Všichni Autoři a témata

Marian Kechlibar (10)

Narozen 13. 8. 1978 v Ostravě. RNDr., matematik, zabývající se algebrou a kryptografií, zejména otázkou faktorizace velkých čísel.

Mária Tarábková (10)

Slovenská pedagožka, autorka učebnic.

María Isabel Sánchez Vegara (11)

Spisovatelka a editorka, autorka naučné literatury pro děti.

Marguerite (4)

Příslušnice francouzského královského rodu Valois, v letech 1527-1549 navarrská královna.

Margaret Rogerson (9)

Margaret píše fantasy pro dospívající mladé čtenáře. Když nepíše, věnuje se malování čtení, hraní her, vaření pudinků nebo se prochází po lese a hledá žáby a houby. Ráda sbírá šály a dívá se na víc dokumentárních filmů, než je – podle některých – ve společnosti přijatelné. Žije v Cincinnati ve státě Ohio a jednoho dne by se chtěla přestěhovat ke strašidelnému lesu.

Marcel Grün (6)

Marcel Grün byl český popularizátor kosmonautiky a astronomie a spisovatel. Přes 15 let působil jako ředitel Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy. Marcel Grün se zajímal o astronomii a astronautiku již od dětství. V patnácti letech začal pracovat jako demonstrátor ve Štefánikově hvězdárně. Vystudoval Fakultu strojní ČVUT a postgraduálně i pedagogiku. V 60. letech byl členem neoficiálního klubu SPACE, který sdružoval aktivní znalce tehdy vznikajícího oboru astronautiky. V roce 1967 nastoupil do pražského planetária. Zde se dlouhodobě zabýval především astronautikou. Přispěl k růstu aktivit v tomto oboru i k mezinárodním úspěchům, jako byl studentský projekt Perun, který v roce 1979 zvítězil v mezinárodní studentské soutěži, nebo studie o sluneční plachetnici, která stejný úspěch zopakovala. V roce 2000 se stal ředitelem spojené organizace Hvězdárna a Planetárium hl. m. Prahy. Působil v mnoha českých i mezinárodních organizacích spojených s astronomií nebo kosmonautikou. Řadu let například aktivně působil v České astronomické společnosti, kde byl vedoucím Astronautické sekce . Byl členem Rady pro kosmické aktivity, poradního odborného orgánu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. V roce 2003 stál u zrodu České kosmické kanceláře, byl předsedou její dozorčí rady a také předsedou Sdružení hvězdáren a planetárií. V 70. a 80. letech minulého století úzce spolupracoval s československým fandomem. V lednu 2018 slavnostně předal vedení Hvězdárny a planetária svému nástupci, Jakubu Rozehnalovi. Při této příležitosti mu primátorka Prahy Adriana Krnáčová předala čestné občanství města. Věnoval se zejména výuce a popularizaci astronomie a kosmického výzkumu. Sám, nebo ve spolupráci s dalšími autory sepsal řadu příruček, přehledů, encyklopedických hesel, scénářů k pořadům i diafilmům, učebnic, skript a pomocných textů pro učitele a pracovníky hvězdár...

Marc Chagall (6)

Marc Chagall byl židovský rusko-francouzský malíř. Měl vlastní umělecký styl skládající se z expresionismu, symbolismu a kubismu. Narodil se v rodině židovského venkovského obchodníka se zemědělskými produkty jako nejstarší z devíti dětí. Dětství prožil sice v chudobě, ale šťastně a vzpomínky na ně se prolínají celým jeho dílem. V letech 1898–1905 studoval na Prvním vitebském čtyřletém učilišti, získal tradiční židovské vzdělání ve staroruštině, učil se talmud a tóru. Jeho prvním učitelem malby byl kolem roku 1906 vitebský umělec Jehuda Pen. O několik měsíců později, v roce 1907, se přestěhoval do Petrohradu. Zde studoval v Kreslířské škole Společnosti umění, vedené malířem Nikolajem Rerichem, pro svůj talent byl přijat rovnou do třetího ročníku. Setkával se zde s umělci různých směrů. V letech 1908–1910 studoval u Léona Baksta a studium si prodloužil ještě na léta 1910–1911 u Jelizavety Nikolajevny Zvancevové . Toto období nebylo lehké – Židé mohli přebývat v Petrohradu pouze na povolení a on sám byl dokonce krátce vězněn. V Petrohradu zůstal až do roku 1910. Pravidelně se však vracel do své rodné vsi, kde se v roce 1909 setkal se svou budoucí manželkou, Bellou Rosenfeldovou. V té době se mu podařilo prosadit se jako umělec, odešel do Paříže, aby byl blíže komunitě umělců na Montparnassu. Přátelil se s Guillaumem Apollinairem, spolupracoval s fauvisty. V roce 1914 se vrátil do Vitebsku a do roka se oženil se svou snoubenkou Bellou. V roce 1916 se novomanželům narodila dcera Ida. Aktivně se účastnil Říjnové revoluce v roce 1917. Sovětské ministerstvo kultury jej jmenovalo pověřencem pro umění ve Vitebské gubernii; založil zde střední uměleckou školu. Avšak politicky si za socialistického ...

Malcolm Hillier (11)

Anglický publicista, autor knih o květinách a gastronomii; studoval hru na klavír a varhany, pracoval v televizi. Od roku 1970 navrhoval zahrady ve firmě patřící jemu a Colinu Hiltonovi, měl květinářství, aranžoval květiny při slavnostních příležitostech; v roce 1988 svůj obchod s květinami prodal, aby mohl o květinách psát knihy. Před třemi lety koupil dům na ostrově Saba, okolo nějž vytvořil obrovskou zahradu, na níž každý rok po několik měsíců pracuje.

Magdalena Dobromila Rettigová (12)

Magdalena Dobromila Rettigová, dívčím jménem Artmannová , byla česká buditelka a spisovatelka, autorka kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz. Dodnes je známa především jako autorka knihy Domácí kuchařka. Otec byl Němec, matka Josefa Kubíková byla české národnosti. Její dětství nebylo příliš šťastné, poznamenalo je především úmrtí otce, Franze Artmanna , purkrabího na panství Všeradice u Hořovic, a smrt sourozenců. Po smrti její poslední sestry se matka s malou Magdalenou odstěhovala nejprve do Plzně. Magdalena odmala projevovala vysokou inteligenci a zájem o učení. Rodinný přítel Eugenikus Frank, vychovatel v rodině hraběte Kounice, vedl Magdalenu k četbě a katolické víře, psal pro ni modlitební knížky. Matka ji sama také vyučovala v jejich rodném jazyce, tedy v němčině, teprve v 10 letech ji poslala do školy. Další stěhování čekalo Magdalenu k tetě do Prahy. Zde se musela již starat o domácnost a pomáhat matce vydělávat na živobytí. Do svých 18 let Magdalena žila v německojazyčném prostředí a neuměla česky. Díky seznámení se a následnému manželství s českým buditelem a spisovatelem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem se z ní po sňatku z roku 1808 stala vlastenecky orientovaná buditelka. J. A. S. Rettig zastával jako právník funkci radního v několika městech, zejména ve východních Čechách. Rettigová s ním tak pobývala v Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou a posledních 11 let svého života v Litomyšli. Rettig, který poznal schopnosti své ženy, ji neomezoval, ale naopak její první české verše cizeloval, přivedl jí na pomoc zkušené rádce a příležitostně je uveřejňoval se svými básněmi. Byl moderním mužem uznalým k ženské osobnosti a jejím vlohám. Měl porozumění pro svou pracovitou a aktivní manželku jako málokterý muž té doby. Rettigová se po osobní smutné zkušenosti rozhodla věnovat zejména výchově a výuce dívek. Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracím...

Magda Navrátilová Garguláková (15)

Historička umění a muzeoložka. Spoluzakladatelka brněnské galerie OFF/FORMAT a kurátorka. Autorka a redaktorka knih pro děti.

Lynda Edwards (14)

Autorka anglických slovníků a publikací o počítačových sítích.

Ludmila Romportlová (10)

Dívčím jménem Junová. Jejím otcem byl malíř, grafik, průmyslový výtvarník a pedagog Zdeněk Juna , manželem fonetik a lingvista Milan Romportl , mj. vedoucí Fonetického ústavu FF UK a prezident Mezinárodní společnosti fonetických věd UNESCO. Ludmila Romportlová studovala na reálném gymnáziu v Turnově a na internátní odborné škole pro ženská povolání ve Velkém Meziříčí a v Mladé Boleslavi . Po absolutoriu byla pracovně nasazena v Turnově. 1944 onemocněla tuberkulózou páteře, 1947 byla operována. Dlouhou rekonvalescenci prožila v Brně, kde její otec působil jako ředitel Školy uměleckého průmyslu; prodělaná choroba ovlivnila i její pozdější život. Po sňatku žila v Praze, pomocnými pracemi se podílela na manželových výzkumech a od 60. let se soustavně věnovala tvůrčí činnosti.

Luděk Rejchrt (11)

Luděk Rejchrt byl český evangelický farář, spisovatel a autor písní či her především s náboženskou tematikou. Ordinován na kazatele Českobratrské církve evangelické byl 20. prosince 1964. Během své kazatelské činnosti působil ve sborech v Křížlicích a v Praze-Braníku. Jeho písně pro děti vyšly ve zpěvnících Buď tobě sláva a v plně autorském Zpívejte s námi , dále pak ve zpěvníku Slunce svítí všem a na nahrávce Má město dvanáct bran . Souhrnně vyšly pod jménem Haleluja Amen . Ke zpěvníkům vyšly také nahrávky: LP Buď tobě sláva s několika písněmi ze stejnojmenného zpěvníku a úryvky z Bible kralické, které čte Radovan Lukavský, , MC Slunce svítí všem a CD Haleluja Amen . Několika písněmi je Luděk Rejchrt zastoupen také v Evangelickém zpěvníku . Kromě zcela vlastních písní se věnoval také přebásněním, mj. převedl do češtiny nejznámější báseň německé básnířky Luisy Henselové Müde bin ich, geh zur Ruh pod názvem Už mi oči tíží sen. Napsal také několik knih zaměřených na křesťanskou tematiku, jako Modlitby šeptem, Apokalypsa nebo Taková dlouhá cesta a jeho hry vyšly v souborných vydáních Hry a Hry 2 , knihy, vydané křesťanským nakladatelstvím Kalich. Angažoval se též spolu se Zdeňkem Svěrákem v Nadačním fondu Klíček. Má bratry Miloše a Pavla.

Luděk Frýbort (7)

Luděk Frýbort byl český exilový spisovatel. Narodil se v Jičíně jako prostřední ze tří synů v rodině důstojníka hlavního štábu československé armády. Ačkoliv rodina žila v Praze, často pobývala v matčině rodišti – v Turnově, kde se u Luďka vyvinul silný vztah ke krajině Českého ráje. V letech 1944 až 1952 studoval na gymnáziu. Z toho první dva ročníky absolvoval v Praze 7 na gymnáziu na Strossmayerově náměstí. Poté přešel na gymnázium v Dejvicích, kde v roce 1952 maturoval, avšak k vysokoškolskému studiu nebyl doporučen. Po maturitě pracoval jako technik ve Výzkumném ústavu tepelné techniky ve Vokovicích až do doby, kdy nastoupil dvouletou prezenční vojenskou službu, kterou prožil jako vojín – bez povýšení. Od roku 1956 pracoval jako technik v Ústředním ústavu geologickém v Praze s nadějí na doporučení ke studiu v tomto oboru. Místo toho byl však po necelých třech letech – na udání kolegy, člena KSČ – rozhodnutím kádrové komise přeřazen k manuální práci. Pracoval téměř 10 let převážně jako dělník na průzkumných vrtech, z toho jeden rok jako horník na uhelné šachtě. V roce 1960 se oženil a z toho manželství se narodil syn Richard. V letech 1969 až 1970 v rámci doznívajícího uvolnění pražského jara provozoval polosoukromou nákladní autodopravu na vlastní náklady a riziko. Po zrušení této možnosti nastoupil do zaměstnání v podniku Stavební geologie, kde pracoval jako technik zprvu v laboratoři mechaniky zemin, posléze ve skupině geologického dozoru na stavbě přehradní hráze Přísečnice, a poté v oddělení ochrany podzemních vod. V roce 1973 se rozvedl. Znovu se oženil v roce 1974 a s manželkou Silvií měli syna Erika. V letech 1973–1979 publikoval fejetony, povídky a cestopisná pozorování v Lidové demokracii a Naší rodině, méně často i v jiných časopisech. V nakladatelství Vyšehrad byl již připraven k vydání jeho historický román Zvěst, ale pro četné pasáže, které byly nekonformní tím, že...

Lucy Hawking (11)

Studovala francouzštinu a ruštinu na Oxfordské univerzitě, kde promovala s vyznamenáním. Píše pro Daily Mail, Telegraph, The Times a London Evening Standard. Se svým otcem napsala knihy, kde popularizuje vědu.

Lucy Daniels (13)

Lucy Danielsová byla vychována v Yorkshiru, vždy milovala přírodu a zvířata. Jako dítě si zamilovala čtení a vždy chtěla být spisovatelkou. Je autorkou řady příběhů o zvířatech, napsala více než 70 knih, psaní jí velmi zaneprázdňuje. Lucy má oblíbenou barvu modrou, její oblíbené zvíře je kočka. Lucy radí mladým spisovatelům: Přečtěte si co můžete, napište něco každý den. Psaní je tvrdá práce, praxe je mnohem jednodušší!

Lucie Poslušná (11)

Mgr. Lucie Poslušná je česká pedagožka, t. č. působící v Centru jazykové přípravy FSV UK v Praze, věnující se profesně výuce angličtiny pro ekonomy.

Lucie Lukačovičová (13)

Lucie Lukačovičová je česká spisovatelka a překladatelka. Je autorkou řady povídek a článků, převážně z žánru fantasy nebo sci-fi. Narodila se v roce 1980 v Praze, kde žije dodnes. Vystudovala antropologii a knihovnictví na FF UK. Dlouhodobě vede kurzy tvůrčího psaní v rámci Dětské mensy a DDM na Praze 8. Je aktivní členkou občanského sdružení Prague by Night, kde se podílí na organizaci mnoha společenských akcí, mj. také letních pobytových akcí pro děti. Její první povídka vyšla v roce 1997 a od roku 1999 vychází její povídky každoročně v řadě časopisů, sborníků a antologií. Ráda spolupracuje s jinými autory buď na vzniku povídkových románů , nebo na konkrétních povídkách. Nejčastěji tvoří společně se svojí sestrou, Petrou Lukačovičovou. Jako patronka soutěže O loutnu barda Marigolda byla editorkou sborníků vítězných povídek v letech 2005–2010, ve kterých měla hostující povídky stejného jména: Stíny věcí, Stíny lidí, Stíny moře, Stíny věží, Stíny snů, Stíny popela. Stala se vítězkou Ceny Karla Čapka v kategorii krátká povídka v letech 2001 a 2007. Mnohokrát se umístila mezi publikovanými díly v soutěži O rukavici lorda Trollslayera a stala se lady fantasy a nositelkou meče za vítězství v soutěži O nejlepší fantasy 2007. V roce 2007 dostala Cenu Evropského fandomu Encouragement Award.

Lubomír Kincl (10)

Narozen 1952 v Bílovci. RNDr., CSc., botanik, zabývá se výzkumem vegetace, zejména lesní vegetace střední Moravy. Dále se zaměřuje na středoškolskou výuku biologie na gymnáziích.

Liz Kessler (13)

Anglická spisovatelka knih pro děti a mládež. Novinářka a lektorka angličtiny, mediálních studií a tvůrčího psaní.

Libuše Koubská (9)

Libuše Koubská vystudovala novinářství na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK, čtrnáct let pracovala jako redaktorka Zahraničního vysílání Čs. rozhlasu, kde se orientovala na popularizaci vědy. Od roku 1990 do roku 1998 působila v Lidových novinách, poté deset let v politickém a kulturním časopise Přítomnost, jehož byla osm let šéfredaktorkou. Učí novinářské žánry na FSV UK, šest let vedla specializaci Ekonomická žurnalistika na VŠE v Praze. Je autorkou a spoluautorkou knih o vědě a medicíně a časopisecky i knižně vydaných povídek a fejetonů. Žánr rozhovoru chápe mnohem víc jako dialog než duel, jako snahu se něco dozvědět, porozumět svému protějšku, zkusit otevřít zásuvky, které se běžně neotevírají. Zprostředkovat čtenářům nejen informace, ale také podněty k uvažování. Veletrh Svět knihy Praha - 10. 5. 2018: Cenu za původní práci obdržela Libuše Koubská za knihu Dědečkův deník, ve které pokračuje v popisování dalších osudů generací své rodiny. Zdroj: https://www.lidovky.cz/literarni-cenu-arnosta-lustiga-obdrzel-karel-hvizdala-p10-/kultura.aspx?c=A180510_163026_ln_kultura_ele

Leslie Davis Guccione (8)

Leo František Saska (10)

Narozen 16.6.1832 v Libáni u Jičína, zemřel 16.3.1870 v Klatovech. Středoškolský profesor, publikační a překladatelská činnost v oboru klasické filologie.

Lauren Oliver (13)

Vlastním jménem Laura Schechter. Narodila sa v New Yorku.Maturovala na University of Chicago v roku 2004.Jej rodičia su obaja profesormi literatúry a už od mala ju a jej sestru viedli k tancu,malovaniu a čítaniu.V mladosti si písala vlastné pokračovania príbehov kníh, ktoré čítala a mala rada.V súčastnosti žije v Brooklyne so svojim snúbencom Michaelom.

Lauren Asher (15)

Ladislav Soldán (8)

Ladislav Soldán je český literární historik a kritik. Užívá také pseudonymy Ladislav Jurkovič nebo L. Sel.vet V roce 1956 maturoval na JSŠ v Blansku, v letech 1957–1961 absolvoval vysokoškolská studia oboru filozofie - historie na Filozofické fakultě UJEP, nynější Masarykově univerzity v Brně. Tamtéž externě absolvoval obor Divadelní věda . Jako učitel působil na ZŠ v Petrově nad Desnou , poté ve Sloupu v Moravském krasu. Od dubna 1964 se na základě konkurzu stal asistentem tehdejšího Slovenského ústavu pre ďalšie vzdelávanie lekárov v Bratislavě, od 1967 tamtéž ve funkci odborného a vědeckého pracovníka na ústavu přejmenovaném na Inštitút lekárov a farmaceutov . Poté pracoval jako odborný pracovníkem tehdejšího Okresního kulturního střediska v Blansku. V letech 1972–1973 byl jmenován ředitelem zdejšího okresního muzea. Poté byl zaměstnán na brněnských vysokých školách jako učitel. V roce 1968 získal titul PhDr, v roce 1985 se stal docentem. Předmětem jeho badatelského zájmu byly po léta otázky filozofické antropologie a osobnosti Ericha Fromma, dále životního profilu a kritického díla jeho vysokoškolského učitele, v Brně působícího doc. dr. Olega Suse . V roce 1963 se oženil s Marií Heclovou . Jeho druhou ženou byla od roku 1965 Mirjana rozená Kljajić, srbské národnosti , se kterou měl syny Slobodana a Tomislava. Manželka, narozená v Sarajevu, patřila k významným rodinám Sládečků a Odkolků, majitelů mlýnů atd., působících v blízkém okolí Sarajeva, poté z vlastního rozhodnutí přestěhovaných do nynější České republiky.

Ladislav Muška (12)

Ladislav Muška se narodil roku 1928 v Semilech, tři metry od pstruhové říčky Olešky, což ho poznamenalo natolik, že dodnes je úspěšným lovcem lososovitých ryb. Řemeslo zdědil po otci, vyučil se sladovníkem. Během zaměstnání studoval v Praze sólový zpěv. Dva roky zpíval v Armádním uměleckém souboru, od roku 1951 do konce roku 1988 byl členem ústecké opery. Je nositelem řady literárních cen, spoluautorem různých sborníků. Dodnes vystupuje na koncertech a píše. Na kontě má 29 vydaných titulů. Závěrem roku 2008 mu byla udělena Cena primátora města Ústí nad Labem za přínos ústecké kultuře.

Ladislav Kochánek (8)

Ladislav Kochánek byl český publicista a sběratel rekordů a kuriozit. Nasbíral více než třicet tisíc zmínek o českých rekordech. Kochánek navštěvoval základní školu i posléze obchodní akademii ve Slaném. Během druhé světové války ovšem musel studium akademie přerušit a po dobu přibližně půldruhého roku pracoval v Klecanech. Po válce pak školu dokončil. Roku 1948 narukoval na základní vojenskou službu a po návratu z vojny začal pracovat v učilišti strojírenského podniku ČKD. Během zaměstnání pokračoval ve svém koníčku sbírání zajímavostí a kuriozit, se kterým začal již za svých středoškolských studií. Protože v zaměstnání kuriozity sbíral i mezi kolegy, všimli si jeho záliby také Kochánkovi nadřízení a nabídli mu místo v propagaci podniku, kde mohl sesbírané materiály využít. Spolu s kolegou Stanislavem Berkovcem připravovali výstavy a pořady prezentující jejich zaměstnavatele. Roku 1964 například vytvořili projekt Exponata, který zaznamenal úspěch na brněnském Mezinárodním strojírenském veletrhu. Posléze začal v časopise Mladý svět spolupracovat se spisovatelem Rudolfem Křesťanem, objevoval se i v rozhlase a televizi. Roku 1976 mu vydalo nakladatelství Olympia publikaci nazvanou 1000 československých rekordů. Ta se následně dočkala několika dalších vydání i rozšíření. Když roku 1974 vznikalo v Pelhřimově tamní Muzeum rekordů a kuriozit, věnoval této instituci obří lízátko vyrobené trnavskou firmou Figaro a obuv, kterou nosil největší československý občan toho roku. Spoluzakládal také pelhřimovský Festival rekordů a kuriozit. Kochánek zemřel roku 1996 ve věku nedožitých sedmdesáti let. O osm let později mu bylo in memoriam uděleno ocenění za celoživotní práci a současně se stal členem Rekordmanské síně slávy České republiky. V roce 1950 se Kochánek oženil s manželkou Hanou , vyučenou dámskou krejčovou, která ovšem pracovala s dětmi. Působila též na pozici vedoucí dětského...

Kurt Vonnegut Jr. (4)

Kurt Vonnegut, Jr. , byl americký spisovatel, známý zejména díky knihám jako Jatka č. 5 , Kolíbka nebo Snídaně šampiónů , v nichž dokázal mísit prvky satiry, černého humoru a science fiction. Kurt Vonnegut se narodil v Indianapolisu 11. listopadu 1922 do čtvrté generace německých přistěhovalců jako syn a vnuk indianapoliských architektů firmy Vonnegut & Bohn. Během studia na Shortridgeské střední škole v Indianapolisu se Vonnegut stal editorem The Daily Echo, vůbec prvního středoškolského deníku v Americe. V letech 1941 až 1942 studoval biochemii na Cornellově univerzitě. Stejně jako jeho otec se stal členem spolku Delta Upsilon. Působil také jako editor studentských novin The Cornell Daily Sun. Vonnegut v té době nastoupil do armády, která ho poté poslala studovat strojní inženýrství na Carnegieho technický institut a na univerzitu v Tennessee. 14. května 1944, na Den matek, spáchala jeho matka Edith S. Vonnegutová sebevraždu. Vonnegutovy zážitky z války, kterou prožil nejprve jako voják a poté jako válečný zajatec, měly zásadní vliv na jeho pozdější tvorbu. V zimě roku 1944 se během ofenzívy v Ardenách jako desátník 106. pěší divize ocitnul odříznut od zbytku jednotky, až ho 14. prosince, po několikadenním bloudění za nepřátelskou linií, zajaly jednotky Wehrmachtu a převezly do Drážďan, kde se stal svědkem ničivého bombardování města. Vonnegut byl jedním ze sedmi amerických válečných zajatců, kteří bombardování přežili v podzemním krytu místních jatek. Jatka za války sloužila jako zajatecký tábor. Administrativní budova tohoto tábora měla adresu Schlachthof Fünf , tento název pak vězni používali pro celý tábor. „Naprostá destrukce,“ vzpomínal Vonnegut, „nesmírné krveprolití.“ Od Němců dostal za úkol nosit těla do masových hrobů. „K pohřbení tam ale bylo až příliš mnoho těl. Nacisti tam proto namísto toho poslali jednotky s pla...

Kühnův Dětský Sbor (9)

Kühnův Dětský Sbor , známý také pod názvem Kühnův dětský sbor, je známý český pěvecký sbor, který je důležitou součástí hudební kultury země. Soubor byl založen v roce 1932 sbormistrem Janem Kühnem a má dlouholetou tradici v provádění širokého repertoáru od klasické hudby až po současnou. Sbor je známý svým osobitým zvukem a vysokou úrovní pěveckého umění, které dosahují jeho mladí členové. V průběhu let Kühnův Dětský Sbor spolupracoval s různými orchestry a skladateli a podílel se na vystoupeních a nahrávkách, které byly kritikou oceněny jak v České republice, tak na mezinárodní úrovni. Díky své oddanosti hudební dokonalosti se sbor stal jedním z nejuznávanějších dětských pěveckých sborů v Evropě, který má významný vliv na českou hudební scénu i mimo ni.

Kristine Rolofson (11)

Kristine Rolofson vyrostla jaké pravá "mořská krysa" na Rhode Islandu, neboť její otec byl námořním kapitánem. Kromě toho byla učiněný knihomol, a to jí vydrželo až dodnes. Když jí bylo jedenáct let, rodiče ji vzali na první dovolenou pod stan. Malá Kristine si s sebou vzala 24 knih a nevylezla ze stanu celých osm dní, dokud jí nedošla četba. V osmnácti letech se vdala - vzala si svého učitele historie. Psát začala až po svých devětadvacátých narozeninách, když bylo její dceři osm měsíců a synům tři a osm roků. Když se dnes ohlédne zpátky, jen se usmívá, jak to mohla přežít s vypůjčeným psacím strojem a dvěma dětmi v plenkách. Kristine ráda píše o americkém západě, kde prožila dvanáct let na severu státu Idaho. Když se přestěhovala zpátky do Nové Anglie, začalo se jí stýskat po životě v malých městečcích západu. Alespoň si jej tedy sama vytváří na stránkách harlequinských romancí. Jako šestinásobná matka také ráda píše o ženách, které se snaží postarat co nejlépe o své děti, i když jim osud a okolní svět příliš nepřeje.

Kristína Royová (13)

Kristína Royová byla slovenská evangelická myslitelka, náboženská spisovatelka, básnířka a zakladatelka charitativních ústavů ve Staré Turé. Její dílo bylo přeloženo do více než třiceti jazyků. Narodila se v rodině faráře Augusta Roye a Františky Roy-Holuby . Měla tři sestry: Máriu , Ľudovítu Čulíkovou a Boženu Chorvátovou . Rodiče Kristíny Royové byli potomky dvou významných luteránských rodin. Otec August Roy, blízký přítel Jozefa Miloslava Hurbana, byl členem slovanské společnosti, spoluzakladatelem Matice slovenské a slovenských gymnázií. Matčin bratr Jozef Ľudovít Holuby byl významný slovenský botanik, etnograf, církevní historik a archeolog a její další bratr Karol Holuby byl v revolučním roce 1848 popraven poblíž dnešní vesnice Šulekovo. Dětství Kristíny Royové bylo spojeno s luteránskou farností ve Staré Turé, kde byli místní kaplani současně jejími učiteli. Kristína byla spolu se svou sestrou Marií zakladatelkou abstinenčního spolku Modrý kříž ; její diakonickou činnost zaštiťoval spolek Vieroslava. Napsala řadu písní, z nichž 95 vyšlo ve zpěvníku Piesne siónské , od roku 1925 vydávala časopis Večernica. Z jejich próz patří k nejznámějším její prvotina Bez Boha na svete , dále Bludári, literární díla pro děti Ako Kvapôčka putovala, V slnečnej krajine, Ako přišli lastovičky domov aj. Svou autobiografii zpracovala pod názvem Za svetlom a so svetlom. Za vlády komunistické strany v bývalém Československu byla křesťanská literatura, kterou napsala, mezi tou, která byla často zabavována státní bezpečnostní službou StB a zároveň byla na černé listině školních osnov socialistické éry. Nyní je považována za slovenskou autorku s nejčastěji překládanými literárními díly a někteří literární kritici ji považují za „slovenskou Kierkegaard “. V tomto článku byl použit překlad textu z č...

Kenneth Macksey (9)

Kenneth Macksey vstoupil v roce 1941 do Královského tankového sboru , v roce 1944 bojoval v Normandii a v roce 1945 v Německu; po válce pak strávil více než dvacet let u Královského tankového pluku . Je mezinárodně uznávaným odborníkem a spisovatelem v oblasti vojenské historie.

Ken Wakui (15)

Japonský komiksový scenárista a kreslíř. Autor manga komiksů.

Kateřina Winterová (9)

Kateřina Winterová je česká herečka, stálá členka činohry Národního divadla v Praze a zpěvačka skupiny Ecstasy of Saint Theresa. Narodila se v Benešově a mládí prožila v Mělníku. Jejím partnerem je vydavatel a režisér Tomáš Zilvar , mají spolu dvě děti. V letech 1990–1996 absolvovala hudebně-dramatické oddělení pražské konzervatoře, již během studií hrála v Divadle pod Palmovkou. V letech 1996–1998 hostovala v Klicperově divadle v Hradci Králové a v činohře Národního divadla nastudovala pohostinsky role ve dvou inscenacích Romance pro křídlovku a Bloudění. Od roku 1998 působí ve stálém angažmá v Národním divadle. V roce 2011 byla nominována za roli Nory na ceny Thálie a Alfreda Radoka. Vedle angažmá v Národním divadle jako host vystupuje na jiných scénách. V Divadle Ta Fantastica v roce 2006 nastudovala roli Katky v Thomasových Osmi ženách. V Divadle Pallace hraje roli Terezy ve hře Opona nahoru! od Petera Quiltera Od roku 1998 působí jako zpěvačka skupiny Ecstasy of Saint Theresa. Skupina dlouhodobě patří mezi kultovní skupiny stojící na pomezí elektronické, indie a ambientní hudby. Společně s Janem P. Muchowem vydali tři studiová alba a jeden záznam živého vystoupení. V roce 2002 obdržela Anděla v kategorii Zpěvačka roku. Diskografie skupiny The Ecstasy Of Saint Theresa. Dále zpívá s rapperem Vladimirem 518 v písnich Du Dolů a Václavák. V roce 2011 nahrála duet Ravens se seskupením Republic of Two. Do stálého angažmá činohry Národní divadla nastoupila v roce 1998. První zkušeností byly inscenace Romance pro křídlovku a Bloudění, kde hrála jako host.

Kateřina Lachmanová (14)

Studovala postgraduálně v Římě na Papežském institutu Teresianum, specializaci v oborech spirituální teologie a teologická antropologie - doktorát z teologie obhájila r. 2003. Na Gregoriánské univerzitě absolvovala licenciátní studia psychologie . Od r. 2005 pracuje v Pastoračním středisku při Arcibiskupství pražském, věnuje se pastoračně psychologickému poradenství a přednáškové a exerciční činnosti. Externě vyučuje na KTF v Praze a v Olomouci. Je autorkou několika knih z oblasti křesťanské spirituality

Katarína Moláková (8)

Slovenská dramaturgyně a scenáristka, autorka básní.

Karl Jaspers (11)

Karl Jaspers byl německý filosof a lékař, specializující se na psychiatrii, jeden z nejdůležitějších představitelů existencialismu. Narodil se v dolnosaském Oldenburgu v rodině zámožného bankovního ředitele. Na otcovo přání studoval nejprve práva , po třech letech přešel na medicínu, poté se věnoval psychiatrii. Promoval roku 1908 v Heidelbergu, kde strávil podstatnou část života. Roku 1901 u něj lékaři zjistili nevyléčitelné onemocnění srdce a plic, což jej donutilo ke zdravé životosprávě a lázeňským léčením; nemoc však měla kladný vliv na jeho porozumění psychologickým problémům. Roku 1910 se oženil s Gertrudou Mayer, která se stala jeho celoživotní družkou a zemřela 5 let po Jaspersovi roku 1974. Od roku 1909 Jaspers působil v psychiatrické léčebně na univerzitě v Heidelbergu. Praxi opustil roku 1913 ; tehdy obhájil u Wilhelma Windlebanda svou práci Všeobecná psychopatologie a začal přednášet. Ve své psychopatologii rozlišuje srozumitelné a nesrozumitelné souvislosti. Ke každému z těchto dvou druhů souvislostí je nutno přistupovat s jinými metodami. Roku 1916 byl jmenován mimořádným profesorem. Roku 1920 se seznámil s Martinem Heideggerem . Od r. 1922 se Jaspers podílel na vedení katedry s Heinrichem Rickertem, novokantovcem, s nímž se však názorově rozcházel. Tehdy se již začal cele věnovat filosofii. Na universitě působil zde až do roku 1937, kdy byl vyloučen ze správy univerzity kvůli svým antifašistickým názorům a kvůli židovskému původu své ženy. Roku 1938 mu byla zakázána publikační činnost. Během 2. světové války byli oba manželé pronásledováni; pro případ, že by se měli dostat do rukou nacistům, nosili u sebe cyankali, aby raději zahynuli sami; jeho použití byli naštěstí ušetřeni. Roku 1948 Jaspers a ...

Karel Štěpánek (8)

Narozen 4. 1. 1863 ve Skutči, zemřel 7. 7. 1932 v Poděbradech. Slavista, středoškolský učitel ruštiny, překladatel z ruštiny, polštiny, srbochorvatštiny, francouzštiny, angličtiny, španělštiny. Autor hesel v Ottově slovníku naučném pod značkou Šnk.

Karel Šašek (11)

Karel Procházka (7)

Práce o olympijských hrách.

Karel Mečíř (9)

Karel Mečíř byl český a československý novinář, spisovatel, diplomat a politik, poslanec Revolučního národního shromáždění za Republikánskou stranu československého venkova . Studoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, pak teologii na českém semináři v Římě. Po návratu v Praze a absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracoval jako advokátní koncipient, ale pak dal přednost žurnalistice. Působil například v listech Politika nebo Čas. Počátkem 20. století se angažoval v agrárním tisku. Byl redaktorem listu Obrana zemědělců. Během první světové války byl aktivní v domácím protirakouském odboji. Psal i beletrii. Je autorem románů Zlatý důl, V tenatech, Cesta do rodiny do dne a do roka nebo humoristických románů, dramat i studií. Od roku 1918 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Republikánskou stranu československého venkova . Na mandát rezignoval v září 1919. Byl profesí redaktorem. Pak se zapojil do československé diplomacie. Zastupoval ČSR v Belgii a Řecku.

Karel Leger (15)

Karel Leger byl český básník, spisovatel a dramatik, občanským povoláním statkář v Kolíně. Proslavil se zejména epickými básněmi a veršovanými povídkami, zasazenými do rodného Polabí, v nichž vyjádřil lásku k vlasti a satirickou kritiku maloměstského prostředí. Psal i prózu a s nevelkým úspěchem také divadelní hry. Je řazen mezi realisty, s prvky romantismu a fantastiky. Některé práce publikoval pod pseudonymy Karel Lenský, Kryštof Červíček, Vlasta Veselá a Verus. Narodil se 21. září 1859 v Kolíně. Roku 1869 začal studovat na gymnáziu v Klatovech, kde jako profesor působil jeho vzdálený příbuzný Bedřich Pošík. Studium pro něj bylo velmi podnětné — vyučoval tam mimo jiné spisovatel Alois Vojtěch Šmilovský, ve vyšších ročnících studovali Jaroslav Vrchlický a Josef Thomayer. Roku 1873 odešel spolu s profesorem Pošíkem na akademické gymnázium do Prahy. V roce 1878 odmaturoval a začal publikovat své první básně. Po absolvování vojenské služby se roku 1881 vrátil do Kolína a převzal vedení rodinného statku. Ten se stal jeho základním zdrojem obživy do konce života. Patřil mezi známé osobnosti. Účastnil se veřejného a hospodářského života v Kolíně. Roku 1897 byl přijat za dopisujícího člena České akademie. Jeho padesáté, šedesáté i sedmdesáté narozeniny byly v celostátním tisku připomínány pochvalnými články. Roku 1934 vyšla pamětní publikace Karlu Legrovi v roce jeho 75. narozenin, obsahující 26 prozaických a veršovaných příspěvků, hodnotících Legera jako osobnost i jako spisovatele. Přispěli do ní např. Josef Svatopluk Machar, František Xaver Svoboda, Jaromír Borecký, Antonín Klášterský, Ignát Herrmann, František Serafínský Procházka, Miloslav Hýsek a další. Zemřel 6. dubna 1934, pohřben byl do rodinné hrobky v Kolíně za účasti zástupců Sokola, agrární strany, Ústřední matice školské a několika literátů . Na domě, kde žil, byla umístěna b...

Karel Krejčí (8)

Narozen 20.8.1904 v Praze, zemřel 26.6.1979 tamtéž. PhDr., literární historik, bohemista a polonista, profesor, práce z oboru.

Karel Kindl (11)

Karel Kindl byl místopředseda Československé sociálně demokratické strany dělnické a starosta města Kladna. Od roku 1900 byl redaktorem kladenské Svobody, časopisu Dělnické listy, později hornického krajského listu Pochodeň. Pracoval jako krajský důvěrník sociálně demokratické strany, po převratu v roce 1918 jako člen ústředního výkonného výboru, v letech 1924–1933 byl místopředsedou Československé sociálně demokratické strany dělnické. V letech 1919–1938 byl starostou města Kladna. Poté působil jako aktivní účastník protifašistického odboje, v roce 1944 byl zatčen, poté vězněn v Malé pevnosti v Terezíně a v koncentračním táboře Dachau, kde zemřel 22. února 1945.

Karel Horálek (13)

Karel Horálek byl český jazykovědec, slavista, paleoslovenista, bulharista, literární vědec a historik, folklorista, textolog, lexikograf, versolog, vysokoškolský pedagog, člen korespondent ČSAV. Po maturitě na reálném gymnáziu několik let pracoval jako kreslič v grafickém závodě v Brně, v letech 1935–1939 studoval na FF MU češtinu, filozofii a slovanskou filologii, poté krátce zůstal v jejím svazku jako asistent. V rámci represí po 17. listopadu 1939 byl zatčen a šest měsíců vězněn v koncentračním táboře Oranienburg, od srpna 1940 do září 1945 byl zaměstnán v Kanceláři Slovníku jazyka českého. V roce 1945 získal na FF MU doktorát filozofie a nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1946 habilitoval, následně byl jmenován docentem a od 1947 profesorem slovanské jazykovědy. Na FF UK zastával různé pozice, byl proděkanem, ve čtyřech funkčních obdobích děkanem tehdejší filologické fakulty , vedoucím katedry slavistiky .V roce 1956 byl zvolen členem korespondentem ČSAV, od roku 1972 do 1978 působil ve funkci ředitele Ústavu pro jazyk český ČSAV, v dalších letech jako vědecký konzultant Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV.V květnu 1941 se stal členem Pražského lingvistického kroužku. Vedle plnění pedagogických povinností a s nimi spojeným výkonem akademických funkcí vyvíjel intenzivní organizátorskou domácí i zahraniční vědeckou činnost, byl členem Mezinárodní komise folkloristické, Komise pro dějiny slavistiky při Mezinárodním komitétu slavistů, působil v redakčních radách časopisů Slovo a slovesnost a Slavia. V letech 1940–1945 se podílel na přípravě Příručního slovníku jazyka českého, uspořádal, redigoval a vydal Velký rusko-český slovník a Česko-rus...

Karel Foltin (7)

Autor knihy Karel Foltin se narodil v Prostějově, kde žil 25 let. Přestěhoval se do Ptení, kde působil jako ředitel tamní základní školy. „Napsáním knihy jsem chtěl vyrovnat dluh, který k Prostějovu cítím. Před pár lety jsem sepsal pověsti z oblasti, kam jsem se přestěhoval, a napadlo mě, že bych se mohl věnovat i svému rodnému městu," prohlásil Foltin. Přítomný primátor Prostějova Miroslav Pišťák ale opáčil: „Karel Foltin rozhodně žádný dluh k Prostějovu nemá."

Karel Felt (10)

PhDr. Karel Felt . Český publicista. Publikace z oblasti sportu. 1979 - 1997 Rudé právo .

Karel Boromejský Mádl (11)

Karel Boromejský Mádl byl český historik a kritik umění, profesor na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Patřil k předním kritikům generace 90. let 19. století. Mádl absolvoval reálku v Praze, v letech 1879-1880 nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník, v letech 1880–83 žil ve Vídni, kde se nejprve dal zapsat na vysokou školu technickou, ale také navštěvoval uměleckohistorické přednášky a semináře profesorů R. Eitelbergera von Edelberg a M. Thausinga v Rakouském muzeu pro umění a průmysl a Albertině. Není doloženo, že by byl řádným studentem univerzity. Ve Vídni pravděpodobně poznal i zakladatele vídeňské uměleckohistorické školy Franze Wickhoffa a prvního ředitele pražské Uměleckoprůmyslové školy Františka Schmoranze. V letech 1883 a 1884 navštívil Mnichov a Paříž, po roce 1884 pobýval ve Vídni. Od roku 1886 spolupracoval s nově založenou Galerií Ruch. Od roku 1888 byl spolupracovníkem redakce Ottova slovníku naučného. Podnikl četné studijní cesty do Rakouska, Německa, Francie, Itálie, Belgie, Holandska, Jugoslávie a dalších zemí. Ještě ve Vídni Mádl psal o potřebě založit uměleckoprůmyslovou školu v Praze a krátce po jejím vzniku se stal roku 1886 docentem textilního umění a tajemníkem školy. Dějiny umění v té době přednášel na UPŠ Otakar Hostinský, který roku 1894 přešel na Univerzitu. Mádl se stal jeho nástupcem, byl jmenován profesorem a zároveň správcem knihovny. Na UPŠ přestal působit za války a v dalších letech se věnoval odborné uměleckohistorické práci. Od roku 1887 psal do Zlaté Prahy stati o památkách, spřátelil se s rodinou nakladatele Jana Otty, s jehož dcerou Marií Annou se roku 1910 ve svých 51 letech oženil, manželství bylo bezdětné. Roku 1917 byl jmenován vládním radou a od roku 1918 zastával funkci místopředsedy kuratoria Moderní galerie a člena komise pro navrácení bohemik z ciziny. Byl členem Umělecké besedy, Společnosti Národního divadla, Archeologick...

Karel Andrlík (13)

Prog. Ing. Karel Andrlík , byl prof. chemie na průmyslové škole, vynikající znalec RKZ po stránce chemické , znalec starých inkoustů, aktivně činný v obraně od roku 1930, spolupracovník prof. Vojtěcha. Společně s J. Vrzalíkem napsali Stručné poučení o nepadělaných Rukopisech k padesátému výročí "marných bojů" proti pravosti Rukopisů.

Kamome Shirahama (12)

Japonská ilustrátorka a autorka manga komiksů.

Kamil Peteraj (9)

Kamil Peteraj je významný slovenský textař a básník, známý svým rozsáhlým přínosem pro slovenskou hudební scénu. Ačkoli sám není známý především jako skladatel nebo interpret, jeho dílo bylo nedílnou součástí úspěchu mnoha slovenských umělců a skupin. Peteraj psal texty pro celou řadu hudebníků, často spolupracoval se známými slovenskými skladateli a zpěváky. Jeho kariéra trvá již několik desetiletí, během nichž se stal jedním z nejuznávanějších a nejplodnějších textařů v zemi. Jeho vliv sahá napříč různými žánry, od popu až po rock, a jeho poetický rukopis pomohl formovat slovenský hudební průmysl.

Jurij Karlovič Oleša (8)

Ruský prozaik a dramatik.

Jozef Smida (8)

Jozef Smida byl bankovní úředník a účastník Slovenského národního povstání. Smida studoval na Obchodní akademii v Banské Bystrici. Během svých studií absolvoval studijní cestu do Paříže. Působil jako bankovní úředník v Banské Bystrici, Olomouci, Bratislavě a v Prešově. Od 30. let pracoval jako úředník filiálky Slovenské národní banky v Ružomberku, později Státní banky československé. Účastnil se protinacistického odboje. Filiálka České národní banky v Ružomberku pod jeho vedením kryla všechny potřeby povstalců, další část peněžní hotovosti dal před pádem Ružomberka odvést do Banské Bystrice, současně se mu podařilo zachránit před Němci trezory. Smida byl také členem Matice Slovenské. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Smida na slovenské Wikipedii.

Jozef Leikert (11)

Jozef Leikert je slovenský básník a autor literatury faktu. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a posléze pracoval jako redaktor několika časopisů, mimo jiné i jako šéfredaktor Gama magazínu. Od roku 1997 působí na Historickém ústavu Slovenské akademie věd a byl i mluvčím a později osobním poradcem prezidenta Slovenské republiky. Je předsedou Klubu spisovatelů literatury faktu a členem PEN-klubu.

Josef Velek (7)

Josef Velek byl český novinář a publicista, považovaný za zakladatele české ekologické žurnalistiky. V roce 1974 vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze a ve stejném roce spoluzakládal v rámci tehdejšího oficiálního Socialistického svazu mládeže Hnutí Brontosaurus zaměřené na ochranu přírody. Publikovat začal v šedesátých letech, od roku 1975 byl redaktorem časopisu Mladý svět, kde se věnoval cestopisným reportážím a problematice ochrany přírody a životního prostředí; každý týden zde připravoval rubriku Zápisník Brontosaura tvořící pravidelnou součást stránky s dopisy čtenářů. Je považován za zakladatele české ekologické žurnalistiky. Za své kritické texty opakovaně čelil výhrůžkám a zastrašování. 30. dubna 1990 se utopil v Rudém moři při potápění u letoviska Safaga během expedice Blue World 90. V červnu 1989 byl jako první Čech zapsán na čestnou listinu Organizace spojených národů Global 500 jednotlivců i organizací, kteří významně přispěli k ochraně a zlepšování životního prostředí. Skupina recesistů, kteří se vydávali za lesníky, psala Velkovi dopisy, v nichž upozorňovali na ohroženou šelmičku kňavu obecnou, žijící v Jeseníkách. Josef Velek jim zpočátku věřil a psal o živočichovi v Zápisníku Brontosaura. Později se sám přiznal, že mystifikaci uvěřil. Václav Petříček ve vzpomínkovém článku o Josefu Velkovi a hnutí Brontosaurus uvádí případ kňavy jako jediný příklad toho, že Josef Velek kvůli množství práce „odborně zakolísal“. Mystifikační teorii o kňavách pak od roku 1991 rozvíjeli studenti biologických oborů a uspořádali několik recesistických kňavologických kongresů.

Josef Václav Frič (12)

Josef Václav Frič byl český spisovatel, novinář a politik, představitel romantismu. Psal také pod pseudonymem M. Brodský a A. Hron. Byl synem českého vlastence a advokáta Josefa Františka Friče a už během studia na Akademickém gymnáziu se rozhodl, že bude básníkem. V revolučním roce 1848 byl mluvčím radikálního studentského spolku „Slávie“ a spolu s Josefem Rittigem vedl pražské studenty na barikády. Po potlačení pražského povstání odjel na Slovensko, kde se podílel na organizaci protimaďarského povstání. Po návratu do Prahy založil v roce 1849 s přáteli spolek „Českomoravské bratrstvo“, ale brzy nato byl zatčen za spoluúčast na přípravě májového spiknutí a roku 1851 odsouzen pro velezradu k 18 letům vězení. Trest si odpykával v Komárně a roku 1854 byl omilostněn. V roce 1858 byl opět zatčen a o rok později propuštěn pod podmínkou emigrace. Odešel do Londýna, odkud se ještě téhož roku přestěhoval do Paříže a potom do Berlína, odkud stále vedl svůj boj proti Rakousku. V 70. letech žil v Budapešti a v Záhřebu, pozvolna však nahlížel, že jeho boj nemá vyhlídky na úspěch a po návratu do Čech roku 1880 se z politického života úplně stáhl a věnoval se pouze literatuře. Podílel se také na vydání almanachu Máj. Po návratu z exilu bydlel s rodinou u příbuzných své ženy v Krakovské ulici. Roku 1883 se rodina přestěhovala do usedlosti Horní Perucka nad Nuselskými schody a po pěti letech do pronajaté vily čp. 195 . Zde roku 1890 zemřel. Pohřben je spolu s manželkou a potomky v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově. Josef Václav Frič byl dvakrát ženat, poprvé se v roce 1856 oženil s Annou Ullmanovou . Po její smrti se koncem roku 1857 oženil s Annou Kavalírovou . Měli celkem tři děti: syny Josefa a Jana , a dceru Boženu ,všechny narozené v Paříži. Anna Fričová se roku 1867 s dětmi odstěhova...

Josef Štogr (11)

Publicista, filozof, básník, člen místní městské samosprávy, deníková literatura, samizdatové publikace, redaktor Možnosti, Měsíčníku pro Prahu 6, katolický laik.

Josef Šimon (9)

Narozen 8. 9. 1948 v Cejřově u Chrudimi, zemřel 2. 10. 2018 v Praze. Básník, šéfredaktor v několika nakladatelstvích, majitel nakladatelství Český klub.

Josef Šedivý (9)

Josef Šedivý je český římskokatolický kněz a velmistr Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou. Narodil se ve slovenských Košicích, oba rodiče však pocházejí z Moravské Nové Vsi. V roce 1971 se rodina přestěhovala do Teplic. Po absolvování gymnázia vystudoval Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Poté v roce 1990 nastoupil do teologického konviktu v Litoměřicích a následně v roce 1991 začal studovat teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1994 vstoupil do řádu křižovníků s červenou hvězdou a po noviciátu a složení časných slibů pokračoval v přerušeném studiu. Školu dokončil v roce 1997, kdy také přijal kněžské svěcení z rukou biskupa Lobkowicze a byl ustanoven farářem ve Věteřově a administrátorem excurrendo ve farnosti Želetice. Dne 20. června 2011 byl na dobu šesti let jmenován velmistrem řádu, opatskou benedikci přijal 14. září 2011 a téhož dne se ujal úřadu. V roce 2017 bylo jeho jmenování prodlouženo na další období.