Všichni Autoři a témata

Christine Pacheco (3)

Americká autorka romantických příběhů.

Christina Laurenová, (2)

Christi Caldwell (6)

Americká autorka historických romancí.

Christa Wolf (7)

Christa Wolfová byla německá spisovatelka. Byla držitelkou Ceny Heinricha Manna , Ceny Georga Büchnera a Schillerovy pamětní ceny . Mezi její nejznámější knihy patří Návraty ke Christě T. nebo Kassandra . Christa Wolfová se narodila roku 1929 jako dcera obchodníka Otto Ihlenfelda a jeho ženy Herty. Školu navštěvovala skoro do konce války v Landsberg an der Warthe. V roce 1945 našla rodina útočiště po útěku před postupujícími sovětskými vojsky v Mecklenbursku. Christa pracovala jako pomocná písařka u starosty obce Gammelin nedaleko Schwerinu. Roku 1949 odmaturovala na Vyšší střední škole v Bad Frankenhausen a ve stejném roce vstoupila do SED , jejíž členkou zůstala až do června roku 1989. Mezi léty 1949 a 1953 studovala germanistiku v Jeně a Lipsku, mimo jiné také u Hanse Mayera. Christa Wolfová pracovala jako vědecká spolupracovnice Svazu německých spisovatelů a lektorka v různých vydavatelstvích a redaktorka časopisu Nová německá literatura. V letech 1955 až 1977 byla členkou představenstva Svazu spisovatelů NDR. Christa Wolfová debutovala v roce 1969 svou Moskevskou novelou, pojednávající o milostném vztahu východoberlínské lékařky a ruského tlumočníka. Od roku 1962 byla spisovatelkou z povolání. V letech 1962 až 1976 žila v obci Kleinmachnow a později v Berlíně. Mezi léty 1963 a 1967 byla kandidátkou strany a od roku 1974 členkou Akademie umění v Berlíně NDR. V roce 1972 podnikla cestu do Paříže a roku 1984 se stala členkou Evropské akademie věd a umění v Paříži. O dva roky později vstoupila do Svobodné akademie umění v Hamburku. Protože se přidala k signatářům "otevřeného dopisu proti vysídlení Wolfa Biermanna“, byla v roce 1976 vyloučena z předsednictva berlínské sekce Svazu spisovatelů a strana SED ji to na sjezdu přísně vytkla. Christa Wolfová podnikla mnoho cest za literaturou, mezi jinými do Šv...

Chris Redston (8)

Chris Priestley (6)

Chris Priestley se narodil v Hullu v roce 1958, dětství prožil ve Walesu a na Gibraltaru, a dospívání v Newcastlu. Řadu let se živil jako úspěšný ilustrátor, pracující hlavně pro noviny a časopisy. Jeho první kniha jako autora, Dog Magic!, byla vydávána v roce 2000 a byl vybrán do užšího výběru pro Children’s Book Award. Od té doby napsal několik knih pro děti, beletrie i naučnou literaturu. Žije a pracuje v Norfolku se svou ženou a synem.

Chris Barker (7)

Univerzitní profesor v oblasti médií a kulturních studií.

Chris Barber's Jazz Band (5)

V roce 1954 se členové skupiny Ken Colyer's Jazzmen oddělili od Kena Colyera a stali se Chris Barber's Jazz Band . Od té doby patřili k nejúspěšnějším evropským tradičním jazzovým skupinám. V průběhu let se Chris Barber's Jazz Band vyvinul v osmičlennou skupinu The Chris Barber Jazz And Blues Band, která mísí styly blues a jazzu. Hranicí tohoto přechodu je březen 1973. Na konci roku 2001 Chris rozšířil svou kapelu o další tři hudebníky na The Big Chris Barber Band. Poznámka: Vzhledem ke složité povaze historie této kapely přidejte na tuto stránku všechny nahrávky před březnem 1973, varianty názvu kapely mohou zahrnovat Chris Barber & His Band / Chris Barber's Travelling Band / Chris Barber's Jazz Band with Ottilie Patterson. Zbývá přidat pouze jednoho umělce jako spojeného člena - Micky Ashman .

Chloe Liese (7)

Chiara Lubich (7)

Chiara Lubichová byla italská katolická aktivistka, která v roce 1943 založila hnutí Fokoláre, k němuž se v současné době hlásí přes pět miliónů lidí po celém světě. Je autorkou řady knih, které byly přeloženy do mnoha světových jazyků. Za své dílo obdržela v roce 1977 Templetonovu cenu. Pohřeb Chiary Lubichové proběhl 18. března, pohřební obřady vedl osobně kardinál státní sekretář Tarcisio Bertone. Po mši svaté, která proběhla v bazilice svatého Pavla za hradbami, bylo její tělo pohřbeno v mezinárodním centru hnutí Fokoláre v Rocca di Papa.

Chester B Himes (3)

Narozen 1909, zemřel 1984. Americký spisovatel.

Charlotte Lyne (3)

Historička, narozená v Německu, žije v Anglii, specializuje se na anglickou kulturu a dějiny, též autorka historických románů a překladatelka.

Charlotte Armstrong (1)

Americká autorka detektivních románů a divadelních her.

Charlie Donlea (4)

Americký spisovatel.

Charles Wilson (5)

Charles Thomson Rees Wilson byl skotský fyzik. V roce 1927 získal Nobelovu cenu za vypracování metody zviditelnění drah elektricky nabitých částic pomocí kondenzovaných par . Na univerzitě v Manchesteru vystudoval zoologii, botaniku a geologii, na univerzitě v Cambridgi pak fyziku a chemii. Pracoval v Cavendishově laboratoři i v observatoři pro výzkum Slunce. Roku 1925 se stal profesorem fyziky na univerzitě v Cambridgi. Od roku 1895 se věnoval studiu atmosférické elektřiny. Po objevu radioaktivity se zabýval radioaktivitou deště a sněhu, což jej dovedlo k výzkumu kondenzace par. Jeho následný objev mlžné komory v roce 1912 znamenal průlom do pozorovacích technik elementárních částic, takže stopy drah těchto částic šlo zviditelnit a vyfotografovat. Na jeho počest se toto zařízení jmenuje Wilsonova mlžná komora. Komora pomáhá registrovat a pozorovat stopy drah ionizovaných částic a jejich analýzou stanovit hmotnost, elektrický náboj a energii částic. V komoře je udržována vrstva nasycených par kapaliny, zpravidla etanolu nebo propyletanolu. Její princip spočívá v tom, že ionizující částice vytvářejí při svém pohybu plynným prostředím komory ionty, které se stávají kondenzačními jádry přesycených par a tím se zviditelní. Pozorovatel vidí v místě průletu částice bílou mlžnou stopu. Později Donald Glaser vytvořil další úpravu této komory, tzv. bublinkovou komoru, ve které se stopy částic zobrazují pomocí bublinek v kapalině. Vzal si Jessie Fraserovou v roce 1908 a měli spolu 4 děti. Umřel poblíž Edinburghu v kruhu rodinném.

Chalíl Džibrán (7)

Český Skiffle (3)

Cecílie Jílková (5)

Narozena 23. 8. 1981. Spisovatelka, scénáristka, publicistka a grafička. Dcera spisovatele Ludvíka Vaculíka a spisovatelky Lenky Procházkové.

Cathy Gillen Thacker (4)

Americká autorka milostných románů.

Catherine Curzon (3)

Historička zaměřená na 18. století.

Catherine Aubier (3)

Práce z oboru astrologie.

Carsten Henn (5)

Carolyn Henderson (5)

Publikace o koních a jezdectví.

Caroline O'Donoghue (3)

Irská spisovatelka, moderátorka podcastu a novinářka.

Caroline Carver (2)

Anglická spisovatelka.

Carmen Korn (4)

Německá žurnalistka, redaktorka, esejistka a spisovatelka, autorka románů i knih pro děti a mládež. Některé vycházejí jako audioknihy, mnohé z nich načetla sama autorka. Podle jejího románu Töchter einer neuen Zeit byl natočen film.

Carmen Guerra (8)

Španělská ilustrátorka dětské literatury

Carlo Cassola (4)

C. Cassola je typický představitel italského neorealismu.

Carl-Johan Forssén Ehrlin (5)

Švédský psychoterapeut.

Camilla Sopwith (3)

Ilustrátorka kuchařských knih.

C Wright Mills (2)

Charles Wright Mills byl americký sociolog. Mills byl radikál, a měl velmi kritické názory vůči sociologické komunitě. Byl propagátorem liberalismu a levicového myšlení. Přinesl do americké sociologie myšlení Maxe Webera a na konci 40. let vydal výbor z Weberových esejů Eseje pro sociologii. Pochopit biografii a historii současně umožňuje právě sociologie, která nám dodává potřebné informace a znalosti, které nám umožňují podívat se na život kompletně a z nadhledu. Tyto schopnosti nazývá sociologickou imaginací. Kniha publikovaná roku 1959 v USA, se stala 2. nejvýznamnější knihou sociologie, hned za Weberovou knihou Hospodářství a společnost. Sociologická imaginace se svým konceptem vrací k myšlence toho, že sociologie by neměla být hodnotově neutrální, ale musí se vztahovat k osobním záležitostem a problémům individuí v průběhu historie. Sociologie podle něj nemůže fungovat jako organizovaná přírodní věda, ale je potřeba probudit v sobě svou vlastní sociologickou imaginaci. Sociologickou imaginaci lze zjednodušeně vysvětlit větou "Každý si buď svým teoretikem, každý si buď svým sociologem." Součástí knihy je kritika klasiků, jako je například Talcott Parsons, kterému vytýká, že si pouze hraje s pojmy a snaží se vytvořit umělý sociologický jazyk, která nemá vůbec žádný vztah k realitě a k lidem. Mills ve svém díle převážně kritizuje, ale nenastiňuje žádný koncept toho, jak by měla sociologie vypadat, ale popisuje, jak by měl vypadat ideální sociolog: Ačkoliv jsou jeho myšlenky kontroverzní, jeho přínos je značný, hlavně díky konceptu sociologické imaginace, ale jeho dílo zatím nebylo systematicky rozvíjeno.

Burkhard Kainka (5)

Německý systémový inženýr.

Buddha (5)

Buddha a pálí: buddha, v tibetštině: sanggjä , překlad probuzený, osvícený) je výraz, který v buddhismu popisuje bytost, která dosáhla dokonalé realizace, tzv. osvícení, a tak definitivně ukončila koloběh neustálého zrozování . Plně probuzené bytosti jsou osvobozené od tzv. tří jedů mysli a od připoutaností poutajících bytosti v samsáře. Jsou tak osvobozeny od utrpení a neustálého znovuzrozování, plně chápou pravou podstatu bytí a jsou naplněny soucitem ke všem bytostem. Původně se jednalo spíše o titul než o označení jedné konkrétní osoby, avšak slovo buddha je běžně používáno pro označení historického Buddhy, vlastním jménem Siddhártha Gautama. Buddha také tvoří jeden ze tří klenotů. Většina soch ho zobrazuje s protáhlými ušními lalůčky, které symbolizují jeho schopnost dokonalého vnímání . V českém jazyce se často píše „Budha“, pak se ale zaměňuje se staroindickým božstvem a názvem planety Merkur. Též je často zvykem psát slovo Buddha s velkým počátečním písmenem, jestliže označuje tzv. historického Buddhu – Siddhárthu Gautama, případně je-li slovem Buddha míněn jeden ze tří klenotů, a s malým počátečním písmenem, jestliže je tímto pojmem označována jakákoli osvícená bytost. V jednotlivých školách je však výraz buddha používán i v jiných významech, následující popis podává stručný výklad těch nejzákladnějších pojetí tohoto pojmu v buddhismu. Provést obecnou typologii buddhů je obtížné vzhledem k množství buddhistických škol. Přesto z textů jednotlivých škol lze vyvodit níže uvedené základní členění, které vychází z toho, jakým způsobem lze dosáhnout probuzení. Co se týče osvícení – prožitku nirvány, podle starších škol není mezi jednotlivými typy buddhů žádný rozdíl, odlišnosti jsou pouze v okolnostech, za jakých dosáhli osvícení, v nadpřiro...

Bridget Asher (4)

Kritikou oceňovaná americká autorka bestsellerů Julianna Baggottová – píšící také pod pseudonymy Bridget Asherová a N. E. Bode – vydala již sedmnáct knih, romány pro dospělé, pro mládež i sbírky poezie. Její román, Čistý, je prvním dílem trilogie, na niž zakoupila společnost Fox 2000 filmová práva. Její romány se dočkaly již více než padesáti zahraničních vydání. Je profesorkou tvůrčího psaní na Floridské státní univerzitě a zakladatelkou neziskové organizace Kids in Need – Books in Deed. Začala publikovat ve dvaadvaceti letech, poté co dokončila studia na univerzitě v Greensboro. Julianna Baggottová žije se svým mužem Davidem G. W. Scottem, který je shodou okolností také spisovatel, a čtyřmi dětmi na Floridě. Velice ráda provádí literární průzkumy v Provenci.

Břetislav Štilec (5)

Práce o automobilech.

Břetislav Modr (6)

Narozen 1946, zemřel 7. 5. 2014. Ing, vydavatel časopisu ŠACH INFO. organizátor Rychnovského šachového festivalu seniorů.

Břetislav Koudela (4)

Narozen 22.12.1925, zemřel 13.10.1973. Bohemista, publikace z oboru jazykovědy.

Břetislav Hartl (6)

Břetislav Hartl byl český spisovatel, autor próz, populárně naučných publikací a pořadatel sbírky přísloví. Břetislav Hartl se narodil roku 1927 v Olomouci. Přednášel na Vysoké škole ekonomické v Praze. Zabýval se ekonomií a historií, a jejich vzájemnému působení a vývoji. Napsal několik knih různého zaměření – od naučných pohádek pro děti, přes knihy zábavné až po vědecké pro velmi úzký okruh fundovaných odborníků. Zejména poslední knize s názvem Prométheus se věnoval prakticky celý život. Neustále pátral po podkladech v archivech, literatuře atd., neustále připravovaný text vylepšoval, doplňoval, zpřesňoval. Tak vznikl obrovský soubor textů na toto téma, které ve světě nemá obdobu. Vydal jí ve vlastním nákladu v počtu cca 100 kusů. Při psaní všech knih spolupracoval s význačnými grafiky a ilustrátory, především pak s Adolfem Bornem. Zemřel roku 2010 a jeho ostatky jsou uloženy v rodinném hrobě v Olomouci.

Brenda Ralph Lewis (8)

Anglická historička.

Božena Trilecová (7)

Obč. m. Moravčíková. R. 1964 – 68 študovala na Strednej umeleckopriemyselnej škole v Bratislave. Od r. 1970 pôsobila ako arteterapeutka v psychiatrickej liečebni vo Veľkých Levároch, od 1972 redaktorka Mladých liet v Bratislave, v súčasnosti v slobodnom povolaní. Začiatkom 70. rokov písala rozprávky pre deti, knižne debutovala zbierkou ľúbostnej lyriky Rozmarín , nasledovala zbierka Láskoslovie , rozprávkové knihy pre deti Skorocélia, princezná času , Ako si kvety šijú sukničky , Prišlo leto na zelenom vozíčku , leporelá Detský kalendár , Čo kto robí, keď ja spinkám, čo kto robí, keď je deň ; spoluautorka populárnej príručky pre deti Urob si z handričiek . Venuje sa aj prekladateľskej činnosti.

Božena Němcová (4)

Ing. Spoluautorka vysokoškolských skript z techniké klimatologie.

Božena Blažková (8)

Pedagožka, autorka učebnic pro pomocné školy.

Boyd Morrison (5)

Americký herec a spisovatel.

Boris Strugackij, (1)

Boris Rösner (4)

Prof. Boris Rösner byl český herec a divadelní pedagog. Jeho maminkou byla Jarmila Horská a otcem Mirko Čech . Boris Rösner pocházel z umělecké rodiny. Matka byla herečka a otec hudebník. Manželství se však brzy rozpadlo a malý Boris již zůstal s matkou, se kterou se následně kvůli jejímu angažmá odstěhoval do Čech. Ve škole prospíval ve všem kromě matematiky, a proto když se hlásil na střední školu, tak bylo pro jeho talent předem rozhodnuto Vystudoval DAMU v roce 1973. Poté měl postupně angažmá v divadlech F. X. Šaldy v Liberci , v Městských divadlech pražských a na konec v Národním divadle v Praze . Jeho postava a výraz ho předem určovali pro záporné role. V reálném životě však byl známý svým chováním gentlemana. V sedmdesátých letech měl kvůli své matce drobné politické problémy, protože nesouhlasila se vstupem vojsk varšavské smlouvy do Československa. Stejně tak nevstoupil ani do komunistické strany ač mu to bylo na DAMU jen tak mimochodem na schodišti nabízeno. Mnoho let vedle divadla a filmu působil i jako pedagog. Poslední větší role na divadelních prknech byla hlavní role v Molierově Lakomci. Druhou úspěšnou sezónu však již ani nedohrál. Podlehl zákeřné formě rakoviny plic, vyvolanou silným a dlouhodobým kouřením. Zemřel ve věku pouhých 55 let v kladenské nemocnici. Od mládí neviděl na levé oko, to s jeho vizáží mu dodávalo předurčení pro záporné role.

Boleslav Polívka (4)

Narozen 31.7.1949 ve Vizovicích. Herec, mim, komik, režisér, autor kabaretních výstupů a her.

Boleslav Jablonský (6)

Boleslav Jablonský, vlastním jménem Karel Tupý, řádovým jménem Karel Eugen Tupý, byl český obrozenecký básník, katolický kněz a národní buditel. Proslul hluboce procítěnými milostnými a vlasteneckými básněmi a jeho dílo patří k počátkům romantismu v české literatuře. Po gymnáziu v Jindřichově Hradci studoval filosofii v Praze. Na filosofických studiích přilnul k českým literárním vlastencům soustředěným kolem Josefa Kajetána Tyla a podílel se na jejich činnosti v Kajetánském divadle. Vstoupil do Strahovského kláštera, kde přijal svůj literární pseudonym. Po vysvěcení na kněze působil v letech 1843–1847 jako kaplan v Radonicích nad Ohří. V té době vydal řadu básní, které byly publikovány ve sbírkách Písně milosti a Moudrost otcovská a které ve své době však patřily k vrcholům česky psané lyrické poezie. V jeho básnické tvorbě převažovala milostná lyrika, později se orientoval především na vlasteneckou a didaktickou poezii. V roce 1847 byl jmenován správcem kláštera Zwierzyniec blízko Krakova v Polsku, kde se později stal proboštem. V Polsku byl také pohřben, později byly jeho ostatky převezeny na Vyšehradský hřbitov do Prahy.

Boleslav Hanzelka (4)

Boleslav Hanzelka se narodil 6. června 1890 v Kopřivnici. Byl vlastně pohrobkem, neboť dva dny před jeho narozením mu zemřel otec na zápal plic. Jeho matka se starala o něj a bratra Emila zcela sama. Bohuslav Hanzelka pracoval ve Wikovce až do svých sedmašedesáti let, kdy odešel na odpočinek. Zemřel v Prostějově 3. dubna roku 1961.

Boileau-Narcejac (3)

Bohuslav Řehák (7)

Bohuslav Řehák – Sláva byl učitel, zemský školní inspektor, dlouholetý skautský činovník, jeden z nejbližších spolupracovníků A. B. Svojsíka, před druhou světovou válkou náčelník Junáka. Narodil se v roce 1895 do rodiny cestmistra v Jičíně. Měl o rok mladší sestru Marii. Se skautingem se seznámil v roce 1912 na přednášce, kterou v Jičíně pořádal A. B. Svojsík. Ještě při studiích na jičínském gymnáziu založil skautskou družinu a stal se jejím rádcem. V Praze studoval učitelství přírodopisu a zeměpisu. V roce 1915 byl odveden do první světové války, kde strávil 28 měsíců v poli. Po skončení války v roce 1920 dostudoval a vrátil se do Jičína jako učitel a vedoucí jednoho z prvních mimopražských skautských oddílů. Od roku 1922 byl místonáčelníkem Svazu skautů. Vedl Tábory slovanských skautů pořádané v Praze roku 1931 a výpravy na světové jamboree 1933 v Maďarsku a II. slovanské jamboree 1935 v Polsku. V roce 1937 založil a vedl II. českou lesní školu a působil na mnoha skautských vzdělávacích akcích. V roce 1931 byl vyznamenán nejvyšším skautským vyznamenáním, Řádem stříbrného vlka. Na konci třicátých let se jako vedoucí Švehlových junáků snažil o rozšíření skautingu na venkově, členem agrární strany se však nikdy nestal. V prosinci 1924 se oženil s Růženou Šmídovou, s níž měl syny Jiřího a Vratislava . Oba synové se později stali významnými skautskými činovníky; Růžena byla v letech 1968–1970 členkou Ústřední rady Junáka. Na ustavujícím sněmu Junáka v lednu 1939 byl zvolen jeho náčelníkem, po rezignaci Václava Vlčka pak byl jmenován i velitelem . 1. září 1939 byl zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora Buchenwald, kde strávil celou válku; vrátil se s podlomeným zdravím a na II. sněmu v roce 1946 tak už své funkce neobhajoval; byl následně zvolen čestným velitelem. Jeho funkci po dobu nepřítomnosti vykonával místonáčelník Rudolf ...

Bohuslav Fott (5)

Prof., RNDr., DrSc., vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK, svoji vědeckou činnost soustředil na výzkum morfologie, taxonomie a ekologie řas a sinic.

Bohumír Prokůpek (4)

Narozen 13. 10. 1954 v Humpolci, zemřel 19. 11. 2008. Fotograf, spoluzakladatel skupiny Český dřevák. Věnuje se krajinářské, dokumentární, reklamní a živé fotografii, spoluautor expozic v Památníku Lidice a v Památníku Ležáky.

Bohumil Švarc (5)

Narozen 29.6.1897 v Kožlanech, zemřel 8.1.1976. Dr.ing., architekt, profesor stavební fakulty, publikace z oboru.

Bohumil Havel (8)

Narozen 1975. JUDr., vysokoškolský pedagog, zaměřen na obchodní a smluvní právo.

Bohumil Gregor (6)

Bohumil Gregor byl český dirigent známý svou interpretací české klasické hudby, zejména děl skladatelů jako Antonín Dvořák a Leoš Janáček. Během své kariéry Gregor spolupracoval s různými orchestry a byl uznáván pro své znalosti českého repertoáru. Jeho nahrávky Dvořákových "Slovanských tanců" a "Slovanských rapsodií" a Janáčkovy opery "Její pastorkyňa" dokládají jeho hluboké porozumění a pochopení děl těchto skladatelů. Gregorův podíl na nahrávání české klasické hudby pomohl přiblížit tyto skladby širšímu mezinárodnímu publiku a zachovat a propagovat bohaté hudební dědictví jeho vlasti. Na jeho albech se často objevuje spolupráce s významnými orchestry a sólisty, což odráží jeho schopnost dostat z hudebníků, které dirigoval, to nejlepší.

Bohumil Geist (5)

Středoškolské studium započal na Slovensku v Ružomberoku na Státním reál. gymnáziu, které musil po vzniku Slovenského štátu a vypovězení Čechů přerušit a navázal na měšťan. škole ve Studené, poté na reál. gymnáziu O. Březiny v Telči, po jeho zrušení studoval 2 roky na reál.gymnáziu v Třebíči a skončil opět v Telči, kde maturoval v r. 1946. Jeho otec byl za protektorátu a německé okupace zatčen gestapem pro odbojovou činnost a vězněn až do konce války postupně v různých nacistických věznicích, z čehož byly i proti němu vyvozovány důsledky, kdy se stěží udržel na škole. Situace rodiny byla v té době velmi svízelná. Po maturitě studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy hudební vědu a estetiku u Jos. Huttera a Jana Mukařovského a filozofii, psychologii a sociologii u Krále, Kozáka, Patočky, Stavěla, Doležala a Machotky. Promoval v r. 1950. Osobně zakusil „kádrové“ problémy s dostudováním vzhledem ke svým společenským názorům a postojům k současné politické situaci po r. 1948. Navíc byl jeho otec po únorovém puči v r. 1948 znovu uvězněn, větší část si odseděl v Plzni na Borech, později byl v plném rozsahu rehabilitován. Po absolvování vojenské služby a krátkých přechodných pracovních poměrech, kdy nemohl uplatnit své znalosti v oboru sociologie, která byla v té době považována za nepřátelskou „buržoazní pavědu“, byl v letech 1953 – 1960 zaměstnán jako lektor pro instrumentální hudbu v Poradně lidové umělecké tvořivosti, v letech 1960 – 1968 jako vedoucí archivu a knihovny Pražské konzervatoře, kde rovněž vyučoval a byl redaktorem české části projektu Fontes artis musicae , členem International Folk Music Council , později Internationale Carl Maria von Weber Gesellschaft . Za svou práci „Původ hudby“ získal cenu nakladatelství Supraphon; původní dílo nakladatelství rozdělilo ve 2 díly, avšak 2. díl nikdy nevyšel a rukopis se pak během časových průtahů a různých změn ztratil. Od r. 1968 až do svého odchodu do důchodu praco...

Bohdan Lacina (3)

Bohdan Lacina byl český malíř, grafik, ilustrátor, a profesor dějin umění a výtvarné výchovy. Bohdan Lacina se narodil ve vesnici Německé u Jimramova, která se dnes jmenuje Sněžné, ještě před první světovou válkou 15. února 1912. Svou cestu za uměním zahájil na přímluvy svého staršího bratra na novoměstské reálce, odkud přešel na brněnskou techniku a pak na učitelský směr pražské Vysoké školy architektury. Jeho pedagogy na tehdy prestižní výtvarné škole byli mimo jiné krajan Oldřich Blažíček a Cyril Bouda. Do umění vstoupil jako člen Levé fronty a vyrovnával se s vlivy svých vzorů jako Josefa Šímy, Salvátora Dalího a dalších surrealistů. Zásadní význam pro jeho rozvoj a další tvorbu mělo i seznámení se s Karlem Teigem a styk s uměleckou avantgardou. Ve 30. letech patřil do surrealistické Skupiny Ra. Poprvé vystavoval v D 37 a hned po skončení války v roce 1945 se zúčastnil v Praze výstavy Československá avantgarda. Prezentoval se i v zahraničí jako účastník expedice Art tchécoslovaque 1938-1946 v Paříži a v Bruselu. V roce 1941 se Lacina seznámil s Františkem Halasem a s Oldřichem Menhartem, typografem nazývaným „kníže české knižní kultury“, což odráží jeho trvalý vztah ke knižní grafice. Celkem ilustroval více než 60 knižních titulů. Od roku 1946 až do 1958 působil ve Výzkumném ústavu pedagogickém a na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně. V roce 1959 se stal vedoucím Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UJEP. V roce 1962 přešel na Filozofickou fakultu univerzity v Brně, kde byl v roce 1967 jmenován profesorem. Předtím učil v Jevíčku a v Boskovicích. Jako vysokoškolský pedagog se razantně stavěl proti požadavkům normalizátorů a zastával se studentů.

Bohdan Klimeš (7)

Doc. Ing. Dr.tech. Bohdan Klimeš, CSc. Autor publikací z oboru fyziky; učebnice.

Bogomil Rajnov (5)

Značnou popularitu získaly jeho detektivní a špionážní romány – detektivky Inspektor a noc, Člověk se vrací z minulosti, Brazilská melodie; špionážní romány Pan Nikdo, Není nad špatné počasí, Requiem za jednu couru. Kromě toho byl Rajnov významným estetikem a teoretikem umění a autorem literárněvědných prací, např. Černý román nebo Masová kutura. Některé své prózy zpracoval i jako scénáře úspěšných filmů.

Bluesberry (4)