Všichni Autoři a témata

Jan Vrátný (1)

Autor příruček zaměřených na volnočasové aktivity mládeže.

Anna Maixnerová (1)

Narozena 9. 5. 1958. Mgr., novinářka, publicistka, regionální publicistika o Znojemsku.

Sergio Bambarén (1)

Narodil se v Limě, absolvoval British High School, vydal se do Ameriky, kde vystudoval na chemického inženýra na texasské univerzitě. Jeho velkou láskou je oceán a surfing. Procestoval centrální Ameriku, Mexiko, Kalifornii a Hawai. Nyní žije v Austrílii, v Sydney, kde pracuje jako manažer pro mnohonárodní organizaci.

James F Twyman (1)

Americký spisovatel, hudebník, filmový režisér a mírový aktivista, autor publikací z oblasti duchovních nauk a náboženství.

I. V Virozub (1)

R. E Lejbovič (1)

Ilja Miškovský (1)

Narozen r. 1914 v Českém Brodě , zemřel v listopadu 1986. Elektronik, odborný pracovník Tesla - Výzkumný ústav pro elektrotechnickou fyziku, šéfredaktor časopisu Slaboproudý obzor. Publikace: Obrazové elektronky pro oscilografy a televisi, Obrazovky, Přehled moderních detektorů radioaktivního záření, Detektory záření, Měření tloušťky materiálu radioaktivním zářením, Radioaktivní tloušťkoměry, atd.

František Stuchlík (1)

Narozen 1891, zemřel 1954. Autor publikace Písničky domova.

Hans Frühauf (1)

Ladislav Homola (1)

Český elektrotechnik.

Čestmír Bárta (1)

Příručky pro kutily, z oboru stavitelství a vazačství knih.

Marie Boková (3)

Narozena 23. 6. 1945 v Nymburce, zemřela 12. 7. 2015 v Praze. Teatroložka, dramaturgyně, vysokoškolská pedagožka, autorka prací z oblasti divadla.

Miroslav Kindl (1)

Narozen 1979. Historik umění, kurátor nizozemského malířství a Zámecké obrazárny Arcibiskupského zámku v Kroměříži, specializuje se na nizozemské malířství, slavnosti a ceremonie a sběratelství 17. století.

Fazil&apos Iskander (1)

Fazyl Abdulovič Iskander, rusky: Фазиль Абдулович Искандер, abchazsky: Фазиль Абдул-иԥа Искандер byl sovětský, abcházský a ruský prozaik, novinář, básník a scénárista, veřejný činitel. Narodil se v Suchumi jako příslušník několikasettisícového národa Abchazů, žijícího na úpatí Kavkazu. Jako většina literárních tvůrců začínal i on nejdříve jako básník a ve zralém věku přešel k próze. Iskanderovo dílo proniklo brzy do zahraničí a od šedesátých let vycházejí překlady jeho prací i u nás . Zemřel na své dače v Pěredělkinu nedaleko Moskvy ve věku 87 let. Je pochován na Novoděvičím hřbitově v Moskvě, kde spočinul po boku mnoha jiných významných literátů.

Alena Bechtoldová (1)

Narozena 10.11.1947 v Kamenickém Šenově. Novinářka a publicistka, autorka reportáží, rozhovorů a odborných esejí o filmu a televizi.

Miroslav Čadský (1)

Autor prací z cyklistiky.

Kája Vařík (1)

Domenico Di Giorgio (1)

Italský tvůrce her.

Pier Giorgio Paglia (1)

Italský tvůrce her.

Oldřich Nermuť (1)

Narozen 1949 v Chrudimi. Český fotograf a konzervátor, redaktor Červenokosteleckého zpravodaje.

Stephan Berndt (1)

Autor publikací z oblasti okultismu.

Ludmila Šrámková (1)

J.-P Manchette (1)

Francouzský spisovatel, autor detektivních románů, též překladatel, filmový a televizní scenárista, literární a filmový kritik.

Sean Kenney (1)

Sean David Kenney je americký herec a fotograf. V letech 1966 a 1967 se objevil v epizodních rolích sci-fi seriálu Star Trek nejprve jako postižený kapitán Christopher Pike , poté jako navigátor a kormidelník poručík DePaul . Svůj filmový debut absolvoval v komedii The Impossible Years , v první polovině 70. let 20. století se objevil v menších rolích několika filmů. Jeho posledním byl snímek Slumber Party '57 z roku 1976. V současnosti pracuje jako profesionální fotograf. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sean Kenney na anglické Wikipedii.

Pavel Jákl (1)

Narozen 30. 10. 1950 v Praze, zemřel 18. 7. 2018 v Čerčanech. Pivovarský historik, publicista a výtvarník. Po studiu na Střední umělecko-průmyslové škole v Praze působil 25 let jako grafik a výtvarník propagace Pražských pivovarů, v letech 1990-2008 redigoval dvouměsíčník „Pivní kurýr“. Od r. 1997 volně podnikal. Je autorem velkého počtu článků věnovaných českému pivovarnictví a také 6-svazkové encyklopedie .

Vojtěch Sládeček (1)

Emil Voráček (1)

PhDr. Emil Voráček, DrSc. - český historik, který se zaměřuje se především na nejnovější dějiny Ruska, resp. Sovětského svazu ve 20. století. Svoji pozornost soustřeďuje na modernizaci ruské společnosti, na problematiku stalinismu, jeho mocenských mechanismů, institutů, a úlohy jednotlivých vrstev společnosti v komparativní perspektivě. Dalším ohniskem jeho badatelského zájmu jsou dějiny ruského politického a sociologického myšlení, historie česko-ruských a československo-sovětských vztahů a problémy transformace zemí bývalého sovětského bloku a jejich přechodu k demokratickému politickému systému. Zde věnuje pozornost zejména problematice společenské stability a občanské společnosti jako podstatného stabilizačního prvku. Vystudoval historii a vedlejší obor politická ekonomie na FF UK Praha , následující rok tamtéž obhájil rigorózní práci Československo-sovětské zbrojní obchody a vojensko-technická spolupráce 1935-1938 a získal titul PhDr., v roce 1981 získal titul CSc. za kandidátskou disertační práci Československo-sovětské hospodářské vztahy 1945-1948 a v roce 2002 titul DrSc. za doktorskou disertační práci Eurasijství v ruském politickém myšlení. Osudy jednoho z porevolučních ideových směrů ruské meziválečné emigrace. Vyučuje na FF UK v Praze a Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomická v Praze.

Josef Nepraš (1)

Narozen 11.6.1901, zemřel 1983. Redaktor, práce z oboru včelařství.

Emil Hradecký (1)

Emil Hradecký byl český muzikolog, hudební skladatel, hudební pedagog a archivář. Emil Hradecký se narodil 16. ledna 1913 v Praze a po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu vstoupil na filozofickou fakultu UK, kde studoval u Z. Nejedlého a O. Zicha hudební vědu a estetiku. Souběžně studoval také Státní konservatoř v Praze jako posluchač skladby ve třídě Ot. Šína. Obojí studia řádně absolvoval a to promocí 7. 3. 1936 dosáhl doktorát filosofie v oboru hudební vědy a estetiky a v červnu 1936 absolutoria Státní konservatoře v oboru hudební skladby. Na podzim 1936 získal složením příslušných státních zkoušek způsobilost pro výuku hudební výchovy na středních školách a od 15. října 1936 byl ustanoven výpomocným učitelem na 2 státním reálném gymnasiu v Praze. V té době již působil jako stálý externí hudební referent v pražském denním tisku . Zároveň také pokračoval ve studiu skladby na mistrovské škole Státní konservatoře jako jeden z posledních žáků třídy Vítězslava Nováka a obor dějepisu na filozofické fakultě UK, složením státních zkoušek na FF UK dosáhl učitelské způsobilosti z dějepisu a hudební studia ukončil v roce 1939 získáním diplomu mistrovské školy. Za svojí absolventskou skladbu Orchestrální předehra obdržel cenu České filharmonie. V letech 1937 – 1940 absolvoval s výborným prospěchem tříletou postgraduální Státní archivní školu. V roce 1939 se oženil s Karolinou Finkovou, profesorkou gymnázia. Záhy však nastaly potíže kvůli jejímu židovskému původu a aby nebylo ohroženo Hradeckého profesorské místo na konservatoři dohodli se na formálním rozvodu, ale dál spolu žili jako manželé. Hradecký začal výpomocně pracovat na Státní konservatoři v Praze, kde se podrobil konkursnímu řízení a jelikož mezi uchazeči v nejvyšší míře splňoval kvalifikační předpoklady hudebně teoretické a historické specializace, byl v roce 1940 jmenován profesorem hudební teori...

Anna Auředníčková (1)

Anna Auředníčková, rozená Schicková, též Schiková byla česká překladatelka, prozaička, propagátorka české kultury v zahraničí a kulturní pracovnice mezi vídeňskými Čechy. Roku 1928 byla vyznamenána Československým řádem Bílého lva. Až do roku 1989 přitom byla jedinou Češkou vyznamenanou tímto řádem, přičemž do roku 2016 řád získaly už jen Zdena Salivarová-Škvorecká a Madeleine Albrightová. Anna Schicková se narodila 22. ledna 1873 v Praze. Byla dcerou žurnalisty, politika a šéfredaktora staročeských stranických novin Politik Ignáta Schicka. Díky svému rodinnému zázemí se pohybovala ve vlasteneckém českém prostředí a dostalo se jí kvalitního obecného i jazykového vzdělání. Dne 22. září 1891 se v Praze provdala za advokáta JUDr. Zdenka Auředníčka , se kterým měla syna Zdenka a dceru Annu . Kvůli onemocnění manželova otce, Antona Auředníčka, se rodina v roce 1894 přestěhovala do Kutné Hory, kde Z. Auředníček převzal otcovu právnickou kancelář. Osudy rodiny velmi poznamenala obhajoba Leopolda Hilsnera, kterého Z. Auředníček obhajoval jako advokát ex offo v obou procesech v letech 1899–1900. Kvůli rozšířenému antisemitismu Zdenko Auředníček ztratil své klienty a jeho rodina byla šikanována. Na radu T. G. Masaryka se proto celá rodina roku 1902 odstěhovala do Vídně. Anna Auředníčková ve Vídni začala překládat z francouzštiny a angličtiny do němčiny, aby tak pomohla svému manželovi, jehož začátky byly velmi obtížné. Později navíc prosadila německé překlady českých autorů. V průběhu let tak přeložila desítky knih a stovky povídek a kratších textů. Anna Auředníčková se účastnila krajanského spolkového života, zapojila do mezinárodního ženského hnutí a do činnosti Kulturbundu. V roce 1932 sestavila antologii české literatury Dreissig tschechische Erzähler. Věnovala se také dobročinné práci ...

Karel Moravec (1)

Autor publikací o dálnopisných zařízeních.

Jaroslav Hnátek (1)

Narozen 22.7.1917. MUDr., asistent dětské kliniky, literatura z oboru.

Terentius (1)

Publius Terentius Afer - byl římský dramatik a básník. Publius Terentius Afer byl Karthaginec, který se dostal do Říma jako otrok. Byl synem vysokého úředníka, suffeta Hannutrase v Karthágu, který ho poslal do Říma s dalšími syny vysoko postavených lidí . To bylo po druhé punské válce. V Římě se stal otrokem Terentia Lucana. Tam mu začali říkat Afer – africký. Jméno Publius dostal krátce potom. Byl jakýmsi pomyslným bratrem syna Lukána - Gáia. Ten poté, co se dozvěděl, že je to pouze otrok, cítil k němu pouze otevřenou nenávist. Těsně před smrtí Terentia Lukána ho propustil na svobodu jako svobodného člověka – tady získal jméno Terentius. Po jeho smrti bydlel Afer u syna Scípiona Africana. Byl velice zamilovaný do dcery jednoho z tehdejších konzulů Popillia Laenea, do Poppilie. Byla jeho múzou a inspirací pro jeho další komedie. Nicméně propuštěnka z domu Terentia Lucana, jeho levobočka Favilla, byla do Afera zblázněně zamilovaná. S Gáiem na něj ušila "boudu" a Popillie si nakonec musela vzít Gaia a Afer Favillu. Později Afer našel novou lásku Flammeu, která byla z původem také z Kart-Hadaštu neboli z Karthága a spolu odjeli bojovat do třetí a poslední punské války. Hry:

Erwin Panofsky (1)

Erwin Panofsky byl německý historik umění. Přelomovými byly zejména jeho studie o renesančním umění . Narodil se v bohaté židovské těžařské rodině. Vyrůstal v Berlíně a v roce 1910 maturoval na zdejším gymnáziu Joachimsthalsches. V letech 1910-14 studoval práva, filozofii, filologii a dějiny umění na univerzitách ve Freiburgu, Mnichově a Berlíně, kde ho ovlivnily přednášky historičky umění Margarete Bieberové. Více ho ale ovlivnily myšlenky Ernsta Cassirera. Jeho dizertace na dějinách umění byla věnována Albrechtu Dürerovi, který zůstal velkým tématem po celý jeho život. Kvůli zranění po pádu z koně byl osvobozen od služby v první světové válce. Poté působil na univerzitě v Berlíně, v letech 1920-1933 učil na univerzitě v Mnichově. V tom roce, po uchopení moci nacisty, odešel natrvalo do Spojených států . Vyučoval na univerzitě v New Yorku a na Princetonské univerzitě, kde zůstal po zbytek své kariéry. V letech 1947-1948 měl též sérii přednášek na Harvardské univerzitě. Tyto přednášky se pak staly základem jeho nejslavnější knihy Early Netherlandish Painting. Panofsky se stal známým odhalováním skrytých symbolů na obrazech. Hovořil také o "maskovaném symbolismu" typickém pro renesanční umění. Tento jeho přístup byl ovšem také často kritizován. Byl blízkým přítelem fyziků Wolfganga Pauliho a Alberta Einsteina. Jeho mladší syn Wolfgang Panofsky se také stal známým fyzikem specializujícím se na urychlovače částic.

Walter Noble Burns (1)

Autor W. N. Burns byl novinář a dopisovatel Chicago Tribune .První knihu vydal v roce 1913, Rok s velrybáři. Poté se věnoval západní beletrii na historickém podkladu. Nejznámějšími jsou: Pověst o Vilému Kidovi, Tombstone , Robin Hood z Eldoráda Zdroj internet

Jan Akron Albín Vrchbělský (1)

Narozen kolem roku 1525 ve Vrchbělé, zemřel asi roku 1551 v Praze. Humanista, správce školy v Praze, spisovatel a překladatel z řečtiny .

Hélène Berr (1)

Héléne Berrová byla francouzská spisovatelka, žena židovské víry, který dokumentovala život v době nacistické okupace Francie v deníku Le Journal d'Hélène Berr. Ve Francii je považována za "francouzskou Anne Frankovou". Narodila se 27. března 1921 v Paříži, Antoinette a Raymondu Berrovi, kteří oba byli ze starého francouzského židovského rodu. Měla čtyři sourozence, tři sestry a jednoho bratra. Studovala na universitě v Sorbonně ruskou a anglickou literaturu. Po studiích složila zkoušky s výborným prospěchem. Pozornost upoutala hlavně diplomovou prací o „Pojetí římských dějin v Shakespearovi“, za kterou dostala velký počet bodů. Dále chtěla absolvovat konkurz na doktorandské studium, ale protižidovské zákony okupované Francie jí to zakazovaly. Od roku 1941 pracovala v podzemní organizaci Entraide temporaire, založené Denisou a Fredem Milhaudovými, která se starala o lepší osud židovských dětí. Tato organizace pomohla zachránit 500 dětí z celkového počtu 11 000 deportovaných. Za druhé světové války si na začátku roku 1942 v Paříži začala psát deník. Studovala obor anglického jazyka a literatury, jejíž znalost se do jejího stěžejního díla promítlo. Její rodina byla jedna z osmi židovských rodin v Paříži, na které se vztahovala uzákoněná výjimka, že Židé, kteří se výjimečně zasloužili o francouzský stát, nebudou postihováni stejně jako další Židé. Přesto byli odvezeni do koncentračních táborů a téměř všichni tam zahynuli. Její otec byl nejdřív zatčen za úplnou maličkost, měl špatně připnutou židovskou hvězdu. Jeho známý za něj složil kauci, takže byl propuštěn, ale mohl pracovat jen u sebe v kanceláři, bez styku s veřejností. Během let 1943 a 1944 musela s rodiči stále častěji opouštět domov a přespávat u známých. 7. března se ale Berrovi rozhodli vrátit na noc domů a to se jim stalo osudné. Druhý den jsou zatčeni a deportováni do Drancy. V den svých 23. narozenin odjela se svými rodiči do koncen...

St Souvratník (1)

Luděk Fiala (1)

Luděk Fiala je český lékař, vysokoškolský pedagog, spisovatel, diplomat a bývalý politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanskou demokratickou stranu. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za ODS, respektive za koalici ODS-KDS, do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Původní profesí je lékařem, působí jako gynekolog, sexuolog a androlog. Po maturitě pracoval jako dělník, pak vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Pracoval na gynekologicko-porodnickém oddělení v OÚNZ v Gottwaldově. Později působil jako gynekolog v angolské porodnici Augusto N´gangula v Luandě , poté jako diplomat. O svých zážitcích v diplomatických službách vydal roku 2003 knihu Lehce vychýlená zeměkoule, aneb Počítání poledníků a je autorem dalších cestopisných knih, například Safari po afrických a asijských městech . Napsal také několik cestovních průvodců doplněných autorskými fotografiemi pro nakladatelství freytag & berndt, jako např.Korfu a Jónské ostrovy, Mallorka, Tenerife, Egypt, Rhodos. Publikoval i knihy pro děti, například kniha Netopýr Písk a hraboš Hryzálek s ilustracemi Edity Plickové byla upravena i do rozhlasové podoby, Doma žijí zvířata a navazující kniha příběhů o zvířatech Všude žijí zvířata, s ilustracemi Marie Tiché, kniha inspirovaná návštěvami afrického kontinentu nazvaná Pohádky z Afriky je doprovázena znovu ilustracemi Edity Plickové. Pro nejmenší čtenáře vyšly ve dvou vydáních básničky v knize Dobrou chuť, zvířátka, ilustrací se opět ujala Marie Tichá. V různých sbornících publikoval rovněž povídky pro dospělé – např. Stopy blesku, Kabinet smíchu - almanach, Století lásky a nenávisti aj. Nejznámější samostatnou knihou povídek jsou Porcelánové ho...

Miroslav Jelen (1)

Miroslav Jelen , vystudoval historii na FF UK v Praze. Během studií se zabýval historií železniční dopravy v českých zemích. V současnosti pracuje jako archivář ve Vojenském historickém archivu.

Ludwig Schubert (1)

Narodil se v roce 1922. V letech 1953 byl činný jako novinář v renomovaných denících a časopisech.Od roku 1965 do roku 1987 pusobil jako vedoucí redaktor televizní stanice Norddeutscher Rundfunk v Hamburku Jako odpovědný redaktor pracoval mj, na čtyřdílném serialu o britské královské rodině: Královský rod. Žije v Hamburku a pusobí jako rozhlasový autor a zároven publikuje v ruzných nakladatelstvích.

Rolf Seelmann-Eggerbert (1)

Publikace v oblastech: dějiny; vladařské dynastie; Evropa; šlechta.

Hans Heinz Stuckenschmidt (1)

Muzikolog.

Stanislav Konečný (1)

Narozen 20.2.1960 v Karlových Varech. Mgr., zabývá se regionální historií Poličska a sklářstvím na Horácku.

Sean Harvey (1)

Sean Harvey, autor turistického průvodce po Dominikánské republice.

Martin David (1)

Martin David je moravský římskokatolický kněz, apoštolský administrátor ostravsko-opavské diecéze. Pochází ze Ženklavy u Nového Jičína, na základní školu chodil ve Štramberku. Vyučil se mechanikem strojů a zařízení na středním odborném učilišti Tatry Kopřivnice a po maturitě v roce 1988 začal pracovat v Tatře Kopřivnice. V letech 1989–1991 absolvoval základní vojenskou službu, po níž se vrátil do svého dosavadního zaměstnání, avšak už v té době začal dálkově studovat teologii. V roce 1993 vstoupil do kněžského semináře a po vysvěcení na kněze v roce 2000 se stal farním vikářem ve farnosti Panny Marie v Opavě a také kaplanem pro mládež opavského děkanátu. Během svého působení v Opavě zajišťoval také duchovní správu farnosti Stěbořice, která byla administrována excurrendo z Opavy, a následně se v roce 2002 stal administrátorem a později farářem této farnosti. V lednu 2006 byl ustanoven sekretářem nově zřízené liturgické komise ostravsko-opavské diecéze a jejím odborným referentem pro liturgii. Duchovním správcem farnosti Stěbořice byl až do roku 2008, kdy se stal generálním vikářem ostravsko-opavské diecéze. V dubnu 2017 oznámil papežský nuncius jeho jmenování pomocným biskupem ostravsko-opavským. Biskupské svěcení přijal dne 28. května 2017 z rukou sídelního biskupa Františka Lobkowicze. 1. června 2020 stal apoštolským administrátorem sede plena et ad nutum Sanctae Sedis ostravsko-opavské diecéze.

Hilderbrand Elin (1)

Elin Hilderbrand prožila na Nantucketu čtrnáct let. Psala o ostrově v románu Naboso i ve svých pěti předchozích románech nejen proto, že je to její domov, ale také proto, že poskytuje bohaté ekologické a historické pozadí jejím postavám. Je vdaná za hotelového manažera Chipa Cunninghama a mají tři malé děti. Elin Hilderbrand promovala na Johns Hopkins University a absolvovala také dílnu tvůrčího psaní na University of Iowa. Vyrůstala v Collegeville v Pensylvánii, ale procestovala šest kontinentů. Jejím snem je trávit jednoho krásného dne zimy v australském Fremantlu.

Gianfranco Ravasi (1)

Gianfranco kardinál Ravasi je italský římskokatolický kněz, biblista, vysoký úředník římské kurie a kardinál. Vysvěcen na kněze byl 28. června 1966 v Miláně, poté působil jako prefekt Ambroziánské knihovny v Miláně a profesor biblické exegeze na Teologické fakultě Severní Itálie. Od roku 1995 je členem Papežské biblické komise. Na jaře 2007 byl pověřen přípravou zamyšlení ke křížové cestě, kterou na Velký pátek vedl papež Benedikt XVI. v římském Koloseu. Dne 3. září 2007 ho Benedikt XVI. jmenoval předsedou Papežské rady pro kulturu a zároveň předsedou Papežské biblická komise a Papežské komise pro archeologii. Biskupské svěcení přijal 29. září 2007 z rukou Benedikta XVI. Dne 20. října 2010 byla ohlášena jeho kardinálská nominace, kardinálské insignie převzal na konsistoři o měsíc později. Kardinál Ravasi je autorem řady vědeckých a popularizačních titulů z oblasti biblistiky a exegeze. Mezi dosud nejznámější patří jeho komentáře na starozákonní knihy Jób, Kazatel, Píseň písní a Žalmy a novozákonní listy Římanům a Korinťanům. Je rovněž autorem Úvodu do Starého zákona a řady duchovních zamyšlení nad texty lekcionářů a breviáře.

Adolf Švarc (1)

M. N Féréal (1)

Claudio Napoleoni (1)

Italský ekonom.

N Demin (1)

Stanislav Rauch (1)

Ing., projektant, zastupitel města Plzně, orientační běžec a kartograf, spoluautor průvodce po Plzni a okolí, kartografické práce.

Maxmilian Neutzler (1)

Vladimír Bauman (1)

JUDr. Vladimír Bauman se narodil v roce 1931 v Praze .Původním povoláním byl právník. Široký záběr jeho zájmů ho přivedl i k novinářské činnosti.Rozšířil si vzdělání studiem oboru publicistiky na KU. Postupně se začal orientovat na žurnalistické zpracování významných historických událostí.

Václav Vaňátko (1)

Narozen 17.8.1904 v Náchodě, zemřel 29.3.1949 v Praze. Herec, režisér, dramatik.

Ladislav Langr (1)

PhDr. Ladislav Langr je český publicista, organizátor kulturního, sportovního a společenského života a od roku 2010 pátý polistopadový starosta města Poděbrady. Základní školu vychodil v Poděbradech, střední školu absolvoval na tamním gymnáziu v roce 1978. Následně vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Studium ukončil v roce 1983 ziskem akademického titulu PhDr. Během vysokoškolských studií zvítězil v roce 1981 v celostátním kole studentské vědecké činnosti prací zaměřenou na televizní žurnalistickou tvorbu. V roce 1982 nastoupil jako redakční elév do pražského zpravodajství Československé televize, kde se postupně specializoval na oblast kultury, zvláště na dramatické umění, zájmovou uměleckou činnost a folklór. Od roku 1987 až do ukončení spolupráce s Československou televizí v roce 1992 působil také jako moderátor pořadů Týden v kultuře a zpravodajského pořadu Aktuality. Vzdělání v oblasti dramatických studií si doplnil postgraduálem na DAMU v oboru umělecká kritika . V letech 1986–1989 byl členem KSČ. Po roce 1992 působil jako volný novinář, mediální konzultant, lektor a pedagog rétoriky a moderování. Od roku 2002 se vrátil zpět do médií, kde v různých časopisech zastával střídavě funkci vedoucího kulturní rubriky, vedoucího redaktora i šéfredaktora. V letech 2007–2008 pracoval jako jednatel Kulturního a informačního centra Poděbrady. V roce 2010 byl zvolen starostou města Poděbrady a tuto pozici obhájil i ve volbách v roce 2014. Od roku 1990 je ženatý s manželkou Monikou, společně mají dvě děti, Janu a Vojtěcha. S přestávkou let 1986–1998 trvale bydlí v Poděbradech. Společně v týmu s Karlem Pechem a Miroslavem Doležalem působil na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy jako odborný asistent katedry televizní žurnalistiky a autorsky se spolupodílel na vysokoškolských skriptech Řeč – nástroj žurnalisty před mikrofonem a kamerou . Na Vyšší odborné škole herecké v Praze vyučoval obor moderování ...

Andrej Šumbera (1)

Andrej Šumbera je český zlatník, sochař, restaurátor a fotograf. Vystudoval střední průmyslovou školu v Jablonci nad Nisou a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér kov a šperk, v němž byl žákem Aleny Novákové. Účastnil se několika šperkařských sympózií v Turnově. Svými šperky je zastoupen ve sbírkách UPM v Praze, Muzea Českého ráje v Turnově, Moravské galerie v Brně a v mnoha soukromých sbírkách. Alena Nováková jej v 90. letech 20. století přizvala k restaurování románského Relikviáře svatého Maura, práci měli rozdělenou zhruba na polovinu, on ji po její smrti dokončil roku 2002 s dalšími dílčími spolupracovníky . Podílel se na restaurování relikviářů a křížů ve Svatovítském pokladu a z pokladu Biskupství olomouckého. Vytvořil faksimile gotické knižní desky Cim 3 z knihovny Metropolitní kapituly pražské. Dále restauroval několik monumentálních plastikː bronzové pomníky císaře Františka I., Františka Josefa I. a maršálka Josefa Václava Radeckého v Lapidáriu Národního muzea. Po roce 2000 se podílel např. na restaurování sousoší sv. Václava na Václavském náměstí v Praze, nebo na pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze. Společně s Vladimírem Komňackým rekonstruoval sochu Merkura na střeše domu v Pařížské ulici v Praze. Restauruje památkově chráněnou sochu Vzlet autorů Valeriána Karouška a Jiřího Nováka.

Eduard Žďárský (1)

Vítězslav Štefl (1)

PhDr. Mgr. Vítězslav Štefl, Ph.D. je český kytarista, muzikolog, autor učebnic a encyklopedií, skladatel, spisovatel, středoškolský a vysokoškolský pedagog, od roku 2014 zastupitel obce Velké Březno, člen ČSSD. Působí v řadě organizací, úzce spolupracuje jako člen expertních komisí s odbory školství a také přímo i s MŠMT, je členem řady rad, výborů, komisí, komor a organizací, zabývajících se pedagogikou jako takovou. Je autorem řady akreditovaných výukových programů a projektů. Je ředitelem a středoškolským profesorem českého jazyka a literatury na Střední průmyslové škole stavební a Střední odborné škole stavební a technické v Ústí nad Labem. Jedná se o největší školu na Ústecku , má zhruba 900 žáků. Tato škola je mj. výjimečná i tím, že úzce spolupracuje s řadou zaměstnavatelských subjektů a její kooperace s těmi největšími jmény přináší škole a žákům jinde nevídané výhody včetně jistoty zaměstnání absolventů a obecně vysoké uplatnitelnosti na trhu práce. Navíc, spolupráce s firmou Metrostav se stala v řadě aspektů vzorem pro další střední školy a podniky, podnítila některé změny u zřizovatelů obecně a promítla se i do činnosti některých odborných skupin na MŠMT. Působí i na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem - realizuje zde své přednášky, jichž je autorem. Tyto přednášky z hlediska zpracování, rozsahu a obecných průniků jsou výjimečnou pedagogicko-hudební záležitostí v rámci ČR. V září 1992 ve spolupráci s Praha Music Center založil První českou rockovou kytarovou školu, která má klientelu z celé České republiky i ze zahraničí a její program je pravidelně prezentován na seminářích Mezinárodního hudebního veletrhu. Přes 15 let vyučoval i klasi...