54181–54240 z 158990 Autoři
Alena (2)
Více od autora
Alén Diviš (2)
Alén Diviš byl český malíř a ilustrátor. Byl pokřtěn jménem Karel. Jméno Alén se poprvé objevuje u ilustrace k povídce Tierschau, otištěné v příloze s názvem Dichtung und Welt novin Prager Presse v roce 1927. Jak uvádí literatura , jméno Alén patrně nepochází z rodinného prostředí, protože až do roku 1930 podepisuje Alén své dopisy domů jménem Karel. Skutečné okolnosti změny Divišova křestního jména se patrně již nepodaří objasnit. Narodil se na statku Blato u Poděbrad v rodině správce Františka Diviše a jeho ženy Karolíny, ros. Visingerové . Byl nejmladší z pěti dětí a byl pokřtěn jménem Karel. V roce 1911 se celá rodina odstěhovala do Prahy. V roce 1918 maturoval na gymnáziu v Ječné ulici. V roce 1918-1919 studoval malířskou školu Josefa Boháče na Malé Straně. Jeho spolužáky byli Marie Čermínová a Hedvika Zaorálková. V roce 1919–1920 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Emanuela Dítěte. V letech 1920–1926 pracoval jako úředník. V roce 1926 odjel do Paříže. Zde navštěvoval přednášky Františka Kupky a údajně studoval i na École des beaux-arts. Seznámil se s Daniel-Henry Kahnweilerem, který o něm informoval Vincence Kramáře. Díky němu Diviš získal podporu Ministerstva školství. V Paříži se stýkal s Bohuslavem Martinů, Josefem Šímou, Františkem Tichým, Toyen a Janem Zrzavým. V roce 1930 se neúspěšně pokusil o přijetí do Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1932 navštívil severní Afriku a obrazy z této cesty vystavoval v galerii Van Leer. Ve třicátých letech přispíval kresbami i texty do Lidových novin. V roce 1939 po okupaci Československa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava uprchli do Paříže další čeští výtvarníci a umělci . Díky iniciativě Adolfa Hoffmeistera vznikl Dům československé kultury, kde řada českých umělců i bydle...
Více od autora
Aleksej Nikandrovič Novikov (2)
Ruský spisovatel, autor životopisu ruského hudebního skladatele M. I. Glinky.
Více od autora
Aleksandr Petrovič Každan (2)
Po studiu na historické fakultě pedagogického institutu v Ufě a po aspirantuře na Historickém ústavu Akademie věd SSSR pracoval v letech 1947-1956 jako docent na několika sovětských pedagogických institutech. Poté se stal starším vědeckým pracovníkem Historického ústavu Akademie věd SSSR. Věnoval se převážně historickému studiu náboženství. Autor mnoha prací, např.: Agrarnyje otnošenija v Vizantii XIII.-XIV. vv." ; "Lukian. Izbrannyje ateističeskije proizvěděnija" ; "Očerki istorii Vizantii i južnych slavjan" nebo "Kak čelovek sozdal boga" .
Více od autora
Aleksandr Nikolajevič Ostrovskij (3)
Alexandr Nikolajevič Ostrovskij , Rusko) byl ruský dramatik. Ve svých dílech se zaměřoval především na život moskevské společnosti. Počátky jeho tvory jsou spojeny s tzv. naturální školou, postupně však její rámec přerostl. Tvořil v období realismu a jeho dramatická díla se řadí k dílům jeho současníků Lva Nikolajeviče Tolstého, Fjodora Michajloviče Dostojevského a Ivana Sergejeviče Turgeněva. Narodil se do rodiny moskevského obchodního právníka a tak mu byl svět obchodování blízký už od malička. Po ukončení moskevského gymnázia studoval právo na Lomonosovově univerzitě. Po ukončení studia v roce 1843 vstoupil do státní služby a pracoval u soudů až do roku 1851. Mnohé charaktery, ať už z jeho rodinného prostředí, nebo pracovních zkušeností, posloužily jako předobraz postav z komedie Dohodneme se, neboť jsme svoji. Už jako sedmnáctiletý chlapec si oblíbil svět divadla a v roce 1847 začal psát své první dramatické pokusy, které i veřejně prezentoval. V témže roce se mu podařilo vydat jednu ze scén komedie Vždyť jsme svoji, která byla vydána ve své úplnosti o tři roky později, v roce 1850 pod názvem Bankrot. Díky této hře získal reputaci zručného dramatika. Sarkastický, ale pravdivý obraz o moskevských obchodních kruzích v nich vzbudil velkou nevoli a tato hra byla zakázána. Po zásazích cenzury byla znovu vydána v roce 1859 a v této znetvořené formě měla svoji premiéru roku 1861. Původní text hry se na jevišti objevil až v roce 1881. Právě tato divadelní hra přispěla k jeho odchodu ze státních služeb. Po odchodu ze státních služeb se začal naplno věnovat psaní - mezi ruskými autory je výjimečný právě tím, že se věnoval výlučně jen dramatu a divadlu. V době svého života napsal 48 divadelních her, z toho osm bylo veršovaných. Věnoval se různým tématům, ať už to byly ruské dějiny nebo pohádkové hry. Těžiště jeho práce však leží v manýristických dramatech kriti...
Více od autora
Aleksandr Neverov (2)
Alexandr Sergejevič Nevěrov , rusky Алекса́ндр Серге́евич Неверов, ruský spisovatel, autor povídek, románů a divadelních her. Vlastním jménem Skobelev.
Více od autora
Aleksandr Michajlovič Dunajevskij (2)
Ruský spisovatel, novinář a literární vědec, haškolog.
Více od autora
Aleksandr Lomm (1)
Narozen 20. 11. 1925 v Čeremchovu , zemřel roku 1994 v Praze. Prozaik a překladatel, autor fantasy.
Více od autora
Aleksandr Ivanovič Sobolev (1)
Ruský doktor filozofických věd, práce z oboru marxismu-leninismu.
Více od autora
Aleksandr Georgijevič Malyškin (3)
Ruský spisovatel, klasik socialistického realismu.
Více od autora
Aleksandr Aleksandrovič Fursenko (1)
Ruský autor publikací o dějinách a politice USA a Ruska.
Více od autora
Alek Popov (2)
Alek Popov, bulharsky Алек Попов je současný bulharský spisovatel a publicista. Po absolvování elitního klasického gymnázia v Sofii vystudoval filologii na Sofijské univerzitě. Poté pracoval v Národním muzeu literatury a působil také jako diplomat . V současné době je ředitelem Domu dětské knihy a hlavním redaktorem časopisu Родна реч . Popov je jedním z nejznámějších současných bulharských spisovatelů. Ve svých povídkách, novelách i románech s velkým sarkasmem popisuje problémy raného postkomunistického období, kdy nelítostná realita bouřlivých společenských změn ničila ideály a vše bylo nasáklé trapností, absurditou a nedůstojností. Ve své vlasti získal celou řadu ocenění a jeho texty byly přeloženy do celé řady jazyků.
Více od autora
Alejandro Algarra (2)
Biolog, věnuje se vzdělávání, autor knih pro děti a mládež. Narozen v Mexiku, žije v Barceloně.
Více od autora
Aldo Olexa (1)
Narodil se 4. 7. 1927 v Praze, zemřel 16. 3. 2009. Entomolog. Publikace z oboru.
Více od autora
Aldo Ceccato (2)
Aldo Ceccato je italský dirigent známý svou prací v symfonické i operní oblasti. Narodil se 6. února 1934 v italském Miláně a má za sebou vynikající kariéru v čele různých orchestrů po celém světě. Ceccato studoval na milánské konzervatoři a později na Vídeňské hudební akademii. Průlom na mezinárodní scéně přišel v roce 1964, kdy zvítězil v dirigentské soutěži Dimitrije Mitropoulose v New Yorku, což vedlo k jeho debutu s Newyorskou filharmonií.
Více od autora
Albrecht Gralle (1)
Autor, Albrecht Gralle, nar. 1949 ve Stuttgartu, vystudoval evangelickou teologickou fakultu a pět let působil v Africe. V roce 1976 začal publikovat povídky, poté romány a knížky pro děti. Dnes žije s rodinou v Northeimu.
Více od autora
Alberto Moreno de la Fuente (3)
Autor populárně-naučné publikací pro děti z historie vojenské techniky.
Více od autora
Albertine Sarrazin (2)
Albertine Sarrazinová, nepřechýleně Albertine Sarrazin, rodným jménem Albertine Damien byla francouzská spisovatelka a básnířka, autorka známého románu s autobiografickými prvky L'Astragale . Narodila se v hlavním městě Alžírska, Alžíru a brzy po porodu byla převzata do místní sociální péče a pokřtěna Albertine Damien . V roce 1939 ji adoptovala rodina vojenského lékaře, která ji dala jméno Anne-Marie R…, jehož zkrácenou formu Annick, používala později v soukromé korespondenci. V roce 1947 se rodina po odchodu jejího adoptivního otce do důchodu, přestěhovala na jih Francie, do města Aix-en-Provence. Albertine neměla v rodině dobré podmínky, od deseti let se stala terčem sexuálního obtěžování ze strany strýce, což mělo za následek psychické trauma provázené myšlenkami na útěk z domova. Rodina byla silně nábožensky založená a Albertine navštěvovala ještě v Alžíru soukromou církevní školu. Po přestěhování do Francie, pokračovala v Aix-en-Provence ve studiu na internátní škole Sainte Catherine de Sienne. Přestože byla inteligentní a měla dobré studijní výsledky, rodina ji, pro její nepoddajnou povahu, poslala do polepšovny Dobrý pastýř v Marseille. Při vstupu dostala jméno Annick, odvozené od jména Anne-Marie, získaného při adopci. Podařilo se jí složit první část maturitní zkoušky, pak z polepšovny utekla a autostopem se dostala do Paříže, kde se živila drobnými krádežemi a prostitucí. Když s kamarádkou provedly ozbrojené přepadení obchodu s konfekcí, byla zadržena, odsouzena a uvězněna. Ve vězení složila druhou část maturitní zkoušky, začala psát poezii a redigovat své literární pokusy, které si od mládí zapisovala do kroužkových bloků. Mezi prvními byla povídka Les aventures de trois guides indisciplinées , kterou napsala, když jí bylo 13 let. Ve vězení také absolvova...
Více od autora
Albert Speer (3)
Albert Speer , celým jménem Berthold Konrad Hermann Albert Speer, byl hlavní architekt Adolfa Hitlera a později ministr zbrojního a válečného průmyslu nacistického Německa. Po válce byl během Norimberského procesu odsouzen jako válečný zločinec. Narodil se v rodině architektů jako druhý ze tří synů. Jeho původní myšlenka byla stát se matematikem, ovšem v mládí od této myšlenky odstoupil a pokračoval v rodinném řemesle – v architektuře. Studoval u Heinricha Tessenowa na institutu technologie v Berlíně. Poté, co dokončil studium v roce 1931, si vzal svou nastávající manželku Margaretu Weberovou. O rok později mu bylo doporučeno jeho studentem, aby navštívil jeden z Hitlerových projevů. Své návštěvy opravdu nelitoval a v roce 1932 vstoupil do nacistické strany NSDAP s číslem 474.481, kde udělal rychlou politickou kariéru. První velkou zakázku získal na přestavbu ministerstva propagandy od Josepha Goebbelse, který byl jeho prací nadšen a doporučil ho Hitlerovi. Speer se stal prominentem nacistického režimu a dokonce i Hitlerovým blízkým spolupracovníkem. Už v roce 1934 se Speer stal hlavním architektem Třetí říše po smrti Paula Troosta. V roce 1942 se stal ministrem zbrojního průmyslu a během jeho vedení dosáhla produktivita práce v průmyslu svého maxima, protože výrazně vylepšil i podmínky vězňů v pracovních táborech. V březnu 1945 se však vzepřel Hitlerovým nařízením o destrukci německých průmyslových objektů, mostů, železnic a mnoha dalších objektů před nepřítelem, čímž tak mnoho z nich zachránil před zničením. Po ukončení druhé světové války byl Speer Spojenci zajat, obžalován jako válečný zločinec a v Norimberském procesu souzen Mezinárodním vojenským tribunálem. Odsouzen byl ke 20 letům vězení, které na den celé prožil ve věznici ve Spandau. Po propuštění napsal několik knih; známá je především jeho kniha s názvem Erinnerungen . S man...
Více od autora
Albert Podell (1)
Americký cestovatel, spisovatel, redaktor, režisér dokumentárních filmů.
Více od autora
Albert Maršík (3)
Student českého jazyka a literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Autor scénáře komiksu. Působí také jako hudební producent, kytarista a zpěvák hudební skupiny Edafon.
Více od autora
Albert Lee (3)
Albert Lee je uznávaný britský kytarista, který je známý svou fingerstyle a hybridní technikou hry. Lee se narodil 21. prosince 1943 v Leominsteru v hrabství Herefordshire v Anglii a má za sebou bohatou kariéru sessionového hudebníka i sólového umělce. Jeho kariéra trvá již několik desetiletí, během nichž se stal uznávaným díky své práci v žánru country a rocku.
Více od autora
Albert Jedlička (1)
Slovenský autor publikací o fotbalu, starých automobilech a slavných cestovatelích.
Více od autora