Všichni Autoři a témata

Miloslav Petrusek (6)

Miloslav Petrusek byl český sociolog, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V letech 1991–1997 byl jejím druhým děkanem. V roce 1992 byl jmenován profesorem. V letech 1997–2000 byl prorektorem Univerzity Karlovy. Petrusek vystudoval v letech 1954–1959 filozofii a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, jeho diplomová práce nesla název Světový názor T. G. Masaryka. Po dvouleté základní vojenské službě se stal vyučujícím filozofie a formální logiky na Pedagogickém institutu ve Zlíně, věnoval se však i sociologii, která byla v té době jako věda silně omezena. V období 1964–1967 byl výzkumným pracovníkem Ústavu sociálně-politických věd Univerzity Karlovy. V roce 1966 získal titul kandidát sociologických věd a doktor filozofie. V ústavu pod vedením Pavla Machonina vznikl výzkum sociální stratifikace československé společnosti, největší sociologický výzkum této doby. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 však musely být jeho výsledky staženy, stejně jako vydaný Malý sociologický slovník vytvořený kolektivem autorů. Mezi lety 1967–1979 působil jako odborný asistent katedry sociologie Filozofické fakulty UK. V roce 1970 mu bylo zrušeno členství v KSČ a výrazně omezeny publikační i pedagogické možnosti. Vzhledem ke zhoršenému zdravotnímu stavu byl v letech 1979–1987 formálně veden jako vědecký pracovník, ve skutečnosti pracoval jako pomocný knihovník na FF UK. V této době také spolupracoval s brněnskými disidenty a připravoval knihy, které však mohly vyjít až po roce 1989. Po revoluci byl Petrusek v roce 1990 habilitován jako docent pro obor sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a mj. také zvolen předsedou Masarykovy československé sociologické společnosti. Podílel se na založení Fakulty sociálních věd UK a v letech 1991–1997 byl jejím druhým děkanem. V letech 1997–2000 byl prorektorem UK pro studijní záležitosti. Významně se angažoval v redakci Sociologick...

Miloslav Moucha (4)

Narozen 25. 3. 1942 v Litvínově. Původním povoláním lingvista , malíř, převažují díla meditativního charakteru, inspirace biblí. Fotograf. Žije střídavě v Čechách a ve Francii.

Miloslav Matoušek (5)

Narozen 29.8.1900 v Domažlicích, zemřel 1.4.1985 v Praze. MUDr., DrSc., docent historie lékařství, gynekolog, sociolog, diplomat, publikace z oboru, monografie politických a vědeckých osobností. Maturoval na reálném gymnáziu v Domažlicích. Po studiích na UK působil jako lékař-gynekolog. Za druhé světové války byl vězněn nacisty v Buchenwaldu. Od r. 1947 byl docentem v Praze a od r. 1955 profesorem v Olomouci. Hodnost doktora lékařských věd obdržel v r. 1955 za práci Fysiolog František Mareš a jeho idealistická filosofie; od téhož roku se na UP v Olomouci věnoval dějinám lékařství. Již jako vysokoškolský student v Praze byl politicky činný nejprve ve straně čs. socialistů, poté v Nezávislé straně dělnické, s níž v r. 1925 vstoupil do KSČ. S politikou této strany se ztotožňoval celý další život, včetně období tzv. reálného socialismu. Hlavní odbornou pozornost věnoval velkým českým fyziologům J. Procházkovi, J. E. Purkyňovi a F. Marešovi. Monografii věnoval i Z. Nejedlému, kterého si vážil již od dvacátých let, kdy byl i jeho posluchačem. Při studiu na LF poslouchal současně na FF F. X. Šaldu, F. Krejčího ad. Působil na něj T. G. Masaryk a zejména pod vlivem S. Machara se r. 1918 rozešel s katolictvím. Paralelní zájem o přírodní vědy i o vědy společenské, zvláště filozofii, a společenskou politickou aktivitu vyzdvihoval u zkoumaných obrozeneckých osobností i u Z. Nejedlého; sám tento širší zájem naplňoval ve svém životě. Ve filozofické publicistice se soustřeďoval na protiklad materialismu a idealismu, na zápas materialismu, jehož byl stoupencem, s rostoucím filozofickým idealismem a náboženstvím. Psal i o dialektice. Se znalostí církevních dějin se zabýval vztahem náboženství k vývoji vědy, zvl. přírodní. Jeho kritický postoj k náboženským doktrínám byl paradoxně spojen s vlastním nekritickým postojem k oficiálním interpretacím doktríny marxisticko-leninské....

Miloslav Keřkovský (4)

Narozen 6.6.1944 v Sázavě.Ing., MBA, docent ekonomie, obor aplikovaná informatika, mikroekonomie, strategické řízení a podnikatelský projekt. Práce z oboru.

Miloslav Homola (5)

Narozen 1924 v Praze. PhDr., CSc., odborný asistent na katedře psychologie, práce z oboru.

Miloslav Ducháč (5)

Narozen 27. 1. 1924 v Praze, zemřel 28. 4. 2008. Hudební skladatel, klavírista a aranžér.

Miloš Zverina (4)

Vystudoval animovanou tvorbu na FAMU, scénárista, režisér.

Miloš Tůma (7)

Narozen 7.2.1915 ve Vodňanech, zemřel 12.8.1983 ve Strakonicích. Soudní úředník, prozaik, básník, literatura pro děti.

Miloš Teplý (5)

Narozen 19.3.1912 v Třebosicích u Pardubic, zemřel 1983. Ing. dr., publikace z oboru mlékárenství.

Miloš Szabo (5)

Narozen 19.2.1964 v Bojnicích , žije v ČR. Mgr., katolický duchovní, náboženská filosofická literatura.

Miloš Smetana (5)

Miloš Smetana byl český scenárista a dramaturg. Dětství a mládí prožil v Kroměříží, školní docházku ukončil maturitou na místním gymnáziu v roce 1951, kde byl jeho spolužákem trumpetista Jaromír Hnilička. Byl autorem několika desítek rozhlasových a televizních her. Spolupracoval s řadou scenáristů např. Jaroslavem Dietlem, Zdeňkem Svěrákem, Zdeňkem Mahlerem aj. Dále napsal řadu knih, článků a recenzí. Byl také redaktorem Divadelních novin.

Miloš Seifert (4)

Miloš František Seifert byl středoškolský učitel, přírodovědec, spisovatel, překladatel a především otec československého woodcrafterského hnutí. Používal též pseudonymy: Vojvoda, Balú, Černý Medvěd, Woowotanna, St. Orlovský, Svatoborský. Propagoval kromě woodcraftu také zdravý životní styl, vegetariánství, pacifismus, buddhismus, ekologii a ochranu přírody. Otec Emil Seifert byl ředitelem Měšťanské školy v Sušici, matka Marie Karolina roz. Poláčková byla učitelkou na dívčí obecné škole. Měl tři starší sourozence , kteří se stejně jako on stali pedagogy. V červnu 1919 se Miloš Seifert oženil s učitelkou a medičkou Antonií Paterovou. Učil na gymnáziích a reálce v Příbrami. Miloš Seifert zemřel 3. prosince 1941 v Bechyni na mozkový nádor ve věku 54 let. Po vzoru A. B. Svojsíka založil již roku 1911, společně s kolegou Ferdinandem Pakostou, oddíl skautů na berounském gymnáziu, Jako profesor přírodopisu vedl také „Kroužek přátel přírody“, se kterým podnikal výlety spojené s poznáváním přírody a tábořením. To se již přelévala vlna zájmu o anglické skautské hnutí v pedagogických kruzích, z Německa i k nám. Díky Seifertovi a jeho kolegovi Miloši Maixnerovi odvrátil berounský oddíl záhy svou pozornost od Baden-Powella k Setonovi, který pacifisticky zaměřeným pedagogům imponoval víc, než voják Robert Baden-Powell. V první polovině roku 1913 zakoupil Seifert "The Book of Woodcraft" a "Two Little Savages", podle kterých začal berounský oddíl „Dětí Živěny“ od letního tábora pracovat, jako první woodcrafterský kmen na evropské půdě. Ve stejnou dobu v Praze profesor Bořivoj Müller a Seifertův spolužák Jan Hořejší založili oddíly Psohlavců. Ty se zanedlouho odtrhly od Svojsíkovy skupiny a vstoupily pod záštitu spolku Záchrana. Oba spolužáci spolu udržovali úzké kontakty již od roku 1907, kdy společně vydávali, po dobu tří let, stude...

Miloš Šafránek (5)

Narozen 23.1.1894 v Lechovicích u Znojma, zemřel 28.4.1982 v Praze. Státní úředník, hudební spisovatel, monografie hudebních skladatelů, pořadatel korespondence, libret a esejů B. Martinů.

Miloš Pešek (6)

Narozen 1. 10. 1950 v Plzni. Profesor vnitřních nemocí , MUDr., CSc. Lékař, od 1990 přednosta Kliniky tuberkulózy a nemocí respiračních ve FN Plzeň. Zabývá se kombinovanou léčbou plicní rakoviny a minimálně invazivní terapií v bronchologii.

Miloš Kužvart (4)

Miloš Kužvart je český geolog a politik, v letech 1998–2002 ministr životního prostředí ČR, počátkem 21. století poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD, v roce 2004 krátce kandidát České republiky do Evropské komise. Z ČSSD později vystoupil a spoluzakládal sdružení Přátelé Miloše Zemana a později i stranu SPOZ. Vystudoval geologii a geochemii na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Do roku 1989 pracoval v Ústředním ústavu geologickém. V 80. letech 20. století se účastnil vědeckých expedic na Tchien-Šan, Kavkaz a na pohoří Jotunheimen v Norsku. V této době se podílel na činnosti environmentalistických organizací. Psal do samizdatového Ekologického bulletinu, seznámil se s ekologem Ivanem Dejmalem. V 90. letech spoluzakládal Společnost pro trvale udržitelný život. Počátkem této dekády pracoval i na ministerstvu životního prostředí v různých funkcích. Poté, co do čela rezortu nastoupil František Benda, byl ovšem Kužvart propuštěn z ministerstva Přednášel na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Je členem České společnosti pro ochranu před zářením. V polovině 90. let pracoval pro německou firmu RWTÜV, která firmám vydávala známky jakosti včetně ekologických. V roce 1995 vstoupil do ČSSD a předsedal její ekologické komisi. Ke vstupu do strany ho inspiroval nástup Miloše Zemana do čela sociální demokracie, Zemana totiž znal z dřívějších dob z Kruhu nezávislé inteligence. V roce 1995 na základě úspěšného výběrového řízení pracoval jako ředitel Programové jednotky PHARE programu Evropské unie pro neziskový sektor v České republice. V červenci 1998 se stal ministrem životního prostředí ve vládě Miloše Zemana. Ve funkci zažil četné politické střety, zejména s ministrem průmyslu a obchodu Miroslavem Grégrem a ministrem zemědělství Janem Fenclem . Do konfliktů se dostával ale i s environmentalisty, nap...

Miloš Josef Pulec (3)

Miloš Josef Pulec byl duchovní české starokatolické církve, folklorista, autor pragensií, práce z oboru mykologie a botaniky, kuchařských knih, vlastivědné a přírodovědné práce o severních Čechách. Je zmiňován starokatolickou církví jako nejkontroverznější osoba Starokatolické církve v letech komunismu. Stál za dob komunistického režimu v čele synodní rady, měl podporu církevních tajemníků na ministerstvu kultury a inicioval státní zásahy proti Starokatolické církvi a jejímu právoplatnému biskupovi. Stál tak v čele státem uznané starokatolické církve proti její podzemní větvi, kterou stát po svržení komunismu a 38. synodě-Synodě obnovy 29. dubna 1990 uznal jako právoplatnou. Koncem roku 1970 byl biskupem Podolákem odvolán ze služby, toto rozhodnutí však nerespektoval a naopak prostřednictvím komunistické státní správy inicioval odstranění biskupa Podoláka a jemu věrných starokatolických kněží a pražská farnost pod jeho vedením se stala až do dubna 1990 centrem kolaborantské části starokatolické církve. Zemřel 9. února 1991 ve své kanceláři na třetí infarkt.

Miloš Chvojka (1)

Autor příručky měření.

Milo Urban (5)

Milo Urban byl slovenský spisovatel-prozaik, překladatel a novinář, jeden z nejvýznamnějších reprezentantů moderní slovenské literatury. Narodil se v rodině hajného a vzdělání získal v Zázrivé, Polhoře, Trstené a v Ružomberku. Z rodinných důvodů musel studium přerušit a pracoval jako pomocný redaktor a úředník ve Spolku sv. Vojtěcha v Trnavě. Nakonec se rodinná i finanční situace zlepšila a on mohl pokračovat ve studiu na státní vyšší lesnické škole v Banské Štiavnici, ale studium předčasně ukončil pro další finanční problémy. Pracoval v časopise Slovenský národ v Bratislavě, v roce 1927 však zůstal po zániku časopisu nezaměstnaný a věnoval se hlavně vlastní literární činnosti. Byl redaktorem v časopise Vatra, později pracoval v periodiku Slovák. Od roku 1940 v době existence loutkového Slovenského štátu byl šéfredaktorem fašistického deníku Gardista. Před koncem 2. světové války emigroval do Rakouska, kde prožil dva roky v internačních táborech. V roce 1947 byl eskortován do ČSR, postaven před Národní soud a o rok později odsouzen za působení v novinách během války. Později se usadil v Chorvatském Grobě. V roce 1974 se přestěhoval do Bratislavy, kde se věnoval zejména překladům a později pokračoval ve vlastní literární tvorbě. Urbanova prozaická tvorba patří k trvalým hodnotám slovenského písemnictví. Psal realistické povídky a novely ze života horalů, romány z období Druhé světové války. V trilogii Živý bič, Hmly na úsvite a V osídlach zachytil osudy obyvatelů hornooravského kraje ve 20. letech a 30. letech 20. století. Uměleckou a dokumentární hodnotou vynikají hlavně jeho knihy vzpomínek. Překládal z polské, německé a české literatury . Na jeho dílo měli vliv hlavně Martin Kukučín a Svetozár Hurban-Vajanský, ale také Ján Kalinčiak a Pavol Országh Hviezdoslav, ze zahraničních autorů potom Fjodor Michajlovič Dostojevskij, E...

Milka Zimková (4)

Slovenská prozaička, scenáristka, režisérka, autorka monodramat a herečka.

Milena Kozderová (2)

Narozena 29.2.1931. Autorka humoristické prózy.

Milena Ercole Pozzoli (2)

Vystudovala moderní literaturu,italská fotografka a nezávislá novinářka, autorka turistických a gastronomických publikací.

Milena Blažková (4)

Narozena 1943 v Praze. RNDr. Geoložka, redaktorka, publicistka, cestovatelka, autorka cestopisů a reportáží.

Milan Valach (2)

PhDr. Milan Valach, Ph.D., byl český filozof, etik a pedagog. Působil na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde přednášel filozofii, etiku a jejich dějiny. Milan Valach byl výrazným představitelem české interpretace přímé demokracie a zaměstnaneckého vlastnictví, jejich zastáncem a propagátorem. Ve svých názorech vycházel z kritiky současného neoliberálního kapitalismu a jeho projevů zejména v České republice. Zabýval se také teorií a dějinami totalitních systémů, marxismem, problematikou ekologické krize a rozpory kapitalistického systému. Počátkem roku 2001 založil Hnutí za přímou demokracii , společně s Jiřím Polákem a skupinou přátel, scházející se v brněnské kavárně Slavia. Milan Valach je pohřben v hrobě č. 93 na hřbitově v Brně-Líšni. Nachází se poblíž jihovýchodního rohu areálu hřbitova, ve skupině označené cedulí "urnový háj 2".

Milan Tuček (4)

Matematik a sociolog. Prom. mat., CSc. Narozen 1948. Sociolog.

Milan Suchomel (4)

Milan Suchomel je český literární kritik a historik, pedagog, emeritní profesor Masarykovy univerzity v Brně. Po maturitě na reálném gymnáziu v roce 1947 studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně češtinu a filozofii, absolvoval v roce 1951 diplomovou prací T. G. Masaryk jako literární kritik. Po ukončení studia učil na středních školách. Na filozofické fakultě působil od roku 1953. Titul PhDr. získal v roce 1966 prací Studie o moderní české próze, titul CSc. v roce 1973 prací Vývojové tendence české prózy v letech 1958–1967, docentem byl jmenován v roce 1990. V letech 1992-1998 byl vedoucím Ústavu české literatury, v roce 1996 se habilitoval prací Mahenův Měsíc: text, kontext, čtenáři, v roce 1998 byl jmenován profesorem české literatury. Byl členem Literárněvědné společnosti při Československé akademie věd , Estetické společnosti při ČSAV, v letech 1962-1970 členem redakční rady časopisu Host do domu, v letech 1968-1970 ediční rady nakladatelství Blok. V říjnu roku 1997 působil na Univerzitě v Regensburgu a v roce 1990 na Univerzitě ve Vídni. Své studie, recenze a kritické články zabývající se moderní českou literaturou, především prózou, publikoval od roku 1954 v různých sbornících a časopisech - ve Sborníku prací FF brněnské univerzity, v Hostu do domu, Literárních novinách atd. Napsal studie o Karlu Čapkovi, Lvu Blatném, Karlu Konrádovi, Marii Pujmanové aj. V menší míře se věnoval poezii, například dílu Františka Hrubína, Jana Skácela. Nezanedbatelná je jeho činnost editorská, například výbor prózy Mámivá noc, výbory z díla L. Blatného Housle v mrakodrapu , Otakara Theera Hořká idyla .  Od 70. let se věnoval výkladu díla Jiřího Mahena - Jiné oči Jiřího Mahena , kniha byla publikována s Mahenovým Měsícem. Po roce 1989 psal do Literárních novin, České literatury, Hostu, Kritického sborníku, Proglasu, Tvaru, Přítomnosti aj. Pro studenty napsal skriptum Česká literatura od roku 19...

Milan Štefl (3)

Práce z oboru svařování.

Milan Staněk (3)

Autor publikací z oboru elektrotechniky, zaměřen na radiotechniku.

Milan Šamánek (5)

Milan Šamánek byl český lékař, pediatr specializující se v oboru kardiologie, v období 1977–1993 přednosta Dětského kardiocentra 2. LF UK a FNM a v letech 1969–1971 proděkan Fakulty dětského lékařství Univerzity Karlovy. V roce 2010 mu prezident republiky udělil státní vyznamenání Medaili Za zásluhy I. stupně. Je laureátem Ceny Neuron za přínos světové vědě za rok 2016 - medicína. Před nastoupením na fakultu navštěvoval Gymnázium Kroměříž, kde v roce 1949 maturoval. V roce 1955 absolvoval Fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Atestaci v oboru dětské lékařství získal o dva roky později a v roce 1991 mu byla přiznána specializační atestace z dětské kardiologie. Od počátku své lékařské praxe pracuje ve Fakultní nemocnici v Motole. První čtyři roky po promoci současně působil v nemocnici v Uherském Hradišti. V Motole byl členem II. dětské kliniky. V letech 1964–1965 absolvoval stipendijní pobyt na University of Pennsylvania School of Medicine. Od roku 1968 na klinice vedl nově vzniklou Kardiopulmonální laboratoř a v období 1977–1993 byl přednostou Dětského kardiocentra 2. LF UK a FNM, které také spoluzakládal. V době vzniku kardiocentra se jednalo o jediné takové pracoviště na světě, kde byli soustředěni odborníci všech potřebných pediatrických specializací. Ve své lékařské praxi se věnoval především vrozeným srdečním vadám u dětí. V roce 1962 obhájil kandidátskou práci , o sedm let později pak doktorskou práci a současně se také habilitoval . V roce 1987 byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy v oboru dětské lékařství. V roce 1997 inicioval založení Vědecké rady Lázní Poděbrady a následně se stal jejím předsedou. Byl vdovec, měl dceru a syna. Patřil mezi evropské kardiology, kteří obdrželi čestný titul „Founding Fellow of the European Society of Cardiology“ ....

Milan Ressel (2)

Milan Ressel byl český malíř, grafik, ilustrátor a restaurátor. Milan Ressel byl synem důstojníka československé armády Alfréda Ressela, který na přelomu roku 1939/1940 uprchl za dramatických okolností s celou rodinou přes Maďarsko, Jugoslávii a Francii do Anglie. Jako generálmajor pak velel dělostřelectvu 1. čs. armádního sboru Svobodovy armády. Milanův starší bratr Fred roku 1944 narukoval do britské armády a zúčastnil se mj. obléhání přístavu Dunkerque. Po válce se rodina vrátila do Československa. Otce počátkem 50. let z armády propustili a pracoval pak rok a půl v ostravských dolech, poté v pražských automobilových opravnách a v reklamním podniku. Jako malý chlapec Milan Ressel zažil těžké bombardování Londýna na přelomu let 1940-1941 a válečné zážitky i osobní zkušenost s anglickou literaturou pro mládež později poznamenaly jeho dílo. Po návratu do Prahy studoval na Vyšší škole uměleckoprůmyslové v Praze a v letech 1953 – 1959 na Akademii výtvarných umění v Praze . Mezi jeho přátele patřili Karel Nepraš, Bedřich Dlouhý, Jaroslav Vožniak a Theodor Pištěk. Byl zakládajícím členem a prvním brankářem hokejového klubu Paleta vlasti a členem Sdružení pražských malířů. Od 70. let byl umělcem na volné noze, tvůrcem komiksů, ilustrátorem, grafikem a restaurátorem nástěnných maleb. Milan Ressel žil a pracoval v Praze a Středoklukách u Prahy. V 60. letech patřil k okruhu výtvarníků, kteří se věnovali informelu a jeho volnou tvorbu ovlivnilo přátelství s výtvarníky z okruhu Šmidrů. Hledání osobitého autorova stylu se formovalo mezi inklinací ke klasické malbě a potřebou experimentovat. Jeho abstraktní obrazy z let 1965-1966 obsahují náznaky reálných útvarů a neztrácejí kontakt se smyslovým světem. Ve druhé polovině 60. let se věnoval téměř výhradně kresbě. Od menších formátů postupně dospěl až k monumentálním kompozicím. Tyto utopické ilustrace, kte...

Milan Navrátil (4)

Narozen 15. 9. 1930 v Komárně . Pracovník rozhlasu, prózy, překladatel z maďarštiny a litevštiny.

Milan Mikuláštík (5)

Narodil se 17. 10. 1945, zemřel 7. 8. 2014. Psycholog a vysokoškolský pedagog, přednášel a publikoval v oboru manažerská psychologie a interpersonální komunikace v řízení.

Milan Majtán (5)

Slovenský jazykovědec, věnoval se především oblasti onomastiky, výzkumu dějin slovenského jazyka a dialektologie.

Milan Kocourek (5)

Milan Kocourek je český atlet, který běhá za AK Kroměříž. Jeho kariéra začala v roce 2003, kdy si všiml, při hodině tělesné výchovy, jeho běžeckých kvalit učitel. Následně byl vyslán na školní přebor v přespolním běhu, kde ukázal své dobré kvality v krosovém terénu, následovala nominace do atletického B-týmu na středoškolském atletickém poháru v okresním kole. Poté jej Jiří Sequent, trenér brněnského Athletic Runners Club, nominoval do týmu ARC. Po dvou měsících tréninku se zúčastnil Mistrovství Moravy a Slezska v kategorii dorostenců, kde zaběhl 1500m za 4:24,31. Díky stříbru, které zde získal, se kvalifikoval na evropské hry ISF v Miláně, které se konaly v květnu 2004. Zde si vylepšil svůj čas na 4:12,83. O několik měsíců později byl nominován do atletické reprezentace dorostenců a zúčastnil se několika mezinárodních závodů. V roce 2006 se zúčastnil mezinárodního krosového závodu u Milána, kde získal bronzovou medaili v kategorii junioři. Dalším velkým úspěchem bylo vítězství na Mistrovství ČR v juniorském krosovém závodě, které mu zaručilo účast na Mistrovství Evropy v přespolním běhu v italském San Giorgiu. Zde se z celkového počtu 107 běžců umístil na 18. místě, což byl zatím nejlepší výsledek české reprezentace v historii evropských šampionátů. Mistrovství ČR v přespolním běhu ve Frýdku-Místku 17. března 2007 znamenalo pro něj první vystoupení v kategorii mužů. Zde získal po taktice start–cíl zlatou medaili. Pokořil i obhájce z roku 2006 Róberta Štefka. 17. srpna 2007 se zúčastnil velké ceny Slatiňan. První doběhl keňský závodník Henry Kosgei. Poté následoval Kocourek, který porazil druhého keňského závodníka Dicksona Kimutaie. Díky úspěchu na Mistrovství Evropy v přespolním běhu, byl jako jediný český atlet nominován na Mistrovství světa v krosu v keňské Mombase v březnu 2007. Z celkového počtu 168 závodníků se Kocourek umístil na 128. místě. V září 2007 se zúčastnil Mistrovství ČR v atletice do 22 let v Jablonci nad Nisou, kd...

Milan Kment (4)

Nar. 24.2.1940 v Praze. MUDr., CSc., doc. vnitřních nemocí.

Milan Jankovič (7)

Milan Jankovič byl český literární vědec. Navazoval na tradice českého strukturalismu, věnoval se teoretickým otázkám literatury, otázkám interpretace a české literatuře 20. století . Jeho otec byl berním úředníkem. V roce 1939 se rodina přestěhovala ze Slovenska do Čech. Maturoval v roce 1948 na gymnáziu v Liberci. Poté vystudoval estetiku a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, absolvoval v roce 1952. Doktorát si udělal rok poté prací o Josefu Václavu Sládkovi, jemuž se věnoval i později. Titul kandidát věd získal v roce 1959, tentokrát díky práci i Haškově Švejkovi. Vědecky působil nejprve na Katedře české literatury, literární vědy a estetiky Filozofické fakulty UK, kde ho vedl Jan Mukařovský, posléze Karel Krejčí. V roce 1956 začal pracovat v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1971 byl z ústavu vyhozen jako "osmašedesátník". Byl přijat do Památníku národního písemnictví, kde uspořádal pozůstalost Josefa Václava Sládka nebo Jaroslava Haška, ale za rok byl vyhozen i odtud. Pak se živil v dělnických profesích, byl nočním hlídačem či skladníkem. V roce 1980 ho přijali do Pragoprojektu do podnikového archivu. Krátce po revoluci roku 1989 se mohl vrátit do Ústavu pro českou literaturu. V roce 1993 sice odešel do důchodu, ale pracoval v ústavu i poté, až do roku 2006. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milan Jankovič na slovenské Wikipedii.

Milan Houser (5)

Narozen 12. 12. 1971 ve Vyškově. Malíř a výtvarný umělec.

Milan Galvas (7)

Milan Galvas byl český právník, odborník na pracovní právo a právo sociálního zabezpečení. Byl docentem katedry pracovního práva a sociálního zabezpečení na Právnické fakultě Masarykovy univerzity V roce 1975 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , kde začal následně působit jako odborný asistent, specializující se na oblast pracovního práva, a kde o dva roky později získal titul doktora práv. Roku 1983 získal na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě vědeckou hodnost kandidáta věd a roku 1995 se na brněnské právnické fakultě habilitoval. Je autorem řady odborných monografií, učebnic a článků. Kromě svých akademických aktivit působil od roku 1993 až do 2008 jako asistent postupně tří soudců Ústavního soudu, Vladimíra Jurky, Miloslava Výborného a Vojena Güttlera, poté se stal členem Legislativní rady vlády. V roce 2004 jej prezident Václav Klaus hodlal jmenovat soudcem Ústavního soudu, nezískal k tomu však potřebný souhlas Senátu.

Milán Füst (2)

Milán Fust byl maďarský spisovatel, básník a dramatik. V roce 1908 se setkal se spisovatelem Ernő Osvát a vydával první práce v literární revue Nyugat. Po studiu práva a ekonomii v Budapešti, se stal učitelem ve škole podnikání. V roce 1918, se stal ředitelem Vörösmarty akademie, ale byl nucen opustit místo v roce 1921. V roce 1928 - nervové zhroucení ho vedlo k tomu,aby strávil šest měsíců v sanatoriu v Baden-Badenu. V roce 1947 se stal učitelem na Képzőművészeti Főiskola. Jeho nejznámější román, feleségem története , byl vydáván v roce 1942.

Milan Dufek (4)

Milan Dufek byl český zpěvák, hudební skladatel, kytarista a flétnista a zakládající člen skupiny Rangers. Stal se autorem řady úspěšných textů, které již zlidověly. Kromě hudby stál u zrodu Nadace Dětské srdce, která podporuje léčení dětí se srdečními vadami. Pro svou lásku ke sportu byl i sponzorem jednoho z fotbalových týmů na Vysočině. Milan Dufek tragicky zahynul při potápění v Kolumbii, když se srazil s člunem.

Milan Drahoňovský (4)

Narozen roku 1960 v Liberci. Fotožurnalista.

Milada Součková (5)

Milada Součková, též Milada Rykrová byla česká spisovatelka, lingvistka a literární teoretička. Narodila se v rodině stavebního podnikatele a majitele domu Antonína Součka a manželky Marie, rozené Horové . Po maturitě na dívčím gymnáziu Minerva, kde v té době studovala také Milena Jesenská, studovala přírodní vědy na Karlově univerzitě a promovala roku 1923 na téma "O duševním životě rostlin". V letech 1923–1924 studovala na univerzitě v Lausanne. Seznámila se se svým budoucím manželem, malířem Zdeňkem Rykrem; dne 17. června 1930 se vzali. Účastnila se uměleckého a literárního života, spolupracovala s Pražským lingvistickým kroužkem, seznámila se s Romanem Jakobsonem a za války spolupracovala s Vladislavem Vančurou na "Obrazech z dějin". Roku 1940 spáchal její muž sebevraždu. Po roce 1945 pracovala Milada Součková jako kulturní atašé československého konzulátu v New Yorku a po únoru 1948 zůstala v USA, takže doma její díla nemohla vycházet. V letech 1950–1962 přednášela českou literaturu a další slovanské obory na Harvardově univerzitě, v letech 1962–1969 na univerzitě v Chicagu a v letech 1970–1973 v Berkeley. Od roku 1963 byla knihovnicí Harvardovy univerzity a shromáždila zde patrně největší soubor české literatury mimo ČR; tomuto fondu odkázala i své úspory. Její popel byl rozptýlen na Olšanských hřbitovech v Praze. Další knihy vyšly v exilu: Literární historie a teorie: Sebrané spisy Milady Součkové, které vyšly v nakladatelství Prostor, získaly cenu Magnesia Litera 2010 za nakladatelský čin. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milada Součková na německé Wikipedii.

Milada Kaďůrková (2)

Absolvovala FF UP a studium na Státním ústavu těsnopisném v Praze. Po roce 1989 se podílela na tvorbě celostátních osnov pro výuku etiky na středních školách. Pro VOŠ v Havířově, kde působí dodnes, vypracovala skripta Základy etiky v dějinách filozofie. Své literární aktivity rozvíjí v Kruhu přátel díla Viktora Fischla na severní Moravě, pro který připravuje ve spolupráci s herci NDM v Ostravě literární večery. Osobní přátelství se spisovatelem Viktorem Fischlem ji inspirovalo k sepsání monografie Setkání s Viktorem Fischlem a vydání souboru jeho dopisů pod názvem Zamyšlení nad dopisy Viktora Fischla.

Míla Pachnerová (7)

Publicistka, spisovatelka románů pro ženy a dívky. Vysokoškolské vzdělání získala v Paříži, několik let pracovala na ministerstvu zdravotnictví, pak byla volnou spisovatelkou a publicistkou. 1966 se vystěhovala do zahraničí.

Mikuláš Biskupec z Pelhřimova (1)

Narozen asi 1385 v Pelhřimově, zemřel asi roku 1459 v Poděbradech. Táboritský biskup a diplomat. Autor náboženských spisů a husitské kroniky.

Miklós Rónaszegi (2)

Miklós Rónaszegi je maďarský spisovatel především knih pro děti a mládež. Miklós Rónaszegi vystudoval Univerzitu Loránda Eötvöse v Budapešti. Stal se učitelem, ale zároveň pracoval v různých nakladatelstvích. Vydal dvacet šest knih různých žánrů určených především mladým čtenářům. Psal historické romány , science-fiction, indiánské příběhy i literární biografie v podobě románů . Jeho díla se vyznačují dynamickým stylem a důrazem na autentické historické i etnografické detaily. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rónaszegi Miklós na maďarské Wikipedii.

Mike Hutchinson (2)

Autor populárně naučných publikací o nevysvětlitelných jevech.

Mike Gerrard (5)

Turistický průvodce.

Mike Beaumont (3)

Anglický autor prací o Bibli.

Michelle Zink (3)

Michelle Zinková je americká spisovatelka, Proroctví sester je jejím debutem. Vždy ji fascinovaly mýty a legendy a nikdy se docela nespokojila s tím, aby je jen četla. Jeden z jejích příběhů vyrostl až do podoby tohoto románu, který se stal mezinárodním úspěchem a byl zařazen mezi deset nejlepších debutů pro mládež v roce 2009.

Michelle Losekoot (2)

Narozena 29. 11. 1986. Copywriterka, pracovnice v oblasti marketingu, blogerka, věnuje se digitálnímu storytellingu. Lektorka kurzů o sociálních sítích, tvůrčím psaní a copywritingu.

Michelle Coops (4)

Autorka knih o zdravém životním stylu, cvičení, meditaci.

Michel de Montaigne (7)

Michel Eyquem de Montaigne byl francouzský renesanční myslitel, humanista, skeptik. Dal vzniknout novému literárnímu žánru – eseji. Narodil se 28. února 1533 v Périgordu na zámku Montaigne jako třetí syn bohatého vinaře a obchodníka. Byl gaskoňským šlechticem, který pocházel z prostředí nobilizovaných obchodníků. Montaignův otec Pierre Eyquiem de Montaigne zastával různé funkce v bordeauxském parlamentu a stal se i starostou města. Matka Antoinette de Louppes pocházela z rodiny španělských obchodníků, kteří uprchli před inkvizicí do Francie. Jelikož otci záleželo na tom, aby jeho syn byl fyzicky zdatný, poslal ho hned po narození do vesnice Papessus mezi drvoštěpy. Díky otci získal rovněž vynikající humanistické vzdělání. Od dětských let se o něho staral německý vychovatel, který s ním hovořil pouze latinsky. Díky tomu Montaigne později ovládal latinu stejně dobře jako svůj mateřský jazyk. Znalosti získané domácí výchovou si pak rozšířil na koleji v Bordeaux, kde studoval od 6 do 13 let. O tom, zda měl možnost studovat na jedné z jihofrancouzských univerzit, nejsou spolehlivá svědectví. Avšak z jeho znalosti starověké i soudobé vědecké a filosofické literatury můžeme vyvozovat neustálé sebevzdělávání a vytrvalou četbu. Nicméně Montaigne se nikdy nestal profesionálním vědcem, filosofem ani bohoslovcem. A i když během svého života zastával řadu veřejných funkcí , sám tvrdil, že své politické činnosti nepřikládá nijak zvláštní význam. V roce 1558 navázal přátelství s Etienem de la Boétiem. Jejich známost trvala sice pouhých pět let, Etien v roce 1563 umírá, avšak Montaigne na něho vzpomínal celý život. V roce 1565 se oženil s Francoise de La Chassaigne, ale neměl k ní nijak blízký vztah. Celkem z manželství vzešlo pět dcer, jen jedna Montaigne přežila. Když v roce 1568 zemřel jeho otec, zdědil Montaigne velký majetek a přestěhoval se na ro...

Michał Choromański (3)

Polský prozaik.

Michala Ries (4)

Michal Zeman (5)

Narozen 1959. Akademický malíř, vysokoškolský pedagog filmové a televizní grafiky, režisér, výtvarník animované tvorby, knižní ilustrátor.

Michal Tůma (4)

Narozen 2.3.1947 v Českých Budějovicích. Fotograf. Zakladatel nakladatelství Foto mida.

Michal Trávníček (6)

Narozen v roce 1959. Sportovní publicista, věnuje se lednímu hokeji. Vystudoval vysoké učení technické.

Michal Tomášek (6)

Prof. JUDr. PhDr. mult. Michal Tomášek, DrSc. je český vysokoškolský učitel, právník a sinolog. Publikuje zejména práce o problematice práva v hospodářství, práce z oboru mezinárodního obchodního práva a Evropské unie, publikuje i francouzsky překlady z čínštiny.

Michal Skořepa (6)

Narozen 1972. Autor učebnic a metodických materiálů pro výuku finanční a ekonomické gramotnosti na ZŠ a SŠ. Též autor fotografií k publikaci o přebírání.

Michal Šimůnek (5)

Narozen 1976. Mgr., historik přírodních věd, zaměřený mj. na dějiny biologie v 19. a 20. století a na problematiku nacistických rasových výzkumů na našem území.