19681–19740 z 156484 Autoři
Anna Markowitz (5)
Narozena 25.11.1949. Pěvkyně, pianistka, hudební pedagožka, autorka poezie a prózy.
Více od autora
Anna Jakábová (5)
Prof. Ing. ANNA JAKÁBOVÁ, CSc. Absolventka Mendelovej univerzity Brno, Záhradníckej fakulty Lednice na Morave. Vo svojej profesijnej dráhe sa venovala okrasným rastlinám a kvetinám, v oblasti výskumu a šľachtenia. Jej šľachtiteľská práca je korunovaná vyšľachtením 11 pôvodných slovenských odrôd kvetín, medzi nimi najmä druhy pelargoníí a jednoročných kvetín. V oblasti výskumu získala niekoľko projektov VEGA, KEGA, ktoré riešili problematiku biotechnológií, genofondov okrasných rastlín, v rámci domáceho a zahraničného výskumu. Získala 4 medzinárodné projekty s Čínou, kde bola hlavnou koordinátorkou projektov pre obe krajiny. Ich smerovanie bolo do oblasti geografických štúdií, štúdií liečivých rastlín, ako súčasť tradičnej čínskej medicíny, v čom pokračuje aj teraz. V priebehu pedagogickej činnosti vychovala desiatky odborníkov, diplomantov, doktorandov. Jej vedecká a publikačná činnosť je veľmi rozsiahla. Okrem vysokoškolských skrípt vydaných samostatne alebo v spoluautorstve, podieľala sa aj na vydaní monografií a knižných publikácií z oblasti kvetinárstva. Známe sú jej publikácie napríklad Skalničky, Muškáty, Aranžovanie sušených kvetín a podobne. Vo vydavateľstvách Semic Media a Foxi sa podielala na štyroch publikáciách série Rok v záhrade a na publikácii Záhrada pre krásu v spoluautorstve. A Jakábová je emeritnou profesorkou na Slovenskej poľnohospodárskej univerzite v Nitre, na Katedre Biotechniky parkových a krajinných úprav. V rámci občianskeho združenia Škola Florea, venuje sa liečivým rastlinám, ich používaniu v domácej a tradičnej čínskej medicíne.
Více od autora
Anna Gašparíková-Horáková (4)
Anna Gašparíková-Horáková byla slovenská historička a archivářka. Byla nejstarší dcerou slovenského spisovatele Jozefa Gašparíka-Leštinského. Vystudovala dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . V letech 1929-1936 pracovala jako soukromá archivářka Tomáše Garrigue Masaryka. Její vzpomínky z této doby vyšly knižně v roce 1995 pod názvem U Masarykovcov. Spomienky osobnej archivárky T. G. Masaryka. V roce 1936 se provdala za slavistu prof. Jiřího Horáka. Je autorkou historické monografie Povstanie Rákocziho, Slovania a Tisícročné Slovensko . Toto syntetické dílo psala ze stanoviska Československé jednoty, vyzdvihuje význam reformačních tradic v dějinách slovenského národa a vyzdvihla příslušnost Slovenska k západoevropskému kulturnímu okruhu. Věnovala se rovněž literární historii a vydávala publikace propagující slovenskou kulturu v zahraničí. V roce 1992 jí byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy in memoriam.
Více od autora
Ann Maxwell (4)
Ann Maxwell je americká spisovatelka píšící pod pseudonym. Narodila se v r.1944 ve Wisconsinu, o 22 let později získala na Kalifornské univerzitě bakalářský titul v oboru anglická literatura. Krátce nato se vdala za novináře Evana Maxwella. O této ženě se rozhodně nedá říct, že jí chybí píle. Má na svém kontě přes 60 románů a povídek, ať už z oblasti romance , tak z oblasti záhad, detektivní příběhy, science-fiction a historické fikce, případně milostné příběhy vydávané v edici Silhouette. Dost svých děl psala společně s manželem pod jménem A.E. Maxwell. Spolu také vydali jednu knihu populárně naučnou.
Více od autora
Anita Loos (4)
Americká scénáristka a spisovatelka již jako dítě získala drobné herecké zkušenosti a v roce 1912 napsala první filmový příběh The New York Hat. Postupně psala scénáře pro přední hollywoodské filmové společnosti, jako scénáristka, producentka a herečka se podílela na vzniku více než stovky filmů. Kromě toho napsala několik románů a autobiografických příběhů.
Více od autora
Angelo Scarano (6)
Angelo Scarano se narodil na jihu Itálie, v dětství se ale přestěhoval do Čech, kde dochodil základní školu a vystudoval gymnázium. Do rodné Itálie se znovu vrátil během svých studií biblistiky na Papežském biblickém institutu v Římě. Od roku 2003 působí jako odborný asistent na Katedře biblických věd KTF UK v Praze. V roce 2004 obhájil a publikoval svou doktorskou práci. Je knězem pražské arcidiecéze a v současnosti působí ve farnosti Praha - Stodůlky.
Více od autora
Angelika Kipp (6)
Sociální pracovnice, spisovatelka, autorka publikací zaměřených na ruční práce.
Více od autora
Angelika Hanauerová (5)
Angelika Hanauerová absolvovala režii hraného filmu na FÁMU roku 1968. Po několika dokumentárních filmech pro Československou televizi a Krátký film Praha se od roku 1971 zaměřila na scenáristickou a literární tvorbu pro děti, především pro Slovenskou televíziu Bratislava. Po podpisu Charty 77 jí byl roku 1982 nabídnut vystěhovalecký pas výměnou za informace z kruhů amerických exulantů. Po této nezdvořilosti se plně věnovala práci mezi invalidními a umírajícími lidmi v Praze. Překládala také undergroundovou a teologickou literaturu. Koncem roku 1989 se na výzvu vrátila ke své profesi. Natočila pro českou televizi řadu dokumentů jak z oblasti disentu , tak ve spolupráci s ÚDV a z prostředí římskokatolické církve . Ale i drobnější třicetiminutové dokumenty a filmy z cyklu Lapidária atd. Získala festivalová uznání i Trilobita. V současné době je zaměstnána jako dramaturgyně duchovního vysílání České televize. Vyznává tvorbu, která je srozumitelná co nejširšímu okruhu diváků televize veřejné služby, výlety pod širák, profesionalitu, poustevnictví a přímou komunikaci mezi lidmi.
Více od autora
Angela Gair (3)
Angela Gair je malířka, učitelka výtvarné výchovy a autorka mnoha příruček o výtvarném umění. Pravidelně přispívá do výtvarně-naučných publikací. Žije v Anglii.
Více od autora
Aneta Christovová (3)
Narozena 2. 10. 1981 v České Lípě. Redaktorka, moderátorka a herečka. Členka divadelního seskupení Trojhlavá saň. Spoluautorka humoristické knihy.
Více od autora
Andrzej Zbych (6)
pseudonym, pod kterým publikuje Andrzej Szypulski někdy spolu s Zbigniewem Safjanem.
Více od autora
Andrew Matthews (6)
Australský mezinárodní mluvčí, autor publikací z oblasti motivace a osobního rozvoje, též kreslíř.
Více od autora
André Chénier (3)
André Chénier byl francouzský básník, jedna z obětí kritické fáze Velké francouzské revoluce. Pro procítěný styl svého básnického díla bývá považován za jednoho z předchůdců romantického uměleckého směru. Za „zločiny proti státu“ byl ve věku 31 let odsouzen revolučním tribunálem k trestu smrti a popraven. Stalo se tak dva dny před pádem diktátora Maximiliena Robespierra, tedy těsně před koncem jakobínského teroru. Jeho bratr Marie-Joseph Chénier byl básníkem a dramatikem. Jeho život je námětem velmi často uváděné opery Andrea Chénier italského skladatele Umberta Giordana. Fiktivní děj této opery nemění nic na působivosti jejího varování před nelidskostí teroru, ať je motivován jakkoliv.
Více od autora
Anatolij Vasil'jevič Kuznecov (4)
Ukrajinský sovětský spisovatel, novinář a rozhlasový redaktor.
Více od autora
Anatolij Ignat'jevič Pristavkin (4)
Ruský prozaik, novinář, aktivista bojující za lidská práva.
Více od autora
Ana Gallo (4)
Španělská spisovatelka, autorka knih pro děti a literatury faktu pro dospělé.
Více od autora
Amy Tintera (3)
Amy Tintera je spisovatelkou YA románů. Vyrostla v Austinu v Texasu a vystudovala Texas A & M University s titulem v oboru žurnalistiky. Po obdržení magisterského titulu v oboru film na Emerson Collegese přestěhovala do Los Angeles, kde zjistila, že ji pracovat ve filmovém průmyslu nebaví a vrátila se ke své první lásce, psaní.
Více od autora
Ambrose Bierce (5)
Ambrose Gwinnett Bierce byl americký povídkář, esejista a novinář. Ambrose Bierce se narodil v selské rodině jako desátý ze třinácti dětí. Surová „výchova“ jeho otce jej navždy poznamenala životní zatrpklostí. Již v patnácti letech proto odešel z domova pracovat do tiskárny. V sedmnácti letech začal studovat na Kentuckém vojenském institutu, ale po roce školu opustil a živil se příležitostnými pracemi jako dělník nebo číšník. Během americké občanské války bojoval na straně severu u 9. pěšího pluku z Indiany a roku 1864 byl těžce zraněn do hlavy . Zpočátku byl poddůstojníkem, ale armádu opustil v hodnosti majora., přičemž odmítl nahromaděný zvýšený plat, protože to byla podle jeho názoru odměna za to, že byl „vrahem pro svou vlast“. Po válce se Bierce usadil v San Franciscu, kde se postupně vypracoval jako redaktor a kritik. Pracoval pro noviny San Francisco News-Letter and California Advertiser seznámil se s Markem Twainem a Bretem Hartem a od roku 1871 začal publikovat povídky vyznačující se neúprosnou satirou a chmurným humorem, ale také temnou fantastikou a atmosférou hrůzy. V prosinci roku 1871 se oženil a v letech 1872 až 1876 žil se svou manželkou v Anglii, kde svůj literární styl doplnil o eleganci a jedovatě vybroušený vtip. Ten bohatě využil po návratu do vlasti při psaní novinového sloupku Prattler , který byl velmi oblíbený. V osobním životě však Bierce příliš šťastný nebyl. Roku 1888 se rozvedl se svou manželkou, roku 1889 zemřel v sedmnácti letech jeho první syn a roku 1901 ve věku dvaceti sedmi let druhý. Roku 1896 Bierce přesídlil do Washingtonu, kde působil jako vyhledávaný publicista. Sám pořádal své Sebrané spisy, které vyšly ve dvanácti svazích v letech 1909 až 1912. V říjnu roku 1913 ...
Více od autora
Amanda Hocking (3)
Amanda Hocking je americká spisovatelka paranormální romantiky a literatury pro mládež. Hockingová žije v Rochesteru v Minnesotě. Do roku 2010, kdy byla zaměstnaná jako domácí pracovnice, napsala ve svém volném čase 17 románů. V dubnu roku 2010 je začala samovydávat jako e-knihy. V březnu roku 2011 se prodalo více než milion kopií jejích devět knih a získala dva miliony dolarů z jejich prodeje. Na začátku roku 2011 měla Hockingová v průměru 9 000 prodaných knih každý den. Její publikované knihy se skládají z My Blood Approves, upíří romantická série, Trylle Trilogy, urban fantastická série pojednávající o dospívající dívce a zombie románu Hollowland. V březnu téhož roku podepsala s vydavatelstvím St. Martin's Press smlouvu na čtyři knihy v ceně dvou milionů dolarů. To se týkalo její nové YA paranormální série s názvem Watersong. První kniha s názvem Probudit byla vydána v srpnu 2012. Všechny tři knihy trilogie Trylle Trilogy, které dříve samovydala, byly taktéž prodány St. Martin's Press. V roce 2015 Hockingová oznámila, že se St. Martin's Press podepsala prodejní práva na další tři knihy. Jednu samostatnou knihu a duologii. Samostatná kniha Freeks, která pojednává o cirkusu v 80. letech, byla publikována v lednu roku 2017, zatímco duologie, která bude pojednávat o severské mytologii a valkýrách, bude teprve vydána. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amanda Hocking na anglické Wikipedii.
Více od autora
Alojz Lorenc (2)
Alojz Lorenc , je bývalý československý policista slovenské národnosti. V období 1985–1989 působil jako první náměstek federálního ministra vnitra Československé socialistické republiky, pověřený řízením centrálních kontrarozvědných správ Státní bezpečnosti. Prakticky celou svoji kariéru působil v bezpečnostních složkách. Po absolutoriu Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně nastoupil v roce 1970 na ministerstvo vnitra ČSSR v Praze, kde pracoval ve zvláštním odboru federálního ministerstva vnitra . Alojz Lorenc se věnoval kryptografii. Řídil vývoj šifrovacího automatu, jehož byl autorem. Svými nadřízenými byl opakovaně výborně hodnocen a rychle postupoval vzhůru po kariérním žebříčku. V roce 1977 se stal náčelníkem zvláštní správy SNB, což byl ústřední orgán šifrové služby ČSSR. Od 1. května 1980 velel správě SNB hl. města Bratislavy a Západoslovenského kraje. Nejvyššího postu dosáhl generál Lorenc v roce 1985, kdy se stal prvním náměstkem ministra vnitra Vajnara. Zpočátku generál Lorenc řídil Správu ekonomické kontrarozvědky a Správu vnitřní kontrarozvědky, též ale Vysokou školu SNB a Technickou správu FMV, Správu vývoje automatizace, Zvláštní správu a Technickou správu . Řídil Státní komisi pro ochranu státního tajemství, byl členem Vládního výboru pro obranný průmysl a členem Vládní havarijní komise. V čase Mimořádných bezpečnostních opatření byl pověřován řízením celostátního operačního štábu na FMV. Od reorganizace FMV v roce 1988 mu byly podřízeny Hlavní správa kontrarozvědky, Hlavní správa vojenské kontrarozvědky a Správa kontrarozvědky v Bratislavě. Řídil a komplexně kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu. V průběhu sametové revoluce vydal generál Lorenc rozkaz, podle kterého nemají složky StB nijak zasahovat do situace. Tento rozkaz později odůvodnil tím, že...
Více od autora
Alojz Janík (5)
Narozen v únoru 1926. MUDr. DrSc., profesor psychiatrie, práce z oboru. Zemřel 9.5.2002.
Více od autora
Alois Zlatník (3)
Alois Zlatník byl český profesor lesnické botaniky a fytocenologie, dendrologie, fytopatologie, anatomie rostlin, vědec, lesník a ochránce přírody. Stal se zakladatelem a propagátorem geobiocenologie. Již jako mladý v sobě objevil touhu po zkoumání přírody s potřebou jí chránit a už na gymnáziu snil o tom, že bude přírodovědcem. Jeho kroky vedly na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, krátce také studoval i ve Švýcarsku a Francii. Během dvacátých let odešel do Brna a v roce 1928 se stal asistentem na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské a svůj obzor si rozšířil o lesní inženýrství. V roce 1941 přebral po Augustu Bayerovi vedení dendrologického ústavu. Po válce byl jmenován profesorem a v letech 1949–1950 byl děkanem lesnického odboru a jeho vědecké rady. Vedl také katedru lesnické botaniky a fytocenologie. V letech 1956–1971 byl ředitelem Vědecké laboratoře geobiocenologie a typologie, kterou sám založil. Byl též místopředsedou Botanické společnosti při Československé akademii věd. Ochraně přírody se Zlatník věnoval i mimo akademickou půdu, byl totiž členem Svazu na ochranu přírody a domoviny na Moravě a ve Slezsku. Od roku 1942 byl posledním předsedou svazu, začátkem 50. let jej totiž komunisté zrušili. Stejný osud zažil o čtvrt století později, kdy jako politicky nespolehlivou organizaci zlikvidovali komunisté TIS – svaz pro ochranu přírody a krajiny, jehož byl Zlatník posledním úřadujícím místopředsedou. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. Základy geobiocenologie začal profesor Zlatník budovat už ve dvacátých letech. Tehdy poprvé zavítal do pralesovitých lesů Podkarpatské Rusi, které navštěvoval až do okupace. Během protektorátu mapoval území Moravy a Slezska, po válce se vrátil do karpatských lesů alespoň na Slovensko. Díky dalším výzkumům piloval svoji lesnickou typologii, která umožňuje stanovit i v člověkem pozměněných lesích původní dřevinnou skladbu. Jeho typolo...
Více od autora
Alois Till (4)
Narozen 22.2.1869 v Poličce, zemřel 3.4.1932. Středoškolský profesor, publikace z oboru dějepisu a zeměpisu.
Více od autora
Alois Havel (4)
Alois Havel byl český autokrosař. Byl prvním českým autokrosařem, který vyhrál závod série Mistrovství Evropy. Stalo se tak roku 1981 na okruhu v Nové Pace. Celkem třikrát skončil na druhém místě v mistrovství Evropy jednotlivců v divizi III – vždy ho porazil jeho největší soupeř, 1979–1985 sedminásobný mistr Evropy Němec Willi Rösel . Jeden ročník rozhodla o druhém místě pouze problematická diskvalifikace za údajné zkrácení trati v závodě v Rakousku, kde přišel o dvacet bodů, na konci sezóny mu chybělo na vítěze bodů šestnáct. Druhý za Röselem skončil v letech 1980, 81, 83 a 84. Celkem třikrát vyhrál evropský titul reprezentačních družstev . Mistrem republiky v autokrosu se stal v letech 1978 a 1984. Závodil s vozy vlastní konstrukce s motorem Tatra.
Více od autora
Alois Hajn (7)
Alois Hajn byl český novinář, publicista, překladatel a politik; bratr novináře, politika a nakladatele Antonína Hajna . Vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou. Studoval filozofii na české univerzitě v Praze a na univerzitě ve Vídni, studia však nedokončil. Byl jedním z vůdců pokrokářského hnutí. V roce 1896 vystoupil z katolické církve. V období 1894–97 vydával časopisy Lid a Ruch, 1897–1914 a 1919–1920 časopis Osvěta lidu . V letech 1897–1903 byl členem vedení radikálně pokrokové strany, roku 1903 se s ní pro svůj kritický postoj k nacionalismu a důraz na sociální otázku rozešel. V letech 1903–1905 byl předsedou Občanského klubu pro Pardubicko a Chrudimsko, který v roce 1905 převedl do Masarykovy realistické strany. Za první světové války organizoval domácí odboj ve východních Čechách . Po likvidaci realistické strany vstoupil v roce 1919 do sociálně demokratické strany, jejímž členem zůstal až do roku 1948. Od roku 1921 do penzionování v roce 1938 měl na starosti tiskovou službu ministerstva zahraničních věcí a redigoval revui Zahraniční politika. Je autorem několika publikací: Proces s tzv. Omladinou , České strany politické , Novomalthusianism , Odluka církve od státu aj. V knize Život novinářův uveřejnil vzpomínky na Solnici a gymnazijní studia v Rychnově nad Kněžnou.
Více od autora
Alois Gregor (7)
Narozen 14.12.1888 v Kožušicích, zemřel 8.9.1971 v Letovicích. PhDr., filolog - bohemista a slovakista, práce z oboru, literární historik, sběratel lidových písní.
Více od autora
Alois Chvála (7)
typograf, pedagog v oblasti knihtisku, redaktor typografických časopisů, Vydavatel vzácných tisků, příležitostných a osobních vydání, typograficky vyzdobil množství vydané literatury prakticky od počátku 20. století.
Více od autora
Alma Münzová (5)
Slovenská překladatelka z němčiny a angličtiny do slovenštiny, zejména filozofických děl. Věnovala se rovněž rozvíjení rakousko-slovenských kulturních vztahů a umění.
Více od autora
Allan Kardec (6)
Allan Kardec, vlastním jménem Hippolyte Léon Denizard Rivail , byl francouzský pedagog známý jako tvůrce systému spiritismu a propagátor této nauky. Byl vychován jako katolík, učil přírodní vědy a francouzštinu v Paříži. Roku 1855 navštívil spiritistickou seanci a na základě tohoto zážitku se stal přesvědčeným spiritistou. Rozhodl se spiritistické fenomény systematicky prozkoumat a popsat. Své práce o spiritismu publikoval pod jménem Allan Kardec, jelikož mu prý duch jménem Zefiro sdělil, že se tak jmenoval v jedné své předchozí inkarnaci.
Více od autora
Alison Cole (4)
Alison Coleová: -absolvovala s vyznamenáním Leicesterskou univerzitu,obor dějin umění -získala titul Magistra Filozofie - specializovala se na renesanční umění -novinářka,redaktorka- přispívala do širokého okruhu publikací - slavní malíři,slavní skladatelé -v současné době píše knihu o renesanční krajinomalbě
Více od autora
Alighiero Tondi (5)
Alighiero Tondi pocházel z liberální protiklerikální rodiny. Jako mladík se přiklonil ke katolické církvi. V r. 1936 vstoupil do jezuitského řádu. S dějinami římskokatolické církve se seznámil tak důkladně, že se vypracoval v úspěšného docenta filosofie a teologie na papežské Gregoriánské univerzitě. Ale jak pronikal do dějin své církve, a jezuitského řádu, začal pochybovat o základech katolické víry. Několik let tajil své pochybnosti, až se mu přihodilo velké neštěstí. On, který se v mládí rozhodl pro katolickou víru , vyřešil svou vnitřní krizi tím, že svou nesnadně osvojenou náboženskou víru zase zavrhl a nahradil ji marxleninismem . Několik měsíců se tajně scházel s komunisty, až si dojednal tajnou rozmluvu s šéfem italské KS Palmirem Togliattim. Krátce na to nechal zveřejnit, že vstoupil do komunistické strany. Jako dříve horlil pro církev , nyní agitoval pro KS. Psal protikatolické pamflety. V letech 1957–1962 komunisticky působil ve Východním Berlíně na Humboldtově univerzitě. Tam napsal a publikoval útočné protikatolické knihy Vatikan und Neofaschismus a Die Jesuiten . Byly přeloženy do mnoha jazyků. Tondi se přimkl k marxleninismu těsně před jeho hlubokým propadem. Do italské KS vstoupil rok před Stalinovou smrtí. Do NDR přesídlil rok poté, co Chruščov šokoval světovou veřejnost upozorněním na některé z obrovských Stalinových zločinů. Další závažná svědectví toho, že sovětský režim nezaostal v zločinnosti za Hitlerovou Třetí říší, měla následovat. Pobyt ve Východním Berlíně bezpochyby urychlil Tondiho vystřízlivění z marxleninismu. Snadněji z tohoto města, než odněkud z Itálie, mohl sledovat, jak se zevnitř hroutí usilovná snaha komunistických režimů o dosažení cílů, stanovených Marxovým utopickým programem: jednak v sousedním Polsku a Československu, ale především v samotné NDR. Na přelomu padesátých a šedesátých let šlo už jen o to, aby se odd...
Více od autora
Alice Lyttkens (3)
Debutovala jako autorka v roce 1932 románem Synkopy.Psala zejména o ženách a jejich problémech a touhách.Během své kariéry napsala celkem 54 knih.Byla vdaná za právníka Lyttkense se kterým měla tři děti. Byla jedním z nejpopulárnějších švédských autorů a dlouhou dobu byla nejvíce půjčovaným autorem ve švédských knihovnách.
Více od autora
Alice Kohoutová (7)
Mgr., pedagožka, učebnice a metodické materiály k výuce zeměpisu.
Více od autora