Všichni Autoři a témata

Karel Valdauf (14)

Karel Valdauf byl český hudebník a skladatel. Je autorem více než 150 písní. Pocházel z rodiny venkovských hudebníků. Jeho otec i strýcové hráli v kapele jeho dědečka. On sám začal v této kapele hrát již jako třináctiletý kluk. Poprvé hrál na taneční zábavě na malý bubínek, flétnu a housle. V letech 1928–1930 studoval na vojenské hudební škole a poté hrál šest let u plukovní hudby v Plzni na flétnu, podle potřeby i na baskřídlovku, klarinet, saxofon, kytaru, harmoniku či bicí. Po odchodu do civilu vytvořil malou kapelu a cestoval s kočovnou divadelní společností. Stal se flétnistou policejní hudby v Praze a v roce 1942 založil u policie salonní orchestr, který nesl název "Orchestr kriminální policie". Po 2. světové válce založil konečně orchestr pod vlastním jménem. Orchestr Karla Valdaufa se stal v Československu nesmírně populární a postupně se zařadil mezi špičkové dechové orchestry Evropy. Často koncertoval v zahraničí a jeho nahrávky vycházely na gramofonových deskách v Německu, USA, Rakousku, Japonsku, Jugoslávii, Švýcarsku a v Holandsku. Své hudební znalosti, které mu ve Svinech poskytl Štěpán Valter, si prohloubil v letech 1950–1954 na Pražské konzervatoři studiem skladby u Jaroslava Řídkého a dirigování u Bohuslava Špidry a Pavla Dědečka. Z prvního manželství měl dceru Evu a syna Karla . S druhou manželkou, Zorkou Kohoutovou, zpěvačkou své kapely Valdaufinky, měl dva syny, a to Jana a Dana . Později se oženil ještě potřetí s Ivanou Seinerovou. Každoročně je v Trhových Svinech pořádán festival dechových hudeb na počest Karla Valdaufa. Koná se vždy předposlední srpnový víkend. Karel Valdauf je znám především svými populárními polkami, jako jsou Soběkurská, Berounská, Březnická, Pod jednou střechou nebo Kudy kam. Psal také valčíky – Až nás cesty svedou, Dva stíny a další. Od svých kolegů skladatelů se lišil tím, že jeho skladby jsou svižné, synkopické, a dobře zní i v p...

Karel Tuček (8)

Karel Tuček, mineralog, petrograf a muzeolog, se narodil v roce1906 v Nové Pace. Vystudoval přírodní vědy a zeměpis na Karlově univerzitě. V roce 1932 zde dosáhl doktorátu, v letech 1933–1934 působil v Mineralogickém ústavu univerzity jako pomocná vědecká síla. V letech 1934–1935 pracoval jako výpomocný učitel na čtyřech pražských měšťanských školách, v letech 1934–1937 byl asistentem Mineralogického ústavu na České technice. V roce 1937 se stal pracovníkem mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea, kde v letech 1939–1950 a 1956–1976 zastával funkci vedoucího oddělení. V letech 1950–1951 byl správcem Náprstkova etnografického muzea, v letech 1951–1953 ředitelem Národního technického muzea a v letech 1953–1956 přednostou odboru pro muzea na ministerstvu kultury. K. Tuček je autorem stovek odborných a popularizačních článků z mineralogie. Mnoho úsilí věnoval muzejnické činnosti, tj. hlavně spravování mineralogických sbírek v Národním muzeu a později na Univerzitě Karlově, kde po odchodu do důchodu působil jako externí pracovník . Roku 1986 se přestěhoval z Prahy do Písku, kde roku 1990 zemřel.

Karel Tříska (4)

Narozen 11. 7. 1904 v Praze, zemřel 8. 8. 1995 v Jindřichově Hradci. PhDr., archivář, monografie z oboru.

Karel Sládek (16)

Karel Sládek je český včelař, přírodovědec a teolog. Vystudoval fyzickou geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, následně filosofii a teologii na Filosofické fakultě a Teologické fakultě Papežské univerzity Urbaniána v Římě. Doktorské studium absolvoval na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obhajobou disertační práce s názvem Vladimír Solovjov: mystik a prorok. Habilitoval se z katolické teologie na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde obhájil habilitační práci s názvem Nikolaj Losskij: obhájce mystické intuice. Od roku 2013 působí jako odborný asistent spirituální teologie se zaměřením na východní teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je jedním ze zakladatelů Centra Pro Oriente Christiano při Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je vedoucím Centra pro aplikovanou etiku, kde je zodpovědným za sekci environmentální etika. Garantuje obor Aplikovaná etika na téže fakultě. Pedagogická činnost zahrnuje přednášky ze spirituální teologie, východního křesťanství a environmentální etiky. Je vyučeným včelařem a členem Pracovní společnosti nástavkových včelařů CZ a Mendelovy společnosti pro včelařský výzkum, z.s. Dále je členem CZ-IALE: České společnosti pro krajinnou ekologii.

Karel Oliva (11)

Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr. je český jazykovědec a současný ředitel Ústavu pro jazyk český AV ČR. Zabývá se matematickou lingvistikou a formální syntaxí. Externě vyučuje na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Oliva dříve působil také na Bulharské akademii věd v Sofii, na univerzitě v Saarbrückenu a v Rakouském institutu pro výzkum umělé inteligence ve Vídni.

Karel Kindl (11)

Karel Kindl byl místopředseda Československé sociálně demokratické strany dělnické a starosta města Kladna. Od roku 1900 byl redaktorem kladenské Svobody, časopisu Dělnické listy, později hornického krajského listu Pochodeň. Pracoval jako krajský důvěrník sociálně demokratické strany, po převratu v roce 1918 jako člen ústředního výkonného výboru, v letech 1924–1933 byl místopředsedou Československé sociálně demokratické strany dělnické. V letech 1919–1938 byl starostou města Kladna. Poté působil jako aktivní účastník protifašistického odboje, v roce 1944 byl zatčen, poté vězněn v Malé pevnosti v Terezíně a v koncentračním táboře Dachau, kde zemřel 22. února 1945.

Karel Horálek (11)

Karel Horálek byl český jazykovědec, slavista, paleoslovenista, bulharista, literární vědec a historik, folklorista, textolog, lexikograf, versolog, vysokoškolský pedagog, člen korespondent ČSAV. Po maturitě na reálném gymnáziu několik let pracoval jako kreslič v grafickém závodě v Brně, v letech 1935–1939 studoval na FF MU češtinu, filozofii a slovanskou filologii, poté krátce zůstal v jejím svazku jako asistent. V rámci represí po 17. listopadu 1939 byl zatčen a šest měsíců vězněn v koncentračním táboře Oranienburg, od srpna 1940 do září 1945 byl zaměstnán v Kanceláři Slovníku jazyka českého. V roce 1945 získal na FF MU doktorát filozofie a nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1946 habilitoval, následně byl jmenován docentem a od 1947 profesorem slovanské jazykovědy. Na FF UK zastával různé pozice, byl proděkanem, ve čtyřech funkčních obdobích děkanem tehdejší filologické fakulty , vedoucím katedry slavistiky .V roce 1956 byl zvolen členem korespondentem ČSAV, od roku 1972 do 1978 působil ve funkci ředitele Ústavu pro jazyk český ČSAV, v dalších letech jako vědecký konzultant Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV.V květnu 1941 se stal členem Pražského lingvistického kroužku. Vedle plnění pedagogických povinností a s nimi spojeným výkonem akademických funkcí vyvíjel intenzivní organizátorskou domácí i zahraniční vědeckou činnost, byl členem Mezinárodní komise folkloristické, Komise pro dějiny slavistiky při Mezinárodním komitétu slavistů, působil v redakčních radách časopisů Slovo a slovesnost a Slavia. V letech 1940–1945 se podílel na přípravě Příručního slovníku jazyka českého, uspořádal, redigoval a vydal Velký rusko-český slovník a Česko-rus...

Karel Boromejský Mádl (10)

Karel Boromejský Mádl byl český historik a kritik umění, profesor na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Patřil k předním kritikům generace 90. let 19. století. Mádl absolvoval reálku v Praze, v letech 1879-1880 nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník, v letech 1880–83 žil ve Vídni, kde se nejprve dal zapsat na vysokou školu technickou, ale také navštěvoval uměleckohistorické přednášky a semináře profesorů R. Eitelbergera von Edelberg a M. Thausinga v Rakouském muzeu pro umění a průmysl a Albertině. Není doloženo, že by byl řádným studentem univerzity. Ve Vídni pravděpodobně poznal i zakladatele vídeňské uměleckohistorické školy Franze Wickhoffa a prvního ředitele pražské Uměleckoprůmyslové školy Františka Schmoranze. V letech 1883 a 1884 navštívil Mnichov a Paříž, po roce 1884 pobýval ve Vídni. Od roku 1886 spolupracoval s nově založenou Galerií Ruch. Od roku 1888 byl spolupracovníkem redakce Ottova slovníku naučného. Podnikl četné studijní cesty do Rakouska, Německa, Francie, Itálie, Belgie, Holandska, Jugoslávie a dalších zemí. Ještě ve Vídni Mádl psal o potřebě založit uměleckoprůmyslovou školu v Praze a krátce po jejím vzniku se stal roku 1886 docentem textilního umění a tajemníkem školy. Dějiny umění v té době přednášel na UPŠ Otakar Hostinský, který roku 1894 přešel na Univerzitu. Mádl se stal jeho nástupcem, byl jmenován profesorem a zároveň správcem knihovny. Na UPŠ přestal působit za války a v dalších letech se věnoval odborné uměleckohistorické práci. Od roku 1887 psal do Zlaté Prahy stati o památkách, spřátelil se s rodinou nakladatele Jana Otty, s jehož dcerou Marií Annou se roku 1910 ve svých 51 letech oženil, manželství bylo bezdětné. Roku 1917 byl jmenován vládním radou a od roku 1918 zastával funkci místopředsedy kuratoria Moderní galerie a člena komise pro navrácení bohemik z ciziny. Byl členem Umělecké besedy, Společnosti Národního divadla, Archeologick...

Kamil Šrubař (11)

Narozen 1972 ve Zlíně. Mgr., středoškolský učitel matematiky, fyziky a informatiky.

Kamil Fürst (15)

Narozen 13.8.1883 v Přešticích, zemřel 3.5.1945 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, klasický filolog, učebnice a spisy z oboru.

Jurij Markovič Nagibin (9)

Jurij Markovič Nagibin, rusky: Юрий Мaркович Нагибин byl ruský sovětský prozaik, novinář, scénárista a autor memoárů. Též autor povídek z doby 2. světové války a lyrických povídek o dobových vztazích mezi lidmi a mezi člověkem a přírodou. Řada jeho námětů byla zfilmována. Je autorem známého filmu Předseda , v povídkové tvorbě rád promítá válečné prožitky do vnitřního světa svého moderního hrdiny. České výbory: Člověk a cesta, Když je čas kachen, Cizí srdce, Uličky mého dětství, příběhy významných kulturních osobností Ostrov lásky.

Jurij Brězan (10)

Jurij Brězan byl nejvlivnějším lužickosrbským spisovatelem 2. poloviny 20. století. Od padesátých let svá díla publikoval pravidelně v hornolužické srbštině a němčině a položil tak základy k dvojjazyčnosti moderní lužickosrbské literatury. Se svými knihami, jmenovitě s prózou Christa, s trilogií o Felixi Hanuschovi stejně jako s romány Krabat a Obraz otce, získal velkou čtenářskou obec v Německu i v zahraničí. Českému čtenáři je jeho dílo k dispozici v českých a slovenských překladech. Jurij Brězan se narodil 9. června 1916 v saské hornolužické vsi Räckelwitz/Worklecy jako první dítě lamače kamene a rolníka Georga Bresana , toho času vojáka, a Marie, roz. Bräuer . Třebaže oba rodiče vedle svých úředních jmen na vsi používali lužickosrbská jména, na Brězanově rodném listě je uvedeno jméno Georg Bresan, které si změnil až v roce 1948 v souvislosti s přijetím Zákona pro ochranu práv srbského národa. Svého otce poznal teprve ve věku 2,5 let po té, co se v říjnu 1918 vrátil z Francie. Ve vesnici Räckelwitz/Worklecy, která leží v katolické oblasti Horní Lužice , navštěvoval malý, plavovlasý Jurij vesnickou školu s výukou v srbštině a němčině. Pro své výsledky i zjevné nadání byl doporučen ke studiu na víceletém městském gymnáziu v Budyšíně. Na toto německé gymnázium nastoupil v roce 1927, coby ministrant v Chrámu sv. Petra měl při tom nárok na ubytování v jednom z domů budyšínské kapituly. Již jako gymnazista se Brězan začal angažovat v lužickosrbské národnostní otázce: přispíval do lužického tisku články o „antislovanském smýšlení“ , o Bismarkově protipolské politice atp. Článek o uzdravění chřadnoucího národa z 21. prosince 1935 byl registrován tzv. Wendským oddělením , které provádělo státní dozor nad srbským národním a kulturním hnutím. T...

Judith McWilliams (9)

Americká spisovatelka.

Jozef Smida (8)

Jozef Smida byl bankovní úředník a účastník Slovenského národního povstání. Smida studoval na Obchodní akademii v Banské Bystrici. Během svých studií absolvoval studijní cestu do Paříže. Působil jako bankovní úředník v Banské Bystrici, Olomouci, Bratislavě a v Prešově. Od 30. let pracoval jako úředník filiálky Slovenské národní banky v Ružomberku, později Státní banky československé. Účastnil se protinacistického odboje. Filiálka České národní banky v Ružomberku pod jeho vedením kryla všechny potřeby povstalců, další část peněžní hotovosti dal před pádem Ružomberka odvést do Banské Bystrice, současně se mu podařilo zachránit před Němci trezory. Smida byl také členem Matice Slovenské. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Smida na slovenské Wikipedii.

Jozef Leikert (11)

Jozef Leikert je slovenský básník a autor literatury faktu. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a posléze pracoval jako redaktor několika časopisů, mimo jiné i jako šéfredaktor Gama magazínu. Od roku 1997 působí na Historickém ústavu Slovenské akademie věd a byl i mluvčím a později osobním poradcem prezidenta Slovenské republiky. Je předsedou Klubu spisovatelů literatury faktu a členem PEN-klubu.

Josef Zentrich, (12)

Josef Veselý (14)

Narozen 1953 v Praze. Autor a překladatel knih o magii a alchymii.

Josef Šmajs (10)

Josef Šmajs je český filozof a spisovatel. V roce 1969 vystudoval strojní inženýství na Vojenské akademii v Brně a v roce 1972 filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde získal titul PhDr. a v roce 1978 titul CSc. V roce 1986 získal hodnost docenta filozofie , v roce 1997 byl jmenován profesorem filozofie na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 1979 do roku 2009 působil na Katedře filosofie FF MU v Brně. V letech 1996-2000 vedl Katedru filosofie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Od roku1988 souvisle pracuje v redakční radě Filosofického časopisu, 10 let byl členem redakční rady časopisu Problemy ekologii . Je členem Obce spisovatelů, od roku 2008 do roku 2011 byl členem jejího vedení . Na Katedře filosofie FF MU přednášel ontologii, gnoseologii, filosofii techniky, vztah přírody a kultury. Nyní přednáší filosofii a filosofii techniky na Ekonomicko-správní fakulty MU a na Fakultě sociálních studií MU. Je naším předním odborníkem v oboru ekologické filosofie, kterou od konce 80. let 20. století rozvíjí jako součást své evoluční ontologie. Novější podobu evoluční ontologie rozšířenou o evoluční gnoseologii a filosofii techniky obsahuje kniha Filozofie - obrat k Zemi . V roce 2008 se zúčastnil Světového filosofického kongresu v korejském Soulu a v roce 2013 Světového filosofického kongresu v Athénách. Je autorem mnoha knih s ontologickou a ekologickou tematikou, které jsou překládány do jiných jazyků. Pro světovou americkou encyklopedii Encyclopedia of Anthropology zpracoval hesla Culture, Nature, Technology, Environmental Philosophy. Spolu s Ivanem Klímou a Václavem Cílkem vydal roku 2010 apelativní text k povaze nynější civilizační a ekologické krize s názvem Tři hlasy. V roce 2014-2015 s přispěním V. Vomáčky a A. Rosy připravil pětijazyčnou publikaci Ústava Země: filosofický koncept. Publikoval kolem 300 v...

Josef Lukavský (11)

Vystudoval gymnázium v Příbrami, čtyři roky zde pracoval jako písař, v roce 1893 odešel k divadlu, od r. 1902 působil v různých pražských divadlech, zejména Na Vinohradech. Získal značnou popularitu jako konferenciér a pamfletista kabaretu Lucerna. Zakládající člen Organizace českého herectva. Od 20. let jen píše. Romanopisec orientovaný na konvenční motivy, často z hereckého života a s prvky dobrodružství . Za jeho stěžejní dílo je pokládán román z hereckého prostředí Komedianti .

Josef Langmeier (7)

Narozen 12. 1. 1921 v Nýřanech, zemřel 13. 6. 2007. Prof. PhDr., CSc., klinický psycholog, zejm. dětský. V roce 1948 nastoupil v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, v roce 1952 odešel na nově zakládané dětské psychiatrické oddělení v Havlíčkově Brodě. Zde vzniká i Ústav pro doškolování lékařů, s nímž od počátku spolupracuje. Zabýval se problematikou dyslexie, rodinné interakce a terapie, psychické deprivace.

Josef Kudela (12)

Josef Kudela byl legionářský spisovatel a pedagog. Josef Kudela se narodil v Horní Lhotě rodině šafáře Františka Kudely a jeho manželky Františky, rozené Žebrákové. Po maturitě se odstěhoval do Prahy, kde vystudoval klasickou filologii. Před válkou byl činný v realistické straně a navštěvoval přednášky Tomáše Garrigua Masaryka na universitě. Po absolvování univerzity se vrátil do rodného kraje, kde učil na gymnáziích v Moravské Ostravě, Přerově, Orlové, Kyjově a Strážnici. V průběhu první světové války narukoval do rakousko-uherské armády a 23. září 1915 byl na ruské frontě u Lucka zajat. Ještě před tím, než se doslechl o československém odboji a dobrovolnických jednotkách, začal v zajateckém táboře agitovat ve prospěch české nezávislosti, jak o tom sám napsal: „Měl jsem tam přednášku o historickém vývoji českého národa. … Výklad měl dvě hlavní vůdčí myšlenky; jedna byla založena na slovech Palackého, že smysl našich dějin je v boji s němectvím a že tedy i v této válce docela ve shodě s celým svým dějinným vývojem postavil se národ svým smýšlením na stranu nepřátel Německa, druhá pak ukazovala, že náš národ ve světových srážkách pokroku a reakce stál vždy na straně pokroku, tak tomu bylo za válek husitských, tak tomu bylo za války třicetileté.“ 8. června 1916 podal přihlášku do československého vojska, kam byl přijat v hodnosti podporučíka. Ještě v roce 1916 se výrazně angažoval po boku J. Patejdla proti aktivitám J. Düricha v Rusku ve jménu jednoty odboje pod Masarykovým vedením. Poté pracoval v redakci deníku Čechoslovan v Kyjevě. Již v této době byl znám zapisováním záznamů ze schůzí, kterých se zúčastnil, do objemného sešitu, které si pořizoval pro budoucí použití a který byl marně hledán po jeho smrti. Participoval na zřízení Masarykovi podřízené Odbočky Čs. Národní rady v Rusku , do které byl zvolen do výboru pro propagační činnost 4. srpna 1918 a pot...

Josef Hraba (9)

Prof. PhDr. Josef Hrabák, DrSc., byl český literární historik, teoretik a kritik, komparatista a univerzitní profesor české literatury. V roce 1937 se stal členem Pražského lingvistického kroužku.

Josef Frolík (3)

Josef Frolík byl příslušník Státní bezpečnosti, který v roce 1969 emigroval do Spojených států amerických, kde pracoval jako špión ve službách CIA. Josef, rozený Lukeš začal používat jméno Frolík v sedmi letech poté, co se jeho matka vdala za kladenského dělníka Josefa Frolíka. Přesto vyrůstal u prarodičů. Absolvoval měšťanskou školu a ke konci druhé světové války byl totálně nasazen. Po válce vystudoval obchodní akademii ve Slaném a působil v administrativě Rudého práva, přičemž studoval Vysokou školu ekonomickou. Roku 1947 vstoupil do Komunistické strany Československa. Už v roce 1948 se rozhodl svědčit proti jednomu ze svých profesorů. Profesor Gargel byl nakonec označen za reakcionáře a odsouzen ke třem měsícům vězení. Roku 1955 přešel na IV. správu ministerstva vnitra a o pět let později dokonce na I. správu. Zde působil v letech 1964–1966 na rezidentuře v Londýně. V následujících letech se zaměřil na špionáže a zpravodajské hry, zaměřené proti CIA. Po roce 1968 se však rozhodl nasbírat co nejvíce tajných informací a s pomocí CIA se mu v roce 1969 nakonec podařilo emigrovat. Balkánskou cestou dopravil do Spojených států amerických automobil, v jehož podvozku byly ukryty důležité dokumenty. Hned po emigraci byl hojně využíván střídavě CIA, MI5 a MI6. Senát Spojených států amerických ho označil za jednoho z nejvýznamnějších politických přeběhlíků po druhé světové válce, Spojené království mu dokonce nabízelo vysokou vojenskou hodnost. V Československu byl roku 1971 odsouzen k smrti. Roku 1975 však těžce onemocněl a od té doby se přestal kvůli zdravotním problémům výrazněji angažovat. V září roku 1987 mu byla zjištěna rakovina jater, které zřejmě podlehl v květnu 1989. Existuje však i teorie, že nadále žije ve Spojených státech amerických pod tajnou identitou. V České republice vyšly dvě jeho pamětní knihy, Špion vypovídá a Špion vypovídá II, dle kterých se česká veřejnost poprvé dozvěděla o špi...

Josef Brinke (11)

Doc. RNDr. Josef Brinke, CSc. , geograf, odborník na oblast Austrálie a Oceánie, vysokoškolský pedagog, docent didaktiky geografie.

Johnny Mathis (1)

Johnny Mathis je americký zpěvák, jehož kariéra trvá již několik desetiletí, od poloviny 50. let. Je známý svým hladkým hlasovým stylem a romantickými baladami, díky nimž se stal populárním umělcem v žánru adult contemporary. Mathis nahrál více než 70 alb a prodal miliony desek po celém světě. Jeho hudba zahrnuje směs původních hitů a coververzí populárních písní, což ukazuje jeho všestrannost v různých hudebních stylech, včetně jazzu, popu a soulu.

John Grogan (6)

Spisovatel, novinář, Místo narození: Detroit, Michigan, USA píše články pro Philadelphia Inquirer a dříve působil jako šéfredaktor časopisu Organic Gardening. Vystřídal několik zaměstnání - pracoval jako reportér, redaktor a sloupkař v různých novinách v Michiganu a na Floridě. Za svou práci získal řadu ocenění, například cenu čtenářů Amerického klubu novinářů. Žije v Pensylvánii se svou manželkou Jenny a třemi dětmi.

Joanna Trollope (9)

Narodila se v roce 1943 ve Velké Británii, absolvovala Oxford, stala se učitelkou, angažuje se v nadacích.

Joachim Mayer (13)

Zemědělský inženýr, odborný redaktor, publikace o pěstování rostlin, zahradách.

Jiřina Chudková (10)

Narozena 6.4.1926, zemřela 4.2.2005. Bohemistka, práce z oboru, laická kazatelka Obce unitářů, filosofické práce.

Jiří Vondrák (8)

Narozen 7. 3. 1954 v Litoměřicích. Hudebník, písničkář, spisovatel.

Jiří Sláma (6)

Jiří Sláma byl český archeolog a historik, který se specializoval na archeologii raného středověku, počátky českého státu a propojení archeologických a písemných pramenů. V letech 1953–1958 studoval archeologii a historii na Filozofické fakultě UK v Praze . Krátkodobě pracoval jako vedoucí pravěkého oddělení Muzea hl. města Prahy a v mostecké expozituře Archeologického ústavu ČSAV v Praze . Od roku 1960 působil na Ústavu pro archeologii FF UK v Praze nejdříve jako asistent , poté jako odborný asistent , titul CSc. získal v roce 1987, v roce 1990 se stal docentem a roku 1998 pak profesorem. V letech 1999–2002 působil jako ředitel tohoto ústavu. Provedl též řadu terénních výzkumů .

Jiří Petráček (10)

Narozen 13.1.1941 v Praze. Výtvarník, ilustrátor, autor komiksů.

Jiří Pánek (9)

Narozen 4. 7. 1960 v Praze. Spisovatel, editor a nakladatelský redaktor, překladatel. V letech 2000-2002 šéfredaktor v nakladatelství Slovanský dům. Majitel nakladatelství Litera.

Jiří Novotný (10)

Narozen 30. 1. 1931 v Klatovech, zemřel 8. 10. 2022. Geograf a kartograf.

Jiří Kovtun (7)

Jiří Kovtun byl český básník, prozaik, historik a novinář. V roce 1946 odmaturoval na gymnáziu a až do roku 1948 studoval na Právnické fakultě UK, kde studia nedokončil, neboť po komunistickém převratu emigroval. Do února roku 1948 působil jako redaktor týdeníku Vývoj, přátelil se s jeho šéfredaktorem Pavlem Tigridem, s nímž ho spojovalo protikomunistické smýšlení. Když byl Vývoj zrušen, byl Kovtun také vyloučen ze Svazu novinářů. Přešel hranice u Znojma a emigroval do Rakouska. Krátce byl v utečeneckých táborech v Rakousku a Německu, kde směřoval do Frankfurtu nad Mohanem za Tigridem. V emigraci působil nejprve jako sociální pracovník v Německu a v Norsku. V letech 1951 až 1973 byl redaktorem Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V letech 1977 až 2000 pracoval jako specialista na českou a slovenskou problematiku v americké Knihovně Kongresu ve Washingtonu. Rovněž zpřístupnil veřejnosti i badatelům údaje o pobytech T. G. Masaryka v Americe. Kromě vlastní básnické a prozaické tvorby také přeložil několik děl významných ruských autorů jako jsou Boris Pasternak , Josif Brodskij , Alexandr Solženicyn , Osip Mandelštam . Překládal také z němčiny a angličtiny. V roce 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Za svou práci získal v roce 2006 novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Čestná medaile TGM, udělilo v roce 2000 Masarykovo demokratické hnutí

Jiří Kamen (12)

Jiří Kamen je český spisovatel a rozhlasový redaktor. Vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Kolíně a českou literaturu, divadlo a film na Filozofická fakultě Univerzity Palackého. Studium zakončil roku 1976 prací o českém avantgardním umělci Emilu Arturu Longenovi, ke kterému se vrátil ve své románové prvotině. Mezitím krátce pracoval jako asistent režie v Divadle Jaroslava Průchy v Kladně. První svoji báseň publikoval v roce 1973 v Ostravském kulturním zpravodaji. Od roku 1975 pracuje v Československém, dnes Českém rozhlase. Nejprve v redakci zábavy, od roku 1989 jako šéfredaktor redakce dramatického a literárního vysílání, v letech 1992–1993 jako šéfredaktor a poté jako redaktor stanice Vltava. Jeho kniha Báječný svět hub byla na portálu Českého literárního centra zařazena do přehledu Vrcholy české non-fiction 2007-2017 .

Jiří Hlušička (12)

Jiří Hlušička je český historik umění a výtvarný kritik se zaměřením na české umění 20. století, muzejní a galerijní pracovník. Po vyučení typografem v tiskárně v Liberci absolvoval vyšší školu uměleckého průmyslu v Brně . Na brněnské Filozofické fakultě vystudoval v letech 1952-1957 dějiny umění a estetiku u prof. Alberta Kutala a Václava Richtera. Od roku 1957 pracoval jako asistent na Katedře dějin architektury a ornamentálního kreslení FAPS VUT Brno. Po nástupu na místo přednosty obrazárny Moravského muzea roku 1959 se zasloužil o vznik Moravské galerie v Brně. V letech 1961 až 1989 zde vykonával funkci ředitele. Koncipoval program galerie a připravil četné výstavy českého a československého moderního umění. Je spoluzakladatelem Mezinárodního bienále užité grafiky a až do roku 1989 byl jeho generálním komisařem.Za vedení Jiřího Hlušičky vždy doplňovaly sbírkotvornou, výstavní a publikační práci Moravské galerie různé formy kulturně výchovné činnosti. Jiří Hlušička podnítil organizování kulturních pořadů, které zvýšily popularitu galerie, jednalo se např. o cyklus večerů, kde společné působení slova, obrazu a hudby mělo přiblížit vybrané kapitoly z dějin světového i českého umění. Dále byl iniciátorem kulturně výchovných pořadů pro mládež. V roce 1971 působil jako externí učitel dějin umění na JAMU, v letech 1977-1989 jako externí přednášející Semináře dějin umění FF MU v Brně. Byl členem umělecké rady Ministerstva kultury , vědeckých rad NG v Praze a SNG v Bratislavě, a vykonával funkce ve SČVU . Publikuje v odborných časopisech i knižně. Věnuje se znalecké činnosti v oboru českého umění dvacátého století. Ve svých publikacích Jiří Hlušička uplatňuje uměleckohistorickou metodu, jež věcný a přesný rozbor tvorby jednotlivých osobností nebo vývojových období začleňuje do širších historických souvislostí. Podrobně - viz Hlušička: vlastní bibliogra...

Jiří Hilmera (8)

Jiří Hilmera byl český historik umění, specializovaný na divadelní architekturu a scénografii, pracovník státní památkové péče. V letech 1945–1950 vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy u prof. Antonína Matějčka, Jana Květa a Václava Mencla a obhájil zde rigorózní práci. Byl pracovníkem státní památkové péče a redaktorem oborového časopisu Zprávy památkové péče . Zabýval se barokními divadly a barokní scénografií.Od roku 1960 spolupracoval se Scénografickou laboratoří , v letech 1961–1991 byl vědeckým pracovníkem v divadelním oddělení Národního muzea v Praze a správcem scénografické sbírky. V letech 1967 a 1992 byl externím přednášejícím na Katedře divadelní vědy FF UK, v letech 1997–1998 na Katedře scénografie DAMU. V letech 1994–1998 se podílel na umělecké topografii Prahy jako spolupracovník Ústavu dějin umění Akademie věd ČR. V letech 2008–2009 byl členem mezinárodního týmu projektu Theatre Architecture in Central Europe. Jako kurátor měl na starosti sekci architektury v české národní expozici na Pražském Quadrienále a spolupracoval na výstavě Sláva barokní Čechie . Roku 2006 obdržel Cenu AV ČR za vědecké dílo. Zemřel v Praze 27. dubna 2009.

Jiří Elman (11)

ekonom, lexikograf, překladatel z angličtiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny, maďarštiny a nizozemštiny. Je autorem více než 100 vědecko - výzkumných a studijních prací z oblasti ekonomiky palivoenergetických zdrojů. Zaměřil se na odborný překlad, zabýval se jeho teorií i praxí, publikoval řadu článků s touto problematikou a ve stejné oblasti působil jako lektor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Působí rovněž jako soudní znalec písma. Je autorem cizojazyčných technických slovníků. Uměleckou literaturu překládá angličtiny, němčiny, francouzštiny, španělštiny, maďarštiny a nizozemštiny, odborné texty z angličtiny, němčiny, ruštiny, španělštiny, francouzštiny, italštiny a polštiny.

Jiří David (11)

Prof. PaeDr. Jiří David, syn učitele výtvarné výchovy Josefa Davida, studoval výtvarnou pedagogiku na Pedagogické fakultě UK a postgraduálně estetiku na FF UK v Praze. Po ukončení studia pracoval v Liberci v letech 1955-1962 v oboru experimentální zájmové činnosti s dětmi a vyučoval na tamním Pedagogickém institutu, od roku 1965 pak na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Jako vědecký aspirant absolvoval stáž v oboru výtvarné výchovy na školách všech stupňů ve státě New York v USA a účastnil se jako delegát ČSSR 19.světového kongresu INSEA v new Yorku, přednášel též na Columbia University N.Y. jako "foreign expert for art education." Po návratu z USA v roce 1969 následovala výpověď z politických důvodů a dvacetileté období perzekuce. Zaměstnání čerpače hydrogeologického průzkumu však umožňovala studium, vědeckou práci i publikační činnost . V maringotce Stavební geologie na více než devadesáti lokalitách severního, západního a jižního pohraničí Čech vznikla převážná část odborných textů do roku 1989. Teprve sametová revoluce umožnila návrat k původnímu povolání, nejprve na PF v hradci Králové, pak na PFUJEP v Ústí nad Labem, kde autor působí doposud jako profesor estetiky a školitel- examinátor doktorandského studia. Prof. David vydal monografie Oči dokořán , Vladimír Komárek , Vánoční motivy v českém výtvarném umění , Výtvarná výchova jako smyslový a duchovní fenomén , Vladimír Komárek , Václav Černý, buddha, dandy a umění akvarelu ve Slatiňanech . Dále vyšlo kolem 80 statí v odborných časopisech i jako předmluvy či doslovy odborných publikací nebo referáty na sympósiích a kongresech pořádaných v ČR i v zahraničí, otištěných ve sbornících těchto akcí. Zemřel 6.6.2014.

Jiří Čmolík, (8)

Jiří Cirkl (6)

Narozen 28.7.1920 v Kolíně, zemřel 12.1.1996 v Praze. Scénárista, socialistická beletrie pro mládež.

Jiří Brabec (9)

Narozen 28. 10. 1929 v Kněževsi u Rakovníka. PhDr. CSc., docent české literatury, literární vědec, historik a kritik, výbory básní.

Jindřich Štreit (13)

Jindřich Štreit je český dokumentární fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života. Zaměřuje se na dokumentování života na venkově a obyvatele českých vesnic, věnoval se tématu zemědělství, potom také těžké práci v továrnách . V poslední době se věnuje mnoha sociálním tématům o drogově závislých, handicapovaných, nevidomých, vězních, starých lidech, pracovnících ve zdravotnictví, cizincích, kuřácích nebo lidech bez domova. Hodně se také věnuje sakrálním tématům . Ženatý je od roku 1971, se svojí manželkou Agnes mají dceru Moniku, která je úspěšnou flétnistkou. Jindřich Štreit vydal 37 knih, mnoho katalogů a ilustrací knih. Jeho kniha Kde domov můj získala 1. cenu v evropské soutěži a 1. cenu v soutěži Nejkrásnější kniha v roce 2017. Měl více než 1400 samostatných výstav u nás i v zahraničí. Je zastoupen v nejvýznamnější sbírkách u nás i ve světě. Bylo o něm natočeno několik filmů, Jan Špáta: Mezi světlem a tmou 2000, Aleš Koudela: Jindra ze Sovince, 2006, Libuše Rudinská: Na tělo, 2018. V roce 2019 Kamil Zajíček se Štěpánkou Bieleszovou natočili film o Štreitových aktivitách v Sovinci, který získal 1. cenu v ČR a 3. cenu na světovém festivalu v Šanghaji. Za své poslání považuje Štreit svými projekty poukazovat na problémy ve společnosti, které se neřeší nebo jen velmi pomalu. Narodil se 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku jako nejstarší z pěti dětí. Jeho otec Jindřich Štreit byl vesnický učitel a v roce 1945 se oženil s Antonií Steinhilberovou , která pocházela z podnikatelské rodiny. Jindřichova sestra Jaroslava učila na stejné škole. Bratr Jiří , lesní inženýr, je autorem mnoha patentů v oblasti lesnictví a podniká stejně jako i další bratr Miroslav v oblasti dřevařství. Nejmladší bratr Antonín se věnoval atel...

Jindřich Pokorný (8)

Jindřich Pokorný byl český překladatel , editor a spisovatel. Překládal také z italštiny, latiny a vlámštiny, podílel se na překladech z maďarštiny. Je znám především pro svůj překlad Rostandova Cyrana z Bergeracu. Spolu s literárním historikem Bedřichem Fučíkem napsal knihu vysvětlující původ a význam různých rčení a přísloví s názvem Zakopaný pes . V roce 2009 vydal knihu Parsifal , k jejímuž napsání se odhodlal podle vlastních slov převážně proto, že historikové se této oblasti nevěnují, jak by podle něj měli. V letech 1946–50 studoval souběžně Právnickou a Filosofickou fakultu UK v Praze. V roce 1950 zakončil studia práv doktorátem , dokončit Filosofickou fakultu mu nebylo z politických důvodů umožněno, pokračoval soukromě v bytových seminářích u Jana Patočky. Za svoji překladatelskou práci obdržel roku 1998 Státní cenu za překladatelské dílo, v roce 2014 pak ještě francouzský Řád akademických palem. V roce 2014 mu byla udělena Cena Václava Bendy .

Jindřich Marco (8)

Jindřich Marco byl český fotograf a numismatik. Dokumentoval poválečný stav evropských měst, strádání jejich obyvatel a začínající obnovu. Po maturitě v roce 1940 pracoval v propagaci. V roce 1944 byl kvůli svému rasovému původu umístěn do sběrného tábora, odkud se mu podařilo uprchnout za východní frontu. Počátkem roku 1945 se dostal do Košic, kde fotografoval pro novou československou vládu. V Budapešti fotografoval boje o město. Po válce v letech 1945–1948 dokumentoval jako fotoreportér uklízení důsledků války v Evropě. Spíše než trosky měst ho zajímaly osudy obyčejných lidí, kteří znovu stavěli domy, školy a továrny a vraceli se do obyčejného života. Bezprostředně po skončení 2. světové války fotografoval v Berlíně, Drážďanech, Varšavě, Budapešti, Londýně a dalších městech. Podobně jako fotografové té doby Robert Capa, Margaret Bourke-White, Leonard McCombe, Werner Bischof, Jevgenij Chalděj také on se snažil zachytit symboly válečného barbarství bez válečného boje. Snímky ukazují osudy lidí, kteří sami válku nezavinili a nevyvolali, ale jejich životy válka změnila a sami trpěli dlouho po jejím skončení. Jeho snímky se objevily ve světových časopisech Weekly Illustrated, Life, Lilliput, Picture Post nebo francouzském týdeníku Paris Match. V roce 1948 fotografoval také v novém izraelském státě. V roce 1950 byl uvězněn a odsouzen ve vykonstruovaném politickém procesu. Po návratu z vězení se již reportážní fotografii nevěnoval. Psal knihy o grafice, numismatice a starých zbraních a pořizoval do nich fotografickou dokumentaci.

Jindřich Krejča (10)

Akademický malíř Jindřich Krejča byl významným vědeckým ilustrátorem zaměřujícím se převážně na floru. Na uměleckou dráhu se připravoval na grafické škole v Praze a na akademii umění v Mnichově. Po ukončení studií působil krátce jako pedagog oboru užitého umění v Praze, potom si zvolil dráhu svobodného umělce. Od roku 1949 byl členem Svazu slovenských výtvarných umělců a jako jeho reprezentant pracoval v několika výtvarných komisích . Věnoval se především knižním ilustracím; už v padesátých letech se začal specializovat na kreslení rostlin a živočichů. Dlouhodobě spolupracoval s kolektivem Katedry botaniky a Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK v Bratislavě. Plodem tohoto symbiotického vztahu bylo několik na knižním trhu vyhledávaných obrazových publikací a atlasů, které vyšly v několika reedicích v různých nakladatelstvích Mezi jeho významná a pozoruhodná díla patří Obrazová květena Slovenska, Fauna Slovenska, Klinická toxikologie. Známé jsou i atlasy, které vyšly v několika jazykových mutacích: Letničky , Skalničky , ale i Z naší přírody – rostliny a Z naší přírody – živočichové . Z vydaných obrazových atlasů léčivých a jedovatých rostlin ilustroval Atlas léčivých rostlin , Naše rostliny v lékařství , Malý atlas léčivých rostlin a Atlas léčivých rostlin a lesních plodin . Také mnohé knihy oblíbené v zahraničí obsahují Krejčovy ilustrace . K posledním pracím patří dvojdílná publikace Blumen unserer Heimat, Bäume und Sträucher unserer Heimat. Jako renomovaný autor botanických ilustrací se uplatnil i ve světové encyklopedii výtvarníků bo...

Jindřich Černý (10)

Jindřich Černý byl český spisovatel a překladatel . Jindřich Černý se sice narodil ve středních Čechách, ale za svůj rodný kraj už považoval Čechy severní. Když mu byly dva roky, bylo veškeré obyvatelstvo z jeho rodné vsi vysídleno kvůli vytvoření vojenského cvičiště. Rodina se přestěhovala do Drahůnek a později do Běhánek u Teplic, kde jeho otec pracoval jako truhlář. Po ukončení gymnázia v Duchcově pracoval od roku 1925 v továrně na dýmky v Teplicích. Roku 1926 začal pracoval v poštovních službách, a to zpočátku jako pomocný telegrafní dělník v Ústí nad Labem a od roku 1927 jako výpomocný poštovní úředník v Děčíně. Od roku 1931 působil v různých administrativních funkcích na hlavní poště v Praze. Koncem padesátých let musel odejít kvůli srdeční chorobě do invalidního důchodu. Své básně začal knižně publikovat od roku 1934 . Ve čtyřicátých letech se věnoval především próze a ke konci života tvorbě pro děti. Jeho poezie je námětově velmi bohatá . Významná je i jeho činnost osvětová a spolková (působil ve Společnosti přátel Lužice, pro Český rozhlas připravoval pořady o Lužici, pracoval v esperantském hnutí a také v Církvi československé.

Jevgenij Aleksandrovič Jevtušenko (6)

Ruský spisovatel a básník, režisér a scénárista, publicista a herec.

Jerzy N Kosiński (11)

Americký spisovatel a esejista polského původu.

Jennifer McMahon (6)

Romanopisec Narození: 5. června 1968, Hartford, Connecticut, USA Vzdělání: Goddard College Nominace: Goodreads Choice Awards Best Horror, Goodreads Choice Awards Best Fantasy Jennifer McMahonova jedinečná značka napětí se rozkládá na hranici mezi konvenčním tajemstvím a nadpřirozeným thrillerem. Její romány jsou spisovatelé na seznamu bestselleru The New York Times od jejího breakoutu v roce 2009, Promise Not to Tell. Poslední McMahonová, Zimní lidé, se může pochlubit "nepřetržitě vzrušující atmosférou a některé z jeho tmavších nadpřirozených letů připomínají Stephena Kinga", uvádí USA Today. Byla to Indie Next pick, Library Reads selection a Amazon Best Book of the Month v únoru, její debutový měsíc. McMahon je také autorem My Tiki Girl, dobře přijatého GLBT mladého dospělého románu obsaženého na ALA's Rainbow List pro rok 2009. Jennifer McMahonová je spisovatel, který dříve žil v Barre ve Vermontu a nyní žije v Montpelieru v Vermontu. Má občanskou jednotu se svým partnerem Drou a jedním dítětem, dcerou Zelou. Je absolventkou Goddardovy vysoké školy a studovala poezii na Vermont College. Její debutový román "Promise Not To Tell" vyšel v dubnu roku 2007 Harper Paperbacks . Slib "Nesdělat" byl popsán časopisem Publishers Weekly jako "Part mystery-thriller and part fantasy story". To bylo propuštěno v Německu Rowohlt Verlag pod názvem Das Mädchen im Wald v říjnu 2007. Orion vydavatelská skupina zveřejnila slib, že neříkej ve Spojeném království v roce 2008. Francouzské vydání a italská edice mají také byl propuštěn. Její následný upřímný román Ostrov ztracených dívek vyšel v dubnu roku 2008 Harper Paperbacks. Byl to New York Times Bestseller. V Německu vydal Rowohlt Verlag pod názvem Die Insel der verlorenen Kinder ; a v Nizozemsku De Boekerij pod názvem Het eiland van de verdwenen meisjes. Sphere, otisk Malého, Hnědého, publikoval ve Spojeném království v září 2009....

Jeanne Betancourt (10)

Jaroslava Kosová (16)

Narozena 1973. PhDr., pedagožka, odborné práce z oboru didaktiky českého jazyka.

Jaroslav Wagner (6)

Ing. Jaroslav Wagner, PhD. 2005 PhD. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta financí a účetnictví 2000 Ing. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta financí a účetnictví 9/2003 – 8/2006 asistent, Katedra manažerského účetnictví, Fakulta financí a účetnictví, VŠE v Praze 9/2006 – trvá odborný asistent, Katedra manažerského účetnictví, Fakulta financí a účetnictví, VŠE v Praze Člen Evropské asociace účetních Lektor v předmětu Managerial Accounting v rámci Joint degree programme Finance and Accounting for Common Europe Lektor kurzu Manažerské účetnictví v rámci systému Certifikace vzdělávání účetních ACCA Lektor v programu celoživotního vzdělávání Využití účetních informací v řízení podniku

Jaroslav Tafel (7)

Narozen 11.6.1929 v Ba­vorově, zemřel 1.2.1973 v Praze. Novinář, redaktor Světu Sovětů . Autor knih pro mládež, překladatel z ruštiny a angličtiny.

Jaroslav Sekera (11)

Narodil se 27. srpna 1929 v Ostravě-Zábřehu. Vyučil se čalouníkem a dekoratérem. Od roku 1946 pracoval jako čalounický dělník, a potom navštěvoval mistrovskou školu nábytkového průmyslu v Praze . V r. 1950 byl přijat do Státního kursu pro přípravu pracujících na vysoké školy a pak vystudoval rusistiku na FF Palackého univerzity v Olomouci . Po absolutoriu vyučoval na různých typech škol a to až do roku 1977. Esejista a prozaik; jako teoretik a historik literatury se zabýval především zjevy moderní ruské i české prózy a zákonitostmi tvůrčího procesu; jako beletrista navazuje na psychologickou linii prózy zobrazující vnitřní konflikty obyčejných lidí.

Jaroslav Moravec (8)

Narozen 30.9.1900 v Praze, zemřel 31.10.1974 tamtéž. Nakladatel v Praze, beletrista, překladatel z němčiny a francouzštiny.

Jaroslav Marcha (13)

Dominik Nejezchleb-Marcha, též jen Dominik Nejezchleb , byl československý spisovatel a politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu . Narodil se jako Dominik Nejezchleb. Od roku 1905 používal pseudonym Jaroslav Marcha. 16. června 1925 mu Zemská správa politická na Moravě povolila změnu příjmení na Nejezchleb-Marcha. Získal jen základní vzdělání. Literárně i politicky byl samoukem. V letech 1907–1910 byl členem redakcí Rolnických listů, Selských listů a Moravského venkova. Už tehdy byl i politicky aktivní. V roce 1910 se stal tajemníkem agrární strany pro Moravu a Slezsko. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění a mandát obhájil v následujících volbách, tedy v parlamentních volbách v roce 1925 i parlamentních volbách v roce 1929. Podle údajů k roku 1929 byl profesí členem Ústřední Domoviny v Brně. Později ještě přešel do horní komory parlamentu. Po parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do jeho zrušení v roce 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty. Byl literárně činný. Zprvu přispíval do regionálního tisku verši, později psal kratší prózy z venkovského prostředí. V letech 1936–1941 zastával funkci předsedy Moravského kola spisovatelů. Později byl čestným předsedou. Zároveň byl předsedou Sdružení poslanců-novinářů v Praze, místopředsedou dozorčí rady spořitelny a správní rady pojišťovny. Rovněž vykonával funkci člena správní rady firmy Novák a Jahn. Zemřel v prosinci 1961 v Brně. Pohřben byl na Ústředním brněnském hřbitově. V roce 1990 mu byla na rodném domě v Babicích nad Svitavou odhalena pamětní deska od Františka Pokorného. V téže obci byla v prosinci 2011 odhalena i...

Jaroslav Krček (11)

Jaroslav Krček je český hudební skladatel, dirigent a hudebník, známý svým významným přínosem klasické a lidové hudbě. Narodil se 22. května 1939 v Domažlicích a jeho plodná kariéra trvá již několik desetiletí. Krček je uznáván zejména pro své dílo v oblasti oživování a aranžování tradiční české lidové hudby, kterou často začleňuje do svých skladeb. Studoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze.

Jaroslav Čvančara (13)

Jaroslav Čvančara je český spisovatel, publicista, autor literatury faktu, pedagog a hudebník – hráč na banjo, kapelník countryové hudební skupiny Taxmeni. Jaroslav Čvančara se nejprve vyučil lakýrníkem a písmomalířem, později vystudoval pedagogickou školu a Střední školu technickou. Během svého života vystřídal řadu povolání – lodník Pražské paroplavební společnosti, kotelník, lakýrník autokaroserií, propagační pracovník, pedagog a badatel-historik. Jde o badatele, který se věnuje problematice atentátu na Reinharda Heydricha a souvisejícím otázkám , o kterém vydal již tři publikace a působí také jako odborný poradce a spoluautorem při tvorbě několika dokumentárních televizních, rozhlasových pořadů, filmů a výstav. V současné době působí jako badatel v odboru zkoumání totalitních režimů ÚSTR, kde spolupracuje na výzkumném projektu Československý domácí a zahraniční odboj a nacistická okupační moc. Jaroslav Čvančara je původem ze starého českého rodu ze středního Polabí. Jeho rodiče a blízcí příbuzní patřili k průkopníkům české kinematografie. V letech 1939 až 1940 vlastnili unikátní filmový archiv, který jim byl nacisty zabaven. V době heydrichyády byli někteří členové rodiny popraveni. Někteří byli perzekvováni. I přes nepříznivé společenské ovzduší protekotrátu ukrývali jeho rodiče a strýc větší množství historicky cenných filmových dokumentů. V padesátých letech dvacátého století byla rodina opět vystavena nepřízni a tlaku totalitního režimu. Jaroslav se již od mládí zajímal o historii a to především o moderní evropské a československé dějiny především v době druhé světové války. Jako badatel-historik shromáždil značné množství dokumentárních materiálů, unikátních fotografií jakož i filmů. Po sametové revoluci, kdy byly zpřístupněny některé archivy pokračoval ve skládání a doplňování faktografické moz...