Všichni Autoři a témata

G. I Penežko (1)

Sovětský důstojník, autor zápisků z války.

Frederick Russell Burnham (1)

Major Frederick Russell Burnham byl americký spisovatel. Jeho myšlenky částečně ovlivnily zakladatele skautingu, Roberta Baden-Powella. volného díla digitální knihovnou Real Soldiers of Fortune – Projekt Gutenberg

Françoise Dastur (1)

Françoise Dastur je francouzská filozofka, historička filozofie a francouzská překladatelka. Učil v Paříži na Sorbonně, nyní je emeritní profesorkou na University Nice Sophia Antipolis. Její práce se zaměřuje především na německou a francouzskou fenomenologii.

Karel Suchan (1)

Dr., CSc., ekonom, práce z oboru.

Luboš Šedivý (1)

Autor básnických sbírek vydávaných vlastním nákladem.

Stephen Wisdom (1)

Stephen Wisdom se o historii začal zajímat v souvislosti se středověkou dramatickou tvorbou, která i nadále ovlivňuje jeho spisovatelskou a ilustrátorskou dráhu. Tento zkušený re-enactor věří, že historické drama může vzdělávat stejně dobře jako učebnice dějepisu. Řadu historických rolí si také zahrál v divadle. V současnosti žije na poklidném anglickém venkově, kde se plně věnuje psaní, sochařství a výrobě brnění.

Virginia Satir (1)

Virginia Satirová byla americká sociální pracovnice, psycholožka a terapeutka, autorka metod pro zkvalitňování komunikace v rodinách i v organizacích. Je označována za matku rodinné terapie. Na základě své praxe vytvořila Model růstu k účinné psychoterapeutické práci. Virginie Satirová se narodila 26. června 1916 ve Wisconsinu na statku, jako nejstarší z pěti dětí Oscara Alfreda Reinnarda Pagenkopfa a Minnie Happe Pagenkopfové. V pěti letech málem podlehla prasklému slepému střevu, který její matka jako stoupenkyně Křesťanské vědy nechtěla léčit tradiční medicínou. Otec si vynutil převoz dítěte do nemocnice, kde zůstalo několik měsíců a malá Virginie se rozhodla stát se "detektivem dospělých." Otec byl alkoholik; později vzpomínala, že si už tehdy všimla, že se v rodinách odehrávalo pod povrchem více věcí, o kterých se nemluvilo. Zvídavé dítě se naučilo číst ve třech letech a v pěti mělo přečtenou celou malou knihovnu místní jednotřídky. V jejích pozdějších teoriích o duševním růstu a potřebě vhodných psychologických podmínek se obráží její dětské pozorování přírody na statku. Rodina třináctileté Virginie se přestěhovala v roce 1929 do Milwaukee, aby jí umožnila studium na střední škole a v roce 1932 na učitelském ústavu . Po absolutoriu pracovala několik let jako učitelka a zkušenosti zúročila při pozdějším vzdělávání dalších terapeutů. V roce 1941 se vdala za Gordona Rogerse, vojáka na dovolené. Manželství bylo rozvedeno v roce 1949. Druhé manželství uzavřela v roce 1951 s Normanem Satirem, se kterým adoptovali dvě dcery. I toto manželství skončilo rozvodem v roce 1957. Za další obor studia si vybrala sociální práci a od roku 1951 pracovala soukromě s rodinami, od roku 1955 v Institutu psychiatrie v Illinois, kde ovlivnila i ostatní terapeuty, aby se při práci s jednotlivými pacienty zaměřovali na jejich rodiny. Na konci 50. let se přestěhoval...

Zdeněk Cyril Fišer (3)

Profesor Zdeněk Cyril Fišer se narodil 27. května 1929 v Praze. Po maturitě vystudoval provesuru na Karlově universitě a pak až do důchodu působil jako profesor na ekonomické a průmyslové střední škole v České Lípě. Má tři syny a dvanáct vnoučat. Venoval se i tlumočnictví, překladatelské činnosti, práci v manželských skupinách i vlastní literární tvorbě. Psal drobná lyrická díla, velkou pozornost věnoval svaté Zdislavě Z Lemberka a pro seinory připravil dvě knížky - Dobrodružství třetího věku a Plný život ve stáří.

Klemens Richter (1)

Prof. ThDr. Klemens Richter přednáší liturgiku na teologické fakultě univerzity v Münsteru a je auterm a spoluvydavatelem mnoha publikací v tomto oboru

Monika Gajda (1)

Monika Gajdová je polská juniorská reprezentantka v orientačním běhu. Mezi její největší úspěchy patří třetí místo ze sprintu na juniorském mistrovství světa 2010 v dánském Aalborgu. V současnosti běhá za polský klub UNTS Warszawa.

Ivo Hlaváček (1)

Ivo Hlaváček byl český sládek a ředitel pivovaru. Pocházel z rodiny sládka, která měla v pivovarství dlouholetou tradici. V roce 1929 se rodina Hlaváčkova se synem Ivem přestěhovala do Plzně, kde otec František Hlaváček působil řadu let ve vedoucích pozicích v pivovaru Gambrinus a Prazdroj. Po maturitě na reálném gymnáziu v Plzni vystudoval v letech 1945–1950 v Praze Vysokou školu chemicko-technologickou , obor kvasná chemie a technologie. V roce 1950 začal působit ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském v Praze. V roce 1962 na VŠCHT obhájil dizertační práci na téma Redukující látky ve výrobě piva a sladu. V roce 1953 přišel na pozici vedoucího kontroly Západočeských pivovarů ve Staňkově, odkud po pěti letech přešel do Plzeňských pivovarů, n. p. V roce 1958 se stal technickým náměstkem ředitele Plzeňských pivovarů, n. p. a v roce 1959 se stal vrchním sládkem. Po pěti letech přešel na pozici výrobního ředitele. Věnoval se především modernizaci pivovarů Prazdroj a Gambrinus. V roce 1976 byl jmenován ředitelem koncernového podniku Západočeské pivovary . Společnost řídil až do roku 1987, kdy odešel do důchodu. Publikoval v českém i zahraničním odborném tisku, podílel se na knize České pivo . Byl iniciátorem založení a pravidelného organizování Pivovarsko-sladařských seminářů a v roce 1989 založil Spolek sládků při Plzeňském Prazdroji. Byl dlouholetým členem vědecké rady VÚPS a státní zkušební komise při Ústavu kvasné chemie a bioinženýrství VŠCHT. Působil ve Vědeckotechnické společnosti, která umožňovala především před rokem 1989 udržovat bližší styk se zahraničními odborníky. Spolu se svým otcem Františkem Hlaváčkem se zasloužil o vybudování Pivovarského muzea v Plzni. V roce 2002 byl uveden do Síně slávy českého pivovarství a sladařství, v roce 2016 se stal in memoriam čestným občanem města Plzeň. Starší syn Ivan Hlaváček je podnikatel, mladší sy...

Stanislav Kaczmarczyk (1)

Stanislav Kaczmarczyk byl český evangelický kazatel a spisovatel. V letech 1955 až 1959 studoval teologii na Evangelické bohoslovecké fakultě v Bratislavě. Po hornické brigádě na Dole 1. máj v Karviné absolvoval povinnou dvouletou vojenskou službu. Od roku 1962 pracoval v duchovenské službě ve Slezské církvi evangelické a. v. ve farním sboru v Komorní Lhotce. Koncem roku 1974 mu byl komunistickou vrchností odňat státní souhlas k vykonávání duchovenské činnosti pro velmi aktivní práci s mladou generací ve sboru. V letech 1975 až 1983 pracoval v tiskárně Tisk v Českém Těšíně, nejprve jako pomocný dělník a pak jako řidič nákladního auta pro odvážení smetí na smetiště. Od června 1983 působil jako farář ČCE v evangelickém sboru ve Štramberku. Od ledna roku 1990 působí v Evangelickém sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji. V letech 1993 až 2006 přednášel na Katedře křesťanské výchovy na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. 4 roky působil jako předseda Rady TWR-C v České republice a pak několik let jako člen Rady. Od založení Dětské misie v České republice byl dlouholetým členem Rady a dlouhou dobu byl také jejím předsedou. Působí stále jako hostující lektor pro vzdělávání pracovníků Dětské misie na Slovensku. 16 let pracoval jako člen Evangelizačního odboru při Synodní radě ČCE. Byl ženatý, s manželkou Olgou žil od roku 1961. Měli dva syny. Starší syn Vladislav pracuje jako inženýr-programátor, mladší syn Daniel je magistrem teologie a pracuje jako ředitel Wycliffovy misie v ČR. Měl šest vnoučat.

Milan Mrázek (1)

Milan Mrázek byl český religionista, teolog a básník. V roce 1938 vstoupil do Českobratrské církve evangelické. Po druhé světové válce začal studovat v Praze teologii. Poté pracoval jako vikář a farář, ordinován byl 17. prosince 1950. V letech 1950 – 1962 působil jako vikář v Brně, poté od roku 1962 do roku 1990 jako farář sboru v Brně-Husovicích. K 1. září 1990 odešel do výslužby.

Antoine B Daniel (1)

Boris Ruvimovič Levin (1)

Ruský odborník v radiotechnice, publikace v oboru.

Luboš Drtina (1)

Grafik a ilustrátor, zabývá se knižní a časopiseckou úpravou, ilustrací , tvorbou plakátů, autorských knih, návrhy firemního stylu, úpravou CD a volnou grafickou tvorbou. Od roku 2003 vydává vlastní bibliofilskou edici. Za některé knižní úpravy získal ocenění v domácích i zahraničních soutěžích. Působí jako asistent v ateliéru Písmo a typografie na VŠUP. Průběžně vystavuje doma i v zahraničí. Žije a pracuje v Praze.

Georges Durand (1)

Francouzský matematik.

Eva Sýkorová (1)

Editorka, spoluautorka publikace o činnosti Národního moravskoslezského divadla v Ostravě v letech 1919-1979.

Ján Srb (1)

Narozen 12. 1. 1862 v Žalově u Prahy, zemřel v září 1935. JUDr., národohospodář, statistik, autor prací z oboru.

Milena Michalcová-Cesnaková (1)

Jiří Boháč (1)

Narozen 8. 1. 1932 v Klokočově. Ing., autor prací o medailérství a drobných plastikách, z oboru numizmatiky, básně.

Alexandre de Tilly (1)

Celým jménem Jacques Pierre Alexandre de Tilly se narodil v Le Mans. Pocházel ze starodávného rodu normandské šlechty. V patnácti byl přijat do armády s hodností podporučíka u dragounů, ale brzy vojenskou službu opustil. Jako přísně loajální monarchista byl za francouzské revoluce vykázán z Francie pod pohrůžkou smrtí, pokud by se někdy vrátil. Azyl nalezl nakrátko v Anglii. Asi po roce odcestoval do "Nového světa", kde pobyl několik let a dokonce se zde i oženil. Další jeho cesty vedly zpět do Anglie, Hamburku, Lipska, Drážďan a Berlína. Zde začal se sepisováním svých pamětí. Na krátkou dobu se mohl vrátit i do Francie s návratem Bourbonů. Nemělo to však dlouhého trvání a po dalších politických změnách musel uprchnout do Belgie, kde spáchal 23. prosince 1816 v Bruselu sebevraždu.

O. M Libkin (1)

Marija Jakovleva (1)

Eva Pensdorfová (1)

Narozena 3. 11. 1931 v Praze, zemřela 19. 12. 2009 Lázně Letiny. Muzikoložka.

Blanka Kadlečková - Šustová (1)

Thierry Hertoghe (1)

Belgický lékař, endokrinolog. Zabývá se anti-agingem. Publikace z oboru.

Igor Fedorovič Belza (1)

Ruský hudební skladatel, muzikolog a literární kritik. Též skladatel filmové hudby.

Michail Fedotovič Ovsjannikov (1)

Ruský filozof, autor publikací z oboru estetiky, pedagog.

Rembrandt Harmenszoon van Rijn (1)

Rembrandt, celým jménem Rembrandt Harmenszoon van Rijn , byl nizozemský malíř, kreslíř, grafik a rytec. Je považován za jednoho z nejlepších malířů a grafiků západního umění. Doba jeho tvorby spadá do tzv. nizozemského zlatého věku, , období rozkvětu nizozemské společnosti a její kultury v 17. století. Slavným se stal již za svého života a záhy byl považován za největšího nizozemského malíře. Rembrandt ve svém díle prokazuje výjimečnou znalost klasické ikonografie, technicky mistrné zvládnutí šerosvitu a figurální malby. Jeho dílo zahrnuje portréty, zejména autoportréty, a také holandské krajiny a obrazy s mytologickými či biblickými tématy. Své obrazy podepisoval RH, později RHL . První obraz, který podepsal jménem Rembrant, byla Hodina anatomie doktora Tulpa . Rembrandt Harmenszoon van Rijn se narodil jako nejmladší z devíti dětí 15. července 1606 v nizozemském Leidenu. Jeho otec byl mlynář a matka dcera pekaře. Narodil se na svou dobu do poměrně dobře zaopatřené rodiny. Otci patřila část městského mlýna, zanechal po sobě určité jmění. Nejmladší Rembrandt byl ze synů jediný, kterého dala rodina studovat. Chodil do latinské školy, protože rodiče z něj chtěli mít pastora. V patnácti letech vstoupil do učení k místnímu malíři, jenž absolvoval cestu za poznáním do Itálie, Jacobu Isaacszoonu van Swanenburghovi. Tento první mistr učil mladého Rembrandta po tři roky základům malířského řemesla. Ve svých osmnácti letech v roce 1624 se rozhodl, že se půjde dále učit do Amsterdamu k mistru Pieteru Lastmanovi, ten se specializoval na malování portrétů a biblických témat na velkých formátech obrazů. Ve svých prvních obrazech ještě Rembrandt stupňoval mistrovu malířskou techniku. V této době nejraději maloval obrazy s biblickou tematikou. Když se Rembrandt rozhodl odejít z učení u Pietra Lastmana, jeho kroky vedly zpět do rodného Leidenu. ...

Petr Šauer (1)

Profesor na VŠE. Jeho publikace jsou zaměřené na ekonomiku a životní prostředí.

George Sale (1)

Britský orientalista, překladatel z arabštiny a právník.

Gunter Archibald (1)

Britsko-americký spisovatel, narozený v Liverpoolu. V jeho šesti letech rodina emigrovala do Spojených států, kde se usídlila v San Franciscu. Tady vystudoval univerzitu , později pracoval jako chemik a stavební inženýr. Přestěhoval se pak do New Yorku, kde si založil vlastní nakladatelství Home Publishing Company, v němž vydával své romány, časopis Gunter\'s Magazine i knihy jiných autorů. Jeho díla byla přeložena do mnoha jazyků a některá byla zfilmována.

Icilio Guareschi (1)

František Filip (1)

František Filip je český filmový a televizní režisér. Již během studií na FAMU počátkem 50. let 20. století točil své první dokumentární filmy, prakticky od dob jeho studií se také datuje jeho spolupráce s Československou televizí. Během svého života režíroval okolo 600 filmů a televizních pořadů všech žánrů pro diváky všech věkových kategorií. Dne 24. března 2018 převzal Cenu Thálie 2017 za šíření divadelního umění v televizi.

Alois Průcha (1)

Narozen 4.11.1884 v Kocelovicích. Pedagog, spisy pedagogické a pro mládež, učebnice.

Emo Bohúň (1)

Emo Bohúň byl slovenský spisovatel, novinář, redaktor, zakladatel humoristických časopisů Dereš, Bubon a Veselé noviny. Je také autorem memoárových a humoristických próz a lidových románů, přičemž některé z nich byly i zfilmovány. Studoval na gymnáziu v Ružomberku, v maďarském Makově a na obchodní akademii v Dolném Kubíně. Po roce 1918 působil jako referent, bankovní úředník a redaktor v Prešově. Následně působil jako úředník, nebo redaktor ve městech Košice, Ružomberok a Bratislava. V Bratislavě působil od roku 1925 jako redaktor několika časopisů, později jako redaktor v jistém období i ředitel Slovenské tiskové kanceláře. Po nástupu komunismu byl perzekvován, měl dočasně zákaz publikační činnosti a byl vystěhován z Bratislavy. Teprve v roce 1955 mu komunistický režim umožnil publikovat v okresních novinách Cíl v Žilině. Po pádu stalinismu publikoval jako redaktor závodního časopisu Úderník. V tomto období přispíval do Roháče, Nové literatury, Technických novin, Večerníku, Života a zejména do Kulturního života. Do Bratislavy se směl vrátit díky přímluvě Juraje Špitzera. Je také autorem libreta operety Ženské rozmary a překládal z maďarské literatury . V Žilině v ulici J. M. Hurbana má od roku 1999 umístěnou pamětní desku. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emo Bohúň na slovenské Wikipedii.

Reinhard Witt (1)

Německý biolog, ornitolog a novinář.

Bohuslav Valenta (1)

Narozen 22.5.1930 ve Skalici, zemřel 16.10.2003 v Kladně. Malíř, grafik.

Viktor Andrejevič Bokarev (1)

Helen Kennerley (1)

Britská klinická psycholožka. Přednáší a publikuje v oblasti kognitivně-behaviorální terapie a problematiky úzkostných poruch.

Barry Ives (1)

Ilustrátor.

Jan Kavan (1)

Jan Kavan je bývalý český politik a diplomat, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, pak za Klub poslanců sociálně demokratické orientace, v 90. letech místopředseda Zemanovy vlády a ministr zahraničních věcí, senátor za ČSSD, a také předseda Valného shromáždění OSN. V letech 1991-1996 čelil nařčení z údajné spolupráce se Státní bezpečností v době krátce po své emigraci z Československa do Spojeného království . Narodil se v rodině diplomata a důstojníka československé exilové armády Pavla Kavana a jeho britské manželky Rosemary, povoláním učitelky.. Jeho otec byl v 50. letech 20. století zatčen a v procesu s Rudolfem Slánským byl svědkem a v květnu 1953 souzen spolu s Eduardem Goldstückerem, Karlem Dufkem a Richardem Slánským, odsouzen k 25 letům vězení. V 60. letech byl Kavan jako posluchač Univerzity Karlovy jedním z čelných představitelů studentského hnutí. V roce 1969 emigroval do Velké Británie, jejíž státní příslušnost jako země svého narození měl. Vystudoval mezinárodní vztahy na London School of Economics and Political Science a poté historii a politiku na univerzitách v Readingu a v Oxfordu. V Londýně založil a řídil agenturu Palach Press a dvě nadace – Nadaci Jana Palacha a Východoevropskou kulturní nadaci. Vytvořil tak jedno z nejvýznamnějších center československého exilu. V letech 1972–1990 byl členem Labouristické strany. V listopadu 1989 se vrátil do Československa a začal aktivně působit v Občanském fóru. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za OF. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 působil nejprve jako nezařazený poslanec a pak od října 1991 přešel do Klubu poslanců sociálně demokratické orientace. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V letech 1991-1996 čelil nařčení ze spolupráce s StB pod údajným krycím jménem "Kato". V roce 1993 vstoupil do ČSSD. V senátních volbách roku 1996 byl zvolen členem horní k...

Ivan Rada (1)

Promovaný historik, architekt - památkář - archeolog, v současnosti pracuje na MHMP, na odboru památkové péče. Autor řady odborných publikací z oblasti archeologie.

Dana Krejčíková (1)

Stanislav Buchlák (1)

Narozen 1928, zemřel 3.4.1972 v Praze. Podplukovník, redaktor vojenského tisku, literatura z oboru, reportáže a povídky.

Fr. V. Pokorný (1)

Hana Rychetníková (1)

Narozena 1962 v Praze. Herečka, scenáristka, publicistka, autorka biografické knihy o Jiřím Hrzánovi. Také načítá zvukové knihy pro nevidomé.

Cécile Krug (1)

Francouzská spisovatelka, autorka románů pro ženy.

Max Weiler (1)

Rakouský malíř a grafik.

John Fairbanks Kerr (1)

Britský spisovatel.

Petr Svoreň (1)

Autor cestopisné knihy o Anglii. Též fotograf.

Jiří Poděbradský (1)

Jiří Poděbradský je český fotbalový obránce, od července 2014 působící v TJ SOKOL Živanice. Svoji fotbalovou kariéru začal v Nové Pace, odkud v roce 2004 přestoupil do Hradce Králové, kde s výjimkou hostování v Týništi nad Orlicí a Baníku Sokolov, působí dodnes. Jedná se o neúnavného bojovník, který může hrát na levé i pravé straně buď v obraně, nebo v záloze. Vyniká rychlostí a přes svůj nevelký vzrůst je výborným hlavičkářem. V druholigové sezoně 2013/14 postoupil s Hradcem Králové do nejvyšší soutěže. V červenci 2014 v mužstvu skončil a zamířil do Sokolu Živanice.

Reinhard Wolters (1)

Reinhard Wolters je německý historik starověku a klasický archeolog. Reinhard Wolters vystudoval historii, germanistiku, publicistiku a katolickou teologii na univerzitách v Bochumi, Bonnu, Münsteru a ve Vídni. Roku 1987 obdržel doktorský titul v letech 1988–1989 získal postdoktorandské stipendium na Institutu pro numismatiku na Vídeňské univerzitě. Následně v letech 1989 až 1999 pracoval jako vysokoškolský asistent pro starověkou historii na Technické univerzitě ve Vídni a na Technické univerzitě v Braunschweigu, kde v roce 1995 získal profesorskou habilitaci. V letech 2000 až 2010 byl ředitelem numismatické sbírky a numismatického pracoviště Institutu pro klasickou archeologii na Univerzitě Eberharda Karla v Tübingenu. Od roku 2010 působí jako profesor numismatiky a dějin peněžnictví na Vídeňské univerzitě. Hlavní těžištěm jeho zájmu jsou historické a sociální vědy, antická geografie a etnologie, římská provinciální historie, především vztahy mezi Římany a Germány, a také pomocné vědy historické, především numismatika.

Giulio Di Martino (1)

Italský fyzik, zaměřený na mytická území a jevy z oblasti přírodních věd, historie a archeologie, též scenárista.

Hana Blažejová (1)

Narozena 11.10.1937 v Praze. Výtvarnice, grafička.

Clément Pichaud (1)

Francouzský psychosociolog, misionář . Práce z oboru.

Regula Pragensis (1)

Věra Mervartová (1)

Narozena 20. 7. 1923 v Praze. Malířka, grafička, ilustrátorka, designérka.

Jan Obrtel (1)

Narozen 30.6.1903 v Litomyšli, zemřel 16.2.1986 v Praze. MUDr., DrSc., profesor dermatologie, publikace z oboru.