24361–24420 z 158824 Autoři
František Faldyna (3)
Narozen 1939. Právník, autor prací z oboru obchodního a občanského práva.
Více od autora
František Dvorský (4)
František Dvorský byl moravský středoškolský profesor, přírodovědec a vlastivědný pracovník. V mládí František Dvorský studoval na gymnáziích ve Strážnici, Kroměříži a Litomyšli. Dva roky pak byl zapsaný jako privatista na teologické fakultě v Olomouci, odkud přešel na filozofickou fakultu vídeňské univerzity. Na vídeňské univerzitě působil ve spolku českých akademiků Morava. Jako učitel poté působil v několika školách na Moravě , následně pak působil jako vychovatel v Bílkově ústavu, po roce 1870 pak suploval na gymnáziu v Uherském Hradišti a v roce 1871 pak začal učit na gymnáziu v Uničově. Dne 27. září 1873 se v Boskovicích oženil s Kateřinou Luňáčkovou V roce 1875 pak přešel na dvojjazyčné státní gymnázium v Třebíči, kde pracoval mezi lety 1875 a 1886. V roce 1886 pak František Dvorský přešel do Brna, kde začal učit na 2. českém státním gymnáziu, od roku 1895 pak byl členem muzejní sekce Moravského hospodářského spolku a v roce 1896 se stal konzervátorem mineralogické sbírky Františkova muzea . Roku 1898 se začal starat také o prehistorické sbírky v témže muzeu. Zemřel v Brně, jako příčina úmrtí byla udána stařecká slabost . V Třebíči se František Dvorský začal věnovat mineralogii, setkal se s hospodářským radou třebíčského velkostatku A. Hanischem, kdy společně podnikali výzkumné mineralogické cesty po okolí Třebíče. Ve spolupráci s vídeňským geologem Franzem Eduardem Suessem zmapovali geologické podloží západní Moravy. Nedaleko Kožichovic nalezl tzv. zelené sklo, po posouzení bylo zjištěno, že je to tzv. moldavit . Později sepsal o původu moldavitů několik prací. Od roku 1897 začal působit jako redaktor Vlastivědy moravské. Je autorem knih Třebický okres a Náměšťský okres. V roce 1899 odešel do důchodu. Jako přírodovědec se zajímal zejména o mineralogii. Na...
Více od autora
František Charvát (5)
Narozen 11.12.1963 ve Slaném v okrese Kladno. Prim. plk. MUDr., Ph.D., radiodiagnostik, hlavní odborník AČR pro obor radiodiagnostika. Zabývá se MR diagnostikou, intervenčními a punkčními radiodiagnostickými metodami a vaskulárními a nevaskulárními neurointervencemi v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Publikace z oboru.
Více od autora
František Čech (5)
Narozen 8.5.1898 v Olomouci, zemřel 19.11.1951 tamtéž. Ing., autor a vydavatel loutkových her, redaktor loutkářských edicí, publicista, loutkoherec, režisér.
Více od autora
František Burian (2)
František Burian byl český lékař. Je považován za zakladatele československé a za jednoho z průkopníků světové plastické chirurgie. Jeho zásluhou byla v ČR coby první zemi na světě plastická chirurgie v roce 1939 uznána jako samostatný medicínský obor. Burian inicioval vybudování pracovišť plastické chirurgie v Brně, Bratislavě a Košicích. František Burian mluvil anglicky, francouzsky, německy, italsky i latinsky a ve stáří se ještě učil rusky. Plastickou chirurgii v Československu dovedl na špičkovou úroveň, a to o generaci dříve než ve většině rozvinutých zemí. František Burian se narodil v Praze na Malé Straně a studoval na Malostranském gymnáziu a maturoval v roce 1900. Lékařství studoval na pražské Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Promoval 6. dubna 1906 a získal titul MUDr. Již během studia na vysoké škole začal ztrácet sluch, čímž značně psychicky trpěl. Pracoval pak jako asistent v patologicko-anatomickém ústavu, který vedl Jaroslav Hlava, a v dubnu 1908 přešel na chirurgickou kliniku, kde byl nejdříve demonstrátorem s ročním stipendiem 600 korun a poté dva roky neplaceným asistentem u profesora Kukuly. V roce 1910 se oženil s lékařkou Annou Lankašovou. V závěru října 1912 odjel do Bělehradu a později do Sofie , kde působil jako chirurg v balkánské válce a řídil velkou vojenskou nemocnici. Po návratu z Balkánu si v lednu 1914 zřídil soukromou praxi v domě ve Škrétově ulici v Praze, kde bydlel. V srpnu téhož roku byl povolán k vojsku. Rok a půl pak pracoval jako vedoucí chirurg pražské záložní vojenské nemocnice, umístěné v Rudolfinu. Stále experimentoval a vymýšlel nové způsoby léčby. Od roku 1916 byl šéflékařem vojenské nemocnice v Temešváru, další rok působil tamtéž jako konziliární chirurg VII. armádního sboru. Po válce pracoval v pražské posádkové nemocnici. Na základě svých zkušeností válečného chirurga prosadil zřízení stanice plastické chirurgie v Jedli...
Více od autora
František Bíza (4)
František Bíza byl český malíř a ilustrátor. Absolvoval piaristické gymnázium na Novém Městě. Pokoušel se studovat medicínu a práva, ale nakonec vstoupil na pražskou malířskou akademii, kterou vystudoval za ředitelů Trenkwalda a Swertse. Zůstal svobodný, většinu dospělého života bydlel na Perštýně u paní Zibikrové, vdovy po pražském dřevorytci. Zemřel na onemocnění jater. Z existenčních důvodů kreslil téměř výhradně ilustrace. Proslavil se především obrázky v dětských knihách a učebnicích, které ve své době patřily k nejlepším. Je také autorem řady historických výjevů.
Více od autora
František Balej (4)
Narozen 17.2.1889 v Těnech u Rokycan. Herec a dramatik, beletrie, dramatizace textů jiných autorů.
Více od autora
František B Soukup (4)
Narozen 7.3.1893 v Praze. PhDr., knihovník a archivář Národního shromáždění, práce v oboru, překlady z francouzštiny a angličtiny.
Více od autora
Frank Yerby (2)
Frank Garvin Yerby byl afroamerickým autorem historických románů. Do literatury vstoupil prózou s rasovou tematikou „Health Card“ která roku 1944 získala O.Henryho cenu. Po období učitelování a práce v průmyslu se Yerby rozhodl věnovat se literatuře profesionálně a využít obliby žánru historicko-romantických románů. V roce 1946 vydal bestseller „The Foxes of Harrow“, v roce 1947 zfilmovaný . Film získal Oscara za nejlepší výpravu. Psal o křižáckých výpravách , o francouzské revoluci , o americké revoluci , o středověkém Španělsku , o starém Řecku . Další romány jsou zasazeny do moderní doby. Celkově napsal 33 románů. V roce 1955 Frank Yerby opustil USA na protest proti rasové diskriminaci. Navštívil Francii a od roku 1959 až do své smrti žil ve Španělsku, jeho druhá manželka byla Španělka. Yerby zemřel v roce 1991 v Madridu na srdeční selhání a zde byl také pohřben.
Více od autora
Frank Norris (4)
5.3.1870 Chicago - 25.10.1902 Romanopisec. Průbojný představitel krit. realismu s mnoha rysy naturalistickými. V jeho díle se třídá vážné studium prostředí a biologických i společenských problémů s prvky senzačně dobrodružnými. Konec života strávil od roku 1900 na ranči v Kalifornii; horečná infekce, kterou si dovezl z pobytu v Africe, kde se účasnil burské války jako zpravodaj, mu zkrátila život.
Více od autora
Frank Hanuš Argus (4)
Frank Hanuš Argus, vl. jménem Hans Heinz Schimbera byl český armádní důstojník, dramatik, novinář, spisovatel, překladatel a příležitostný herec německého původu. Frank Hanuš Argus se narodil 22. září 1902 v Čáslavi. Poté, co Hansův otec během první světové války zemřel, se Schimberovi odstěhovali nejprve do Vídně a od roku 1918 žili v Brně, kde také Hans v roce 1919 odmaturoval. Následně vstoupil do řad československé armády a poté, co se v roce 1924 stal důstojníkem v záloze, přijal pseudonym Frank Hanuš Argus a začal se intenzivně věnovat literární činnosti. Do roku 1939 psal německy; byl například dopisovatelem časopisu Sozialdemokrat a zahraničních filmových magazínů, k nimž patřil mimo jiné Mein Film či Kinematograph. V letech 1927–29 působil jako redaktor týdeníku Prager Filmkurier, v jehož redakci pracoval i v letech 1934–36, kdy byl tento obnoven jako čtrnáctideník. O filmech však Argus nejen psal, ale na jejich vzniku se přímo podílel – epizodní herecké úlohy ztvárnil například v roce 1927 ve vynikajícím němém filmu Batalion , v červenoknihovní Sextánce a dalším němém filmu Nemodlenec. O rok později se mihl ve filmech Filosofka Mája, Mlynář a jeho dítě a Známosti z ulice a v roce 1930 ztvárnil drobné postavy v němých filmech Černé oči, proč pláčete…? a Opeřené stíny. V roce 1929 se Argus stal autorem námětu a scénáře k filmovému melodramatu režiséra Josefa Medeotti-Boháče Kamarádské manželství a zahrál si v něm rovněž jednu z vedlejších rolí. Bohužel, právě tento film se jako jediný z vyjmenovaných nedochoval. V téže době byl Argus činný i literárně – od 20. let psal německy romány žánru červené knihovny, které později vycházely i v českém překladu pod názvy Očistec lásky, Pohádka lásky, Touha po štěstí a podobně. Od vypuknutí Druhé světové války však začal psát výhradně česky – publikoval například tehdy velmi populární román Poslední Podskalák, obratem zfilmovaný Janem Svitá...
Více od autora
Frank Elgar (3)
Francouzský novinář a výtvarný kritik. Publikace z oboru dějin umění.
Více od autora
Françoise Mallet-Joris (4)
Françoise Mallet-Joris vlastním jménem Françoise Lilar. Narodila se v Antverpách, dcera spisovatelky Suzanne Lilar a belgického ministra spravedlnosti Alberta Lilara, a sestra historičky umění 18. století Marie Fredericq-Lilar. S rodinou se rozešla. Mallet-Joris strávila dva roky v Americe před odchodem do Paříže, kde studovala na Sorbonně. Střídavě žila v Paříži a Bruselu. Po pobytu v Itálii a Švédsku debutovala sbírkou básní Nedělní poemy a románem Klášterní bašta . V roce 1955 vydala román Červený pokoj, v roce 1956 sbírku novel Cordélia a román posléze oceněný nakladatelskou cenou - Lži, který ji přinesl veliké uznání kritiky. V roce 1958 obdržela cenu Fémina za román Nebeská říše. Zemřela 13. srpna 2016 v Bry-sur-Marne .
Více od autora
Francine Pascal (6)
Francine Pascal rozená Rubin se narodila 13. května 1938 v New Yorku na Manhattanu. Je známá především sérií pro mladé čtenáře s názvem Sweet Valley High, podle které byl natočen seriál. Dalším známým počinem je série Neohrožená o dospívající dívce s absencí genu strachu. V roce 1965 se Francine provdala za svého druhého manžela Johna Pascala, spisovatele a žurnalistu, se kterým spolupracovala na několika projektech. John a Francine žili na Manhattanu s Francininými třemi dcerami z prvního manželství: Jamie, Laurie a Susan. John měl z prvního manželství syna Matthewa, který žil se svou matkou. John v roce 1981 zemřel v důsledku plicního onemocnění. V té době mu bylo 49 let. Francine se poté nikdy znovu nevdala. Po Johnově smrti zůstala Francine s dcerami na Manhattanu a často říkala, že inspirací pro své teenagerovské příběhy získala sledováním dospívání svých tří dcer. 22. února 2008 zemřela také její nejstarší dcera Jamie, po dvouletém boji s onemocněním jater. Francine nyní dělí svůj čas mezi pobytem v New Yorku a v jižní Francii. Pracuje s vysokým nasazením, ale snaží se trávit také se svými dětmi a vnoučaty.
Více od autora
Francesca Cavallo (4)
Italská publicistka, vydavatelka a divadelní režisérka. Žije v Los Angeles .
Více od autora
Frances Galleymore (3)
Anglická scénáristka, spisovatelka a beletristka, žije a tvoří v Londýně.
Více od autora
Fiorenza Cossotto (3)
Fiorenza Cossotto je proslulá italská mezzosopranistka, považovaná za jednu z největších operních pěvkyň 20. století. Narodila se 22. dubna 1935 v Crescentinu v italské provincii Vercelli a proslavila se zejména účinkováním ve Verdiho a Donizettiho operách. Cossotto studovala na turínské hudební akademii a profesionálně debutovala v roce 1957 v milánské La Scale. Brzy se proslavila svým silným hlasem, širokým rozsahem a dramatickou intenzitou.
Více od autora
Fiona Barton (3)
Britská spisovatelka a žurnalistka. Na rozdíl od mnohých jiných nechtěla být Fiona Barton spisovatelkou od útlého dětství. Většinu svého profesního života zasvětila novinařině – pracovala pro řadu předních britských deníků a za své působení získala prestižní cenu Reportér roku. Cena ji motivovala k nečekanému počinu: Fiona opustila zaměstnání a odjela na Srí Lanku pracovat jako dobrovolnice. A právě tehdy se jí začala v hlavě formovat základní dějová linka její knižní prvotiny. Téma, které thriller Vdova zpracovává, má kořeny v autorčině novinářské praxi. Bezpočtukrát psala o různých kriminálních případech a často přemýšlela nad tím, jak se asi cítí manželky obžalovanýchmužů, jak moc toho o spáchaném zločinu vědí a jak se s celou situací vyrovnávají. Jako novinářka o těchto úvahách psát nemohla. Jako spisovatelka si to mohla konečně dovolit, a tak v její prvotině nacházíme spletité a mnohovrstevnaté vyprávění o muži obviněném z pedofilního zločinu a ojeho ostrakizované ženě, o zdrcené matce pohřešovaného děvčátka, o novinářce, která o hrůzném případu píše, a o detektivovi, který případ už dlouhá léta vyšetřuje.
Více od autora
Filip Počta (5)
Filip Počta byl český geolog a paleontolog, profesor Univerzity Karlovy, pokračovatel Joachima Barranda. Věnoval se výzkumu zkamenělin v Čechách i dalších evropských zemích. Založil paleontologický ústav v Praze a stál v čele geologického ústavu UK. Byl autorem prvních českých učebnic paleontologie . Velkou oblibu si získaly jeho veřejné přednášky a populárně-vědecké publikace . Narodil se 19. listopadu 1859 v Praze. Po maturitě na akademickém gymnáziu studoval přírodní vědy v Praze, Bonnu a Paříži. První zaměstnání získal jako asistent profesora Antonína Friče v Českém muzeu, poté pracoval jako univerzitní asistent profesora Otomara Nováka. Roku 1888 získal titul doktora filosofie a znovu odjel na studijní cestu do Paříže, Londýna, Švédska, Rakouska a Německa. Po návratu do Prahy se zaměřil na dokončení vědeckého výzkumu, započatého Joachimem Barrandem. Vytvořil přitom stovky výbrusů zkamenělin . Roku 1891 se habilitoval na docenta paleontologie na české univerzitě v Praze. O sedm let později se stal mimořádným a nakonec v roce 1905 řádným profesorem geologie a paleontologie; krátce poté byl rovněž ustanoven soudním znalcem. Po jmenování profesorem založil v Praze paleontologický ústav, druhý v Rakousku . Později byl jmenován ředitelem geologického ústavu UK a členem akademického senátu. Ve školním roce 1910–11 zastával funkci děkana filosofické fakulty. Stal se řádným členem Učené společnosti a České akademie věd a umění a čestným členem Société géologique de France, ukrajinského geologického spolku, Plzeňského přírodovědeckého klubu, společnosti pro výzkum Orientu a dalších organizací. Ve vědecké práci se soustředil na zkamenělé houby, rudisty, korály a mechovce. V posledních letech se také zaměřil na popularizaci poznatků. V pražskýc...
Více od autora
Fernando Carulli (6)
Fernando Carulli byl italský skladatel, kytarista a hudební pedagog, který patří k nejvlivnějším osobnostem v dějinách klasické kytary. Narodil se v Neapoli a původně se hudbě věnoval jako violoncellista. Později se však věnoval kytaře a stal se plodným skladatelem a velmi uznávaným interpretem. Carulli napsal pro tento nástroj více než 400 skladeb, včetně koncertů, komorních děl a sólových skladeb, které významně přispěly k rozvoji klasického kytarového repertoáru.
Více od autora
Ferenc Fricsay (5)
Ferenc Fricsay byl uznávaný maďarský dirigent, známý svým dynamickým dirigentským stylem a interpretací klasického repertoáru. Narodil se 9. srpna 1914 v Budapešti a v polovině 20. století byl významnou osobností evropské scény klasické hudby. Fricsay získal hudební vzdělání na Hudební akademii Franze Liszta v Budapešti a později se stal žákem slavného skladatele Bély Bartóka.
Více od autora
Ferdinand Vaněk (5)
Narozen 19.12.1849 ve Velvarech, zemřel 29.3.1939 v Klatovech. Středoškolský profesor, vlastivědný pracovník Klatovska. Práce v oboru.
Více od autora
Ferdinand Klindera (4)
Ferdinand Klindera byl český a československý národohospodář, organizátor agrárního družstevnictví, politik a poslanec Revolučního národního shromáždění za Republikánskou stranu československého venkova . Vystudoval strojní inženýrství na české technice v Praze. Prošel odbornou praxí v Itálii a Španělsku. Od roku 1903 působil jako statkář v obci Spomyšl u Roudnice nad Labem. Roku 1911 se účastnil cesty českých zemědělců do Argentiny. Zahraniční zkušenosti se zemědělstvím pak využil při publikování několika knih na toto téma: Český rolník napříč Argentinou , Český rolník slunnou Itálií a Český rolník severskými státy . Byl aktivní při zakládání družstevnictví napojeného na agrární stranu. V roce 1914 se stal předsedou Ústřední jednoty hospodářských družstev. V této funkci vystřídal Jana Dvořáka. Od roku 1918 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Republikánskou stranu československého venkova . Na členství v tomto zákonodárném sboru rezignoval na 93. schůzi v prosinci 1919. Byl profesí starostou Ústřední jednoty hospodářských společenstev. V roce 1921 stanul jako starosta v čele vlivné organizace Centrokooperativ, která sdružovala všechny české agrární družstevní svazy a navíc tři německé a jeden polský. Po zřízení protektorátního Ústředního svazu zemědělských družstev pro Čechy a Moravu byl jeho předsedou , dále byl členem správní rady Škodovy závody v Plzni v holdingu Reichswerke Hermann Göring a předsedou správní rady firmy Fr. Odkolek AS Praha-Vysočany. V listopadu 1942 odešel do penze.
Více od autora
Felix Salten (5)
Felix Salten, rodným jménem Siegmund Salzmann byl rakouský spisovatel, kritik, dramatik, esejista, libretista a scenárista židovského původu. Mezi jeho nejznámější literární díla patří příběh malého kolouška Bambiho z knihy Bambi, život v lese z roku 1923, příběh o veverce Perri z roku 1938. Velmi známý je též jeho eroticko-pornografický román Josefina Mutzenbacherová z roku 1906. Všecha tato díla byla přeložena do mnoha jazyků a později byla i zfilmována. V roce 1891 se stal členem literární skupiny Mladá Vídeň. Od roku 1927 působil ve funkci předsedy Rakouského PEN klubu. Narodil se v Pešti, když mu byl 4 týdny, jeho rodina se přestěhovala do Vídně. Zde žil až do roku 1936. Po nacistickém obsazení Rakouska, kdy mu hrozilo jako Židovi velké nebezpečí, se natrvalo přestěhoval do neutrálního Švýcarska, kde také zemřel.
Více od autora
Fedor Vasil'jevič Konstantinov (4)
Ruský filozof, redaktor odborných časopisů a vysokoškolský učitel, zaměřený na marxismus-leninismus a dialektický a historický materialismus.
Více od autora
Fadhlalla Haeri (2)
Transkripce: v angličtině Shaykh Fadhlalla Haeri V češtině Šajch Fadhlalla Haeri nebo Šajch Fadlulláh Chajrí Šejk Fadhlalla Haeri se narodil v Karbale v Iráku jako potomek několika generací známých a uctívaných duchovních vůdců. Vzdělání získal v Evropě a Americe, založil několik firem na Středním východě a pracoval jako konzultant v ropném průmyslu. V roce 1980 založil Zahra Trust, charitativní organizaci s centry v USA, Velké Británii a na Středním východě, která si klade cíl přiblížit tradiční islámské učení široké vrstvě obyvatelstva prostřednictvím kurzů a publikací a podporuje nejrůznější charitativní programy. Šejk Fadhlalla se v současné době zabývá přednášením a psaním knih a komentářů ke Koránu.
Více od autora
F. H Richard (5)
Editor, překladatel a autor grafické úpravy knih s tematikou náboženských hnutí, sekt, a duchovních společností. Vydavatel kulturní revue Antagon, též autor poezie. Majitel nakladatelství a vydavatelství CAD Press.
Více od autora
Ewan Clarkson (1)
Celý život se věnoval pozorování života v přírodě a psaní knih, jejich cílem je poučit čtenáře o nutnosti ochrany životního prostředí. Narodil se roku 1929 v severoanglické Cumbrii a po skončení vojenské služby pracoval sedm let jako veterinář. Poté se odstěhoval do Devonu, kde žil až do své smrti. Kromě deseti románů, napsal též řadu článků a povídek, jejichž námětem byl vždy život v přírodě či na venkově.
Více od autora
Evžen Hirschfeld (6)
Narozen 1893, zemřel v lednu 1969 v Praze. Ing., dr.techn., profesor strojní fakulty, literatura z oboru.
Více od autora
Evie Dunmore (4)
Britská spisovatelka, autorka historických romancí. Žije a pracuje v Berlíně.
Více od autora
Evgeny Nesterenko (4)
Evgeny Nesterenko byl proslulý sovětský a ruský operní basista, který se vyznačoval silným hlasem a velkolepým vystupováním na jevišti. Narodil se 8. ledna 1938 v Moskvě, v mládí se zajímal o hudbu a svou vášeň rozvíjel studiem na moskevské konzervatoři. Nesterenkova kariéra se rozjela po vítězství v Mezinárodní Čajkovského soutěži v roce 1967, což vedlo k angažmá ve významných operních domech po celém světě.
Více od autora
Évariste Régis Huc (3)
Évariste Régis Huc – 26. března 1860, Paříž) byl francouzský misionář známý především díky svým cestám do Tibetu, Číny a Tatarska. Huc společně se svým druhem Josephem Gabetem byli prvními Evropany, kteří navštívili Lhasu od dob Thomase Manninga ). Huc o svých cestách napsal cestopis, který několikrát vyšel i v českém jazyce. Huc se narodil v malé vesnici Caylus ve francouzském departementu Tarn-et-Garonne. Ve věku čtyřiadvaceti let vstoupil mezi pařížské lazaristy. Krátce po své ordinaci v roce 1839 byl vyslán do Číny, aby tam vykonával práci misionáře. Zhruba 18 měsíců však ještě strávil v Macau, kde se intenzivně připravoval na misionářskou práci, což zahrnovalo především studium čínského jazyka. Po této přípravě začal se samotnou křesťanskou misií, a to nejdříve v jižních oblastech Číny. Za nějaký čas poté se přesunul do severněji ležícího Pekingu, kde získal hlubší znalosti čínštiny. Poté se vydal dále na sever až na samotnou hranici Číny s Mongolskem, kde se věnoval studiu dialektů a zvyků Tatarů, pro jejichž potřeby přeložil i několik náboženských textů. Huc měl v úmyslu cestovat z Číny dále do tibetské Lhasy, odkud zamýšlel putovat do Indie. V roce 1844 se s dalším lazaristou Josephem Gabetem a mladým Dahurem, který konvertoval ke křesťanství, vydali z Duolunu do Lhasy. Jelikož byl tehdy vstup do Lhasy cizincům zakázán, malá skupina cestovala v převleku za tibetské lámy. Po překročení Žluté řeky muži museli přejít rozsáhlé oblasti pouště Ordos ve Vnitřním Mongolsku. Po těžkých útrapách se jim podařilo dosáhnout Kan-su a jít dále, až se jim v lednu 1845 podařilo dojít na čínskou hranici, kde strávili nějaký čas studiem tibetského jazyka, buddhistické literatury a pobytem v klášteře Kumbum. Poté se vydali na další cestu. Po překročení pouštních oblastí Čching-chaje došli k jezeru Kukunor s ostrovem s meditujícími lámy. Po namáhavé a vyče...
Více od autora
Eva Žáčková (3)
Narozena 23. 12. 1942. Textilní výtvarnice, ilustrátorka, zejména děl svého manžela, básníka Jiřího Žáčka.
Více od autora