, esejista a překladatel z ruštiny a angličtiny. Jan Zábrana se narodil v Herálci roku 1931 a v roce 1940 se s rodinou přestěhoval do Humpolce. Roku 1950 byla odsouzena jeho matka Jiřina Zábranová. Téhož roku složil maturitu na humpoleckém gymnáziu, ale nebyl vzhledem k politické perzekuci své rodiny přijat na filozofickou fakultu. Do roku 1952 studoval čtyři semestry na Katolické bohoslovecké fakultě UK v Praze, téhož roku byl odsouzen také jeho otec. Pak pracoval jako pomocný dělník v Tatrovce Smíchov, Družstvu Smalt v Radotíně, provozovně ve Veletržní ulici. Poté se 27. října 1954 stal překladatelem na volné noze, ovšem také se začínaly projevovat záchvaty deprese. V roce 1957 debutoval v časopise s vlastní básnickou tvorbou. Při amnestii v roce 1960 byli propuštěni Zábranovi rodiče na svobodu. V roce 1963 bylo požehnáno manželství s Marií Leskovjanovou , do kterého se narodila o rok později dcera Eva. V roce 1965 Zábrana vydal svoji první sbírku básní Utkvělé černé ikony. V roce 1969 byla vydána jeho poslední báseň za jeho života. Během normalizace mu bylo znemožněno vydávat vlastní tvorbu a mohl pouze překládat. V následujících letech upadal do stále těžších depresí. V roce 1976 Zábrana onemocněl diabetem a v roce 1984 zemřel na rakovinu. Je pohřben v Poděbradech. Od roku 1954 se věnoval literární práci jako překladatel z povolání. Zaměřil se zejména na ruskou, anglickou a americkou prózu a poezii a pro české čtenáře objevil četné pozoruhodné autory a hodnotná díla. Patří k nim např. překlad Osipa Mandelštama, či Borise Pasternaka. Především však znovuobjevil a do českého jazykového a literárního světa přivedl ojedinělé literární dílo ruského židovského autora Isaaka Babela. Babelova Rudá jízda byla do češtiny poprvé přeložena již roku 1928. Jan Zábrana však literární kvalitu díla podtrhl a umocnil svým básnickým citem a vybroušeným překladatelským řemeslem. K řa...
Více od autora
Erich Segal (34)
Erich Wolf Segal byl americký spisovatel a literární vědec. Pocházel z brooklynské židovské rodiny, vystudoval klasické jazyky na Harvardově univerzitě a byl profesorem na Harvardu, Yaleu, Princetonu a Oxfordu. Vydal odborné práce o Plautovi, Euripidovi nebo Augustovi. Jako scenárista se podílel na filmech Žlutá ponorka, R.P.M. a The Games. V roce 1970 vydal román Love Story, jehož se prodalo přes dvacet milionů výtisků a byl přeložen do 33 jazyků. Arthur Hiller knihu v tomtéž roce úspěšně zfilmoval, Segal získal za scénář Zlatý glóbus. V roce 1977 natočil John Korty sequel nazvaný Oliverův příběh. Bestsellery se staly i Segalovy další knihy, např. Doktoři a Gentlemani z Harvardu. Segal byl jedním ze strůjců běžeckého boomu v Americe sedmdesátých let. Absolvoval přes čtyřicet maratónů, komentoval také televizní přenos z olympiády 1972, kde získal Frank Shorter pro USA maratónské zlato. Jeho dcera Francesca Segalová je také spisovatelkou.
Více od autora
Ellen Gould Harmon White (62)
Americká spisovatelka, zakladatelka Církve adventistů sedmého dne.
Více od autora
Alena Vrbová (46)
Alena Vrbová byla česká lékařka a spisovatelka. Po maturitě začala studovat filozofickou fakultu na Karlově univerzitě v Praze, kterou ukončila až po druhé světové válce. Poté vystudovala medicínu , po roce 1951 pracovala v Mariánských Lázních jako lékařka. Literaturu začala psát za období války, zpočátku píše poezii, která vychází v podobě básnických sbírek. Od 60. let 20. století se soustavně věnuje i próze. Její román V erbu lvice o Zdislavě z Lemberka se stal předlohou pro stejnojmenný film režiséra Ludvíka Ráži. Zemřela roku 2004 v Praze. Pohřbena byla na Vyšehradském hřbitově.
Více od autora
Aleksandr Isajevič Solženicyn (36)
Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity , po začátku druhé světové války se však dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu . Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl roku 1953 a v letech 1953–1956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel. V roce 1968 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 byl Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, ale on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho sovětské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví Gulag, byl však v roce 1974 stejně zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. V roce 1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994. Roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel 3. srpna 2008 v Moskvě na srdeční infarkt.
Více od autora
Patricia Daniels Cornwell (50)
Patricia Cornwell je americká spisovatelka krimi. Je známá svými nejprodávanějšími romány s posudkovou lékařkou Kay Scarpettovou, z nichž první byla inspirována sérií senzačních vražd v Richmondu ve Virginii, kde se odehrává většina příběhů.
Více od autora
Karel Toman (40)
Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek , byl český básník, novinář a překladatel z francouzštiny, představitel tzv. generace anarchistických buřičů. Studoval na gymnáziu ve Slaném, od tercie navštěvoval arcibiskupský konvikt v Příbrami, kde roku 1896 odmaturoval. Ve stejném roce odešel do Prahy a začal studovat práva na Karlově univerzitě. Studium nedokončil, postupně zastával několik úřednických míst. V Praze se seznámil s ostatními anarchistickými buřiči sdruženými kolem časopisu Nový kult. Postupně uskutečnil několik cest po Evropě, v rámci kterých navštívil Německo, Nizozemsko, Anglii a Francii. Ze svých cest psal reportáže do českých anarchistických časopisů, v časopisech Niva, Lumír a Lípa publikoval své překlady a literární kritiky. V roce 1911 získal místo kopisty v Zemském archivu, které zastával až do roku 1917. Během první světové války pracoval jako redaktor Národních listů, po válce zastával místo v knihovně Národního shromáždění a spolupracoval s Lidovými novinami. Roku 1925 odešel kvůli srdečnímu onemocnění do penze. Zemřel 12. června 1946 v Praze. Toman byl lyrický básník, který patřil k demokratickému proudu české literatury; nejčastěji bývá řazen do tzv. generace anarchistických buřičů. Tvorba shrnuje zkušenosti z tehdejšího společenského dění, soustředí se především na sociální hnutí, první světovou válku, revoluce. Byl básníkem zkratkovitého slohu: bezprostřední prožitek stylizovaný tímto způsobem soustřeďuje v sobě rozpornou složitost života. Přitom i v melodických, písňově komponovaných verších má každé jednotlivé slovo značnou významovou samostatnost, stojí s okolními ve vztahu významového napětí. Tak Tomanovo dílo spojuje emocionalitu a přístupnost s významovým bohatstvím a dynamikou moderní lyriky. „Kdo ticho miluješ a samotu a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí nasloucháš rytmu života, zde někdy neslyšíš hlas hlubin? Zní z dálky karneval vražd, krve, umír...
Více od autora
Karel Šiktanc (47)
Karel Šiktanc je český básník, textař a scenárista. Působil také jako novinář a překladatel. Vystudoval učitelský ústav. Následné studium Vysoké školy pedagogické nedokončil, jelikož dal přednost žurnalistické praxi. Novinářskou práci začal v Mladé frontě. V jeho tvorbě se silně projevil zážitek z vyhlazení Lidic - sousední vesnice, kde měl mnoho kamarádů. Jeho počátky byly velmi ovlivněny komunistickou ideologií. Od roku 1950 byl redaktorem Československého rozhlasu, kde pracoval až do roku 1960. Působil v časopise Květen, spoluredigoval Almanach Květen a Hlubší než smrt. V letech 1961–1971 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta. Za normalizace upadl v nemilost a musel opustit své zaměstnání. Publikoval v samizdatu a v cizině, vystřídal několik zaměstnání . V roce 1989 obdržel cenu Jaroslava Seiferta a v roce 2000 cenu Českého literárního fondu. Za sbírku Šarlat získal Státní cenu za literaturu. Společná kniha s Oldřichem Králem Tři nadání se stala knihou roku 1999 dle ankety Lidových novin. Sbírka Zimoviště získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší básnickou knihu roku 2004. V roce 2010 jej prezident vyznamenal medailí Za zásluhy. Básnickou tvorbu Karla Šiktance souborně vydalo nakladatelství Karolinum v letech 2001–2004: Překlady ruské poezie: J. A. Jevtušenka, B. L. Pasternaka, B. Sluckého
Více od autora
Jiří Kolář (51)
Jiří Kolář byl básník, autor experimentální a vizuální poezie, dramatik, překladatel, sběratel umění a mecenáš samizdatové literatury a mladých umělců. Je jedním z nejvýznamnějších českých výtvarníků a autorem mnoha originálních výtvarných technik. Jiří Kolář se narodil v chudé rodině švadleny a pekaře a mládí prožil na Kladně. Již od sedmi let, kdy začal pomáhat v pekárně, byl zvyklý pracovat manuálně. Chtěl se stát sazečem v tiskárně, v době hospodářské krize však nepřijímali nové učně, a proto se nakonec vyučil truhlářem u souseda, který bydlel naproti. Jako učeň četl poezii, v šestnácti letech objevil moderní básníky a začal psát vlastní texty. Ve třicátých letech vystřídal řadu zaměstnání a často žil pouze z podpory v nezaměstnanosti. Roku 1937 vystavil své koláže v divadle E. F. Buriana. První básně poslal Františku Halasovi, který redigoval v nakladatelství Václava Petra knihovničku debutů. Sbírka veršů vyšla pod názvem Křestný list roku 1941. Halas seznámil Koláře s Jindřichem Chalupeckým a pokusil se ho uvést mezi mladé literáty. Za války Jiří Kolář pracoval jako truhlář, pak na nucené práci jako traťový dělník, na konci války v kladenské hospodě. Spolu s Jindřichem Chalupeckým založil roku 1940 Skupinu 42 a jeho texty se staly manifestem skupinové estetiky. Koncem války se seznámil s Bělou Helclovou a roku 1949 s ní uzavřel sňatek. Na jaře 1945 vstoupil do KSČ, ale po bližším obeznámení s poměry ve straně z ní ještě téhož roku v srpnu zase vystoupil. Byl členem Umělecké besedy a roku 1947 vedl její literární odbor. Prosadil zde publikaci jediné sbírky vydané za života Jana Hanče – Události. Do roku 1949 byl redaktorem v družstvu Dílo. Skupina 42 se rozpadla poté, co Ivan Blatný emigroval a někteří členové vstoupili do KSČ. Po únoru 1948 byl Kolář označen za reakcion...
Více od autora
Jaroslav Velinský (46)
Jaroslav Velinský byl tramp, český spisovatel – prozaik, trampský písničkář a hudebník, známý také pod přezdívkou Kapitán Kid. Pocházel z umělecké rodiny, maminka byla herečka Lída Rabská-Velínská , děda divadelní a filmový herec Václav Rabský . Během života vystřídal řadu zaměstnání. Byl horníkem, soustružníkem, nočním hlídačem v zoo i opravářem sportovního nářadí. Později působil jako umělecký pracovník libereckého Divadla hudby, písmomalíř, reklamní grafik a typograf. V 50. letech napsal své první trampské písně, aktivně se zapojil do trampského hnutí a v roce 1967 v Ústí nad Labem spolu s Ing. Jiřím Šosvaldem založil hudební festival Porta, kterého se pak dlouhá léta aktivně účastnil a získal na něm řadu trofejí – jako autor i jako hudebník . Napsal také několik desítek trampských písní, z nichž mnohé zlidověly. Své první profilové album No to se ví vydal v roce 1983. V roce 1969 mu vyšla první kniha, science fiction Zápisky z Garthu / Leonora. Kromě tohoto žánru psal především detektivní romány, ale také romány pro mládež. Říká se, že „bezděčný detektiv“ Ota Fink, který byl hrdinou většiny jeho detektivek, byl úspěšný díky tomu, že svůj detektivní bystrozrak opíral současně o hluboké profesní znalosti a také o znalost drobných všedních problémů obyčejných českých lidiček. Tím jeho knihy připomínaly romány Dicka Francise. Čtenáři se s Otou Finkem snadno ztotožnili, protože se v jeho příbězích pohybovali známými místy a profesní dovednosti a triky v nich hrají stejně důležitou roli jako psychologie a akce. Vynikající překladatel angloamerické literatury František Jungwirth prohlásil: „Má-li naše literatura svého Philipa Marlowa, je jím Ota Fink z knih Jaroslava Velinského.“ Stal se také průkopníkem nové a zajímavé cesty v českém uměleckém podnikání. V roce 1999 založil „jednomužné“ nakladatelství Kapitán Kid, které se opíralo o Klub kamarádů Kapitán...
Více od autora
František Alexander Elstner (40)
František Alexander Elstner byl československý motoristický cestovatel, skaut, novinář a spisovatel. F. A. Elstner se narodil 11. dubna 1902 na pražském předměstí Královských Vinohradech. V roce 1913 vstoupil do tehdy relativně mladého a velmi rychle se rozvíjejícího skautského hnutí. Po dokončení obecné školy studoval reálné gymnázium, z nějž byl posléze vyloučen. Ne však kvůli prospěchu, ale pro svou touhu po dobrodružství, která jej v sedmnácti letech zavedla jako člena protityfové brigády Mezinárodního červeného kříže na Podkarpatskou Rus. Po návratu byl na pokyn ministerstva školství opět přijat jako vzorný žák, školu dokončil a studoval práva. Následně si udělal nástavbu pro učitele, aby měl o prázdninách volno na ostatní aktivity, cestování, skautské tábory. Práva byla snem jeho otce, Elstner sám uváděl, že by nikdy netrávil život v advokátní kanceláři nebo u soudu. Ve skautském hnutí byl velmi aktivní, v roce 1922 se účastnil jako první Čechoslovák v Gilwell Parku u Londýna jednoho z prvních Wood Badge kurzů . Absolvoval praktickou část na místě, celý kurs však nedokončil, protože v průběhu následujícího roku nepředložil závěrečnou písemnou práci. I tak nasbíral velké množství podnětů pro československý skauting a již o rok později z popudu náčelníka A. B. Svojsíka zorganizoval českou obdobu Wood Badge kurzů, první lesní školu. Vedení těchto kurzů se věnoval i v dalších letech; v roce 1925 se stal zpravodajem Svazu skautů pro lesní školy. Během několika let se stal Frank, jak byl kamarády nazýván, jednou z důležitých osobností českého skautingu, ostatně na toto téma publikoval také několik knih, převážně příruček týkajících se uzlování, lasování a práce s bičem. Kromě skautingu se mladého Františka velmi záhy chopily i další dvě vášně – motorismus a psaní. Od roku 1918 přispíval do časopisu Motor Revue, podílel se na založ...
Více od autora
Clive Cussler (54)
CLIVE CUSSLER vyznává životní styl, který se v mnoha směrech podobá životu jeho fiktivního hrdiny Dirka Pitta. Ať už při hledání trosek ztraceného letadla nebo v čele výprav vedoucích k objevení slavných lodních vraků, zaznamenává mimořádné úspěchy. V čele své skupiny dobrovolníků Cussler objevil víc než šedesát zmizelých lodí historického významu, včetně dávno zmizelé konfederační ponorky Hunley. Podobně jako Pitt, také Cussler sbírá starožitné automobily. Jeho kolekce obsahuje na osmdesát ukázek skvělé zakázkové rukodělné práce karosářů a je jednou z nejskvělejších, jaké jsou kde k vidění. Cussler žije střídavé v poušti v Arizoně a horách Colorada. Web: http://clive-cussler-books.com/
Více od autora
Barbara Erskine (36)
Barbara Erskinová, nepřechýleně Erskine je britská spisovatelka. Na Edinburské univerzitě vystudovala středověkou historii Skotska. Jejím knižním debutem byl román Žila jsem již před staletími z roku 1986, který byl přeložen do 30 jazyků a bylo z něj prodáno přes tři miliony výtisků. Píše zejména historické romány, kromě nich napsala také několik sbírek povídek. S novým titulem přichází průměrně jednou za dva roky, a to kvůli provádění obsáhlého výzkumu a kvůli psaní dvou verzí každé nové knihy. Prakticky celé její dosavadní dílo je přeloženo do češtiny. Vlastní starobylý zámek v essexském městě Colchester a dům v Herefordu v hrabství Herefordshire.
Více od autora
Zdeněk Mahler (32)
Zdeněk Mahler byl český pedagog, spisovatel, scenárista, publicista a muzikolog. Vyrůstal v rodině kováře a dělníka Karla Mahlera a Marie . Po přestěhování z Vysočiny do Úval a pak do Prahy vyrůstal ve Vysočanech, kde chodil do měšťanské školy. Poté absolvoval pražský Učitelský ústav, ale ještě musel externě složit maturitu na reálném gymnáziu v Karlíně . Dále studoval Filosofickou fakultu UK , kterou ukončil v roce 1952 doktorátem za práci „Boj Julia Fučíka za pravdu o Sovětském svazu“. V době studií pracoval v redakci studentského časopisu Předvoj a od roku 1951 také spolupracoval s Československým rozhlasem. V letech 1951–1953 pracoval jako redaktor v Československém rozhlase ve vzdělávací redakci ; v letech 1953–1955 učil marxismus-leninismus jako asistent na Akademii múzických umění v Praze; v letech 1955–1960 pracoval na ministerstvu školství ČSR jako tajemník ministra Františka Kahudy; tehdy i později byl zároveň také dramaturgem Laterny magiky a podílel se na přípravě její československé účasti na výstavě Expo 58 v Bruselu. Zúčastnil se jednání Generální konference UNESCO, která se konala v indickém Dillí od 5. listopadu do 5. prosince 1956. Od roku 1960 měl svobodné povolání – byl „na volné noze“ a jako spisovatel, scenárista, publicista a muzikolog pracoval až do své smrti. Věnoval se psaní knih, divadelních her , filmových scénářů a rozhlasových a televizních her. Od roku 1948 byl členem KSČ, v roce 1969 byl ze strany vyloučen. V době sametové revoluce koncem roku 1989 byl aktivní a účastnil se jednání a akcí především v divadelní obci, mezi studenty i jako publicista. Účastnil se tvorby zahraničních filmů, např. Amadea a Dynastie Straussů; následně se těžiště jeho tvo...
Více od autora
Tess Gerritsen (54)
Čínsko-americká spisovatelka narozená v San Diegu čínským emigrantům. Má dva doktoráty. Prosadila se na literárním poli jako autorka romantických thrillerů. V roce 1996 se prosadila prvním „lékařským“ thrilerem Harvest .Její thrillery jsou vysoce hodnoceny. Podle dvou hrdinek jejích detektivek, Jane Rizzoli a Mauře Isles, byl i natočen seriál Rizzoli & Isles.
Více od autora
Osho (63)
Osho, narozen jako Rajneesh Chandra Mohan Jain, Britská Indie – 19. ledna 1990, Puné, Indie), později znám spíše jako áčarja Rajneesh a bhagaván Rajneesh , byl duchovní učitel, mystik a guru pocházející z Indie.
Více od autora
Ngaio Marsh (38)
Ngaio Marshová byla novozélandská divadelní režisérka a spisovatelka známá především svými detektivními romány. Ngaio Marshová studovala v rodném Christchurchi na St Margaret's College a poté malířství na Canterbury College. Následně se stala herečkou u společnosti Allana Wilkieho, se kterou projezdila Nový Zéland. Od roku 1928 žila střídavě ve Spojeném království a na Novém Zélandu. Působila jako spisovatelka a divadelní režisérka, úspěšné byly její adaptace Shakespearových her. Mezinárodní proslulost získala díky 32 detektivním románům, které vydávala od roku 1934 až do své smrti. Spolu s Dorothy L. Sayersovou, Margery Allinghamovou a Agathou Christie bývá označována jako jedna ze čtyř původních Queens of Crime , britských autorek, které dominovaly tomuto žánru ve zlatém věku 20. a 30. let. Ve všech románech vystupuje policejní detektiv Alleyn, jehož manželkou je malířka Troy. Detektiv CID Roderick Alleyn si vezme malířku Agathu Troy, s níž se setkává během vyšetřování . V několika románech autorka využila své znalosti divadelního prostředí, také v rozhovorech postav jsou časté odkazy na Shakespeara. Většina příběhů se odehrává v Anglii, čtyři z nich na Novém Zélandu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ngaio Marsh na anglické Wikipedii.
Více od autora
L. M Pařízek (43)
Ladislav Mikeš Pařízek, pseudonym L.M.Pařízek byl český cestovatel, dobrodruh a spisovatel. Cenné jsou jeho cestopisy z Afriky, kde jako první na světě 21. května 1959 objevil a popsal s kameramanem Lubomírem Mikulou prameny řeky Niger. Vyučil se obchodním příručím. Od roku 1924 byl v zahraničí, zprvu ve Francii, pak v Africe, byl i v cizinecké legii. V roce 1930 se vrátil do vlasti, absolvoval vojenskou službu a znovu se vrátil do Afriky. Po Africe absolvoval mnoho cest a také o nich hodně psal. Řadu článků mu vydaly francouzské časopisy Le Matin a Le Miroir du Monde. Vracel se opakovaně do Čech, kde si přivydělával jako noční hlídač, řidič nákladních aut, železniční dělník. Po roce 1945 se stal redaktorem a od roku 1954 se živil pouze psaním knih. Cestu za nalezením pramenů afrického veletoku Niger podnikl roku 1959. Jeho knihy psané po roce 1950 byly poplatné své době a jeho členství v KSČ. Velmi cennými dodnes jsou podrobná líčení prostředí Afriky , převyprávění domorodých pohádek a bájí. Většina knih je opatřena mnoha fotografiemi.
Více od autora
Guillaume Apollinaire (38)
Guillaume Apollinaire byl francouzský básník, dramatik a anarchista polského původu. Jeho matka, rozená Angelica Kostrowicka, byla polská šlechtična, narozená blízko Nowogródek . Jeho otec je neznámý, ale podle dohadů to mohl být Francesco Flugi d’Aspermont, švýcarsko-italský aristokrat, který z Apollinairova života záhy zmizel. Dětství strávil v Monaku, později žil v Paříži. Roku 1911 byl po nějakou dobu uvězněn ve věznici La Santé pro podezření z krádeže fénických sošek, v době aféry týkající se krádeže Mony Lisy. Do této krádeže měl být původně zapleten i Pablo Picasso, který byl jeho přítelem. Bojoval v první světové válce, u dělostřelectva jako seržant a u pěchoty jako podporučík, kde byl raněn a trepanován pod chloroformem. Po rekonvalescenci působil v zázemí u odboru pro styk s tiskem, a byl povýšen do hodnosti poručíka. Roku 1918 se oženil. Zemřel 9. listopadu 1918 v Paříži během pandemie na následky viru tzv. španělské chřipky. Byl pochován na pařížském hřbitově Père Lachaise. Je zakladatelem několika časopisů . Byl jeden z nejpopulárnějších členů Montparnasské umělecké komunity v Paříži. Jeho přáteli a spolupracovníky byli Pablo Picasso, Max Jacob, André Salmon, Marie Laurencin, André Breton, André Derain, Blaise Cendrars, Pierre Reverdy, Jean Cocteau, Erik Satie, Ossip Zadkine, Marc Chagall, Marcel Duchamp, Giorgio de Chirico, který ho portrétoval, a další. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní francouzské poezie. Ve svých dílech propagoval avantgardní malířství – především kubismus. Jeho básnické sbírky Alkoholy a Kaligramy se staly mezníkem ve vývoji francouzské poezie a vytyčily cestu modernímu umění, které vyc...
Více od autora
Dominik Dán (72)
Dominik Dán je slovenský spisovatel detektivních románů. Píše pod pseudonymem a v roce 2010 se autorsky podílel při tvorbě seriálu Kriminálka Staré Město. O autorově identitě se na veřejnosti i mezi příznivci jeho díla vedou spory. Objevují se konspirační teorie předpokládající nikoli autora jednoho, ale několik. Poté, co vydal první desítku knih, se o něho média začala zajímat, jako o úspěšného autora. Začal komunikovat prostřednictvím elektronických médií. Neodhalil však svou totožnost. Jediné, co takto vedenými rozhovory potvrdil, že patří mezi kriminalisty. Více, z profesionálního pohledu, odhalit nehodlá. Jeho identitu, kromě nejbližších spolupracovníků, zná i několik novinářů. Nesprávný je i rok jeho narození uváděný na přebalech knih. Svou identitu Dominik Dán částečně odkryl v září 2020 poté, co byl propuštěn z Ministerstva vnitra Slovenské republiky. Oficiálním důvodem jeho odchodu z ministerstva měly být chystané organizační změny ve struktuře ministerstva a zrušení pozice, jíž na ministerstvu zastával. Slovenská média však spekulovala, že důvodem měl být fakt, že D. Dán na ministerstvu nepracoval a jen docházel pro výplatu, což vadilo novému ministru vnitra, Romanu Mikulcovi. Na své propuštění z ministerstva a odchod na odpočinek D. Dán reagoval otevřeným dopisem , v němž jednak velmi stručně vysvětlil svou pracovní pozici, pozadí propuštění i další záměry . Z otevřeného dopisu Dominika Dána a následné reakce ministra R. Mikulce je zřejmé, že Dán od roku 2010 pracoval v tiskovém odboru ministerstva vnitra, když předtím dvacet pět let pracoval u policie, mimo jiné na pozici vyšetřovatele. Autor ve svých knihách řeší kriminální případy, které se staly v tzv. Našem městě . Ačkoliv je jeho dílo monotematické a tyto případy vždy řeší detektivové z oddělení vraž...
Více od autora
Zdeněk Adla (37)
Zdeněk Adla, vlastním jménem Zdeněk Dlouhý , byl český spisovatel, novinář, knižní grafik a ilustrátor. Zdeněk Adla se narodil v roce 1910 a pocházel z rodiny košíkáře. Měšťanskou školu navštěvoval v Kostelci nad Labem. Od roku 1925 se v Praze učil písmomalířem. O tři roky později začal studovat na střední Státní grafické školue v Praze, jež ale nedokončil, aby se mohl věnovat politice a novinářství. Od roku 1929 pracoval jako organizační tajemník sekretariátu Komunistického svazu mládeže pro Pražský kraj, od roku 1931 do rozpuštění svazu zastával funkci v agitpropu, tj. byl agitačním pracovníkem propagace. Ve 30. letech pracoval jako grafik pro KSČ, navrhoval plakáty, obálky brožur a ilustrace knih K. Boreckého. Vlastním nákladem vydával básnické sbírky mladých komunistů . Roku 1934 nastoupil jako reklamní grafik do obchodního domu Teta. Hned počátkem druhé světové války roku 1939 byl zatčen a do roku 1945 vězněn v Dachau a Buchenwaldu. I zde vedl skupinu mladých komunistů Bohema. Po osvobození se věnoval mnohostranné novinářské práci. Pracoval v sekretariátu ÚV KSČ a založil časopis Hlas osvobozených. Od června 1945 byl redaktorem a po roce 1948 až do roku 1951 i šéfredaktorem časopisu Svět sovětů. Roku 1949 se oženil se spisovatelkou Věrou Adlovou rozenou Studenou. V letech 1952–1955 působil jako dopisovatel ČTK v Moskvě. Po návratu se nejprve stal zástupcem šéfredaktora časopisu Květy a přispíval do mnoha dalších periodik . Mezi lety 1962 a 1970 zastával místo šéfredaktora časopisu Mateřídouška. Roku 1967 založil časopis Sluníčko, který poté ještě dva roky redigoval. V letech 1961–1962 a od roku 1971 až do své smrti se věnoval literatuře pro děti a mládež jako spisovatel z povolání. Roku 1963 se svou ženou Věrou Adlovou a B. Foltýnem uspořádal učebnici Čítanka pro 5. ročník ...
Více od autora
Petr Dvořáček (48)
Narozen 15. 5. 1969 v Boskovicích. Historik, pedagog, práce z novodobé historie.
Více od autora
Miroslav Smotlacha (26)
Miroslav Smotlacha byl český potravinářský chemik a popularizátor mykologie a houbaření, čestný předseda České mykologické společnosti. Narodil se v Praze-Vinohradech. Vystudoval reálné gymnázium Karla Sladkovského v Praze a absolvoval Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze s konečným zaměřením na chemii potravinářskou a kvasnou. Pracoval jako technolog-vedoucí technického rozvoje a výzkumu na generálním ředitelství o. p. Mrazírny. Miroslav Smotlacha i jeho otec František Smotlacha jsou pohřbeni na hřbitově Olšany – konkrétně na VII. hřbitově, 23 oddělení, č. hrobu 3. Houbám se věnoval již od dětství, přestože nesplnil přání svého otce a nevystudoval přírodní vědy. Od svých čtrnácti let působil v redakci časopisu českých houbařů – Mykologickém sborníku. V roce 1956, po smrti svého otce, známého popularizátora houbaření a zakladatele vysokoškolského sportu Františka Smotlachy, byl zvolen jednatelem Československé mykologické společnosti , kde aktivně působil až do své smrti. Zabýval se praktickou mykologií, zejména technologií kulinářského a průmyslového zpracování hub a houbovými potravinářskými výrobky vůbec. Je autorem či spoluautorem řady populárních houbařských atlasů a kuchařek. Výrazně přispěl k rozšíření znalostí o jedlých i jedovatých houbách, angažoval se v ochraně hub, lesů a přírody vůbec. Pracoval v redakci Mykologického sborníku, po smrti RNDr. Jiřího Hlaváčka byl jeho šéfredaktorem . Rozsáhlá je jeho práce v oboru dřevokazných hub a jiných škůdců. Laboratoř dřevokazných hub v ČMS, kterou vedl, vypracovala přes deset tisíc posudků. Smotlacha tak přispěl k záchraně a opravám mnoha českých památek. Ing. Miroslav Smotlacha byl za své celoživotní dílo v roce 2005 vyznamenán medailí Za zásluhy II. stupně, v roce 2006 byl zvolen čestným předsedou České mykologické společnosti....
Více od autora
Jacques-Yves Cousteau (21)
Jacques-Yves Cousteau byl francouzský námořní důstojník, oceánograf a vynálezce, ochránce přírody, fotograf a filmař zabývající se výzkumem, ochranou a popularizací života moří a oceánů. Pocházel z rodiny advokáta, ale od dětství ho zaujalo létání a moře. Od roku 1930 navštěvoval Námořní školu v Brestu, roku 1933 vstoupil do Francouzského válečného námořnictva, v němž sloužil až do roku 1956, nakonec jako korvetní kapitán. Zasloužil se o zřízení oddílů vojenských potápěčů a vynalezl pro ně první vodní skútr. Přání stát se pilotem se po těžké autonehodě musel vzdát. Roku 1937 se oženil se Simone Melchior a měl s ní dva syny. Za druhé světové války se podílel na odboji a roku 1943 byl vyznamenán Řádem čestné legie. Už před válkou se zabýval potápěním, postavil si vodotěsné pouzdro na kameru a roku 1942 natočil svůj první podmořský film. Se dvěma spolupracovníky vynalezl dýchací přístroj aqualung , po válce konstruoval výzkumné ponorky a hlubokomořské kamery. Roku 1950 získal vyřazenou britskou minolovku a přestavěl ji na výzkumnou loď RV Calypso, které pak velel a na první výpravě do Rudého moře roku 1952 natočil první podmořský barevný film. Stal se prezidentem Francouzské oceánografické společnosti a ředitelem Oceánografického institutu v Monaku. Roku 1975 objevil v Egejském moři vrak britské lodi HMHS Britannic, potopené 1916. Po roce 1980 dal postavit novou výzkumnou loď Alcyone, která stále slouží výzkumům Cousteauovy společnosti. Natočil přes 100 filmů a publikoval mnoho knih. Vytvořil také populární seriál Podmořský svět Jacquese Cousteaua. V jeho odkazu pokračuje syn Jean-Michel Cousteau a vnoučata Fabien a Celine. Jeho film Svět ticha získal roku 1956 Zlatou palmu v Cannes a roku 1957 Oscara za nejlepší dokumentární film, stejně jako filmy "Příběh červené rybky" , a Svět bez slunce . Roku 1979 získal čestný doktorát Harvardovy univerzity a roku 196...
Více od autora
Eliška Krásnohorská (62)
Eliška Krásnohorská, vlastním jménem Eliška Pechová, v matrice Elisabeth Dorothea , byla česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka. Narodila se v Praze v druhém manželství řemeslníka Andrease Pecha a Dorothey Kateřiny Vodvářkové , jako sedmé dítě z osmi sourozenců. Z prvního manželství s Marií Svobodovou měl její otec tři děti – Josefa lékaře, Karla a Marii , z druhého s Dorotheou – Jindřicha hudebního skladatele, Adolfa fotografa, Julianu Pallovou , Elišku a Dorotheu učitelku a malířku. Otec mylně odvozoval svůj původ ze šlechtického rodu Pechů z Krásné Hory, podle kterého si Eliška později zvolila pseudonym. Matka, která pocházela z Blatné zajistila dětem vzdělání, zprvu v Plzni. Eliška získala patřičné vědomosti v pražské německé dívčí škole Svobodově a s pomocí strýce Vojtěcha, bratrů i přátel je systematicky rozšiřovala. Naučila se mj. hře na klavír, zpěvu a malovat. Mezi literární osobnosti okruhu Ruchovců ji uvedli Karolina Světlá a Vítězslav Hálek Zabývala se emancipačním hnutím žen, byla členkou a pak i starostkou Ženského výrobního spolku českého, který založila roku 1871 Karolina Světlá. Roku 1901 se po Josefíně Humpal-Zemanové stala redaktorkou Ženských listů a psala do časopisu také své články. Sehnala přes 4 810 podpisů pod petici říšské radě za otevření dívčího gymnázia, aby dívky získaly maturitu a poté povolení studovat na univerzitě. V Petici nezmínila Minervu, neboť tento spolek ještě neexistoval. Liknavý postoj vídeňské vlády, nezájem veřejnosti a českých žurnalistů ji přiměl k založení soukromého dívčího gymnázia. V červnu 1890 vypracovala provolání Vzdělanstvu českému! v němž ohlásila budoucí založení Minervy, spolku pro ženské studium, který toto dívčí gymnázium bude vydržovat. Žádost o povolení spolku...
Více od autora
Deepak Chopra (42)
Deepak Chopra je Ind žijící v USA . Povoláním je lékař, známý je však více jako populární autor mnoha knih o osobním rozvoji a celostní medicíně, ale i svou propagací kontroverzní indické alternativní medicíny Ajurvédy. Během svého přednáškového turné již několikrát navštívil ČR. Narodil se v Novém Dilí. Jeho otec byl kardiolog a primář místní nemocnice, který se zaučoval v Británii, zatímco jeho matka byla spirituálně založená . Má jednoho sourozence, mladšího bratra Sanjiva, který je v současnosti profesorem medicíny a také sídlí v USA. Původně se chtěl Deepak Chopra stát hercem nebo novinářem, nakonec v místě svého rodiště vystudoval medicínu. V roce 1970 pak odcestoval na stáž do USA, kde posléze pracoval v několika nemocnicích v Bostonu a zabýval se endokrinologií a interní medicínou. Má manželku Ritu a dvě děti. Ve volném čase se věnuje meditacím a józe. V roce 1980 se podle svých slov vzdal alkoholu. Ovlivněn transcendentním léčením a znechucen množstvím medikamentů, které předepisoval pacientům, se odklonil od západní medicíny a založil spolu s filozofem Mahariši Maheš Jógi "Centrum zdraví" založené na využití Ajurvédy a později i Americkou asociaci ajurvédské medicíny. Založil také vlastní nadaci , která se orientuje na pomoc znevýhodněným skupinám a komunitám - u dětí skrz výuku hudby, umění a meditace až po předporodní podporu rodiček z nízkopříjmových skupin obyvatelstva. Podporuje i výzkum celostní medicíny a výuku Ajurvédy. Vydal celkem 85 knih, které byly přeloženy do 43 světových jazyků, z nichž více než 20 se dle deníku New York Times stalo bestsellery. Píše články pro San Francisco Chronicle, Washington Post a Huffington Post. Na svém oficiálním webu publikuje články o zdravém životním stylu, má svůj youtube kanál i podcast. Pořádá také přednášková turné ...
Více od autora
Ross Macdonald (51)
Ross Macdonald byl americký spisovatel, autor detektivních románů. Vlastním jménem Kenneth Millar a patří k velmi známým a populárním autorům další vlny tzv. „drsné školy“. Jeho příběhy se většinou odehrávají v jižní Kalifornii a mají stejného hrdinu, soukromého detektiva Lewa Archera. Narodil se v Los Gatos ve státě Kalifornie, ale vyrůstal s rodinou ve městě Kitchener, v kanadské provincii Ontariu. Zde začal také navštěvovat střední školu, ovšem poté, co jeho otec odešel od rodiny, začal spolu s matkou cestovat po různých městech v Americe. Na Michiganské univerzitě vystudoval postgraduálně literaturu. Ještě v Kanadě se poznal s Margaret Sturmovou, se kterou se oženil v roce 1938. Jeho manželka Margaret Millar se stala později také známá jako úspěšná spisovatelka detektivních románů. Měli spolu dceru Lindu, která zemřela v roce 1970. Na počátku 50. let se usadil s manželkou v Kalifornii v Santa Barbaře, kterou zčásti použil jako vymyšlené místo , kde se odehrávaly některé jeho knihy. Macdonald zde zemřel v roce 1983 na Alzheimerovu chorobu. Millar začal publikovat první povídky v pulpových magazínech pod jménem John Macdonald, ještě za studií dokončil svůj první román Temný tunel , který vyšel v roce 1944 . Svůj pseudonym změnil na Ross Macdonald, aby se nepletl s dalším americkým autorem, Johnem D. MacDonaldem, který je známý řadou kriminálních románů s hrdinou Travis McGee. Nejznámější Macdonaldův detektiv, Lew Archer, se poprvé objevil v krátké povídce Find the Woman, která vyšla v roce 1946. První román s tímto hrdinou – Pohyblivý terč – vyšel v roce 1949 a zaznamenal velký úspěch a později byl i zfilmován s Paulem Newmanem v hlavní roli pod názvem Harper. S Lew Archerem vyšlo celkem 18 románů, k nejúspěšnějším patřily například Pohled zpátky nebo Šípková Růženka. Macdonald pokračuje v tradici tzv. „drsné ...
Více od autora
Olga Krumlovská (55)
PhDr. Olga Krumlovská je česká spisovatelka a astroložka. Vystudovala Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze.
Více od autora
Kurt Vonnegut (38)
Kurt Vonnegut, Jr. , byl americký spisovatel, známý zejména díky knihám jako Jatka č. 5 , Kolíbka nebo Snídaně šampiónů , v nichž dokázal mísit prvky satiry, černého humoru a science fiction. Kurt Vonnegut se narodil v Indianapolisu 11. listopadu 1922 do čtvrté generace německých přistěhovalců jako syn a vnuk indianapoliských architektů firmy Vonnegut & Bohn. Během studia na Shortridgeské střední škole v Indianapolisu se Vonnegut stal editorem The Daily Echo, vůbec prvního středoškolského deníku v Americe. V letech 1941 až 1942 studoval biochemii na Cornellově univerzitě. Stejně jako jeho otec se stal členem spolku Delta Upsilon. Působil také jako editor studentských novin The Cornell Daily Sun. Vonnegut v té době nastoupil do armády, která ho poté poslala studovat strojní inženýrství na Carnegieho technický institut a na univerzitu v Tennessee. 14. května 1944, na Den matek, spáchala jeho matka Edith S. Vonnegutová sebevraždu. Vonnegutovy zážitky z války, kterou prožil nejprve jako voják a poté jako válečný zajatec, měly zásadní vliv na jeho pozdější tvorbu. V zimě roku 1944 se během ofenzívy v Ardenách jako desátník 106. pěší divize ocitnul odříznut od zbytku jednotky, až ho 14. prosince, po několikadenním bloudění za nepřátelskou linií, zajaly jednotky Wehrmachtu a převezly do Drážďan, kde se stal svědkem ničivého bombardování města. Vonnegut byl jedním ze sedmi amerických válečných zajatců, kteří bombardování přežili v podzemním krytu místních jatek. Jatka za války sloužila jako zajatecký tábor. Administrativní budova tohoto tábora měla adresu Schlachthof Fünf , tento název pak vězni používali pro celý tábor. „Naprostá destrukce,“ vzpomínal Vonnegut, „nesmírné krveprolití.“ Od Němců dostal za úkol nosit těla do masových hrobů. „K pohřbení tam ale bylo až příliš mnoho těl. Nacisti tam proto namísto toho poslali jednotky s pla...
Více od autora
Karel Richter (55)
Karel Richter je český spisovatel, historik, publicista a překladatel. Napsal řadu publikací o novodobých vojenských konfliktech. Je členem literárních organizací KALF a Obec spisovatelů. Po dokončení Reálného gymnázia v Novém Bydžově pokračoval ve vysokoškolském studiu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a na Vojenské akademii v Brně a v Bratislavě. Mezi roky 1971 a 1989 pracoval ve Vojenském historickém ústavu v Praze jako vědecký pracovník. Spolupráce s tiskem, rozhlasem , televizí , s filmem , lektorování, členství v redakčních radách, přednášky, literární besedy, šéfredaktor revue LF Přísně tajné.
Více od autora
Ivanka Devátá (49)
Ivanka Devátá je česká herečka a spisovatelka. Jejím otcem byl hudební skladatel a dirigent Antonín Devátý narozený ve Skutči 12. června 1903, maminkou dcera významného skutečského továrníka. Dětství strávila v Brně, po maturitě na plzeňském gymnáziu absolvovala studium herectví na DAMU a nastoupila do angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze, kde působila až do svého odchodu do důchodu v roce 1991. Na své mateřské scéně ztvárnila řadu divadelních rolí domácího i klasického světového repertoáru, zpočátku dívčích, později charakterních i komediálních ženských postav překypujících temperamentem, výřečností a rázností. Její herecké umění využil rozhlas, film a televize, v roce 2012 získala Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Po odchodu z divadla zahájila svou úspěšnou literární kariéru, do roku 2013 publikovala v několika vydáních 13 prozaických knih, čerpajících většinou z vlastních životních zážitků a divadelní praxe. Její povídky a fejetony nacházejí uplatnění v tisku i rozhlase. Ivanka Devátá je bývalá manželka herce a malíře Miloše Hlavici a herce Josefa Vinkláře, matka Marka Hlavici a Adama Vinkláře.
Více od autora
Ilona Borská (38)
Ilona Borská, roz. Bondyová, prov. Štuková byla česká spisovatelka a novinářka. Narodila se 9. listopadu 1928 v Praze, v rodině obchodního příručího Karla Bondyho . Její matka – Milada Borská vyrostla v komplikovaných rodinných podmínkách v krajně sebestřednou osobnost. Dětství a mládí Ilony Borské tak do značné míry předurčoval věčný konflikt mezi potřebou lásky k matce a nemožností ji realizovat. Svá studia na dívčím gymnáziu ve Slezské ulici musela za protektorátu jako dítě ze smíšeného manželství ve čtrnácti letech přerušit. Ještě rok se jí dařilo pokračovat na soukromé Hlaváčově obchodní škole, ale tím byly možnosti vyčerpány a školu mohla dokončit až po válce. Maturovala v roce 1947. Vzápětí nastoupila jako písařka v tiskárně Svoboda a na vysokou školu. Uveřejňovala první verše a po pár letech byla přizvána k externí spolupráci s Československým rozhlasem. Zde roku 1951 získala stálé místo v literární redakci. Ještě téhož roku jela na setkání mladých autorů na zámek Dobříš, kde se seznámila s básníkem Ivem Štukou. Vzali se v říjnu 1952 a měli spolu celkem tři děti. V rozhlase pracovala jako redaktorka deset let, až do roku 1961. Odtud odešla, v atmosféře uvolňujících se poměrů ve společnosti, učit sociologii na Stavební fakultě ČVUT. Vydala své první knížky, dvě sbírky veršů a spolu s Ivem Štukou knížky pro děti. Sbírala materiály pro životopisnou knihu o Vlastě Kálalové. Po roce 1969 se poměry přitvrdily a ona z fakulty odešla. Její manžel Ivo Štuka byl v době normalizace vyhozen z místa redaktora a tak starost o zabezpečení rodiny přešla z větší části na ni. V dalších letech pak pracovala v nakladatelství Albatros, v časopise Svět Práce, a stále víc se věnovala samostatné spisovatelské a novinářské práci. Proslavily ji především knihy pro mládež a životopis...
Více od autora
Hana Hegerová (25)
Hana Hegerová byla známá československá zpěvačka a herečka, často označovaná jako "první dáma českého šansonu". Narodila se 20. října 1931 v Bratislavě a na uměleckou dráhu se vydala po absolvování pražské konzervatoře. Hegerová proslula zejména svým výrazným hlasem a emotivní interpretací písní. Během své kariéry se specializovala na šanson a písně ve francouzském stylu, které se staly její poznávací značkou.
Více od autora
Frantisek Koukolík (52)
František Koukolík je český neuropatolog, spisovatel a publicista věnující se zejména popularizaci svého oboru, se značným přesahem do společenských otázek a propagace kritického myšlení a vědeckého přístupu. Narodil se v Praze do rodiny systémového inženýra zaměstnaného v Českých loděnicích a matky, která byla nejdříve v domácnosti, poté pracovala jako sekretářka. Na gymnáziu maturoval roku 1958, doporučení ke studiu na vysokou školu však neobdržel pro údajný buržoazní původ. Začal proto pracovat v libeňských Českých loděnicích jako pomocný dělník. Během studia, když byl ve čtvrtém ročníku lékařské fakulty, se oženil se spolustudentkou Hanou Čábelovou, která se posléze stala neuroložkou. V roce 1967 adoptovali manželé tehdy jedenáctiměsíčního syna Jana. Roku 1971 se jim narodil syn Tomáš. František Koukolík se soustavně zajímal o společenské vědy. O tom svědčí jeho následující citát: V roce 1959 dostal souhlas ke studiu na vysoké škole a nastoupil na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Promoval na jaře 1965. Po absolutoriu začal pracovat na I. Anatomicko-patologickém ústavu FVL UK v Praze, kde vykonal atestaci z patologie. Od roku 1969 působil na oddělení chirurgie českokrumlovské nemocnice. V roce 1971 přešel do nemocnice v Českých Budějovicích, kde se atestoval v oboru chirurgie a od roku 1973 pracoval jako primář patologie v nemocnici v Jindřichově Hradci. Neuropatologií se začal hlouběji zabývat poté, co v roce 1974 zemřela pacientka s diagnostikovanou ztrátou paměti, u níž byl pitvou prokázán mozkový nádor. V roce 1986 získal titul kandidát věd , když obhájil práci týkající se epidemiologie Alzheimerovy choroby. Roku 1991 pak obhájil doktorskou dizertační práci zabývající se vztahem mozku a stárnutí a získal titul doktor věd . Od roku 1983 pracuje na pozici primáře patologického oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Na žádost ministerstva zdravotnictví začal v roce 2001 budo...
Více od autora
François Villon (29)
François Villon byl francouzský básník. Jeho pravé jméno bylo François de Montcorbier nebo François des Loges . Vyrůstal v chudobě, později se jej ale ujal bohatý kněz Guillaume de Villon, který jej poslal na studia na pařížskou Sorbonnu. V roce 1449 se stal bakalářem a roku 1452 mistrem. Místo vzdělání nakonec zvolil bohémský způsob života. Byl zapojen do různých rebelujících spolků, především do protistátního studentského spolku Ulita. Za svou činnost byl několikrát odsouzen – 1460, 1461, 1462. Vždy se mu pomocí výše postavených přátel podařilo dostat na svobodu. Dopustil se také loupení, výtržnictví, násilných činů a dokonce v roce 1455 i vraždy kněze, za kterou byl odsouzen k trestu smrti, během čekání na výkon napsal podstatnou část Testamentů. Nakonec byl amnestován, nicméně byl vyhoštěn z Paříže na dobu deseti let a od té doby o něm není nic známo. Verše psal pod pseudonymem Vaillant. Francouzskou poezii vyvedl ze starých forem a témat. Známé jsou např. jeho balady, pozůstávající ze čtyř slok, kde první tři jsou po 7 až 12 verších a poslední sestává zpravidla z pěti veršů. Tato forma se po něm nazývá villonská balada. O první kompletní překlad jeho veršů do češtiny se postaral Otokar Fischer . Jeho verše jsou drsné, působí starobyle. Další kompletní překlad vytvořila Jarmila Loukotková , která Villonovy verše modernizuje. Oproti Fischerovi měla k dispozici více historických faktů a některé nově objevené básně. Bývá také označován za prvního prokletého básníka a prvního moderního básníka. Ve svém díle mísí vysoký a nízký styl. Vysoký styl obsahuje prvky dvorské poezie, nízký styl má obhroublý až vulgární obsah. Často se setkáme s ironií a výsměchem. Villon se vysmívá společnosti, smrti, a dokonce své vlastní chudobě. Jeho výsměch...
Více od autora
Daniel Silva (46)
Daniel Silva je americký novinář a spisovatel špionážních románů . Hlavní hrdina Michael Osbourne: Hlavní hrdina Gabriel Allon: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniel Silva na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Colleen Hoover (51)
Colleen žije v Texasu se svým manželem a třemi chlapci. Je autorkou pěti románů New York Times bestseller. Její první série byla vydána v roce 2012 a zahrnuje SLAMMED, POINT OF RETREAT a román THIS GIRL. Její druhá série Beznaděj a román LOSING HOPE, publikována v roce 2013, patří k # 1 New York Times bestseller. Vydala novelu, FINDING CINDERELLA, jako poděkování svým čtenářům za jejich pokračující podporu. Novela je románem k její sérii Beznaděj , vyprávějící příběh Daniela a Six, ale lze číst také samostatně. Pro ty, kteří vládnou anglickým jazykem je novela FINDING CINDERELLA nyní na www.amazon.com ke stažení do elektronické čtečky ZDARMA.
Více od autora
Bohumil Zahradník-Brodský (70)
Bohumil Zahradník-Brodský byl český prozaik, autor celé řady konvenčních románů a povídek s převážně společenskými, milostnými, rodinnými a historickými náměty. Zahradník-Brodský pocházel z rodiny Karla Zahradníka, který byl zámeckým zahradníkem v Hostačově. Ten se roku 1867 stal městským zahradníkem Německém Brodě , kde Zahradník-Brodský vystudoval v letech 1874–1882 gymnázium, kde již ve studentském časopise publikoval své první práce. Poté vystudoval katolickou teologii v Hradci Králové a roku 1886 by vysvěcen na kněze. Nejprve byl kaplanem ve Zruči nad Sázavou a v letech 1889 až 1919 farářem v Ouběnicích, kam za ním dojížděli jeho přátelé, mezi kterými byl například Jindřich Šimon Baar, Jakub Deml, Antonín Klášterský, Jaroslav Vrchlický nebo Alois Jirásek. Ve své farnosti prosazoval moderní způsob hospodaření, založil kampeličku a meliorační družstvo. Roku 1908 byl tajně oddán přítelem, Aloisem Svojsíkem s Annou Plešingerovou , překladatelkou z angličtiny a autorkou drobné beletrie. V letech 1918–1919 byl v čele hnutí, které usilovalo o reformu katolické církve . Když hnutí neuspělo, z katolické církve vystoupil a roku 1920 se stal spoluzakladatelem československé církve, když však v ní neprosadil příklon k pravoslaví, zřekl se činnosti v ní a na pravoslaví přestoupil. Roku 1919 se Zahradník-Brodský přestěhoval do Prahy a pracoval jako úředník na ministerstvu školství a národní osvěty, od roku 1922 jako ministerský rada. Byl členem agrární strany, působil ve spolku Svatobor, v Nakladatelském družstvu Máje a ve výboru Syndikátu českých spisovatelů. Roku 1924 odešel do důchodu a věnoval se literatuře. Pochován je v Praze na Olšanských hřbitovech. Zahradník-Brodský je autorem více než stovky konvenčních románů a povídek, jejichž náměty čerpal většinou ze své současnosti. Zápletky bývají milostné a často sociálně ...
Více od autora
Zdeněk Pluhař (47)
Zdeněk Pluhař byl český spisovatel, typický představitel socialistického realismu. Vystudoval reálku v Brně, poté se roku 1937 stal stavebním inženýrem. Za druhé světové války byl vězněn nejprve v Brně, poté v Terezíně a nakonec na Pankráci. Po válce pracoval jako stavbyvedoucí, poté se v roce 1952 stal konstruktérem. Od roku 1956 působil jako spisovatel z povolání. V letech 1975–80 byl dramaturgem Filmového studia Barrandov. V roce 1982 získal titul národní umělec.
Více od autora
Richard Gordon (40)
Gordon Stanley Ostlere, známý pod pseudonymem Richard Gordon , byl britský lékař a spisovatel. Gordon se proslavil sérií knih z lékařského prostředí, jeho romány Doktor v domě či Doktor na moři a další byly přeloženy i do češtiny s ilustracemi Adolfa Borna. Podle jeho knih vzniklo sedm filmů a televizní seriál.
Více od autora
Paul De Kruif (42)
Paul Henry De Kruif byl americký mikrobiolog, spisovatel a publicista. Hned jeho druhá kniha Lovci mikrobů z roku 1926 se stala na dlouhou dobu nejen světovým bestsellerem, ale pro mnoho vědců a lékařů se stala zdrojem inspirace pro jejich budoucí odbornou práci a vědeckou kariéru. Některými literárními vědci je pokládán za jednu ze zakladatelských osobnosti světové literatury faktu v oblasti lékařských a biologických věd, který dones patří mezi významné popularizátory světové vědy. Přímo za otce románu o vědě jej ve svém „románu o archeologii“ Bohové, hroby a učenci označil C. W. Ceram. De Kruif asistoval Sinclairu Lewisovi s jeho Pulitzerovou cenou odměněným románem Arrowsmith. Dodal nejen potřebné vědecké a medicínské informace potřebné pro zápletku, ale také náčrty postav. Ačkoliv byl Lewis uveden jako jediný autor, de Kruif obdržel 25% výtěžku z prodeje knihy a kniha také obsahuje Lewisovu děkovnou dedikaci. Mnoho lidí se domnívá, že řada postav je založena na lidech, které de Kruif osobně znal, zatímco titulní hrdina je obrazem jeho samého. Kniha z roku 1926 je věnována památce a odkazu významných světových vědeckých osobností, které výrazně přispěly k rozvoji mikrobiologie a epidemiologie:
Více od autora
Miloš Kratochvíl (57)
Miloš Kratochvíl je sportovní redaktor, spisovatel, televizní scenárista. Absolvoval Střední průmyslovou školu potravinářské technologie a pokračoval na Karlově univerzitě studiem žurnalistiky, které však nedokončil. V letech 1970–1980 byl sportovním redaktorem v časopisu Stadion, pak se stal spisovatelem „na volné noze“. Napsal řadu povídek do různých antologií, jiné z žánru sci-fi uveřejnil v povídkové knize Pavilón J. Byl velmi činným scénáristou pro Československou televizi, kde uplatnil desítky scénářů. Je autorem řady písničkových textů, básniček, fejetonů i pohádek. Psal do dětských časopisů Mateřídouška a Sluníčko.
Více od autora
Ludmila Kollmannová (49)
PhDr. Ludmila Kollmannová je autorka českých učebnic pro výuku angličtiny .
Více od autora
Julius Fučík (66)
Julius Fučík byl český komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel, popravený nacisty pro účast v protinacistickém odboji. Po roce 1948 se stal ikonou celé komunistické ideologie. Pocházel z dělnické rodiny na pražském předměstí Smíchově; byl pokřtěn 22. března jako Julius Jaroslav; jméno Julius obdržel po svém strýci, skladateli Juliu Fučíkovi. Rodina se roku 1913 přestěhovala do Plzně, protože jeho otec, povoláním soustružník a zároveň ochotnický divadelní pěvec, přijal angažmá v tamním Městském divadle. V plzeňském divadle již jako malý hoch sehrál desítky úspěšných dětských rolí. Roku 1919 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání. Po maturitě začal externě studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1921 vstoupil do KSČ. V letech 1922 až 1924 žil ve Starých Strašnicích, v Bylanské ulici 39, kde má nyní menší kamennou pamětní desku. V této době také pracoval jako pomocník v kanceláři. V roce 1926 se stal členem Devětsilu, v roce 1929 spoluzakládal Levou frontu. V období let 1928–1938 působil jako šéfredaktor Tvorby a od roku 1929 pracoval v Rudém právu, a jako takový působil mj. jako dopisovatel v Moskvě. Patřil ke skupině, která odmítala jakoukoliv kritiku SSSR, a soubor jeho reportáží ze Sovětského svazu – Země, kde zítra již znamená včera, je ukázkou mimořádně tendenčního referování o impériu, které procházelo stalinským terorem a jehož průmyslový rozvoj si vyžádal miliony obětí . Jeho dar spočíval podle publicisty Josefa Chuchmy v tom, že měl „smysl pro dramatičnost, pro dobře prodejné, emocionální sdělení. Podával sugestivní zprávy nejen o předmětu svého psaní, nýbrž i o sobě samém – a Reportáž psaná na oprátce je vyvrcholením této sebeprezentace.“ Svůj první, desetidenní politický trest za provolávání komunistických hesel si odpykal n...
Více od autora
Jiří Mucha (29)
Jiří Mucha byl český prozaik, publicista, scenárista a překladatel, syn malíře Alfonze Muchy. Jeho první manželkou byla Vítězslava Kaprálová , hudební skladatelka a výrazná umělecká osobnost, důvěrná přítelkyně skladatele Bohuslava Martinů. Jeho druhou manželkou byla skotská hudební skladatelka G. Thomsenová. V dětství žil s rodiči v cizině. V Praze začal studovat gymnázium, přitom dva roky pobýval ve Švýcarsku a Francii, dva roky ještě v Jindřichově Hradci. V roce 1934 konečně složil v Praze maturitu. Z vysokých škol si zvolil medicinu a to nejdříve v Praze, potom na Sorboně v Paříži. Po návratu domů pokračoval na Filozofické fakultě ve studiu dějin umění a orientalistiky. Studium však nedokončil. V roce 1939 se přihlásil do československé jednotky francouzské armády. Po okupaci Francie byl evakuován do Anglie, kde pracoval pro rozhlas. Po přechodu k letectvu se stal válečným zpravodajcem rozhlasové stanice BBC v severní Africe, na Středním východě, v Asii a na konci války na západní frontě. Po roce 1945 pracoval jako novinář, cestoval po Evropě, přitom vyvíjel i činnost spisovatelskou. Jako účastník západního odboje byl v roce 1951 obžalován a odsouzen na 6 let do vězení. Tam pracoval převážně jako lékař v uhelných a uranových dolech. V roce 1955 byl propuštěn na základě amnestie, později rehabilitován. Pokračoval v literární práci, pracoval i jako scenárista ve studiu na Barrandově. Svobodně pracovat a publikovat však mohl až v 80. letech. Od 60. let žil Jiří Mucha střídavě v Praze a Londýně. V roce 1989 byl zvolen předsedou českého PEN klubu.
Více od autora
Jaroslav Havlíček (35)
Narozen 3. 2. 1896 v Jilemnici, zemřel 7. 4. 1943 v Praze. Spisovatel, autor románů, povídek a novel, představitel české psychologické prózy 30. a 40. let. Řadí se mezi nejvýznamnější představitele domácí psychologické prózy. Jeho literaturu ovlivnili písmáci a spiritisté, napsal několik románů, jejichž děj je zasazen do maloměsta na přelomu 19. a 20. stol. Popisuje tragické lidské osudy, degeneraci – téměř naturalisticky, až chladnokrevně, duševní stavy často velmi narušených lidí a extrémní situace. Byl skvělým vypravěčem. Některé jeho postavy vykazují velkou mravní a duševní sílu.
Více od autora
Iveta Toušlová (44)
Iveta Toušlová je česká novinářka, televizní a rozhlasová moderátorka. Autorsky spolupracuje na televizních pořadech 13. komnata, Toulavá kamera i dalších, které také moderuje. Pochází z rodiny, ve které si rodiče nerozuměli, takže vyrostla v nepříjemné atmosféře. Její rodiče se rozvedli, až když jí bylo 23. V 16 letech vážně onemocněla její matka, takže se musela starat o svou mladší sestru, které v té době byly tři roky. Kvůli tomu získala pocit, že děti jsou spíše starosti a riziko, než radosti, takže své těhotenství oddalovala. Když už dítě chtěla mít, objevily se u ní zdravotní komplikace a v 38 se rozešla s partnerem. S novým přítelem se jí nepodařilo otěhotnět a ve 45 letech dospěla k závěru, že na dítě už je pozdě. Adopci dítěte s partnerem nezvažovali, protože její rodiče jsou z početných rodin, díky čemuž si nepřipadá osamělá. Po studiích češtiny a české literatury na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity vystřídala několik povolání až nakonec začala jakožto redaktorka Jihočeských listů , později přešla do jihočeského Rádia Faktor. V České televizi působila od roku 1995 nejprve coby externí redaktorka, od roku 1996 jakožto členka Redakce zpravodajství ČT. Moderovala také pořad Dobré ráno a hlavní zpravodajskou relaci ČT Události , kdy se spolu s Bohumilem Klepetkem s diváky relace na obrazovkách rozloučila. Poté se autorsky věnovala televizním pořadům a seriálům Je spoluautorka knih cyklu Toulavá kamera, které jsou přepisem stejnojmenného televizního magazínu. Série knih začala být vydávána od roku 2005. Dalšími spoluautory jak TV magazínu, tak knižní série jsou televizní komentátor Josef Maršál a autor mnoha cestopisů Marek Podhorský. Některé svazky byly vydány v počtu 10 - 40 000 výtisků.
Více od autora
Egon Bondy (54)
Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer , byl český básník, prozaik a filosof, výrazný inspirátor českého undergroundu. Jeho otec byl plukovníkem československé armády. V roce 1947 Zbyněk Fišer, budoucí Egon Bondy, přerušil studium na gymnáziu a vydal se na cestu bohémského života bez stálého pracovního poměru. Jako zapálený marxista vstoupil v roce 1947 do KSČ, ale po únoru 1948 z KSČ vystoupil. Jak napsal ve vzpomínkové knize Prvních deset let , žil počátkem 50. let „zjevně jako individuum práce se štítící, kriminální živel a sanktusák – po několik dlouhých let. Byl jsem za tu dobu zase i párkrát v blázinci, ale nepomohlo to. Pro pivo jsem byl schopen všeho“ . Stálý pracovní poměr neměl, „živil“ se i žebrotou a drobnými krádežemi. Koncem 40. let se poznal s Karlem Teigem a Závišem Kalandrou a navázal přátelství s básníkem Ivem Vodseďálkem, nonkonformní literátkou Janou Krejcarovou, později s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem a spisovatelem Bohumilem Hrabalem. Boudník brzy odhalil, že Fišer cituje cizí myšlenky a vydává je za vlastní a není schopen posoudit nejjednodušší realitu. V dopisech Mikuláši Medkovi o něm hovoří jako o hysterikovi a samolibém primitivovi. V dubnu 1952 se s ním rozešel. Medek Fišera nesnášel. V jeho denících je zmiňován pouze slovy "byl tu Fišer, hrozně blbý", "velký vztek na Fišera", "ať psi sežerou jeho zdechlinu" Podle Teigeho tvořil Fišer s Krejcarovou polochoromyslnou dvojici, která patří do blázince. S Janou Krejcarovou navázal též intimní vztah a v roce 1949 s ní připravil surrealistický sborník Židovská jména, který obsahoval 15 textů. Každý z přispívajících si zvolil židovský pseudonym, též na protest proti antisemitskému zabarvení vykonstruovaných procesů v Sovětském svazu i v Československu. Od tohoto okamžiku Zbyněk Fišer začal užívat jméno Egon Bondy. V následujících letech psal básně, snil o světové revoluci i o snadném zbohat...
Více od autora
Zdeněk Nejedlý (74)
Zdeněk Nejedlý byl český historik, muzikolog, literární historik, politik a veřejný činitel. Narodil se v rodině učitele a muzikanta Romana Nejedlého, významného regionálního kulturního pracovníka v Litomyšli, který se osobně znal s tehdy začínajícím spisovatelem Aloisem Jiráskem. Tato známost později ovlivnila též jeho syna Zdeňka, který již během gymnaziálních studií projevil zájem o historii a hudbu. Vystudoval historii a estetiku na filosofické fakultě české university v Praze, byl žákem profesorů historika Jaroslava Golla, estetika a muzikologa Otakara Hostinského a Tomáše Garrigua Masaryka . Soukromě studoval hudbu u Zdeňka Fibicha. Na Univerzitě Karlově se stal ordinářem hudební vědy, habilitoval se roku 1905, od roku 1909 byl mimořádným, od roku 1919 řádným profesorem. V mládí se údajně ucházel o ruku dcery Antonína Dvořáka Otilie, která jej odmítla, což poté mělo přispět k averzi Nejedlého vůči jejímu manželi Josefu Sukovi i Dvořákovi. I když se tento příběh dostal i do tvorby Josefa Škvoreckého, není podložený prameny a tak může jít o mystifikaci. Během vysokoškolského studia v letech 1900–1902 pracoval v Archivu Národního muzea v Praze. Zájem o Bedřicha Smetanu ho přivedl do Společnosti pro postavení pomníku Bedřicha Smetany , později přeměněné ve Společnost Bedřicha Smetany. Politicky byl organizován v Masarykově realistické straně. Před první světovou válkou zasáhl do sporu o smysl českých dějin . Jeho podnětné názory sice nedospěly k ucelenějšímu závěru, zasáhly však plodným způsobem do diskuse, na jejíž krajních pólech stáli historik Josef Pekař a filozof T. G. Masaryk. Nejedlý chápal, že z hlediska historika je třeba odmítnout Masarykův názor o smyslu českých dějin, ale zároveň mu přiznal kladnou hodnotu v politickém uvědomění českého národa. V roce 1917 podepsal Nejedlý Manifest českých spisovatelů. Ihne...
Více od autora
Ruth Rendell (51)
Ruth Rendellová, rozená Grasemannová, někdy tvořící též pod pseudonymem Barbara Vineová byla anglická spisovatelka, autorka detektivních románů. Její knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků, víc jak dvacet jich bylo zfilmováno. První román vydala roku 1964 pod názvem Smrt má jméno Doon . Již zde se objevil její nejslavnější detektiv Reginald Wexford, který je hlavním hrdinou zhruba třetiny jejích knih. Do detektivního žánru vnesla sociální i psychologický rozměr, zvláště do svých thrillerů a knih psaných pod jménem Vineová. V roce 1997 byla uvedena do šlechtického stavu.
Více od autora
Robert A Heinlein (39)
Robert Anson Heinlein byl jeden z nejvlivnějších a nejkontroverznějších spisovatelů science fiction. Společně s A. C. Clarkem a Isaacem Asimovem byli v americké literatuře známi jako „Velká trojka science fiction“ . Po studiích působil pět let u námořnictva, ale pro onemocnění tuberkulózou musel odejít. Krátce podnikal, jako letecký inženýr působil za 2. světové války v Experimentální letecké stanici válečného námořnictva. Po válce se Robert Anson Heinlein věnoval literární činnosti, publikoval v prestižním magazínu Astounding, v American Legion Magazine, The Saturday Evening Post a dalších. Využíval svých znalostí ze studia matematiky a fyziky a s bohatou invencí a vypravěčským darem začal psát povídky a romány pro dospělé i mládež, v nichž se zamýšlí nad rozvojem civilizace a budoucností lidstva. Jako první získal titul Velmistra žánru.
Více od autora
Petra Soukupová (48)
Petra Soukupová je česká spisovatelka a scenáristka, laureátka literárních cen Magnesia Litera 2010 v kategorii Kniha roku za prózu Zmizet a Ceny Jiřího Ortena 2008 pro mladé literáty za knihu K moři. K povídce „Na krátko“ vytvořila scénář, za nějž v roce 2009 obdržela 3. místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Tímto scénářem absolvovala obory scenáristika a dramaturgie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. K povídce Na krátko vytvořila scénář, za nějž v roce 2009 obdržela 3. místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Kniha K moři se stala předlohou pro napsání scénáře, za který obdržela nejvyšší ocenění ve 2. ročníku soutěže scenáristů Nadace Barrandov & RWE. Scénář plánovala pod stejným názvem natočit Karin Babinská, k realizaci však nedošlo. Za triptych Zmizet byla vedle zisku Magnesie Litery také nominována na Cenu Josefa Škvoreckého. Litera výrazně zvýšila poptávku po knize, zatímco před jejím oceněním se prodalo kolem 2500 výtisků knihy, do konce srpna 2010 už to bylo 9776 výtisků a na začátku roku 2011 12 000 výtisků. V roce 2012 vyšla kniha Zmizet v polštině. Román Věci, na které nastal čas byl vydán v roce 2020 z již publikovaných povídek, které autorka upravila, rozšířila o zcela nové texty a vše propojila do románového příběhu. V letech 2008–2010 působila v televizi jako scenáristka seriálu Comeback, s Tomášem Baldýnským psala i seriál Kosmo. Od roku 2011 pracuje jako dramaturgyně seriálu Ulice. Její knihy vyšly v Bosně a Hercegovině, Albánii, Bulharsku, Chorvatsku, Itálii, Maďarsku, Makedonii, Srbsku, Polsku, Slovinsku a ve Vietnamu. Kromě toho postupně vycházejí v audiální formě ve vydavatelství OneHot BOOk. V lednu 2013 se jí a Tomáši Baldýnskému narodila dcera Marla.
Více od autora
Jiří Kahoun (44)
Jiří Kahoun byl český spisovatel, autor mnoha knížek pro děti. Mimo jiné autor Příběhů včelích medvídků. Po maturitě na Střední průmyslové škole pro umělecké zpracování kovů a kamenů v Turnově a vojenské službě prošel řadou zaměstnání: byl traktoristou, aranžérem, kameníkem, výtvarníkem, pálil dřevěné uhlí, pracoval jako stavební dělník i technický redaktor. Obrázky beze slov uveřejňoval v různých novinách a časopisech: Ahoj, Československý loutkář, Československá fotografie, Dikobraz, Květy, Mateřídouška, Mladá fronta DNES, Obrana lidu, Pionýr, Repertoár malé scény, Rudé právo, Svobodné slovo, Týdeník Československé televize, Vlasta, Voják. Podílel se na společných výstavách berounských výtvarníků a měl několik výstav samostatných. Město Beroun vydalo reprodukce jeho kreseb jako pohlednice, ilustroval dvě své knihy. Podle jeho námětů a scénářů byly natočeny televizní večerníčkové seriály: první řada Příhod včelích medvídků a sedm dílů Toronto Tom, kocour z Ameriky . Příhody včelích medvídků vyšly i na zvukových nosičích . V Krátkém filmu Praha natočila Šarlota Zahrádková-Filcíková podle pohádek z knihy Pískací kornoutek animované filmy, např. Had je mašinka , Hroší maminka je tatínek .
Více od autora
Ivan Mládek (25)
Ivan Mládek je český hráč na banjo a kazoo, zpěvák, bavič, textař, skladatel, komik, kreslíř, humorista a autor deskových her. Narodil se roku 1942 v Praze. Vyrůstal v úřednické rodině v Holešovicích. Jeho otec Bohuslav Mládek byl právníkem. Ivan Mládek absolvoval střední průmyslovou školu strojní a poté Vysokou školu ekonomickou. Na VŠE byl mimo jiné i spolužákem Václava Klause. Od roku 1966 veřejně vystupoval s různými soubory z oblasti jazzu a country music . Na přelomu let 1967-68 byl ve Francii, kde se živil hraním na banjo a balalajku v ruských kabaretech. Po půl roce se vrátil do Československa a od počátku 70. let 20. století vystupoval s vlastní kapelou Banjo Band, kde hraje na tenorové banjo a zpívá. Je autorem více než 400 písní, píše humoristické povídky, recesistické pohádky a scénáře, kreslí humorné obrazy a vtipy. Televizním divákům je znám jako moderátor a spoluautor zábavných pořadů Čundrcountry show a Country estráda. Televizní stanice TV Barrandov vysílala jeho sitcomy Cyranův ostrov, Cyranův poloostrov a Noha 22. Před parlamentními volbami ČR v roce 2013 veřejně podpořil Stranu svobodných občanů, podle něj je to vhodná alternativa pro zklamané pravicové voliče. Dlouhodobě se také netají svým monarchistickým smýšlením, které formuloval mimo jiné ve své glose Díky bezvládí blíže k monarchii pro internetové noviny Neviditelný pes roku 2007. V rozhovoru ke 100. výročí vzniku republiky v roce 2018 uvedl, že rozpad Rakouska-Uherska a zánik monarchie byla chyba a vznik československé republiky byl spíše v zájmu vítězných mocností než československého lidu, neboť za císaře Karla I. spěla monarchie k federalizaci a větší svobodě. Poprvé se oženil v roce 1969 s Evou Mládkovou, se kterou má syna Štěpána , který je advokátem. Některé z písní Ivana Mládka se staly velmi známými a populárními, a to i v blízkém zahraničí. Mezi jeho známé hity patří ...
Více od autora
Giovanni Boccaccio (36)
Giovanni Boccaccio – 21. prosince 1375 Certaldo) byl italský renesanční básník a novelista. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy. Byl nemanželský syn. Již v mládí byl otcem poslán do Neapole za obchodem. Díky svému uměleckému nadání se ocitl na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou, jehož sídlo bylo centrem raného humanismu a renesance. V této době se pro něj stala ideálem královnina nemanželská dcera Marie Aquinská, kterou v roce 1342 opěvoval v díle Elegia di Madonna Fiammetta. Následovaly diplomatické mise v Avignonu a Římě. Studoval práva. Roku 1344 napsal básnické dílo Fiesolské nymfy , do češtiny přebásněno roku 1984 J. Hiršalem, které bylo napsané v oktávách a proslavilo se jako první pastýřský epos v italské literatuře. Známý cyklus Dekameron je považován za vrcholné Boccacciovo dílo. Vznikl mezi roky 1348 až 1353. Jedná se o soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením. Příběhy jsou ve stejném poměru rozděleny do deseti dní ; odtud také název cyklu a vypráví je deset mladých lidí , kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348. Katolická církev dílo odsoudila a na Indexu zakázaných knih byl Boccaccio uváděn až do konce 19. století; vyškrtnut z Indexu byl v roce 1900. Slavný básník pracoval až do své smrti 21. prosince 1375 . Byl pochován v kostele 'Chiesa dei Santi Jacopo e Filippo' v rodném Certaldu. Neapolská fáze Léta 1340–1350 Hlavní dílo Pozdní dílo
Více od autora
František Uher (68)
František Uher byl český právník. Pracoval jako advokátní koncipient a počátkem 60. let 19. století zasedal jako poslanec českého zemského sněmu; postupně se však musel veškeré činnosti vzdát pro nezvladatelný alkoholismus. Žil potom v Praze jako žebrák a zemřel v nemocnici, kam ho přivezli z ulice v beznadějném stavu. Jeho životní příběh inspiroval tvůrce kabaretního představení , dvou povídek , zpěvohry a dvou filmů , všechny s názvem Batalion; Uher je v nich líčen ve zromantizovaném pojetí jako advokát chudých, kterého svedla na scestí nevěra manželky a jenž složil píseň o vlastním smutném osudu. Základní životopisné údaje se v historických zdrojích různí. Například Ottův slovník naučný uvádí „* kolem 1830“. Podle Ignáta Herrmanna, který nahlédl do matriky doktorů na pražské právnické fakultě, se měl narodit roku 1828 ve Waltersdorfu v Čechách; zakrátko se mu ale podařilo získat křestní list s datem 23. prosince 1825 v obci Bystřec. Spisovatel Josef Hais Týnecký, který se Uhrově památce věnoval ve 20. a 30. letech 20. století, zjistil vcelku správný údaj — 23. prosince 1825 ve Valteřicích u Lanškrouna, ale zjevně ho zmýlilo, že obec Waltersdorf má český název Bystřec . Definitivně správný údaj, potvrzený i místní matrikou narozených, tedy je, že se František Uher narodil 23. prosince 1825 v obci Bystřec, čp. 230, jako syn sedláka — „familianta“. Studoval na gymnáziích ve Svatém Jiří a v Bratislavě, pak filosofii v Litomyšli a práva nejprve v Olomouci, nakonec v Praze. Diplomovou práci obhájil 18. června 1856 a promován byl 21. června téhož roku. Začátkem 60. let pracoval jako advokátní koncipient postupně v několika kancelářích a pravděpodobně si občas — nelegálně — přivydělával poskytováním právních služeb . Samostatným advokátem se však nikdy nestal...
Více od autora
Arnošt Vašíček (58)
Arnošt Vašíček je český cestovatel, scenárista, spisovatel a záhadolog . Vašíček je ženatý a má 2 děti. Vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze, obor Filmová a televizní žurnalistika. Jeho hlavním zájmem jsou záhady jako nerozluštěné archeologické nálezy, nevysvětlitelné úkazy a další tajemné a neznámé jevy včetně utajovaných rituálů. Věnoval se i námořnímu jachtingu a zúčastnil se tří velkých námořních expedic. Celkem navštívil již více než 80 zemí na pěti kontinentech. Na svých cestách navštívil a studoval řadu primitivních kmenů v odlehlých částech světa, například kmen Veddů na Srí Lance, Dajáků na Borneu, Danů na Irian Jaya, Mentawaje na ostrově Siberut, Dogony v Mali, kmen Kubu na Sumatře nebo Antanosy na Madagaskaru. Kromě zahraničí se také zaměřuje na záhady v České republice. Ve svém díle s názvem Tajemství Ďáblovy bible se snažil rozluštit pozadí vzniku rukopisné knihy Codex gigas . Dále se zabýval malbami v kostele sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci, možnému místu hrobu hunského krále Attily a mnohým dalším místům, představovaným např. v rubrice Záhady na dosah ruky publikované v reklamním magazínu ČD pro vás železničního dopravce Českých drah. Arnošt Vašíček je velmi aktivní autor, který má na svém kontě již více než 40 titulů. Mimo práci spisovatele napsal též scénář k řadě dokumentů a televizním seriálům jako například Strážce duší nebo mysteriozní detektivní trilogie Ďáblova lest a Ztracená brána. Arnošt Vašíček je autorem řady sporných nebo těžko ověřitelných prohlášení, za některá z nich byl také kritizován. Spisovatel Vašíček byl kritizován za svou knihu Tajemství Ďáblovy bible, respektive článek o této knize uveřejněný v časopise 100+1. Autorem kritického článku Arnošt Vašíček a Kodex Gigas neboli Ďáblova bible je Libor Gottfried, archivář a historik, který svůj kritický člá...
Více od autora