6601–6660 z 153068 Autoři
Pavlína Klemm (13)
Narodila se r. 1970 v ČR, žije v Německu. Věnuje se alternativním léčebným metodám. Publikace z oboru.
Více od autora
Pavel Vítek (8)
Narozen 8.1.1960 v Praze. MUDr., onkolog, odborné práce z oboru radiobiologie.
Více od autora
Pavel Vilikovský (12)
Slovenský prozaik, překladatel z angličtiny, publicista, redaktor vydavatelství Tatran, časopisu Romboid a slovenské redakce časopisu Reader‘s Digest.
Více od autora
Pavel Teisinger (7)
Povoláním lékař, rentgenolog. Syn prof. Jaroslava Teisingera, zakladatele českého pracovního lékařství. Autor několika knih pro děti. Zabývá se též řezbářstvím.
Více od autora
Pavel Řezníček (6)
Pavel Řezníček je český surrealistický básník a prozaik. Pavel Řezníček maturoval na střední jedenáctileté škole v Brně, dvouletou knihovnickou nástavbu nedokončil. Prošel mnoha zaměstnáními, nyní je v důchodu. Po absolvování povinné vojenské služby se přestěhoval do Prahy, kde se podílel na vydávání samizdatového surrealistického časopisu Doutnák. Jeho tvorba byla do roku 1989 na indexu zakázaných knih. Žije v Praze. Debutoval v roce 1967 v Sešitech pro literaturu. Jeho básně jsou zastoupeny v mnoha zahraničních antologiích surrealistické poezie a vyšly přeloženy v literárních časopisech po celém světě. V roce 1983 vyšel francouzsky v nakladatelství Gallimard román Strop , který se dočkal i italského vydání. Po roce 1989 vydal mimo jiné sbírky Kráter Resnik a jiné básně , Plovací sval , Hrozba výtahu , Kakodémonický kartáč ; surrealistické romány Vedro , Zvířata , Zrcadlový pes a další, humoristickou trilogii o tzv. brněnské bohémě Hvězdy kvelbu , Popel žhne , Blázny šatí stvol s volným pokračováním Natrhneš nehtem hlavy jejich .
Více od autora
Pavel Pafko (6)
Pavel Pafko je český břišní a hrudní chirurg, který v letech 1992–2010 působil jako přednosta III. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice Motol. Mediální známost získal v prosinci 1996 operativním odstraněním plicního nádoru prezidentu republiky Václavu Havlovi. V prosinci 1997 provedl se svým týmem první transplantaci plic na území České republiky. Dne 28. října 2013 jej prezident republiky Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. V roce 2016 byl pasován na rytíře českého lékařského stavu. Narodil se roku 1940 v Bratislavě, metropoli Slovenské republiky. Otec Gejza Pafko byl Slovák pocházející ze Solivaru, obce, která se později stala součástí Prešova. Na pražské Univerzitě Karlově studoval od roku 1933. Absolvoval na ní Právnickou fakultu. Matka byla Češka, která se narodila v Heřmaničkách a s rodinou poté žila v Holešovicích. Vychodila školu spravovanou řádovými sestrami, kde získala všeobecné a kulturní vzdělání. Manželé po sňatku v roce 1937 bydleli v Košicích. Po maďarském záboru Košic na jaře 1939 se rodina přestěhovala do Bratislavy, kde se Pavel Pafko narodil. O rok později přišla na svět jeho sestra Angela Pafková . Během druhé světové války pak s matkou vyrůstali v podtatranském Važci. Po skončení války žila celá rodina v Bratislavě. Po bratislavské střední škole studoval od roku 1957 lékařství na pražské Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Ve třetím ročníku se stal demonstrátorem na Anatomickém ústavu, na němž působil do ukončení studia. Promoce se uskutečnila v červnu 1963 a od září téhož roku nastoupil na roční základní vojenskou službu, kterou jako lékař absolvoval na letecké základně v Čáslavi. Po vojenské službě se vrátil na Anatomický ústav FVL UK, kde již působil jako posluchač lékařství. Vedle pedagogické činnosti praktikoval noční služby na různých odděleních nemocnice Na Františku. Od června 1966 začal pra...
Více od autora
Pavel Liška (8)
Český zpěvák. Narodil se 31. července 1941 v Praze . Manžel Bobiny Ulrichové. Na vrcholu kariéry v 70. letech 20. století byl populární především v USA. 29. prosince 2018 zemřel. Poznámka: Nezaměňovat s filmovým hercem Pavel Liška .
Více od autora
Pavel Kotlán (10)
Narozen 20. 2. 1977 v Havířově. Právník a vysokoškolský učitel, zaměřený na trestní, správní a občanské právo. Též se věnuje studiu moderních politických dějin a politických ideologií, zejména českého fašismu. Dříve policejní vyšetřovatel v oblasti ekonomické kriminality.
Více od autora
Pavel Klech (14)
Mgr., vysokoškolský pedagog, práce ze speciální pedagogiky, autor odborných učebnic pro základní školy a prací z animoterapie a hipoterapie.
Více od autora
Pavel Hénik (10)
Narozen 2. 5. 1977. Spisovatel a nakladatel. Vedoucí scénického provozu v České televizi .
Více od autora
Paula Marshall (11)
Začala svou kariéru v knihovně a skončila jako profesorka historie na vysoké škole. Ráda a často cestuje a jeden čas působila dokonce jako trenérka plavání, má tedy pestrý a bohatý život. Odjakživa se toužila stát autorkou příběhů plných dobrodružství a humoru. Paula je spokojeně vdaná a má tři děti.
Více od autora
Paula Brackston (8)
Paula Brackston má bakalářský titul z oboru tvůrčího psaní na Lancaster University a učí na University of Wales v Newportu. Než se stal spisovatelkou, vyzkoušela několik povolání: pracovala v cestovní kanceláři, dělala sekretářku nebo učila angličtinu. Žije v divoké hornaté části Walesu a pokud zrovna nesedí shrbená nad klávesnicí ve svém kumbálku pod schody, hraje s dětmi tenis, chodí na procházky se psem a opečovává svoje záhonky. V roce 2007 se Paula dostala do užšího výběru na cenu Creme de la Crime, která je určena začínajícím spisovatelům. V roce 2010 se její kniha Nutters dostala do užšího výběru na cenu Mind Book Award. Mezi její knihy dále patří The Winter Witch , The Midnight Witch , The Silver Witch aThe Return of the Witch .
Více od autora
Paul Stewart (9)
Paul Stewart je uznávaný autor knih pro dětské čtenáře. Spolu s Chrisem Riddellem je tvůrcem populárních kronik Světakraje, které byly doposud přeloženy do dvacetijazyků, mimo jiné samozřejmě do češtiny. Jeho oblíbenou pochoutkou jsou koblihy, zvláště ty s dírou uprostřed :-)
Více od autora
Paul McKenna (7)
Nejznámější světový hypnotizér. Kromě toho kouč, trenér, vedoucí seminářů, televizní dokumentarista a spisovatel.
Více od autora
Paul Kemprecos (7)
Paul Kemprecos vystudoval žurnalistiku na Bostonské univerzitě. Je spoluautorem románů z Archivů NUMA Had, Modré zlato, Hořící led a Bílá smrt, a jako autor šesti podmořských dobrodružných detektivních románů je držitelem ceny Shamus Award. Tento atestovaný potápěč a dřívější novinový reportér, fejetonista a vydavatel žije v Massachusetts.
Více od autora
Paul Chack (10)
Francouzský námořní důstojník, spisovatel, autor prací z oboru dějin námořnictví.
Více od autora
Paul Barbarin (2)
Americký jazzový bubeník a kapelník, narozen 5. května 1899 v New Orleans, Louisiana, USA, zemřel 17. února 1969 tamtéž. Jeho otec Isidore Barbarin a bratr Louis Barbarin byli rovněž hudebníci.
Více od autora
Patrik Rozehnal (9)
Narodil se 27.11.1974 v Praze. Vystudoval ČVUT obor pozemní stavitelství a architektura a Vysokou školu ekonomickou. Stal se odhadcem nemovitostí, pracuje jako rozhlasový a televizní moderátor.
Více od autora
Otto Hejnic (6)
OTTO HEJNIC se narodil 15. 11. 1945. Pracuje jako redaktor firemních novin, žije v Liberci. V roce 1983 vydal knihu povídek V pátek večer, v roce 1988 román Dvě lásky na začátek . Ve vydavatelství Horymír mu vyšla v roce 1997 kniha povídek Ztracená závrať. Je autorem libreta muzikálu Chytit kometu, hrál se v Divadle Příbram a v Divadle U Hasičů v Praze v roce 1999 a 2000. Novela Nebe na dosah vyšla roku 2002 v nakladatelství Erika. Pro Knihovnu Jana Drdy sestavil a upravil v roce 2004 Příbramské hornické historky a v roce 2007 Příbramské a jiné hornické historky. Povídkový cyklus O času a ohni vydalo v létě 2007 nakladatelství Bor. Je členem Kruhu autorů Liberecka a Obce spisovatelů.
Více od autora
Otomar Rabšteinek (7)
Narozen 12.3. 1918 v Rakovníku, zemřel 24.3. 1988. Ing., lesnický pedagog, práce v oboru lesnictví, ochrany přírody a myslivosti.
Více od autora
Otakar Červinka (9)
Otakar Červinka byl český básník ruchovské generace, autor zejména epických skladeb z vlasteneckou tematikou. Dětství prožil v Ostředku, kde měl své panství jeho otec, dr. Václav Červinka. Jeho bratr Václav byl manželem Marie Červinkové-Riegrové, další z bratrů Jaroslav se stal generálem a Miloš básníkem. Sestra Marie byla provdána za právního historika Bohuslava Riegra. Vystudoval gymnázium, pak absolvoval studium filozofie v Praze a vyšší hospodářskou školu v Táboře. Zprvu byl hospodářským úředníkem na různých velkostatcích, pak úředníkem na pražském magistrátu. Hodně cestoval po Evropě. Jeho přítelem byl spisovatel Svatopluk Čech. Zemřel roku 1915 v Berouně a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Psal zpočátku hlavně poezii, vlastenecky laděné básně i povídky, některé z nich měl v Almanachu českého studentstva, jiné v Ruchu . Dostal se i k napsání trojdílné kroniky. Posmrtně vyšly sbírky
Více od autora
Orhan Pamuk (9)
Ferit Orhan Pamuk je turecký spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2006. Jeho dílo bývá řazeno k postmodernismu. Narodil se 7. června 1952 v Istanbulu. Jeho dědeček byl inženýrem a obchodníkem a vydělal jmění stavbou železnic a továren. Jeho otec ale následně všeho pozbyl. Vzdělával se od roku 1970 na soukromé škole v Istanbulu, tři roky studoval architekturu, pak ale studium přerušil a zapsal se na žurnalistiku. Rozhodl se, že se stane spisovatelem. Ve 22 letech napsal svůj první román Pan Cevdet a jeho synové. Tento román vyhrál literární cenu za románovou prvotinu, navzdory tomu však trvalo čtyři roky, než se Orhan Pamuk dočkal jeho vydání. V roce 1982 se oženil s Aylin Türegün, dívkou ze sousedství. Roku 1991 se jim narodila dcera, kterou pojmenovali Rüya po hrdince Černé knihy. V roce 2001 se rozvedli, zůstali ale dobrými přáteli. Dlouho žil s matkou a věnoval se výhradně psaní. Mezi lety 1985 a 1988 pobýval v New Yorku, kde jeho druhá žena studovala a získala doktorát na Kolumbijské univerzitě. Roku 2006, měsíc před obdržením Nobelovy ceny, začal Orhan Pamuk vyučovat na Kolumbijské univerzitě literaturu. V roce 2013 se zúčastnil Festivalu spisovatelů Praha. V roce 2014 získalo Muzeum nevinnosti, které Pamuk vybudoval v Istanbulu podle stejnojmenného románu, prestižní ocenění EMYA za rok 2014. Dne 12. října 2006 mu byla jako prvnímu Turkovi udělena Nobelova cena za literaturu. V odůvodnění udělení ceny se píše: „Při hledání melancholické duše svého rodného města objevil nové symboly civilizačních střetů a kontaktů.“
Více od autora
Orchestr Národního Divadla (12)
Orchestr Národního divadla je prestižní hudební těleso se sídlem v Praze. Je spojen s Národním divadlem, jednou z nejvýznamnějších kulturních institucí v České republice, která slouží jako scéna pro operní, baletní a činoherní představení. Orchestr hraje klíčovou roli při operních představeních divadla a má bohatou historii, která sahá až do 19. století. V průběhu let se v jeho čele vystřídala řada významných dirigentů a hrál pod taktovkou hostujících dirigentů z celého světa.
Více od autora
Olivie Blake (13)
Americká spisovatelka a filmová scenáristka. Autorka fantasy románů a komikových scénářů. Skutečným jménem Alexene Farol Follmuth.
Více od autora
Olga Vomáčková (5)
PhDr., Ph.D., vysokoškolská pedagožka, germanistka, zaměřená na výuku lexikologie a frazeologie.
Více od autora
Olga Stehlíková (10)
Olga Stehlíková vystudovala bohemistiku a lingvistiku na FFUK v Praze a publicistiku na VOŠP v Praze. Působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka, editorka a literární publicistka. Byla editorkou literární revue Pandora a redaktorkou literárního on-line Almanachu Wagon, připravuje Ravt, on-line magazín Tvaru. Moderuje dva pravidelné pořady věnované literatuře na stanici Český rozhlas – Vltava. V roce 2014 vydalo nakl. Dauphin její básnický debut Týdny, za který roku 2015 získala cenu Magnesia Litera za poezii. Sbírka Vejce/Eggs vyšla v unikátní úpravě v listopadu 2017, spolu se stejnojmennou LP deskou s hudbou Tomáše Brauna, napsanou na vybraná dvojverší z této sbírky. S básníkem Milanem Ohniskem napsala pod pseudonymem Jaroslava Oválská sbírku společných básní Za lyrický subjekt . V témže roce publikovala svou druhou řadovou sbírku Vykřičník jak stožár . Její básně byly přeloženy do 7 jazyků. Povídky publikovala v časopisu Host a Dobrá adresa. K vydání jsou připraveny rukopisy knih pro děti Kluci netančej a pohádkového příběhu Kařut a Řabach . V roce 2017 zvítězila v čtenářské anketě Tvárnice a stala se kritikem roku 2018.
Více od autora
Og Mandino (8)
Augustine „Og“ Mandino II byl americký spisovatel. Proslavila ho kniha Největší obchodník na světě, které se po celém světě prodalo více než 50 milionů a která byla přeložena do více než 25 jazyků. Na střední škole byl Mandino editorem středoškolského časopisu a plánoval, že na univerzitě v Missouri bude studovat žurnalistiku. V roce 1940, když mu bylo 17 let, však na infarkt zemřela jeho matka. Rozhodl se tak pracovat v papírně. V roce 1942 vstoupil k letectvu Spojených států. Za druhé světové války se tak jako bombometčík na letounu B-24 Liberator zúčastnil 30 útočných misí nad Německem. Jeho pilotem přitom býval americký herec James Stewart. Po válce nemohl Mandino najít práci, a stal se tak podomním prodejcem pojištění. Usilovně se snažil prodávat pojistky, aby se zvládl uživit a platit hypotéku, ale bylo to pro něj utrpení a nacházel se „jen pár kroků před vymahači dluhů“. Nakonec přišel o práci, domov, odešla od něj žena i s dcerou. Propadl alkoholu, uvažoval o sebevraždě. K životu ho vrátily knihy. Začal navštěvovat veřejné knihovny po celých Spojených státech – protože to bylo zdarma a bylo v nich teplo... Přečetl stovky knih. Přelom v jeho životě znamenala kniha W. Clementa Stonea a Napoleona Hilla Pozitivním přístupem k dosažení úspěchu, na kterou narazil v knihovně v Concordu v New Hampshire. W. Clementa Stonea natolik obdivoval, že pro něj začal pracovat v jeho firmě Combined Insurance Company, kde už zaznamenal obchodní úspěch. Zásadní změnu v jeho životě však znamenala povídka, kterou publikoval v časopise Success Unlimited. Vydavatel Fred Fell mu navrhl, aby povídku rozpracoval na knihu – tak vznikl Největší obchodník na světě. Mandino knihu z vděčnosti dedikoval právě Stoneovi. Ten byl knihou tak zaujat, že objednal 10 tisíc výtisků pro všechny své zaměstnance i akcionáře. Mandino se tak postupem času stal úspěšným spisovatelem a přednášejícím. Jeho práce byly inspirovány Biblí, k...
Více od autora
Octave Mirbeau (9)
Octave Mirbeau - 16. února 1917, Paříž) byl francouzský žurnalista, kritik, dramatik, romanopisec a aktivista konce 19. století. Od roku 1896 byl členem Goncourtovy akademie. Psal však také satirické, ironické povídky plné černého humoru. Poté, co napsal deset anonymně podepsaných románů, debutoval se svým vlastním Le Calvaire , ve kterém mu psaní dovolilo překonat traumatické vzpomínky na jeho zničující poměr s Judith Vimmer, pokládanou za nemocnou,kterou v románu přejmenoval na Juliette Roux. V roce 1888 publikoval L'Abbé Jules , první pre-Freudovský román psaný pod vlivem Dostojevského, který se objevil ve francouzské literatuře. Tento text představoval dva hlavní zajímavé charaktery: abbé Jules a otec Pamphile. V knize Sébastien Roch očistil své traumatické zážitky z Jezuitské školy ve Vannes. V románu je třináctiletý Sébastien pohlavně zneužíván knězem, což mu zničí život. Poté se dostavila existenciální a literární krize, přesto během této doby ještě publikoval v ročníku pre-existencialistický román o uměleckém osudu, Dans le ciel , kde představil postavu malíře přímo postavenou na Vincent van Gogh. V dozvucích Dreyfusovy aféry - kde vydráždil Mirbeau svůj pesimismus - vydal dva romány jež byly pokládány za skandální svým pojetím ctností : Le Jardin des supplices a Le Journal d'une femme de chambre , pak Les Vingt et un Jours d'un neurasthénique . V těchto dílech vyrušil tradiční novelistické konvence, cvičil techniku koláže, překračoval zákon pravděpodobnosti a předstírané důvěřivosti a vzpíral se pokryteckým pravidlům slušnosti. V jeho posledních dvou románů - La 628-E8 a Dingo - se vzdaloval ještě více realismu. Popustil uzdu své fantazii a použil fantastické elementy jako svůj automobil a vlastního psa v roli hrdinů. Jejich neurčitostí žánrového propojení, tyto jeho...
Více od autora
Nový Tradicionál (5)
Bez podrobnějších informací je obtížné poskytnout faktický popis jejich kariéry. Pokud se skutečně jedná o aktivní nebo historickou kapelu, může být jejich tvorba známější v rámci určité hudební komunity nebo geografické oblasti.
Více od autora
Nora Szczepańska (3)
Nora Szczepańska byla polská spisovatelka, autorka dobrodružných románů z prostředí severoamerických Indiánů určených dětem a mládeži. Nora Szczepańska vystudovala sociologii na univerzitě v Poznani a fakultu grafiky na Akademii výtvarných umění v Lodži. Debutovala roku 1935 jako básnířka v novinách Głos . Byla členkou Klubu básníků Prom a roku 1938 vydala pod pseudonymem Odlanicka sbírku básní Uwiedzione źródła. V letech 1940–1945 byla totálně nasazená v nacistické Třetí říši, nejprve v Breslau a od roku 1941 ve Vídni. Po válce žila v Lodži a věnovala se psaní knih pro děti a mládež. Roku 1977 obdržela cenu předsedy polské vlády za uměleckou činnost.
Více od autora
Nino Rota (14)
Nino Rota byl italský hudební skladatel, klavírista, dirigent a akademik, který se proslavil především svou filmovou hudbou, zejména k filmům Federica Felliniho a Luchina Viscontiho. Narodil se 3. prosince 1911 v Miláně a již od útlého věku projevoval pozoruhodný hudební talent. Rota absolvoval milánskou konzervatoř a později studoval na Curtisově hudebním institutu ve Filadelfii.
Více od autora
Nikkarin (12)
Nikkarin, vlastním jménem Michal Menšík , je český výtvarník, ilustrátor a autor komiksů. Na české komiksové scéně se Nikkarin poprvé uvedl roku 2008 příběhem Bunkr publikovaném ve stejnojmenné komiksové revui. Jeho dosud největším tvůrčím projektem je postapokalyptická tetralogie 130, která dle serveru Komiksárium.cz čerpá inspiraci z díla francouzského komiksového tvůrce Moebia, světa počítačové hry Fallout či románu Malý princ. Roku 2011 byl Nikkarin jedním z třinácti českých a slovenských komiksových kreslířů, kteří se výtvarně podíleli na sborníku Ještě jsme ve válce, společném projektu sdružení Post Bellum a Ústavu pro studium totalitních režimů, jehož účelem bylo představit formou komiksu čtenářům pohnuté osudy lidí žijících za totality. Nikkarin se v současné době plně věnuje knižním ilustracím a komiksům pro Čtyřlístek a Raketu.
Více od autora
Niki Lauda (1)
Andreas Nikolaus „Niki“ Lauda byl rakouský pilot Formule 1, trojnásobný mistr světa z let 1975, 1977 a 1984, spolukomentátor závodů na německé televizi RTL a pilot a majitel letecké společnosti Lauda Air a Niki. Dne 1. srpna 1976 na německé trati Nürburgring měl Niki Lauda potvrdit, že je blízko k obhajobě titulu. Při tomto závodě však měl nehodu. Lauda se řítil po trati svým vozem Ferrari rychlostí více než 250 km/h k místu zvanému Bergwerk, když jeho vůz neovladatelně zatočil doprava a narazil do plotu, který ho následně vymrštil zpět na dráhu. Do vraku poté narazil pilot Brett Lunger. V té chvíli Laudův vůz začal hořet následkem exploze palivové nádrže. Lauda při srážce s Lungerem ztratil přilbu a tak zůstal uprostřed plamenů s více než 900 °C a i když se ho podařilo vyprostit, byl ve vážném stavu. Měl poškozené plíce, hlavu a i další části těla měl těžce popálené. Musel podstoupit plastickou operaci obličeje. S následky nehody se potýkal až do konce svého života. O 42 dní později se Niki Lauda opět usadil do svého monopostu a bojoval o titul až do konce sezóny. Titul nakonec o jeden bod neuhájil před Jamesem Huntem. O rok později, v roce 1977 opět získal titul mistra světa. Poté ukončil kariéru. V roce 1982 se vrátil zpět do Formule 1 a roku 1984 získal potřetí titul mistra světa. Po odchodu z Formule 1 se začal věnovat létání. Stal se pilotem a majitelem letecké společnosti Lauda Air, kterou později prodal Austrian Airlines. Po čase v roce 2003 založil další leteckou společnost Niki. Společnost vlastnila kromě jiných i dopravní letadla Airbus A330. Zbankrotovala v roce 2017, když už nespadala pod Nikiho Laudu, ale pod zkrachovalou společnost Air Berlin. Lauda se proto rozhodl koupit aerolinky zpět. V srpnu 2018 podstoupil transplantaci plic poškozených následkem nehody z roku 1976. Zemřel 20. května 2019 po vleklých zdravotních problémech....
Více od autora
Nigel McCrery (7)
Anglický spisovatel a scénárista.V minulosti býval policejním důstojníkem. Autor knižní předlohy jednoho z nejpopulárnějších britských krimiseriálů… Nigel McCrery kdysi býval devět let policistou, než se rozhodl dostudovat v Cambridgi historii. Poté se dal na psaní scénářů pro BBC, a také na tvorbu knih. Píše thrillery, historické romány i literaturu faktu. Jeho nejlepším počinem bylo však bezesporu stvoření bezkonkurenčně nejoblíbenější soudní patoložky Spojeného Království, doktorky Samanthy Ryanové. Ta pracuje pro Ministerstvo vnitra v oboru patologie, provádí pitvy v cambridgském hrabství a přednáší na tamní univerzitě. Její jméno však neproslavila pětice knih, ale televizní seriál, který vznikl roku 1996 na základě autorovy první knihy a nese i její jméno – Tichý svědek Doktorku Ryanovou v něm ztvárnila Amanda Burton, která za tuto roli obdržela čtyři ceny pro nejoblíbenější televizní herečku, seriál sám získal roku 1998 Edgara za nejlepší televizní sérii. V roce 2007 běžela 11. řada seriálu, v kterém však už doktorka Ryanová od roku 2004 nefiguruje a hlavní slovo v něm mají její tři bývalí kolegové…
Více od autora
Nicola Marsh (13)
Jako dívka snila Nicola o tom, že se stane novinářkou a bude cestovat po světě a hledat téma na velký příběh. Místo toho si vybrala povolání ve zdravotnictví a své spisovatelské dovednosti si vybrušovala psaní příspěvků do časopisů.Její sen o spisovatelské dráze ji však nikdy neopustil. Třináct let pracovala jako fyzioterapeutka, až si jednoho dne řekla: A dost! Rozhodla se, že napíše knihu a svého cíle dosáhla. Začala psát v roce 2001 a od té doby v podstatě nepřestala. Své příběhy zasazuje do prostředí, v němž žije. Často se odehrávají v Melbourne, jeho atmosféru Nicola miluje. Když zrovna nepíše, věnuje se výchově dvou malých hrdinů, ráda povečeří s rodinou a přáteli, fandí melbournskému fotbalovému klubu. Ale vůbec nejradši si zaleze někam do koutku s dobrou knihou!
Více od autora
Nick Cave (7)
Nick Cave je australský zpěvák, hudební skladatel, textař, herec a spisovatel. Hudbě se začal věnovat počátkem sedmdesátých let, kdy spolu s multiinstrumentalistou Mickem Harveyem založil svou první skupinu, jejíž název se po několika změnách ustálil na The Birthday Party. Ta se rozpadla v roce 1983, ale Cave spolu s Harveyem založili skupinu Nick Cave and the Bad Seeds, ve které působí do současnosti; Harvey ze skupiny odešel v roce 2009, po více než pětatřicetileté spolupráci s Cavem. V letech 2006 až 2011 působil Cave ve skupině Grinderman, se kterou vydal dvě studiová alba. V roce 2000 získal italské hudební ocenění Premio Tenco a roku 2005 spolu s Warrenem Ellisem australskou cenu Australian Film Institute Awards za nejlepší hudbu k filmu The Proposition. Jeho písně byly použity v řadě filmů, jako například Tak daleko, tak blízko! , Vřískot 3 , Shrek 2 nebo Harry Potter a Relikvie smrti – část 1 . Rovněž složil originální hudbu k několika filmům, jako jsou Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem a Země bez zákona . V různých filmech také hrál, jsou to například Nebe nad Berlínem a Rhinoceros Hunting in Budapest . Některým filmům jako The Proposition a Země bez zákona napsal scénář. Je autorem dvou románů, první z nich nesl název A uzřela oslice anděla, který byl poprvé vydán v roce 1989, druhý pak Smrt Zajdy Munroa . Narodil se 22. září 1957 v městečku Warracknabeal v australském státě Victoria. Jeho matka se jmenovala Dawn Cave a pracovala jako knihovnice. Otec Colin Frank Cave byl učitel. Měl celkem tři sourozence, bratry Tima a Petera a sestru Julii . Po jejím narození se rodina přestěhovala do většího města Wangaratta. Ve svých osmi letech začal zpívat ve sboru v místní katedrále. Školní docházku zahájil ve Wangarattě, ale odtud byl ve svých třinácti letech (v roce...
Více od autora
Niccolò Paganini (12)
Niccolò Paganini byl italský houslista, violista, kytarista a skladatel, všeobecně považovaný za jednoho z největších houslových virtuózů všech dob. Paganini se narodil 27. října 1782 v Janově a jeho výjimečný talent se projevoval již od útlého věku. Hudbě se učil od svého otce a poté studoval u různých místních hudebníků. V 16 letech se vydal na profesionální dráhu.
Více od autora
Nicci French (12)
Za pseudonymem Nicci French se skrývá autorská i manželská dvojice Nicci Gerrardová a Sean French . Dosud napsali šest knih, brilantně propracovaných psychothrillerů. Všechny jejich knihy se posléze umístily mezi bestsellery. Vzali se v roce 1990 a od roku 1999 žijí v Suffolku. Oba vystudvali anglickou literaturu na Oxford University. Mají spolu dvě dcery, Hadley a Molly, a Gerrard má z prvního manželství ještě dvě děti Edgara a Annu.
Více od autora
Neal Stephenson (11)
Neal Stephenson je americký spisovatel. Jeho beletristická díla bývají řazena do rozličných kategorií, od cyberpunku, přes historické romány, science fiction až po postcyberpunk. Některé knihy mu vyšly pod pseudonymem Stephen Bury. Ve svých knihách se zabývá matematikou, kryptografií, filozofií, měnami a historií vědy. Mimo to píše i nebeletristické články o technologii pro různé časopisy, například Wired, a dřív pracoval na částečný úvazek jako poradce pro firmu Blue Origin, která vyvíjí suborbitální kosmickou stanici. Narodil se ve městě Fort Meade v americkém státě Marylandu. Pochází z rodiny techniků a vědců. Jeho otec je profesorem elektrotechniky a dědeček z otcovy strany býval učitelem fyziky; jeho matka pracuje v biochemické laboratoři, tchán byl profesorem biochemie. V roce 1960 se jeho rodina přestěhovala do státu Illinois a posléze v roce 1966 do Iowy, kde vystudoval střední školu. Své vzdělání dokončil na Bostonské univerzitě. Nejprve se specializoval na fyziku, ale později se přeorientoval na geografii, protože při jejím studiu mohl trávit více času na univerzitním mainframu. Odpromoval v roce 1981 jako bakalář v geografii s vedlejším předmětem fyzikou. Od roku 1984 žije převážně na severozápadě Spojených států. Momentálně bydlí se svou rodinou v Seattlu. Píše i literaturu faktu. Jeho In The Beginning Was The Command Line je esej o operačních systémech, popisující mimo jiné historii Dosu, Windows, Linuxu a Beosu a jejich vztahy mezi nimi. Esej se problematikou zajímá jak z kulturního, tak z technického hlediska a soustředí se zejména na vývoj grafických uživatelských rozhraní. Byla vydána jako kniha v roce 1999. Řada jiných Stephensonových esejí vyšla v časopise Wired.
Více od autora
Natálie Kocábová (8)
Natálie Kocábová je česká spisovatelka, scenáristka a zpěvačka. Je dcerou hudebníka, skladatele a politika Michaela Kocába. Absolvovala FAMU, obor scenáristika a dramaturgie. V roce 2002 si zazpívala čtyři skladby na otcově albu Za kyslík. Roku 2008 zpívala v písni „Tramtárie“ z alba Ohrožený druh textaře Michala Horáčka. V roce 2016 vydala společně se skladatelkou Michaelou Polákovou album Ellis Island. Podíleli se na něm například kytarista Nick McCabe, člen skupiny The Verve, a baskytarista Fernando Saunders, který řadu let spolupracoval s Lou Reedem.
Více od autora
Nat King Cole (10)
Nat King Cole byl americký hudebník, který dosáhl velkého úspěchu jako jazzový pianista a později jako zpěvák. Narodil se jako Nathaniel Adams Coles 17. března 1919 v Montgomery v Alabamě a proslavil se jako přední osobnost světového jazzu, než přešel k populární hudbě. Cole byl známý svým hladkým barytonovým hlasem a hity jako "Unforgettable", "Mona Lisa" a "The Christmas Song". Stal se prvním Afroameričanem, který uváděl celostátní televizní varietní pořad "The Nat King Cole Show", který se vysílal v letech 1956-1957. Během své kariéry nahrál Cole řadu alb a singlů, které se staly klasikou. Jeho přínos hudbě mu vynesl řadu posmrtných ocenění, včetně uvedení do Rock and Rollové síně slávy a Jazzové síně slávy. Nat King Cole zemřel 15. února 1965, ale jeho hudba nadále ovlivňuje umělce po celém světě a zůstává oblíbená u fanoušků všech věkových kategorií.
Více od autora
Naomi Novik (14)
Naomi Noviková je americká spisovatelka. Je Američankou první generace; její otec je Litevec židovského původu a její matka je etnická Polka. Vystudovala anglickou literaturu na Brown University a je držitelkou magisterského titulu z informatiky z Columbia University. Byla jedním z vývojářů pracujících na tvorbě počítačové hry Neverwinter Nights: Shadows of Undrentide, než se rozhodla, že se raději zaměří na psaní knih. Je vdaná za podnikatele a spisovatele Charlese Ardaie. Žijí v New Yorku na Manhattanu. Její první román Drak Jeho Veličenstva, který uvádí sérii Temeraire, je alternativní historií napoleonských válek ve světě, kde žije mnoho draků, kteří jsou využíváni ve vzdušném boji. Román Drak Jeho Veličenstva získal v roce 2007 cenu Compton Crook Award a byl nominován na cenu Hugo za nejlepší román. V září 2006 si renomovaný režisér Peter Jackson zajistil práva na filmové zpracování série. V září 2007 byla Naomi Noviková oceněna cenou Johna W. Campbella pro nejlepšího nového spisovatele sci-fi/fantasy v roce 2006. Série zatím zahrnuje osm knih, z toho pět bylo přeloženo do češtiny. Série má obsahovat celkově nejméně devět knih, Naomi Noviková plánuje sérii dovést až do konce napoleonských válek. Zatím poslední, devátý díl vyšel v roce 2016, zároveň ale v roce 2017 vyšly v angličtině povídky z tohoto fikčního světa. Některé z výše uvedených povídek je možno si přečíst na oficiálních webových stránkách Naomi Novikové. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Naomi Novik na anglické Wikipedii.
Více od autora
Naďa Reviláková (8)
Narozena 1978 ve Zlíně. Rozhlasová a televizní dramaturgyně a scenáristka. Autorka pořadů stanice ČRo Leonardo se zaměřením na historii. Autorka scénáře k televiznímu seriálu Ulice. Autorka článků pro časopis 100+1 historie. Autorka dobrodružné knihy pro děti a mládež.
Více od autora
Monika Wegler (11)
Monika Weglerová patří k předním fotografkám zvířat v Evropě. Je činná především jako autorka fotografií v knihách o zvířatech, pěstuje habešské kočky a žije pospolu se svými sedmi kočičími miláčky.
Více od autora
Mojmír Otruba (10)
* 18. 9. 1923, Mladá Boleslav † 8. 6. 2003, Praha Literární teoretik a historik, editor Jeho první ženou byla Jaroslava Otrubová , která se také podílela na některých jeho edicích, druhou literární historička Zina Trochová . Otruba se narodil v rodině učitele působícího v Dobrovici a od 1935 v blízké Mladé Boleslavi, kde vystudoval klasické gymnázium a vyučil se knihařem . Byl činný v odboji, 1944–1945 z rasových důvodů vězněn. Studoval na FF UK slovanskou, klasickou a germánskou filologii ; PhDr. získal 1949 prací o poezii Otokara Fischera Drama vlastní duše. V letech 1948–1950 pracoval v kulturně propagačním oddělení ústředního sekretariátu Svazu bojovníků za svobodu, 1951–1952 na ministerstvu školství a kultury s pověřením řídit přípravu expozice české literatury v pozdějším PNP v Praze na Strahově. Od roku 1952 do roku 1985, kdy odešel do důchodu, byl Otruba zaměstnán v ÚČL, resp. ÚČSL ČSAV. Pracoval zde v oddělení pro českou literaturu 19. století . V roce 1968 byl postaven do čela oddělení pro studia lingvoliterární a textologii, po reorganizacích pak od 1972 působil jako člen redakce Lexikonu české literatury . V letech 1990–1992 byl předsedou vědecké rady ÚČL. CSc. získal v roce 1958 na základě práce Tylovo dílo v literárním vývoji třicátých let, DrSc. v roce 1993 obhájením monografie Mezitextovost jako záležitost znaková a hodnotová. Od roku 1940 publikoval básně, recenze a fejetony v regionálních časopisech Mladoboleslavské listy, Rodný kraj . 1946–1949 uveřejňoval literární příspěvky v mladoboleslavském časopise Mladé archy a 1948–1951 v Hlasu revoluce, kde tehdy spoluřídil kulturní rubriku . Dále publikoval v periodikách: Časopis pro ...
Více od autora
Mojmír Grygar (9)
3. 2. 1928, Babiná Otec byl úředníkem státních drah, bratr Milan Grygar je malířem, syn Jan Grygar hercem Mahenovy činohry v Brně. Druhá žena Mojmíra Grygara Elvíra Olonova je literární historička. Obecnou školu Grygar navštěvoval na Slovensku, maturitu složil na reálném gymnáziu v Olomouci , kde byl žákem Oldřicha Králíka. V letech 1947–1952 studoval literární vědu a estetiku na FF UK u Jana Mukařovského . V letech 1951–1954 byl asistentem Jana Mukařovského v estetickém semináři. Od roku 1954 pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV, nejprve jako aspirant, od roku 1957 jako vědecký asistent, od roku 1961 jako vědecký pracovník a později vedoucí oddělení teorie literatury. V roce 1960 byl na několikaměsíční stáži v SSSR. V letech 1969–1971 působil jako hostující profesor Slovanského semináře univerzity v Amsterdamu a po rozhodnutí zůstat v cizině natrvalo se zde 1971 stal vědeckým pracovníkem, později univerzitním docentem . Založil zde studium bohemistiky jako hlavního oboru , podílel se na organizaci tzv. Českých dnů, s nimiž se pojilo pořádání tematických vědeckých sympozií, věnovaných tvorbě Václava Havla , Jaroslava Haška , Jaroslava Seiferta , Bohumila Hrabala , Jana Amose Komenského aj. Od začátku 70. let je členem Nizozemské literárněvědné společnosti a AILC a od roku 1980 Společnosti pro vědu a umění . Od roku 1991 vyučoval na domácích univerzitách . Mojmír Grygar vstoupil do literárního života na počátku 50. let jako literární kritik. Zaměřoval se především na soudobou domácí literární produkci, do sféry jeho zájmů však spadalo i výtvarné umění. Jedním z klíčových témat jeho tehdejších literárněkritických článků, v...
Více od autora
Miroslav Vild (2)
Miroslav Vild bojoval ve druhé světové válce u slavné 311. československé bombardovací perutě jako radiotelegrafista a radar-operátor. Zúčastnil se bombardovacíh, průzkumných a bitevních letů nad Německem, okupovanou Evropou, Atlanských oceánem, Severním mořem a Baltikem. Abslovoval celkem 106 operačních letů s celkovým počtem 1119 hodin a 54 minut. Touto činností se dostal do čela všech československých válečných letců druhé světové války v počtu bojových nalétaných hodin. Za své zásluhy obdržel vysoká naše i spojenecká vyznamenání.
Více od autora
Miroslav Menšík (12)
Narozen 3. 8. 1906 v Praze, zemřel 12. 1. 1968 tamtéž. Doc. RNDr., matematik, pedagog a redaktor. Publikace z oboru.
Více od autora
