Všichni Autoři a témata

Karel Březina (3)

Karel Březina je český politik, místopředseda Krajského výkonného výboru ČSSD v Praze, v letech 2006 až 2018 zastupitel hlavního města Prahy, bývalý vedoucí kanceláře Úřadu vlády ČR a ministr bez portfeje ČR Zemanovy vlády. Stal se tak ve svých 27 letech nejmladším ministrem vlády ČR. V říjnu 2014 byl pravomocně odsouzen za neoprávněné pobírání odměn za práci v dozorčí radě Dopravního podniku hl. m. Prahy v letech 2007 až 2011. V roce 1997 absolvoval obor Hospodářská politika na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické. V letech 2001 až 2005 byl ženatý se spisovatelkou Barbarou Nesvadbovou, s níž má dceru Bibianu . V únoru 2002 se mu narodila nemanželská dcera Karolína, jejíž matkou je bývalá osobní asistentka premiéra Zemana Markéta Jedličková, třetí dcera se mu narodila v dalším vztahu v roce 2009. V letech 2011–2014 byl milencem členky ODS Gabriely Kloudové. Březina je vnukem bývalého tajemníka ÚV KSČ Josefa Havlína. V roce 1991 vstoupil do politiky za ČSSD a stal se členem Obvodního výboru Prahy 10, poté také jeho místopředsedou. V současnosti je předsedou stranického Obvodního výkonného výboru Prahy 15. V letech 1998–2002 byl vedoucím Úřadu vlády ČR a od roku 2000 ministrem bez portfeje ve vládě Miloše Zemana. V letech 2006–2010 byl členem Zastupitelstva hlavního města Prahy a současně též členem Komise Rady hlavního města Prahy pro Opencard. V říjnu 2007 se stal předsedou dozorčí rady nově založené společnosti Žižkov Station Development, a.s., společného podniku Českých drah a developerské skupiny Sekyra Group. V lednu 2011 na funkci rezignoval. Po komunálních volbách se 30. listopadu 2010 stal náměstkem pražského primátora. Podle koaliční smlouvy by měl být náměstkem prvním. 24. listopadu 2011 podepsal primátor Bohuslav Svoboda koaliční dohodu s TOP 09, ke které se postupně připojilo všech 19 ostatních pražských zastupitelů za ODS. Březina i další dosavadní členové rady za ...

Karel Brachfeld (6)

Narozen 12.12.1914 v Kvasinech u Rychnova n. Kněžnou, zemřel 20.5.2002. MUDr. CSc., docent dětské neurologie, práce z pediatrie.

Karel Bárta (3)

Karel Bárta, autor Akce Cetus, patří ke generaci třicátníků. Narodil se v Praze. Své povídky příležitostně publikoval od svých dvaceti let časopisecky. Jejich tématikou byly příběhy z bojišť 2. světové války a hitlerovských táborů, dobroudružné příběhy pro mládež, ale i rozhlasové pohádky pro děti a humorně laděné sci-fi povídky. V roce 1992 knižně vydal románově zpracované osudy našich letců bojujících za 2. světové války v Anglii . Kniha Akce Cetus se tématikou řadí mezi humorné a dobrodružné sci-fi příběhy určené mládeži.

Kanehito Jamada (7)

Kamila Ulčová (5)

Moderátorka, autorka a ilustrátorka fantasy pohádky a edukativních knížek pro děti.

Kamil Šimon (7)

Kamil Šimon, vlastním jménem Miloš Krejčí je český novinář a spisovatel. Pracoval jako obchodní expert a ředitel obchodní společnosti v cizině, byl spolupracovníkem Československého rozhlasu a zahraničním redaktorem Rudého práva. Za dvacet let zahraničního pobytu viděl šedesát sedm zemí ze čtyř světadílů, z toho osm let žil v Africe, kde působil v Jihoafrické republice jako konzul. Pod pseudonymem psal dobrodružné příběhy z exotického prostředí určené především mládeži, pod vlastním jménem politologické práce, většinou v duchu tehdejší oficiální ideologie.

Kamil Fuchs (6)

Narozen 1949.Autor prací z oboru ekonomie.

Kajetan Kovič (4)

Básník, prozaik a překladatel Kajetan Kovič se narodil v Mariboru. Vystudoval literaturu na Lubljaňské Univerzitě. Od roku 1995 je členem Slovinské Akademie Vědy a Umění . V roce 1978 se stal laureátem ceny Prešerna. Jeho prvním vážnějším dílem je básnická sbírka Pesmi štirih . Tato sbírka se stala ve slovinské poezii přelomovou pro svébytný pohled na subjektivismus a intimitu. Kovič vydal přes 35 básnických sbírek, prozaických děl a knížek pro děti a mládež. Mezi ty nejdůležitější patří rozsáhlý příběh Pot v Trento , sbírka sonetů Kajdoskop nebo dvanáct esejů o slovinské poezii Sled sence zarje . Kovič je znám také jako překladatel z nemčiny, francouzštiny, maďarštiny, češtiny a ruštiny.

Kaiu Širai (7)

Kai Spellmeier (2)

K. Moronova (7)

Jutta von Kampen (7)

Jutta Langreuter (6)

Německá autorka dětských knih a psycholožka.

Justina Danišová (5)

Mgr., členka ekologického sdružení Tereza, autorka programů ekologické výchovy.

Justin Gray (7)

Scénárista, autor komiksů.

Jurij Gennadijevič Tomin (3)

Ruský spisovatel, autor knih pro děti.

Jürgen Sorges (2)

Německý novinář, autor turistických průvodců.

Juraj Špitzer (5)

Juraj Janošík (4)

Slavný slovenský zbojník.

Juraj Berzedi (6)

Slovenský sportovní novinář.

Jura Bagár (2)

Překladatel z ruštiny a angličtiny.

Július Mackerle (5)

Julius Mackerle byl český automobilový inženýr, vynálezce a zlepšovatel. Jeho otec, Julius, vlastnil cihelnu v Jevíčku a jeho bratr Jaroslav Mackerle byl architekt, výtvarník, amatérský archeolog, historik a etnograf. Julius Mackerle vystudoval Vysoké učení technické v Brně, kde i zkonstruoval a postavil svoje první motorové vozidlo – dvoumístný sportovní roadster s motocyklovým motorem JAP 1000 cm³. Studium dokončil v roce 1935. Mackerle byl poté zaměstnán ve Škodovce v Plzni jako konstruktér motorů, později se stal vedoucím konstrukce vznětových motorů a nakonec přešel na pražské ústředí Škodových závodů. Po II. světové válce odešel Mackerle do Tatry Kopřivnice, kde jako šéfkonstruktér nastavil koncepci nových vzduchem chlazených motorů Tatra: podle jeho návrhu a pod jeho vedením vznikl v roce 1949 vidlicový osmiválec T603 , který byl v roce 1950 namontován do závodního monopostu Tatra 607 – tehdy se uplatnil i systém ejektorového chlazení motoru, aby ventilátor zbytečně neodebíral užitný výkon. Motor T603 o výkonu 70 kW byl od roku 1955 montován do reprezentativní limuzíny Tatra 603, která převzala označení právě podle motoru. Vedle toho Mackerle zkonstruoval i vidlicový vznětový osmiválec T928 s úhlem válců 75°, který sloužil ve velmi úspěšném nákladním automobilu Tatra 138. Jeho dílem je také motor pro vojenský valník Tatra 128. V roce 1958 Mackerle přešel jako vedoucí oddělení odboru motorů do Ústavu pro výzkum motorových vozidel, kde také postavil pokusné vozidlo Rotoped. Přednášel na technických univerzitách v Praze, Brně a Bratislavě a napsal několik knih a řadu článků v technické literatuře. Za práci na vzduchem chlazených motorů mu Institute of Mechanical Engineers v Londýně v roce 1962 udělil Herbert Akroyd Stuart Prize....

Július Lenko (6)

Július Lenko byl slovenský básník a překladatel. Narodil se 10. prosince v Hybe a vzdělání získával v Liptovském Mikuláši a v Bratislavě, kde studoval slovenštinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. Po ukončení vysokoškolského studia v roce 1939 působil jako středoškolský profesor v Humenném a Prešově, v letech 1945 – 1957 učil v Liptovském Mikuláši. V roce 1957 začal pracovat na pověřenectvu školství a kultury v Bratislavě, od roku 1960 pracoval jako redaktor vydavatelství Tatran, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1977. Jeho život a dílo mapuje i dokumentární film Július Lenko . Svá první literární díla začal uveřejňovat už během středoškolských studií v časopisech Slovenský ľud, Nový rod a Svojeť, později publikoval i v časopisech Slovenské smery, Slovenské pohledy, Elán, Pero a Nové slovo. Knižně debutoval v roce 1941 sbírkou básní V nás a mimo nás. Jeho tvorba byla silně ovlivněna poetismem a nadrealismem, ale i spisovateli jako Emil Lukáč, Laco Novomeský, Ivan Krasko, ze zahraničních pak zejména Jiří Wolker. Ve svých začátcích se věnoval tématům dobového vystěhovalectví a milostné lyrice, později se v jeho tvorbě objevovala i témata války, utrpení, později i vzpomínky na dětství a mládí. Kromě vlastní tvorby se věnoval i překládání z němčiny , francouzštiny a ruštiny . Zasloužil se o založení Muzea Janka Krále v Liptovském Mikuláši. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Július Lenko na slovenské Wikipedii....

Julius Glücklich (2)

Narozen 10. 5. 1876 v Březových Horách, zemřel 28. 9. 1950 v Praze, PhDr., historik, středoškolský učitel v v Chrudimi , Německém Brodě , v Praze , vysokoškolský učitel na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity , vedoucí historického semináře, děkan fakulty , řádný člen České akademie věd a umění , mimořádný člen Královské české společnosti nauk , člen Historického klubu; zabýval se zejména dějinami raného novověku, dobou bělohorskou, stavovským povstáním, hlavně Václavem Budovcem z Budova.

Julius Firt (3)

Julius Firt, původně Julius Fürth , byl český a československý politik, člen Československé strany národně socialistické, za kterou byl po válce poslancem Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění, později exilový politik a kulturní pracovník. Vystudoval na plzeňském gymnáziu, absolvoval jednoroční obchodní školu v Praze. Pracoval nejprve v bance, později jako úředník lihovaru v Plzni. Po roce 1929 spoluřídil nakladatelství Borový. Roku 1936 byl jmenován generálním ředitelem vydavatelského koncernu Lidové noviny Jaroslava Stránského, roku 1939 emigroval přes Polsko do Anglie, během emigrace byl přednostou informační správy Československého národního výboru v Paříži, poté i členem Státní rady Československé. Po válce byl od roku 1945 do roku 1948 ředitelem nakladatelství Melantrich. Po osvobození se vrátil do ČSR a byl významným politikem národně socialistické strany. Působil jako jednatel jejího předsednictva. V roce 1946 se podílel na prosazení Vladimíra Krajiny na post generálního tajemníka strany. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. V lednu 1946 mu úředně byla povolena změna příjmení z Fürth na Firt. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal do parlamentních voleb v roce 1948. Po únorovém převratu v roce 1948 odešel do Francie, Anglie a USA, později se stal zástupcem šéfredaktora v redakci rádia Svobodná Evropa v New Yorku. Podílel se na činnosti exilové národně socialistické strany. Byl členem Rady svobodného Československa, v níž byl členem jejího výboru. V roce 1992 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. stupně.

Julien Blondel (5)

Francouzský novinář, autor komiksových scénářů a tvůrce her.

Julie-Anne Long (4)

Julie Anne Long je americká spisovatelka romancí, která svou kariéru začala už od okamžiku, kdy se naučila psát. Její první dílo byl ilustrovaný opus o mluvících jablíčkách. Sice spisovatelskou kariéru během dospívání ohrožovala touha stát se rockovou star , ale láska k psaní zvítězila. Julie Anne četla knihy různých žánrů, ale srdce jí táhlo k romancím – inspirací jí byla Rosemary Rogers nebo Kathleen E. Woodiwiss. Romance si zvolila taky proto, že si užívá vymýšlet hrdiny a hrdinky, jejich citové projevy a sledovat vývoj jejich vztahu. No paak taky proto, že má ráda happyend. Období regentské Anglie, do níž svá díla zasadila, zas Julie Anne zvolila díky Jane Austen. Julie Anne žije a píše v San Franciscu a ve volném čase ráda navštěvuje muzea, balet a koncerty vážné hudby. Na kontě má zatím sedm historických romancí.

Julie Smith (3)

Britská politoložka zaměřená na evropskou politiku a dějiny Evropské unie, vysokoškolská profesorka, též politička - autorka publikací z oboru.

Julie Kagawa (6)

Julia Kagawa je americká autorka, známá především díky své vílí sérii, která nese název Iron Fey . Julie se narodila v Sacramentu v Kalifornii, kde se ovšem obvykle nedělo nic zajímavé. A tak se v jejích devíti letech celá rodina přestěhovala na Hawai, kde bylo o zábavu postaráno - ať již za to mohl masožravý hmyz, kolonie gekonů kolem jejich domu a nebo časté hurikány. Mnoho času trávila v oceánu, ze kterého ji mohli vyhnat snad jedině mořské příšery. Stejně jako mnoho jiných budoucích autorů ráda četla a zpříjemňovala si s knihami i školní hodiny. Její láska ke čtení ji dovedla až ke psaní temných a hrůzostrašných příběhu a svými podrobnými ilustracemi často šokovala své nešťastné učitele. Krvavé příběhy sice časem zmizeli, ale její vášeň pro psaní s ní zůstala i do chvíle, kdy absolvovala školu a bylo načase získat skutečnou práci. Aby zaplatila účty, pracovala v různých knihkupectvích, kde se ovšem manažerům nezamlouvalo její čtení knih, které měla ukládat do regálů. A tak se obrátila se svému dalšímu koníčku: výcviku zvířat. Několik let pracovala jako profesionální psí trenérka a to až do chvíle, kdy se začala prodávat její první kniha a zaznamenávala první úspěchy. V té době se rozhodla plně věnovat psaní a dokončení své série. V současnosti žije v Louisvill v Kentucky se svým milujícím manželem, dvěma urážlivými kočičími slečnami, příliš chytrým australským ovčákem a jedním neuvěřitelně aktivním štěnětem.

Julie Johnson (4)

Americká spisovatelka, zaměřena na romantické romány pro mládež a pro ženy.

Julian Holland (2)

Jools Holland, OBE je britský hudebník a televizní moderátor. Byl jedním ze zakládajících členů skupiny Squeeze, se kterou nahrál celkem šest řadových alb. Od roku 1992 moderuje televizní pořad Later... with Jools Holland. V roce 2003 získal Řád britského impéria. V roce 2015 hrál na albu Rattle That Lock hudebníka Davida Gilmoura.

Julia Cameron (5)

Julia Cameron se narodila 4. března 1948 v Illinois. Je učitelkou, autorkou, umělkyní, básnířkou, napsala romány i hry, natočila filmy, je hudební skladatelkou i novinářkou. Patrně nejznámější se stala ale pro svou knihu The Artist's Way .

Jukinobu Tacu (6)

Judy Garland (7)

Judy Garlandová, vlastním jménem Frances Gummová, byla americká herečka a jazzová zpěvačka, jež dodnes patří mezi největší hollywoodské legendy všech dob, matka herečky Lizy Minnelli. Zpěvu a herectví se věnovala od útlého dětství, zpívala v pěveckém triu Sestry Gummovy a hrála ochotnicky divadlo. Ve dvanácti letech uspěla v konkurzu společnosti Metro-Goldwyn-Mayer a od té doby hrála ve filmu. Jako děvče si zahrála v legendárním snímku Čaroděj ze země Oz , kde narychlo zastoupila Shirley Templeovou. Za tuto roli obdržela Oscara pro dětské herce. Od té doby vystupovala ve filmových muzikálech společnosti MGM pravidelně po boku Micky Rooneyho, se kterým vytvořila úspěšnou uměleckou dvojici, která byla ve své době nesmírně populární. Šla z filmu do filmu, což nakonec vedlo k tomu, že byla velice unavená a utahaná, již v patnácti letech začala tyto svoje pracovní problémy řešit prášky a konzumací alkoholu, se závislostí na nich pak bojovala až do konce svého života. To se jí stalo nakonec osudným, zemřela předčasně ve věku 47 let v Londýně.

Judy Blume (5)

Jude Welton (6)

Jude Welton je dětská psycholožka se specializací na autismus. Sama má syna s Aspergenovým syndromem. Je autorkou několika populárních knih vhodných pro děti a knih o umění.

Jozef Žarnay (5)

je slovenský autor vedeckej fantastiky pre deti. Vzdelanie získaval v rokoch 1961 - 1964 na Pedagogickej fakulte Univerzity P. J. Šafárika v Prešove, kde študoval odbor dejepis - ruština. V rokoch 1964 - 1971 pracoval ako učiteľ v Kluknave, v rokoch 1971 - 1979 v Radaticiach, v roku 1980 pracoval v Stavoprojekte a od roku 1981 je učiteľom a výchovným poradcom v Prešove. Prvé literárne dielo uverejnil v roku 1969 v časopise pre mládež Kamarát, knižne debutoval v roku 1973 románom Tajomstvo Dračej steny, kde popisuje dobrodružstvá troch žiakov základnej školy z Atómovej Lehoty, Fera, Vila a Stana, ktorý objavia v skalách neďaleko ich rodnej obce, ukrytú mimozemskú kozmickú loď, pomocou ktorej sa dostanú na dve cudzie planéty. Vo voľnom pokračovaní románu s názvom Prekliata planéta zase objavia v horách ukryté transportné zariadenie inej mimozemskej civilizácie, čo ich privedie na planétu zničenú ekologickou katastrofou. Sci-fi románom ostal verný i v ďalšej tvorbe, keď mu v roku 1983 vyšiel román Kolumbovia zo základne Ganymedes, v ktorom sa vinou zásahu meteoru, neprebudí posádka zo zimného spánku. Prebudí sa len niekoľko detí, ktoré sú po pristátí na planéte zničenej atómovou vojnou, odkázané len na svoju šikovnosť a spoluprácu, a v roku 1991 román Časolet. Okrem písania románov publikuje i sci-fi poviedky v rôznych časopisoch, zaoberá sa historiografiou vedeckej fantastiky. O svetovej science-fiction a staršej slovenskej fantastike vydával na pokračovanie seriály v časopisoch Zenit pionierov, Zenit a Elektrón. Taktiež spolupracuje s rozhlasom a televíziou

Jozef Puškáš (5)

Jozef Porubčan (6)

Slovenský kněz, spisovatel. Autor duchovních křesťanských meditací.

Jozef Ňurík (1)

Jozef Mínárik (6)

Literárny historik, editor a prekladateľ z latinskej stredovekej literatúry doc. PhDr. Jozef Minárik, CSc. sa venoval výskumu staršej slovenskej literatúry najskôr v Ústave slovenskej literatúry SAV , neskôr na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského , kde tieto dejiny aj prednášal. K jeho kľúčovým dielam patrí synteticky koncipovaný triptych Stredoveká literatúra , Renesančná a humanistická literatúra a Baroková literatúra . Monograficky spracoval významných predstaviteľov humanizmu a baroka a do tlače pripravil viacero výberov anonymnej poézie a prózy z 9. – 18. storočia. Významne prispel k objasneniu a sprístupneniu trvalých literárnych hodnôt. Dielo • 1958 - Dejiny slovenskej literatúry I • 1958 - Dejiny staršej slovenskej literatúry • 1969 - Literatúra I • 1973 - Tri literárnoestetické rozbory zo staršej slovenskej literatúry • 1977 - Stredoveká literatúra • 1984 - Z klenotnice staršieho slovenského písomníctva I • 1984 - Baroková literatúra • 1985 - Z klenotnice staršieho slovenského písomníctva II • 1989 - Z klenotnice staršieho slovenského písomníctva III • 2002 - Kratochvíľne historky pisára Šahrazáda

Jozef Luscoň (5)

Slovenský salesiánský kněz.

Jozef Lánik (2)

Alfréd Wetzler byl slovenský spisovatel, antifašista a vězeň koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, kterému se podařilo utéct. Narodil se roku 1918 v Trnavě v dělnické rodině. V letech 1936–1940 pracoval jako dělník v Trnavě, V roce 1941 byl za provádění sabotáží v cihelně zatčen a 4 měsíce vězněn v Bratislavě. V letech 1942–1944 byl vězněm koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Do Auschwitz byl přivezen z pracovního tábora v Seredi 13. dubna 1942. Byl zaregistrován pod číslem 29 162, a další den přemístěn do Birkenau. V prvních dnech svého pobytu byl zaměstnán jako nosič mrtvol. Později pracoval na různých pozicích, mj. jako písař bloku č. 7 v táboře B Ib nebo v márnici. Při práci v komandu vykonávajícím zemní práce se seznámil s polským vězněm Pawlem Gulbou , který mu později několikrát pomohl. Od léta 1943 pracoval jako písař v baráku č. 9 v táboře B IId. Z tábora se mu podařilo 7. dubna 1944 společně s Rudolfem Vrbou utéct. V dubnu 1944 informovali o hrůzách Osvětimi židovské představitele v Žilině a sepsali 32 stran výpovědi, která se stala známá jako Vrbova a Wetzlerova zpráva. V letech 1945–1950 pracoval jako redaktor, v letech 1950–1955 jako dělník v Bratislavě, v letech 1955–1970 pracoval v obchodní sféře. Od roku 1970 byl v invalidním důchodě a žil v Bratislavě, kde 8. února 1988 zemřel. 1. ledna 2007 mu prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič udělil státní vyznamenání Kříž Milana Rastislava Štefánika I. třídy in memoriam. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfréd Wetzler na slovenské Wikipedii.

Jozef Kundlák (4)

Jozef Kot (6)

Jako překladatel používal pseudonym Jakub Bond Narodil sa 1. septembra 1936 v Bratislave v rodine filmoveho technika. Ludovu skolu i gymnazium vychodil v Bratislave , na Filozofickej fakulte UK v Bratislave absolvoval studium anglictiny a slovenciny . Uz ako vysokoskolak bol redaktorom casopisu Mlada tvorba , neskor bol redaktorom Slovenskych pohladov , kde sa neskor stal i zastupujucim sefredaktorom. Zastupcom sefredaktora bol v rokoch 1966-1968 v Revue svetovej literatury, neskor sefredaktorom vydavatelstva Tatran v rokoch 1968-1971. Od roku 1971 az do prevratu roku 1989 pracoval ako veduci pracovnik na ministerstve kultury. Roku 1990 bol pracovnikom Ustavu umeleckej kritiky a divadelnej dokumentacie. Od roku 1991 pracuje ako pedagog na Statnej jazykovej skole v Bratislave. Prvu poviedku uverejnil uz roku 1956 v Mladej tvorbe a knizne debutoval roku 1963 cyklom proz z vojenskeho prostredia Posledni. Od zaciatku sa usiloval o nekonvencny vyraz a styl, v debute prevlada atmosfera chvile, casty je humor a ironia s prechodom do satiry. Experimentom bola druha knizka proz Nanebevstupenie stredneho utocnika , ktorou kritizoval psychicke a spolocenske mechanizmy deformujuce cloveka a spolocnost. V racionalnej analyze sa nevyhyba humoru, satirickemu ci sarkastickemu zveliceniu, ktore vo vyslednom tvare prechadza do grotesky s prvkami fantastiky a absurdity. Tieto prvky obsahuje aj zbierka poviedok Vitanie jari . Rozvinul v nej pribehy do poloh nezvycajnosti s prekvapujucimi pointami. Od prvej polovice 70. rokov Kot opusta predchadzajucu, v mnohom inovacnu poetiku a priklana sa k dobovej spolocensky angazovanej literature. V novele Horucka , zasadenej do prostredia malej tlaciarne, sa pokusal odkryt korene tzv. krizy z konca 60. rokov. Podobny charakter ma i novela Narodeniny , v ktorej veduci pracovnik bilancuje vysledky svojho zivota a prace. V novele Kolkaren zasa kontrolor zisti nezrovnalosti...

Jozef Kelemen (7)

Jozef Kelemen je slovenský matematik a informatik. Od roku 1999 působí na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě.

Joža Mikula (4)

Narozen 6.4.1917 v Netčicích u Kyjova, zemřel 26.8.1982 v Ústí nad Labem. Ředitel Státního divadla v Ústí nad Labem. Dramatik, autor monografie o pěvci Stanislavu Mužovi, zpěvák, sólista opery.

Joy Laurey (4)

Vlastním jménem Imbrohoris, Jean - Pierre 1943 - 1993. Francouzský spisovatel a esejista.

Joshua Becker (3)

Joshua Becker je americký autor, spisovatel a filantrop. Becker napsal čtyři knihy o minimalismu a moderním životním stylu. Knih se prodalo stovky tisíc výtisků a byly přeloženy z angličtiny do několika jazyků včetně čínštiny, španělštiny, němčiny a polštiny.

Josephine Cox (4)

Britská spisovatelka, autorka beletrie. Psala také pod pseudonymem Jane Brindle.

Joseph Cummins (4)

Americký spisovatel, též autor a editor populárně naučných historických prací.

Joseph Cox (1)

Josef Zvěřina (6)

Josef Zvěřina byl český římskokatolický kněz, teolog, historik umění, filozof a vysokoškolský pedagog. Narodil se na Českomoravské vysočině, rodina se ale brzy přestěhovala do Vídně, kde otec Josef Zvěřina pracoval jako strojní zámečník, jeho matka se za svobodna jmenovala Marie Vedralová. Roku 1918 se vrátil s rodiči do Stříteže a na studium dlouho neměl pomyšlení. Na doporučení místního faráře se nakonec přece odhodlal ke studiu a shodou okolností se dostal 1924 do Prahy. V roce 1932 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu. Poté byl poslán do římské papežské koleje Nepomucenum studovat teologii a filosofii na lateránském Ateneu. Na kněze byl vysvěcen 11. července 1937 v Římě a rok tam byl představeným české koleje. 1938 se vrátil do vlasti a byl kaplanem nejprve v tehdejším Falknově , kde zažil národnostní napětí i nenávist, naposledy u svatého Mikuláše na Malé Straně v Praze. Po zrušení českých vysokých škol v roce 1939 přednášel na náhradním teologickém učilišti, pro protiněmecký postoj byl však v letech 1942 až 1943 13 měsíců internován v Zásmukách. Po válce nastoupil na obnovenou teologickou fakultu jako asistent prof. J. Cibulky pro obor křesťanská archeologie a dějiny umění. Jeho zájem sice směřoval k dogmatice, ale tu mu na fakultě nebylo dopřáno přednášet. Nebyl pro něj však problém se zakousnout do jakéhokoliv oboru. Během ročního studijního pobytu v Paříži v letech 1946–1947 stihl sepsat disertaci o freskách v jihofrancouzském Tavant, která byla pochvalně přijata na mezinárodním fóru. Doktorát mu dala Univerzita Karlova. Po zrušení teologických učilišť v roce 1950 byl povolán na vojenské cvičení, kde 13 měsíců manuálně pracoval v útvarech PTP. Začátkem roku 1952 byl spolu s dalšími třiceti katolíky zatčen a odsouzen na 22 let vězení, konfiskaci veškerého m...

Josef Zlámal (5)

Josef Zlamal je český výtvarník. Josef Zlamal pochází z výtvarnické rodiny, známými výtvarníky byli už jeho děd Wilhelm Zlamal a otec Petr Zlamal. Matka Blanka Zlamalová je architektka a Josef s ní později opakovaně spolupracoval na projektech realizovaných v architektuře. Absolvoval rakouskou sekci šternberského gymnázia. Poté studoval jeden rok na Univerzitě Karlově v Praze, obor translatologie, a dva roky na Akademii výtvarných umění v Brémách. Od roku 2012 navázal intenzivní spolupráci se sochařem Richardem Štiplem. Společně pak vystavovali například v evropských metropolích Paříži, Basileji, Madridu či také v Ciudad de México, Miami a Pekingu. Výrazným milníkem se v roce 2015 stala prezentace jeho děl na Art from the Heart v Šanghaji. Od roku 2016 působí převážně ve Švýcarsku, v Curychu a Churu, ačkoli má zázemí také v Londýně a Praze. Na francouzském výtvarném veletrhu Drawing Now Paris 2018 byla jeho tvorba vyhlášena objevem roku. Josef Zlamal tvoří zejména pomocí ručního papíru, dřeva a inkoustu.

Josef Zezulka (5)

Josef Zezulka byl český filosof, léčitel a zakladatel pseudovědeckého oboru biotronika. Je autorem mnoha filosofických děl, Bytí životní filosofie je jeho nejznámějším. Ve svém díle se zabývá zejména vznikem a životem vesmíru, vývojem bytosti, karmou, vegetariánstvím a životní energetikou. Čerpáno z knihy Život přinašeče Josef Zezulka se narodil v Brně, celý život však prožil v Praze. Před druhou světovou válkou měl obchod s cukrovinkami a za války se aktivně účastnil západního odboje. Po únoru 1948 mu byl zabaven obchod, pracoval poté v Národním muzeu jako účetní a později následkem další perzekuce jako dozorce ve sbírkách. Je ale znám jinými svými aktivitami – životní filosofií Bytí a její součástí biotronikou. S oběma začal na Velikonoce roku 1945, kdy u něj proběhlo jakési probuzení, jakési rozevření vědomí a obě pak pěstoval a rozvíjel celý život. V roce 1968, za pomoci ministra zdravotnictví Vlčka, byl blízko zařazení biotroniky do systému státní léčby, ale vše bylo přerušeno okupací spojeneckých vojsk. V roce 1982 v rámci Psychoenergetické laboratoře profesora Františka Kahudy prováděl výzkum léčby biotronikou v nemocnici ve Vimperku. Léčitelství se věnuje hlavně ve svém bytě, kam k němu dochází lidé pro pomoc. Léčí více než 40 let. Svoji filosofii Bytí přednášel víceméně tajně na různých přednáškách po soukromých bytech. Jednou z výjimek byl Mezinárodní psychotronický kongres v roce 1973 v Praze, kde vystoupil veřejně s velkým úspěchem. Tajně také svou nauku sepisoval a jeho přátelé knihy a statě přepisovali a kopírovali. Statě vycházely i na západě v nejrůznějších publikacích. K veřejnému vydání jeho filozoficko-náboženských knih došlo až po roce 1989. Zezulka zemřel v roce 1992. Slovo biotronika vymyslel a naplnil právě Josef Zezulka, jako jeden z nevědeckých léčitelských směrů. Podle Zezulky se člověk skládá ze tří základních částí: h...

Josef Vodrážka (4)

Narodil se 30.7.1900 v Praze. Grafik, autor ex-libris, ilustrátor.

Josef Vlček (6)

Narozen 8.1.1951 v Praze. Hudební publicista a redaktor, práce o moderní hudbě a rocku.

Josef Vlach (5)

Josef Vlach byl významný český houslista, dirigent a komorní hudebník. Narodil se 15. června 1923 v Moravské Třebové v Československu a zemřel 23. února 1988. Vlach je patrně nejvíce znám jako zakladatel a vedoucí Vlachova kvarteta , které založil v roce 1950. Kvarteto si získalo mezinárodní uznání díky své interpretaci klasické hudby, zejména děl českých skladatelů.

Josef Vaněk (5)

Spoluautor publikace o českých rekordech.

Josef Válka (6)

Josef Válka byl český historik, emeritní profesor českých dějin na Masarykově univerzitě v Brně. V letech 1948–1952 Josef Válka vystudoval historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Mezi jeho učiteli byli významní historikové, zabývající se starověkem , staršími českými dějinami i pomocnými vědami historickými . V jeho badatelské dráze jej ale nejvíce ovlivnili brněnští profesoři obecných dějin Rudolf Holinka a Josef Macůrek. Svá tehdejší studia ukončil diplomovou prací z hospodářských dějin v předbělohorském období. Roku 1952 vstoupil do brněnského Historického ústavu Filozofické fakulty zprvu jako aspirant, později jako odborný asistent. Roku 1965 se zde habilitoval prací František Palacký. Pojetí českých středoevropských dějin a teorie dějepisectví. To bylo období, kdy se začal podstatně více zajímat o metodologii a teorii dějin zvláště v tehdejším francouzském dějepisectví. Podílel se na redakci překladů významných zahraničních děl do češtiny a za svého pobytu ve Francii roku 1969 se seznámil s Robertem Mandrou a zvláště pak s Victorem-Lucienem Tapié . To jej inspirovalo jednak k promýšlení nových přístupů v historiografii střední Evropy, jednak k projektu syntézy hospodářských a kulturních dějin Moravy. Obojí tehdy představovalo nová témata jeho vysokoškolských přednášek na přelomu 60. a 70. let 20. století. Vedle toho se veřejně zapojil do tehdejší literární publicistiky. Na počátku normalizace mu byla jeho další pedagogická činnost znemožněna a Josef Válka byl roku 1974 přeřazen na místo administrativního pracovníka Historického ústavu. V této pozici zůstal do konce roku 1989. Zprvu nemohl ani zveřejňovat své vědecké práce, nicméně v průběhu 80. let se postupně svými texty prosazoval především v regionálních odborných časopisech (Husitský Tábor, Studia Com...