1141–1200 z 145124 Autoři
Ian Rankin (39)
Ian Rankin je skotský spisovatel detektivních románů, proslavil se zejména sérií knih o edinburském inspektorovi Rebusovi. Vystudoval literaturu na University of Edinburgh. Chtěl napsat dizertaci o Murielu Sparkovi, ale nedokončil ji. Žil poté v Londýně a na francouzském venkově, ale nakonec se vrátil do Edinburghu, kde žije dodnes, ve "spisovatelské čtvrti" nedaleko J. K. Rowlingové, Alexander McCall Smitha a Kate Atkinsonové. Inspektor John Rebus se prvně objevil v románu Knots and Crosses roku 1987, byť ještě nešlo o klasickou detektivku, stejně jako v druhém románu Hide and Seek z roku 1991. Ale časem vznikla typická detektivní série, k roku 2015 čítající dvacet "rebusovských" knih. Roku 2009 v románu The Complaints uvedl na scénu nového detektiva Malcoma Foxe. Od roku 2012 nechává Rebuse a Foxe vyšetřovat společně. V roce 2013 napsal spolu s Markem Thomsonem, uměleckým ředitelem Royal Lyceum Theatre, svou první divadelní hru Dark Road. Napsal i komiks Dark Entries. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ian Rankin na anglické Wikipedii.
Více od autora
Gaston Leroux (25)
Gaston Louis Alfred Leroux byl francouzský spisovatel, dramatik a novinář. Narodil se v Paříži, mládí prožil v Normandii a roku 1886 získal titul bakaláře na lyceu v Caen. Poté se přestěhoval do Paříže a přihlásil se ke studiu práv. Studium dokončil roku 1889 a stal se advokátem. Když zdědil téměř milion franků, prohýřil celé své dědictví v alkoholu a v hazardním hrách. Proto začal pracovat jako reportér a divadelní kritik pro L‘Echo de Paris a od roku 1890 se stal novinářem na plný úvazek. V letech 1894 až 1906 procestoval Evropu, Asii a Afriku jako zpravodaj deníku Le Mattin, kterému také podával zprávy o revoluci v Rusku v roce 1905. Svůj první román napsal již v roce 1903, ale teprve od roku 1907 se začal psaní věnovat výhradně. Většina jeho děl vyšla nejprve na pokračování v novinách a časopisech . Svým románem Tajemství žlutého pokoje , ve kterém vytvořil postavu novináře a detektiva-amatéra Josepha Rouletabilla, se stal jedním ze zakladatelů detektivní literatury. Některými svými příběhy, plnými převleků a hrůzných a tajuplných zápletek, zapůsobil na surrealisty. Šlo zejména o jeho neslavnější román Fantom opery z roku 1910 nebo o knihu Stroj na vraždění . V roce 1919 založil společně s Arthurem Bernèdem vlastní společnost Société des Cinéromans, která se zabývala natáčením filmů. Zemřel na akutní infekci močových cest. Filmové adaptace Fantoma opery jsou uvedeny v článku týkajícího se tohoto románu.
Více od autora
Erich Einhorn (25)
Erich Einhorn byl český fotograf a publicista. Studoval gymnázium, jehož dokončení mu bylo během německé okupace znemožněno. V roce 1944 byl internován ve sběrném táboře u Opole, odkud uprchl a přešel přes frontu na sovětskou stranu. S fotografem Jindřichem Marcem se pak dostal do Košic, kde fotografovali pro novou československou vládu. Po válce pracoval u filmu postupně jako střihač, asistent režie a dramaturg. Organizoval rovněž fotografické výstavy, např. v roce 1946 Pražské povstání ve fotografii. V roce 1951 nastoupil do dolů, v roce 1952 začal studovat Státní grafickou školu v Praze. Jeho souputníci kolegové na škole byli například Jovan Dezort, zpravodajec Skalski a mnozí jiní, kteří našli uplatnění v tisku, v reportáži, reklamě, dokumentaci i ve filmu. Roku 1955 nastoupil jako fotoreportér do novin Večerní Praha. Od roku 1960 fotografoval na volné noze, psal praktické příručky pro fotografy, organizoval fotografické výstavy a se svou ženou Miladou Einhornovou vydával fotografické vlastivědné publikace.
Více od autora
Ephraim Kishon (19)
Ephraim Kishon byl židovský spisovatel, dramatik a scenárista, autor satirických a humoristických děl. Správně transliterované by se v češtině jeho jméno psalo Efrajim Kišon, tato varianta se však nepoužívá. Jeho původní jméno bylo Ferenc Hoffmann. Narodil se v Budapešti v židovské rodině, jeho původní jméno bylo Ferenc Hoffmann. Za 2. světové války byl internován v táborech nucených prací, zachránil se útěkem z transportu do koncentračního tábora Sobibor. Po válce se vrátil do Budapešti, kde studoval dějiny umění a psal humoristické divadelní hry. V roce 1949 odešel z Maďarska do Izraele a změnil si jméno. Začal psát hebrejsky, spolupracoval s novinami a psal prózu, divadelní hry a filmové scénáře. Největšího úspěchu se jeho knihy dočkaly v německy mluvících zemích. Izrael opustil v roce 1981, kdy se přestěhoval se do Švýcarska. Tam zemřel roku 2005, jeho ostatky byly převezeny do Tel Avivu, kde byl pohřben na Trumpeldorově hřbitově. Celé dílo čítá kolem 50 titulů, byly přeloženy do více než 35 jazyků. Po roce 1989 je vydáván také v češtině: V Česku byly uvedeny komedie:
Více od autora
David Taylor (21)
David Taylor je veterinář, který se věnuje léčení a péči o zdraví exotických zvířat, chovanců zoologických zahrad, ošetřuje skvosty delfinárií i atrakce cirkusových manéží. Ty najzajímavější, nejbizarnější, nejsložitější a nejdramatičtější případy své praxe popisuje ve svých knížkách.
Více od autora
Arnošt Černík (13)
Arnošt Černík byl český horolezec , cestovatel, publicista, spisovatel a překladatel. Zemřel při zemětřesení na úpatí hory Huascarán jako účastník československé horolezecké expedice Peru 1970 na Huandoy, kdy celý základní tábor, údolí i přilehlé město zavalila kamenná lavina. Působil v redakční radě časopisu Krásy domova, který vydával ČSTV.
Více od autora
Zecharia Sitchin (24)
Zecharia Sitchin byl autor knih propagující myšlenku mimozemského původu lidstva. Sitchin tvrdil, že za vznikem starověké sumerské civilizace stáli „Anunnaki“, mimozemská rasa z ještě neobjevené planety našeho solárního systému – Nibiru. Tvrdil, že sumerská mytologie potvrzuje jeho teorie, přičemž tyto byly soustavně vyvracovány renomovanými vědci a historiky: Jeho kritici napadali hlavně Sitchinovy překlady sumerských textů a jeho fyzikální výklady. Zecharia Sitchin bezesporu patřil mezi nejvýznamnější záhadology 20. a počátku 21. století. Narodil se v Baku, Sovětský svaz , vyrůstal v Palestině. Zde se naučil moderní a starověkou hebrejštinu, jiné semitské a evropské jazyky, historii a archeologii Blízkého východu. Vystudoval obor dějiny ekonomie na Londýnské univerzitě. Pracoval mnoho let v Izraeli jako novinář a editor, poté žil a tvořil v New Yorku. Jeho knihy jsou překládány do většiny světových jazyků, do Braillova písma, a jsou citovány v rádiích a televizních programech. Podle jeho výkladu sumerské kosmogonie existuje tzv. hypotetická planeta, putující po dlouhé, eliptické oběžné dráze; planeta projde vnitřní Sluneční soustavou zhruba každých 3600 let. Tato planeta se podle Sitchina jmenuje Nibiru . Planeta Nibiru se srazila s Tiamatem, jenž je další hypotetickou planetou, umísťovanou Sitchinem mezi Mars a Jupiter. Tato kolize dala vzniknout planetě Zemi, Pásu asteroidů a některým kometám. Tiamat je, jak je popisováno v Enûma Eliš, bohyně. Sitchin se ale domníval, že Tiamat by mohl být tím, co my dnes nazýváme planetou Zemí. Když byl zasažen jedním z měsíců planety Nibiru, Tiamat se rozpadl na dvě části. Při dalším průniku Sluneční soustavou se Nibiru srazila s fragmenty předchozí kolize a jedna část Tiamatu vytvořila nynější Pás astero...
Více od autora
William Makepeace Thackeray (29)
William Makepeace Thackeray byl anglický romanopisec a žurnalista. Za jeho stěžejní dílo je považován román Jarmark marnosti , který satiricky zobrazoval britskou společnost 19. století. Thackeray se narodil v Kalkatě v Indii, kde jeho otec Richmond Thackeray pracoval pro britskou Východoindickou společnost. Ve věku 5 let Williama poslali jeho rodiče zpět do Anglie, kde se mu mělo dostat odpovídajícího vzdělání. Studium začal ve školách v Southamptonu a Chiswiku, dále v Charterhouse School a konečně na Trinity College v Cambridgi, odkud odešel bez dosažení akademického titulu v roce 1830. Po nějaké době, kterou strávil cestami po kontinentě , se vrátil do Londýna, kde chtěl studovat právo. Ve věku 21 let ovšem zdědil dostatečně velké množství peněz, které mu mohlo zajistit pohodlnou existenci do konce života a tak studia opět zanechal. Začal se věnovat investicím, podpoře různých periodik , studoval v Paříži umění . 20. srpna 1836 se oženil s Isabellou Gethin Shaw, se kterou měl 3 dcery . V roce 1840 se u Isabelly projevila duševní choroba, přinejmenším jednou se pokusila o sebevraždu, do konce svého dlouhého života zůstala nemocná. Od roku 1837 žila rodina opět v Londýně, kde Thackeray pracoval jako novinář, publikoval v časopise Fraser’s . O něco později začal publikovat i v časopise Punch. Finanční zajištění a určité stálé místo v novinářském světě mu přinesla série satirických článků v Punchi, které později vyšly pod názvem The Book of Snobs . V Punchi vyšla v letech 1847-48 i jeho dnes asi nejznámější práce Vanity Fair. V roce 1851 se rozešel s redaktory časopisu Punch a v roce 1859 se stal editorem nově založeného Cornhill Magazine. William Makepiece Thackeray zemřel v roce 1863 v důsledku srdečního záchvatu, jeho pohřbu s...
Více od autora
Vojtěch Volavka (23)
Vojtěch Volavka byl historik umění zaměřený na české a francouzské umění 19. a 20. století a na teoretické otázky malby a sochařství. S manželkou Hanou Volavkovou, rozenou Frankensteinovou, měl syna Jana Vojtěcha Volavku, který působí jako profesor psychiatrie na New York University. Vojtěch Volavka pocházel z rodiny pražského zlatníka a byl vzdáleně spřízněn s rodem Aloise Jiráska. Po maturitě na gymnáziu v Praze na Smíchově studoval v letech 1918–1924 na Filozofické fakultě UK dějiny umění a klasickou archeologii . Patřil k tzv. pretoriánům, kteří navštěvovali od počátku Birnbaumův soukromý seminář a později tvořili jádro Birnbaumovy školy. Za studií navštívil Vídeň, Německo a severní Itálii, později také Holandsko a Belgii. Roku 1924 obhájil rigorózní práci Ignác František Platzer. V letech 1920–1921 absolvoval kreslířský kurz na Uměleckoprůmyslové škole v Praze , kde ve stejné době studovala Toyen a také Jan Čumpelík. Roku 1926 byl jako stipendista Historického ústavu na studijním pobytu v Římě a v letech 1936–1937 a 1968 pobýval v Paříži, v technologické laboratoři Mainiova ústavu pro vědecké studium malby v museu Louvre. Francouzské řády, které mu byly za jeho vědeckou práci uděleny, vrátil po francouzském podpisu Mnichovské dohody. Od roku 1924 působil jako kurátor Moderní galerie v Praze až do jejího zrušení za protektorátu v roce 1942. Zde se stýkal s místopředsedou jejího kuratoria Karlem Boromejským Mádlem, kterého považoval za svého dalšího učitele. Od roku 1936 spolupracoval na Ottově slovníku naučném nové doby. Byl aktivním členem Kruhu pro pěstování dějin umění. Z manželství s Hanou Frankensteinovou se roku 1934 narodil syn Jan Vojtěch. Manželé se pro vzájemné neshody ještě před válkou rozvedli, ale žili dál společně. Vojtěch Volavka dostal nabídku pracovat na Princeton University a počátkem roku 1939 byl na ko...
Více od autora
Vlasta Rejtharová (28)
Autorka francouzsko-českých slovníků, příručky francouzštiny pro vědecké pracovníky a příručky psané angličtiny.
Více od autora
Vladimír Menšík (17)
Vladimír Menšík byl známý československý herec, který nebyl znám především jako hudebník nebo skladatel. Narodil se 9. října 1929 v Ivančicích v Československu a stal se jedním z nejoblíbenějších herců své země. Jeho kariéra trvala několik desetiletí, během nichž se objevil v mnoha filmech, televizních pořadech a divadelních inscenacích. Menšík proslul zejména svými komediálními rolemi a schopností navázat s diváky kontakt díky svému humoru a vřelosti.
Více od autora
Virginia Woolf (33)
Virginia Woolfová byla významná anglická spisovatelka, literární kritička, esejistka, vydavatelka, filozofka a feministka. Zároveň byla členkou Bloomsbury Group, což byla skupina avantgardních umělců a intelektuálů. Některá z jejích děl jsou součástí výuky o modernismu. Adeline Virginia Stephen se narodila v Londýně a byla vychovaná spolu s několika vlastními sourozenci i sourozenci z prvního matčina manželství v typické viktoriánské rodině na adrese 22 Hyde Park Gate. Jejím kmotrem byl James Russell Lowell, americký básník a diplomat, který byl přítelem jejího otce. Již v mládí měla psychické problémy, částečně kvůli incestnímu obtěžování od svého bratra Geralda. Jelikož v tehdejší době bylo zakázáno mluvit o jakémkoliv sexuálním tématu, Virginia mlčela o svém traumatu a začala nenávidět svou fyzickou existenci a své tělo. Po matčině smrti roku 1895 se vztahy v rodině napjaly především emocionálně. Další nevlastní bratr George ji několik let psychicky tyranizoval a navíc i sexuálně zneužíval. Virginia navzdory své mlčenlivosti vše psala do deníků, které si vedla už od dětství. V roce 1904 zemřel na rakovinu i její otec Sir Leslie Stephen, známý redaktor, literární kritik a zakladatel Dictionary of National Biography. Přestože otec podporoval její vzdělání, nikdy si s ním příliš nerozuměla, částečně i kvůli velkému věkovému rozdílu, který mezi nimi byl, a také proto, že v jejich rodině byla vždy puritánská výchova a po matčině smrti se z otce stal tyran. V roce 1906 zemřel bratr Toby, Virginia se znovu psychicky zhroutila a poprvé se také pokusila o sebevraždu. Se sestrou se po otcově smrti přestěhovaly do Bloomsbury, kde se později začala scházet skupina intelektuálů a umělců. Do kruhu přátel patřili spisovatelé Lytton Strachey a Vita Sackville-Westová, historikové umění Roger Fry a Clive Bell s manželkou Vanessou, sestrou Woolfové, malíř Duncan Grant nebo ekonom John Maynard Keyne...
Více od autora
Tomáš Halík (24)
Tomáš Halík je český katolický kněz, teolog, religionista, sociolog, psycholog, a filozof. Přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je farářem akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze a prezidentem České křesťanské akademie. V červnu roku 2008 mu papež Benedikt XVI. udělil čestný titul monsignore – prelát Jeho Svatosti. V kruhu svých známých používal krycí jméno Kalypton. V roce 2014 se stal prvním českým laureátem Templetonovy ceny, když byl oceněn jako „mezinárodně uznávaná osobnost obhajující dialog mezi různými vyznáními a nevěřícími, která se v době okupace Československa zasloužila o budování náboženské a kulturní svobody“. V roce 2015 se stal viceprezidentem mezinárodní vědecké rady pro výzkum hodnot a filozofie – Council for Research in Values and Philosophy. Narodil se roku 1948 v Praze do rodiny Miroslava Halíka a ženy v domácnosti Marie Halíkové, rozené Wimmerové . Předci z otcovy i matčiny strany žili v Domažlicích. Otec vystudoval filozofii, českou literaturu a francouzštinu na Karlově univerzitě. Působil v úřednických profesích, po roce 1948 jako bibliograf v Národní knihovně v Klementinu. Na návrh Ferdinanda Peroutky se po úmrtí Karla Čapka také věnoval správě spisovatelovy literární pozůstalosti. Tomáš Halík maturoval v roce 1966 na Střední všeobecně vzdělávací škole v Michli. V témže roce prožil první zpověď a první přijímání. Ke kněžství jej poprvé v 60. letech „postrčil“ Jiří Reinsberg. Během letnic 1967 jej na Vyšehradě biřmoval tehdejší biskup František Tomášek. V období 1966–1971 studoval sociologii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl žákem Jana Patočky. Na jaře 1971 obhájil diplomovou práci na téma sociální nauky církve, nazvanou Společenskokritický význam utopických a profetických proudů v dějinách křesťanského sociálního myšlení. Téma rozvinul v rigorózní práci s titulem ...
Více od autora
Svatopluk Hrnčíř (24)
Svatopluk Hrnčíř byl český spisovatel píšící především pro děti a mládež. Hrnčíř začal studovat na reálném gymnáziu v Novém Bydžově. Za okupace studium přerušil a vyučil se knihkupcem. Roku 1945 odmaturoval a pak v letech 1945–1947 absolvoval Státní knihovnickou školu v Praze. Následně působil po většinu života jako redaktor v dětských časopisech. V roce 1948 spoluzakládal Ohníček, redaktorem byl i v časopisech Vpřed, Pionýr a Větrník, externě redigoval dětskou rubriku Slovíčko ve Svobodném slově. V redakcích časopisů pracoval až do roku 1986. Přispíval pohádkami a povídkami do časopisů, které redigoval, a také do Sluníčka, Mateřídoušky, Čtyřlístku, Pionýrských novin, Sedmičky pionýrů. Od roku 2000 otiskuje fejetony a publicistické texty v Bělohradských listech. Hrnčířova prozaická tvorba je zaměřena zejména na děti staršího školního věku a syžetově často vychází z modelu prázdninových dobrodružství . Pro mladší čtenáře jsou určeny jeho scénáře ke kresleným seriálům a komiksům na kterých často spolupracoval s Adolfem Bornem . Pod vlivem knih Jaroslava Foglara o Rychlých šípech napsal trilogii o Uctívačích ginga. Publikoval také sci-fi povídky a napsal rovněž vědeckofantastický román Případ skončil v pátek, který byl později zfilmován jako Zpívající pudřenka. Jeho dcera Lenka Vybíralová je výtvarnicí a zabývá se především ilustrováním knih pro děti.
Více od autora
Susanna Kubelka (24)
Susanna Kubelka se narodila v Linci, vystudovala anglistiku a po promoci pracovala tři roky jako novinářka ve vídeňském deníku Die Presse. Proslula zejména svými humorně erotickými romány a optimistickými knížkami pro ženy každého věku.
Více od autora
Slávka Poberová (21)
Slávka Poberová, dívčím jménem Jaroslava Vojtěchová , je česká prozaička, redaktorka, překladatelka z angličtiny a nakladatelka. Slávka Poberová vystudovala dějepis a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1960-1965. Po absolutoriu nastoupila jako tisková referentka v hudební agentuře Pragokoncert, kde zůstala do roku 1968. Přešla do Čs. ústředí knižní kultury, po jeho zrušení v roce 1969 se stala redaktorkou a posléze vedoucí kulturní rubriky Světa práce. Od roku 1979 působila jako vedoucí redaktorka beletrie v nakladatelství Olympia, kde se stala r. 1992 zástupkyní šéfredaktora a v roce 1996 šéfredaktorkou. V roce 1968-1970 absolvovala na Fakultě žurnalistiky UK postgraduální studium zaměřené na nakladatelskou činnost, v roce 1980 tam získala za práci Počátky českého ženského hnutí v tisku doktorát filozofie. Od roku 1963 publikovala v kulturním zpravodajství Čs. rozhlasu, psala divadelní recenze do Středočeského vysílání, pak přidávala další noviny a časopisy , v 80. letech spolupracovala s rozhlasovým Kolotočem. Upravovala různé knihy mnoha autorů, ke kterým ji vázaly vzpomínky z dětství, např. E. H. Porterová Pollyanna či Paul d´Ivoi Tajemný doktor . Začala překládat z angličtiny nejdřív jako spolupracovnice Jiřího Pobera, potom samostatně , ale brzy dala přednost vlastní prozaické práci. Debutovala v roce 1974 Životy na schovávanou , vyd. Mladá fronta. V roce 1978 vyšly Zlodějky vody, vyd. Čs. spisovatel, v roce 1982 Případ pro veverku v kole, vyd. Práce, v roce 1983 Jablko od stromu, vyd. Olympia, v roce 1985 Žirafka, vyd. Olympia, v roce 1989 Čekatelky, vyd. Práce a v roc...
Více od autora
Rangers (20)
Česká country popová skupina. V 70. a 80. letech se nedobrovolně přejmenovala na Plavci.
Více od autora
Mór Jókai (35)
Mór Jókai byl maďarský spisovatel, publicista a politik. Patřil k nejpopulárnějším autorům historicko romantických románů ve 2. polovině 19. století. Byl jedním z aktérů maďarské revoluce v roce 1848 a politice se věnoval až do pozdního věku. Narodil se v Komárně, kde měl jeho otec, maďarský šlechtic Jozsef Jókay de Ásva rodinný majetek. Poté, co byl nucen prodat své pozemky, stal se právníkem a soudcem správní rady. Matka Marie pocházela ze šlechtického rodu Pulayů. Móricz byl jejich pátým dítětem, dva bratři však zemřeli v dětském věku. Zhruba od roku 1848 začal používat zkrácené jméno Mór a pod jménem Mór Jókai publikoval své nejznámější romány. Oba rodiče byli vzdělaní, otec miloval literaturu, psal poezii a vyprávěl o svých životních zážitcích, rád maloval. Vnímavý Moricz po svých rodičích zdědil umělecké sklony. Měl výtvarný talent a již v devíti letech mu byly v tisku vydány dvě krátké básně. V roce 1831 začal v Komárně chodit do základní školy a po čtyřech letech byl poslán na studia do Bratislavy. Byl vynikající student, naučil se německy a latinsky, základy řečtiny. V roce 1837 mu zemřel otec a Moricz se vrátil do Komárna, kde další tři roky studoval na střední škole. Ve školním roce 1841–1842 se připravoval k maturitě na škole ve městě Pápa, kde se seznámil s Sándorem Petöfim, který se stal jeho dlouholetým přítelem. Maturitu složil s vynikajícím prospěchem a současně se věnoval literární činnosti. Napsal několik drobných črt a lyrických básní. Jeho velkým vzorem byl francouzský spisovatel Victor Hugo. Na matčino přání začal studovat právo v Kecskemétu. Ve volném čase maloval, hrál divadlo, režíroval. V roce 1842 zde napsal hru Židovský chlapec. Po skončení studií pracoval jako advokátní koncipient v Pešti. Petöfi, který byl v té době již slavným básníkem, ho uvedl mezi další literáty. Jókai se zde představil se svou novelou Ostrov nepean. V létě 1845 pobýval v Kom...
Více od autora
Miranda Lee (38)
Miranda Lee je australská spisovatelka. Narodila se jako nejmladší ze 4 dětí v Port Macquarie v prostředí australské buše, kde i vyrostla a vzdělání získala na venkovské škole. Krátce se věnovala hudební dráze, pak se ale odstěhovala do Sydney a vrhla se do světa počítačů. Je šťastně vdaná a má tři dcery a žije poblíž Sydney. S psaním romancí začala, když musela kvůli závazkům vůči rodině zůstat doma a mimořádné pochopení pro své psaní vždy nalézala u svého manžela. Když začal psát, měla za úkol napsat sérii šesti knih za pouhých devět měsíců. Její manžel přerušil své zaměstnání, aby mohl vést domácnost a naučil se dokonce i vařit a vykonávat všechny domácí práce, aby ji podpořil v její kariéře spisovatelky. Miranda ráda vytváří příběhy uvěřitelné, moderní, svižné a sexy. Mezi její koníčky patří čtení plnokrevných rodinných ság, řešení slovních hříček, hazardní hry a filmová představení. Mezi českými čtenářkami je velmi oblíbená a u nás jí vyšly na dvě desítky titulů.
Více od autora
Mazo de La Roche (29)
Mazo De la Roche, vlastním jménem Mazo Louise Roche , byla kanadská anglicky píšící spisovatelka, která se proslavila šestnáctidílným románovým cyklem Jalna, jedním z nejpopulárnějších knižních seriálů své doby. První dva autorčiny romány, Possession a Delight byly ne příliš úspěšné romantické příběhy. Ale již její třetí román Jalna z roku 1927 autorku proslavil. Postupně naň navázala dalšími patnácti díly a vytvořila tak rozsáhlou kroniku rodiny Whiteoakových a jejich usedlosti Jalna. Cyklus se skládá ze šestnácti románů. Jednotlivé díly nebyly napsány chronologicky a každý z nich může být čten jako samostatný příběh. Serie, určená především ženským čtenářům, dosáhla 193 anglických a 92 zahraničních vydání, odehrává se v letech 1854 až 1954, líčí osudy rodiny Whiteoakových, která připlula do Ontaria z Evropy a založila zde rodinné sídlo Jalna, popisuje životní osudy jednotlivých členů rodu a jejich úsilí o zachování celistvosti panství. Jednotlivé díly série uváděné v chronologii děje: Do roku 1949 vyšlo v českém překladu všech doposud napsaných deset dílů z autorčina cyklu. Po komunistickém převratu však přestaly její knihy vycházet. Cyklus Jalny tak mohl u nás kompletně vyjít až v letech 1993-1995.
Více od autora
Max Švabinský (25)
Max Švabinský, celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský , byl český malíř a rytec. Jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Příkladnou celoživotní prací, spojenou s neutuchající láskou k přírodě, vytvořil dílo, jež prověřil čas. Na jeho portrétech se můžeme setkat s mnoha významnými osobnostmi jeho doby. Společně s Janem Preislerem, Antonínem Slavíčkem a Milošem Jiránkem patří ke generaci umělců, kteří položili základy našeho moderního výtvarného umění 20. století. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě. Narodil se 17. září 1873 v moravské Kroměříži v Jánské ulici domě číslo 15 jako nemanželský syn Marii Švabinské. Na rodném domě i na domku v areálu kroměřížské Octárny, kam se se brzy odstěhovali jsou umístěny pamětní desky. Jeho otcem byl později prohlášen Jan Novotný z Klenovic. Již jako desetiletý vystavoval ve výkladní skříni kroměřížské lékárny své první práce a jejich prodejem pomáhal rodině. V roce 1891 vystoupil z kroměřížské reálky, kde studoval v kvintě a byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, na které studoval do roku 1896. V roce 1900 se oženil s Elou Vejrychovou, s jejíž rodinou se znal již od roku 1895. Elu opustil v roce 1919. Manželství bylo rozvedeno v roce 1923 a odděleno v roce 1931. Příčinou rozpadu byl vztah Švabinského s Annou Vejrychovou, manželkou švagra Rudolfa Vejrycha. Obě ženy byly častými modely Švabinského děl. Ela Vejrychová např. na olejomalbách Kulatý portrét a Chudý kraj, Anna Vejrychová na řadě grafik, např. Rajská sonáta. V roce 1931 se s Annou Vejrychovou oženil a žil s ní až do její smrti v roce 1942. V roce 1945 adoptoval dceru Anny Vejrychové a Rudolfa Vejrycha Zuzanu Švabinskou . Ta po smrti Maxe Švabinského pečovala o jeho dílo a napsala knihu vzpomínek Světla paměti...
Více od autora
Lisa Jackson (31)
Americká autorka mrazivých thrillerů pro ženy. Lisa vystudovala Oregonskou státní univerzitu a pracovala zpočátku v bankovnictví. Na literaturu se dala na radu své sestry, spisovatelky Nancy Bushové, a svou první knihu – harlekýnku – vydala roku 1983. Od té doby napsala přes 70 romantických knih, ze začátku i se spoluprací Nancy. Pak se ale jejich cesty a styly rozdělily, Lisa totiž začala tíhnout víc k napětí a k temnějším příběhům. Přes patnáct let se věnovala psaní romancí, historických románů i romantickým detektivkám. Nyní definitivně přechází na temné – i když z části také romantické - thrillery. S oblibou nechává napínat své čtenáře na skřipec napětí a hrůzy, krutě vraždí nebohé oběti a přivádí na literární scénu ty nejhorší a nejbrutálnější sériové vrahy. Ale čtenářům to, zdá se, vůbec nevadí a už roky jsou její thrillery na předních místech žebříčků nejprodávanějších knih roku. Lisa má rozděláno několik detektivních řad, např. s kalifornským detektivem Anthonym Paternou nebo s neworleanskými policisty Rickem Bentzem a Reubenem Montoyou. Nakladatelství Domino z nich vybírá ty nejnapínavější. Je členkou Mystery Writers of America, International Thriller Writers a Romance Writers of America.
Více od autora
Karel Weinfurter (28)
Karel Weinfurter byl překladatel, spisovatel a mystik. Jako badatel v oblasti okultismu dosáhl světového renomé především svým dílem Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická . Vedl spolek praktické mystiky Psyché, vydával mystice a okultismu věnovanou revue Psyche a byl členem společnosti českých hermetiků Universalia. Spolu s Gustavem Meyrinkem byl mezi prvními, kdo v Čechách začali koncem 19. století prakticky provozovat jógu. Napsal necelou stovku knih a kolem tří set jich přeložil. Narodil se jako jedináček v rodině vojáka c. a k. rakousko-uherské armády Karla Weinfurtera a jeho manželky Antonie, rozené Jiránkové. Otec brzy po jeho narození odešel k civilnímu zaměstnavateli. Roku 1880 se rodina přestěhovala do Prahy, kde se otec živil jako obchodník. Od učitele náboženství na reálce v Ječné ulici se Karel dozvěděl o spiritismu. S kamarády se pak pokoušel podle různých návodů spatřit duchy, ale též získat schopnosti média, což se mu údajně podařilo . Tento zájem jej natolik pohltil, že kvůli němu musel opustit školu a na nějaký čas skončil dokonce v psychiatrickém ústavu. Roku 1890 se ve spiritistickém kroužku seznámil s baronem Adolfem Franzem Leonhardim a vídeňským rodákem Gustavem Meyerem, známějším dnes pod pozdějším literárním jménem Gustav Meyrink. Společně s několika dalšími osobami založili teosofickou lóži U modré hvězdy, v níž se věnovali studiu teosofické, ale též zednářské a rosekruciánské literatury a také naukám indické filozofie. K dispozici zde měli už i první spisy mystiků, jimž však v oné době ještě málo rozuměli. Do společnosti je zasvěcovala význačná osobnost evropské teosofie a okultismu vůbec – Friedrich Eckstein z Vídně. Skrze něj se pak dostali k německému učiteli křesťanské mystiky Mailänderovi, jehož přijali za duch...
Více od autora
Josef Kovář (23)
Josef Kovář byl český spisovatel, autor próz pro mládež především z přírodního prostředí. Kovář pocházel z rolnické rodiny. V letech 1916-1920 vystudoval učitelský ústav v Soběslavi a poté v letech 1920-1924 učil na různých místech v Čechách , v letech 1925-1936 v Dolní Poustevně, 1936-1938 ve Cvikově a od roku 1938 až do důchodu v roce 1961 v Českém Brodě. Zde byl také v letech 1945-1949 předsedou ONV) a věnoval se zde osvětové práci. V letech 1953-1955 vystudoval dálkově Vysokou školu pedagogickou v Praze. V Kovářových knihách pro mládež se propojuje život zvířat v přírodě s napínavým dějem. Příběhy se odehrávají jednak v jeho rodném rybníkářském kraji, jednak i v oblastech poněkud exotičtějších . Hrdiny jsou buď zvířata nebo děti. Oblíbeným Kovářovým tématem jsou také skautské tábory.
Více od autora
Joanne Harris (34)
Joanne Michèle Sylvie Harrisová, v nepřechýlené formě Harris, je britská spisovatelka. Joanne Harrisová se narodila v roce 1964 v Barnsley v Yorkshiru. Její matka pochází z Francie a otec je Angličan. Studovala moderní a středověké jazyky na St. Catharine’s College v Cambridgi. Věnovala se zaměstnáním jako např.: rocková hudebnice, bylinkářka, nebo účetní. Žádná z těchto činností ji nenaplňovala, tak se nakonec patnáct let věnovala povolání učitelky francouzštiny na chlapecké škole v Leedsu. Během této doby vydala tři romány: Ďáblovo sémě , Spi, bledá setřičko a Čokoláda . Začala se plně věnovat psaní a sepsala dalších osm knih: Ostružinové víno , Pět dílků pomeranče , Slaná vůně přílivu , Svatí blázni , Gentlemani a hráči , Krysařovy střevíce , Znamení run , Modrá je barva vraždy a Jiné světy, jiní lidé . Za spolupráce s kuchařkou Fran Warde sepsala dvě kuchařské knihy. Její knihy byly vydány ve více než čtyřiceti zemích. V roce 2004 byla Harrisová nominována na cenu Whitbread Novel of the Year Award a v roce 2005 na cenu Orange prize. Ve volném čase hraje na basovou kytaru ve skupině, která byla založena v jejích šestnácti letech. Věnuje se také studiu staré severštiny. Žije v Yorkshiru se svým manželem a dcerou Anouchkou.
Více od autora
Jiří Spěváček (9)
Jiří Spěváček byl český historik specializující se především na dějiny vlády Lucemburků v českých zemích. Vystudoval historii a klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1947 působil v Státním historickém ústavu a od roku 1952 jako vědecký pracovník Historického ústavu ČSAV. Kromě historie se věnoval diplomatice a vydávání edic historických dokumentů k českým dějinám. V 80. letech spolupracoval s ČST jako odborný poradce k televizním inscenacím o Václavu IV. a Zikmundu Lucemburském.
Více od autora
Jarmila Urbánková (25)
Jarmila Urbánková, provdaná Galandauerová byla česká překladatelka a lyrická básnířka. Jarmila Urbánková se narodila v Horních Vilémovicích na Třebíčsku v rodině českobratrského faráře Jaroslava Urbánka. Po gymnáziu v Třebíči a v Přerově, kam se v roce 1924 přestěhovala , vystudovala Filozofickou fakultu MU v Brně , studium ukončila roku 1935. Po studiích se začala živit jako překladatelka. V listopadu 1935 odjela na pět měsíců do Londýna, aby se zdokonalila v angličtině. Za necelý rok se provdala za právníka Maxe Galandauera, aktivního komunistu brněnské Levé fronty. Na začátku okupace byl její muž zatčen. Později zemřel v koncentračním táboře. Jejich syn Jan Galandauer je historik. Po skončení války pracovala v Praze na ministerstvu informací. Na jaře 1953 přešla do Státního nakladatelství dětské knihy, kde byla vedoucí redaktorkou. V roce 1955 se stala redaktorkou Literárních novin, odkud za dva roky odešla a nastoupila do Zrcadla kultury v Čs. rozhlasu. Od začátku 60. let se věnovala výhradně literární práci. První básně uveřejňovala v přerovském deníku Obzor pod pseudonymem Jurka Baranákov nebo Marina Kraftová. Přispívala do Listů pro umění a kritiku, Literárních novin, Rudého práva, Tvorby, Večerní Prahy, Literárního měsíčníku aj. Překládala především z angličtiny, francouzštiny, němčiny, bulharštiny a slovenštiny. Zaměřila se na autory, jako jsou A. J. Cronin, G. Hauptmann, J. Keats, P. B. Shelley. Také přebásnila Shakespearovy sonety. Za básnické a překladatelské dílo byla v roce 1976 oceněna titulem zasloužilá umělkyně.
Více od autora
Jarmila Hřebejková (30)
Narozena 26. 8. 1911 v Praze, zemřela 25. 9. 2001 v Říčanech u Prahy. Pedagožka, autorka a spoluautorka učebnic a metodických materiálů k výuce čtení, psaní a českého jazyka na 1. stupni základních škol.
Více od autora
Ivana Havranová (33)
Ivana Havranová je absolventkou Filozofickej fakulty Jána Amosa Komenského, odbor žurnalistika. Profesionálne rástla v redakcii Smena, Zornička, neskôr v Československej televízii ako publicistka mládežníckeho magazínu Televízny klub mladých. Neskôr si založila vlastné vydavateľstvo a vydávala časopisy Maxi super, mesačník pre deti Mamatatajojo, slovenský Bulvár, Fiškál, Lišiaka a Bambuľku. Je autorkou viac ako 400 televíznych scenárov, množstva poviedok pre deti, rozhovorov, reportáží. Má dcéru Ivanu a syna Michala. Je vydatá za publicistu Michala Havrana. Súčasťou rodiny je aj malý jazvečík Jožinka.
Více od autora
Ivan Broz (26)
Ivan Brož byl český diplomat, překladatel, publicista a spisovatel literatury faktu. Jako agent StB poprvé evidován coby externí přednášející VAAZ v Brně pod krycím jménem VLTAVA . Před rokem 1989 psal také politicky zaměřené knihy, úvahy, brožury aj., které byly volně dostupné nebo pro tzv. vnitřní potřebu, např. pro vojáky, učitele atd. Později byl dlouholetým spolupracovníkem Haló novin.
Více od autora
Hartwig Hausdorf (28)
Hartwig Hausdorf * 11.12.1955- je německý spisovatel, cestovatel a záhadolog. Hartwig Hausdorf vystudoval Mnichovskou univerzitu se specializací na cestovní ruch. Po praxi v cestovní kancelář se zaměřením na východní Asii a Čínu vedl až do roku 1999 cestovní kancelář a organizované skupinové zájezdy. Od roku 2002 pracuje na volné noze jako spisovatel a badatel. V současnosti patří mezi nejznámější záhadology který se vydává do míst, kde se děje nebo nalézá něco neobvyklého – záhadného. Vlastní zážitky a poznatky popisuje ve svých knihách. Jeho názory jsou v mnoha případech až rebelské a vizionářské. Věří, že v budoucnu přijde okamžik, kdy neznámé jevy nebudou vědci škatulkovat jako paranormální fenomén a zavrhovat je okamžitě jako nesmysl, ale začnou se jimi zabývat. Až teprve tehdy přijde skutečný pokrok..
Více od autora
Hannah Howell (27)
Dustin Hannah Howell alias Sarah Dustin alias Sandra Dustin alias Anna Jennet. Hannah Howell se narodila v roce 1950 v Massachusetts, USA a je známou autorkou historických romancí. Na svém kontě má více jak 40 knih, a to převážně s tématikou ze staré dobré Anglie, či středověkého Skotska a také několik western příběhů ) Některé své knihy publikovala pod pseudonymy Sarah Dustin, Sandra Dustin nebo Anna Jennet. Hannah je pyšná na svůj původ – její předci z matčiny strany byli původními kolonisty, kteří osidlovali Ameriku již v 17. století. Svého manžela, leteckého inženýra, Hannah potkala během jedné cesty do Anglie a své ano si řekli již před více jak 35 lety. Mají dva syny a dvě vnoučata. Rovněž jejich domácnost doplňují tři kočky Spooky, Matilda a Shadow. Hannah byla ženou v domácnosti a svou spisovatelskou kariéru zahájila až v roce 1988. V současné době je členkou amerických romantických spisovatelů a píše zhruba jednu knihu měsíčně, takže je autorkou velmi plodnou. Ve volném čase se ráda věnuje historii, čtení, kroketu, hraje na piano a miluje zahradničení.
Více od autora
Géza Včelička (30)
Géza Včelička, vlastním jménem Antonín Eduard Včelička , byl český levicový novinář, reportér, spisovatel , cestovatel, trampský organizátor a malíř. Géza Včelička byl druhým synem sklepníka Eduarda Včeličky a švadleny Marie, rozené Plassové . Svatba rodičů se konala v roce 1900, až po narození staršího bratra Ladislava . Ten se v roce 1919 utopil. Rodina se často stěhovala, trvale se zabydlel až v nábřežní chudinské čtvrti Na Františku, v blízkosti pražského Anežského kláštera. Místo se opakovaně objevovalo v jeho tvorbě. Na přání otce se vyučil číšníkem a pracoval v různých kavárnách. Po absolvování jednoroční obchodní školy pracoval 6 let jako praktikant a skladník v továrně na kovové zboží. V roce 1926 onemocněl plicní chorobou a po léčbě v sanatoriu se dále živil jen příležitostnou prací a jako redaktor. Géza Včelička se aktivně zapsal do historie předválečného trampského hnutí, kde patřil k levicovému křídlu. Zájem o jeho názory vzrostl až v době platnosti tzv. Kubátova zákona . Stejně jako trampové soustředění kolem Boba Hurikána i trampové levicového křídla Gézy Včeličky organizovali nezávisle protesty proti této vyhlášce. Mnohem více trampských osad tehdy vyjadřovalo podporu Včeličkovu křídlu. Přestože po roce 1948 začal být tramping pronásledován, Géza Včelička se nikdy nezřekl své trampské minulosti a nadále se k trampingu hlásil a tehdejší pronásledování trampingu těžce nesl. V roce 1964 svolal tiskovou konferenci, kde opět zdůraznil svou příslušnost k hodnotám trampingu, obhajoval tramping a vyzval zástupce tisku o prostor pro tramping. Je velmi pravděpodobné, že přispěl k tolerantnějšímu přístupu státních složek k trampingu. V letech 1928 cestoval do Bulharska a ...
Více od autora
František Emmert (25)
František Emmert je spisovatel a autor literatury faktu o moderních dějinách. František Emmert se narodil v roce 1974 v Brně v rodině hudebního skladatele a profesora JAMU Františka Gregora Emmerta. Rodina otce pochází z města Weiden v Bavorsku, rodina matky z Teplic v Čechách. Předkové z otcovy strany pracovali po generace jako skláři na německé straně Šumavy. Matka pochází z rodiny živnostníků původem z Prahy, kteří před rokem 1948 vlastnili v Teplicích rodinné cukrářství. Dědeček z matčiny strany byl za druhé světové války účastníkem francouzského protinacistického odboje jako člen skupiny Organisation de résistance de l'armée ve městě Montbard. Po absolvování gymnázia František Emmert studoval nejprve historii a religionistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, později vystudoval práva. V roce 2011 získal titul JUDr. na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a později také vědeckou hodnost Ph.D. na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1992 až 2006 pracoval jako novinář, publicista a knižní redaktor. Prošel Českým rozhlasem, deníky Rovnost, Právo a ZN noviny/Slovo a Českou tiskovou kanceláří . V letech 2009-2011 byl tiskovým mluvčím Nejvyššího správního soudu v Brně. Od roku 2013 působí jako vědeckovýzkumný pracovník na Ústavu státu a práva Akademie věd ČR. V letech 2014 a 2015 vyučoval na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2020 působí na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Psaní knih se věnuje od roku 2001. První dvě beletristická díla mu vyšla v letech 2003 a 2004. Prosadil se však až literaturou faktu o moderních českých dějinách. V roce 2005 mu nakladatelství Vyšehrad vydalo první knížku z řady literatury faktu Češi ve wehrmachtu, která se brzy dočkala několika dotisků a vzbudila ohlas u čtenářů i odborné veřejnosti. Následovaly výpravné publikace – nazvané jako muzea v knize – přehledně mapující klíčové historické ...
Více od autora
Danka Šárková (30)
Narozena 13. 2. 1969 v Praze. Psycholožka zaměřená na hlubinnou psychologii, pracuje v oblasti osobního rozvoje a alternativní medicíny, externí redaktorka a nakladatelka . Též autorka společenských románů, knih pro děti a kuchařské knihy. Vede kurzy automatického psaní.
Více od autora
Dana Čermáková (34)
Narozena v r. 1960 v Praze, česká publicistka. Absolventka fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy.
Více od autora
Benjamin Klička (28)
Benjamin Klička, vlastním jménem Benjamin Fragner, byl český lékař a spisovatel. Pocházel ze staré pražské patricijské rodiny z celkem osmi dětí. Jeho rodiči byli Dr. PhMr. Karel Fragner, majitel lékárny U černého orla na Malostranském náměstí v Praze, a jeho žena Angelika Fragnerová, roz. Jahnová . Jeho bratr Jaroslav Fragner byl architektem, bratr Jiří Fragner významných chemikem a farmaceutem. Vystudoval medicínu a poté působil jako praktický a pokladenský lékař na Smíchově. Psal beletrii. Zemřel v Praze 26. prosince 1926 ve věku 46 let na srdeční chorobu. Urna s jeho popelem byla pohřbena spolu se Fragnerovými rodiči v rodinné hrobce na Vinohradském hřbitově. Napsal mnoho knih s různou tematikou, nejčastější tvorba byly románové novely pschologicky, sociálně a demokraticky zaměřené. Psal také dětské knížky a napsal jeden protifreudistický pamflet. Ve svých sociálních románech s přídomkem „čistá epika“ se nejčastěji rozepisoval o člověku jeho doby, a o střetu čestných lidí s komplikovanou dobou.
Více od autora
Antonín Zhoř (28)
Antonín Zhoř byl česky píšící spisovatel, ilustrátor a pedagog. Psal pro děti a mládež, zpočátku publikoval pod jménem Pavel Čermák. Od roku 1910 studoval na učitelském ústavu v Brně. Po ukončení studia byl zatímním učitelem na obecné škole v Oslavanech. Po vypuknutí první světové války byl v roce 1915 odveden, na ruské frontě se nechal zajmout a přihlásil se do československých legií v Rusku. Po skončení války učil opět v Brně. V roce 1929 založil vlastní nakladatelství pro děti a mládež Epos. V roce 1934 se toto nakladatelství spojilo s vydavatelským odborem Ústředního sdružení jednot učitelských a vznikla knižnice Antonína Zhoře Jitro. Tato knižnice přečkala 2. světovou válku a zanikla až v roce 1948. Epos a Jitro vydalo za 18 let své existence 73 titulů v celkovém nákladu 300 tisíc výtisků. V letech 1937–1949 redigoval Antonín Zhoř spolu s Karlem Kallábem dětský měsíčník Vlaštovička – časopis šťastných dětí. V knihovně Vlaštovičky vyšlo 19 pohádkových svazečků . V letech 1945–1949 redigoval Zhoř ještě časopis Brouček – časopis nejmladších čtenářů. Oba časopisy vydávalo Učitelské nakladatelství . Zemřel v roce 1965 a je pochován na Ústředním hřbitově v Brně.
Více od autora
Zuzana Maléřová (23)
Zuzana Maléřová je česká spisovatelka a publicistka. Od roku 1990 do roku 1997 pracovala jako tisková mluvčí činohry Národního divadla, na svých projektech spolupracuje s Českou televizí obyčejné životy natočila 11 dokumentárních filmů např. o Stanislavu Zindulkovi, Lubomírovi Kostelkovi, Martě Kubišové či Marii Drahokoupilové) a Českým rozhlasem , je stálou spolupracovnicí časopisu Xantypa. Součástí její knihy Kolemjdoucí je rozsáhlý cyklus deseti audio kazet a CD s podtitulem Hovory o životě s herci českého divadla. Od roku 2003 do roku 2007 měla svůj autorský pořad v Divadle Viola Praha, na jehož základě vznikly její dvě výpravné knihy. Od května roku 2008 vystupovala v představení Národního divadla uváděného na scéně Divadla Kolowrat Barevný život - benefice Blanky Bohdanové. Dlouhodobě spolupracuje s FK Dukla Praha . Za svou knižní prvotinu Život je kulatý získala Cenu literárního fondu. Manželem Zuzany Maléřové je fotograf Vlado Bohdan - syn herečky Blanky Bohdanové, který je spoluautorem řady jejích knih. Jejich dcera Alžběta Bohdanová je zpěvačka a herečka, mladší syn Jeroným Bohdan studuje výtvarnou školu a ilustroval knihu O květině. Dosud napsala 21 knižních titulů. Webové stránky Zuzany Maléřové
Více od autora
Władysław Stanisław Reymont (24)
Władysław Stanisław Reymont byl polský prozaik, člen hnutí Mladé Polsko, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1924. Władysław Stanisław Reymont, vlastním jménem Władysław Stanisław Rejment, se narodil roku 1867 . Pocházel ze skrovných poměrů, byl jedním ze sedmi dětí venkovského varhaníka. Pokoušel se studovat na gymnáziu v Čenstochové, v letech 1880-1884 se vyučil krejčím ve Varšavě, odkud byl nakonec policejně vykázán. Po krátkém pobytu u otce odešel z domova a živil se jako železničář, dělník a herec kočovné společnosti, byl i novicem v klášteře. Ze své rodné oblasti, spravované tehdy carským Ruskem, odešel roku 1893 opět do Varšavy a v neustálém boji o udržení holé existence se pokoušel o literární zpracování svých bohatých, často velice neutěšených životních zkušeností. Podmínky, ve kterých psal svá první díla, byly strašné. Jak sám píše: „Noci jsem trávil v místnosti tak chladné, že jsem psal zabalený do kožešiny s kalamářem pod lampou, aby inkoust nezamrzl“. Ve Varšavě psal například v kostele, protože tam bylo teplo. Jeho těžkou hmotnou situaci postupně zlepšily výtěžky z literární a reportérské činnosti, takže roku 1894 mohl navštívit Londýn. Brzy se v literatuře prosadil svou houževnatou prací, silou barvitého vidění a svým pozorovacím talentem a stal se společně se Stefanem Żeromskim a Gabrielou Zapolskou nejvýznamnějším představitelem uměleckého hnutí Mladé Polsko . Roku 1899 byl zraněn při železničním neštěstí, obdržel odškodnění a stálá renta, vyplácená železniční společností, mu umožnila léčení v Itálii a cestu do Francie. Po první světové válce se usadil na vlastním statečku v obci Kołaczkowo u Wrześni . Roku 1920 navštívil polské kolonie v USA. Jako znalec selského a venkovského prostředí zachytil v řadě s...
Více od autora
Vladimír Klevis (25)
Vladimír Klevis je prozaik, autor povídek a novel. Vladimír Klevis se narodil v rodině lesního inženýra, který byl v době krize často bez práce. Matka, vyučená modistka, zůstala po narození syna v domácnosti. Dětství prožil Vladimír v Dobrušce, válečná léta v Berlíně a poválečná léta v Josefově. Gymnázium navštěvoval v Jaroměři. Po přestěhování rodiny do Mariánských Lázní, ukončil studium maturitou v Plané. Poté učil na jednotřídkách v pohraničí a dálkově studoval pedagogickou školu. Studia však nedokončil, změnil zaměstnání a pracoval od roku 1958 v knižním obchodě v Plzni. V roce 1961 odešel do Prahy, kde získal místo kulturního redaktora v Zemědělských novinách, později v redakci Světa práce a v Literárním měsíčníku. Od roku 1979 působil Vladimír Klevis jako dramaturg na Barrandově, později jako šéfredaktor časopisu Pionýr.
Více od autora
Tennessee Williams (21)
Tennessee Williams , vlastním jménem Thomas Lanier Williams , byl americký dramatik, představitel psychologického dramatu. Roku 1948 a roku 1955 obdržel Pulitzerovu cenu za drama. Byl synem imigrantů, kteří se do Spojených států přestěhovali ze Sicílie. Sám měl těžké dětství, ať už kvůli dysfunkčnímu vztahu jeho rodičů nebo prostředí amerického jihu, jehož konzervativní hodnoty tvrdě kontrastovaly s Williamsovou citlivostí a feminitou. Otcem, mj. závislým na alkoholu, byl proto soustavně ponižován. Jeho dětství mělo významný vliv na jeho pozdější tvorbu. Vystudoval střední školu v St. Louis, později studoval žurnalistiku na University of Missouri . Pod vlivem znudění a psychických problémů ale školu nedokončil. V průběhu studií si vydělával psaním divadelních her. Jeho první byla Krása je slovo později následovaná hrami Horké mléko ve tři ráno a Já, Vashya . Po nedokončeném studiu na University of Missouri začal Williams koncem roku 1937 studovat na University of Iowa, kde získal bakalářský titul z anglického jazyka. Zhruba v této době se Williamsovi rodiče rozešli kvůli neutuchajícímu alkoholismu ze strany jeho otce, nikdy se ovšem úředně nerozvedli. Williamsově sestře Rose byla v průběhu let diagnostikována schizofrenie a v roce 1943 podstoupila lobotomii. Williams se následně o sestru staral a pravidelně jí posílal procentuální zisky se svých her. Ostatně to byla i její nemoc, která měla na jeho tvorbu významný vliv a ze strachu, že stejně jako ona „zešílí“, prohloubila jeho vlastní závislost na alkoholu, amfetaminu a barbiturátech. Širší popularitu si jeho díla získala v průběhu 40. a 50. let, kdy vydal řadu her produkovaných na Broadwayi. Mezi nimi například Tramvaj do stanice Touha , Léto a dým , Tetovaná růže , Sestup Orfeův , Kočka na rozpálené plechové střeše nebo Sladké ptá...
Více od autora
Rudo Moric (24)
Rudo Moric, byl slovenský prozaik a publicista. Narodil se v rodině železničáře a vzdělání získával v Sučanech, Martině a v učitelském ústavu v Bánovcích nad Bebravou. Později pokračoval ve vzdělávání při zaměstnání na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Trnavě, kde získal doktorát z filozofie. Po ukončení studia působil v letech 1941-43 jako učitel v Belé. Jako příslušník 1. čs. armády na Slovensku se aktivně zúčastnil SNP, po jeho potlačení byl internován v zajateckých táborech v Rakousku. V letech 1946-48 pokračoval v učitelské dráze ve Stupavě, kde také vydával dětský časopis Okienko Záhoria, byl dramaturgem školy filmu, později pracovníkem Výzkumného ústavu pedagogického a tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů. V roce 1959 se stal ředitelem vydavatelství Mladé letá a od roku 1964 byl předsedou výboru Slovenského literárního fondu, jehož úkolem bylo podporovat tvůrčí činnost v oblasti původní umělecké a vědecké literatury. Jako jeho ředitel dbal na vyváženou ediční politiku, přičemž po celou dobu svého působení ve vydavatelství vytvářel publikační prostor pro mladou generaci. Jeho přičiněním došlo roku 1968 i k obnovenému vydávání Sluníčka, nejznámějšího meziválečného časopisu pro děti. Jeho knihy měly velký ohlas doma i v zahraničí. Hojně byly překládány do srbochorvatštiny, bulharštiny, polštiny, ruštiny, maďarštiny a němčiny. Publikovat začal v 40. letech 20. století v časopisech pro děti Přítel dítek a Sluníčko. Později přispíval do Okénka Záhoří, které sám redigoval. Knižně debutoval roku 1947 prózou Lyžař Martin. V ní i následujících prózách Žofka a Družina z Dlouhé ulice navázal na meziválečný model triviální společenské prózy, který přehlížel dobovou sociální realitu a svět dětí stylizoval výhradně ze zábavně-výchovné pozice. V knižní povídce Miško hrdina tematizoval již společenskou realitu, protifašistický motiv v...
Více od autora
Renáta Fučíková (28)
Renáta Fučíková je česká výtvarnice a ilustrátorka, která se věnuje především tvorbě autorských knih o historii. Je nositelkou mnoha ocenění včetně několika Zlatých stuh, tří nominací na cenu Magnesia Litera, Grand Prix v Záhřebu 2018, zápisu na Čestnou listinu IBBY 1998 nebo ceny na Bienále ilustrací v Teheránu z roku 1997. Českou republikou byla v letech 2011–2013 třikrát po sobě nominována na prestižní Astrid Lindgren Memorial Award. Pochází z výtvarnické rodiny. Dětství prožila střídavě v Táboře a v Praze. Její dědeček, PhDr. František Kroupa, byl ředitel Husitského muzea v Táboře. Babička, Marie Kroupová, vystudovala UMPRUM a byla malířka. Matka, akademická sochařka Alena Kroupová, byla absolventkou VŠUP a patřila ke generaci EXPO 58, za svou keramickou tvorbu získala Zlatou medaili v Bruselu, ocenění v Montrealu a v Ósace; v posledních letech života se věnovala restaurování historické keramiky, reliéfů, zámeckých kamen Sestra, inženýrka Alena Lexová, působí jako architektka, věnuje se tvorbě interiéru a designového nábytku. Renáta Fučíková vystudovala v letech 1978–1982 gymnázium Wilhelma Piecka v Praze na Vinohradech . V letech 1982–1988 absolvovala VŠUP, ateliér Ilustrace a užité grafiky. V době studií se věnovala také dalším činnostem: hrála na dudy , v letech 1984 – 1986 působila v doprovodné hudební skupině divadla Sklep. V letech 1984–1987 byla členkou divadelní skupiny JELO, vedené režisérem Petrem Léblem. Roku 1986 nahrála skladbu „Hrály dudy“ se skupinou Pražský výběr. V letech 1993–1995 se podílela na vánočním koncertním turné skupiny Nerez. Od absolutoria na VŠUP v roce 1988 až do roku 2016, kdy nastoupila pedagogickou dráhu, byla na volné noze, nepřetržitě činná v oboru ilustrace. První významnější prací Renáty Fučíkové byly ilustrace ...
Více od autora
Prosper Merimee (26)
Prosper Mérimée byl francouzský spisovatel. Mérimée pocházel z rodiny duchovně orientovaných a velmi anglofilních rodičů. Po absolvování Napoleonova lycea a následném studiu práv, začal ihned působit jako autor. Svou dráhu spisovatele začal překladem údajně starobylých keltských básní Poems of Ossian, v tehdejší době velmi čtenářsky populárního, které v roce 1770 údajně sesbíral a přeložil do angličtiny James Macpherson – ač, jak později vyšlo najevo, šlo o Macphersonovy podvrhy, měly tyto básně velký vliv na evropský preromantismus a romantismus. Brzy získal přístup i do pařížských uměleckých a literárních klubů. Tak poznal v roce 1822 např. Stendhala, se kterým se spřátelil, a následně také většinu romantiků včetně Victora Huga, kterému aplaudoval při památné „Bitvě o Hernaniho" v roce 1830. V letech 1825–1826 procestoval Anglii a v roce 1830 Španělsko. Při své španělské cestě poznal pozdější manželku císaře Napoleona III. a právě tato známost mu přinesla prospěch v jeho pozdější politické kariéře. Jeho prvním publikovaným dílem bylo v roce 1825 Théâtre de Clara Gazul, sbírka her, které byly vydány pod mystifikujícím pseudonymem fiktivní španělské herečky Clary Gazulové a ve kterých v souladu s novou romantickou estetikou byla ignorována pravidla klasických tří jednot. V roce 1827 vyšla La Guzla, ou Choix de poésies illyriques, recueillis dans la Dalmatie, la Croatie et l'Herzégovine, další literární mystifikace, stylizovaná jako překlady ilyrských lidových písní, se kterou se Merimée připojil k tehdy módnímu trendu, který iniciovali v letech 1806 – 1808 dílem Des knaben Wunderhorn Clemens Brentano a Achim von Arnim. V roce 1828 se pokusil znovu stát se dramatikem a vydal hry La Jacquerie, scènes féodales a La Famille Carvajal, drame, které zůstaly neuvedeny. V důsledku tohoto neúspěchu se již divadelní tvorbě dále nevěnoval a zůstal jenom spisovatelem. Začal se středním úspěchem historickým romá...
Více od autora
Patrik Hartl (22)
Patrik Hartl je český spisovatel a režisér. Vystudoval filmovou a televizní režii na pražské FAMU. Je kmenovým autorem a režisérem pražského divadla Studio DVA, pro které napsal a režíroval řadu divácky velmi úspěšných inscenací. Působí i v dalších divadlech – Divadlo Viola, Divadlo v Celetné. Jeho literární prvotinou byla v roce 2012 kniha Prvok, Šampón, Tečka a Karel, která se díky velkému zájmu čtenářů dočkala mnoha dotisků. Následující romány Malý pražský erotikon , Okamžiky štěstí a Nejlepší víkend získaly ocenění Český bestseller. Manželka Martina pracuje jako konzultantka v oblasti regionálního rozvoje. V roce 2006 se jim narodil syn Hynek a v roce 2017 dcera Aya.
Více od autora
Patrick Taylor (26)
Irský lékař a autor humorných knih o dvou irských venkovských doktorech Fingalovi O’Reillym a Barrym Lavertym. Narodil se a vyrostl v severoirském Bangoru. Po ukončení studií odjel do Kanady, kde pracoval přes třicet let. Nyní žije na ostrově Saltsprings v Britské Kolumbii.
Více od autora
Milan Hlavačka (23)
Milan Hlavačka je český historik specializující se zejména na politické, sociální a hospodářské dějiny habsburské monarchie a českých zemí a také na dějiny dopravy. Po absolvování gymnázia v Hořovicích vystudoval v letech 1974–1979 obor historie-germanistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1982 získal tamtéž titul PhDr. a roku 1985 obhájil disertační práci na Ústavu československých a světových dějin Československé akademie věd a obdržel titul CSc. V ČSAV pracoval do roku 1991, kdy přešel na katedru československých dějin FF UK, na níž se roku 1995 habilitoval v oboru české dějiny. Roku 2006 byl prezidentem jmenován profesorem českých dějin. Od roku 2007 pak působil na FF UK jako ředitel Ústavu českých dějin. Od roku 1999 taktéž zároveň pracuje v Historickém ústavu Akademie věd České republiky, kde stojí v čele oddělení dějin 19. století.
Více od autora
Michaela Zindelová (25)
Získala doktorát na FF UK, působila v časopisech v oblasti kultury a výtvarného umění, pracovala jako tisková mluvčí Jiřiny Jiráskové v Divadle na Vinohradech, vedla tiskový odbor rektora Univerzity Karlovy. Ve dvacítce knih, na kterých se jako autorka podílela, se orientuje na profily osobností české kultury . Věnuje se české módě 20. století.
Více od autora
Marek Řeháček (28)
Marek Řeháček je český vlastivědný badatel, spisovatel, publicista, rozhlasový pracovník a právník ve veřejné správě. Řeháček se narodil v Liberci, ale svá gymnaziální studia absolvoval ve Frýdlantě. Následně pak pokračoval na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Mezi roky 2000 a 2002 působil v mezinárodním uskupení Euroregion Nisa, který sdružuje lokality na pomezí České republiky, Německa a Polska v okolí Frýdlantského a Šluknovského výběžku. Řeháček též prodával v libereckém knihkupectví. Do listopadu roku 2010 celkem osm let působil coby tajemník na magistrátě města Liberec. Místo se rozhodl se změnou politického vedení města opustit a od počátku roku 2011 zastává stejnou pozici na radnici v Jablonci nad Nisou. Pro Český rozhlas Liberec připravuje pořad Křížem krajem.. Žije v Liberci se svou ženou Zuzanou a synem Janem. První literární pokusy vydal v polovině 90. let 20. století. Jeho literárním vzorem je liberecký spisovatel Miloslav Nevrlý, díky jehož knize o Jizerských horách začal sám psát. Od počátku své tvorby spolupracuje s kreslířem Petrem Ferdyšem Poldou. Spolu například publikovali sérii knih Libereckých zajímavostí. Je autorem celé řady článků, vlastivědných knih a turistických průvodců. Napsal texty pro přibližně 40 publikací. Na některých spolupracuje s fotografem Janem Pikousem, s nímž tvoří turistické průvodce po krajině Severních Čech. V roce 2015 vytvořil spolu s Poldou a Pikousem volné tvůrčí trio Liberečtí knihotvůrci, jejichž tvorbu nazvali Toulavé čtení. Spolupracoval s ČT na několika dílech pořadu Toulavá kamera. Je dlouholetým aktivním členem Jizersko-ještědského horského spolku. Výběr z díla:
Více od autora
LaVyrle Spencer (24)
LaVyrle Spencer je americká nejprodávanější autorka současných a historických milostných románů. Úspěšně vydala řadu knih, z nichž některé byly zfilmovány. Dvanáct z jejích knih bylo bestsellerem New York Times a Spencer byla v roce 1988 uvedena do Síně slávy Romance Writers of America. V roce 1997 odešla z psaní.
Více od autora
Laura Joh Rowland (20)
Laura Joh Rowlandová vyrostla v Michiganu, kde vystudovala obory mikrobiologie a hygiena, v kteréžto branži pracovala na různých postech pro různé společnosti Nejdříve chtěla ve volném čase ilustrovat dětské knížky, a tak navštěvovala kurzy psaní, aby mohla ilustrovat svou vlastní knihu. Ale samotné psaní se jí zalíbilo natolik, že už u něj zůstala. Aby mohla se svou tvorbou prorazit na trhu, musela si najít téma, které tu ještě nebylo. A kombinací lásky ke klasickým detektivkám, kulturního dědictví svých asijských předků a nechuti k stylu vyšetřování založeném na různých forenzních analýzách a technických vymoženostech objevila Tokio 17. století. Město a čas, nezasažené západní civilizací, uzavřené samo pro sebe, kde se pro objasnění zločinu dá počítat jen se svědky, alibi, motivy a dedukcí. Hlavním hrdinou všech jejích zatím 11 knih je samuraj Sano Ičiró, vyšetřovatel odpovědný samotnému šógunovi. Nyní kromě psaní autorka dokončuje studium umění, stará se o své tři kočky a chodí na procházky se svým mužem Martym.
Více od autora
Kathie DeNosky (34)
Když byla Kathie DeNosky malá, její oblíbené příběhy byly vždy ty, které skončily "a žili šťastně až do smrti." Tak jako teenager četla první Harlequin a zjistila, že je zde stejný šťastný konec, stala se okamžitě celoživotním fanouškem romantiky. Od vydání své první knihy Cože, manželé?! v květnu 2000 Kathie napsala více než dvacet pět knih pro Silhouette. Hledá inspiraci všude, ráda cestuje a zkoumá nová místa, aby její čtenáři měli pocit, že jsou tam a zažívají vše spolu s hrdiny a hrdinkami.
Více od autora
Jules Amédée Barbey d'Aurevilly (26)
Pocházel z normandské šlechtické rodiny. Studoval na Collège Stanislas v Paříži a v letech 1829-1833 práva v Caen. Po prvotních sympatiích s republikány přešel ke krajně pravicovému monarchismu a katolicismu. Během studií v Paříži se seznámil s básníkem Mauricem de Guérin. Od roku 1833 se usadil v Paříži a psal kritiky do royalistických novin. Francouzský spisovatel, básník, žurnalista a kritik. Jeho dílo je spolu s dílem Augusta Villiers de l'Isle Adam považováno za spojovací článek mezi romantismem na jedné straně a dekadencí a symbolismem na straně druhé. Jeho romány a povídky jsou často situovány do rodné Normandie. Popisuje stav společnosti za revoluce a po ní a kritizuje i úpadek mravů kněží a šlechty. Ačkoli se sám označoval za nepřítele naturalismu, jeho práce jsou realismem a naturalismem zásadně ovlivněny. Dalším paradoxem jeho díla je, že - ač katolík a royalista - byl konzervativními kruhy odmítán a některá jeho díla byla na církevním seznamu zakázaných knih. Ve svých kritických soudech a názorech uplatňoval nejpřísnější kritéria a často se uchyloval až k nesnášenlivým útokům . V raném období byl také teoretikem dandysmu a napsal esej o G. Brummellovi.
Více od autora
Jitka Zelenková (13)
Jitka Zelenková je český zpěvák, který působí v hudebním průmyslu od 60. let 20. století. Svou kariéru zahájila jako členka souboru Semafor a později se stala sólovou umělkyní. Zelenková je známá svým výrazným hlasem a emotivním projevem, díky nimž si ve své vlasti získala oddané příznivce. V průběhu let vydala řadu alb a singlů, které pokrývají celou škálu žánrů od popu po šanson. Její přínos české hudbě byl oceněn různými cenami a vyznamenáními, což odráží její postavení jako uznávané osobnosti české hudební scény.
Více od autora
Jiří Procházka (16)
Jiří Procházka byl český scenárista, prozaik, dramatik a dramaturg. Nejvíce jej proslavil pravděpodobně seriál 30 případů majora Zemana a scénář k filmu ideologicky interpretujícímu rumburskou vzpouru Hvězda zvaná Pelyněk . Nositel Ceny ÚV SČSP.
Více od autora
Jean Giono (28)
Jean Giono byl francouzský spisovatel, jehož románové dílo se zabývalo vesnickým životem v Provence, bylo ovlivněno panteismem a starými mýty. Pocházel z chudé rodiny piemontských přistěhovalců, středoškolská studia nedokončil a pracoval jako bankovní úředník, od roku 1930 byl spisovatelem na volné noze. Jean Giono je literárně nezařaditelný, celý svůj tvůrčí život se pohyboval na okraji literární tvorby ostatních autorů. Přesto udržoval přátelství např. s André Gidem, André Bretonem či Albertem Camusem. Giono byl po vlastních zkušenostech z bojišť první světové války přesvědčeným pacifistou, který prohlásil: „Být Francouz není žádná výhra. Jediná výhra je být živ.“ Po druhé světové válce byl proto obviněn z podpory kolaborantského vichistického režimu, byl nakrátko uvězněn a měl do roku 1948 zákaz publikování. V roce 1953 mu byla udělena Literární cena knížete monackého, v roce 1954 byl zvolen členem Goncourtovy akademie. V roce 1961 byl předsedou poroty filmového festivalu v Cannes. Podle vlastního scénáře natočil v roce 1960 film Crésus s Fernandelem v hlavní roli, v roce 1968 byl jedním ze scenáristů televizního seriálu Provinces. V roce 1972 byla založena společnost L'Association des amis de Jean Giono, která vydává časopis Revue Giono a pečuje o spisovatelův dům Lou Paraïs v Manosque, zapsaný na seznamu Monument historique. Od roku 1990 uděluje nadace Pierra Bergé cenu Grand Prix Jean Giono za francouzskou literaturu především v oblasti románu a vypravěčské umění v duchu J. Giona.
Více od autora
Jakob Wassermann (23)
Jakob Wassermann byl německý romanopisec, básník a esejista židovského původu. Patřil k nejčtenějším autorům své doby, jeho literárními souputníky byli Thomas Mann a Arthur Schnitzler. Wassermannova tvorba se zabývá mystikou a etickými otázkami, odráží se v ní dobový vliv psychoanalýzy. Byl redaktorem časopisu Simplicissimus a divadelním recenzentem. V letech 1926 až 1933 byl členem Pruské akademie umění. Jeho román ze soudního prostředí Případ Mauricius zfilmoval v roce 1954 Julien Duvivier. Od roku 1993 se v jeho rodném Fürthu uděluje Literární cena Jakoba Wassermanna.
Více od autora