Všichni Autoři a témata

František Wiesner (4)

Narozen 1893, zemřel 1970. Dr.,ing., specializace na strojní inženýrství, energetiku; Též publikace o pěstování zeleniny.

František Vyhlídal (2)

Narozen 4.5.1947 v Prostějově. Autor publikace o historii mistrovství světa v ledním hokeji.

František Vyčichlo (4)

František Vyčichlo byl český matematik a pedagog. Po maturitě na pardubické reálce v roce 1923 nastoupil na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a České vysoké učení technické v Praze. Roku 1928 dostal aprobaci pro výuku matematiky a deskriptivní geometrie pro střední školy. V roce 1929 obdržel titul doktora přírodních věd za vědeckou práci Kleinův souřadný systém v přímkové geometrii a jeho souvislost s Kummerovou plochou. V letech 1926–1930 pracoval jako asistent profesora Kloboučka na ČVUT, roku 1928 převzal přednášky po zemřelém učiteli Machytkovi. Suplování za nepřítomné učitele se věnoval i na přírodovědecké fakultě, v letech 1929–1930 absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Göttingenu. V letech 1930–1942 vyučoval na reálce v Karlíně. Ve školním roce 1937–1938 pobýval na studijním pobytu ve Florencii, kde se zabýval geometrií, diferenciálními a integrálními rovnicemi a přednášel o konformní geometrii. V roce 1939 habilitoval na Univerzitě Karlově z matematiky a geometrie. Od roku 1942 vyučoval deskriptivní geometrii na Střední umělecko-průmyslové škole v Praze. V roce 1946 byl jmenován řádným profesorem matematiky s účinností od roku 1945 na Vysoké škole inženýrského stavitelství v Praze, kde od 1. října 1945 přednášel. Rovněž se stal přednostou I. ústavu matematiky. V roce 1950 sjednotil 10 ústavů matematiky a 2 ústavy deskriptivní geometrie do katedry matematiky. Působil jako vedoucí katedry matematiky a zároveň rektor. Přednášel rovněž na dalších vysokých školách . Zabýval se tvorbou učebnic, učebních plánů a osnov. Podílel se na reorganizaci Československé akademie věd a spolu s profesorem Ivo Babuškou na ustavení Matematického ústavu ČSAV. V roce 1956 mu byla udělena hodnost doktora fyzikálně-matematických věd. Zemřel 6. ledna 1958....

František Vopat (3)

Narozen 11.2.1908 v Litovli, zemřel 25.10.1958 v Praze. Fotograf, fotografické publikace.

František Volf (4)

Narozen 7.9.1898 v Branné u Třeboně, zemřel 3.1.1979 v Praze. Ing., dr.techn., docent, rybářský patolog, publikace z oboru.

František Vích (4)

Narozen 12. 11. 1932 v Nechanicích, zemřel 25. 7. 1996 v Hradci Králové. Ředitel knihovny, bibliograf, knihovník v Hradci Králové.

František Tylšar (4)

Narozen 12. 12. 1966 v Šumperku. Básník, textař, lektor vzdělávání dospělých, železniční specialista, podnikatel.

František Tuláček (2)

Ing. František Tuláček pocházel z rodiny rolníka v Budiměřicích. Jako nejstaršího syna ho rodiče poslali na studia. Na nymburském reálném gymnáziu maturoval ve válečném roce 1941. Protože české vysoké školy byly v Protektorátu Čechy a Morava uzavřeny, Vysokou školu zemědělskou v Praze absolvoval s titulem zemědělského inženýra až po válce. Pak pracoval na několika místech Čech v drůbežářských závodech, kde získával další praktické zkušenosti pro svou budoucí učitelskou dráhu. Jeho nejvyšším zařazením byl post technicko-výrobního náměstka ředitele Drůbežářských závodů v Plzni v padesátých letech. V dalším vzestupu mu tehdy zabránilo více důvodů: kromě náboženského vyznání, "kulackého" původu jeho samého i jeho manželky to bylo především tvrdošíjné odmítání vstupu do KSČ. S celou rodinou se proto přestěhoval na Hanou do Přemyslovic na Prostějovsku, kam byla z Jeseníku přemístěna celostátní drůbežnická škola s internátem. Dostal na ní místo učitele, dálkově si doplnil pedagogické vzdělání. V dalších letech vychovával ve zdech novogotického zámku konfiskovaného roku 1951 potomkům Edmunda Bochnera v Přemyslovicích středoškolskou mládež připravující se na zaměstnání v drůbežářství, popř. na studium na zemědělských fakultách. František Tuláček byl autorem řady odborných publikací, vědeckých článků i učebnic z oboru chovatelství drůbeže. Zabýval se především teorií chovu drůbeže, genetikou a plemenářstvím. Byl posuzovatelem drůbeže na výstavách , které i sám organizoval, a samozřejmě také dlouholetým funkcionářem Českého svazu chovatelů drobného zvířectva. Jako první Čech byl roku 2008 vyznamenán Medailí za zásluhy Evropského chovatelského svazu. Stal se nestorem českého drůbežářství. Ani po odchodu do penze nepřestal s chovem kachen a králíků, dokud mu síly sloužily pomáhal v přemyslovické drůbežárně ještě alespoň jako noční hlídač. V létě 2012 oslavil v rodinném kr...

František Tomáš Bratránek (2)

F. T. Bratránek se narodil 3. 11. 1815 v Jedovnici nedaleko Blanska. Studoval na gymnáziu v Brně a na univerzitě v Olomouci a Vídni. To už byl členem augustiánského kláštera na Starém Brně, druhem F. M. Klácela, Ř. Mendela a P. Křižkovského. Ve Vídni se seznámil s Heglovou filozofií, měl přístup do salónu Goethovy snachy Ottilie a stal se důvěrníkem jejích synů. Plodem jeho duchovních zkušeností byla řada filozoficko-estetických studií o Geothových dílech a první velké edice z Goethovy korespondence, např. se zakladatelem Národního muzea v Praze Kašparem, s hrabě Šternberkem, bratry Humboldtovými a d. Po dosažení doktorátu z filozofie se Bratránek stal asistentem profesora Ignáce J. Hanuše na univerzitě ve Lvově. V roce 1844 byl povolán do Brna na místo sesazeného Klácela. Udržoval kontakty s B. Němcovou a utopickým Česko-moravským bratrstvem. V letech 1851 - 1881 působil jako profesor německé literatury na univerzitě v Krakově. Překládal do němčiny, zejména polskou literaturu. Zemřel 2. 8. 1884 v Brně.

František Šujan (4)

Narozen 3.7.1859 v Kloboučkách u Bučovic, zemřel 19.7.1944 v Brně. PhDr., středoškolský profesor, publikace z oboru historie.

František Štros (2)

František Strelka (4)

Slovenský autor publikací z oboru výroby ovocných vín, Ing.

František Stibitz (3)

František Stibitz byl československý hráč, trenér, rozhodčí, pedagog a sportovní funkcionář basketbalu  a volejbalu. Byl všestranný sportovec, hrál basketbal, volejbal, byl mistrem republiky v judu těžké váhy. V roce 1946 byl hráčem basketbalového týmu Československa, který získal v Ženevě titul mistra Evropy, a vyhrál také světovou univerziádu 1947 v Paříži. Od roku 1947 působil jako vysokoškolský pedagog Univerzity Karlovy v Praze, byl vedoucí katedry tělesné výchovy Pedagogické fakulty a od roku 1959 působil na katedře sportovních her ITVS . V roce 1961 úspěšně habilitoval na docenta. Je autorem více jak 30 vysokoškolských skript a odborných publikací z oblasti pravidel a metodiky sportovních her, z nich nejznámější „Odbíjená“ se stala uznávanou metodickou příručkou a byla přeložena do několika světových jazyků. Zároveň vymyslel a jako první popsal a publikoval "odbití míče souruč spodem" čili tzv. bagr - prvek, bez kterého je od 60. let 20. stol. již odbíjená zcela nemyslitelná. Je Čestný člen ČVS, osobnost Galerie funkcionářů Síně slávy českého volejbalu, držitel Zlaté medaile FIVB . V roce 2011 byl uveden in memoriam do Světové volejbalové síně slávy . volejbal úspěchy

František Stehlík (2)

František Stehlík byl český fotbalista, obránce, reprezentant Československa. Za československou reprezentaci odehrál 13. června 1926 své jediné utkání a to se Švédskem, které skončilo remízou 2:2. Gól v reprezentaci nedal. V československé lize hrál za Viktorii Žižkov, ČAFC Vinohrady a SK Čechie Karlín. Nastoupil v 62 ligových utkáních a dal 1 gól. Ve Středoevropském poháru nastoupil v 5 utkáních.

František Špaček (3)

František Špaček byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. Ve volbách roku 1954 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ve volebním obvodu Tišnov-Blansko. V parlamentu setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1960. K roku 1954 se profesně uvádí jako předseda Jednotného zemědělského družstva v obci Lomnička.

František Skorunka (4)

Literární historik, kritik a prozaik Syn zedníka. Studoval gymnázium v Českém Krumlově a češtinu a dějepis na PedF v Českých Budějovicích . Učil na ZŠ, nejprve 1965–67 v Besednici, v Hořicích na Šumavě a v Mladé Vožici . Poté byl půl roku na tvůrčím stipendiu a krátce pracoval jako strojník v čistírně odpadních vod v Táboře. 1978–81 opět učil na ZŠ v Táboře. Od roku 1981 byl odborným asistentem na katedře české literatury PedF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, nyní zde působí jako externí pedagog. Povídky a publicistiku uveřejňoval v Tvorbě, Kmeni, Rudém právu, Mladé frontě, Práci, Vlastě, Literárním měsíčníku, Mladém světě, Jihočeské pravdě aj., prózy pro děti ve Sluníčku, Mateřídoušce, Ohníčku a Pionýru. Po roce 1990 přispívá do Českobudějovických listů, Haló novin a Obrysu-Kmene. Spolupracoval s Čs. rozhlasem a Čs. televizí, mj. je autorem televizní hry Neviditelné nebezpečí . Skorunkovo didaktické až moralistní zaměření se nejvýrazněji projevilo v knize Já, tvůj bližní, sbírce povídek založených na kritice sobectví a lhostejnosti, či naopak na kladném příkladu. Takovým vzorem je i hrdina historického románu ze Šumavy Hlas velikého chóru, který dospívá od katolické víry k revolučnímu uvědomění, a také hrdina románu Bezpečné místo, jenž je v manželském soužití sice neúspěšný, ale v zaměstnání se činorodostí ostře odlišuje od téměř satiricky pojatých spolupracovníků. Vzpomínková próza Údolí věčných návratů dosahuje osobitosti v pasážích, v nichž si autor se sebeironií vybavuje své outsiderství.

František Škoda (2)

Narozen 20. 2. 1931 v Libáni, zemřel 9. 11. 1988 tamtéž. Malíř, portrétista a krajinář , také tvůrce exlibris.

František Sembdner (4)

Narozen 4.3.1910 v Dubí, zemřel 16.1.1977 v Praze. Malíř, grafik, restaurátor.

František Šamberger (4)

František Šamberger byl český lékař působící v oboru dermatovenerologie. V roce 1896 promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1900 zde působil na kožní klinice, kterou roku 1918 převzal po profesoru Vítězslavu Janovském, a byl jejím přednostou až do roku 1939. Byl profesorem kožních a venerických chorob na Univerzitě Karlově v Praze a zasloužil se o rozvoj české dermatovenerologie. Zabýval se endokrinologií a patogenezí kožních onemocnění. Vypracoval vlastní systém klasifikace kožních chorob. Založil časopis Česká dermatologie, jehož redaktorem byl od konce prvního ročníku po dobu 39 let. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.

František Šalda (3)

Narozen 1.10.1890 v Železném Brodě. Učitel, autor pedagogických spisů.

František Šafránek (5)

Mgr., autor učebnic češtiny pro základní školy.

František Růžička (2)

Narozen 17.3.1942 v Praze. Publicista. Cestopisné reportáže.

František Rut Tichý (4)

František Rut Tichý byl český spisovatel, básník, autor literárních studií a monografií a překladatel. Civilním povoláním byl středoškolský profesor .

František Říha (2)

Právník, příručky o daňových poplatcích, publikoval ve 40. letech 20. století.

František Řečinský (3)

Narozen 1946. Novinář, publicista, věnuje se společenskovědním tématům, též autor dětské literatury.

František Rambousek (4)

Ing., architekt, práce v oboru, překlad ze slovenštiny.

František Rada (3)

František Rada byl český řezbář a restaurátor. František Rada se narodil 2. října 1910 v Kelči do rodiny Vincence Rady. Po základní škole šel na státní dřevařskou školu ve Valašském Meziříčí. Na popud kamarádů pak studoval na vysoké umělecko-průmyslové škole v Praze, kde ho učil prof. Karel Dvořák. Povoláním byl sochař a řezbář v Žatci. František pracoval na několika významných dílech. Např. se podílel na dokončování sousoší Cyrila a Metoděje na Karlově mostě. Další jeho významné dílo bylo i Smutek. Je možno zmínit i pomník Osvobození, který se nachází na Kruhovém náměstí v Žatci. Pracoval též na sochách Narození a Malínským. Kromě soch vyřezával i betlémy. Jeden jeho betlém se nachází v kostele Sv. Josefa v Senetářově.

František Rábek (3)

Slovenský teolog, katolický biskup, náboženské práce.

František Púry (5)

JUDr. František Púry, Ph.D. je předseda trestního kolegia, soudcem je od roku 1985 a soudcem Nejvyššího soudu od roku 1993. Vystudoval střední vojenskou školu v Prešově a jako voják z povolání sloužil u leteckého útvaru, odkud byl vyslán ke studiu práv. V roce 1984 absolvoval brněnskou právnickou fakultu a o rok později byl po složení soudcovské zkoušky jmenován soudcem obvodového vojenského soudu v Českých Budějovicích. Už o tři roky později byl jmenován k vyššímu vojenskému soudu v Táboře a v roce 1990 byl díky své vysoké odbornosti, morálním a charakterovým vlastnostem, i přes dřívější členství v KSČ, jmenován k Nejvyššímu soudu ČSFR, kde působil nejdříve v jeho vojenském kolegiu a po jeho zrušení v kolegiu trestním. Spolu s kolegy Stanislavem Rizmanem a Pavlem Šámalem jsou známými spoluautory velkých komentářů k trestnímu zákoníku.

František Poulíček (2)

Narozen 23. 9. 1898 v Zahrádce u Ledče nad Sázavou, zemřel 29. 8. 1971 v Praze. Odborný učitel, přírodopisné publikace, slavnostní projevy k svátkům Rumunska a bývalé Jugoslávie.

František Pavlíček (5)

František Pavlíček byl český dramatik a scenárista. František Pavlíček vystudoval slavistiku a estetiku na Filosofické fakultě UK. Od roku 1950 působil jako redaktor Československého rozhlasu, později i jako dramaturg ve Filmovém studiu Barrandov. Roku 1965 se stal uměleckým ředitelem Divadla na Vinohradech, kterým byl až do roku 1970. Po roce 1970 byl pro svou angažovanost v roce 1968 nucen opustit veškerá místa v kultuře a stal se zakázaným autorem. Od té doby až do roku 1989 pracoval v několika dělnických profesích. V tomto období byly jeho hry hrány pod různými pseudonymy či jmény jeho přátel. Roku 1977 podepsal Chartu 77. Roku 1990 byl jmenován ústředním ředitelem Československého rozhlasu, kterým byl až do svého odchodu do důchodu v roce 1991. 18. října 2002 obdržel čestné občanství v rodné obci Lukov. V tomto oboru se staly známější jeho dramatizace jiných autorů, než jeho vlastní hry.

František Pavelka (5)

František Pavelka byl radiotelegrafista, československý voják a příslušník výsadku Percentage. Narodil se 29. listopadu 1920 v Břeclavi. Otec Antonín byl poštovním doručovatelem, matka Julie rozená Hergoutová byla v domácnosti. František byl prostředním ze tří dětí. Již od mládí byl členem Sokola. V Břeclavi vychodil obecnou školu a nastoupil na gymnázium. To ale, z důvodu obsazení pohraničí Němci, dostudoval v Hodoníně. Poté se v roce 1939 zapsal na filozofickou fakultu Masarykovy univerzity do Brna. Kvůli uzavření vysokých škol nedostudoval, nastoupil na poště v Brně a poté jako telegrafní dělník u stavebního úřadu v Brně. Záhy se zapojil do ilegální práce proti německým okupantům. Dne 31. března 1940 byl nucen uprchnout, neboť mu hrozilo zatčení pro odbojovou činnost. Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Turecko se dostal do Francie. Dne 6. května 1940 byl prezentován v Agde do československého zahraničního vojska a zařazen ke 3. rotě 2. pěšího pluku. Účastnil se bojů na frontě, ale po pádu Francie odjel lodním transportem do Anglie. V Anglii byl znovu zařazen k 2. pěšímu pluku do spojovací čety. V roce 1941 absolvoval školu pro důstojníky a 17. července 1941 byl, již v hodnosti svobodníka aspiranta zařazen do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od 17. července 1941 do 28. září 1941 absolvoval kurz útočného boje , výcvik v seskoku padákem , intenzivní školení v radiotelegrafii a školení v odbornostech nutných pro plnění sabotážních úkolů . Jednalo se o prvního československého výsadkáře vyslaného z Velké Británie, jemuž se podařilo seskočit v Protektorátu. Během plánovaného letu v noci z 3. na 4. října 1941 byl Pavelka přepraven letounem Whitley z anglického letiště Tangmere na území Protektorátu. Tento let trval 11,5 hodiny . Avšak vinou navig...

František Papírník (2)

Narozen 27.2.1877 v Krhanicích, zemřel 17.3.1931 v Praze. Středoškolský profesor, autor prací z oboru rétoriky, české slovesnosti, společenského chování a učebnice francouzštiny. Editor Victora Huga.

František Oktavec (2)

Narozen 29.12.1917 ve Vrútkách. Slovenský překladatel z němčiny, ruštiny a češtiny.

František Nonnemann (5)

Narozen 10.1.1981 v Praze. Mgr., právník, publikace z oblasti ochrany osobních údajů.

František Mrskoš (5)

Práce o fotografování.

František Molík (3)

František Molík byl československý politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu . Podle údajů k roku 1925 byl profesí domkářem v Citonicích u Znojma. V parlamentních volbách v roce 1920 získal mandát v Národním shromáždění. Obhájil ho v parlamentních volbách v roce 1925. Později přešel do horní komory parlamentu. Po parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát ale nabyl až v květnu 1938 poté, co rezignoval senátor Ferdinand Foit. V senátu setrval do jeho zrušení v roce 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty.

František Mezihorák (4)

František Mezihorák je český politik a vysokoškolský pedagog, bývalý senátor za obvod č. 61 – Olomouc, bývalý děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, bývalý zastupitel Olomouckého kraje, Olomouce a člen ČSSD. V 60. letech působil na katedře společenských věd UP , za angažovanost v reformním procesu roku 1968 a za odpor proti sovětské okupaci z univerzity vyloučen. Mezi lety 1970–1989 vyučoval na Střední průmyslové škole strojnické Olomouc. V sametové revoluci byl mluvčím olomouckého OF Po roce 1989 se mohl vrátit na UP a stal se prorektorem pro rehabilitaci. Na filozofické fakultě UP založil katedru evropských studií- první toho druhu v postkomunistických zemích , habilitoval se a poté byl jmenován profesorem historie. Zabývá se především československou historií, evropanstvím a dějinami evropské integrace . V letech 1991–1997 a 2003–2006 zastával funkci děkana Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Univerzita v Pécsi mu udělila čestný doktorát. Ve volbách 1996 kandidoval do senátu, skončil na třetí pozici s 23,20 % hlasů. Ve volbách 1998 se stal členem horní komory českého parlamentu, když v obou kolech porazil občanského demokrata Jana Hálka. V senátu se angažoval ve Výboru pro evropskou integraci, zastával funkci místopředsedy Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, kterým byl do roku 2000, byl také členem Parlamentního shromáždění Rady Evropy. V letech 2000–2004 předsedal Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ve volbách 2004 svůj mandát neobhajoval. Ve volbách 2004 kandidoval do Evropského parlamentu, ovšem z 8. místa kandidátky nebyl zvolen. V letech 2008 až 2012 zasedal v zastupitelstvu Olomouckého kraje. Od roku 2006 do roku 2014 byl zastupitelem města Olomouce....

František Melichar (3)

František Melichar byl nejprve velitel pěší roty 16. R-U pěšího pluku, pak československý legionář a prvorepublikový generál. V době Mnichovské krize měl v čele 3. pěší divize zajišťovat obranu severních Čech. V roce 1939 odešel do výslužby a v době německé nacistické okupace spolupracoval s odbojem.

František Martínek (4)

František Martinek byl politický vězeň komunistického režimu, spoluvězeň a blízký přítel brigádního generála Josefa Brykse, se kterým sdílel vězeňskou celu v pracovně-nápravném táboře při jáchymovském uranovém dole Rovnost v Ostrově nad Ohří. Po smrti svého přítele odmítal přijmout oficiální zprávu o příčině smrti. Oficiální oznámenou verzí je zpráva sepsaná kapitánem Kolářem , ve které uvádí, že Josef Bryks zemřel na infarkt v noci z 11. na 12. srpna 1957. Avšak podle Františka Martinka byl Bryks nejdříve ráno záměrně oddělen od své pracovní skupiny a následně zabit. Když se Martinek s ostatními vrátil do své cely, nalezli již jen bezvládně ležící přikryté Bryksovo tělo, jež podle jeho názoru neslo známky udušení. V tom viděl Martinek cílenou likvidaci. StB evidovala a pozorovala Františka Martinka, jako nepohodlnou osobu, od data 1. 4. 1965 pod archivujícím útvarem S StB Brno. František Martinek kvůli svému třídnímu původu nemohl studovat. Byl vyučen tesařem. Po návratu z Jáchymovska pracoval zejména na stavbách velkých budov. Po roce 1989 získal malý statek za Strážnicí, kde také bydlel a věnoval se chovu dobytka, koní a studiu historie Jeho strýcem byl československý legionář desátník Jan Martinek, který padl u Ruského Jekatěrinburgu, kde je rovněž pochován.

František Mareček (4)

Narozen 30. 7. 1921 v Kuklenách, zemřel 18. 12. 2011. Ing., práce v oborech ovocnářství, zelinářství, šlechtění rostlin, spoluautor zemědělských slovníků.

František Machala (2)

Narozen 7. 5. 1907 v Kyselovicích , zemřel 1995. Zahradnický odborník, dendrolog, práce z oboru.

František Livora (1)

Slovenský operní tenor

František Lesař (2)

Narozen 31.12.1901 v Kostelci nad Orlicí, zemřel 16.4.1945 v Doudlebech nad Orlicí. Beletrista, autor venkovských povídek a maloměstských románů.

František Lerche (3)

Po celý svůj život byl nerozlučně spjat s chovem koní, jezdeckým a dostihovým sportem. Po absolvování gymnázia v Kroměříži vystudoval vysokou školu a následně prošel bohatou odbornou praxí v ústavech pro chov koní – Tlumačov, Topolčianky, Kladruby nad Labem. Svou kvalifikaci si rozšířil dalším studiem, ukončeným získáním doktorátu. V letech 1949 až 1961 byl ředitelem v Kladrubech a pak do roku 1976 ředitelem našeho největšího hřebčína anglického plnokrevníka v Napajedlích. S oblibou se věnoval zušlechťování chovů, nakupoval špičkové koně z různých zemí. Od roku 1976 do své smrti pobýval na důchodu v Sadské. Jeho obsáhlá publikační činnost představuje vydání několika desítek odborných knih i učebnic a stovky odborných článků. Velmi úzce spolupracoval s profesorem Dr. Ing. Václavem Michalem, jehož přednášky na Vysoké škole zemědělské v Brně o chovu koní mívaly vynikající úroveň.

František Latka (3)

Učebnice matematiky, překlady učebnic.

František Kšajt (2)

PhDr., novinář a redaktor v oblasti umění. Zabývá se též arteterapií.

František Kroutil (4)

Narozen 22. 6. 1907 v Bučovicích, zemřel 8. 2. 1987. JUDr., horolezec, autor horolezeckých průvodců po Vysokých Tatrách, též pracovník tělovýchovného a olympijského hnutí.

František Krčma (1)

Narozen 16.1.1910 v Domažlicích, zemřel 14.3.1996. JUDr., předseda Společnosti bratří Čapků, výbor pohádek O. Scheinpflugové.

František Král (4)

František Král byl český veterinární internista, rentgenolog, dermatolog, pedagog Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně a Veterinární fakulty Pensylvánské univerzity. Narodil se v rodině jihočeského sedláka a starosty. Vystudoval vyšší reálku v Písku. Zvěrolékařství odešel studovat do Vídně jako vojenský stipendista. Během studií se zajímal o onychologii . Sloužil v armádě jako vojenský veterinář v první světové válce na východní frontě v hodnosti kapitána veterinární služby. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se účastnil provizorní výuky zvěrolékařství v Praze při Karlově univerzitě. Podílel se na založení Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, kde převzal vedení interní kliniky. V lednu 1921 se habilitoval a v prosinci 1921 byl jmenován mimořádným profesorem, v roce 1927 se pak stal profesorem řádným. V období 1931–1933 byl rektorem školy. Prof. Král přednášel v Brně speciální patologii a terapii nemocí vnitřních, později zařadil přednášky z veterinární rentgenologie, chorob drůbeže, urologie a hematologie. Vědecky se zabýval rentgenologií, zavedl endoskopii ve veterinární praxi, studoval infekční anémii koní, žďárskou chorobu koní, nemoci králíků a prosazoval laboratorní diagnostické metody v interní medicíně. V roce 1948 po nástupu komunistického režimu emigroval do Spojených států amerických, kde se stal profesorem veterinární fakulty Pensylvánské univerzity ve Filadelfii. Zde založil a vedl veterinární dermatologickou kliniku, první svého druhu ve Spojených státech amerických. V roce 1962 odešel od penze. Do Československa se již nevrátil. Zemřel ve městě Lima v Pensylvánii v roce 1980.

František Kovářík (2)

Narozen 1.10.1886 v Plzni, zemřel 1.10.1984 v Praze. Herec, dramatik, memoáry.

František Kovanda (5)

Narozen 28. 2. 1928, zemřel 31. 3. 2019. Historik komunistického a pokrokového mládežnického hnutí, komunistické strany, člen Klubu společenských věd.

František Kouřil (5)

Narozen 8. 3. 1924 v Otonovicích, zemřel 19. 3. 1991 v Brně. Elektroinženýr, vysokoškolský pedagog v oboru radiotechniky, rektor Vysokého učení technického v Brně .

František Kollárik (4)

Slovenský autor právnických příruček z oboru bezpečnosti práce, stavebního, hospodářského práva a patentového práva.

František Kolář (3)

PhDr. František Kolář, CSc., narozen 1952 absolvent Filosofické fakulty UK Praha , kandidátem věd jmenován v r. 1985 – Ústav československých a světových dějin ČSAV Praha. Studijní pobyty v zahraniči: 1993 Université Paris I – Sorbonne, 1996 Ecole des Hautes Etudes Sociales Paříž

František Kavan (1)

František Karlík (3)

Autor kuchařských knih.

František Karas (4)

Narozen 7.3.1896 v Běšinách u Kladna, zemřel 16.11.1967 v Praze. Ing., dr., DrSc., profesor, elektrárenský chemik.

František Jílek (1)

Narozen 22.5.1913 v Brně, zemřel 16.9.1993. Prof., dirigent, nastudoval cyklus všech oper L. Janáčka a B. Smetany.

František Ježek (1)

František Ježek byl československý meziválečný politik, ministr československých vlád a poslanec za Československou národní demokracii a Národní sjednocení. V parlamentních volbách v roce 1925 a parlamentních volbách v roce 1929 byl zvolen do Národního shromáždění za národní demokraty. V parlamentních volbách v roce 1935 úspěšně kandidoval na Národní sjednocení, do kterého národní demokracie vplynula. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž v prosinci 1938 ještě přestoupil do poslaneckého klubu nově ustavené Strany národní jednoty. Ve 20. letech 20. století patřil k předním politikům národních demokratů. Ve straně po parlamentních volbách roku 1925 působil v skupině okolo listu Demokratický střed, která byla kritická k tehdejšímu vedení. Okolo roku 1930 Ježek vystupoval proti stranické skupině okolo Františka Hodáče, kterou obviňoval z přílišné orientace na zájmy průmyslníků a velkopodnikatelů a zanedbávání zájmů zaměstnanců a středních vrstev. Pak se plně angažoval v debatách okolo vzniku a směřování formace Národní sjednocení. V roce 1937 patřil k odpůrcům rostoucího vlivu Jiřího Stříbrného a jeho příznivců. Po smrti Karla Kramáře si strana nezvolila předsedu, ale Ježek se stal jedním z místopředsedů. V březnu 1938 se Ježek stal ministrem a tím ukončil několikaletý pobyt národních demokratů v opozici. V září 1938 hlasoval Ježek stejně jako lidovci Jan Šrámek a Jan Dostálek proti přijetí anglo-francouzského ultimáta, které tlačilo na Československou republiku, aby přijala požadavky nacistického Německa. Ve třetí vládě Milana Hodži, v roce 1938, zastával nejprve post ministra bez portfeje, v květnu se stal ministrem zdravotnictví. Profesí byl vrchním radou Československých státních drah a novinářem. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Praze. Pohřben byl v Chrudimi na hřbitově U Kříže....