27001–27060 z 157430 Autoři
Jozef Rudinský (1)
Slovenský právník, teolog, vydavatel a redaktor, žil v Kanadě a v USA, též autor publikace o vztahu Slováků k Masarykovi.
Více od autora
Jozef Novák (4)
Jozef Novák je slovenský heraldik a genealog, vysokoškolský pedagog. Po skončení středoškolských studií na trenčínském gymnáziu v roce 1950, začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Komenského jako jeden z prvních posluchačů nově založený obor archivnictví. Studium ukončil v roce 1955. V roce 1954, ještě jako posluchač, se stal asistentem v oboru archivnictví. Po smrti profesora Alexandra Húščavy převzal v létě 1969 vedení oboru, který vedl až do 31. ledna 1996. V letech 1989–1990 byl proděkanem Filozofické fakulty, v letech 1990–1999 členem její vědecké rady. Jako vysokoškolský pedagog vyučoval v době své pedagogické praxe mnoho předmětů, zejména heraldiku, sfragistiku, genealogii, chronologii, numismatiku, metrologii a paleografii. Do důchodu odešel 1. září 2000. V roce 1964 získal hodnost kandidáta historických věd v oboru pomocné vědy historické. V roce 1966 byl jmenován docentem pomocných věd historických . 20. února 1968 mu byl přiznán akademický titul doktor filozofie . V roce 1987 získal hodnost doktora historických věd. Univerzitním profesorem ho jmenoval prezident republiky Gustáv Husák 1. října 1989. Profesor Novák zastával a zastává významné funkce ve vědeckých a odborných orgánech. Byl předsedou Sekce archivnictví a pomocných věd historických Slovenské historické společnosti. Od roku 1975 působí jako místopředseda Heraldické komise Ministerstva vnitra Slovenské republiky. V listopadu 1993 se stal předsedou Slovenské genealogicko-heraldické společnosti. V této funkci působil až do září 1999. Do roku 2002 byl dlouholetým místopředsedou Vědecké archivní rady, poradního orgánu Ministra vnitra SR pro archivnictví. Jeho vědecká a pedagogická práce byla oceněna mnohými vyznamenáními. V roce 1974 se stal řádným členem Academie Internationale d´Heraldique v Paříži. Je držitelem Križkové medaile za zásluhy o rozvoj slovenského archivnictví , medaile Filozofické fakulty UK (...
Více od autora
Jozef Kvasnica (4)
Jozef Kvasnica byl československý teoretický fyzik, profesor Univerzity Karlovy v Praze, kde působil na Katedře teoretické fyziky Matematicko-fyzikální fakulty. Napsal řadu vysokoškolských učebnic z fyziky. Své mládí prožil Jozef Kvasnica v slovenských Tunežicích. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Trenčíně studoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích odjel do Moskvy, kde absolvoval náročnou aspiranturu u Lva Davidoviče Landaua, pozdějšího držitele Nobelovy ceny za fyziku, i když kandidátskou práci obhajoval až zpět v Československu. Po návratu pracoval nejprve na Fakultě technické a jaderné fyziky ČVUT a od roku 1965 až do své smrti působil na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Nejprve nastoupil na Katedru teoretické fyziky a když tato katedra byla v roce 1976 administrativně rozpuštěna, stal se do roku 1986 vedoucím nové Katedry matematické fyziky, která byla v roce 1991 opět přejmenována na Katedru teoretické fyziky. Jozef Kvasnica byl též proděkanem na MFF UK a dlouhá léta byl šéfredaktorem anglického vydání Československého časopisu pro fyziku. Jozef Kvasnica je především autorem a výjimečně spoluautorem mnoha vysokoškolských učebnic zaměřených na různé partie fyziky a několika populárně-naučných knih z fyziky a matematiky Dále publikoval řadu odborných článků z různých oborů fyziky převážně v Czechoslovak Journal of Physics, jejichž je téměř vždy jediným autorem s výjimkou článku s Jiřím Horáčkem, kterému vedl diplomovou i kandidátskou práci. Mezi jeho odborné práce patří např. K jeho nejdůležitějším článkům patří práce věnované teorii difúze, v nichž publikoval objev tzv. obrácené difúze, kdy dochází k transportu částic z místa s menší koncentrací do místa s vyšší koncentrací. Napsal také několik populárně naučných článků a recenzí do časopisů Pokroky matematiky, fyziky a astronomie a Československý časopis pro fyziku....
Více od autora
Jozef Gregor-Tajovský (4)
Jozef Gregor Tajovský ; byl slovenský spisovatel-prozaik, dramatik a básník. Narodil se v početné rodině řemeslníka, ale své dětství strávil u dědečka. Vzdělání získal v rodném Tajově, později v Banské Bystrici a na učitelském ústavu v Kláštore pod Znievem. Pracoval jako učitel na různých místech Slovenska. Vystřídal mnoho učitelských míst, protože se většinou neshodl s vrchností, ať už církevní nebo státní, pro své národní přesvědčení. Nakonec odešel znovu studovat, tentokrát do Prahy na obchodní akademii, kde jeho studium finančně podporovala Českoslovanská jednota. Po studiu nastoupil do Vesnické lidové banky, později do Tatrabanky, ale současně pracoval i ve slovenských Lidových novinách. V roce 1907 se oženil s Hanou Lilgovou, která se stala v literárním světě známou pod jménem po manželovi jako Hana Gregorová. Tajovský se v roce 1912 stal tajemníkem Slovenské národní strany v Martině, ale v období 1. světové války se stal redaktorem Národného hlásnika. V roce 1915 byl povolán k vojsku a odvelen na ruskou frontu, ale zběhl do ruského zajetí. Po válce se vrátil do Martina, v roce 1925 byl penzionován. Vrátil se do Bratislavy, kde žil a tvořil až do smrti. Spolu s manželkou se stal podporovatelem chudých začínajících autorů. Pochován je v Tajově. Velká část života prozaika a dramatika Jozefa Gregora Tajovského je spojená s rodným Tajovem, s Banskou Bystricou a s obcemi v jejím okolí: Pohorelá, Lopej, Horná Lehota, Podlavice. Citově přilnul zejména k Tajovu, ke kterému se vracel po celý život. V Banské Bystrici navštěvoval měšťanskou školu. Zde se započalo jeho národní uvědomění, v tomto městě vedl v roce 1891 prvomájovou demonstraci banskobystrických proletářů. Do tohoto města sa vrátil jako absolvent učitelského ústavu v Kláštore pod Znievem, aby zde učil krát...
Více od autora
Jozef Čekovský (4)
Doc. Ing. CSc., slovenský strojní inženýr, autor publikací z oboru strojírenství.
Více od autora
Jozef Bednár (3)
Slovenský autor publikací z oblasti mechanických vlastností materiálů, zaměřený na pružnost.
Více od autora
Journey (4)
Journey je americká rocková skupina, která vznikla v roce 1973 v San Franciscu. Skupina prošla několika fázemi; největší komerční úspěch zaznamenala v letech 1978-1987, kdy byl jejím zpěvákem Steve Perry. V tomto období skupina vydala řadu hitů, včetně písně "Don't Stop Believin'", která se stala nejprodávanější skladbou v historii iTunes mezi skladbami, které nebyly vydány v 21. století. Obzvláště úspěšné bylo jejich album "Escape" vydané v roce 1981, na kterém se objevily známé skladby jako "Open Arms", "Who's Crying Now" a výše zmíněná "Don't Stop Believin'". Zvuk kapely se vyznačuje směsí rocku, jazzu a popu s důrazem na melodické prvky a silné vokály.
Více od autora
Joshua Harris (4)
Joshua Harris je americký bývalý protestantský pastor a spisovatel, autor bestsellerů S nikým nechodím a nejsem cvok, Ani ň a My dva spolu. V letech 2004–2015 byl vedoucím pastorem megasboru Covenant Life Church v Gaithersburgu v Marylandu. V roce 2018 veřejně, prostřednictvím sociálních sítí, deklaroval významnou revizi svých dosavadních názorů týkajících se sexuality; následujícího roku se rozešel se svou manželkou a oznámil, že odpadl od křesťanské víry. Joshua Harris se narodil jako první ze sedmi dětí Gregga a Sono Harrisových, průkopníků křesťanského domácího vzdělávání v USA. S manželkou Shannon má tři děti.
Více od autora
Joseph-Émile Muller (2)
Francouzský kunsthistorik, autor monografií o výtvarném umění.
Více od autora
Joseph E Stiglitz (4)
Americký ekonom, profesor Columbijské univerzity. Je nositelem Medaile Johna Batese Clarka a Nobelovy ceny za ekonomii . Zastával funkci viceprezidenta a hlavního ekonoma Světové banky. Zabývá se zejména problematikou ekonomického rozvoje a globalizačních procesů ve světové ekonomice. V širším povědomí je znám jako kritik činnosti mezinárodních institucí a liberálních ekonomů . Ekonomům a politikům v České republice a ostatních tranzitivních ekonomikách je znám jako kritik "šokové terapie" transformace ekonomiky a metody kupónové privatizace. V roce 2000 zakládá při Columbijské univerzitě Iniciativu pro politický dialog , think tank zaměřený na otázky mezinárodního rozvoje. Stiglitz bývá nejčastěji řazen k ekonomické škole tzv. "nových keynesiánců," navazujících na ekonomickou teorii a závěry J. M. Keynese, prosazujícího státní zásahy do ekonomiky, zejména prostřednictvím fiskálních stimulů. Cílené státní zásahy do ekonomiky podle Stiglitze přinášejí v řadě oblastí efektivnější výsledky, než jakých by bylo dosaženo samovolným působením neregulovaných tržních mechanismů . Často pracuje s teorií existence tzv. asymetrických informací, příčiny nezaměstnanosti dle něj tkví v problematice tzv. efektivních mezd, což, spolu s Carlem Saphirem, osvětluje v tzv. Saphirově-Stiglitzově modelu.
Více od autora
Josefa Vejrychová (2)
Josefa Vejrychová-Dapeciová, v matrice Josepha Dapecy byla moravská spisovatelka, básnířka a překladatelka. Její matka Josepha Dapecy ji měla za svobodna, stejně tak jako bratra Vincence. V 19 letech se Josefa provdala za Rudolfa Vejrycha, železničního úředníka. Měla s ním tři děti: Karla Vejrycha, pianistu a hudebního pedagoga, Elu Švabinskou-Vejrychovou, první manželku Maxe Švabinského a Rudolfa Vejrycha, akademického malíře. Svou literární tvorbu začala básněmi, pokračovala překlady povídek z italštiny a nakonec ve svých povídkách vylíčila život vesničanů. Své práce otiskovala v Lidových novinách, Ženských novinách, Moravských novinách, Východočeském republikánu a Úsvitu.
Více od autora
Josef Zdeněk Raušar (4)
Narozen 4. 1. 1862 v Budislavicích, zemřel 22. 7. 1947 v Pardubicích. Inženýr, cukrovarský chemik, publicista, autor cestopisů, propagátor česko-srbských styků, překladatel ze srbštiny a do ní. Podrobněji viz Josef Páta: J. Z. Raušar 1862–1932. Československo-jihoslovanská revue 2, 1931–1932, č. 5.
Více od autora
Josef Žalud (2)
Narozen 12.3.1850 ve Stádlci u Tábora,. zemřel 12.3.1923 v Praze. JUDr., advokát, publikace z oboru práva, učebnice izraelského náboženství, překlady z němčiny a maďarštiny.
Více od autora
Josef Žalman (3)
Josef Žalman byl lesní ředitel lichtenštejnských velkostatků, spisovatel, publicista a zakládající člen Českomoravské myslivecké jednoty. Narodil se 26. července 1884 v Dlouhé Třebové jako syn lichtenštejnského hajného Josefa Žalmana z Dlouhé Třebové čp.1 a Marie Žalmanové rozené Duškové z Čermné čp. 506. Otec i děd Josefa byli výkonní lichtenštejnští hajní v Dlouhé Třebové a Výprachticích, a tak bylo Josefovi předurčeno, že bude též lesníkem. Po ukončení školní docházky odešel studovat na dvouletou revírnickou školu v Písku a po jejím ukončení přešel na dvouletou vyšší školu, kde svá lesnická studia dokončil v r. 1904. Po ukončení škol nastoupil jako lesník v Českotřebovském polesí, kde poznal svoji budoucí manželku Václavu, dceru knížecího hajného Vincence Staňka. V roce 1912 byl povolán na lesní správu do Pozořic, kde byl pověřen prací hajného v Olšanech u Vyškova, kam se po svatbě v roce 1913 s Václavou Staňkovou oba stěhují. Jeho příchodem obec získala jednoho z předních organizátorů kulturního, společenského a politického života. Mimo jiné se jako člen zastupitelstva zasadil o zlepšení podmínek pro lesní dělníky. V průběhu válečných let, kdy byl povolán na bojiště první světové války, se manželům Žalmanovým narodil syn Emil Žalman zvaný po celý život Miloš, známý psychiatr jak v Česku tak ve světě. V roce 1920 se jim narodila dcera Marie později provdaná za MUDr. Miroslava Mrázka, známá tanečnice, choreografka, profesorka a prorektorka brněnského JAMU. Po návratu z války se intenzivně věnoval práci v lesnických organizacích a později, společně se svými spolupracovníky spojoval různé myslivecké spolky a sdružení v jeden celek. V roce 1923 založil Českomoravskou mysliveckou jednotu organizaci fungující dodnes. Josef Žalman byl na první ustavující schůzi zvolen jejím jednatelem. Později založil také časopis "Stráž myslivosti". V Olšanech pobývali Žalmanovi do roku 1923, kdy byl Josef Ža...
Více od autora
Josef Vrchovecký (4)
Narozen 1879 v Zábřehu, zemřel 29.12.1960 v Hrabini. ThDr., katolický kněz, náboženské práce.
Více od autora
Josef Vogel (1)
Autor publikací z oboru výpočetní techniky, práce zaměřené na programování.
Více od autora
Josef Vlášek (3)
Narozen 27.7.1958 v Praze. Redaktor v rozhlasu, novelista, práce o tenise, knihy pro děti a mládež.
Více od autora
Josef Veselý (4)
Narozen 28. 7. 1929 ve Zlámance , zemřel 5. 2. 2010. Mons., teolog, básník. Nositel Ceny Petra Bezruče .
Více od autora
Josef Vávra (5)
Narozen 1.12.1838 v Praze, zemřel 10.1.1912 tamtéž. Středoškolský profesor v Praze, historik. Práce v oboru historie, geografie a literární vědy.
Více od autora
Josef Vaniš (5)
Josef Vaniš byl český kameraman a fotograf. V roce 1945 dokončil studium oboru filmový laborant na grafické škole v Praze. V letech 1951 až 1958 pracoval u Československého armádního filmu. Poté až do roku 1989 ve filmovém studiu Barrandov. V letech 1953 až 1955 navštívil spolu s Vladimírem Sísem Tibet, aby zde natočili dokumentární film o stavbě silnice, která měla spojit Čínu s Tibetem. Cesta do hlavního města Tibetu Lhasy jim tehdy trvala devět měsíců. U kláštera v Čhamdo se setkali se 14. Dalajlámou Tändzinem Gjamccho, když tento právě putoval po budované silnici na oficiální návštěvu Pekingu. Do Lhasy vstoupili Vaniš se Sísem po jedenácti dnech čekání jako první Češi. Během putování pořídil Vaniš stovky černobílých i barevných negativů, jenž byly publikovány v několika obrazových knihách . Byl hlavním kameramanem dokumentárního filmu režiséta Vladimíra Síse Cesta vede do Tibetu z roku 1954, který získal v roce 1956 čestné uznání na filmovém festivalu v Benátkách, ale z českých kin byl stažen a nesměl se promítat. Pracoval s režisérem Karlem Kachyňou na filmech Závrať, Naděje či Vysoká zeď. S Dušanem Kleinem spolupracoval na filmech Radikální řez, Dobří holubi se vracejí, Vážení přátelé, ano, ale i na třech filmech z pentalogie o 'Básnících' . Spolupracoval i s dalšími významnými režiséry jako Zbyněk Brynych nebo Jindřich Polák. Podílel se též na televizním seriálu Pan Tau nebo na filmech Kačenka a strašidla, Smrt stopařek, Tichý Američan v Praze, Noc klavíristy, Dědeček, Kylián a já.
Více od autora
Josef Svatopluk Matějka (4)
Narozen 8.12.1924 v Praze, zemřel 30.3.1999 v Brně. Spisovatel, publicista a psycholog.
Více od autora
Josef Sula (3)
Narozen 11.6.1909 v Praze, zemřel 25.3.1973 v Olomouci. RNDr., profesor botaniky, publikace z oboru.
Více od autora
Josef Staněk (2)
Narozen 29.12.1926 v Bohumilicích u Vimperka. Knihkupec, autor knih o pivu a vínu.
Více od autora
Josef Soukal (5)
Narozen 1.11.1852 v Předměstí u Proseče, zemřel 5.6.1928 v Tišnově. Pedagog, spoluzakladatel časopisu Národ a škola, básník a beletrista pro děti a mládež, překladatel z francouzštiny a ze slovanských jazyků, biografie J. Uhra.
Více od autora
Josef Šmidrkal (3)
Narozen 26.11.1929 v Dolní Branné, zemřel 21.8.1999. Docent katedry mapování a kartografie Stavební fakulty ČVUT v Praze.Práce z oboru fotogrammetrie.
Více od autora
Josef Slowík (4)
Narozen 1973 ve Vlašimi. PhDr., Ph.D., speciální pedagog, práce z oboru, též autor počítačových příruček.
Více od autora
Josef Škrábek (5)
Josef Škrábek žil před válkou ve Valči a v Karlových Varech, za války v Praze. Po válce se navrátil do Valče, vystudoval obchodní akademii v Karlových Varech a v letech 1948–1952 navštěvoval VŠPHV. Roku 1958 byl odsouzen za spolčení k velezradě na 7 let; propuštěn na amnestii v květnu 1960. V letech 1968–1969 působil jako redaktor časopisu Obroda. Autorská činnost: fejetony, eseje, povídky, ekonomické a politické úvahy.
Více od autora
Josef Skála (3)
PhDr. CSc., práce o mezinárodních a mediálních otázkách, politické překlady z ruštiny.
Více od autora
Josef Šimek (3)
Narozen 8. 10. 1929 ve Studenci , zemřel 28. 2. 2016. MUDr., DrSc., profesor fyziologie.
Více od autora
Josef Říman (2)
Josef Říman byl český a československý lékař, biochemik, molekulární biolog, genetik, předseda Československé akademie věd, politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1955 získal titul kandidát věd, roku 1967 docent lékařské chemie a biochemie a roku 1982 profesor biochemie. K roku 1986 se profesně uvádí jako předseda Československé akademie věd. Od roku 1973 v ní působil jako člen-korespondent, od roku 1977 jako akademik. Působil jako profesor na Univerzitě Karlově, přednášel na Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Od roku 1975 byl ředitelem Ústavu molekulární genetiky ČSAV. V ČSAV zastával v letech 1978–1980 post vědeckého sekretáře, v letech 1981–1985 místopředsedy a od roku 1986 předsedy ČSAV. V roce 1969 a znovu roku 1978 se stal laureátem státní ceny Klementa Gottwalda. V roce 1979 mu byla udělena Státní cena SSSR a roku 1983 Řád práce. V roce 2017 vyšly jeho paměti. XVI. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru KSČ, XVII. sjezd KSČ ho zvolil členem ÚV KSČ. Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj mandát v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci. Ve vědeckých kruzích byl znám především jako průkopník studia onkogenních virů a molekulárních mechanismů základních buněčných genetických procesů. V těchto oborech se se svými spolupracovníky kolem roku 1970 pohyboval na světové špičce a měl blízko k tematice, která byla později odměněna Nobelovou cenou. V roce 1991 skončil ve funkci ředitele ústavu, odešel zpět do laboratoře a tam ještě 15 let spolu s jedinou laborantkou pracoval na výzkumu nádorových buněk – za toto období napsal 12 dobrých vědeckých publikací....
Více od autora
Josef Rejlek (4)
Narozen 28.6.1888 v Čekanicích u Tábora, zemřel28.1. 1958 v Berouně. Středoškolský profesor, překladatel z francouzštiny.
Více od autora
Josef Prokop (3)
Narodil se a studoval v Praze . Po krátké pedagogické praxi zakotvil roku 1992 v Českém rozhlase, kde je redaktorem a moderátorem. Kromě toho je také autorem více než dvou stovek rozhlasových pořadů, spoluautorem televizních pořadů a autorem dvou divadelních her. Aktivně koncertuje na varhany, a to nejenom v Čechách, ale ve většině zemí Evropy. Je aktivní i v muzikologické práci, mj. je zakladatelem a předsedou České společnosti Jana Ladislava Dusíka. Vychovává mladé klavíristy v ZUŠ Jana Zacha v Čelákovicích.
Více od autora
Josef Přibyl (3)
Prof., Ing., DrSc., zemědělský inženýr, výzkumný pracovník, vysokoškolský pedagog, práce z oboru šlechění hospodářských zvířat.
Více od autora
Josef Pešák (2)
Narozen 21. 5. 1942 v Olomouci. Prof. RNDr. CSc., odborník na koktavost a vady řeči, pracovník Ústavu lékařské biofyziky. Věnuje se folkloru Slovácka, scenárista a režisér folklorních pořadů, autor publikace o souborech Lúčka a Olšava.
Více od autora
Josef Pernikář (5)
Narozen 8.5.1924. Katolický kněz, doktor teologie, překladatel, exulant.
Více od autora
Josef Pazourek (5)
Narozen 3.1.1862 v Hořicích v Podkrkonoší, zemřel 26.11.1933 v Praze. JUDr., profesor na Českém vysokém učení technickém, docent Karlovy univerzity. Práce v oboru ekonomiky a financí.
Více od autora
Josef Pavlovský (2)
Narozen roku 1939, zemřel 1994. Ing., projektant, spoluautor průmyslových vzorů saun, publikace z oboru.
Více od autora
Josef Pavlovický (5)
Narozen 30.1.1871 ve Velkých Pavlovicích u Hustopečí, zemřel 30.11.1940. Katolický kněz. Beletrista, fejetonista, lidový dramatik, překladatel z italštiny.
Více od autora
Josef Patejdl (3)
Narozen 30.12.1878 v Hromicích u Plzně, zemřel 7.10.1940 v koncentračním táboře Dachau. JUDr., účastník I. odboje, předseda Československé obce legionářské. Publicista.
Více od autora
Josef Páleníček (4)
Josef Páleníček byl významný český klavírista, komorní hudebník a skladatel. Proslavil se interpretací české hudby, včetně děl Leoše Janáčka a Bedřicha Smetany, ale i širšího klasického a romantického repertoáru. Páleníček studoval na pražské konzervatoři a později v Paříži u legendárního klavíristy Alfreda Cortota, což významně ovlivnilo jeho hudební vývoj.
Více od autora