Všichni Autoři a témata

Vojtěch Kyncl (4)

Vojtěch Kyncl je český historik se zaměřením na dějiny 20. století. V letech 2002–2007 vystudoval obory germanistika/historie na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde také v roce 2008 obhájil rigorózní práci Ležáky. Obyčejná vesnice, Silver A a pardubické gestapo v zrcadle heydrichiády. Současně začal studovat na Filozofické fakultě JČU doktorát, který ukončil roku 2011 na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice obhajobou disertační práce Nacistický teror druhého stanného práva. Zúčastnil se též studijnícha stipendijních pobytů v Jeně, Berlíně, Pasově, Dublinu a Torontu. V současné době působí v Historickém ústavu Akademie věd ČR jako vědecký pracovník v oddělení 20. století, vyučuje též na několika fakultách Univerzity Karlovy. Badatelsky se zaměřuje na dějiny nacismu, druhou světovou válku i na poválečné dopady nacistické doby. Za svoji práci získal řadu ocenění – v roce 2013 získal prémii Otto Wichterleho AV ČR a tentýž rok obdržel za knihu Bez výčitek Cenu Akademie věd a Cenu Josefa Pekaře. Monografie Lidice. Zrození symbolu byla vybrána do celonárodního hodnocení výzkumných organizací Rady pro výzkum, vývoj a inovace Pilíř II, jako excelentní výsledek Historického ústavu AV ČR  za léta 2011–2015. Roku 2015 publikoval v knize Lidice. Zrození symbolu zjištění, že v seznamu lidických obětí chybí jméno židovské dívky Štěpánky Mikešové, kterou měla podle poválečného hlášení udat Alžběta Doležalová, jedna z přeživších lidických žen. S odstupem několika let tato zjištění vyvolala kauzu, kdy se po reportáži ČT V předvečer tragédie proti historickým zjištěním ohradila lidická pobočka Českého svazu bojovníků za svobodu, prezentovaná Janou Bobošíkovou, a starostka Lidic Veronika Kellerová. Vzniklý spor nakonec vedl k rezignaci tehdejší ředitelky Památníku Lidice Martiny Lehmannové. Postavila se za ni významná část zaměstnanců památníku, která spolu s Lehmann...

Vojtěch Kopský (2)

Narozen 1936. Prof., RNDr., CSc., fyzik, specialista v oblasti krystalografie, autor publikací z oboru.

Vojtěch Houška (4)

Narozen 5.12.1915. Dr., pracovník v oddělení ideologie a propagandy Československé strany socialistické, spoluautor světových encyklopedických příruček.

Vojtěch Fiala (3)

Spoluautor publikací o kulturistice.

Vojtech Baláž (4)

Narozen 14.2.1985 v Banskej Bystrici, žije v ČR. Mgr., biolog, práce z oboru.

Vlastimila Chalupová-Karlovská (4)

Narozena 5.5. 1947 v Gottwaldově. RNDr., CSc., bioložka, genetička, vyučuje na Katedře biologie LF UP.

Vlastimil Uher (3)

Narozen v Herálci u Hlinska v rodině venkovského živnostníka s evangelickou tradicí. V letech 1920–1924 absolvoval učitelský ústav v Čáslavi. V letech 1927–1929 plnil svou vojenskou povinnost. Poté složil zkoušky způsobilosti pro obecné a měšťanské školy, přispíval do odborných pedagogických časopisů a dále se vzdělával na ŠVSP v Brně. V roce 1930 byl vybrán pro zahraniční působení v Německu, kde byl do roku 1933. V roce 1934 se oženil. Po válce studoval na Pedagogické fakultě v Olomouci, kde studium zakončil doktorátem z pedagogiky . Po další praxi na 1. měšťanské škole v Olomouci přijal místo odborného asistenta na PF UP v Olomouci. V roce 1954 se habilitoval a byl ustanoven jako první děkan Vyšší pedagogické školy v Opavě. Se svými nejbližšími spolupracovníky a dalšími interními a externími učiteli budovali novou vysokoškolskou instituci pro budoucí učitele. Po šesti letech však nastala opět změna. Vznikl Pedagogický institut v Ostravě, podřízený KNV. Stěhování a nový systém vyžadoval další pracovníky. V čele zůstal ve funkci ředitele opět doc. Uher . Přijatí učitelé podepisovali smlouvy, že se do 10 let působení habilitují, to znamenalo získat doktorát a kandidaturu věd ze svého oboru. V roce 1964 vznikla na základech PI samostatná Pedagogická fakulta. Doc. Uher se stal profesorem pedagogiky a založil samostatnou katedru pedagogiky. Pozice pedagogiky se posunul na mezinárodní úroveň. Nadějný rozvoj byl přerušen v letech 1970–1979, kdy byl prof. Uher penzionován. Zemřel v roce 1984 v Kralupech nad Vltavou u svého zetě a vnuka.

Vlastimil Toman (5)

Narozen 19. 2. 1930 v Třebíči, zemřel 11. 12. 2015 tamtéž. Akademický malíř, grafik, ilustrátor, básník a fotograf.

Vlastimil Tichý (3)

Narozen 10. 3. 1987 v Duchcově. Mgr., muzikolog a hudební knihovník.

Vlastimil Šmída (1)

Vlastimil Šmída byl český horolezec, zasloužilý mistr sportu a čestný člen Českého horolezeckého svazu, člen reprezentačního družstva , vedoucí horolezecké části vodácko-horolezecké expedice Kali Gandaki 1988. Člen VŠTJ Slávia Olomouc a spolulezec Jana Červinky. Spolu s Janem Červinkou se v Rudém právu ze dne 24. srpna 1968 zřekli Sovětských vyznamenání na protest okupace Československa.

Vlastimil Růžička (6)

Vlastimil Růžička byl československý cyklista a mistr Československa v cyklokrosu. Na Mistrovství světa v roce 1947 ve Francii, byl členem reprezentačního družstva. Kvůli velkým vedrům ale celé čtyřčlenné družstvo vzdalo. V roce 1953 vyhrál etapu v etapovém závodě Bratislava-Žilina-Ostrava-Praha. Na mistrovstvích Československa v cyklokrosu obsadil první, druhé i třetí místo. V letech 1950 až 1957 vyhrál několik etap Závodu míru. V roce 1950 skončil v jednotlivcích celkově na 3 místě a v roce 1954 na 2 místě. V družstvech byl členem vítězného družstva v letecch 1950, 1951 a 1954. V Bratislavě v místní části Rača se jezdí od roku 2002 Memoriál Vlastimila Ružičku. Dále byl v Bratislavě pojmenován po V. Růžičkovi cyklistický stadion na Cyklistický štadión Vlastimila Ružičku.

Vlastimil Matula (5)

Vlastimil Matula byl český radiolog, chemik, svobodný zednář a autor odborné a populárně vědecké literatury z oboru . V letech 1920–24 pracoval jako asistent chemicko-farmakologického ústavu University Karlovy, od roku 1924 jako chemik Státního ústavu radiologického při Ministerstvu veřejných prací v Praze.

Vlastimil Letošník (4)

Vlastimil Letošník byl český hydrolog, hydrogeolog a speleolog. Byl synem Václava Letošníka, archiváře Ministerstva vnitra, stavitele Letošníkovy vily na Babě. Působil na Geologicko-geografické, později Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel geografickou hydrologii, meteorologii a klimatologii, a to jako odborný asistent; dosažení dalších vědeckých a pedagogických hodností mu z politických důvodů nebylo umožněno. Vlastimil Letošník byl jedním z prvních průzkumníků v Koněpruských jeskyních; zde je po něm pojmenována Letošníkova propast, do které se zřítil při průzkumu v r. 1950.

Vlastimil Fürst (6)

Narozen 1958 ve Vyškově. Ing., B.Th., pastor Církve adventistů sedmého dne, též autor fejetonů. Své názory prezentuje na blogu. Původním povoláním elektroinženýr.

Vlasta Šustalová (2)

Autorka učebnic češtiny pro zahraniční studenty.

Vlasta Pospíšilová (4)

Narozena 18. 2. 1935 v Praze, zemřela 15. 4. 2022. Animátorka, scenáristka a režisérka loutkových filmů.

Vlasta Loužková (1)

Autorka knihy kuchařských receptů.

Vlasta Landová (6)

Pedagožka, autorka učebnic matematiky.

Vlasta Kahovcová (2)

Český zpěvák a malíř. Narodil se 7. ledna 1944 v Praze . Sestra Karla Kahovce.

Vlasta Hovorková (3)

Přehled světové školní četby.

Vlasta Fabianová (1)

Vlasta Fabianová byla česká herečka. Narodila se ve Lvově, v rodině prokuristy místní filiálky Ústřední banky českých spořitelen. Do Prahy se přestěhovala s matkou v roce 1914, otec se za nimi vrátil z první světové války v roce 1917. Absolvovala dramatické oddělení pražské konzervatoře , krátce působila ve Švandově divadle a žižkovském divadle Akropolis. V letech 1932–1941 působila ve Státním divadle v Brně, odkud byla k 1. srpnu 1941 angažována jako členka činohry Národního divadla v Praze. Zde působila pod vedením řady režisérů až do nuceného odchodu do  důchodu v roce 1977. Byla herečkou aristokratického zjevu se sametovým podmanivým hlasem a vytříbenou řečovou kulturou. Poměrně brzy začala vyučovat adepty herectví, nejdříve na Pražské konzervatoři , poté na pražské DAMU, kde byla roku 1964 jmenována docentkou a později profesorkou. Byla i vyhledávanou recitátorkou, pro své hlasové přednosti často pracovala v rozhlase a v dabingu. Hrála rovněž v televizních inscenacích a ve filmu. Jejím manželem byl rozhlasový režisér Josef Bezdíček , po jeho smrti se provdala v roce 1971 za herce Národního divadla Bohuše Záhorského . Je pochována na Vyšehradském hřbitově v Praze v hrobě označovaném jako „Pomník českým hercům“, který byl odhalen v roce 1999 a je ve společné péči Herecké asociace a Nadace Život umělce.

Vlasta Bayerová-Větvičková (4)

Narozena 1902. Učitelka, autorka knih receptů z medu.

Vlado Štancel (4)

Vlado Štancel se narodil 3.9.1964 v Bratislavě. Vystudovaný loutkoherec začal profesionálně spolupracovat s divadlem a televizí v roce 1990. Dnes jako režisér spolupracuje s pražským divadlem Minor. V letech 1997 - 1999 byl jeho uměleckým šéfem. Ve filmu se objevil v roce 1993 jako psycholog ve snímku Kanárská spojka a především v hlavní roli snímku Mezi námi přáteli, který rovněž režíroval a napsal. Reportáže Černých ovcí natáčí od roku 1993. Po celou dobu existence magazínu Testoviny byl jejich spoluautorem a moderátorem. Nyní moderuje pořad Černé ovce. Vlado Štancel je mužem mnoha profesí - herec, režisér, scénárista, spisovatel, reportér, dramaturg a moderátor. Jako scenárista spolupracoval na filmu Rekvalifikace.

Vlado Malec (3)

Bývalý hokejista a úspešný žurnalista Vladimír Malec. Dlhé roky pôsobil ako aktívny hokejista Slovana Bratislava a neskôr ako športový redaktor. Bol autorom niekoľkých úspešných publikácií o hokeji a nositeľom Zlatej medaily IIHF.

Vlaďka Dobešová (3)

Narozena 2. 5. 1973 v Duchcově. Spisovatelka dětské literatury. Koordinátorka vzdělávacích a kulturních aktivit a lektorka jazykových kurzů, též autorka prací o hudebníkovi P. Dobešovi.

Vladislav Trávniček (5)

Autor populárně naučných knih.

Vladislav Petrovič Kudrjavcev (3)

Ruský spisovatel, autor románu z období 2. světové války.

Vladislav Klička (5)

Narozen 1963. Ing. ekonomie, autor středoškolských učebnic účetnictví.

Vladislav David (6)

Vladislav David byl český právník, profesor mezinárodního práva. Po maturitě v roce 1946 se stal studentem brněnské právnické fakulty, kde se při studiu setkal s velikány právní vědy jako byli profesoři František Weyr či Hynek Bulín. Rozhodl se zůstat na fakultě jako asistent u profesora Bulína, avšak Právnická fakulta Masarykovy univerzity byla v roce 1950 zrušena. Vladislav David pak odešel do Prahy s cílem učit právo, avšak to se nenaplnilo. Rezignoval na profesi právníka a snažil se uplatnit jako novinář. Po uvolnění politických poměrů v 60. letech se podílel na znovuotevření brněnské právnické fakulty. Nastoupil jako odborný asistent na katedru mezinárodního práva a později se stal jejím vedoucím. V únoru 1975 obhájil dizertaci na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1981 se stal doktorem právních věd a profesorem mezinárodního práva. V tomto období rovněž přednášel na Právnických fakultách Univerzity v Košicích, Praze, Kyjevu, Lipsku, Kodani a Vratislavi. V 65 letech přestal vyučovat a začal se na plno věnovat advokacii. Po nějaké době se však vrátil do akademického prostředí přednášením mezinárodního práva veřejného na Právnické fakultě Univerzity Palackého. Přitom pokračoval v intenzivní vědecké činnosti, soustředíc se na otázky válečných konfliktů, mezinárodního terorismu a evropského práva. Spolu s P. Sladkým a F. Zbořilem napsal učebnici Mezinárodní právo veřejné, které se dočkalo několika vydání, a ze které se vyučuje nejen na českých právnických fakultách, ale i na Slovensku. V souvislosti se svou vědeckou činností obdržel v roce 2007 čestný doktorát Univerzity Palackého v Olomouci.

Vladimír Vlček (1)

Narozen 1933. Doc., RNDr., CSc., matematik, vysokoškolský učitel Přírodovědecké fakulty UP Olomouc.

Vladimir Vladimirovič Jermilov (5)

Jermilov Vladimír Vladimirovič, *29.10.1904 – †19.11.1965, ruský literarní vědec .

Vladimír Svržek (4)

Autor učebnice nástěnného malířství.

Vladimír Stupka (4)

Narozen 13.1.1906 v Brně, zemřel 26.5.1980 v Brně. PhDr., CSc., docent filologie, romanista, literární historik a kritik, prozaik, esejista, literárněvědné práce.

Vladimír Štefko (2)

Slovenksý divadelní kritik, pedagog a publicista. Pedagog katedry divadelní vědy Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, redaktor, autor teatrologických knih a statí.

Vladimír Štefanič (5)

Slovenský spisovatel, básník a katolický kněz.

Vladimír Staněk (3)

Narozen 1.4.1879 v Dubči u Uhříněvsi, zemřel 23.10.1940 v Praze. Chemik, stati z oboru.

Vladimír Šrámek (5)

Vladimír Spousta (3)

Narozen 29.3.1930 v Lesonicích u Moravských Budějovic, pedagog, hudebník, výtvarník a fotograf, pedagogické a hudebněvědné práce.

Vladimír Špalek (3)

PhDr., překladatel filosofických prací.

Vladimír Slouka (3)

Český horolezec a autor publikací z oboru oblasti hor českých i zahraničních.

Vladimír Skokan (2)

Narozen 17. 2. 1927, zemřel 22. 12. 2011. Prof. Ing. Arch., DrSc., autor publikací v oboru stavebnictví.

Vladimír Ševela (3)

Vladimír Ševela je český novinář a spisovatel. Vladimír Ševela se narodil v roce 1965 v Pardubicích a po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi učil několik předmětů na zvláštní škole ve Mšeně u Mělníka. Poté absolvoval vysokoškolské studium češtiny a němčiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studií na FF UK pracoval jako jazykový redaktor v Lidových novinách. Během svého jednoročního pobytu v New Yorku posílal svoje články do různých českých novin. Po návratu z USA se začal živit jako novinář „na plný úvazek“. Nejprve působil jako reportér v redakci Mladé fronty DNES, poté psal pro Pátek Lidových novin. Pracoval v týdeníku Respekt odkud v lednu roku 2008 přešel do časopisu Týden. Od roku 2014 působil v Týdeníku Echo a zpravodajském serveru Echo 24. Od roku 2016 pracuje v Hospodářských novinách. V roce 2020 získal Česko–německou novinářskou cenu. Během cest do Indie dostal Vladimír Ševela roli mlčícího Evropana ve dvou bollywoodských filmech. V roce 1998 vydal knihu rozhovorů s českou prozaičkou, publicistkou a překladatelkou Ivou Pekárkovou a v roce 2015 mu vyšla v nakladatelství Prostor biografická kniha faktu mapující podrobně životní příběh československého vyzvědače Karla Köchera a jeho manželky Hany Köcherové .

Vladimír Scheufler (5)

Vladimír Scheufler byl český etnograf a hudební skladatel. Maturoval na gymnáziu v Praze v roce 1941. V letech 1942–1943 studoval soukromě skladbu u Felixe Petyrka v Lipsku a po návratu do Prahy pokračoval u K. B. Jiráka. Současně navštěvoval lektorské kurzy Metoda Doležila a zdokonaloval se ve hře na klavír u J. Sborníka. Po znovuotevření vysokých škol v roce 1945 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze hudební vědu a národopis. Studia dokončil již v roce 1948 obhajobou dizertační práce Problém vzniku a původu českých a německých lidových tanců s proměnlivým rytmem. V roce 1958 získal titul kandidáta historických věd. Po skončení studia byl zaměstnán v Městském muzeu v Ostravě. Zabýval se zejména etnografií a své výzkumy a sběry prováděl na Jablunkovsku, Hlučínsku a Těšínsku. Od roku 1953 pracoval v Ústavu pro etnografii a folkloristiku v Praze. Byl členem poradního sboru pro lidovou výrobu a umělecká řemesla Ministerstva školství a kultury. Rozsáhlá byl jeho publikační činnost. Napsal stovky monografií, odborných statí i popularizačních článků. Byl členem redakčních rad Slezského sborníku a časopisů Radostná země, Český lid, Umění a řemesla. Od roku 1956 také přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vedle toho komponoval, ale jeho skladby nebyly často na koncertních pódiích uváděny. Jeho bratrem je spisovatel Jiří Scheufler. Jeho synem je historik fotografie Pavel Scheufler.

Vladimír Roskovec (2)

RNDr., CSc., matematik a fyzik, též vysokoškolský pedagog.

Vladimír Rimbala (6)

Narozen 26. 11. 1978 v Levoči, dlouhodobě žije a působí v Česku. Ilustrátor populárně-naučných článků i publikací, spolupracuje s paleontology, zoology a kryptozoology. Své práce též vystavuje .

Vladimír Regal (3)

Narozen 25.9.1924 v Domažlicích. Ing. dr., DrSc., profesor Vysoké školy zemědělské v Praze. Práce v oboru pícninářství.

Vladimír Raffel (5)

Vladimír Raffel byl spisovatel a psychiatr, jeden z průkopníků žánru science fiction v české literatuře. Publikoval také pod pseudonymem Karel Nešeda. Studoval medicínu v Praze a Montpellieru. Působil jako literární kritik, politický komentátor a překladatel z francouzštiny, přispíval do Června, Hosta a Rudého práva. Vydal povídkové sbírky Elektrické povídky , Taneční povídky, Tělové povídky, Pathetické povídky a Prapovídky a psychologický román Obchodník sympatiemi . Jeho tvorba byla ovlivněna poetismem a expresionismem, prolíná se v ní okouzlení možnostmi moderní techniky se skeptickým a ironickým pozorováním lidských povah, častý je motiv zneužití převratného vynálezu. Počátkem třicátých let ukončil literární činnost z důvodu velkého pracovního vytížení; pracoval v pražském Zemském ústavu pro choromyslné, po válce vedl psychiatrické léčebny ve Šternberku a Opavě.

Vladimír Příhoda (4)

Autor kuchařských předpisů.

Vladimír Poš (5)

Vladimír Poštulka , absolvent FAMU . Kromě scénářů byly jeho hlavním oborem texty k písním . Po roce 1990 stál u zrodu časopisů Story a Xantypa, byl šéfredaktorem časopisu Labužník. Byl také několik let předsedou Rady Českého rozhlasu. Kulinářství se stalo jeho novou hlavní profesí, na rozhlasové stanici Praha vysílal každý týden pořad Labužníkův lexikon a nyní má každý týden pravidelnou rubriku v časopisu Instinkt. Je autorem několika knih na toto téma

Vladimír Pistorius (4)

.Vladimír Pistorius vystudoval teoretickou fyziku na MFF UK , v letech 1978 – 1989 byl programátorem ve VÚMS, následně ředitelem nakladatelství Mladá fronta , od roku 2000 ředitelem nakladatelství Paseka. Řídil vydávání samizdatových knih v rámci takzvané edice KE.78 , organizoval, knihy přepisoval, přenášel, občas vázal, připravoval obálky a v pozdější době zkoušel i sítotisk. V roce 2006 založil se svou ženou knihkupkyní Márií Olšanskou nakladatelství PISTORIUS & OLŠANSKÁ. Nakladatelství se orientuje na českou i překladovou beletrii, poezii a literaturu faktu. Vydává rovněž studentskou edici Scholares, která vzniká v rámci semináře nakladatelské praxe vedeného Vladimírem Pistoriem a pořádaného Ústavem české literatury a literární teorie FF UK v Praze.

Vladimír Pfeifer (3)

Autor detektivek, krimipovídek.

Vladimír Petrů (6)

Vladimír Nekuda (4)

Vladimír Nekuda byl český archeolog věnující se slovanské a středověké archeologii a specializující se na problematiku zaniklých středověkých vsí. Pod jeho vedením byly prozkoumány zaniklé vesnice Mstěnice u Hrotovic a Pfaffenschlag, věnoval se i problematice slovanského osídlení Berlína . Dlouhodobě redigoval sborník Archaeologia Historica a předsedal brněnské Muzejní a vlastivědné společnosti .

Vladimír Najbrt (2)

Vladimír Motejl (4)

Mgr., práce o strojních zařízeních v textilním průmyslu a u motorových vozidel.

Vladimír Mohr (3)

Autor turistických průvodců Československem.

Vladimír Mikule (2)

Vladimír Mikule byl český právník, odborník na správní právo, vysokoškolský pedagog, bývalý československý politik za Občanské fórum, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění po sametové revoluci. Profesně je k roku 1990 uváděn jako právník ČSP, bytem Praha. V prosinci 1989 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Za OF obhájil mandát ve volbách roku 1990. Státní bezpečnost ho evidovala jako agenta . Poté, co tuto skutečnost zjistila komise pro vyšetřování 17. listopadu, rezignoval v dubnu 1991 na svůj poslanecký mandát. V červenci 1993 ale Obvodní soud pro Prahu 7 vynesl rozsudek, podle kterého pro komunistickou kontrarozvědku nepracoval. Působil jako docent na Právnické fakultě UK v Praze. Náležel mezi odborníky na správní a ústavní právo, byl autorem řady vědeckých a odborných prací, včetně odborných posudků. Po jistou dobu též zastával funkci místopředsedy legislativní rady vlády. Zemřel po dlouhé nemoci v prosinci 2013. V roce 1998 byl spolu s Vladimírem Kindlem uveden jako spoluautor nedatovaného dokumentu, který byl s názvem Právně historická expertiza Univerzity Karlovy v Praze právního postavení tzv. katolického církevního majetku v druhé polovině 19. a ve 20. století na území dnešní ČR lživě prezentován jako stanovisko Univerzity Karlovy a spisovatelka Lenka Procházková nebo politik Jiří Paroubek jej neúspěšně používali jako argument proti restitucím církevního majetku. Jak uvádí analýza Parlamentního institutu, posudek byl sice nadepsán jako posudek Univerzity Karlovy, avšak žádné průvodní dokumenty k němu nebyly dodány, podle ústního sdělení dr. Mikuleho kanceláři Poslanecké sněmovny bylo zpracování posudku zadáno Úřadem vlády ČR Univerzitě Karlově, která pověřila jeho vypraco...

Vladimír Michálek (5)

Vladimír Michálek je český scenárista a filmový režisér. Zpočátku vystřídal několik různých povolání a studoval dokonce i medicínu, teprve ve věku 28 let byl přijat na FAMU, kde studoval dokumentární tvorbu. Jakožto úspěšný tvůrce hraných filmů se prosadil teprve v 90. letech 20. století po sametové revoluci. Natáčí především filmy se silným příběhem a s výrazným hereckým obsazením. Debutoval filmem Amerika volně natočeným na motivy stejnojmenného románu Franze Kafky. Více na sebe ale upozornil dalším filmem Zapomenuté světlo o těžkém životě faráře, který se snaží v době komunismu zachránit venkovský kostel. V hlavní roli zde zazářil do té doby spíše komediální herec Boleslav Polívka. Poté natočil další výrazný film Je třeba zabít Sekala , jednalo se o drama z české vesnice v době druhé světové války dle scénáře Jiřího Křižana, tento film obdržel posléze deset Českých lvů. K jeho dalším známějším režijním dílům patří též film Babí léto vyprávějící o starších lidech, kteří si stále chtějí ještě užívat radosti života a také film O rodičích a dětech probírající mezigenerační vztahy. Působí rovněž jako televizní režisér, zde na sebe nejvíce upozornil televizním seriálem Záchranáři pojednávajícím o životě a práci příslušníků horské služby, tento seriál vznikl ve spolupráci mezi Českou televizi a Slovenskou televizi.

Vladimír Lánik (5)

Slovenský lékař, specialista v oblasti rehabilitace.

Vladimír Krupka (6)

Práce z oboru trestního práva.