Všichni Autoři a témata

Josef Jinoch (2)

Josef Jinoch je bývalý fotbalista, záložník. Po skončení aktivní kariéry působí jako fotbalový funkcionář. Má 3 děti, dceru Terezu a syny Josefa a Jana. Hrál za Slavia Praha, SK Dynamo České Budějovice, SK Hradec Králové, FC Slovan Liberec, v Japonsku za Consadole Sapporo, 1. FK Příbram, ve druhé lize za SK Dynamo České Budějovice a v lize končil v Bohemians Praha. V lize odehrál 180 utkání a dal 22 gólů. Působil jako sportovní ředitel SK Slavia Praha, FC Slovan Liberec a FC Vysočina Jihlava. Jako trenér vedl mládež SK Slavia Praha.

Josef Hvězda (4)

Josef Horčička (8)

Učitel a sběratel lidových písní. Ředitel školy na Parníku - Česká Třebová. Spolupracoval na mnoha metodických publikacích a učebnicích hudební výchovy. Spolu s K. Plickou vydal vzorný výběr lidových písní pro školní mládež Kytice českých národních písní a Lidový zpěvník. Autor učebnic a pedagogických spisů, editor zpěvníků, autor turistického průvodce.

Josef Hanzal (7)

Josef Hanzal byl český historik, archivář a zabýval se též publicistickou činností. Ve své badatelské činnosti se specializoval především na české dějiny od 17. do 20. století. Josef Hanzal se narodil v Radhosticích na Prachaticku v rodině drobného zemědělce. Vystudoval gymnázium v Plané u Mariánských Lázní, kde maturoval v roce 1953. Po absolvování filosofické fakulty UK nastoupil do Libochovic jako archivář do zemědělsko-lesnického oddělení Státního archivu v Litoměřicích, kde pracoval zde do roku 1962. Poté přešel do Archivu Univerzity Karlovy v Praze. V tomto archivu a v Historickém klubu, jehož jednatelem byl od roku 1965, pracoval až do jeho úřední likvidace na počátku 70. let. Na počátku 70. let 20. století přišel Josef Hanzal vlivem nastupující normalizace o zaměstnání, a pracoval poté v Kabinetu Zdeňka Nejedlého při Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Tam setrval až do roku 1986, kdy byl po zásahu tehdejších orgánů zbaven místa. Jeho dalším působištěm se stal archiv Národní galerie v Praze, odkud po listopadové revoluci přešel v roce do Historického ústavu ČSAV , kde působil jako vědecký pracovník až do své náhlé smrti v roce 2002. V mladších letech se zabýval především dějinami 17.-18. století, v pozdějších letech to byla problematika 19.-20. století, zvláště otázky historiografie. Podílel se na činnosti řady organizací sdružujících historiky. Byl členem historického klubu a dalších historických spolků jako Matice česká, Masarykova společnost a Pekařova společnost – Český Ráj.

Josef Glivický (5)

Narozen 15. 5. 1903 v Bojkovicích u Uherského Brodu, zemřel 4. 7. 1991 v Prostějově. Matematik, středoškolský a vysokoškolský pedagog, také redaktor, editor bibliofilií.

Josef Emler (8)

Josef Emler byl český historik, archivář a nejvýznamnější vydavatel edic. V letech 1856–1859 studoval historii a filologii na univerzitě ve Vídni, poté následovalo studium na Ústavu pro rakouský dějezpyt v letech 1859–1861, kde byl žákem předních vědců té doby jako byli např. Theodor von Sickel, Albert Jägr, Josef Aschbach a další. V roce 1860 získal stipendium pro studium v jihoněmeckých archivech, kde zpracovával kancelářské listiny Konráda II. a Jindřicha III. Krátce učil na gymnáziu v Ječné . V roce 1869 obhájil na pražské univerzitě doktorát a v roce 1872 získal habilitaci na základě spisu O zbytcích desk zemských v r. 1541 pohořelých. V 70.–80. letech 19. století vykonával funkci jednatele Národního muzea a člena redakční rady časopisu Památky archeologické. Z titulu této funkce také přednesl jeden ze zahajovacích projevů při otevření nové budovy muzea v roce 1891. V roce 1886 vytvořil na žádost městské rady vlajku Prahy. Barvy vlajky jsou odvozeny ze znaku města . Dne 21. února 1865 se v Nymburku oženil Manželé Emlerovi měli tři dcery a jednoho syna.

Josef Ehrenberger (8)

Josef Ehrenberger , byl český vlastenecký kněz a spisovatel historické prózy. Narodil se v rodině sedláka. Rodiče původně nepředpokládali, že by v budoucnu studoval, neposlali ho proto do školy a až do dvanácti let se učil jen doma. Ve volném čase si četl české knihy z bohaté domácí knihovny. Teprve když se mu narodil mladší bratr, dostali rodiče obavy z odvodu jednoho z nich na vojnu a poslali jej na studie. Na gymnáziu a filozofii v Litomyšli si získal oblibu učitelů svými znalostmi Hájkovy kroniky a prací historika Beckovského, které si přinesl z domova. Studium ukončil absolvováním kněžského semináře v Hradci Králové, na kněze byl vysvěcen 25. července 1841. Až do roku 1868 pak působil jako kaplan a farář ve Skuhrově nad Bělou a v Solnici na Rychnovsku. U obyvatel obou farností měl velký respekt. Byl známý svými působivými kázáními, z nichž některá poslouchal i kralovéhradecký biskup. Měl i hluboké znalosti zemědělství, díky čemuž byl zvolen za předsedu rychnovského odboru hradecké hospodářské společnosti. Na jeho přednášky občas chodil i hrabě Kolovrat. Za zásluhy o rozvoj regionu jej město Solnice jmenovalo čestným občanem. Roku 1868 se stal sídelním kanovníkem Vyšehradské kapituly a čestným konsistorním radou u kardinála. Literární práce začal uveřejňovat roku 1838 v časopisech Květy, Musejník, Lumír a České perly i v kalendářích; později je vydával vlastním nákladem, případně v nakladatelstvích Dědictví maličkých a Dědictví svatojánské. Těžištěm jeho tvorby byly historické povídky, tehdy velmi populární jako lidová četba. Vyprávěl českou historii s vlasteneckým patosem a snažil se morálně ovlivňovat čtenáře. K jeho dílům patřily např. Ostruhy krále Jana nebo Boj a vítězství pravdy Boží v Čechách. Ke konci života napsal román o výminkářích – Lidé dle starého a nového rázu, čili jak bývá na výminku. Jeho kázání vyšla souborně v letech 1852 – 53 a 1874 – 75. Charakter většiny Eh...

Josef Dušátko (2)

Josef Dušátko je bývalý československý atlet českého původu, který se specializoval na hod oštěpem. Začínal ve Slavoji Podmokly a poté byl členem oddílu Slavoj Čáslav , RH Praha , Spartak Stalingrad – Bohemians , RH Praha , Start Karlovy Vary .. V roce 1966 se zúčastnil mistrovství Evropy, ale nepostoupil do finále.

Josef Doležel (7)

Profesor obchodní akademie v Praze.

Josef Dobeš (6)

Narozen 23. 2. 1885 v Praze, zemřel 13. 11. 1957 tamtéž. Hudební skladatel.

Josef Dědič (3)

Josef Dědič byl český krasobruslař, rozhodčí krasobruslení a sportovní funkcionář. V roce 1938 se stal juniorským mistrem Československa, v letech 1941 až 1944 byl mistrem Protektorátu Čechy a Morava a v roce 1947 zvítězil na mistrovství Československa. Získal bronz na Světové zimní univerziádě 1947. Na mistrovství Evropy v krasobruslení v roce 1948 skončil devátý a následně opustil soutěžní sport. Následně se stal krasobruslařským rozhodčím a získal si značné renomé i v mezinárodním měřítku. V roce 1957 vstoupil do technického výboru krasobruslení Mezinárodní bruslařské unie , v letech 1959 až 1967 byl jeho předsedou. V letech 1967 až 1984 byl členem rady ISU za sekci krasobruslení. V roce 1984 byl zvolen místopředsedou ISU a zůstal jím až do své smrti v roce 1993. V letech 1990 až 1993 působil také jako předseda Českého krasobruslařského svazu. Významně se zasloužil o přidělení i o následný organizační úspěch velkých soutěží na československém území a měl důležité slovo také v organizaci tradičních závodů Pražská brusle. Věnoval se také metodice krasobruslení a byl autorem několika zásadních knih, jeho publikace Krasobruslení z roku 1972 se stala oficiální příručkou ISU. Významně se podílel na propagaci krasobruslení také svým komentováním televizních přenosů, kde spolupracoval zejména s Karlem Mikyskou. Vystudoval Karlovu univerzitu v Praze a stal se středoškolským učitelem. Po celou svou pedagogickou dráhu vyučoval na gymnáziu ve Voděradské ulici v Praze 10. V roce 1998 byl posmrtně uveden do Světové krasobruslařské síně slávy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Dědič na anglické Wikipedii.

Josef Černý (7)

Narozen 4. 5. 1863 ve Vinarech u Nového Bydžova, zemřel 19. 12. 1942 v Praze. Pedagog, autor prací na téma reformy učitelského vzdělání, překladatel díla L. N. Tolstého, redaktor a publicista, též politik a poslanec.

Josef Čermák (5)

Narozen 6.6.1929 v Praze. MUDr., asistent katedry anatomie a biomechaniky, literatura z oboru.

Josef Burgr (4)

Narozen 1926 v Dřetovicích. Kriminalista a grafolog, práce z oboru grafologie, též autor autobiografických vzpomínek.

Josef Albrecht (4)

Josef Albrecht pracoval jako redaktor a editor v MF DNES, spolupracuje se serverem iDNES.cz. V ostravském studiu České televize byl nejprve editorem v redakci zpravodajství, nyní je dramaturgem v Centru publicistiky a dokumentu. Systematicky se věnuje soudobým dějinám, především období totality. Projekty, na nichž se podílel, získaly několik profesních ocenění, těmi nejvýznamnějšími jsou Trilobit a cena Elsa za cyklus Příběhy železné opony. K divácky úspěšným a oblíbeným patří i cykly V zajetí železné opony a Tajné akce StB. V současné době se podílí na projektu Přísně tajné vraždy. Je podepsán pod několika celovečerními dokumenty, například Mlynáři od Babic, Můj otec generál, Dopisy z cely smrti nebo Přechodné adresy Jaromíra Šavrdy. Patří k zakládajícím členům Občanského sdružení PANT, které se věnuje popularizaci soudobých dějin. Je jedním z autorů projektu internetového portálu www.moderni-dejiny.cz, který provozuje právě Občanské sdružení PANT.

Jordi Vigué (6)

Vigué vystudoval medievistiku na Univerzitě Barcelona a historii umění na pařížské Sorbonně. Žije a pracuje v Barceloně jako editor La princesa y el guisante, publikoval množství monografií a časopiseckých článků o výtvarném umění a rovněž redigoval několik výtvarných encyklopedií.

Jonathan Wood (4)

Publicista, autor literatury o automobilech.

Jonathan Coe (5)

Jonathan Coe se narodil 19. srpna 1961 v anglickém Birminghamu. Vystudoval univerzitu v Cambridge. Je ženatý a v současnosti žije v Londýně. Pracoval jako asistent anglické poezie na univerzitě ve Warwicku, jako poloprofesionální hudebník, korektor, novinář a spisovatel na volné noze. Napsal několik románů, například What a Carve Up! či The House of Sleep . Jonathan Coe o svém psaní prohlásil: „Psát jsem začal jako chlapec, ale teprve nedávno jsem se začal ptát sám sebe proč. Nejhorší typ románu je podle mě ten, ve kterém chybí humor. Pohled na tolik spisovatelů , kteří i nadále píší formou, která se zjevně vyčerpala, mi připadá poněkud směšný. Jsem si vědom, že Británie má silnou tradici experimentální tvorby, starou několik staletí, a překvapuje mě, že ji bere v úvahu jen tak málo našich spisovatelů. Přesto mi připadá naprosto zbytečné dělit beletrii na experimentální a neexperimentální. Spisovatel Robert Nye přišel s mnohem příhodnější klasifikací: podle něj existují pouze dva literární styly – živý a polomrtvý. Nemusíte ani hádat, o který z nich usiluji.“

Jon Katz (2)

Americký spisovatel, novinář a publicista.

Jon Davis (5)

Americký lingvista a překladatel žijící v ČR, autor knihy o zážitcích ze života v Česku.

Johnson Pete (7)

John Walsh (2)

Americký historik umění a pedagog. V letech 1983-2000 ředitel J. Paul Getty Musea.

John Piper (7)

Americký kazatel, biblista, zakladatel Bethlehem Baptist Church, duchovní literatura.

John Petrie (5)

Autor několikadílného románu ze starověkého Egypta.

John Mosier (3)

Americký vojenský historik.

John Loudon (2)

Americký spoluautor psychologické publikace.

John Locke (4)

John Locke byl anglický filosof. Proslul zejména svou empiristickou teorií poznání a svou politickou filosofií, v níž hájil přirozenou svobodu a rovnost lidí. Hluboce ovlivnil britské osvícenství a pozdější liberální myšlení. John Locke se narodil ve Wringtonu poblíž Bristolu do puritánské rodiny. Jeho otec - také John Locke, původně právník - se účastnil občanské války jako důstojník vojsk parlamentu. Roku 1647 byl mladý John poslán na prestižní Westminster School v Londýně. Poté byl přijat na Christ Church v Oxfordu. Byl pilným studentem, avšak kritizoval zkostnatělost tehdejších osnov. Jeho přítel z Westminster School Richard Lower jej seznámil s medicínou a experimentální filosofií. Díky němu se Locke také stal členem anglické Royal Society. Roku 1656 získal bakalářský titul ve filosofii a v roce 1658 magisterský. Získal ještě bakalářský titul v medicíně a již tehdy spolupracoval s významnými mysliteli a vědci jako Robert Boyle, Thomas Willis a Robert Hook. Roku 1667 se přestěhoval do domu lorda Coopera, hraběte ze Shaftesbury, v Londýně jako jeho osobní lékař – hrabě trpěl infekcí jater. Později, když infekce začala být životu nebezpečná, provedl Locke operační zákrok, a zachránil tak Shaftesburymu život. Shaftesbury se v roce 1672 stal lordem kancléřem. Locke se tak dostal do vysokých politických kruhů a dokonce získal několik funkcí, což mu poskytlo zkušenosti k sepsání pozdějších politických a ekonomických spisů. V roce 1675 výrazně klesla Shaftesburyho popularita a Locke odjel na čtyři roky do Francie. Po návratu napsal svá „Dvě pojednání o vládě“. Kvůli podezření z účasti na spiknutí proti králi musel Locke roku 1683 uprchnout do Nizozemí, kde se věnoval převážně psaní. Do Anglie se vrátil až po Slavné revoluci, jako doprovod manželky Williama Oranžského . Krátce po návratu vydal svá stěžejn...

John Kalench (5)

John Kalench byl americký autor a podnikatel v multi-level marketingu. John Kalench byl mezinárodně uznávaným trenérem a jedním z nejprodávanějším autorů v oblasti síťového marketingu. Společnosti , lídři a distributoři po celém světě uznávají jeho příklad integrity, vize a oddanosti tomuto obchodními odvětví. Jako speaker hovořil na seminářích více než 200 MLM společností. Kniha Jak být nejlepší v systému MLM, patřila mezi základní knihy o MLM. Byla to jeho první kniha, která byla poprvé publikována v roce 1991, se prodala v nákladu více než milionu vydání po celém světě, byla přeložena do dvanácti různých jazyků. Kniha 17 tajemství mistrů prospektorů byla přeložena do 16 jazyků. Na podporu mlm podnikání založil v roce 1987 společnost Millionaires in Motion, která měla za cíl propagovat a rozvíjet tento obor. Od roku 1998 spolupracoval s japonskou společností Nikken Global Inc. V říjnu 1997 mu byla diagnostikována zhoubná nemoc, rakovina slinivky, na kterou v květnu 2000 zemřel. John Kalench byl ženatý s Yvonne Plount , se kterou měl dva syny Cola a Jacksona.

John H Watson (2)

Fiktivní postava vymyšlená Arthurem Conanem Doylem. Jde o přítele, příležitostného spolubydlícího a také životopisce detektiva Sherlocka Holmese.

John Eric Adair (7)

Historik, práce v oboru managementu a vůdcovství.

John Butterworth (3)

Autor přehledu náboženství a duchovních hnutí.

John Ashbery (4)

John Ashbery byl americký básník, kritik a novinář. Studoval na Harvardově a na Columbijské univerzitě. Mnoho let strávil v Paříži, kde pracoval jako zpravodaj a umělecký kritik. Po návratu domů vydával různé časopisy. Setkával se s newyorskou básnickou skupinou. Jeho díla jsou výjimečná svými metaforami a brilantním vyjadřováním a prací s jazykem, v čemž ho silně ovlivnil francouzský jazyk. Často se věnoval zobrazování ciziny i domova, nebo popisy podvědomí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Ashbery na slovenské Wikipedii.

John Allan (3)

Britský autor, zabývá se parapsychologií a záhadnými jevy.

Johannes Urzidil (5)

Johannes Urzidil byl pražský, německy píšící spisovatel, básník, esejista a historik umění. Narodil se v rodině železničního úředníka ing. Josefa Uržidila, který pocházel z Ošelína v okrese Stříbro a psal své jméno česky Uřídil, a jeho ženy Elise Metzelesové, provdané Steinitzové, která si do svazku přivedla sedm dětí z předešlého manželství. Jediným jejich společným dítětem byl Johannes. U jeho porodu asistoval lékař a básník Hugo Salus. Matka zemřela 7. ledna 1900, když Johannesovi nebyly ani čtyři roky. Jeho otec se podruhé oženil s Češkou Marií Mostbeckovou. V roce 1906 začal studovat na německém gymnáziu v ulici Na příkopě. Zatímco na obecné škole patřil jako syn úředníka k „zámožným“ žákům, na gymnáziu ho jeho bohatší spolužáci mezi sebe nepřijali, takže se cítil osamocen. V roce 1913 otiskl první verše v Prager Tagblattu pod pseudonymem Hans Elmar . Maturitu složil v roce 1914 a následně se zapsal na pražské německé universitě studium germanistiky, slavistiky a dějin umění . Ve stejné době začal navštěvovat kavárnu Arco. Zde se seznámil s předními pražskými německými literáty, jako byli například: Franz Kafka, Max Brod, Franz Werfel, Egon Erwin Kisch, Oskar Kuh, Ernst Weiss, Ludwig Winder, Karl Brand, Felix Weltsch nebo Oskar Baum. Stal se vyznavačem expresionismu, spolu s vydavatelem Leo Reissem od roku 1917 připravoval a od roku 1918 redigoval brněnský expresionistický časopis Der Mensch. V letech 1915–1917 se seznámil s českými malíři Václavem Špálou, Vlastislavem Hofmanem a Rudolfem Kremličkou. V letech 1916–1918 sloužil v rakousko-uherské armádě, kde pracoval v zásobovacích skladech v Praze–Holešovicích. Zde se seznámil s Jaroslavem Topičem . Jeho prostřednictvím se seznámil v roce 1918 s malířem Janem Zrzavým. Univerzitní ...

Johannes F Coy (3)

Německý biolog, výzkumný pracovník.

Johann Strauss Sr. (5)

Johann Strauss Sr. byl rakouský romantický skladatel, který proslul zejména svými valčíky a popularizací valčíku ve Vídni v 19. století. Narodil se 14. března 1804 ve Vídni a byl současníkem slavného skladatele Johanna Baptisty Strausse, s nímž nebyl příbuzný. Strauss starší si získal renomé skladbou "Radeckého pochodu", op. 228, který dodnes patří ke stálicím koncertů vážné hudby, zejména jako přídavek na vídeňském novoročním koncertu.

Joe Simpson (6)

Joe Simpson je anglický horolezec, spisovatel a motivační řečník. Proslavil se knihou Pád do ticha, podle které byla v roce 2003 natočena i filmová adaptace. Joe Simpson se narodil v Kuala Lumpur v Malajsii, kde jeho otec sloužil jako příslušník britské armády. Od osmi let Simpson cestoval mezi školou v Británii a mnoha zeměmi, kde jeho otec zrovna pobýval. S horolezectvím začal díky učiteli tělocviku na Ampleforth College. Ve čtrnácti letech si přečetl knížku Bílý pavouk od Heinricha Harrera o prvovýstupu na Eiger severní stěnou, který podnikl Anderl Heckmair, Fritz Kasparek a Ludwig Vörg v roce 1938. Navzdory nebezpečím popsaným v knize, které horolezcům hrozí, v něm kniha probudila vášeň pro tento sport. V roce 1985 Simpson a jeho partner Simon Yates provedli prvovýstup na neslezenou západní stěnu hory Siula Grande v Cordillera Huayhuash v peruánských Andách. Během sestupu si Simpson zlomil nohu, což se za daných podmínek rovnalo jisté smrti. Přesto se ho Yates pokoušel postupně spouštět na laně. Simpson ale během jednoho spouštění zůstal bezmocně viset pod převisem a Yates, kterému hrozil pád a nevěděl, co se s jeho partnerem stalo, lano přeřízl. Simpson pád přežil a dokázal se i se zlomenou nohou vrátit do tábora. Po návratu se na Yatese snesla kritika za to, že lano přeřízl. Simpson ho ale vždy obhajoval. O své zkušenosti napsal později knihu Pád do ticha, která se dočkala i filmové inscenace. Simpson prodělal řadu komplikovaných operací kvůli zranění, které si na Siula Grande způsobil. Doktoři tvrdili, že jeho horolezecká kariéra skončila a že po zbytek života bude mít patrně potíže s chůzí. Po dvou letech rehabilitace se ale Simpson vrátil zpět na hory. Po vymknutí levého kotníku během lezení s Malem Duffem na hoře Pachermo v Nepálu napsal knihu This Game of Ghosts , kde tento zážitek popsal. Celkem šestkrát se pokusil o zdolání severní stěny Eigeru v letech 2000 až 2003 se svým partner...

Joe Schreiber (7)

Americký spisovatel.

Joe Dispenza (4)

Americký spisovatel a lékař Joe Dispenza se věnuje mnoha oborům. Jeho hlavním středem zájmu je však neurologie od které dále sleduje výzkum dalších vědců, ale také se sám na mnoha podílí. Kromě neurologie vystudoval Dispenza také chemii, neurovědy, neurologii v rámci mozku, ale je také vystudovaným chiropraktikem.

João Guimarães Rosa (5)

João Guimarães Rosa, často jen Guimarães Rosa byl lékař a diplomat, ale především jeden z největších brazilských spisovatelů. Jeho dílo bývá považováno za syntézu modernismu a tzv. latinskoamerického magického realismu s regionalismem. Rosovy povídky a romány se téměř vždy odehrávají v prostoru divokého a odlehlého brazilského vnitrozemí, nazývaného sertão. Debutoval souborem povídek zasazených do prostředí rodného Minas Gerais Ságodlouze , proto byl zprvu chápán jako regionalista. Ve svém díle však sertão vsazuje do univerzálních souvislostí, a to jak v rovině příběhu, tak v rovině jazyka. Inovativní jazyk jeho díla byl ovlivněn jak četbou klasické světové literatury , tak regionálními dialekty a lidovou slovesností. Jména, místa a další atributy mají často symbolické a mnohoznačné významy. V roce 1956 vycházejí dvě díla, která Rosu definitivně pasovala na jednoho z velikánů brazilské literatury 20. století: Taneční soubor a Velká divočina: stezky . Za český překlad novely Burití, součásti této série, získala jeho autorka Vlasta Dufková Jungmannovu cenu .

Joanne Rock (7)

Autorka romantických příběhů.

Joanne Asala (1)

Americká autorka knih z oblasti folklóru a vaření.

Joan Solé (5)

Joan Seymour (3)

Joan Fleming (4)

Britská spisovatelka, autorka románů, thrillerů a knih pro děti.

Joakim Zander (3)

Švédský spisovatel a právník.

Joachim Schönherr (3)

Německý autor příruček rukodělných prací.

Jo Thomas (4)

Novinářka, spisovatelka, autorka romantických příběhů.

Jitka Vrbová (3)

Jitka Vrbová je česká zpěvačka, která je známa především jako výrazná představitelka žánru trampské a country hudby, věnuje se ale i jazzu a swingu. Původním povoláním učitelka.

Jitka Suchá (6)

Absolventka 1.LF UK – obor ergoterapie a FTVS UK – obor fyzioterapie Absolventka kursu Trenér paměti s certifikátem III.stupně a celé řady dalších kursů Členka České asociace ergoterapeutů a České společnosti pro trénování paměti a mozkový jogging Lektorka kursů České alzheimerovské společnosti, Diakonie ČCE, Akademie J. A. Komenského a dalších organizací Vedoucí denního stacionáře pro seniory v Praze 8 Autorka a spoluautorka několika publikací

Jitka Soukupová (6)

Narozena 27. 5. 1968 v Praze. Mgr., novinářka, rozhlasová a regionální publicistka, působila jako tisková mluvčí města Berouna, autorka publikací o Berounu a z oblasti zdravé výživy.

Jitka Rubínová (8)

Narozena 1. 4. 1974, žije ve Všetatech. Mgr., Ing., jednatelka a spolumajitelka společnosti Výukové programy s.r.o., která se věnuje vydávání školních učebnic. Autorka interaktivních učebnic pro základní školy.

Jitka Přikrylová (4)

Mám ráda vše, co vzbuzuje vášeň. Zajímavé muže, dobrou hudbu, poutavé příběhy - v literatuře, filmu nebo zachycené dotykem kamery. Krásu přírody, sladké víno, melancholii. Nějaký ten pohyb i marnivé lenošení. Ráda se koukám na svět okolo sebe, společnost i politiku.

Jitka Novotná (4)

Narozena 11. 4. 1973. Muzikoložka, moderátorka, redaktorka.

Jitka Machová (7)

Narozena 6.8.1933 v Praze. RNDr., CSc., odborná asistentka na katedře speciální pedagogiky. Práce v oboru.

Jitka Krausová (4)

MUDr. Jitka Krausová, OV, lékařka, psychiatrička, pastorační asistentka olomouckého arcibiskupství, dává duchovní obnovy. V roce 2016 vydala Příběhy moudrosti a Pomoc na cestě k sebepoznání a růstu.

Jitka Halasová (6)

Pedagožka, autorka učebnic pro ZŠ i publikací pro předškolní výchovu.

Jiřina Vydrová (5)

Narozena 8. 1. 1910 v Plzni, zemřela 17. 12. 1993 v Praze. PhDr., historička umění, práce v oboru.

Jiřina Vitvarová (6)

Autorka čítanky pro neslyšící a literatury pro děti.

Jiřina Táborská (4)

Jiřina Táborská byla česká literární historička a literární teoretička a rusistka. Působila jako redaktorka v nakladatelství Československý spisovatel. Edičně připravila a doslovy opatřila sebrané spisy Alexandra Sergejeviče Puškina. Od poloviny šedesátých let pracovala v ČSAV. Zásadně se podílela na vydání Slovníku literární teorie , ačkoli z politických důvodů není mezi autory uvedena.