Všichni Autoři a témata

Ján Jaroš (5)

Narozen 18. 3. 1893 v Praze, zemřel 14. 4. 1966 tamtéž. Ředitel dívčí školy v Praze-Vršovicích, autor dobrodružné literatury, překladatel z němčiny. Vydával detektivní romány a westerny pod pseudonymem H. G. Rubbel, další práce také pod jménem Jan Jaroslav Fišer.

Jan Hromada (6)

Narozen 18.6.1909 v Hrušce u Kojetína, zemřel 8.4.1970 v Hradci Králové. MUDr., DrSc., profesor lékařské fakulty, práce z oboru.

Jan Hořejší (6)

Jan Hořejší byl český průkopník skautingu, učitel, spisovatel a překladatel. Byl synem mechanika Aloise Hořejšího a švadleny Marie Strankmüllerové. Po brzké smrti otce na TBC žil s matkou v Klabavě u Rokycan. Nadaný Jan vystudoval nejprve reálné gymnázium v Rokycanech, kde byl jeho profesorem Bořivoj Müller. V letech 1906 až 1912 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlo-Ferdinandově a získal doktorát. Studia v Praze mu umožnila seznámení s dalšími osobnostmi, které měly vliv na jeho další život. Kromě profesorů to byl především spolužák Miloš Seifert. Po dokončení studií učil krátce na gymnáziu v Rokycanech, v letech 1913–1914 v Praze na Dívčím učitelském ústavu a od září 1914 v Učitelském ústavu v Příbrami. Již během studií se seznámil s myšlenkou skautingu, a proto létě 1913 tábořil nedaleko Tymákova u Rokycan. Jeho oddíl si začal říkat Psohlavci a jednotlivé družiny měly vlajky s černou, červenou a zelenou psí hlavou. Oženil se s Marii Hamerskou a měli spolu tři děti, Marii, Jana a Dagmar. Po zbytek života byl činný v praktické i teoretické lidové výchově, kromě pedagogiky se věnoval spisovatelské a překladatelské práci. Vědecky byl činný v biologii, filozofii, v pedagogice, v lidové výchově a v reformě školství. Od roku 1937 řídil časopis Osvětová služba. Základ jeho oddílu tvořil sokolský dorost. Rozepře s vedením tehdejšího Odboru Junáků – Českých skautů, vedly k tomu, že založí vlastní odbory skautů Psohlavců pod humanitárním spolkem Záchrana. Spolu s ním do Psohlavců vstoupily oddíly Bořivoje Müllera a učitele Emila Pelunky. Počátkem dubna 1914 začal vydávat časopis Psohlavec, který vycházel do roku 1922 . Roku 1915 založily spřátelené junácké skupiny „Obec Psohlavců“. Členy nově vzniklé organizace byly oddíly z Prahy , Berouna , Loun, Plzně a Příbrami . Po převratu roku 1918 se k Obci ...

Ján Holub (3)

Narozen 6.12.1937 v Praze. Filolog, odborný asistent na katedře českého a slovenského jazyka práce z oboru.

Jan Hnilica (5)

Jiří Kábrt je českým spisovatelem, žijícím a působícím v Praze. Převážně publikoval pod pseudonymem Jan Hnilica knihy o léčitelství a záhadách z této oblasti i ze sfér starověké architektury. Občanským povoláním je právník, mezi jeho životní vášně však patří mimo léčitelství, poezie i psaní prózy, odhalování záhad a také výtvarné umění, kde se v poslední době angažuje nejenom jako autor ilustrací pro svůj kalendář na rok 2006, vydaný Mladou frontou, ale též coby vytrvalý malíř – maluje na kameny všeho druhu a další kuriózní materiály, jako jsou rezaté plechy a CD disky, vytváří rovněž originální asambláže. První vydání Léčebných obrazců, které publikoval v roce 1991 , bylo vydáno pod jeho vlastním jménem, ale již druhé vydání této publikace uveřejnil v roce 1992 pod výše uvedeným pseudonymem . V roce 1992 vydal v nakladatelství Road Psychoenergetické působení na dálku a ve stejném roce Souřadnice zdraví , v roce 1993 pak publikoval v nakladatelství Eminent . V roce 1999 vydalo nakladatelství Eminent ve spolupráci s Knižním klubem Magický kalendář roku 2000. V roce 2004 publikoval knihu Tajná architektura v nakladatelství Eminent. V roce 2005 vydalo nakladatelství Mladá fronta jeho kalendář na rok 2006 – Moudrý rok Jana Hnilici. V roce 2011 vydal Jan Hnilica knihu "Slova a dotyky" . Mimo tato díla má za sebou dlouhé působení v časopisech Reflex, Regena a Regenerace, kde publikoval Psychotronickou poradnu a další materiály o léčitelství a psychotronice. Od roku 2010 působí v časopise Meduňka. Nakladatelství Mladá Fronta v březnu 2007 vydalo jeho knihu Váhy osudu . V roce 2015 vydalo nakladatelství Fontána jeho zatím poslední knihu Tajemství megalitů . Jako autor zde figuruje Jan Hnilica. Český klub skeptiků Sisyfos mu v roce 2004 udělil ocenění stříbrný Bludný b...

Jan Herzer (4)

Jan Herzer byl český středoškolský profesor, filolog-romanista a propagátor francouzské kultury. V letech 1876–1901 vyučoval na gymnáziu v Praze. Byl autorem učebnic, slovníků a překladů z francouzštiny, v menší míře se ale také věnoval němčině a italštině. Narodil se 13. listopadu 1850 v Josefově jako syn soustružníka. Absolvoval gymnázium v Hradci Králové a roku 1871 ukončil studia klasických a románských jazyků na pražské univerzitě. V letech 1871 a 1878 studoval rovněž v Paříži a roku 1872 v Lipsku. Roku 1879 získal titul doktora filozofie. V roce 1872 nastoupil jako suplent na reálce v Hustopečích u Brna, odkud byl o rok později přeložen do Kroměříže a roku 1876 na první české státní reálné gymnázium v Praze, které sídlilo nejprve ve Spálené, později v Křemencově ulici. Několik let působil souběžně jako lektor francouzštiny na pražské technice. V roce 1885 byl také jmenován přísežným tlumočníkem francouzštiny při c. k. zemském soudu v Praze. Byl výborným pedagogem a propagátorem francouzského jazyka a literatury. Jeden ze životopisů ho charakterizoval slovy „zosobněný typ francouzské duše na české půdě“. Věnoval se studiu novofrancouzské literatury, tvorbou učebnic a slovníků i překlady uměleckých děl. Zabýval se ale také němčinou a italštinou. Za jeho nejvýznamnější prací byl považován francouzsko-český slovník, který sestavil společně s Čeňkem Iblem. Viz též sekci Dílo. 1. srpna 1901 odešel na vlastní žádost do penze kvůli vleklé plicní chorobě. Zemřel 13. dubna 1903 ve svém bytě v Praze-Novém Městě čp. 572-II na tuberkulózu. Pohřben byl na Olšanech. Byl autorem např. těchto knižně vydaných prací: Překlady a úpravy: Ve výročních zprávách středních škol u...

Jan Herain (5)

Jan Herain byl český architekt a historik, byl členem Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy. Zemřel roku 1914 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Jan Heller (4)

Jan Heller byl český religionista, biblista, protestantský teolog, vysokoškolský pedagog a překladatel z hebrejštiny a foiničtiny. Jan Heller se narodil v Plzni v rodině učitelů. Studoval na gymnáziu a po maturitě v roce 1944 studoval dálkově teologii v kursu Synodní rady Českobratrské církve evangelické. Současně s tím pracoval jako tzv. prozatímní diakon, učil například náboženství na školách. Měl být nasazen pro potřeby německého válečného průmyslu, ale nestalo se tak kvůli jeho onemocnění astmatem. Studoval na univerzitách v Praze a Basileji . V letech 1948–1951 byl vikářem Českobratrské církve evangelické v Hořovicích. Zde se seznámil se svou budoucí manželkou, dcerou tehdejšího kurátora. V letech 1950–1992 působil na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě, poté již jako emeritní profesor i na Katolické teologické fakultě UK. Zpočátku byl lektorem hebrejštiny, poté docentem religionistiky a profesorem Starého zákona . V letech 1966–1968 hostoval na Humboldtově univerzitě a Kirchliche Hochschule v Berlíně. Byl členem překladatelské skupiny, jejíž prací vznikl Český ekumenický překlad Bible. Vytvořil tzv. responzívní teorii vzniku náboženství. Zabýval se také problematikou tzv. „etického zlomu“. Roku 1990 se stal prvním předsedou České společnosti pro studium náboženství . Hellerova responzivní hypotéza o vzniku náboženství se zakládá na myšlence, že nejvlastnější otázky, které si člověk klade, jsou otázky po smyslu bytí . Odpověď však stále nemůže nalézt, proto si začíná vytvářet náboženství, které mu tuto odpověď poskytne; lépe řečeno člověk si tuto odpověď sám vytvoří prostřednictvím náboženství. Heller tuto teorii předložil ve své knize Nástin religionistiky: uvedení do vědy o náboženstvích, kterou napsal společně s Milanem Mrázkem. Kniha poprvé vyšla v roce 1988, ve druhém v...

Ján Halaša (5)

Ján Haláša byl fotograf, organizátor turistiky a lékárník. Studoval na lyceu v Banské Bystrici, Šoproni a do 1911 v Bratislavě, 1911–1913 praktikoval v bratislavské lékárně Salvator, farmacii studoval v Budapešti, později na KU v Praze. Titul PhMr. získal v roce 1919 . Od roku 1922 byl spolumajitelem lékárny K Sv. Duchu a po roce 1945 pracovníkem lékáren. Do roku 1972 působil jako fotograf pro Trenčianske muzeum v Trenčíně. V prvním období tvořila jádro jeho tvorby krajina, od roku 1934 i člověk. Tak vytvořil dokumenty ze života lidu zejména v okolí Trenčína, v Turci, na Oravě, v Liptově. V krajinářské tvorbě přešel k osobité syntéze monumentálnosti, citového náboje motivu i výrazu a národnímu obsahu. Průkopník české turistiky a vysokohorského sportu. Turistiku spojoval s fotografií. Postupně sestavil obrázkový zeměpis horských partií Liptova, Oravy a Turca. Je autorem nebo spoluautorem turistických, obrazových a vlastivědných publikací a obrazových a textových příspěvků v časopise Krásy Slovenska. Jeho fotografie jsou ve sbírkách SNG v Bratislavě, oblastní galerie M. A. Bazovského v Brně, Moravské galerii v Brně a jinde. Na jeho počest je v Trenčíně pojmenována ulice na sídlišti Jih. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Halaša na slovenské Wikipedii.

Jan H Vitvar (6)

Narozen 1977. Novinář, kulturní publicista, výtvarný redaktor, též autor katalogů výstav.

Jan Fiala (5)

Narozen 17. 12. 1936 Brno. Novinář, fotograf, spisovatel, redaktor nakladatelství a rozhlasový redaktor a moderátor, autor písňových textů.

Jan Fait (4)

Narozen 15.8.1911 v Čelákovech u Stodu, zemřel 9.3.1963 v Praze. Sochař, redaktor, básně a prózy.

Jan Dvořáček (3)

Narozen 20. 9. 1943 v Praze. Prof. , MUDr., DrSc. . Chirurg, urolog. V letech 1995-2009 přednostou Urologické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze, od 1995 vedoucí Katedry urologie IPVZ Praha. Zabývá se dětskou urologií. V roce 1992 se stal spoluzakladatelem Nadace Lucie. Publikace z oboru.

Jan Chromela (3)

Autor kuchařky.

Jan Brož (7)

Narozen 1963. MUDr., diabetolog . Publikace z oboru.

Jan Branberger (4)

Narozen 18.11. 1877 v Praze, zemřel 4.5. 1952 v Mnichovicích u Prahy. Profesor hudby, muzikolog, hudební vědec, práce z oboru. Po vzniku samostatného Československa se stal přednostou hudebního oddělení ministerstva školství a národní osvěty , poradcem ministerstva byl až do roku 1933. V letech 1924–38 byl administrativním správcem pražské konzervatoře, tamtéž roku 1928 jmenován mimořádným profesorem estetiky na mistrovské škole. Roku 1937 potom jmenován profesorem řádným, přičemž zůstal zároveň profesorem dějin hudby na střední škole konzervatoře. Je autorem několika rozhlasových her , do věstníku Radiojournalu pravidelně přispíval články a rozbory vysílaných skladeb. Složil hudbu k filmům Karel Hynek Mácha, Filosofská historie, Bílá nemoc a Co se šeptá.

Jan Bosco (6)

Italský světec, zakladatel řádu saleziánů a sester Panny Marie Pomocnice.

Jan Bělehrádek (7)

Jan Bělehrádek byl český a československý lékař, rektor Univerzity Karlovy, politik, poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění za Československou sociální demokracii. Jeho otcem byl školský a menšinový aktivista František Bělehrádek , který byl od roku 1896 ředitelem kanceláře Ústřední matice školské. Jan Bělehrádek absolvoval studium medicíny na Univerzitě Karlově. V letech 1922–1923 působil jako asistent na univerzitě v Lovani. V letech 1925–1927 byl docentem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde v letech 1927–1935 působil jako profesor lékařské biologie. Od roku 1935 byl vysokoškolským učitelem a funkcionářem na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde v letech 1937–1938 zastával post děkana. V období let 1936–1939 byl rovněž ředitelem Purkyňova ústavu obecné biologie Univerzity Karlovy. Publikoval četné odborné i populární studie a je spoluautorem učebnice Obecná biologie, 1934. Angažoval se i ve veřejném životě. Na jaře roku 1938 patřil mezi iniciátory manifestu Věrni zůstaneme. Za Protektorátu Čechy a Morava byl aktivní v petičním výboru Věrni zůstaneme. Za své odbojové aktivity byl v září–říjnu 1939 a pak znovu od ledna do května 1945 vězněn nacisty. Po osvobození se stal v letech 1945–1946 rektorem Univerzity Karlovy. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za sociální demokraty. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal do roku 1948. Po únorovém převratu odešel do exilu. V letech 1949–1956 působil v organizaci UNESCO v Paříži, od roku 1956 ve výzkumné laboratoři Middlessex Medical School v Londýně. Byl aktivní v exilové ČSSD. Ke konci života se angaž...

Jan Báča (4)

Narozen 11. 2. 1899 v Drnovicích, zemřel 13. 11. 1980 v Teplicích. Ředitel továrny Železářský a strojní průmysl v Boskovicích, úředník. Autor kynologických publikací

Ján Babarík (5)

Jamie Thomson (6)

Britský spisovatel, editor a vývojář her. V roce 2012 vyhrál cenu Roald Dahl Funny Prize. Jamie Thomson se narodil roku 1958 v Íránu. Vyrůstal v Brightonu, studoval politologii na univerzitě v Kentu. Dlouhé roky pracoval jako redaktor britských fantasy časopisů a lektor i tvůrce videoher a „gamebooků“. K jeho nejúspěšnějším fantasy sériím patří dobrodružství mladého nindži, The Way of the Tiger. Dosud napsal čtyři knihy pro děti. První díl tetralogie o Temném pánu získal Cenu Roalda Dahla za nejhumornější knihu roku 2012.

Jamie Beck (4)

Americká autorka románu. Vystudovala právo a psychologii.

James Taylor (6)

James Vernon Taylor je americký folkrockový zpěvák a kytarista. V roce 1971 vedl americkou hitparádu s písní Carole Kingové You've Got A Friend, za kterou dostal také cenu Grammy.

James Pool (2)

Autor knih o nacismu.

James Martin (6)

James Martin SJ je jezuitský kňaz, redaktor kultúrnej rubriky jezuitského časopisu America, ktorý vychádza v USA, a autor početných kníh, vrátane My Life with the Saints , ktorú časopis Publishers Weekly označil za jednu z najlepších kníh v roku 2006. Páter Martin je častým komentátorom v amerických i zahraničných médiách, medzi inými v New York Times, The Wall Street Journal, The Boston Globe, History Channel, BBC a Rádio Vatikán. Pred vstupom k jezuitom v roku 1988 vyštudoval Wharton School of Business.

James Kahn (2)

Americký autor.

James Islington (3)

Australský autor knih pro mládež.

James Hughes (2)

Autor všeobecné encyklopedie pro mládež.

James Gordon Farrell (4)

James Gordon Farrell byl britský romanopisec. Jeho nejvýznamnějším dílem je tzv. Empire Trilogy skládající se z Troubles , The Siege of Krishnapur a The Singapore Grip . Jeho otec Bill Farrell byl Angličan, účetní v Liverpoolu, který jako manažer často cestoval po zemích Dálného východu a Indii, matka Jo byla Angličanka vychovaná na irském venkově. Do Irska se v roce 1945 rodina přestěhovala. Tyto geografické vazby ho zřejmě ovlivnily i v pozdější tvorbě. Sám později poznamenal, že v Irsku byl považován za Angličana, v Anglii za Ira. V polovině 50. let odjel do Kanady, kde za 7 měsíců vystřídal několik zaměstnání. Po návratu v roce 1956 začal studovat v Oxfordu právo na Brasenose College, kde se projevoval mj. i jako nadšený sportovec, onemocněl však obrnou, jejíž následky nesl celý zbytek života . Studium ukončil v roce 1960. Zabýval se rovněž studiem francouzštiny a španělštiny, 2 roky se ve Francii živil jako učitel jazyků. Svou prvotinu vydal v roce 1963 , díky ní obdržel dvouroční stipendijní pobyt v New Yorku. Výš zmíněná zkušenost onemocnění obrnou ho inspirovala v díle The Lunge , v roce 1967 vydal další knihu A Girl in the Head . Vrcholu své tvorby a uznání Farrell dosáhl volnou trilogií Empire Trilogy sestávající z děl Troubles , , The Siege of Krishnapure 1973 a The Grip of Singapore . Za Obléhání Krišnapuru obdržel prestižní cenu Booker Prize za rok 1973. V březnu 1979 se přestěhoval do Bantry Bay , kde se 11. srpna nešťastně utopil při rybolovu (vlna ho smetla do moře ...

James F Scheer (3)

Americký autor, publikuje na téma zdraví.

James Cobb (6)

Narozen 18.2.1953. Americký spisovatel.

James Arthur Baldwin (3)

James Arthur Baldwin byl americký spisovatel, básník, dramatik, esejista a aktivista. Ve svých dílech se intersekcionálně zabýval tématy maskulinity, sexuality, rasy a třídy, přičemž byl také aktivní v celé řadě sociálních hnutí, jakými bylo afroamerické hnutí za občanská práva nebo hnutí za práva gayů. Baldwin se narodil v Harlemu, černošské čtvrti v New Yorku, do jejíhož prostředí je zasaženo mnoho jeho děl. Již od útlého věku se věnoval psaní, do kterého promítal své zkušenosti s rasismem, kterému čelil ve škole i běžném životě. Znechucen americkým přístupem k černochům a snahou rozšířit si obzory mimo afroamerické kulturní prostředí opustil Spojené státy a přestěhoval se do Paříže. Zpět se vrátil koncem 50. let a po boku osobností jako Angela Davis se stal aktivní v celé řadě sociálních hnutí, za což byl také sledován americkou zpravodajskou službou. Místo svého bydliště pak změnil ještě několikrát, než se usadil v Saint-Paul-de-Vence v jižní Francii, kde psal a později také zemřel. Ve sbírka esejů Notes of a Native Son popsal částečně i ze své zkušenosti jakožto homosexuálního černocha z chudinského prostředí propletenost rasových, sexuálních a třídních problémů ve Spojených státech poloviny 20. století. Mezi jeho další známá díla patří Go Tell It on the Mountain , semibiografický román Giovanni's Room zaměřený na homosexuální stránku jeho života v Paříži nebo nedokončený manuskript Remember This House, který byl později použit ve filmovém dokumentu I Am Not Your Negro , pojednávajícího o předních osobnostech afroamerického hnutí za občanská práva, jakými byli Medgar Evers, Malcolm X nebo Martin Luther King. Jeho kniha Kdyby ulice Beale mohla mluvit byla roku 2018 zfilmována ve stejnojmenném oscarovém snímku. James Arthur Baldwin se narodil v roce 1924 jako první z devíti dětí. Nikdy nepozna...

James A Duke (2)

James A. Duke je americký botanik. Je známý svými četnými publikacemi o botanické medicíně. Má významný podíl na budování fytochemických a etnobotanických databází Ministerstva zemědělství USA.

Jakub Zich (4)

Narozen 1970. Výtvarník.

Jakub Patočka (4)

Jakub Patočka je český novinář a politik, bývalý environmentální aktivista a dlouholetý šéfredaktor Literárních novin. Vystudoval sociologii na Masarykově univerzitě . V roce 1989 společně s Janem Beránkem založil Hnutí DUHA, jež se pod jeho vedením stalo českým členem významné mezinárodní ekologické organizace Přátelé Země. V roce 1991 stál pří zrodu časopisu Poslední generace, který se posléze v roce 1997 přejmenoval na Sedmou generaci. Byl jeho šéfredaktorem až do roku 1999 a přispívá do něj až do současnosti. Členem Zelených byl od roku 2002. V letech 2003 až 2005 spolu s Beránkem vedl Stranu zelených, za niž Patočka v roce 2004 kandidoval na prvním místě kandidátky ve volbách do Evropského parlamentu. V roce 2005 jej ve vnitrostranickém sporu porazila skupina kolem Martina Bursíka, což vedlo k Patočkově následnému odchodu ze strany. V letech 1999 až 2009 byl šéfredaktorem týdeníku Literární noviny. V roce 2005 se dostal do sporu se většinou redakce LtN, která na protest proti jeho metodám práce odešla a založila v říjnu 2005 konkurenční časopis A2. Od května 2002 byl sedm let členem správní rady Nadace Michaela Kocába, která spravuje 29 milionů korun pocházejících dle dostupných informací z vytunelovaného všeobecného investičního fondu TREND. Nadace Michaela Kocába od svého založení podporovala Literární noviny. Počátkem roku 2009 předal LtN do rukou sdružení Právo, solidarita a informace, které je spojeno s bývalým sociálnědemokratickým ministrem zemědělství Janem Mládkem, který v té době byl i ředitelem Masarykovy dělnické akademie propojené se ČSSD. O Patočkovi se psalo v souvislosti s tzv. Kuřimskou kauzou. Policie u něj doma v souvislosti s případem prováděla domovní prohlídku. Patočka pomáhal Kláře Mauerové spojit se s odborníky, kteří jí pomohli ...

Jakub Horák (4)

Spisovatel, cestovatel, hudební producent. Autor knih Ostrov , Zlatá rána a Je to všechno pakárna. Marketingový expert, který působil v agenturách MarkBBDO a TBWA. Jako hudební producent stál za návratem české EBM legendy Vanessa i comebackem Bruna Ferrariho.

Jakub Guziur (7)

Český literární historik a překladatel. Redaktor revue Aluze, překladatel, zabývá se angloamerickou literaturou. S Josefem Jařabem uspořádal monografii George Steiner a myšlenka Evropy , s Marcelem Arbeitem antologii Vypravěči amerického Jihu . Knižně vydal esej Mythus Ezry Pounda a monografii Příliš těžké lyry: Eseje o rekonstrukci smyslu v Elliotově Pustině a Poundových Cantos . Jakuba Guziura jako autora experimentální poezie představila Revolver Revue v č. 75/2009 a 86/2012. Vystudoval anglistiku na filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Od roku 2003 je redaktorem revue Aluze. Překládá současnou britskou poesii . Recense publikoval v Aluzi, Literárních novinách a v Polish Journal for American Studies. Zabývá se angloamerickou literaturou, obzvláště estetickými problémy modernismu, literaturou amerického Jihu, současnou britskou a americkou poesií a proměnami poetické sekvence ve světové literatuře 20. století .

Jakob Streit (7)

Jakob Streit se narodil roku 1910 ve Spiezu a vyrůstal v rodině otce – hodináře a jazykově nadané matky spolu s pěti dalšími sourozenci. Museli obstarávat otcovy čtyři včelíny, stáj s krávou, teletem a ovcemi. Učitelský seminář ho povolal do školy. Z vyprávění pro různé věkové stupně vznikly v živém kontaktu s dětmi první knihy pro mládež. Podnětem pro jeho múzické vyučování se stala pedagogika Rudolfa Steinera. Na cestě od školního divadla k vznešenějšímu amatérskému divadlu se stal režisérem mezinárodních her Tell-Freilichtspiele v Interlakenu . Od roku 1958 byl po sedm let vedoucím inscenací zámeckých her ve Spiezu. Vystudoval klavír, varhany, byl dirigentem sboru. Po celý život ho zaměstnávaly otázky umění a dějin umění, jež ho po jeho penzionování dovedly k živé přednáškové činnosti ve vícero zemích střední Evropy a k bohatí spisovatelské činnosti. Jeho knihy byly přeloženy do dvanácti jazyků.

Jacques Philippe (5)

Jacques Philippe se narodil roku 1947 ve francouzském Lotrinsku. Vystudoval matematiku a tato formace k jasnosti a logičnosti v něm zjevně přináší dobré ovoce i dnes, kdy se již nevěnuje číslům, ale duším. V roce 1976, tedy pouhé tři roky po jejím založení, vstoupil do Komunity Blahoslavenství. Čtyři roky prožil v Izraeli, nejdříve v Nazaretě, pak v Jeruzalémě. V Římě vystudoval teologii a roku 1985 byl vysvěcen na kněze. Absolvoval ještě kanonické právo a několik let zodpovídal za kněze a seminaristy Komunity Blahoslavenství. Nyní jsou jedním z těžišť jeho apoštolátu duchovní cvičení. Dává je ve Francii i za jejími hranicemi. Vedl je i u nás, jedna před několika lety v olomouckém semináři, druhá pak roku 2001 v Nesměři u Velkého Meziříčí.

Jacqueline Kahn-Nathan (4)

Dr. Jacqueline Kahn-Nathan je lékařka specializující se na gynekologii a plánováné rodičovství.

Jack L Chalker (6)

Americký spisovatel science-fiction.

Jack Fishman (2)

Anglický novinář, spisovatel a hudební skladatel.

Jack Finney (2)

Americký spisovatel.

J.K. Landa (7)

J.J. Cale (7)

JJ Cale, rodným jménem John Weldon Cale, byl americký zpěvák, kytarista, skladatel a producent. Svou kariéru zahájil již koncem padesátých let, své první album nazvané Naturally však vydal až v roce 1972. V pozdějších letech vydal řadu dalších alb, přičemž poslední z nich, které vyšlo v roce 2009, neslo název Roll On. Jeho manželkou byla hudebnice Christine Lakeland. John Weldon Cale se narodil dne 5. prosince 1938 v Oklahoma City v americkém státě Oklahoma. Vyrůstal v Tulse ve stejném státě, kde docházel na Centrální střední školu. Školu dokončil v roce 1956. Následně byl povolán do vojenské služby a zahájil studium na letecké základně ve vesnici Rantoul v Illinois. Počátkem šedesátých let odešel do Los Angeles, kde pracoval jako zvukový inženýr. Tato práce mu příliš nevynášela, sám sice vystupoval v klubu Whisky a Go Go, ale příliš velkého úspěchu nedosáhl. Následně se vrátil do Tulsy, kde hrál v kapele s Donem Whitem. V počátcích své kariéry používal jméno John Cale, ale později se přejmenoval na JJ Cale. Důvodem bylo to, aby nebyl zaměňován se slavnějším velšským hudebníkem Johnem Calem. John Cale o tom napsal píseň „Autobiography“, ve které se zmiňuje, že to nebyl on, kdo je autorem písní „Cocaine“ a „After Midnight“ a že není z Oklahomy. Své první album Naturally vydal v roce 1972. Následovala řada dalších alb. Zemřel v roce 2013 po infarktu ve věku čtyřiasedmdesáti let. Coververze jeho písní nahrálo mnoho hudebníků, mezi něž patří i Tom Petty nebo Captain Beefheart. Kytarista Eric Clapton, se kterým Cale v roce 2006 vydal společné album The Road to Escondido, byl jedním z popularizátorů Caleových písní. Již v sedmdesátých letech nahrál například „After Midnight“.

J. W Rogerson (2)

J. P Donleavy (3)

Irský prozaik a dramatik amerického původu.

J. N Sabinin (2)

J. M. Adam (4)

J. J Marric (4)

John Creasey byl extrémně plodný anglický spisovatel především napínavých a detektivních příběhů. Pod vlastním jménem a 28 pseudonymy vydal více než 600 knih. Narodil se do dělnické rodiny jako sedmé z devíti dětí. V letech 1923–1935 pracoval v různých dělnických i úřednických profesích a snažil se stát se spisovatelem. Od roku 1926 psal pro sci-fi magazín Boy\'s Papers, první knihu vydal roku 1930, první román s kriminální a sci-fi zápletkou Seven Times Seven roku 1932 a od roku 1935 byl spisovatelem na plný úvazek. Během 2. světové války pracoval v United Kingdom\'s National Savings Movement a za tuto činnost obdržel roku 1946 Řád britského impéria ve třídě člen . Byl rovněž politicky aktivní za liberální stranu a neúspěšně za ni kandidoval do parlamentu. V 60. letech stranu opustil a založil vlastní politické hnutí All-Party Alliance. V roce 1953 založil britskou Crime Writers Association a stal se jejím historicky prvním předsedou. Roku 1962 ocenila organizace Mystery Writers of America jeho román Gideon\'s Fire , napsaný pod pseudonymem J. J. Marric, cenou Edgara Allana Poea a roku 1969 mu udělila své nejvyšší vyznamenání Grand Master Award . Od roku 1973 uděluje CWA na jeho počest cenu John Creasey Memorial Dagger .

J. H Krchovský (6)

Básník J. H. Krchovský se narodil 22. dubna 1960 v Praze. Žije v Praze a v Brně. Poezii se věnuje od konce sedmdesátých let, v roce 1998 vydalo brněnské nakladatelství Host jeho sebrané dílo – svazek Básně. Krchovského groteskní, rýmovaná a pečlivě rytmizovaná poezie se navrací k tradici české dekadence, jejímiž konstantními symboly jsou smrt, bolest a zmar zahalené do dusivého alkoholicko-erotického oparu. J. H. Krchovský dosud knižně vydal: Noci, po nichž nepřichází ráno Leda s labutí Dodatky... Básně Vše nejlepší... Poslední list Nad jedním světem Mladost - Radost...

J. E Shane (7)

Německý autor sešitových westernů.

J. D Bernal (5)

Britský fyzik, přírodovědec a teoretik vědy.

J Trousil (2)

J Štursa (1)

J Piskáček (7)

J Novák (2)

Práce o Lednicko-Valtickém areálu.

J Mineříková (7)

J Gorlic (4)

Polský spisovatel, psal na počáátku 20. století.

Izabela Dukwiczová (2)