48541–48600 z 158563 Autoři
Jan-Cor Jacobs (2)
Jan-Cor Jacobs je novinář a terarista. O teraristice napsal již řadu článků, především pro anglicko-nizozemský časopis Evropského sdružení pro chovatele hadů Litteratura Serpentium. V roce 2002 napsal svou první knihu, která poskytuje návod k chovu hadů.
Více od autora
Jan Zvoníček (1)
Narozen 25.4.1913 v Praze, zemřel 15.3.1991 tamtéž. Profesor na katedře chemických a potravinářských strojů Strojní fakulty ČVUT v Praze. Práce v oboru.
Více od autora
Jan Žižka (2)
Narozen 18. 3. 1954. Ing., architekt-památkář a územní konzervátor. Pracovník Státního památkového ústavu středních Čech. Práce z oboru.
Více od autora
Jan Zítek (3)
Narozen 14.1.1868 ve Velešíně, zemřel 24.5.1913 v Praze. ThDr., středoškolský profesor náboženství, náboženské publikace, folklorista, básník.
Více od autora
Jan Zelinka (2)
Narozen 13.I.1893 v Praze, zemřel 30. VI.1969 tamtéž. Český hudební skladatel, klavírista a hudební publicista. Komponoval ve různých hudebních formách, ale věnoval se hlavně hudebně - dramatickému oboru - v této tvorbě vystupuje nejzajímavější úsilí o nový umělecký výraz v duchu tradice Otakara Ostrčila.
Více od autora
Jan Zelenka (2)
Narozen 5. 12. 1923 v Ústí nad Orlicí, zemřel 21. 2. 1998 v Praze. Novinář a politický činitel, čelný představitel české žurnalistiky a propagandy v době normalizace.
Více od autora
Jan Zavřel (1)
Narozen 5.5.1879 v Třebíči, zemřel 3.6.1946 v Brně. PhDr., profesor zoologie, publikace z oboru entomologie.
Více od autora
Jan Žaloudík (2)
Jan Žaloudík je český politik a lékař, od roku 2010 jako nestraník za ČSSD senátor za obvod č. 55 – Brno-město a do roku 2019 ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně. V letech 2003–2010 byl děkanem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Od roku 2020 zastupitel Jihomoravského kraje. Odmaturoval na gymnáziu ve Frýdku-Místku. V roce 1979 absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Roku 1992 obdržel titul CSc., v roce 1998 po habilitaci titul docenta a roku 2003 získal profesuru. V letech 1979-2010 pracoval v Masarykově onkologickém ústavu v Brně jako chirurg a onkolog. Před rokem 1989 zde byl předsedou místní organizace Komunistické strany Československa. V letech 2000–2001 tento ústav řídil a mezi lety 2002–2008 zde zastával funkci náměstka ředitele pro rozvoj, vědu a výuku. Poté, co se stal ředitelem tohoto ústavu Jiří Vorlíček, byl nucen z ústavu odejít. Po Vorlíčkově rezignaci kvůli vysokému věku se Jan Žaloudík v roce 2014 stal ředitelem MOÚ. V této funkci na vlastní žádost skončil k 1. červenci 2019. V letech 1999–2002 působil jako proděkan pro vědu a výzkum Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, v období 2003–2010 vykonával na této fakultě funkci děkana. Má dvě dcery. Byl členem KSČ. Ve volbách 2010 se stal senátorem za obvod č. 55 – Brno-město, když v obou kolech porazil bývalého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka. Od března 2014 působil v týmu poradců premiéra Bohuslava Sobotky jako poradce pro oblast sociálních věcí, vědy a výzkumu, školství, zdravotnictví a rovných příležitostí. Ve volbách v roce 2016 obhajoval svůj mandát za ČSSD v obvodu č. 55 – Brno-město. Se ziskem 18,62 % hlasů postoupil z druhého místa do druhého kola, v němž porazil poměrem hlasů 52,63 % : 47,36 % kandidáta hnutí ANO 2011 Pavla Staňka a zůstal tak senátorem i pro další období. V krajských volbách v roce 2020 byl jako nestraník za ČSSD zvolen zastupitelem Jihomoravského kraje. N...
Více od autora
Jan Żabiński (1)
Jan Żabiński byl slavný polský zoolog, zootechnik a fyziolog, žák Jana Sosnowského. Byl spoluzakladatel a druhý ředitel Varšavské zoologické zahrady a vrchní správce městských veřejných parků ve Varšavě. Je autorem celé řady populárně naučných knih o zvířatech a jejich etologii, podílel se i na tvorbě řady rozhlasových pořadů s týmž zaměřením. Hrál významnou roli při záchraně zubra a jeho navrácení do přírody. Za druhé světové války spolupracoval se Żegotou, spolu se svou ženou Antoninou a synem Ryszardem ukryl ve Varšavské zoo coby přechodném útočišti stovky Židů uprchlých z Varšavského ghetta, někteří zůstali i dlouhodobě. Jako poručík Zemské armády bojoval ve Varšavském povstání, byl zraněn, zajat a do konce války žil jako válečný zajatec v německých zajateckých táborech. V roce 1965 ho i jeho manželku Jad vašem prohlásil za spravedlivé mezi národy. V roce 2007 napsala americká spisovatelka Diane Ackerman knihu The Zookeeper's Wife: A War Story, která pojednává o válečné činnosti Żabińských . Vydal 60 populárně naučných a 32 vědeckých knih.
Více od autora
Jan z Hvězdy (3)
Jan Jindřich Marek, křtěný jako Jan Nepomuk Amadeus Marek , byl český obrozenecký kněz a spisovatel. Svá díla publikoval pod pseudonymem Jan z Hvězdy. J. J. Marek se narodil do rodiny učitele Františka Marka. Vystudoval v gymnázium v Plzni, dvouletý kurz filozofie a v roce 1826 dokončil studia teologie. Z období studií pochází Markův pseudonym, neboť byl často učitelem Minikatim kárán za nepozornost: „Jene, jste zase ve hvězdách.“ Stal se knězem proti své vůli na přání přísného otce. Během své duchovenské dráhy působil mimo jiné v Plasích, Kozojedech a v Kralovicích. Většinu svých děl vytvořil během svého čtrnáctiletého působení na kozojedské faře . Pamětníci prý o něm vyprávěli jako o muži společenském. Rád docházíval do Liblína, kde se stýkal s proslulými vlastenci Vilímem hrabětem z Wurmbrandu a vrchním liblínského panství básníkem Václavem Jaromírem Pickem. Rád také konával z Kozojed výlety na Libštejn, Krašov a Kaceřov. Své básně a povídky, uveřejňoval v časopisech Květy české, Vlastimil, Časopis Českého musea, Bibliotheka zábavného čtení, Jindy a nyní aj. V letech 1843–47 vyšly v 10 svazcích jeho sebrané spisy. I. svazek obsahoval balady, romance, pověsti a legendy, II. svazek drobné písně a básně, svazek III.–V. Jarohněv z Hrádku , svazek VI. a VII. Mastičkář , svazek VIII. Známosti z průjezdu a Harfenice, svazek IX. Nocleh na Kaceřově, Čechové v Prusích, Hrob milenců a Volšanský zámek, svazek X. Jiří z Doupova, Radomíra a Čechové před Mediolánem. Látku si vybíral hlavně z české minulosti, přítomnost ho nevábila. V roce 1847 byl přeložen do Kralovic. Tam v 50 letech zemřel na vodnatelnost. „Živ byl Bohu, svým a vlasti zdejší farář z Hvězdy Jan, spisy jeho, květy krásné, zdobí vlastenecký lán“, hlásá nápis nad jeho hrobem nedaleko kralovického kostela. První literární pokusy spadají do období střední školy v Pl...
Více od autora
Jan Wolkers (3)
Jan Hendrik Wolkers byl nizozemský spisovatel, sochař a malíř. Je považován za jednoho z nejlepších spisovatelů poválečné nizozemské literatury. Mezi Wolkersova nejznámější díla patří romány Terug naar Oegstgeest , ve kterém popisuje život v nábožensky silně založené rodině, a Turks fruit , inspirovaný jeho druhým nevydařeným manželstvím. Přestože se Wolkers jako spisovatel dočkal velké popularity, sám se na prvním místě považoval za sochaře. Přes svůj všestranný charakter získal Wolkers v životě pouze jediný diplom, a to ze psaní na stroji. Wolkers se narodil jako třetí z jedenácti dětí v silně kalvinisticky založené rodině, během dospívání se však od víry odvrátil. Krátce navštěvoval střední školu, z níž brzy kvůli špatnému prospěchu odešel, a začal pomáhat otci, který vlastnil prodělávající hokynářství ve městě Oegstgeest v Jižním Holandsku. Wolkers pracoval mimo jiné jako ošetřovatel zvířat v laboratoři na Univerzitě v Leidenu a jako zahradník. Ve volném čase navštěvoval leidenskou akademii výtvarných umění Ars Aemula Naturale a věnoval se krajinomalbě. Během druhé světové války měl jako nižší úředník na starosti rozdělování potravinových lístků. Později se během války ukrýval a krátce po osvobození žil v Paříži. Wolkers byl třikrát ženatý. V roce 1947 se oženil s Marií de Rooovou . Z toho manželství měl Wolkers dva syny a dceru. Téměř dvouletá Eva zemřela v roce 1951 během nehody při koupání. Tuto tragédii zpracoval Wolkers ve svém románu Roos van vlees , česky Růže z masa . V roce 1958 se Wolkers ve Francii oženil s Annemarií Nautovou, ale manželství netrvalo dlouho. Toto období se Wolkersovi stalo inspirací pro román Turks fruit , ve kterém Nautová sloužila jako předloha pro hlavní hrdinku Olgu. Rakovina a následná smrt Olgy symbolizuje Wolkersův smutek z krachu manželství s Annemarií. V roce 1963 potkal Wolkers v tehd...
Více od autora
Jan Wolf (2)
Narozen 13.5.1894 v Novém Bydžově, zemřel 10.1.1977 v Praze. MUDr., DrSc., profesor histologie a embryologie, publikace z oboru.
Více od autora
Jan Wierusz-Kowalski (1)
Polský benediktinský mnich, zabývající se biblickou a liturgickou obnovou. Po opuštění Úřadu pro náboženské záležitosti se věnoval náboženským studiím. Je autorem mnoha populárních děl o křesťanství napsaných z materialistického pohledu. Narodil se ve Švýcarsku. V roce 1931 vstoupil do řádu benediktinů v Zevenkerken v Belgii, kde se pak připravoval pro práci v Polsku. V roce 1937 byl vysvěcen a v roce 1939 se usadil v Tyniec, kde došlo k obnovení benediktinského společenství po více než stu letech. Po druhé světové válce učil liturgii na Jagellonské univerzitě a podílel se na obnově liturgického života. V roce 1949 získal doktorát na Jagellonské univerzitě. V roce 1952 opustil řád a pracoval nejprve jako diecézní kněz ve Vratislavi. V letech 1953-1955 byl správcem farnosti Panny Marie Čenstochové. V roce 1959 se stává laikem. V šedesátých letech byl zaměstnancem Úřadu pro náboženské záležitosti. V sedmdesátých a osmdesátých letech pracoval v Ústavu filozofie a sociologie Polské akademie věd. V roce 1975 obhájil kandidátskou disertační práci. Funkce a struktura posvátného jazyka . Publikoval řadu prací o náboženství.
Více od autora
Jan Wiener (2)
Jan Wiener byl navigátor 311. perutě RAF, protinacistický odbojář, univerzitní profesor a politický vězeň 50. let v ČSR. Narodil se roku 1920 v Hamburku do česko-německé židovské rodiny, kde chodil do gymnázia Johanneum. Jedním z jeho předků byl pražský rabín. Od roku 1933 rodina žila v Praze, kde pocítil český antisemitismus. V Praze navštěvoval Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici. Chodil do Sokola, poté co byl svědkem antisemitského chování svých spolubratří, přestal spolek navštěvovat. Jeho nejoblíbenější činností byl fotbal a hlavně box, ve kterém vynikal. Kvůli fotbalu také – otcovu přání navzdory – odmítl složit náboženskou zkoušku dospělosti Bar micva, čehož posléze litoval a vykonal ji až ve svých sedmdesáti pěti letech. Při všeobecné mobilizaci se dobrovolně přihlásil do armády. Jeho bratr odcestoval několik dní před okupací do Ameriky, kde získal stipendium na Harvardově univerzitě. V roce 1939 pro svůj židovský původ nebyl připuštěn k maturitě. O rok později uprchl do Jugoslávie, kde se již tou dobou nacházel jeho otec a jeho nevlastní matka. Doma zanechal svou matku a babičku. Když nacisté na Jugoslávii v dubnu 1941 zaútočili, Wienerův otec spáchal před jeho očima sebevraždu. Wiener se rozhodl přejít přes Itálii a severní Afriku, Francii až do Anglie, kde se chtěl přihlásit do československé armády. V Itálii byl zajat a vězněn v internačním táboře pro cizince. Wienerova matka zahynula v roce 1942 v terezínské Malé pevnosti. Roku 1943 po invazi spojenců na Sicílii a na jih Itálie se mu podařil opakovaný pokus o útěk z tábora. Přes Afriku se dostal do Velké Británie a zde vstoupil do československé armády. Mezi lety 1943 a 1945 působil u 311. čs. bombardovací perutě RAF jako radionavigátor a střelec. Absolvoval desítky operačních letů. Podnikal nálety na evropská města a hlídkov...
Více od autora
Ján Voseček (3)
Narozen 29. 11. 1919. Malíř, pedagog, autor učebnic výtvarné výchovy.
Více od autora
Jan Vopravil (2)
Narozen 4. 7. 1975 v Praze. Ing., Ph.D., výzkumný pracovník, práce z oboru pedologie.
Více od autora
Jan Vondrák (3)
Narozen 12.9.1940 v Písku. Ing., DrSc., geodet, astronom, , práce z oboru astronomického pozorování.
Více od autora
Jan Vondra (3)
Narozen 1. 10. 1980 v Havlíčkově Brodě. Matematik, práce z diferenciální geometrie.
Více od autora
Jan Volkov (3)
Narozen 25. 3. 1898 v Chrudimi, zemřel 10. 3. 1971 v Praze. Hudební skladatel, aranžér, dirigent a klavírista, stati z oboru.
Více od autora
Jan Volf (3)
Narozen 26.7.1863 v Lučkovicích, zemřel 31.5.1938 v Klatovech. Katolický kněz, dějepis katolické církve.
Více od autora
Jan Vogeltanz (2)
Jan Vogeltanz je renomovaný odborník na vojenskou historii, známý dlohá léta čtenářům Střelecké revue a dalších odborných i populárně naučných publikací a časopisů. Vystudoval český jazyk a dějepis na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval v Okresním muzeu Klatovy a v Muzeu Chodska v Domažlicích.
Více od autora
Jan Vlk (3)
Narozen 30. 11. 1960 v Praze. Historik českých dějin ranného středověku a dějin Prahy. Kronikář městské část Praha 3.
Více od autora
Jan Vlk (2)
Jan Vlk byl český právník, notář, buditel a básník. Narodil se v Telči, studoval v Jihlavě, Brně a pak právnickou fakultu olomoucké univerzity. Během studií v Olomouci se začal podílet na českém vlasteneckém hnutí, podílel se na založení Slovanské lípy, prvního českého politického spolku na Moravě. Účastnil se také bojů v Praze během revolučního roku 1848. Po rozpuštění Slovanské lípy během Bachova absolutismu jeho vlastenecká a politická činnost na čas ustala. Do roku 1850 působil jako právní koncipient u Aloise Pražáka v Brně. Po složení soudcovské zkoušky se stal auskultantem u soudu v Novém Jičíně, pak působil také v Hranicích, Těšíně, Varíně, Bratislavě, Zlatých Moravcích, Skalici a v Trenčíně. Po zrušení c. k. soudů v Uhrách byl v roce 1861 jmenován notářem ve Znojmě, kde u něj jako koncipient pracoval Jaroslav Palliardi. V roce 1867 dvakrát neúspěšně kandidoval do Moravského zemského sněmu za venkovské obce Znojemska, ale pokaždé jej porazil Johann Fux. Ve Znojmě začal působit jako národní buditel. V místním převážně německém prostředí prosazoval zájmy Čechů. V roce 1868, u příležitosti 70. narozenin Františka Palackého inicioval první moravský tábor lidu v Kravsku, první veřejné vystoupení Čechů na Znojemsku. Inicioval také vznik Vzájemné záložny, českého peněžního ústavu, a byl předsedou Znojemské matice školské. V roce 1870 stál u zrodu Besedy Znojemské, stal se jejím předsedou, kterým byl až do své smrti. V rámci Besedy působil jako herec a dramaturg, na divadlo přispíval i finančně. Skladbě básní se začal věnovat v roce 1848. Psal milostnou lyriku s motivy národního obětování a nadšení. Jeho nejznámější báseň Přijde jaro, přijde byla později zhudebněna Arnoštem Förchtgottem. V letech 1852–1853 se poezii přestal věnovat a napsal dvě právnická díla. Zemřel 31. července 1896 v Liliendorfu u Vranova nad Dyjí. Jeho pohřeb na hřbitově ve Znojmě ...
Více od autora
Jan Vítězslav Dušek (1)
Narozen 8.6.1891 v Makově u Tábora, zemřel 2.3.1966 v Táboře, sochař, medailér, jeden ze zakládajících členů Sdružení jihočeských výtvarníků , člen francouzské Národní společnosti krásných umění ; dělal figurální a portrétní tvorbu, pamětní desky, portrétní medaile, figurální výzdobu budov, busty a symbolické hlavy, pomníky padlých.
Více od autora
Jan Vermeer van Delft (2)
Jan Vermeer van Delft , Johannes Vermeer byl jeden z nejvýznamnějších nizozemských barokních malířů. Byl pokřtěn jako Joannis van der Meer v protestantském kostele Nieuwe Kerk v Delftu. Jeho otec se původně jmenoval Reynier Janz Vos a teprve později si z neznámých důvodů změnil příjmení na van der Meer či zkráceně Vermeer. Pracoval jako hostinský, po svatbě o sobě tvrdil, že je výrobcem hedvábí. Snad proto se na mnoha Vermeerových obrazech objevují nejrůznější látky a tapiserie. Vermeer starší však také nakupoval a prodával obrazy a byl členem cechu sv. Lukáše. Vermeer a jeho rodina, příslušníci nižší střední třídy, žili ve velkém domě, zájezdním hostinci jménem Mechelen. Janovi prarodiče byli negramotní a negramotná byla i Janova matka. Jan se narodil jako druhé dítě a jediný syn. Motivace Jana stát se umělcem a jeho malířské začátky jsou obestřeny tajemstvím. Musel však šest let navštěvovat ateliér mistra, jenž byl členem cechu sv. Lukáše . Teprve v roce 1653 mohl sám do cechu vstoupit a signovat a prodávat vlastní díla. Někteří z badatelů se domnívají, že se Vermeer vydal za studii do Amsterdamu či Utrechtu. Vermeer se oženil v roce 1653 s Catharinou Bolnesovou, která byla katolička, a není jisté, zda Jan po svatbě konvertoval nebo ne. Z manželství vzešlo celkem jedenáct dětí, které byly vychovávány v matčině katolické víře. Na Vermeerově raném díle je patrné, že se mladý malíř vyrovnával s vlivy náboženské, mytologické a žánrové malby utrechtské školy, která vycházela z Caravaggia. Vermeerova tchyně vlastnila skromnou sbírku obrazů utrechtských mistrů. Byla navíc vzdálenou příbuznou utrechtského malíře Abrahama Bloemarta. Krátce poté přichází obrat a Vermeer se zaměřuje na malbu scén z běžného života. S podobnými tématy získali slávu malíři jako Gerard Terborch, Nicolas Maes nebo Pieter de Hooch. Přesto jsou Vermeerovy obrazy ...
Více od autora
Jan Velisek (3)
Narozen 11.4.1946 v Trhových Svinech. V r. 1968 absolvoval FPT v Praze, Katedru konzervace potravin a technologie masa. V r. 1969 nastoupil na Katedru chemie a zkoušení potravin jako pracovník pro vědu a výzkum, v r. 1974 obhájil kandidátskou disertační práci, v letech 1974–1983 působil na uvedeném ústavu jako vědecký pracovník a samostatný vědecký pracovník specialista a od r. 1983 jako odborný asistent. V r. 1990 se habilitoval pro obor chemie a analýza potravin a v tomtéž roce obhájil doktorskou disertační práci. Od r. 1991 je vedoucím Ústavu chemie a analýza potravin, profesorem pro obor chemie a analýza potravin byl jmenován v r. 1992. Od r. 2000 je děkanem FPBT. Ve výzkumné práci se prof. Velíšek zabýval a stále zabývá především studiem Maillardovy reakce. Je členem mezinárodní organizace IMARS . Zhruba 30 let se rovněž věnuje problematice chlorovaných propanolů v potravinách. Tyto technologické kontaminanty byly prvně v potravinách prokázány na VŠCHT Praha. Na základě prací prof. Velíška, kterých na toto téma publikoval více než 50, a díky spolupráci s podniky Nestlé Germany, Nestlé Research Centre a Kikkoman Europe, byla zavedena nová technologie výroby potravinářských hydrolyzátů bílkovin a přijata opatření k omezení výskytu těchto kontaminantů v potravinách obecně.
Více od autora
Jan Vedral (3)
Narozen 20. 11. 1955 v Praze. Divadelní a rozhlasový dramatik a dramaturg, teatrolog, profesor dramaturgie činoherního divadla. Vysokoškolský pedagog. Otec hudebního publicisty Honzy Vedrala .
Více od autora
Jan Večeř (3)
Narozen 23.4.1942 v Bludově. JUDr., ing., CSc., odborný asistent Ústavu marxismu-leninismu University Karlovy v Praze. Práce z oboru ekonomiky, překlady z ruštiny.
Více od autora
Ján Vasilenko (3)
Mistr bojových umění, trenér a zakladatel stylu sebeobranného stylu Watejitsu, kumite, formy se zbraní i beze zbraně.
Více od autora
Jan Vaněk (3)
Narozen 6. 2. 1903 v Havlíčkově Brodě, zemřel 21. 6. 1977 v Rokycanech. Státní úředník, básník, beletrista.
Více od autora
Jan van Ruusbroec (1)
Jan van Ruusbroec , také Ruysbroeck nebo Ruisbroek byl vlámský teolog, mystik a spisovatel. Svá díla psal nizozemsky. V současnosti jsou jeho nejznámějšími spisy Sedm kroků na žebříku duchovní lásky a Duchovní zásnuby. Jan měl oddanou matku, která ho vychovala v katolické víře. O jeho otci se neví nic. Jeho příjmení je toponymum, čili je odvozeno od názvu osady Ruisbroek. V jedenácti letech bez rozloučení opustil svou matku a odešel ke svému strýci, kanovníkovi Janu Hinckaertovi, který se o něj postaral a zajistil mu vzdělávání na škole sv. Guduly v Bruselu. Hinckaert žil v apoštolském bratrství s členem téže kapituly Francisem van Coudenbergem. Zajistil Ruusbroekovi vzdělání, a ten se tak mohl stát knězem. Vysvěcen byl v kostele Svaté Guduly v roce 1317. Jeho matka ho následovala do Bruselu. Vstoupila do tamní bekináže, kde krátce před svěcením svého syna zemřela. V letech 1318–1343 působil jako farář u sv. Guduly; nadále žil se svým strýcem Hinckaertem a Van Coudenbergem v extrémní chudobě a odloučenosti od světa. V té době vyvolávalo v Nizozemí spory hnutí Bratří svobodného ducha . Jednou z členek bratrstva byla Heilwige Bloemardinne; byla aktivní zejména v Bruselu, kde pomocí pamfletů propagovala svou víru. Ruusbroec jí odpovídal rovněž pamflety, žádný se však do dnešních dob nezachoval. Tento spor natrvalo poznamenal Ruusbroekovu tvorbu: jeho pozdější spisy byly psány v nizozemštině a vždy odkazovaly na "kacířské" názory Bratrstva. Touha po větším odloučení od světa a možná i pronásledování poté, co napadl Bloemardovou, jej vedla k tomu, že r. 1343 s dvěma přáteli opustil Brusel a v nedalekém lese založil převorství Groenendael. Přidalo se k nim mnoho následovníků; 13. března 1349 se komunita zformalizovala jako klášter řádu augustiniánů-kanovníků, Ruusbro...
Více od autora
Jan van Eyck (2)
Jan van Eyck byl belgický malíř. Spolu s bratrem Hubertem významně zdokonalil techniku olejomalby. Jeho obrazy ovlivnily jeho nizozemské i italské současníky. K nejvýraznějším rysům jeho maleb patří přesné popisné vystižení detailů, nesmírně jemná a minuciózní malba a kresba, důsledné využívání perspektivy při kompozici prostoru, přesné vystižení světelných poměrů průzračného, rozptýleného světla s výrazným uplatněním stínování. V písemných pramenech je Eyck poprvé doložen v roce 1422, kdy působil ve službách nizozemského hraběte Jana Bavorského, který sídlil v Haagu. Přesné datum ani místo jeho narození neznáme. Rok 1390 je orientační, město Maaseik pravděpodobné. Po smrti Jana Bavorského v roce 1425 odešel Eyck do Brugg, kde vstoupil do služeb burgundského vévody Filipa III. Dobrého. Eyck se nestal pouze jeho dvorním malířem, ale také diplomatem a vyslancem. Z vévodova pověření navštívil pravděpodobně Itálii, Portugalsko, Španělsko, Francii a Svatou zemi. Není vyloučené, že roku 1436 pobýval v Praze. Většina Eyckových cest byla považována za důvěrné, a proto se jejich cíle v účtech dvora neuvádějí. Doložená je jeho cesta do Lisabonu na podzim roku 1428. Byl členem poselstva, které dojednalo sňatek Filipa III. a Isabely Portugalské. Eyck v Lisabonu pro svého vévodu namaloval dva princezniny portréty. Zatímco poselstvo čekalo na Filipovu odpověď, navštívilo Santiago de Compostela, kde se setkalo s králem Janem II. Kastilským. V roce 1432 přesídlil Eyck natrvalo z Lille do Brugg, kde se asi o rok později oženil s Margaretou, o hodně mladší dívkou pravděpodobně šlechtického původu. Z manželství se narodily dvě děti: synovi Filipovi byl za kmotra Filip III., mladší dcera Lyevine vstoupila roku 1450 do kláštera. V roce 1435 odjel z vévodova pověření do Arrasu, kde měl portrétovat účastníky mírového kongresu. Z této cesty se dochoval portrét Niccola Albergatiho. V témže roce změnil vévoda Eyckův roční pl...
Více od autora
Ján Valo (2)
Ing. Ján VALO se narodil 20. května 1937. Po skončení vysoké školy obor RTZ letectva, pracoval v oblasti leteckého výzkumu a později jako odborný asistent na Vojenské akademii v Brně. Na technice MTC v Káhiře, katedře Electronics, odučil 11 semestrů a několik roků působil jako hlavní inženýr- vedoucí specializace Radio and Radar na letecké škole poblíž libyjského Tripolisu. Na GŠ ČSLA pracoval v oblasti zahraniční technické pomoci. V letech 1987-1988 začal se svými spolupracovníky připravovat vytvoření mírových sil OSN v ČSLA. V roce 1989 dosáhl schválení koncepce a v lednu 1990 zahájilo činnost oddělení mírových sil OSN pod jeho vedením. Stalo se tak u nás poprvé v historii a československá armáda dostala prostor zapojovat se do mírových operací a prezentovat se v zahraničí. Na jaře 1990 se spolupodílel na otevření Výcvikového střediska mírových sil OSN společně s představiteli města Český Krumlov. Po okupaci Kuvajtu bylo jeho oddělení pověřeno přípravou a organizací čs. protichemické jednotky a plk. Ing. Valo byl jmenován jejím velitelem. Čs. jednotka splnila všechny úkoly v operacích Pouštní štít a Pouštní bouře, a plk. Ing. Valo obrdžel několik ocenění a vyznamenání.
Více od autora
Jan Valníček (2)
Narozen 6. 8. 1896 ve Slavkově, zemřel 9. 7. 1961. Plk., Ing., profesor balistiky na Vysoké škole vojenské. Autor technických spisů, též autor válečného deníku.
Více od autora
Jan Václav Vratislav z Mitrovic (3)
Narozen 1669, zemřel 5. 12. 1712. Český politik a diplomat, na začátku 18. století vykonával funkci diplomata v Londýně a Haagu, kde se spolupodílel na vytvoření protifrancouzské aliance.
Více od autora
Jan Václav Šolc (1)
Narozen 15.5.1877 Sobotka , zemřel 5.11.1953 Praha. Sbormistr, skladatel, kulturní pracovník.
Více od autora
Jan Vachek (2)
Narozen 1981 v Praze. MUDr., lékař-diabetolog, nefrolog, zabývá se též klinickou farmakologií a farmakoterapií.
Více od autora
Jan Vacek (1)
Jan Vacek je bývalý český profesionální tenista. Ve své kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden turnaj ve dvouhře, když triumfoval na Brasil Open 2001. Na challengerech ATP získal čtyři singlové a čtyři deblové tituly a na okruhu ITF pak sedm titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v srpnu 2002 na 61. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2005 na 115. místě. Trénoval jej Jiří Hřebec. Na grandslamu se nejdále probojoval do čtvrtého kola ve Wimbledonu 2002, v němž vypadl ve třech setech s Nizozemcem Sjengem Schalkenem. V roce 2004 se mu narodila první dcera Eliška. O 4 roky později druhá dcera Viktorie. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Vacek na anglické Wikipedii.
Více od autora
Jan Urban (1)
Narozen 22. 9. 1948 v Praze. Historik, medievalista, autor prací z oboru českých středověkých dějin, šéfredaktor časopisu Dějiny a současnost, nakladatelský redaktor se zaměřením na historii.
Více od autora
Jan Tupý (2)
Nar. 1949. Pedagog, redaktor. Zab. se didaktikou tělesné výchovy a tvorbou vzdělávacích programů. Spoluautor programu zdravotně orientované zdatnosti. Publ. z oboru.
Více od autora
Jan Trojan (3)
Jan Trojan byl český muzikolog, rozhlasový redaktor a pedagog. Vystudoval hudební vědu a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a hudební výchovu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Pracoval jako hudební redaktor Československého rozhlasu, pro který rekonstruoval řadu starých českých skladeb, a od roku 1961 vyučoval na Janáčkově akademii múzických umění, kde se roku 1990 stal profesorem. Věnoval se mimo jiné lidovým písním, opeře a moravské hudbě 18. století. Na přelomu 20. a 21. století spolu se Zdeňkem Smiřickým znovuobjevil moravského barokního skladatele Josefa Schreiera.
Více od autora